Jak správně omítnout stěny před obkládáním v koupelně

Příprava stěn před obkládáním je klíčová pro dlouhou životnost a estetiku celé koupelny. Vzhledem k vyšší vlhkosti v tomto prostoru je nezbytné zvolit správné postupy a materiály. Mnozí stavebníci se ptají, zda je nutné stěny omítnout před pokládkou obkladů a dlažeb. Každý řemeslník potvrdí, že tento postup je nezbytný pro pečlivou přípravu stěn pro další dokončovací práce.

Příprava podkladu před omítáním

Proces omítání začíná důkladnou přípravou stěn. Nejprve je třeba odstranit starý nátěr, lepidlo nebo starou omítku, a to nejlépe až na podklad, tedy na cihlu nebo zdivo. V případě, že na zdi zůstalo staré lepidlo a místy i celá omítka opadla až na cihlu, je třeba vše pečlivě očistit.

Pokud budete obkládat výš než původně, půjdete obkladem i na starou malbu. Je nutné zakrýt stopy po příčce a díry po starých rozvodech. Vyčištěný povrch se poté opatří základním nátěrem. Důležité je zajistit, aby stěna určená k omítání byla suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty.

Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak je tomu v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Vlhkost stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčiněna chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny (např. podřezání stěn, tlaková chemická injektáž) a poté zdivo vysušit.

Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.

Čtěte také: Složení venkovní omítky

Volba omítky pro koupelnu

Vzhledem k tomu, že se obklady a dlažby pokládají především v místnostech s vysokou vlhkostí, jako jsou koupelny, toalety nebo kuchyně, měly by se vybírat omítky s odpovídajícími vlastnostmi. Tyto malty se nazývají "sanační malty", protože plní nejen funkci tradičních omítek, ale zajišťují také hydroizolaci.

Podle druhu se omítky dělí na cementové a sádrové. Z hlediska místností s trvale vyšší vlhkostí je ideálním řešením použití disperzních směsí, případně klasické a léty prověřené vápenocementové omítky. Tyto omítky mohou být hydrofobizovány (stávají se vodoodpudivé), některé druhy mohou být dokonce omyvatelné.

Cementové omítky

Cementové směsi jsou nejběžnějším typem dokončovacích materiálů, které lze použít v místnostech s vysokou vlhkostí. Malta se skládá z cementu, písku a změkčovadel. Můžete si ji připravit sami nebo si koupit suchou směs, kterou stačí jen naředit vodou podle návodu. Cement M400 se používá pro vlastní výrobu malty, protože má vysokou pevnost. Omítkový písek musí být čistý a ne příliš jemný, jinak se na povrchu po zaschnutí malty vytvoří trhliny. Nadměrně hrubé frakce také nejsou žádoucí, protože taková malta se stává porézní.

Cementová omítka je vhodná k úpravě stěn pod obklady v místnostech s vysokou vlhkostí a častým kolísáním teplot. Lze ji použít k odstranění nerovností povrchu a k vytvoření pevného podkladu pro obklady. Jednou z nevýhod je, že trvá dlouho, než malta zcela vyschne, což může prodloužit dobu oprav.

Sádrové omítky

Sádrové omítky se pro povrchovou úpravu stěn v koupelně používají velmi zřídka, protože jsou schopny absorbovat vlhkost. Přesto není nutné se jí v této místnosti vyhýbat. Jsou k dispozici speciální přípravky, které lze použít v místnostech s vysokou vlhkostí, ale doporučuje se dodatečně provést hydroizolaci stěn. Hlavním důvodem, proč spotřebitelé dávají přednost sádrové omítce, je její snadné použití a rychlé schnutí. Tou první je jejich sametově hladký povrch, druhou pak přirozená regulace vlhkosti, která zajistí lepší mikroklima v interiéru. Pokud do sebe sádrová omítka příliš často nasává velkou vzdušnou vlhkost a nestihne jí tzv. vydýchat, může dojít k její degradaci. Jako finální nátěr na sádrovou omítku se doporučují difuzně otevřené barvy, které nebrání sádře pracovat takovým způsobem, který je pro ni vlastní. Tam, kde bude sádrová omítka v koupelně jako finální vrstva, např. stěny u stropu, či strop, je dobré opatřit povrch disperzním nátěrem bránícím vnikání vlhkosti do sádrové omítky.

Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt

Koupelna je z hlediska vyšší vlhkosti specifickým prostorem v domě. Ne vždy je ale finančně a časově výhodné volit pro různé místnosti rozdílné omítkové směsi. Ve větších developerských projektech je takový přístup standardní.

Postup omítání stěn

Omítání vnitřních stěn lze rozdělit do třech základních kroků. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla +35 °C.

1. Cementový postřik (špric)

Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ní hrubý podklad pro další krok omítání. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji, například pomocí konve s násadou na zalévání. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku. Tento nátěr se také nazývá "nástřik". Stěny navlhčete vodou pomocí rozprašovače nebo štětce. Poté by měla být tekutá malta nanesena hladítkem na mokrý povrch v minimální tloušťce 5 mm, ale pokud je podkladem dřevo, pak by tloušťka vrstvy měla být alespoň 9 mm.

2. Jádrová omítka

Než se přikročí k omítání stěny, je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm. Pokud omítáte stěny z tvárnic, lze pro omítání použít ocelové rychloomítníky, které se na stěnu nalepí na tenkou vrstvu malty.

Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem. Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.

Čtěte také: Silikonová omítka: Použití a výhody

Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik). Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Zednickou naběračkou, příp. zednickou lžící naberte maltu a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu. Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Nyní máte hotovou jádrovou omítku.

Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.

Jádrová omítka musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den.

3. Štuková omítka (fajnová omítka)

Na jádrovou omítku lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává.

Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.

Pokud budete sádrovou omítku používat jako finální vrstvu (např. na stěny u stropu nebo strop), je vhodné opatřit povrch disperzním nátěrem bránícím vnikání vlhkosti do sádrové omítky.

Hydroizolace

Všude, kde hrozí riziko odstřikující vody, je nezbytně nutné aplikovat hydroizolační stěrku. Zejména u sádrových omítek je ale vhodné ji aplikovat v celé ploše stěn (i podlahy), protože by se kvůli vysoké vlhkosti vzduchu a kondenzaci par mohly plísně a vlhnutí zdiva objevit i tam, kde k přímému styku s vodou nedochází. Právě u sádrových omítek je vhodné toto pravidlo respektovat, aby hydroizolace stěnu opravdu dokonale uzavřela, ochránila stavební konstrukce před působením vody a prodloužila tak jejich životnost. Na zaschlou hydroizolaci je pak možné lepit obklady.

Lepidlo na dlaždice a jeho použití

Lepidlo na dlaždice je velmi rozmanité a některé jeho typy mají stejné vlastnosti jako omítka. Lepidlo na dlaždice je k dispozici jako suchá směs nebo jako malta připravená k použití. První typ je založen na písku, cementu a změkčovadlech. Malty připravené k použití obsahují polymery, které jim dodávají větší pevnost, takže k lepení obkladů postačí tenká vrstva materiálu.

Je důležité si uvědomit, že lepidlo na dlaždice lze nanášet pouze v tenké vrstvě, jinak by mohlo dojít k problémům s ošetřovaným povrchem. Pokud jsou na stěnách nerovnosti větší než 3 cm, je lepší je předem vyplnit omítkou.

Při přípravě malty dbejte na obsah tuku, tj. pokud je směs na hladítko velmi lepivá, je index zvýšený. Před nanesením lepidla je třeba připravit stěny. Očistí se od starých nátěrů a různých nečistot a poté se zkontroluje, zda se povrch neodlupuje nebo nedrolí. Poškozená místa je třeba vyčistit a vyplnit. Aby byl povrch rovný, je nutné potěr nastavit pomocí vodováhy a olovnice. Poté lze lepidlo aplikovat přímo.

Pro první vrstvu použijte směs krémové konzistence a pomocí hladítka ji opatrně zapracujte do stěn a vyplňte všechny trhliny. Pro druhou vrstvu se použije hustší směs. V této fázi je omítaný povrch zpravidla tak silný, jak je potřeba, takže se stěny dokončí vyhlazením pomocí pravítka a následným tvarováním rohů speciálním hladítkem.

tags: #jak #omítat #přes #obklady

Oblíbené příspěvky:

• odolné vinylové podlahy pro domácnosti se zvířaty
• Vše o JUBIZOL Silikonové Omítce
• Obnova zámku Bruntál
• Udržitelná řešení: Vsakovací dlažba
• Komplexní průvodce fasádními systémy