Označení vchodů u staveb: Typy a význam v kontextu české legislativy a praxe

Označení vchodů u staveb má zásadní význam pro orientaci, evidenci v katastru nemovitostí a pro bezpečnost. Tento komplexní článek se zabývá různými aspekty označování vchodů, od jejich evidence v katastru, přes přidělování adresních čísel, až po požadavky na značení únikových cest.

Evidence staveb a adresních míst v katastru nemovitostí

V katastru nemovitostí se po 1. lednu 2014 nově neevidují rozestavěné budovy, avšak mohou v něm „dožívat“ rozestavěné budovy, o jejichž zápis bylo požádáno do 31. prosince 2013.

Na jedné parcele může být evidována nejvýše jedna stavba. Pokud nemá být stavba postavená na více pozemcích evidována jako samostatný předmět evidence, je otázkou, kterého z pozemků by se měla stát součástí. Prakticky využitelný se jeví názor, kdy možností je přiřadit stavbu k některému z pozemků, na kterém se nachází. Za tímto účelem je třeba stanovit kritéria. Těmi jsou účel stavby, respektive její hospodářská vazba k pozemku, a údaje o parcele.

Pokud je budova nebo vodní dílo součástí pozemku nebo práva stavby, a není tedy samostatným předmětem evidence, pak se některé údaje o něm evidují jako údaje o pozemku nebo právu stavby, jehož je součástí. To zahrnuje souřadnice definičního bodu budovy nebo vodního díla v S-JTSK.

Způsoby využití budov v katastru

Budova s číslem popisným může být v katastru evidována se způsobem využití podle bodu 4 přílohy katastrální vyhlášky. Mezi tyto způsoby patří například:

Čtěte také: Více o OSB deskách

• zemědělská usedlost
• bytový dům nebo rodinný dům
• stavba pro shromažďování většího počtu osob
• stavba pro obchod
• stavba ubytovacího zařízení
• stavba pro výrobu a skladování
• zemědělská stavba
• stavba pro administrativu
• stavba občanského vybavení
• stavba technického vybavení
• stavba pro dopravu
• garáž
• jiná stavba
• víceúčelová stavba
• skleník

V katastrální mapě jsou stavby zobrazeny svým obvodem, přičemž jsou takto zobrazeny jak stavby, které jsou samostatným předmětem evidence, tak i stavby, které jsou součástí pozemku nebo práva stavby. Budovy se vyznačují značkou poř. č. 4.02 podle bodu 10.6 přílohy katastrální vyhlášky - tečkou - umístěnou doprostřed obvodu budovy, nad parcelní číslo. Obdobně se umísťuje značka poř. č. 4.24 podle bodu 10.6 přílohy katastrální vyhlášky - vlnovka - v případě vodních děl. Je-li na jedné parcele více budov tvořících příslušenství jiné budovy s výjimkou drobných staveb, vyznačí se všechny tyto budovy značkou (tečkou) budovy.

Užívání staveb a přidělování čísel

Užívání staveb upravují § 119 a násl. stavebního zákona. Stavebník je povinen oznámit stavebnímu úřadu záměr započít s užíváním stavby nejméně 30 dnů předem, nejde-li o stavbu, která může být užívána pouze na základě kolaudačního souhlasu.

Oznámení o záměru započít s užíváním stavby stavebník podává na formuláři, jehož náležitosti jsou stanoveny v příloze č. 11 k vyhlášce č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů. V oznámení stavebník uvede označení stavby, údaje o umístění a povolení stavby, předpokládaný termín dokončení stavby a zahájení jejího užívání. Na požádání stavebníka stavební úřad vyznačí datum vzniku práva užívat stavbu na kopii oznámení (§ 120 odst. 5 stavebního zákona). Dále uvede označení stavebního úřadu, číslo jednací, datum vyznačení, otisk úředního razítka, jméno a příjmení oprávněné úřední osoby a její podpis. Spolu s oznámením o užívání stavby, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, předkládá stavebník celou řadu příloh, jejichž podrobný seznam je součástí příloh č. 11 a 12 k vyhlášce č. 503/2006 Sb.

Vyhláška č. 503/2006 Sb. předpokládá vyznačení údajů určujících polohu definičního bodu stavebního objektu a adresního místa právě do předkládaného geometrického plánu, a to tak, že se adresní místo vyznačí v grafickém znázornění geometrického plánu jako bod uvnitř stavebního objektu v místě očíslovaného vchodu z ulice nebo veřejného prostranství. Budova může mít více adresních míst (např. rohová budova s více vchody do různých ulic).

Pokud stavbou vzniká nová budova, které se přiděluje číslo popisné nebo evidenční, případně číslo orientační, stavební úřad po předložení oznámení o užívání stavby nebo žádosti o vydání kolaudačního souhlasu, doložených požadovanými přílohami, vyzve písemně příslušnou obec o přidělení čísla popisného nebo evidenčního, případně orientačního (§ 121 odst. 2 stavebního zákona). Obecní úřad na písemnou výzvu stavebního úřadu číslo přidělí a sdělí příslušnému stavebnímu úřadu neprodleně zpět údaje o čísle popisném nebo evidenčním a jeho příslušnosti k části obce.

Čtěte také: Ochrana podlahy plastovými lištami

Adresní místa a jejich lokalizace

Tento postup se použije v případě, kdy je stavební objekt členěn na samostatné vchody. Samostatným vchodem se rozumí část stavebního objektu, která má vlastní vstup z ulice, veřejného prostranství či jiné pozemní komunikace, zpřístupňující byty nebo další prostory a zařízení stavebního objektu určené k jiným účelům než obytným, nacházející se v této části stavebního objektu. Pokud se stavební objekt dělí na vchody, musejí být alespoň dva. Každý vchod musí mít přiřazeno adresní místo. Stavební objekt se označuje pouze jediným číslem popisným nebo evidenčním, k rozlišení vchodů se proto použijí čísla orientační (případně dodatky čísel orientačních).

Z toho vyplývá, že pro zavedení více adresních míst pro jeden stavební objekt s číslem domovním je nutné, aby měla obec zavedenou uliční síť a následně orientační čísla v rámci jednotlivých ulic, respektive nelze přiřadit vchody stavebnímu objektu s č.p., pokud v obci nejsou zavedeny ulice spolu s orientačními čísly (v případě zavedení vchodů do stejné ulice). Zavedení ulic (i samotné přidělení čísel orientačních) znamená změnu adresy.

ISÚI a práce s adresními místy

Stavební úřady mají povinnost zapisovat vznik, změnu nebo zánik stavebního objektu, který vyžaduje stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu do ISÚI. Pro založení prvku stavební objekt je možné si založit nový NZ. Dostanete se do detailu Položky NZ - stavební objekt (obrazovka UNZ119), kde je potřeba vyplnit jednotlivé údaje na základě dokumentace, kterou k zakládanému stavebnímu objektu máte k dispozici. Povinné údaje a ostatní vyplněné položky aplikace ISÚI průběžně kontroluje. Druhé adresní místo založíme ručně. V detailu návrhu změny zvolíme položku Založení prvku - Adresní místo a ve formuláři Položka NZ - Adresní místo [UNZ120] doplníme údaje. V detailu vchodu Stavební objekt - detail vchodu [UNZ166] musíme editovat počet podlaží, počet bytů případně další technicko-ekonomické atributy dle podkladů. Technicko-ekonomické atributy alespoň jednoho vchodu musí přesně odpovídat hlavním technicko-ekonomickým atributům stavebního objektu. Ke vchodu je nutné přiřadit adresní místo, které jsme si postupem viz výše v návrhu změny založili. Následuje definice definičních bodů stavebního objektu a adresních míst. Nyní máme v návrhu změny připraveno založení číslovaného stavebního objektu s definicí dvou vchodů.

Adresní místa (bod DB_ADR) jsou vrstva obsahující lokalizaci adresních míst ve formě adresního bodu. Důvodem vytvoření je založení a aktualizace registru ze zdroje základního registru veřejné správy RÚIAN. V případě, že k dané budově existuje více adres/adresních míst (VICEADR=1), je každá z nich reprezentovaná vlastním adresním bodem. V opačném případě je adresní bod totožný s definičním bodem budovy. Tato koncepce vychází z předpokladu, že, má-li budova pouze jednu adresu, postačí pro většinu účelů (včetně orientační navigace) lokalizace mateřské budovy (její geometrický střed).

Definice položek pro adresní místa

Následující tabulka uvádí seznam důležitých položek (číselníků) pro adresní místa:

Čtěte také: Označení zvukové izolace

Označování nouzových východů a únikových cest

Nutnost provádět značení únikových cest a nouzových východů vyplývá z celé řady právních předpisů. Předpisy však také upravují i požadavky na vzhled nebo umístění značení. K provedení evakuace osob, zvířat a materiálu zajišťují právnické osoby a podnikající fyzické osoby, aby byly označeny nouzové (únikové) východy, evakuační výtahy a směry úniku osob ve všech objektech, kde se při provozovaných činnostech může vyskytovat veřejnost nebo osoby v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu. Toto označení nemusí být provedeno v objektech s východy do volného prostoru, které jsou zřetelně viditelné a dostupné z každého místa [písm. a), odst. (3), § 11, vyhlášky č. 23/2008 Sb.].

Únikové cesty, východy a evakuační výtahy na únikových cestách musí být trvale označeny značkami pro únik a evakuaci osob. Tam, kde je to technicky vhodné, je možné použít k jejich označení orientační systémy z materiálů s dostatečnou délkou dosvitu nutnou na dobu opuštění budovy [bod 2.3.2, přílohy k nařízení vlády č. 101/2005 Sb.]. Únikové cesty a východy musí být během provozní doby budovy dostatečně osvětleny a vybaveny nouzovým osvětlením vyhovujícím normovým požadavkům. Informativní značky pro únik a evakuaci osob a značky překážek na únikových cestách musí být i při přerušení dodávky energie viditelné a rozpoznatelné minimálně po dobu nezbytně nutnou k bezpečnému opuštění objektu [odst. (4), § 2, nařízení vlády č. 375/2017 Sb.].

Informativní značky pro označení únikové cesty a nouzového východu nebo místa první pomoci a zařízení pro přivolání první pomoci mají obdélníkový nebo čtvercový tvar s bílým piktogramem na zeleném pozadí; zelená část zaujímá nejméně 50 % plochy značky [odst. (4), § 3, nařízení vlády č. 375/2017 Sb.]. Únikové tabulky, které je dnes možné použít, vycházejí z přílohy k nařízení vlády č. 375/2017 Sb., v účinném znění a dále z ČSN EN ISO 7010.

Umístění značení

Úniková cesta musí být vybavena bezpečnostními značkami, tabulkami a texty s bezpečnostním sdělením za účelem a v rozsahu nezbytném pro usnadnění evakuace osob. Toto bezpečnostní značení se umisťuje zejména tam, kde se mění směr úniku, kde dochází ke křížení komunikací a při jakékoli změně výškové úrovně úniku [odst. (4), § 10, vyhlášky č. 23/2008 Sb.]. Je-li značka pro označení únikové cesty a nouzového východu zhotovena z fotoluminiscenčního materiálu, musí být instalována na povrchu vnitřní komunikace nebo těsně nad její úrovní [odst. (3), § 5, nařízení vlády č. 375/2017 Sb.]. Evakuační výtah musí být označen bezpečnostním značením „Evakuační výtah“, a to v kabině výtahu a vně na dveřích výtahové šachty [odst. (5), § 10, vyhlášky č. 23/2008 Sb.]. Výtah, který neslouží k evakuaci, musí být obdobně označen bezpečnostním značením „Tento výtah neslouží k evakuaci osob“ nebo bezpečnostním značením podle české technické normy uvedené v příloze č. 1 části 1 bodu 13 (ČSN 27 4011) [odst. (5), § 10, vyhlášky č. 23/2008 Sb.].

Chráněná úniková cesta ve stavbě ubytovacího zařízení, jakož i dveře, schodiště, chodba vedoucí k nim a východy z nich musí být opatřeny bezpečnostním značením viditelným ve dne i v noci [odst. (3), § 17, vyhlášky č. 23/2008 Sb.]. Všechny únikové cesty ubytovacího zařízení musí mít nouzové osvětlení a vyznačený směr úniku.

Postup při značení únikových cest

Pokud máte v objektu řádně označit únikové cesty a nouzové východy, pak musíte přesně znát, kde jsou tyto cesty vedeny a východy umístěny. To zjistíte ze schválené projektové dokumentace, konkrétně z požárně bezpečnostního řešení. Pokud není součástí projektové dokumentace grafické znázornění únikových cest, pak si toto znázornění nakreslete. Do půdorysu objektu si zaznačte všechny únikové cesty a nouzové východy, včetně evakuačních výtahů, pokud je jimi objekt vybaven. Pak si označte všechna křížení komunikací, změny směru úniku a změny výškové úrovně, jako jsou schodiště nebo jen schodky a rampy. Pak navrhněte umístění jednotlivých značek. Myslete na to, že z každého místa objektu by měla jít některá ze značek jasně vidět a to i za předpokladu zakouření a prozradit tak osobám směr úniku. Toto je nutné ověřit přímo v „terénu.“ Značka by měla navíc ukazovat směrem k nejbližšímu nouzovému východu. Zde může být za potřebí trocha přeměřování.

Fotoluminiscenční únikové tabulky umisťujte co nejblíže povrchu komunikací klidně tak, že se dotýkají podlahy. Pokud to z opodstatněných důvodů nelze, můžete značku umístit i o něco výš. Vždy však co nejníže to jde. Umístění přímo na podlahu je v případě běžných tabulek nepraktické a málo trvanlivé. Na značení podlahy se skvěle hodí k tomu určené samolepící fotoluminiscenční kulaté značky, kterými je vhodné klasické tabulky doplnit. Bohužel většina těchto samolepících „terčíků“ se prodává jen v kulatém provedení a tak nesplňují požadavek odst. (4), § 3, nařízení vlády č. 375/2017 Sb., dle kterého musejí mít obdélníkový nebo čtvercový tvar. Problém může být v případě, kdy je například na chodbě umístěno hodně předmětů a nábytku. Tyto předměty znemožňují instalaci značek k podlaze. Proto je vždy na zvážení tyto předměty odstranit. Jinou alternativou potom je značení umístit přímo na podlahu nebo na tyto předměty. Pozor si dávejte také v místech, kde dochází ke změně výškové úrovně.

Typologie panelových domů a jejich vchody

Konstrukční soustavy panelových domů, jež dnes můžeme najít na českých sídlištích, jsou výsledkem snahy o nalezení unifikovaného typu konstrukce bytových domů. Od roku 1953 byly realizovány některé experimenty, jež pracovaly s montovaným železobetonovým skeletem, paralelně s nimi - na přelomu let 1953 a 1954 byl postaven první celostěnový panelový dům v tehdejším Gottwaldově - známý typ G 40, dvojice architektů Hynka Adamce s Bohumíra Kuly. Pětipodlažní typ G 40 tenkrát ještě nebyl projektován, jak bylo zvykem později, jako dům sestavitelný z opakovatelných „sekcí“, takže jej poznáme poměrně snadno. Je vždy pětipodlažní, se dvěma vchody. Z každého vchodu je přístupno 20 bytů, vždy čtyři na patře, tři dvoupokojové a jeden třípokojový.

Jednalo se o tzv. malorozponovou soustavu, tj. světlá vzdálenost nosných panelů byla 3,6 metrů. Nosné stěny jsou příčné (tloušťky 200 mm) z betonových panelů vylehčených kruhovými dutinami. Tento typ řešil úskalí montované celostěnové panelové konstrukce vůbec poprvé, a proto je také v detailech jednoduše rozpoznatelný. Horizontální spáry překrývaly profilované sloupky, suterény byly řešeny individuálně - buď jako monolit nebo z panelů. První série se vyznačují mnoha ozdobnými detaily, zatímco ty pozdější spolu s opouštěním estetiky socialistického realismu po roce 1954 od kovaných mříží, domovních znamení, říms a atik přecházely k jednoduššímu vzhledu. Variantou G 40 byl stejný, jen o patro nižší typ G 32 (číslo je zde stejně jako u G 40 odvozeno od počtu bytů v domě).

Gottwaldovští navázali typem G 55, jež dokázal zapojit do půdorysného schématu rohovou sekci, potřebnou právě v urbanistických ensemblech socialistického realismu. Tato varianta však přišla právě v době, kdy socialistický realismus přestal být preferovaným stylem, takže rohových typů G 55 najdeme v republice jen několik. Známou „gépadesátsedmičku“ však nerozeznáme snadno - během neuvěřitelně dlouhé doby, kdy byla produkována, doznala mnoha změn a krajových variant. Vždy se však jedná o tři až pětipodlažní objekty již beze spár překrytých sloupky, s příčným nosným systémem s rozponem 3,6 m. Nosné panely jsou 20 cm silné, vnější pak 24 cm, izolační vrstvou je zde 20 cm silná vrstva struskopemzobetonu.

Typ G 57 byl již řešen ne jako komplexní dům, ale jako po sekcích neskládatelná jednotka. Od roku 1962 byly uváděny do výstavby nově schválené typy T 06 B, T 07 B a T 08 B. Nejčastěji dnes najdeme na sídlištích malorozponový typ T 06 B a velkorozponový typ (tedy s rozponem 6 m) T 08 B. Typy T 06 B a T 08 B přinesly oproti G 57 konečně i byty o třech a čtyřech pokojích. Do poloviny sedmdesátých let tyto typy postupně převládly a vytlačily, i když ne zcela, typ G 57.

U těchto nových typů byla uplatněna zásada funkčního rozdělení svislých stěnových konstrukcí na nosné (příčné stěny vnitřní) a tepelně izolační nenosné (obvodové parapetní stěny). Pouze příčné stěny štítové plní zároveň funkci nosnou i izolační. Příčné nosné stěny jsou z plných železobetonových panelů, u T06B 150 mm tlustých, u T07 a T08B 200 mm. Příčné štítové panely mají tloušťku 300 mm a jsou zhotoveny ze struskopemzobetonu nebo keramiky. U stropních panelů pro T08B je užito předpětí elektroohřevem. Podélné obvodové stěny jsou ze struskopemzobetonových panelů (tloušťka 300 mm) osazovaných na konzoly ze svařovaného ocelového profilu T.

Od šedesátých let sílil tlak na nové, takzvaně „otevřené“ konstrukční soustavy, jež by dovolily kombinovat více modulů a spíše než s danými objemy pracovat s prvky (proto také někdy název „soustava prvková“). Tyto nové konstrukční soustavy, ve zkratce NKS, byly vyvíjeny od roku 1968 a zaváděly se do praxe po roce 1972. NKS často kombinovaly různé rozpony a umožňovaly volněji pracovat s jednotlivými sekcemi, v detailu pak přinesly nové skladby panelů, plášťů střech či oken. Řadíme mezi ně soustavy HKS 70, B 70, NKS G, BA NKS, PS 69, doplněné o soustavu se zahraniční licencí Larsen-Nielsen a VVÚ-ETA, vyvinutou z typu T 08 B. Později je rozšířila tzv. řada P. Realizovány byly pouze P1.11 (Morava, Praha), P1.14 (Slovensko) a P1.21 (severní Čechy). Cíle zavádění těchto soustav si mírně protiřečily - na jedné straně měly sjednotit některé rozměry prvků a technologické postupy tak, aby bylo možno využívat jednotného montážního, výrobního a dopravního zařízení. Na druhou stranu měl širší sortiment modulových rozměrů zajistit projektantům volnější práci s dispozicemi bytů. Pro krátkou dobu realizace převážně v druhé polovině 80. let tak už soustavy nenašly širšího uplatnění, s výjimkou těch používaných na obřích sídlištích, jakými bylo Jižní Město v Praze, kterému kraluje Larsen-Nielsen a VVÚ-ETA. Řadu P pak najdeme ve variantě OP 1.11 například na sídlišti Nový Barrandov, kde ji poznáme podle typické inovace - panely mají tvar písmene U, oknu chybí horní překlad. Dalším unikátem je varianta OP 1.31 na severní Moravě s bizarně tvarovanými lodžiemi.

tags: #oznaceni #vchodu #u #staveb #typy #a

Oblíbené příspěvky:

• Vše o skleněných obkladech do koupelny
• přečtěte si recenzi na dodávku Iveco Daily
• Vše o palubkách Klasik OBI
• Kvalitní a odolná deska K214
• výhody a využití slinuté dlažby