PergolyOmítka a třída reakce na oheň A1: Klasifikace a význam pro požární bezpečnost
V kontextu stavebních materiálů je klíčové pochopit jejich reakci na oheň, zejména u omítek a dalších prvků. Tato reakce je definována jako schopnost materiálů reagovat v určitých požárních podmínkách, což zahrnuje míru jejich hořlavosti, šíření plamene, vytváření kouře a padání hořících částic. Nezáleží na tom, zda je materiál použit jako samostatný produkt nebo je součástí jiného výrobku.
Rozdělení stavebních hmot z hlediska třídy reakce na oheň
S platností od 1. července 2003 platí na území ČR nový způsob klasifikace hořlavosti, označovaný jako "Reakce na oheň", shrnutý v klasifikační normě ČSN EN 13501-1. Implementace těchto takzvaných „euro klasifikací“ trvala mnoho let, ale tyto požární normy a klasifikace jsou nyní dobře známy a akceptovány celým evropským stavebním průmyslem. Norma EN 13501-1 je rozdělena do pěti kategorií: A, B, C, D a E. Kromě toho kategorie F, která slouží pro výrobky netestované v této souvislosti. Na základě výsledků zkoušek jsou standardní výrobky rozděleny do 7 hlavních tříd: A1, A2, B, C, D, E a F. Evropský klasifikační systém je platný i v ČR - např. podle § 6 vyhlášky 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb musí být stavební výrobky klasifikovány do tříd A až F podle ČSN EN 13501-1.
Nový systém tříd odstraňuje zásadní klasifikační rozdíly v národních systémech zemí EU jako závažnou překážku ve vzájemném obchodu. Právního rámce nabyl zveřejněním v Ústředním věstníku EU a byl ustanoven v EN 13501-1:2002. Nyní je primárním platným dokumentem systému tříd jako EN 13501-1:2007+A1:2009 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň. Do soustavy českých norem byl implementován jako ČSN EN 13501-1+A1 (se změnou A1 je v ČR účinná od roku 2010).
Definice jednotlivých tříd reakce na oheň
- Třída A1: Výrobky z této třídy nepřispívají k požáru, včetně plně rozvinutého. Třída A představuje materiály nepřispívající k intenzitě požáru.
- Třída A2: Třída A2 představuje materiály nepřispívající k intenzitě požáru.
- Třída B: Materiály s velmi omezenou mírou přispění ke zvýšení intenzity požáru.
- Třída C: Hořlavé stavební materiály s omezeným přispěním k intenzitě požáru. Jako test této třídy je modifikovaný test dle DIN 4102-1 s malým hořákem. Sledovanými parametry jsou doba zapalování, uvolňování tepla, rychlost šíření čela plamene, vývin kouře a další.
- Třída D: Zahrnuje materiály s akceptovatelným přínosem k rozvoji požáru. Výrobky vyhovující kritériím pro třídu E a jsou schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene.
- Třída E: Materiály s podstatným ovlivněním intenzity požáru.
- Třída F: Na tuto třídu nejsou kladeny žádné požadavky. Slouží pro výrobky netestované v této souvislosti.
Kromě úrovně hořlavosti norma definuje i další třídy podle množství vzniklého kouře (s1, s2 nebo s3) a množství vytvořených hořících kapek nebo částic (d0, d1 nebo d2). Například třídu A1 nelze kombinovat s jinými třídami, třídy A2 - D jsou vždy kombinovány s třídami s a d a třída E může existovat samostatně nebo může být kombinována s další třídou na hořící kapky. Třída reakce na oheň protipožárního výrobku je vždy uvedena v evropském technickém posouzení. Je to uvedeno v kapitole „charakteristiky výkonu výrobku a odkazy na metody použité k jeho hodnocení“.
Vztah mezi požadavky na stupně hořlavosti a třídami reakce na oheň dle ČSN 33 2312 ed. 2.
Až do 31. 12. 2007 byly hodnoceny a tříděny jednotlivé stavební hmoty podle ČSN 73 0862 "Stanovení stupně hořlavosti stavebních hmot". Platnost této normy byla ukončena ke dni 31.12.2003, avšak s ohledem na zajištění kontinuity v hodnocení materiálů v rámci projektových norem platily výsledky zkoušek podle této normy, jakož i hodnotová norma ČSN 73 0823, až do 31.12.2007. Norma ČSN 33 2312:85 „Elektrotechnické předpisy. Elektrická zařízení v hořlavých látkách a na nich“ umožňovala dle převodní tabulky používat obojí značení ve vztahu k hořlavosti stavebních hmot. Od 1.10.2007 byla tato ustanovení zrušena pro krabice ve vztahu k normě ČSN EN 60 670-1.
Čtěte také: Složení venkovní omítky
| Stupeň hořlavosti | Třída reakce na oheň |
|---|---|
| A | A1 |
| A | A2 |
| B | B |
| B | C1 |
| C | C2 |
| C | D |
| C | E |
| F | F |
Rozdíl mezi stupněm hořlavosti a třídou reakce na oheň
Základní rozdíl mezi stupněm hořlavosti a třídou reakce na oheň spočívá v tom, že stupeň hořlavosti hodnotí samostatně jednotlivé hmoty, zatímco třída reakce na oheň hodnotí celý stavební výrobek v konečném provedení - například sendvičové stěny, zateplovací systémy apod. Nezávisí to na tom, zda je materiál použit jako samostatný produkt nebo je součástí jiného výrobku. Zkoušení reakce na oheň hodnotí příspěvek stavebního materiálu k požáru, a to zejména hodnocením úrovně jejich hořlavosti. Je to odezva produktu, který svým vlastním rozkladem přispívá k požáru, kterému je vystaven za specifických podmínek. Jedná se o čistě odpověď materiálu a je to kritérium orientované na produkt. Šíření plamene je posuzováno pouze na povrchu materiálů, nikoli na celkových výrobcích.
Klasifikace stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň
Pro klasifikaci stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň se zkouší podle následujícího postupu:
Třídy A1, A2
Stejnorodé výrobky
Výrobek, klasifikovaný do třídy A1, se zkouší podle ČSN EN ISO 1182 a podle ČSN EN ISO 1716. Výrobek klasifikovaný do třídy A2, se zkouší buď podle ČSN EN ISO 1182 nebo podle ČSN EN ISO 1716.
Nestejnorodé výrobky
Každá podstatná složka nestejnorodého výrobku, klasifikovaná do třídy A1, se zkouší samostatně podle ČSN EN ISO 1182 a podle ČSN EN ISO 1716. Navíc každý výrobek obsahující vnější nepodstatnou složku a vyhovující kriteriu PCS se zkouší podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1 -toto platí pro podlahové krytiny. Každá podstatná složka nestejnorodého výrobku, klasifikovaná do třídy A2, se musí zkoušet samostatně buď podle ČSN EN ISO 1182, nebo podle ČSN EN ISO 1716. Nepodstatné složky nestejnorodého výrobku se zkouší samostatně, a to pouze podle ČSN EN ISO 1716.
Další podmínka pro třídu A2
Všechny výrobky, které mají být klasifikovány do třídy A2, se musí zkoušet navíc podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1 u podlahových krytin.
Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt
Třídy D, C, B
Výrobek, který má být klasifikován do tříd D, C nebo B, se zkouší podle ČSN EN ISO 11925-2 pomocí plamene působícího po dobu 30 s. Výrobek, který vyhoví požadavkům stanoveným na výsledky zkoušky podle ČSN EN ISO 11925-2, se dále vyzkouší podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1- toto platí pro podlahové krytiny.
Třída E
Výrobek, který má být klasifikován do třídy E, se zkouší podle ČSN EN ISO 11925-2 pomocí plamene působícího po dobu 15 s.
Klasifikační systém z hlediska reakce na oheň je založen na kritériích představovaných mezními hodnotami ukazatelů charakteristik pro jednotlivé třídy. U některých tříd se vedle toho uvádí doplňková klasifikace (tvorba kouře, plamenně hořící kapky/částice, případně další).
Protipožární produkty a zkouška požární odolnosti
Národní stavební předpisy pro pasivní protipožární ochranu definují obecná pravidla a úrovně požadované požární ochrany podle typu budovy. Definují také pravidla týkající se protipožárních systémů, podrobnosti o rozdělení požárních úseků a metody požárních zkoušek. Dvě tak důležité metody zkoušek pro systémy prostupů se týkají „reakce na oheň“ a „požární odolnosti“. Pro klasifikaci hořlavosti výrobku je třeba provést zkoušky reakce na oheň. Protipožární systémy však musí zabránit požáru podle strategie rozdělení budovy. Proto je třeba dosáhnout hodnocení požární odolnosti pro specifické požárně odolné stěny nebo stropy.
Co je požární odolnost?
Požární odolnost je schopnost systému prostupu odolávat průchodu ohně přes stěnu nebo strop ve zcela rozvinuté situaci požáru a zabránit zvýšení teploty mezi exponovanou a neexponovanou stranou. Požární odolnost protipožárního systému se měří podle dvou kritérií:
Čtěte také: Silikonová omítka: Použití a výhody
- E - Integrita / Celistvost: Schopnost výrobku zabránit přechodu ohně a horkých plynů. Není povoleno žádné pronikání plamenů.
- I - Izolace: Schopnost výrobku zabránit zvýšení teploty na neexponovanou stranu stěny nebo stropu. Jedná se o omezení tepelného záření na teplotu okolí (nejvýše 140°C nad okolní teplotou jako průměrné měření a maximálně 180°C na jednom místě).
Překročí-li se jedno z výše uvedených kritérií, zkouška se ukončí a doba trvání dosažená před porušením určí příslušnou klasifikaci požární odolnosti. Standardní hodnoty požární odolnosti jsou 15, 30, 45, 60, 90, 120, 180 a 240 minut dle EN13501-1. Toto hodnocení obvykle znamená období, během kterého pasivní protipožární systém / konstrukční prvek může vydržet standardní zkoušku požární odolnosti. Na rozdíl od čistě materiálově orientovaného kritéria reakce na oheň je požární odolnost systémově orientované měření vztahující se na konstrukční prvek, což znamená, že celý prvek by měl odolávat vlivu ohně. Hořlavý materiál jako součást kompletního protipožárního systému může proto reálně dosáhnout hodnocení požární odolnosti.
Pro návrh požárně bezpečných staveb se považuje za klíčové použití materiálů, které odpovídají klasifikaci dle normy ČSN EN 13501-1. Například AERO-THERM® je termoizolační materiál, který využívá nanotechnologii ke zlepšení tepelně izolačních vlastností v extrémně tenké vrstvě. Z pohledu požární bezpečnosti je AERO-THERM® klasifikován jako materiál s vysokou odolností vůči hoření.
tags: #co #je #omitka #s #tridou #reakce
