Sanační omítky na vlhké zdivo: Komplexní řešení a postup aplikace

Vlhké zdivo patří mezi nejčastější problémy starších domů, v některých případech se ale nevyhnou ani novostavbám. Jelikož vlhkost obvykle přichází od země, nejvíce většinou trpí sklepy, suterény a přízemní místnosti. Důvodů, proč s vlhkostí bojovat, je hned několik. Poškozené zdivo nevypadá dobře a představuje ideální půdu pro růst řas a plísní, které škodí lidskému zdraví. Vlhkost v domě je potřeba řešit neprodleně, protože může docházet k poklesu zdiva a tím i celé konstrukce domu. Plísně, tvořící se ve vlhkých zdech, jsou zase spouštěčem alergií i kožních a dýchacích obtíží. Vlhkost samozřejmě ohrožuje i samotné zdivo. Snižuje jeho pevnost a zhoršuje jeho tepelně izolační vlastnosti. Desetiprocentní hmotnostní vlhkost keramické cihly sníží její tepelně izolační vlastnosti až o 30 procent. Máme-li doma vlhké zdivo, je pak tedy nutné výrazně víc topit. Na nic nečekejte a do vysoušení zdiva se pusťte co nejdřív. Předejdete tak problémům se statikou domu i případným zdravotním komplikacím.

Příčiny a důsledky vlhkosti zdiva

Jak poznat a proč řešit vlhké zdivo

Zdivo zasažené zvýšenou vlhkostí poznáte pouhým okem, aniž byste museli použít vlhkoměr. Tvoří se mokré mapy, omítka bobtná a opadává, v místnosti je zatuchlý zápach, na stěnách se objevuje plíseň. Voda, která proniká do spár mezi cihlami, způsobuje zasolování stavebního materiálu. Vzlínající voda obsahuje molekuly solí, které zůstávají na povrchu omítek, kde krystalizují. Navenek se to projeví jako různobarevné fleky. Samotný proces krystalizace navíc značně poškozuje omítku a ta začne časem opadávat. Rozpuštěné soli ve standardní omítce krystalizují, ucpávají póry, vytvářejí solné výkvěty. Časem dochází i k odpadávání materiálu, zvláště v exteriéru, kde degradaci urychluje mráz. Když do konstrukce pronikne vlhkost, dochází ke korozi stavebních materiálů. Voda ničí stavební materiály hned dvěma způsoby. Jednak při nižších teplotách mrzne, což způsobuje tlak, jemuž neodolá žádný omítkový materiál. Zadruhé se do zdiva spolu s vodou dostávají různé druhy rozpuštěných solí, které v něm postupně krystalizují a zaplňují póry v cihlách i omítce.

Nejčastější příčiny vlhkosti

Vlhké zdivo objektu může být způsobeno různými příčinami, kdy může hrát roli jeden či hned několik faktorů. Tím nejčastějším je působení zemní vzlínající vlhkosti, kondenzace vzdušné vlhkosti, a rovněž vliv povrchové vody. Staré zdivo, většinou bez horizontální izolace, nebo s poškozenou izolací, vlhne důsledkem vzlínání kapilární vlhkosti z půdy. Příčin, proč je zdivo zasaženo vlhkostí, je několik. Především jde o nefunkční nebo zcela chybějící hydroizolaci, nedostatečný odvod dešťových vod nebo svahování pozemku směrem k domu. Může jít také o kombinaci několika vad.

Komplexní řešení vlhkosti zdiva

Identifikace a odstranění příčiny

Před vysoušením zdí hledejte příčinu vlhkosti. Než začnete s vysušováním, zjistěte nejdřív skutečnou příčinu. V rámci řešení problému s vlhkostí v domě ale nezapomeňte odstranit možné příčiny, které ji způsobily. Řádně zkontrolujte střechu, okapy nebo opravte poškozené vodovodní potrubí. Cílem sanace je dosáhnout trvalého a výrazného snížení vlhkosti zdiva v rodinném domě, nadzemního i podzemního. K tomu vede řada opatření jak vysušit vlhké zdi, jako je vložení vodorovné hydroizolace nebo drenáže. K sanačním pracím je potřeba přistupovat komplexně, pečlivě a zodpovědně.

První kroky při nadměrné vlhkosti

Pokud vás zasáhla povodeň, nebo vám do domu natekla voda vlivem vydatných dešťů a místnosti připomínají spíš neudržovaný bazén, budete muset v první řadě vodu odčerpat. K tomu použijte kalové čerpadlo, které si poradí i s blátem a dalšími nečistotami. Kromě větrání je společným postupem u jakékoliv příčiny vlhkých zdí vytápění místnosti pomocí radiátorů nebo přímotopů. Užitečným prostředkem jsou i odvlhčovače nebo vysoušeče vlhkosti. Fungují na principu snižování vlhkosti vzduchu, která se opětovně zvýší z nasáklých zdí, a touto cirkulací dochází k postupnému vysušení stavební konstrukce. Při jejich použití by měla být místnost uzavřená, aby se nesnižoval výkon vysoušeče vlhkým venkovním vzduchem. Plísně na stěnách je nutné řešit co nejdřív. Pokud při vysoušení stěn přirozené větrání nestačí, doporučuje se zajistit mechanické větrání místností. Při dlouhodobě nadměrné vlhkosti zdiva se nevyhnete sanaci, díky níž zamezíte dalšímu pronikání vlhkosti a obnovíte původní kvalitu stavební konstrukce.

Čtěte také: Složení venkovní omítky

Maskování problémů vs. skutečné řešení

Jakékoliv obložení zdi, která zůstává stále vlhká, je jen maskováním skutečného problému. Obklad sám o sobě nic nevyřeší. Plísně se budou držet za ním a některé jejich části se stejně dostanou do vzduchu v místnosti. Skutečným řešením je zbavit se vlhkosti. Pokud se přeci jen rozhodnete obklad použít, pak si dejte pozor, abyste vybrali řešení, které dokáže propouštět vodní páry. Respektive takové řešení, které příliš nebrání odpařování vody z omítky pod obkladem. Pokud totiž zabráníte odpařování, vlhkost ve zdi vyleze výš a objeví se vám nad hotovým obkladem nebo se zvýší na druhé straně zdi. Toto z vhodných materiálů vyřadí všechny neprodyšné obklady jako je polystyren, obklady na bázi plastů, keramické obklady apod. Zeď pod obkladem bude stále mokrá. I za rok, za dva, za deset. Obecně je velkou nevýhodou předstěn, že při nich dojde ke zmenšení vnitřního prostoru budovy. Pokud jde o použití sádrokartonu, nikdy ho nelepte na mokré zdi. Sádrokarton do sebe natáhne vlhkost a začne plesnivět. Izolační systém z polystyrénových desek z drceného polystyrenu dokáže vlhkost také poměrně dobře skrýt. Desky tuto vodu přesunou do vzduchu v místnosti, což znamená, že se problém jen přesune o kousek dál, konkrétně do studených rohů místnosti, k oknům, za nábytek apod. Tam všude se bude srážet voda a proto tu čekejte růst plísní. I zděná předstěna musí mít dobré provětrání. Jinak za ní budete mít velkopěstírnu plísní a spory z těchto plísní se vám opět roznesou po místnostech. Zeď za stěnou bude stále mokrá a bude hůře dýchat, což se časem projeví na fasádě. Zeď bude také mít nadále slabé tepelněizolační vlastnosti. Mokrá zeď neizoluje dobře. Když vybíráte, čím obložit vlhkou zeď, uvědomte si, že každý takový obklad bude jen maskovací opatření, až do té doby, dokud se nezbavíte zdroje vody.

Sanační omítky - princip a aplikace

Co jsou a jak fungují sanační omítky

Nejrozšířenější řešení pro sanaci vlhkého zdiva představují sanační omítky, které na český trh masivně vtrhly již v 90. letech. Jejich obliba stále roste a vznikají stále nové druhy. Pro vlhké zdivo je nejvhodnější volbou sanační omítka. Tato omítka je speciálně navržena pro zdivo trpící nadměrnou vlhkostí. Sanační omítky pracují jako funkční prádlo pro sport. Hlavním cílem sanačních omítek je vytvářet příznivé podmínky pro vysychání zdiva, ukládání škodlivých solí a tím z estetického hlediska působí jako suchá omítka. Sanační omítka také umožňuje zdivu „dýchat“, vodní páru propustit směrem ven a vlhkost odpařit. Princip sanačních omítek spočívá v množství vzduchových pórů, které se v jejich struktuře vytvoří po rozmíchání ve vodě a nanesení na zeď. Póry pak ze zdiva odvádějí vlhkost. Sanační omítky se tedy od běžných omítek liší především vysokou pórovitostí a prodyšností, díky čemuž jsou velmi lehké. Mají nízkou kapilární nasákavost, případně vodu zcela odpuzují. Sanační omítkou voda neproniká skrze kapiláry do zdiva a odpařování vody ze zdiva a případné srážení solí probíhá pouze na vnitřní straně omítky. Povrch stěny nahozené sanační omítkou tedy zůstává suchý a neměl by trpět ani výkvěty soli typickými pro vlhké zdivo. Krystalky solí, přítomné ve zdivu, se postupně ukládají v porézním systému sanační omítky, aniž by narušily její strukturu. Sanační omítky jsou na tyto vlivy připraveny a umí se s nimi efektivně vypořádat. K hlavním přednostem sanačních omítek patří obecně to, že mají dlouhou životnost a dokonale umožňují zdivu odpařovat vlhkost. Díky svým vlastnostem umožní odchod vlhkosti ze zdiva a to ve formě vodní páry. Nemůže tedy docházet k poškození omítek krystalizujícími solemi. Pomoci mohou třeba u konstrukcí s vysokým obsahem solí. Řešení mohou sanační omítky představovat také u starých, málo udržovaných budov, do nichž se dostává srážková vlhkost.

Typy sanačních omítek

Existuje několik typů sanačních omítek. Tradiční hydrofobní, které dobře odolávají srážkové vlhkosti, se hodí zejména do exteriéru. V interiéru pak lépe poslouží omítky hydrofilní, díky nimž nedochází k omezení difúze do vnějšího prostředí. Tepelně-izolující omítky pak ovlivňují povrchovou teplotu zdiva, která je zásadní pro to, zda se na něm uchytí spora a začne z ní růst řasa či plíseň. Tento typ je ideální pro sezónně užívané rekreační objekty. Speciální protiplísňové sanační omítky jsou pak navrženy tak, aby pálily kořínky spor a ty se tak neměly šanci uchytit. Existují i sanační omítky zcela vodotěsné, jejichž použití se dříve doporučovalo na vlhké zdivo v místnostech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Dnes se nahrazují spíše hydroizolačními stěrkami. Mezi speciálními sanačními omítkami najdete i omítky s tepelně izolačními schopnostmi, které se používají například při rekonstrukci fasád historických objektů. Multifunkční sanační omítka SANAVER DUO s tepelně izolačními vlastnostmi obsahuje expandovaný skleněný granulát. Sanační tepelně-izolační omítka Baurex Nanosan je speciální sanační omítka s vysokými tepelně-izolačními vlastnostmi. Je určená pro povrchovou úpravu stěn ve vnitřním i vnějším prostředí. Je vhodná pro použití jako podkladová omítka i jako finální povrchová úprava především při rekonstrukci a restaurování památkových a historických objektů. Lze ji použít i při modelování členitých a složitých prvků fasád. Jde o čistě vápennou suchou maltovou směs s hydrofobními účinky, vhodnou pro vnější i vnitřní prostředí. Má vysoké tepelně-izolační vlastnosti (v porovnání s klasickou omítkou 17x vyšší) a používá se pro složité případy sanací vlhkého zdiva pod úrovní terénu, kde je vysoké riziko kondenzační vlhkosti a je zde požadavek zateplení objektu zevnitř. Neobsahuje cement, je pouze na bázi metakaolínu. Sanační odvlhčovací omítka ISOTEX patří k špičkovým produktům na stavebním trhu. Má mimořádně vysoký obsah vzdušných pórů (až 76%), je velmi „prodyšná“ (difuzně otevřená) a splňuje nebo překračuje i další parametry, které jsou předepsány pro sanační omítky. Tepelněizolační vlastnosti omítky tak mohou přispět k výraznému zvýšení tepelného odporu zdiva a tím spořit energii při vytápění stavebního objektu. Izolační a sanační omítka ISOTEX je špička v těchto produktech. Tepelněizolační sanační omítky ISOTEX obsahují jako pojivo bílý cement a vápno. Pro vlhké stěny jsou k dispozici i jádrové sanační odvlhčovací omítky, jako je OS-401 se zrnitostí 4 milimetry, která se používá na přípravu postřiku pro zpevnění a sjednocení savosti podkladu a následně jako hlavní vrstva. Jemná omítka OS-402, s velikostí zrna 0,7 milimetru, je určena pro povrchovou úpravu omítky jádrové. Složení a vlastnosti těchto omítek mají být shodné.

Příprava podkladu před aplikací sanační omítky

Před aplikací omítky na vlhkou zeď je nutné důkladně připravit podklad. Prvním krokem je důkladná příprava podkladu. Nezbytným předpokladem úspěšné sanace je odstranění stávajících mokrých omítek, barev a jiných nátěrů ze zdiva. Stará omítka musí dolů v souvislé ploše. Odstranění staré omítky je nezbytné do výšky minimálně 1,5násobku tloušťky zdiva nad nejvyšší viditelnou úrovní vlhkosti, nebo alespoň 80 až 100 cm nad viditelnou hranicí vlhkosti, minimálně však jeden metr nad viditelnou hranici zavlhnutí. Většinou se dodržuje zásada, že k výšce viditelných stop vlhkosti se přidává jeden až jeden a půl násobek tloušťky zdiva, minimálně však půl metru nad viditelnou úrovní poškození. Okopanou omítku je nutné ihned odstranit z pracovního prostoru. Zbytky omítky je třeba odstranit tak, aby nedošlo k opětovnému pronikání vody se solemi do konstrukce v důsledku kapilárního vzlínání v zbytcích omítky. Následně se odstraní rozrušené části a spáry ve zdivu vyškrábou do hloubky přibližně dvaceti milimetrů. Spáry mezi cihlami je třeba vyškrábat do hloubky asi 2 cm. Pak je třeba zdivo a mezery vyčistit od přesolené malty do hloubky minimálně jeden centimetr drátěným kartáčem. Po dozdění poškozených částí a vyplnění hrubých nerovností ve zdivu se celá plocha zbaví prachu a úlomků, například průmyslovým vysavačem nebo naopak stlačeným vzduchem. Pro zvýšení stability zdiva je možné vyškrábané spáry nahradit jinou omítkou s požadovanými parametry nebo již přímo vyplnit sanačním podhozem. Před samotnou aplikací sanační omítky ISOTEX je třeba povrch stěn vyrovnat cementovými opravnými maltami. Zakryjí se tak všechny trhliny. Na styku stěny a podlahy je vhodné vytvořit plynulý přechod ve formě zaoblení. Pokud je v místě vedena elektroinstalace, nesmí být kotvena sádrou. Odstraněnou omítku a případnou suť ze stavby odvážejte, v žádném případě ji nepoužívejte na zásypy.

Postup při aplikaci sanační omítky na vlhkou zeď:

Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt

Aplikace sanačních omítek

I to, co sanační omítka vyřešit dokáže, je však nutné podpořit její správnou aplikací. Především dodržujte postupy doporučené výrobci jednotlivých směsí. Mějte na mysli to, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nanášení třeba respektovat doporučenou tloušťku nanášené vrstvy, počet vrstev i dobu vyzrávání mezi natažením jednotlivých vrstev. Důležité je také dodržet správnou výšku, do které by měla být sanační omítka na zeď nahozena. Zpravidla je to alespoň 80 centimetrů od podlahy. Sanační omítka se zpracovává stejně jednoduše jako tradiční jádrová. I její aplikace je podobná, je však třeba dbát na to, abychom neuzavřeli póry uvnitř zdiva. Dalším krokem je postřik, který vytvoří kontaktní vrstvu mezi zdivem a vlastní jádrovou omítkou. Postřik se připravuje ze sanační omítky OS-401. Při nízkých otáčkách míchačky se zpracovává 10 minut. Naředění na potřebnou konzistenci se provádí až v poslední minutě. Nanáší se na dobře zvlhčené zdivo. Maximální tloušťka vrstvy je 5 milimetrů a nesmí vyplnit spáry. Takto vzniklý můstek necháme zrát. Sanační omítka jádrová se připravuje opět při co nejnižších otáčkách, a to po dobu 12 až 15 minut, dokud není dosaženo smetanové konzistence. Je nezbytné dodržovat nejen dobu zpracování, ale také poměr vody, který je uveden na obalu. Jádrová sanační omítka se nanáší v tloušťce 20 až 30 milimetrů, optimální vrstva je 25 mm. V případě nutnosti provedení tloušťky od 30 do 40 mm provádějte nanášení ve dvou vrstvách. Omítka se stahuje latí od spodu směrem nahoru. Povrch se nesmí hladit či filcovat, jinak hrozí uzavření pórů. Na jádrovou sanační omítku přijde sanační štuk jako u běžného omítání. Používejte produkty shodné značky. Lidé na to často zapomínají a na sanační omítku aplikují štuk obyčejný. To pak ale snižuje její funkčnost. Nerovnosti vyrovnejte sanační omítkou, do které lze vkládat úlomky cihlových tašek a cihel. Nepoužívejte úlomky betonu a betonových tašek. Při vyrovnání větších nerovností omítkou je nutné omítku vyztužit ocelovou sítí. Sanační omítku nahazujte na speciální postřik, při míchání postřiku i samotné omítkové směsi dodržujte doporučené množství vody i dobu míchání. Postřik by měl vyzrávat tři dny, omítka se nahazuje na navlhčený povrch zpravidla v jedné nebo dvou vrstvách, strhává se latí a dohlazuje hladítkem. Konečnou úpravu povrchu je nutné dělat speciální jemnou omítkou na sanační omítky. Jemná sanační omítka OS-402 se může nanášet až po vyschnutí jádrové složky - jeden den na každý milimetr vrstvy. I zde mícháme pomalu, dodržujeme maximální dobu do 15 minut. Doporučená tloušťka, aplikovaná na zvlhčený podklad, činí dva až tři milimetry. Nanáší se hladítkem. Jako konečnou úpravu lze zvolit vápennou, silikátovou nebo silikonovou barvu. Nepřípustné je použití disperzních nebo akrylátových nátěrů, jinak se celá sanační vrstva uzavře. I pro aplikaci barvy platí jasná pravidla - nanáší se až na dokonale vyschlou omítku, tedy nejdříve po 14 dnech.

Specifické postupy pro sanační omítku ISOTEX

Práce s omítkou ISOTEX je jednoduchá, vzhledem k velmi dobré přilnavosti není třeba používat jako první vrstvu sanace vyrovnávací maltu (špric), ani armovací síťku a lepidlo - omítka se nanáší přímo na očištěné zdivo, které se předem napenetruje penetračním nátěrem ClimateCoating FixPlus zředěným s vodou v poměru 1:4. V případě sanace mokrých stěn poškozených vzlínající kapilární vlhkostí se na vlhké zdivo nanáší speciální sušící sanační omítka ISOTEX, ve které se během vysušení vytvoří velké množství difúzně otevřených mikropórů. Tyto moderní sanační omítky při aplikaci nepotřebují postřik. První vrstva sanační omítky se nanáší přímo na vlhký povrch v tloušťce 10 - 15 mm a nechá se vyschnout. Na další den se povrch navlhčí a nanese se vrstva o tloušťce do 15 mm. Celková tloušťka omítky by neměla být tenčí než 20 mm. Následně se omítka nechá vysušit. Sanační omítka ISOTEX s vysokým obsahem speciálních otevřených mikropórů slouží i na konečné vyrovnání. Nanáší se prostřednictvím plastového nebo dřevěného hladítka. Omítku následně natřeme paropropustným termokeramickým nátěrem ClimateCoating ThermoProtect / ThermoPlus po přibližně 3 dnech. Po důkladném očištění zdí a potřebném vysušení opravné cementové malty se může přistoupit k nanášení sanační omítky minimálně ve dvou vrstvách. Těsně předtím se doporučuje zaschlý povrch jemně navlhčit. Ideální je nanášet dvousložkovou flexibilní sanační omítku v první vrstvě štětkou a druhou vrstvu kovovým hladítkem. Díky moderním vysoušecím a sanačním omítkám ISOTEX jsou stěny na povrchu poměrně rychle suché.

Jednovrstvé a dvouvrstvé sanační systémy

U sanačních omítek rozlišujeme jednovrstvé nebo dvouvrstvé systémy. Jednovrstvé se nanášejí výhradně na zdivo relativně homogenní, s nízkým stupněm zasolení. Skládají se zpravidla z podhozu a vrstvy sanační omítky minimální tloušťky 20 mm. Dvouvrstvé sanační omítky se používají na nehomogenní, značně poškozené zdivo a při vyšším stupni zasolení. Skládají se opět z podhozu, z porézní podkladní omítky pro jímání solí a vlastní sanační omítky. Podkladní omítka má mít minimální tloušťku 10 mm. Po zdrsnění se na ni nanáší vrstva sanační omítky min. tloušťky 15 mm. Minimální celková tloušťka souvrství, tj. sanační podhoz + sanační omítka, je tedy cca 20-25 mm. V případě silně zasolených zdí je však žádoucí, aby celková tloušťka sanačního omítkového systému byla i vyšší. Sanační omítky nanášíme pouze na zdivo, zatížené solemi a vlhkostí. Ostatní plochy zdiva omítáme tradičními omítkami nebo ponecháme omítku původní. V obou případech je nezbytné omítnutý povrch sjednotit, např. lícní omítkou (sanačním štukem), někdy postačí pouze barva.

Sanační omítky na fasádách

Pro fasády platí, že vodoodpudivost povrchové úpravy a její propustnost pro vodní páru musí mít hodnoty minimálně stejné jako sanační omítka. Jako fasádní nátěry jsou vhodné modifikované minerální barvy silikátové (popř. i vápenné) a také silikonové barvy. Nevhodné jsou parotěsné disperzní nátěry s organickými pojivy. Problémy nastávají také u fasád ve styku omítky s terénem, kde srážková voda nebo tající sníh dokážou velmi rychle vyplnit pórový systém vodou. Samotná hydrofobizace povrchu obvykle nestačí. Řešením je utěsnění zdiva pod omítkou minerální izolační stěrkou nebo provedení odolnější soklové omítky. Od terénu lze sanační omítku oddělit např. podříznutím.

Důležité aspekty použití sanačních omítek

Omezená životnost a potřeba komplexního přístupu

Problém vlhkého zdiva sanační omítky nevyřeší, ale mohou k odvlhčení domu výrazně přispět. Přes všechny své dobré vlastnosti sanační omítky neodstraní příčiny vlhkosti, ale pouze částečně a na omezenou dobu snižují její nežádoucí následky. Častou chybou při použití sanačních omítek je zejména spoléhání se na ně jako na definitivní řešení problému s vlhkým zdivem. Sanační omítky je tedy nutné chápat pouze jako dočasné a částečné řešení a kombinovat je i s dalšími kroky ke snížení či odstranění vlhkosti zdiva. Samotná, i když kvalitní sanační omítka, neřeší odstranění příčiny, ale patří do součásti souboru opatření, která uvedené problémy vyřeší. Udržují projevy působení vlhkosti pod povrchem stěny, což může například při dlouhodobé kumulaci solí značně znehodnotit zdivo. Sanační omítky nicméně nepředstavují trvalé řešení. Lepší je soustředit se na podchycení příčiny. Ta obvykle spočívá v absenci izolace, která by bránila v postupu vlhkosti od země.

Čtěte také: Silikonová omítka: Použití a výhody

Kdy sanační omítky nepomohou

Sanační omítky jsou účinné pouze tehdy, pokud je zdivo namáháno kapilární nebo hygroskopickou vlhkostí při nízkém stupni zavlhčení. V případě, že se jedná o prosakující vodu nebo vlhkost kondenzující ze vzduchu, je účinek minimální. Rychle totiž dojde k zaplnění pórů omítky vodou a k propojení podkladu s povrchem. Soli ze zdiva pronikají na povrch a to je doprovázeno výkvěty a dalšími poruchami. Omítka ztratí svou funkci. Sanační systém nemůže odolat zatékání vlhkosti z rubu zdiva nebo masivnímu vzlínání vlhkosti. V těchto případech je nutné doplnit svislé a vodorovné izolace. Problém zasolení sanační omítka pouze odsune, ale neodstraní.

Kombinace s hydroizolací a injektáží

Chceme-li však vstupu vlhkosti do domovní konstrukce zabránit trvale, měli bychom sanační omítky doplnit nějakou permanentní formou hydroizolace. Vždy je však nutné použít kvalitní sanační omítky. Není-li spolu se sanační omítkou provedena hydroizolace, její životnost končí ve chvíli, kdy se zaplní její porézní systém. Měla by proto vždy představovat spíše druhotné sanační opatření. Aby se životnost sanačních opatření prodloužila, je tedy vhodné doplnit sanační omítky hydroizolací, například takzvanou injektáží. Ta ochrání spodní část stavby, která je vzlínající vlhkostí nejvíce zasažena. Injektáže zdiva jsou kapalné či krémové hmoty na bázi silikonů, které se navázáním na kapalnou vlhkost ve zdivu postupně rozšiřují do jeho porézního systému. Tam, kde je vlhkost přítomna, tak vytváří hydroizolační membránu. Jejich prostřednictvím můžeme přerušit vstup kapalné vlhkosti ze základové spáry do konstrukce, čímž zaručíme dlouhodobé fungování sanační omítky. Injektáž se aplikuje do vyvrtaného otvoru ve zdi, který ponechává jen pět posledních centimetrů zdiva. Máme-li například zeď tlustou 45 centimetrů, vyvrtáme do ní otvory dlouhé 40 centimetrů. Před aplikací injektáže je také nutné vyfoukat stlačeným vzduchem prach z otvorů ve zdi, abychom ji mohli nanést skutečně všude.

Odsolovací omítka

Vhodným řešením je tzv. odsolovací omítka, což je omítka složená pouze z trochy vápna a hlinitého písku nebo hlíny, kterou nahodíme na zeď (zbavenou staré omítky a s vyškrábanými spárami) a poté denně několik týdnů kropíme. Když omítka do sebe natáhne velkou část solí, osekáme ji. Podle potřeby celý postup opakujeme. Pak teprve stěnu omítneme finální vápennou omítkou.

Obecné rady a rizika

Aplikace sanační omítky na vlhkou zeď přináší i určitá rizika. Pokud není příčina vlhkosti odstraněna, může dojít k opětovnému poškození omítky. Důležité je také dbát na obsah solí ve zdivu, které mohou snižovat životnost a funkčnost sanační omítky. U každého z výše uvedených opatření doporučujeme dobře číst technické listy, návody atd. nebo konzultovat tato opatření s projektantem nebo odborníkem na danou problematiku. Rozhodně se vyplatí nechat si ukázat výsledky v terénu, ideálně několik let po jejich provedení. Pro stoprocentní funkčnost je potřeba pečlivě dodržovat pokynů výrobce.

tags: #omitka #na #mokrou #zed #informace

Oblíbené příspěvky:

• Výztužná tkanina SANAKRYL
• jak dosáhnout přesných řezů s lištou Metabo
• Tipy pro akustickou izolaci dveří
• Jak položit zámkovou dlažbu svépomocí
• Vše o betonových podlahách