Komplexní průvodce rekonstrukcí a opravou zdí: Od sádrokartonu po cihly

Rekonstrukce a stavba příček v bytě a v domě je častým úkolem, ať už jde o starší objekty nebo novostavby. Možnosti, jak se s tímto úkolem vypořádat, jsou v zásadě dvě: takzvanou mokrou cestou, nebo suchou cestou.

Mokrá vs. Suchá cesta: Výhody a nevýhody

Mokrá cesta zahrnuje klasické zděné stěny a příčky s tradičními omítkami. Její nevýhodou je, že do budovy vnáší vlhkost, což může prodloužit dobu výstavby a schnutí.

Suchá cesta využívá sádrokartonové systémy, kde je možné použít různé druhy sádrokartonových desek podle konkrétních požadavků a účelu místnosti. Sádrokartonové desky lze použít téměř kdykoli a kdekoli, ať už je to rodinný dům, panelák nebo dřevostavba. Výhodou sádrokartonu je, že z něj nepadá omítka a povrch zůstává čistý. Sádrokartonové desky se také dají odhlučnit.

Typy sádrokartonových desek a jejich použití

Sádrokartonové desky se liší barvou a tloušťkou, což určuje jejich specifické využití:

  • Bílá/šedá deska: Základní deska pro běžné konstrukce.
  • Růžová deska: Určena pro protipožární konstrukce, nejčastěji se používá na podhledy nebo podkroví, kde je vyžadována zvýšená požární odolnost.
  • Zelená deska: Vhodná do vlhkých prostor, jako jsou koupelny v rodinných domech, bytech nebo hotelech. Pod keramické obklady musí být desky plášťeny dvakrát na klasickou konstrukci, nebo musí být sádrokartonářská konstrukce zhuštěná, tj. stojky (profily) musí být častěji.
  • Konstrukční sádrokartonová deska: Speciální deska s velkým množstvím skelných vláken, což zajišťuje vysokou pevnost a možnost zatížení. Konzolové zatížení u této desky může být na jeden bod až 80 kg. Má světlý povrch s červeným potiskem, který je viditelný i po zatmelení spár.

Tloušťky sádrokartonových desek

Kromě barevnosti se desky liší i tloušťkou:

Čtěte také: Svépomocná oprava parketové podlahy

  • 10 mm: Spíše hobby deska, nedoporučuje se pro běžné konstrukce.
  • 12,5 mm: Nejčastěji používaná tloušťka.
  • 15 mm a 18 mm: Pro vyšší požadavky na pevnost nebo protipožární odolnost.

Konstrukce pro sádrokarton

Pro montáž sádrokartonu se používají kovové konstrukce:

  • Stěnové konstrukce (CV a UV): Umožňují vytvoření předsazené stěny nebo samostatné příčky.
  • Stropní konstrukce (UD a CD): Používají se pro předsazené stěny nebo podhledy.

Malování sádrokartonu

Pro malování sádrokartonových desek by se v žádném případě nemělo používat vápno a vodní sklo, protože jsou to dva nejnevhodnější materiály.

Oprava děr a poškození v sádrokartonu

Drobná poškození v sádrokartonu lze snadno opravit:

  • Malé díry (do 1 cm): Použijte lehký nebo rychleschnoucí tmel, který se snadno aplikuje.
  • Středně velké díry (1-5 cm): Použijte silnější tmel nebo sádrovou směs.
  • Větší díry (přesahující 5 cm): Vyžadují více zkušeností. Může být potřeba použít mřížkovou pásku nebo záplatu a následně nanést tmel. Nechte chvíli zaschnout.

Při výběru tmelu zohledněte typ stěny, velikost díry a požadovanou povrchovou úpravu. Existují rychleschnoucí tmely vhodné pro rychlé opravy a různé barevné varianty. Vždy se doporučuje volit tmely od ověřených výrobců.

Oprava cihlového zdiva: Klasická metoda

Běžná cihla z pálené hlíny nevydrží věčně. Ve většině případů chrání zdi z cihel omítka, ale neplatí to vždy. V mnoha případech stojí před majiteli cihlových domů a chalup úkol cihlové zdi opravit, zabránit jejich dalšímu chátrání, případně zvýraznit jejich specifickou krásu a využít ji k dotvoření atmosféry domu, a to zvenčí i uvnitř.

Čtěte také: Oprava dřevěného nábytku s tvrdým olejovým nátěrem

Příprava před renovací cihlového zdiva

  1. Odležení zdiva: Pokud se jedná o čerstvé zdivo, počkejte, až malta vytvrdne. Cihly by měly být před čištěním úplně suché a minimálně 7 dní staré.
  2. Odstranění nečistot: Pečlivě odstraňte všechny velké kusy malty a další nečistoty před samotným čištěním cihel. Použijte zednické kladívko nebo škrabku.
  3. Ochrana okolních předmětů: Zajistěte dostatečnou ochranu všech povrchů a předmětů kolem zdiva, které nechcete pískovat.

Oprava poškozené cihlové zdi

Nejčastější a bohužel poměrně pracná oprava vás čeká v případě, že je potřeba rekonstruovat chátrající venkovní cihelné konstrukce, například obvodové zdi nebo cihlovou zeď ohraničující pozemek. Tato situace často nastává při obnově staré chalupy, ale i v případě, že necháte povětrnostní podmínky působit příliš dlouho.

Z původně omítnuté cihlové zdi zpravidla na některých místech odpadá omítka nebo se objevuje stále více „podfouknutých“ míst, kdy omítka sice ještě drží, ale začíná tvořit puchýře, pod nimiž je patrná dutina. Pokud odpadly kusy omítky už před nějakou dobou, začnou se porézní cihly drolit v důsledku nasáknutí vodou a následného popraskání kvůli mrazu. Škody působí dešťová voda, zemní vlhkost, vítr i sníh, a ztratí-li cihlová zeď ochrannou bariéru v podobě omítky, může začít degradovat velmi rychle. S opravami tedy neváhejte, jinak bude jejich nutný rozsah velmi rychle narůstat.

Postup opravy

  1. Odstranění zvětralých částí: Je nutné začít očištěním a odstraněním veškerých zvětralých a nesoudržných částí omítky, vyškrábat znehodnocenou drolící se maltu ve spárách mezi cihlami a odstranit části cihel, které praskají nebo které se doslova sypou v důsledku zvlhnutí a promrzání. K tomu si vystačíte s kladívkem, sekáčky s různou šířkou čepele, ocelovým kartáčem a koštětem, ale dobře poslouží i menší sekací kladivo. K dispozici byste měli mít i alespoň malou zásobu kvalitních cihel, které však nemusí být nové. Postačí staré očištěné cihly.
  2. Dozdívání a vyrovnání podkladu: Důkladně očištěnou zeď (můžete ji nakonec zbavit prachu a posledních nesoudržných částic i tlakovou myčkou) začněte opravovat tam, kde jsou škody největší. Je třeba počítat s tím, že oprava poničené cihlové zdi je pracná, často je potřeba dozdívat pouze úlomky, ale použít lze i staré cihly.
  3. Omítání opravených míst: Po provedení těchto oprav je nutné počkat, až malta či lepidlo dostatečně vyzrají, a poté standardním způsobem omítnout místa, která to vyžadují. Postupovat můžete tradičním způsobem, tedy posílit soudržnost podkladu pomocí „špricu“ z naředěné malty nebo nanést na omítaná místa penetraci (adhezní můstek). Pak následuje obvyklá kombinace jádrové a štukové omítky, případně podkladová vrstva a fasádní pastovitá omítka. Záleží na velikosti omítané plochy a na tom, zda přizpůsobujete opravená místa původní omítce. Pak připadají v úvahu i omítky vápenné.

Oprava komínů

Destrukci cihel na komínech urychluje opadaná omítka, proto je nutné taková místa důkladně oklepat a vrstvy omítky obnovit. Lze také použít postup, který obvykle provádějí pokrývačské firmy při výměně střechy: vnější část komínového tělesa se zbaví veškerých zvětralých částic a zbytků zdiva a omítky, udělá se hrubé vyspárování a poté se komín natáhne vrstvou lepidla. Do ní se v průběhu zavadání vloží armovací tkanina (perlinka) a poté se natáhne další vrstva perlinky podobně jako při montáži fasádní tepelné izolace. Nakonec se na komín natáhne vrstva fasádní omítky, pokud možno co nejkvalitnější a nejodolnější.

Zdění lícových cihel

Lícové cihly jsou velice oblíbené díky svým vynikajícím vlastnostem a jedinečnému vzhledu. Než se pustíte do práce, je třeba, aby celé potřebné množství cihel bylo na staveništi. Lícové cihly jsou většinou dodávány na nevratných paletách a jsou zabaleny PE fólií.

Příprava na zdění lícových cihel

  1. Rozměření: Nejdůležitější částí přípravy je důkladné rozměření. V tomto případě platí pravidlo dvakrát měř a co nejméně řež. Pečlivé ustavení svislých spár a rozměření jednotlivých řádků fasády je nejdůležitější etapou. Pro rozměření budete potřebovat vědět výškový modul lícových cihel (např. u formátu WDF je to 65 mm) + šířku spáry (8-12 mm, počítá se 10 mm). Modul je tak v případě lícových cihel ve formátu WDF (Belgický formát) 75 mm. To samé platí pro délkový rozměr, který je u WDF formátu 215 mm + 10 mm spára. Nikdy nerozměřujte od spodní hrany zdiva. Pro správné rozměření nás vždy bude zajímat spodní hrana překladu oken. Od této pomyslné nuly rozměřujeme směrem dolů a směrem nahoru.
  2. Malta pro zdění a spárování: Zásadně se doporučuje použít speciální maltu pro zdění, která zaručuje správnou dobu tuhnutí, nízkou nasákavost a má všechny další požadované vlastnosti. Jedná se o tzv. jednokrokovou zdící a spárovací maltu, která slouží k současnému zdění a spárování. Vyhnete se tak dodatečnému spárování. Malta je pytlovaná po 30 kg a již má požadovanou barvu (antracit, šedá, bílobéžová, krémová, bíla). Spotřeba se udává cca 40-45 kg/m2. Připravte si takové množství malty, které zpracujete v intervalu 1-2 hodin. Konzistence malty by měla být mírně tuhá, plastická. Maltu nanášejte na řádek lícových cihel zednickou lžící opatrně, abyste neznečistili lícové plochy. Maltu ložných a styčných spár lze nanášet současně nebo postupně. Přitom je důležité, aby spáry byly zcela vyplněné maltou.

Samotné zdění

Po správném rozměření se pustíme do samotného zdění. Nejprve velice přesně vyzdíme rohy. Po pečlivém vyzdění obou rohů líce do výšky 4-5 řádků nám zbývá vyzdívka vnitřního pole. Pro zachování stejné velikosti styčných spár doporučujeme položit si první vrstvu nejprve nasucho a styčné spáry zvětšit nebo zmenšit do standardních rozměrů 8-12 mm, abychom při dalším zdění zachovávali stále stejnou šířku spár, jimiž se budeme řídit. Přesnost spár kontrolujeme u ložných spár dlouhou vodováhou a u styčných spár závažím. Styčná spára z 1. řádku váže na styčnou spáru 3. řádku, 2. atd.

Čtěte také: Oprava dýhovaného nábytku krok za krokem

Po ukončení zdění části fasády, nejlépe na začátku procesu tuhnutí malty doporučujeme proškrábnout styčné i ložné spáry do hloubky kolem 10 mm a dát jim tak finální tvar. Vyškrábnutí se provede např. dřevěným kolíkem nebo stačí kus staré hadice. Zásadně se nezdí za nepříznivého počasí (déšť, vysoká teplota a přímé sluneční záření, možnost poklesu teploty pod + 5 °C).

Doplnění líce a spárování

Pro dotmelení lícových cihel hladkého líce se použije malta s velmi jemnou strukturou, schopnou vyhlazení do nuly (Restauriermörtel SK). Pojivem restaurátorských malt je buď bílý cement, nebo románský cement (Fugen und Ergänzungs-mörtel RZ), případně trasový cement. Pro speciální památkové účely v případě rozpadajících se materiálů se používají i bezcementové vápenné (Restauriermörtel ZF) a akrylátové malty (Restauriermörtel AC).

Pravidlem pro doplnění líce je vždy:

  • Pevnost doplňku nižší než originálu (50-100%).
  • Prodyšnost i nasákavost doplňku srovnatelná s originálem.
  • Tepelná roztažnost, bobtnavost, deformace - vše podobné doplňovanému originálu.
  • Přídržnost na podkladu je výrazně nižší než soudržnost podkladu (40-80%).

Nikdy tedy nedoplňujeme líc materiálem tvrdším než je cihla, a rovněž nepoužijeme nenasákavou hmotu.

Pro spárovou maltu platí rovněž několik pravidel:

  • Má být výrazně měkčí než spárovaná cihla (20 až 60% pevnosti cihly).
  • Musí být nasákavá, srovnatelně jako cihla.
  • Má být pružnější než cihla.
  • Musí být prodyšná, srovnatelně k cihle.

Spára se opraví snadněji než cihla. Všechna tato pravidla spárování platí pochopitelně i pro kamenné fasády. Při provádění doplňků poškozených cihelných ploch je třeba doplnit zvlášť cihly a zvlášť spárovou maltu. Spáru doplníme vždy maltou s nižší pevností, aby se zde mohla odehrát deformace.

Pro spárování používáme malty na bázi vápna (Fugenmörtel ZF), vápna s hydraulickými přísadami (Fugenmörtel TK) a jen pro velmi pevné cihly a pásky lze použít tvrdší malty na bázi románského cementu (Fugen und Ergänzungsmörtel RZ) nebo bílého portlandského cementu (Fugenmörtel). Každá zrnitost malty a každé pojivo vyžaduje jinou tloušťku nanášené malty. Je třeba dodržet doporučení výrobce a pro obnovu tenké vrstvy na povrchu stávající pevné spáry použít jemnou spárovací hmotu, zatímco na vypadané či vyplavené spáry užít hrubší maltu, určenou pro větší tloušťky nánosu.

Ochrana fasády proti vodě a sanace vlhkého zdiva

Prvotní ochranou proti vodě je samozřejmě dostatečný přesah střechy a dalších vodorovných prvků. Lze nalézt i výjimky, podobně nalezneme nechráněné vodorovné plochy na fasádách nově prováděných. Na vodorovných plochách (parapetech, atikách) v zimě taje sníh a voda proniká do zdiva. Pokud se nejedná o závažný technický problém, vápenné výluhy na cihlově červené fasádě jsou nepěkným šrámem.

Sanace a zpevnění poškozených částí

Sanaci vlhkého zdiva je nezbytné provést, pokud zaznamenáte vizuální změny jako jsou skvrny, fleky, plísně, hniloba nebo specifický odér vlhkosti. Tyto příznaky mohou naznačovat vznik budoucích problémů se statikou zdiva, což může výrazně zkrátit životnost celé nemovitosti. Nejdůležitější je však ochrana lidského zdraví.

Pokud je omítka zasažená vlhkostí a solí, je nutné ji odstranit minimálně 80-100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Okopanou omítku je důležité okamžitě odstranit z pracovního prostoru, aby se předešlo dalším problémům. Spáry ve zdivu je třeba vyškrábnout do hloubky 1-2 cm a zdivo následně vyčistit kartáčem nebo proudem vzduchu.

Sanace a vyrovnání podkladu

Pro účinnou sanaci je klíčové správně vyrovnat podklad. Nerovnosti lze upravit podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které se přidávají úlomky propustného materiálu, jako jsou úlomky cihlových tašek nebo cihel. Další možností je vyrovnat podklad dozděním na vápenocementovou maltu. Je důležité dodržet předepsanou vrstvu sanačního systému bez omezení.

Aplikace sanační omítky

Aplikace sanační omítky zahrnuje několik klíčových kroků. Nejprve je třeba provést postřik na plochu zdi do kříže, přičemž se pokryje cca 50 % plochy. Na tento postřik se následně nanáší sanační omítka. Sanační omítka se nanáší minimálně po 1 dni a při vysokých teplotách a větrném počasí je nutné ji pravidelně vlhčit, aby se zabránilo příliš rychlému vysychání.

Finální úpravy

Po vyschnutí a vytvrzení sanační omítky se na tuto vrstvu nanáší jemná omítka o tloušťce 3-4 mm pro dosažení hladkého nátěrového podkladu. Pro zachování účinku sanační omítky je nutné používat pouze minerální, silikátové nebo silikonové materiály pro vytváření struktur a barevného provedení. V interiéru se doporučuje použití kerasilu bez penetrace.

Tip: Před aplikací jakýchkoliv nátěrů nebo dalších vrstev je klíčové, aby sanační omítky byly dostatečně vytvrdlé a vyschlé.

Pro zajištění správné funkce sanačních opatření je nezbytné konzultovat své plány s odborníky na sanaci cihelných zdí.

Oprava děr v cihlové zdi

Malých prasklin, otvorů a důlků se rychle zbavíte svépomocí. U velkých děr vznikajících následkem působení vlhkosti bude oprava zahrnovat pravděpodobně celkovou sanaci vlhkého zdiva.

Oprava menších důlků

Nejprve díru pečlivě očistěte od kousků zdiva a prachu. Otvor se možná zvětší, ale to nevadí - nová vrstva díky tomu lépe chytne. Pro výplň menších důlků použijte šedou stavební sádru (tuhne pomaleji než bílá varianta, vláčnost můžete navíc podpořit pár kapkami octa). Plochu vždy nejprve namočte a následně plynulým pohybem hladítka zamázněte. Výsledný povrch je možné přebrousit.

Oprava středně velkých děr

Na středně velké díry použijte vápenocementovou jádrovou omítku. Použití sádry se v tomto případě nedoporučuje. Kvůli rychlému tuhnutí se s ní špatně pracuje a povrch se často propadává. Sádra také saje vodu a zvětšuje přitom objem. V extrémních případech by tak mohla vytlačit kabely ven ze zdi a znehodnotit celou práci.

Pro opravu použijte vápenocementovou maltu (jádrová omítka). Díru s ní jednoduše zaházejte, lžící strhněte drážku a nechte zaschnout (2-3 dny).

Oprava velkých děr

S velkými děrami se nejčastěji setkáte u velmi starých staveb. Jejich příčinou je kombinace vlhkosti zdiva, působení mrazu a mechanického opotřebení. Prostor otvoru vyčistěte od sutin, prachu a jiných nečistot. Povrch navlhčete. Pomocí suchých cihel vyplňte oblast poškozeného zdiva.

V poslední době si speciální tmely při opravách děr ve zdi používají stále častěji. Práce s nimi je jednoduchá, tuhnou pomaleji než sádra, nepraskají a nevytváří skvrny. Postup opravy zdi je pak velmi jednoduchý. Díra se pouze očistí a zamázne pomocí kovové špachtle.

Důležité při vrtání do staré zdi:

  • Stará cihla se může více drolit nebo popraskat. Předvrtejte menším vrtákem.
  • Ve zdi mohou být skryté kabely a trubky. Pracujte opatrně.
  • Plánky instalací jsou mnohdy jen schematické.
  • Silná vrstva omítky vyžaduje delší vrták a hmoždinku uchycenou v pevné zdi.
  • Stará omítka se může drolit. Minimalizujte škody vrtáním bez příklepu.
  • Pokud se trefíte do mezery mezi cihlami, hrozí, že otvor bude pro hmoždinku příliš velký.
  • Ve vepřovicích se hmoždinka naklepne kladivem více "na sílu". Chemické kotvy nedrží moc dobře, volte spíše kombinaci dřevo-sádra.
  • Pokud narazíte pod omítkou na dřevo (palachy), vyměňte vrták na zeď za vrták na dřevo.

Alternativní metody upevnění

  • Sádra + dřevo: Použijte dřevěný špalík, který vložíte do vyvrtaného otvoru a zasádrujete. Po vytvrdnutí sádry už nepotřebujete hmoždinku.
  • Sirky: Nouzové řešení, kdy kolem hmoždinky nastrkáte zápalky.
  • Chemická kotva: Umožňuje velmi rychlé upevnění čehokoli do zdi. Otvor musí být patřičně vyčištěný od prachu.

Zdění zdi na šířku jedné cihly

Podklad zdi musí být vodorovný. Případné odchylky ve výšce základů či v povrchu stropní konstrukce vyrovnejte maltou. Zdi se staví na stropní desce (tam izolaci není třeba dávat) nebo na základech, kde izolovat musíme, abychom zabránili prostupování vlhkosti. Izolační asfaltový pás se položí na suchý, napenetrovaný základ s přesahem 15 cm na obě strany zdi. Přesah izolačního pásu slouží k natavení izolace podlahy.

Pro správné vyrovnání je nutné silné maltové lože. Do něj umístěte na začátek zdi první cihlu a přesně ji vyrovnejte. Poté položte na druhý konec zdi další cihlu a opět ji vyrovnejte. Mezi obě uložené a vyrovnané cihly napněte provázek. Podle něj se dorovnávají další cihly v řadě.

Použijte jen takové množství malty, aby po položení cihly vznikla maltou vyplněná spára o tloušťce max. jednoho a půl centimetru. Konzistence malty musí umožnit vyrovnání cihly. Příliš suchá malta nezajistí optimální propojení z cihlou. Přesné vyrovnání cihel docílíte poklepem zednického kladívka nebo gumové paličky. Rovinu zkontrolujte vodováhou. Tímto způsobem vyzdíte celou řadu. Pokud vám cihla nevychází přesně na délku, zkraťte ji podle potřeby poklepem zednického kladívka, až se rozlomí. Mezi cihlami nechávejte zhruba centimetrovou mezeru. Tyto svislé styčné spáry vyplňte maltou. Přebytečnou maltu ze styčných i ložných spár nenechte stékat po zdivu a odstraňte ji zednickou lžící.

Správné přilnavosti malty k cihlám dosáhnete také navlhčením horní části vyzděné řady cihel. Na navlhčený povrch nanášejte maltu pro vytvoření vodorovné ložné spáry a do ní opět od rohů a podle provázku pokládejte další cihly.

Ať už zvolíte jakýkoli typ vazby, styčné (svislé) spáry řady cihel se nesmějí v další řadě nikdy opakovat na stejném místě. Posouvejte je do vazby o 1/4 až o 1/2 cihly. Maltu v ložných i svislých spárách, která vám přeteče přes šířku zdi, odstraňte v průběhu zdění zednickou lžící. Vyzdívání rohu nebo napojení dvou zdí do sebe vyžaduje správné provázání. To znamená, že je nutné zachovat vazbu (posunutí svislých styčných spár) mezi sousedními vrstvami cihel min. o 1/4 cihly. Kříží-li se vám zdi, necháte vždy jednu proběhnout a druhou přizdíte.

Doplňkový sortiment cihel a vazba rohů

Minimální délka převazby maloformátových cihel ve zdivu je 4 cm. Při použití cihelných bloků platí, že převazba musí být min. 0,4 x výška cihly (cca 25 cm) = 10 cm. Pro dosažení tohoto požadavku je potřeba správně založit zdivo v rozích objektu. Pro správné založení rohů se používá doplňkový sortiment cihel (cihly krajové poloviční a cihly rohové).

Při zdění se postupuje tak, že se založí protilehlé rohy zdiva, mezi kterými se vypne zednická šňůra. Poté naneseme tenkovrstvou maltu (lepidlo) na ložnou plochu zdiva. Maltu (lepidlo) nenanášíme na příliš velkou plochu cihel, aby nedocházelo k jeho zaschnutí, což by ohrozilo správné spojení malty s cihlou. Podél zednické šňůry pak klademe jednotlivé cihly do maltového lože shora zasunutím per do drážek. Neposouváme cihly po nanesené vrstvě lepidla! Při zdění dbáme na to, aby šířka styčné (svislé) spáry mezi cihlami byla menší než 5 mm. Styčné spáry ve zdivu v místech dořezů, kde nejsou cihly spojeny na pero a drážku, i kapsy v doplňkových cihlách vyplňujeme tepelněizolační maltou.

Další použití doplňkového sortimentu cihel v obvodovém zdivu je kolem okenních a dveřních otvorů. Pro správnou montáž oken do jednovrstvého cihelného zdiva a pro eliminaci tepelných mostů mezi zdivem a rámem okna se používají doplňkové cihly krajové a krajové poloviční. Ty jsou opatřeny vybráním (kapsou), do kterého se vkládá tepelný izolant pro přerušení kontaktu mezi tvarovkou a okenními rámy nebo zárubněmi. Cihly krajové a krajové poloviční se v ostění ve vrstvách nad sebou střídají.

V parapetní části otvoru jsou doplňkové cihly o 90° otočeny, aby jejich vybrání vytvořilo vodorovnou drážku pro vložení tepelného izolantu kolem rámu okna. Cihly se ukládají na maltu (lepidlo) a ve svislých spárách mezi nimi se spojují lepidlem, neboť z důvodu otočení cihel nejsou spojeny na pero a drážku. V parapetní části můžeme použít buď cihly krajové, nebo krajové poloviční, podle požadované výšky parapetu a výšky okna.

Hydrofobizace fasády

V sevřené městské zástavbě nebývá problém se svislými plochami. Problém nastává v otevřené krajině i na stavbách otevřených působení větru - příkladem jsou rodinné domky v zahradách. Zde působí po část roku i větrem hnaný déšť, který pronikne i tence ochráněným povrchem cihly, případně spárou.

Vodorovné plochy parapetů a šikmé plochy atik je vhodné chránit hloubkovou hydrofobizací včetně související svislé plochy až po okapnici, kde by se po povrchu stékající kapka měla odtrhnout a nezatéci na svislou plochu fasády. Svislé plochy nechráněných staveb chráníme před větrem hnaným deštěm, nejméně ze strany převládajících větrů. Pro hydrofobizaci můžeme použít jak kapalné, tak krémové prostředky.

Kapalné prostředky se nanášejí poléváním, tedy postřikem hrubým proudem kapaliny. Ideální je postupovat odzdola nahoru, abychom měli jakousi jistotu rovnoměrného prosycení podkladu hydrofobizátorem.

Mnohem výhodnější je použít krémový hydrofobizátor. Dlouhá doba rozpadu krému na složky je výhodou, na fasádě jasně vidíme natřená a nenatřená místa i spotřebu materiálu. Krém lze nanášet válečkem i štětkou, v případě hlubších spár je štětka neocenitelným pomocníkem. Rovněž dlouhá doba styku viskózního krému, který nestéká, s povrchem fasády umožňuje větší hloubku průniku hydrofobizátoru do podkladu. Tak provedeme hloubkovou ochranu fasády, kterou bychom kapalným prostředkem provedli po trojnásobné aplikaci! Hloubková ochrana je zvláště potřebná proti tlaku větrem hnaného deště. Pro solitérní stavby je zpravidla vyžadována hloubka hydrofobizace 15 mm.

Upozornění: Hydrofobizace, provedená hloubkově, sice ochrání fasádu na dlouhé desítky let před vnikáním srážkové vody a jí nesených rozpuštěných látek. Na druhou stranu nenasákavost podkladu na stejnou dobu znemožňuje použití opravných malt, nátěrů a tmelů na čistě vodné bázi.

tags: #oprava #zdi #prechod #zdi #na #cihly

Oblíbené příspěvky: