Parozábrana na plechové střechy: Kompletní průvodce

Parozábrana, někdy též označovaná jako parotěsná nebo paropropustná zábrana, je plastová fólie, která se používá pro odvádění vlhkosti a k zabránění kondenzace ve stěnách, střechách, základech nebo podlahách. Parozábrany a další parotěsné fólie se dělí podle míry propustnosti. Jejich úkolem je zabránit prostupu vodní páry z interiéru do vrstev tepelné izolace, kde by mohla kondenzovat a poškodit konstrukci. Fólie PK-BAR® představují tradiční, vysoce spolehlivé řešení s dlouholetou praxí v českém stavebnictví. Jsou vyrobeny z pevné vícevrstvé PE fólie vyztužené mřížkou a díky vysoké parotěsnosti poskytují účinnou ochranu tepelné izolace.

Proč je parozábrana nezbytná?

Vodní pára je v těchto prostorech neustále přítomná. Vzniká při výdechu, vaření, koupání i dalších činnostech a za její srážení je částečně zodpovědné zateplení střech, podlah i stěn. Pokud vodní pára projde stěnou, stropem nebo jinou překážkou a setká se s povrchem o jiné teplotě, pak kondenzuje. Parozábrana se instaluje podél, uvnitř nebo okolo stěn, stropů a podlah právě kvůli tomu, aby se zabránilo jejich potenciálnímu poškození nadměrnou vlhkostí. Parozábrana odvádí vzniklou páru pryč z budov a místností. Díky tomu je stavba chráněna před nadměrnou vlhkostí, ochlazováním, korozí, vznikem plísní i hnilob. Nezbytná je parozábrana v podkroví.

Vzduch, vodní pára a difuze

Vzduch je směs plynných látek obklopujících zemský povrch. Tvoří jej ze 78 % dusík, z 21 % kyslík a zbývající 1 % dohromady převážně argon, malé množství oxidu uhličitého, vodní pára a vzácné plyny. Z hlediska stavební fyziky lze atmosférický vzduch považovat za směs suchého vzduchu a vodní páry. Množství vodní páry, které je schopen vzduch pojmout, závisí na jeho teplotě. Teplý vzduch pojme více vodní páry než chladný vzduch. Když se teplý vzduch náhle ochladí, přebytečná vodní pára zkondenzuje. Teplota, při které je vzduch vodní párou právě nasycen a pára se začíná srážet, se nazývá rosný bod. Ve stavební konstrukci, která odděluje tato dvě prostředí s různým částečným tlakem vodní páry a s různou teplotou vzduchu, dochází zákonitě k difuzi vodní páry - difundující vodní pára se pohybuje z prostoru s vyšším částečným tlakem vodní páry do prostoru s nižším částečným tlakem. V podstatě dochází k pronikání molekul vodní páry skrz obvodový a střešní plášť budovy směrem do vnějšího prostředí.

Difuze a kondenzace

Pokud není ve střešním plášti provedena parotěsná zábrana, proniká snadno vodní pára v zimě z interiéru budovy difuzí do souvrství střešního pláště až k vodotěsné izolaci střechy. Vodotěsná izolace, která má obvykle velký difuzní odpor, významně omezí únik difundující vodní páry do vnějšího prostředí. Proto dochází ve vrstvách pod vodotěsnou izolací k postupnému hromadění difundující vlhkosti ve střešním plášti a v místech s teplotou pod hodnotou rosného bodu ke kondenzaci této vlhkosti. Takto nahromaděná vlhkost nepříznivě ovlivňuje fyzikální vlastnosti stavebních materiálů, ze kterých je vytvořen střešní plášť. Dochází ke zvyšování hodnoty součinitele tepelné vodivosti mokrých nebo vlhkých vrstev střešního pláště, zejména tepelné izolace, jejíž účinnost se tím významně sníží. V extrémních případech může dojít i k povrchové kondenzaci na spodním povrchu střechy (na stropě). Důsledkem tohoto stavu bývá i poškození některých vrstev střešního pláště jak vlhkostí jako takovou, tak mrazem. Průvodním jevem tohoto stavu může být také přetížení nosné konstrukce střechy provlhlými vrstvami střechy.

Typy parozábran a jejich vlastnosti

Existuje také tzv. reflexní parozábrana, která, jak název napovídá, má reflexní povrch. Díky tomu lze dosáhnout udržení tepla v domě. Další funkcí některých parozábran je i jejich reflexní schopnost, kdy se odráží sálavé teplo zpět do interiéru objektu. Je však nutno uvést, že fólii je potřeba natočit reflexní stranou k interiéru a že tato funkce funguje pouze v případě, je-li mezi reflexní stranou fólie a podhledem (např. sádrokartonem) vytvořena uzavřená vzduchová mezera, ideálně o tloušťce 4-6 cm. Pokud vzduchová mezera chybí, reflexe nefunguje, jelikož vodivé teplo se neodráží. Čím větší je teplota v interiéru, tím roste smysl využívání této reflexní funkce. Řada SOLID SD představuje moderní generaci parotěsných a parobrzdných zábran z vícevrstvých, stabilních materiálů s vysokou pevností. Podle funkce rozlišujeme tři základní typy fólií:

Čtěte také: Vše o montáži parozábrany, oken a palubek

• Parobrzdy (sd < 100 m) - pro vlhkostně nenáročné prostory, umožňují vyrovnaný odvod vlhkosti.
• Parotěsné zábrany (sd > 100 m) - pro domy, koupelny a vlhčí prostředí, poskytují maximální ochranu před prostupem vodních par.

Klíčem k funkčnosti parotěsné vrstvy je její vzduchotěsné provedení. Parotěsnicí vrstva brání pronikání vodní páry obsažené ve vzduchu difuzí do skladby střechy. Vrstva se umísťuje do tzv. difuzně uzavřených skladeb střech, kde se ve skladbě nacházejí ještě jiné vrstvy s relativně vysokým difuzním odporem, na jejichž spodním povrchu by mohla vodní pára zkondenzovat a zkondenzovaná voda by se mohla hromadit. Parotěsnicí vrstva z plastové fólie v ploše obvykle velice dobře brání difuzi vodní páry. Často se navíc používají materiály s tenkou hliníkovou vrstvou. V takovém případě je difuzní odpor velice dobrý. Skladby střech tzv. difuzně otevřené jsou navrhovány tak, aby směrem k exteriéru neobsahovaly žádnou vrstvu, která by významně zvyšovala difuzní odpor skladby, tedy tak, aby byla vyloučena kondenzace vodní páry. Takové skladby se neopatřují parozábranou, ale obvykle tzv. parobrzdou - tj. vrstvou s vyšším difuzním odporem, než je difuzní odpor ostatních vrstev ve skladbě.

Příklady parozábran na trhu

Zásady pro navrhování a provádění parozábran

S výběrem a se správnou instalací parozábrany by vám měl pomoci odborník nebo výrobce střešní krytiny, kterou jste si zvolili. Při montáži parozábrany v podkroví či kdekoliv jinde je nutné respektovat pokyny uvedené v návodu. Parozábrana se obvykle lepí zevnitř budovy na tepelnou izolaci (mezi krokve) s pomocí lepidla na parozábrany. Některé fólie na sobě mají samolepicí pásku, která usnadňuje montáž. Parozábrana musí být nainstalována maximálně vzduchotěsně tak, aby správně plnila svoji funkci. Preciznost montáže parotěsné fólie je stěžejní pro její následný efekt v dané skladbě. Při instalaci parozábrany se využívá i propočtů na základě parotechnických vzorců. V případě chybné instalace parozábrany nebo jakýchkoliv prasklin či otvorů může docházet k vyšší spotřebě tepla, k poškození základů, střechy a stěn i k nebezpečným situacím v případě, kdy by vlhkost pronikla k elektrické instalaci. Jako parozábrana se obvykle používá silnější plastová, polyethylenová fólie. Možnou alternativou kvalitní parotěsné fólie jsou OSB desky. Při jejich instalaci je ale nutné dbát na maximální vzduchotěsnost. Tuto variantu na základě zkušeností rozhodně nelze považovat za stoprocentně funkční náhradu parozábrany.

Důležité body při instalaci

• Parozábrana ve skladbě střechy s tepelnou izolací mezi krokvemi je třeba umístit tak, aby nebyla poškozena budoucím užíváním prostor, to znamená ne bezprostředně nad podhledovou deskou - nejčastěji sádrokartonem.
• Fólii je vhodné montovat po spádnici, ne vodorovně.
• Spoje se musí slepovat oboustranně lepicími páskami doporučenými výrobcem fólie. I za cenu větší spotřeby fólie je nezbytné umísťovat spoje fólie pod pevné podpory. Bez podpory nelze spoje dostatečně stlačit a spojit. Případně je třeba pevnou podporu vytvořit.
• Parozábranu je třeba stejně pečlivě napojit ne jen mezi sebou a na prostupující konstrukce, ale také na navazující konstrukce po obvodě, a to páskou, kterou systémově doporučuje dodavatel fólie.
• Při realizaci střechy nesmí dojít k zabudování technologické nebo srážkové vlhkosti ve vrstvách mezi parozábranou a vlastní vodotěsnou izolací střechy.
• Parozábrana musí být parotěsně napojena na všechny prostupující a obvodové konstrukce a prvky. Ve svých důsledcích to znamená, že parozábrana musí být důsledně vyvedena na atiku, nadstřešní zdivo a na všechny trubní i jiné prostupy střešním pláštěm.
• Spolehlivou funkci parozábrany je proto nutné zajistit jak při návrhu, tak při následné realizaci jednotlivých detailů střešního pláště.
• Parozábrana musí být vždy vyvedena nad úroveň tepelné izolace, nejlépe až do úrovně vlastní vodotěsné izolace střechy.
• Parozábrana se obvykle umisťuje pod tepelněizolační vrstvu poblíž vnitřního povrchu střešní konstrukce.
• Parozábrana často tvoří po omezenou dobu provizorní krytinu, která chrání interiér před poškozením deštěm v průběhu stavby.
• Parozábrana by měla tvořit ve střešním plášti ploché střechy pojistnou hydroizolační vrstvu. Proto by měla být vyspádována k odvodňovacím prvkům a měla by být odvodněna.
• K parozábraně bývá obvykle (u jednoplášťových střech) přilepena tepelná izolace.

Parozábrany z asfaltových pásů

Parozábrana ve skladbách s tepelnou izolací nad krokvemi se může vytvářet z asfaltových pásů. Používat by se měly pásy tzv. natavitelné, které se označují písmenem S. Pro parozábranu lze použít jak starší typ pásů z tzv. oxidovaného asfaltu i novější modifikované pásy. Z důvodu pevnosti pásu a jeho kotvení se doporučuje používat pásy se skleněnou tkanou nosnou vložkou. Asfaltové pásy jsou oproti fóliím odolnější proti mechanickému namáhání. Vzhledem k vlastnostem asfaltového pásu a způsobu zpracování lze tuto parotěsnicí vrstvu použít i nad interiéry s extrémními parametry vnitřního prostředí. Pásy se nejlépe pokládají po spádnici. V přesazích se kotví do podkladu, nejčastěji k dřevěnému bednění, a to hřebíky po 10 cm nebo kotvami do dřeva. V přesazích se následně svařují. Šířka přesahu je nejméně 8 cm. Oxidované asfaltové pásy se zpracovávají při teplotách od 10 do 25 °C.

Problematika a chyby při provádění parozábran

Při zateplování šikmých střech je nutno vytvořit v konstrukci parotěsnící vrstvu, která bude stejně parotěsně účinná po celé své ploše. Obrovské množství chyb při provádění těchto zateplených konstrukcí však lze nalézt při vytváření parotěsnící vrstvy (parozábrany). A to jak ve smyslu zda je vůbec v konstrukci použita, tak i v jakém místě konstrukce se nachází, zda je použit správný typ, zda je spojena mezi sebou a na pronikající a přiléhající stavební konstrukce, a zejména čím je toto spojování a napojování prováděno. Jde totiž o to ne aplikovat vlastní parozábranu, ale vytvořit v konstrukci parotěsnící vrstvu, která bude stejně parotěsně účinná po celé své ploše. Pak je tudíž nezbytné používat odpovídající těsnící a spojovací komponenty, které budou nejen schopny parozábrany spojit a napojit, ale tento detail bude parotěsný, dlouhodobě funkční (nerozlepí se), odolný teplotám a mechanickému namáhání spoje, nebude rozleptávat vlastní parozábranu a přenese případné drobné posuny nosné konstrukce.

Co ovlivňuje parotěsnost

Obecně je mezi odbornou veřejností vžita představa, že čím větší hodnotu faktoru difuzního odporu µ má daný výrobek, tím je parotěsnější. Zapomíná se však na to, že kromě tohoto fyzikálního parametru má na parotěsnost také dominantní vliv tloušťka parotěsné vrstvy. Jiné vlastnosti bude mít z tohoto pohledu polyetylenová fólie s tloušťkou 0,4 mm a jiné asfaltový pás tloušťky 4 mm. Důležité je také si uvědomit, že trapézový plech, tvořící nosnou konstrukci střešního pláště, není parotěsný. V souvislosti se spárovou difuzí, ke které dochází mezerami mezi jednotlivými tabulemi trapézového plechu, se totiž jeho hodnota faktoru difuzního odporu µ pohybuje orientačně kolem 770 u neutěsněného plechu a do 3200 u plechu s utěsněnými spárami (tomu odpovídá ekvivalentní difuzní tloušťka kolem 0,77 až 3,2 m pro plech tl. 1 mm). Střecha s nosným trapézovým plechem by proto měla mít téměř vždy parozábranu. Ze stejných důvodů není parotěsné dřevěné bednění, které někdy tvoří nosnou konstrukci jednoplášťové ploché střechy. Jeho ekvivalentní difuzní tloušťka se vzhledem ke značné spárové provzdušnosti pohybuje dokonce kolem 0,27 m!

Čtěte také: Vata a OSB desky: Jak správně aplikovat parozábranu?

Nebezpečí perforace parozábrany

Velmi nebezpečné z hlediska následných poruch je proražení parozábrany u trapézového plechu jejím prošlápnutím nad mezerou trapézového plechu. Při použití levnějších nevhodných výrobků k tomu často dochází při pokládce tepelné izolace, která takto poškozená místa spolehlivě opticky zakryje. Výsledkem je následné poškození tepelné izolace velkou kondenzací vlhkosti. Kondenzát potom úspěšně odkapává do interiéru. Oprava takto nekvalitně provedené střechy bývá obvykle dražší než původní střešní plášť, nehledě na následné škody vyplývající z odstavení výroby nebo provozu v objektu. U lehkých střešních plášťů, jejichž nosnou konstrukci tvoří dřevěné bednění nebo trapézový plech, může dojít k velmi razantnímu perforování parozábrany (a tím i ke vzniku závad střešního pláště) při dodatečném provádění rozvodů elektroinstalace a při osazování svítidel. V těchto případech by proto měly být tyto rozvody již koncepčně řešeny v projektu tak, aby průrazy parozábrany byly pokud možno vyloučeny. Doporučuji proto, aby v tom případě byla sonda provedena tak, aby bylo možné stávající parozábranu opravit. K tomu je možné často s úspěchem v případě parozábran z asfaltových pásů použít samolepicí asfaltové pásy. Často ještě závažnější závady vznikají při dodatečných prostupech střešním pláštěm, a to jak u novostaveb, tak u rekonstrukcí střech.

Proražení parozábrany kotevními prvky

Pokud se jedná o proražení parozábrany kotevními prvky, je možné v souvislosti se závěry profesora Mrlíka uvést, že při perforaci parozábrany nad 1 % její plochy nezáleží na materiálovém provedení parozábrany, a ekvivalentní difuzní tloušťka takto poškozené parozábrany klesá vždy pod hodnotu r_d = 0,27 m. Měření ukázalo, že při stejném podílu plochy otvorů jsou u malých otvorů hodnoty r_d nižší než u stejně velké plochy vytvořené z několika otvorů. Ve svých důsledcích to znamená, že velké množství malých perforací parozábrany je horší než několik velkých otvorů o stejné ploše. Upozorňuji však, že při použití 9 ks kotevních prvků na m² v rozích střechy (kotevních prvků bývá zpravidla méně) má teoretická perforace parozábrany hodnotu 0,016 % plochy (při průměru šroubu 4,8 mm, používaného obvykle do trapézového plechu). Skutečná hodnota perforace bude významně nižší, protože otvory budou zaplněny dříkem kotevního šroubu. U střech nad vlhkými provozy však může perforace parozábrany sehrát negativní roli, takže je spolehlivější se v těchto případech jakékoli perforaci parozábrany raději vyhnout. Pokud už je z jakýchkoliv důvodů nutné použít kotvení do trapézového plechu v prostorách s větší relativní vlhkostí vzduchu, je zde nutné zvážit nebezpečí kondenzace na hrotech kotevních šroubů.

Čtěte také: Kdy použít parozábranu na OSB desky?

tags: #parozabrana #na #plechove #strechy

Oblíbené příspěvky:

• Jak na rekonstrukci dřevěného stropu
• Kompletní průvodce k sadě držáků panelů
• Šňůra na prádlo s ocelovým jádrem
• Vše, co potřebujete vědět o šlehaném tmelu
• Vše o kuchyňských soklech IKEA