PergolySpojování OSB desek: Podrobný návod
V tomto článku si podrobně rozebereme různé způsoby napojení dřevěné stěny k betonovým základovým konstrukcím. Detail soklu dřevostavby, kde se stýkají základové konstrukce a obvodové stěny je jedním z nejdůležitějších a proto jsme mu věnovali celý článek. Existuje mnoho možností jak založit dřevostavbu. Od zemních vrutů, přes různé prefabrikované základy, mikropiloty až po klasické základové pasy nebo desky. V tomto článku se zaměříme na poslední dva zmiňované typy základů- pasy a desky.
Existuje nespočet různých variant, jak lze k detailu soklu u dřevostavby přistoupit. Vždy se jedná hlavně o syntézu Vašich představ s doporučeními od zpracovatele projektu (architekta/ stavebního inženýra). Ten by měl navrhnout funkční nejlépe již ověřený detail, který bude bez problému možné realizovat standardními stavebními postupy. Každá komplikace, nebo nadstandardní řešení vždy vede k prodražení stavby. Za každým nadstandardním řešením musí být definované jasné benefity, které přináší.
V tomto článku představujeme pár nejzákladnějších detailů, které mohou laikovi pomoci si udělat obrázek o tom, jak situace u napojení dřevěné stěny na základ může vypadat. Základová deska není nikdy úplně rovná. Dnešní stavební konstrukce se však vyznačují vysokou mírou přesnosti a to především u montovaných typů, mezi které dřevostavby patří. Proto je vhodné místa, kde budou ležet stěny, srovnat maltovým ložem do jedné roviny.
Abychom mohli přistoupit ke kotvení stěn k základům, je potřeba, aby byl beton dokonale vyzrálý. Stěny kotvíme k ocelovým trnům, které v betonu drží pomocí chemické směsi. Lze koupit již sadu chemických kotev, která obsahuje směs lepidla, hmoždinky s ocelovými závitovými tyčemi, matkami a podložkami. Spodní vazník na zalité tyče v betonu navlíkneme a utáhneme matkou s podložkou.
Základní typ napojení stěny na betonový podklad
Jedno z nejobyčejnějších řešení tohoto detailu. Nač vytvářet u zahradních staveb, nebo staveb pro rekreační účely, které využíváme především v letních obdobích, složité a nákladné detaily? Pro zvýšení komfortu uvnitř domu stačí zaizolovat stěny. Chceme-li předejít tepelnému mostu, je nutné instalovat tepelnou izolaci také do podlahy.
Základní typ se soklovou tepelnou izolací
Tento typ napojení znázorňuje obyčejnou skladbu stěny dřevostavby bez přídavného zateplení s jednoduchým řešením soklu. Takové řešení nám vystačí u rekreačních objektů, kde neklademe tak velké nároky na úsporu tepla. Po konstrukční stránce není tento detail soklu nijak složitý a zvládne ho i poučený amatér. Na schématu níže je znázorněna provětrávaná fasáda z dřevěným obložením.
S přídavnou venkovní izolací
Jedná se o standardní řešení rodinných domů, kde nám záleží na rozumné úspoře tepla. Konstrukční tepelné mosty v místech sloupků a vazných trámků jsou přerušeny celoplošnou tepelnou izolací. Ta se na deskový materiál (OSB, překližka apod.) lepí montážní pěnou. Na povrchu tepelné izolace může být libovolné fasádní souvrství nejlépe doporučené výrobcem tepelné izolace.
Soklová partie domu je náchylná na možnost vzniku nežádoucích tepelných mostů. Vodorovné trámy nastavujeme na sraz (lípnutím) nebo plátováním. Můžeme je ještě doplnit okováním nebo příložkami. Spoj na sraz je nejjednodušší a provádí se tam, kde je trám podepřený bud' po celé délce (např. u pozednic), nebo alespoň zčásti. Srazy mohou být tupé, šikmé, klínočelné, s čepem nebo rybinovité.
Postrannímu vybočení, pokud nemají srazy čep nebo klín, se zabraňuje skobami, které se zarážejí do trámů bud' svrchu, nebo z obou stran. Po každé straně spoje musí být dva svorníky. Pevnost spoje se prodlužuje délkou příložky a úměrným zvýšením počtu svorníků. Umístí-li se však více svorníků na stejně dlouhou příložku, pevnost spoje se nezvýší, protože se nevyužije pevnosti ocele.
Ozuby nebo zapuštěním se trámy oslabují, a proto jsou lepší příložky nasazené (zvláště s dřevěnými hmoždinkami). Tam, kde sraz není podepřen nebo je podepřen málo, používáme plátování, které má mnoho různých variant. Může být rovné nebo šikmé, rovnočelné, šikmočelné nebo klínočelné, klesající, stoupající, s ozubem, klíny atd.
Pláty se zajišťují proti bočnímu posunutí dvěma dubovými nebo bukovými kolíky kruhového, čtyřhranného, šestihranného nebo osmihranného průřezu. Kladou se diagonálně po třetinových vzdálenostech. Svislé nastavování trámů (sloupů) nazýváme štěpováním. Čela nastavených sloupů bývají tlačena, takže spoj může být jednodušší. Nebezpečí nastává u vyšších tenčích prutů, které mohou být namáhány na pevnost vzpěrou.
Patří sem čepování, přeplátování, kampování, osedlání a zadrápnutí. Končí-li jeden trám na druhém trámu, spojuje se zpravidla čepem. Čepování bylo nejběžnější tesařskou příčnou vazbou. Čep je výstupek na čele trámu, který se vsazuje do prohlubně (dlabu) v druhém trámu (prahu, ližině). Dlab se provádí asi o 10 mm hlubší než je délka čepu a nesmí být nikdy vypracován napříč přes vlákna.
U pravoúhlého čepování rozeznáváme čep střední a čep postranní. Středním čepem se spojují trámy přibližně stejně tlusté, postranní (boční) čep se používá, je-li v tloušt'kách spojovaných trámů rozdíl. Postranní čep dosahuje poloviny šířky trámu, dlab však nemá být širší než třetina tloušťky prahu. Oba druhy čepů mají řadu variant. Čepy šikmé se uplatňují rovněž jako střední a postranní.
Tam, kde by dlab mohl způsobit, že by se vlákna prahu usmykla, zapustíme čep pouze hlouběji a proti usmyknutí jej zajistíme svorníky nebo třmeny. Tento způsob nebo dvojité zapuštění volíme i tam, kde je krátké zhlaví. Čep upravujeme tak, že se jeho čelo seřízne v pravém úhlu ke směru prahu nebo do úhlu půlícího vnější tupý úhel, který svírají oba trámy.
Musíme-li v jednom místě do trámu začepovat šikmé vzpěry z obou stran, může se trám zeslabit a ulomit. Proto raději používáme čepy mělké nebo spojení provedeme mělkým zapuštěním (i dvojitým) s trojramennými sponami z páskové oceli. V takových případech připojujeme dřevěnou příložku, tzv. sedlo nebo botu, v níž vytvoříme dlab. Na spojení pásku s vaznicí používáme zvláštní čep, tzv. vháněný. Je zaoblen v poloměru, který se rovná délce pásku, a lze jej osazovat i do hotové konstrukce. Proti vypadnutí se zajišťuje kolíkem.
Tam, kde se v konstrukci oba vodorovné trámy křižují nebo jeden končí na druhém, používáme přeplátování. Přeplátování spočívá v tom, že v místě spojení provedeme v obou trámech výřez a trámy do sebe vsuneme ve výřezech v jedné rovině. Úplné přeplátování je takové, jestliže výřezy v obou trámech dosahují poloviny výšky každého trámu, takže vrchní i spodní líce obou trámů jsou v rovinách. Částečné přeplátování se provádí tak, že se z každého trámu vybere výřez menší než polovina výšky trámu (obyčejně čtvrtina výšky). Líce obou trámů jsou proti sobě výškově posunuty.
Kampování je částečné přeplátování a uplatňuje se tam, kde má být oslabení trámů minimální. V jednom trámu se vyhloubí lůžko, do něhož se zasadí kamp, tj. ozub vysoký jako osmina až šestina výšky trámu. Někdy se kamp provede bez lůžka na druhém trámu. Kampy mohou být pravoúhlé nebo šikmé, obojí pak střední, postranní, křížové, rybinové, odsazené aj.
Osedláním spojujeme šikmý trám s trámem vodorovným, jsou-li oba trámy průběžné a jejich osy mimoběžné. Příkladem může být spojení krokve s vaznicí. V šikmém trámu se podle profilu vodorovného trámu vyřízne malé sedlo asi do třetiny výšky šikmého trámu. Tímto sedélkem dosedne šikmý trám (krokev) na horní plochu vodorovného trámu (vaznice).
Zadrápnutím rozumíme spojení šikmého trámu s trámem vodorovným, když ve spoji šikmý trám končí, např. při spojení krokve na úbočí trámu vzpěradla se vzpěrou. Trámové rošty jsou vlastně zesílené vodorovné trámy, zvyšující pevnost dřevěné konstrukce na ohyb. Protože často není možné zvětšovat profil jednoho trámu, musíme spojit dva trámy tak, aby působily jako jeden prvek. Spojením dvou trámů se však nezvýší jejich pevnost dvojnásobně (teoreticky by se měla zvýšit dokonce i vicekrát). Při zvyšování únosnosti klademe trámy na sebe, vytváříme tzv. rošty. Přitom dbáme, aby byly co nejdokonaleji spojeny a nedocházelo ani k nejmenšímu posunu.
Vedle čelního tupého rohového srazu je rohový plát (jiným názvem také rohové přeplátování rovným řezem, rovný rohový plát, hladký rohový plát, jednoduchý rohový plát, tupé rohové přeplátování, jednoduchý rovný rohový plát, rovné rohové přeplátování) nejjednodušším spojem jak na rozích ležících, tak stojících dřevěných konstrukcí. Ani při zatížení nepatrné třecí síly ploch plátů nedostačují k tomu, aby tento spoj, byť i jen málo, fixovaly. Pláty mají konstrukčně podmíněnou délku rovnou šířce hranolů. Horní a dolní plát mají výšku rovnou polovině výšky spojovaných dřev. Dále mohou být převáděny jen (podle míry upevnění dřev) nepatrné tlakové síly a žádné síly tahové. Ani proti zdvihu, bočnímu posuvu a otočení dřev není jednoduché rohové přeplátování zajištěno. Mělo by být proto v každém případě zajištěno hřebíkem, skobami nebo dřevěnými kolíky.
U rohového plátu krytého se na obou spojovaných hranolech ponechá vnější líce o tloušťce rovné jedné šestině až čtvrtině šířky dřeva. Pláty se příslušně zkrátí a líce se na pokosu srazí. Spoj dokáže plnit právě tak málo funkcí a potřebuje právě tolik pomůcek k zajištění polohy jako jednouché rohové přeplátování. Rohový plát pokosý (neboli rohový plát na pokos) je vlastně kombinací čelního srazu seříznutého na pokos a rohového přeplátování, přičemž plochy plátu tvoří již jen trojúhelníky. Šikmý rohový plát má řadu jiných názvů jako: tlakový plát, tlakový rohový plát, plátování přes roh šikmo řezané, jednoduchý šikmý rohový plát a rohové přeplátování s šikmým řezem.
Při vynášení šikmého řezu se výška hranolu rozdělí na šestiny, přičemž každý z obou plátů je na slabší, lícové straně v nejužším místě vysoký dvě šestiny, na obou přilehlých hranách stoupá na tři šestiny a protilehlý roh je vysoký čtyři šestiny výšky hranolu. Při vhodném zatížením je spoj poměrně odolný vůči tlaku a tahu. Také proti posuvu se jím dosáhne určitého zajištění. Šikmý rohový plát krytý (neboli tlakový plat krytý) se vytvoří tak, že na obou spojovaných hranolech se ponechají líce o síle rovné čtvrti až šestině šířky dřeva, které jsou na rozích seříznuty na pokos.
Přitom se plát, jehož proporce budou zjištěny dělením hranolu na šestiny zmenší o obě síly lící. Oba díly plátu, horní a dolní plát, jsou opět v nejslabším místě zúženy na dvě šestiny a na nejširším místě rohu tlusté čtyři šestiny výšky hranolu. Vedle předností, které už poskytuje užití jednoduchého šikmého rohového plátu, přibude ještě ochrana proti nepříznivým povětrnostním vlivům, jelikož na vnějších stranách trámů nejsou odhaleny žádné vodorovné spáry a povětří je vystavena jen svislá spára pokosu. S dostatečným zatížením se spoj stává částečně stabilní. Jeho stabilitu vylepšíme např. zadlabáním oboustranně odsazeného čepu na spoji stojícího nárožního sloupku.
Hákový rohový plát (přesněji rovný hákový má rohový plát) je nejjednodušším na rohu umístěným spojem s hákem. Délka háku se rovná polovině šířky dřeva, výška plátu - háku je rovna pěti osminám výšky spojovaných hranolů, přičemž slabá část plátu má výšku rovnou třem osminám a silnější s hákem pěti osminám výšky hranolu. Tento spoj je schopen přenášet tlakové i tahové síly. Ve směru háku je prvek s hákem ni proti rozevření spoje dobře zajištěn, naproti tomu však v příčném směru, tzn. ve směru ven oproti vysunutí prvku ze spoje žádné zabezpečení není.
Aby byl tento nedostatek odstraněn, nechávali dříve často tesaři přesahovat v plném průřezu 5 až 10 cm dlouhé zhlaví, a prakticky vyráběli křížový plát. Nevýhoda zhlaví spočívala v jeho špatné odolnosti vůči působení povětří. U hákového rohového plátu krytého se na vnější straně spojovaných dřev vždy ponechá líce v tloušťce rovné jedné šestině až čtvrtině šířky dřeva (minimálně ale 3 cm). Obě líce jsou v rohu seříznuty a sraženy na pokos.
Konstrukce plátu je stejná jako u hákového rohového plátu, avšak v obou směrech je zkrácena o tloušťku krytí. Možnosti přenosu sil se rovnají možnostem rohového hákového plátu. Přidat zhlaví však z konstrukčních důvodů není možné, a proto musíme v každém případě zajistit polohu skobou. Rohový hákový plát šikmý (jinak také rohový plát s hákem ve tvaru rybiny, rohový plát s poloviční rybinou, nebo rohové přeplátování formou háku a rohový plát s měkkým rybinovým hákem), přidává svým zajištěním proti bočnímu posuvu další funkci.
Plát a hák mají výšku rovnou třem a pěti osminám výšky, nahoře ležící hák je na předním konci roven polovině šířky dřeva a na zadním neviditelném konci dvěma třetinám šířky dřeva. Protější kus má vpředu šířku rovnou polovině šířky dřeva a vzadu (na krčku) šířku rovnou třetině šířky dřeva. Spoj dokáže podchytit tlakové i tahové síly a je zajištěn i proti bočnímu posuvu. Proti zdvihu buď působí zatížení, anebo je nutné spoj zajistit skobou. Spoje se s výhodou používají na nárožích hrázděných stěn, protože se prahy a vaznicové rámy snadno sestavují, přičemž je Ize ihned zafixovat a jsou připraveny k okamžitému podchycení působících sil.
Rohový hákový plát šikmý krytý (nebo také rohový rybinový plát krytý, anebo rohový plát krytý s měkkým rybinovým hákem) spojuje přednosti šikmého hákového plátu s uzavřením vodorovných řezů pomocí lící, a tím preventivně spoj chrání před zvětráváním. Líce mají opět tloušťku jedné šestiny až čtvrtiny šířky dřeva a jsou seříznuty na pokos. Zde je přesnost lícování a zabránění sesychání dřeva ještě důležitější, neboť jinak se spára pokosu rozevře.
U zapuštěného rohového hákového plátování je hák vlastně umístěn, podobně jako kamp, osově. Výška plátu je rovna polovině výšky dřev, spodní zub o šířce rovné třetině šířky dřeva vniká jednou šestinou do horního plátu. Funkce jsou podobné jako u rovných hákových plátů. Spojem dosahujeme dodatečné ochrany proti vyhnutí z úhlu. Zapuštěné rohové hákové přeplátování ve tvaru rybiny (také označované jako zapuštěné rohové přeplátování ve tvaru háku) řeší nedostatek bočního vysunutí pomocí zubu ve tvaru rybiny. Zub má výšku rovnou jedné šestině výšky dřeva. Na zadním konci je jeho tloušťka rovna třetině, a vpředu polovině šířky dřeva.
Řešení problému s prasklinami
Pokud se potýkáte s prasklinami ve spojích OSB desek, pravděpodobně ve spojích nemáte výztužné pásky. Náprava je taková, že svépomocně všechny spáry naříznete a zaříznete do áčka (z každé strany pod úhlem 45 stupňů), klasicky vytmelíte, vtěsnal pásku a znovu přetmelíte. Je to pracné, zvláště když už máte nábytek a vymalováno, ale bohužel.
Pokud jsou praskliny mezi sádrokartonem a zdí, je třeba počítat s tím, že spoje sádrokartonu se zdí praskají a tomu se zamezit nedá. Můžete použít bud' pásku na vnitřní rohy nebo na vnitřní i vnější. Existuje řešení, nalepit po obvodu místnosti v místě spoje obyčejnou průhlednou širokou izolepu z papírnictví. Pak na ní přiložit sádrokarton, klasicky zatmělit spoj a izelepu, co přesahuje dolů pod spoj odříznout. ta izolepa, jak je hladká, tak tam ten tmel nedrží a vlastně to "řízeně" praskne.
Osobně bych už teď po zkušenostech jel na design - SDK bych až do krajů nedotahoval, ale nechal odstup po obvodu 5-10 cm. To bych využil na kolejničky stínění (záclon, rolet atd.) a nepřímé osvětlení v podobě LED pásků, tzn. místo souvislého stropu budete mít jakoby reliéfní box snížení od původního stropu. Jinak mi kolega říkal, že "v Německu viděl", jak ten SDK přeštukují stejně jako zeď a spojí to klasickou rohovou lištou s perlinkou, perlinku dají také na SDK strop - prý tak příp. praskliny nehrozí, navíc nejdou při nasvícení vidět spoje desek, protože je to štukované krásně v jedné rovině najednou.
Pokud se chystáte na jaře malovat a přemýšlíte že bych vzal i ty popraskané spáry, je potřeba spáry " vyškrábnout " a znovu zatmelit + přebrousit, nebo by stačila " modelářská sádra " kterou bych přejel spáry, pak lehce přebrousil jen nějakou brusnou houbou a přemaloval?
Dřevěné moduly o hrubke 160mm + tepelna izolacia z vonku. Součinitel prostupu tepla je cca 0,25 W/m2K i s vlivem tepelného mostu, který tvoří nosné dřevěné sloupky. Důležitá je v těchto systémech parozábrana, která zabraňuje nadměrnému vnikání vodní páry do stěn a zároveň zabrání vnikání studeného vzduchu z exteriéru přes spáry. Tuto skladbu systému (dřevěný panel s tep.
Firma Hebel a Ytong se spojila ve výrobě porobetonu. Je to dobrý lehce opracovatelný a lehký materiál vhodný pro vnitřní vyzdívání. Nedoporučil by jsem Vám z něj stavět obvodové zdi ze tří důvodů: 1. malá pevnost 2. vysoká nasákavost pro vlhkost 3. lehká prostupnost pro lupiče s motorovou pilou !Velox a Durisol jsou identické stavební systémy - dřevoštěpková tvárnice z části vyplněná polystyrénem a z části je nutné ji vyplnit betonem a železem.
Ve světě se dnes staví předevší domy nizkoenergetické, protože nikdo z EU a ani ze zámoří si nemůže dovolit platit za nadměrné čerpání energie beztrestně. Není tudíž tak důležité z jakého materiálu stavíte , ale jaký sytém chcete stavět a to je ta hlavní otázka.! Je to jednoduché rozhodně má smysl postavit dům nízkoenergetický, kde stěna domu musí být tzv. sendvičová. V sendviči musí mít hlavní slovo izolant. Vytápění musí být co nejméně aby jste nemusel za něj mnoho platit .
tags: #osb #dosky #spájanie #návod
