Penetrace a hydroizolace základové desky v zimě: Kompletní průvodce

Hydroizolace základové desky brání prostupu vlhkosti ze základové konstrukce do objektu a tím zabraňuje navlhání vodorovných a svislých konstrukcí. Penetrace betonu je důležitá hlavně ve chvíli, když se chystáte na hydroizolaci základové desky. Hydroizolace se provádí kvůli izolaci spodní vody, která by mohla prostupovat do vnitřních stěn domu. Některé hydroizolace a asfaltové pásy rovnou obsahují i krytí proti radonu. Při penetrování a nanášení hydroizolace máme na výběr ze dvou možností. Vše můžeme aplikovat po celé ploše a následně překrýt ještě jednou vrstvou betonu, tzv. potěrem, aby nedošlo k poškození izolace. Tato varianta má výhodu v tom, že izolaci máme hned od začátku spolehlivě chráněnou a už se k ní nemusíme vracet a ani se o ni starat. Můžeme napenetrovat jen pruhy pod obvodovým zdivem a následně aplikovat hydroizolační pásy v metrové šířce s přesahem přes desku zhruba 15 cm. U stavby svépomocí je toto rozumná varianta, neboť stavebník je sám vůči své stavbě zodpovědný.

Příprava povrchu základové desky

Jako první si budete před penetrací muset připravit povrch. Je nutné mít desku bez prachu a hrubých nečistot. Smeťte z betonové desky veškeré kamínky a hlínu tak, aby byl povrch dokonale připravený na penetrační nátěr. Někdy se může stát, že při betonování základové desky může část betonu protékat kolem bednění a na boku základové desky udělat takové krápníky, které jsou ostré. Pokud v betonu objevíme nějaké drobné nerovnosti, sklepneme je kladívkem. V místech vyústění kanalizačního potrubí se v těsné blízkosti trubky občas vytvořili nánosy betonu, které jsme opatrně oklepali kladivem a prach i s kusy betonu zametli. Chtěli jsme mít trubku čistou, aby mohlo dojít ke správnému nanesení hydroizolace. Ideálním postupem je použít průmyslový vysavač, kterým celou desku vysajete, a potom použít vysokotlaký čistič, který pomocí vody dokáže vyrazit i poslední zrnka prachu z betonu.

Volba a aplikace penetrace

Pamatujte, že se penetrace provádí vždy jen na dokonale čistý a suchý povrch. Prvně si musíte vybrat správnou penetraci. Penetrační asfaltový nátěr slouží jako podklad pro lepení asfaltového pásu. Přidává se zejména z důvodu lepší přilnavosti hydroizolačního pásu. Penetrační nátěr vybírejte s ohledem na zvolený systém. Poraďte se s výrobcem asfaltového pásu. Některé penetrace se dokonce i ředí vodou, a proto je potřeba je rozředit ve správném poměru. Jestliže máte penetraci, která není ředitelná vodou, tak tu bude stačit už jen rozmíchat. Pro penetraci jsme koupili výrobek s označením DEK Primer. Promícháme si penetraci a malířským válečkem ji začneme nanášet na desku. Na beton nanášejte penetraci ideálně pomocí štětky, kterou dokážete vetřít penetraci do každého záhybu. V případě, že budete natírat větší plochu, tak v některých případech lze použít i smeták, který má jemné štětinky. Penetrační nátěr naneste v souvislé vrstvě na základovou desku v šířce 0,7 až 1 m v místech obvodových a nosných stěn. Nátěr aplikujte i na boční stranu betonového základu (postačí 150 mm). Je důležité, aby penetrace byla všude a celý beton byl pokryt. Pak je potřeba ho nechat rozumně vyschnout. S natavováním hydroizolace budeme pokračovat následující den.

Výběr hydroizolačního materiálu

Pokud máte vyhotovenou projektovou dokumentaci, materiál hydroizolačního materiálu je tam dozajista uvedený. Záleží na několika faktorech výběru, jako jsou místní podmínky, účel stavby, svahová rovina terénu a spoustu dalších. Nejpoužívanějším materiálem u nás jsou hydroizolační pásy z oxidovaného nebo modifikovaného asfaltu. Oxidovaný asfaltový pás má nízkou elasticitu a tepelnou odolnost, proto se využívá především u méně náročných staveb. Není odolný UV záření, proto jej nelze používat na venkovní konstrukce. Stejně jako oxidovaný pás má modifikovaný nízkou elasticitu. Modifikovaný asfaltový pás SBS má lepší vlastnosti na rozdíl od předchozích dvou. Vyniká svojí elasticitou, tepelnou stálostí, a navíc odolává proti mrazu. Existuje samozřejmě mnoho další rozdělení asfaltových pásů podle nosné vložky, jako je např. polyesterové rouno, hliníková fólie nebo skelná tkanina. Při výběru se můžete setkat s různým označení materiálu. V našem případě výrobek s označením Glastek 40 special mineral.

Pokládka a tavení hydroizolačních pásů

Penetrace je v tomto okamžiku vyschlá a vy můžete začít tavit. Bylo by ideální, aby vám hrálo počasí do karet. Během, byť i slabého deště, by pás hydroizolace špatně přilnul k povrchu a silný vítr by vám ho nedovolil roztavit. Asfaltové pásy se prodávají nejčastěji v rolích šíře 1 m. Na staveništi si materiál v polovině rozřízněte čili budete mít pás v šířce 0,5 m. Metrový pás je příliš velký a zbytečný, pokud máte obvodové zdivo o šířce 0,4 m. Pro snadnější pokládku hydroizolačního pásu jsme si nejprve rozvinuli celou roli v místě, kde ji budeme lepit k betonu. Urovnali dle potřeby a poté srolovali z obou krajních stran na střed. Získáme tak větší jistotu, že pás bude nanesen rovně. K dalšímu kroku budete potřebovat stavební izolatérský hořák, plynovou láhev s LPG (propan butan) a ochranné rukavice. Nyní vezmeme do ruky hořák, povolíme ventil, škrtneme zapalovačem a můžeme začít natavovat. Při nahřívání hydroizolace je nutné dostatečně roztavit spodní vrstvu. Nesmí ovšem dojít k propálení hydroizolace a tím pádem k jejímu poškození. Hydroizolaci je důležité pořádně natavit, aby k podkladu dobře přilnula. Pás musí být rozteklý do prostoru tak, aby dobře přilnul k povrchu. Při natavování stojíme za hydroizolací. Hořákem navaříme roli, kterou postupně nohou rozvíjíme po desce. Hydroizolační pás má šířku 1 metr a budeme ho ukládat s přesahem 15 cm přes okraj desky, z důvodu budoucího vytvoření zpětného spoje. Hydroizolace základové desky asfaltovými pásy - přesah asfaltového pásu by měl být minimálně 100 mm pro napojení dalšího asfaltového pásu. Minimální výška hydroizolace nad terénem by měla být min. 300 mm. Pokud se rozhodnete přitavit pás i na bocích desky, přesah by měl být minimálně 50 mm (nejlépe 80-100 mm). Myslete také na to, že asfaltový pás musí být na vnitřní straně zdiva nataven s přesahem minimálně 100 mm pro napojení dalšího asfaltového pásu. Po tom, co natavíte celý obvod budoucího domu, se dostanete zpět k místu první pokládky pásu. Ve většině případů se začíná a končí v rohu betonového základu. Napojení těchto dvou částí pásu musí být provedeno precizně. Přesah je dán minimálně 100 mm. Nezapomeňte spoje řádně přitlačit. Pokud tavíte i boční stranu základů, i tam by měl být přesah 100 mm. Spoje jsem vždy dostatečně natavil a pojezdil špachtličkou.

Čtěte také: Vliv křemičitého písku na OSB desky

Detaily kolem prostupů

Při provádění izolační vrstvy jsou nejkomplikovanější detaily. U základové desky jsou to většinou detaily s prostupy, kde nám prochází nějaká plastová trubka, chránička atd. Opracování tohoto detailu je docela náročné i pro zkušeného izolatéra. Materiál můžeme spálit. Takže napojit to tak, aby to fungovalo, je docela náročné. Proto může být pro svépomocníka lepší použít nějakou izolaci zastudena, která se aplikuje na ten detail a dobře se spojí s asfaltem i s plastem. V místech, kde se vám bude protínat hydroizolační pás a potrubí (popř. chráničky) musíte být obezřetní při tavení. Určitě nepoužívejte hořák v těsné blízkosti těchto plastových rour. Postup je takový: Ve chvíli, kdy se budete přibližovat k vývodům, pás odřízněte. Nařežte si jeho délku, tak, abyste měli přesahy 100 mm na každé straně pro napojení. Pás si dopředu natavte hořákem a v co nejmenším časovém úseku přiložte (navlékněte) mezi potrubí. Zde je dobré pás ještě přitlačit k desce. Prostupy KG potrubí jsem izoloval tak, že jsem si asfaltový pás zprvu vyměřil a uřízl zhruba na délku, dosahující do poloviny prostupu a na konci vyřízl půlkruh. Pás jsem nejprve dostatečně natavil a až poté přiložil k trubce, abych se vyhnul případnému tavení trubek. V místech, kde ústí kanalizační trubka jsme hydroizolaci ukončili zhruba 20 cm za trubkou. Poté provedli rovný řez směrem k trubce a kolem trubky vyřízli v izolaci kulatý otvor. Stejně jsme napojili druhý pás, který pokračoval od trubky směrem dál po obvodu desky. V prostoru kanalizačního potrubí má pak hydroizolace dvě vrstvy. Detaily okolo trubek jsem následně dělal samo domo vyrobeným sluníčkem, které jsem si taky nejprve natavil, ale přišlo mi, že natavený asfalt vždy ztuhnul, než jsem jej stihl přiložit, proto jsem se v tomto kroku již práci s hořákem u trubek nevyhnul. Tento krok doporučuji dělat s maximální opatrností. Okolo prostupů Kopoflexek jsem prováděl hydroizolaci v dostatečné vzdálenosti a zbytek pořádně několikrát promazal gumoasfaltem.

Betonování v zimním období

Na konci podzimu se stroje na mnoha stavbách zastaví a vyčkává se, až zase přijde teplejší období. Někdy ale není času nazbyt, a tak je potřeba v pracích pokračovat i během zimy. Zejména práce s betonem je v chladných dnech problematická, protože teplota zásadním způsobem ovlivňuje vlastnosti materiálu. Největším nepřítelem betonování v zimním období jsou samozřejmě nízké teploty. Při nich dochází ke zpomalení hydratace betonu, a tak přestává schnout. Technologický proces betonování je pevně zakotven v normách, konkrétně např. v ČSN 73 2400. Podle ní nesmí teplota povrchu betonu klesnout pod 5 °C po dobu nejméně 72 hodin. To ale nutně neznamená, že se při nižších teplotách nedá pracovat s betonem. Betonování je možné i při venkovních teplotách pod 5 °C. Je však nutné přijmout speciální opatření, která přinesou zajištění požadované teploty při jeho výrobě i tuhnutí a tvrdnutí. I betonárny jsou na betonování v zimě technologicky vybavené. Při výrobě a dopravě betonu používají nejen teplou vodu, ale často i ohřáté kamenivo. Když je potřeba spustit hydratační procesy betonu při nižších teplotách, používají se betony s větším vývinem hydratačního tepla. Řešením je využití cementů s vyšším obsahem slínku. Vhodný je portlandský cement typu CEM I nebo směsný portlandský cement typu CEM II. Doporučuje se také používat cementy, které mají rychlý náběh počátečních pevností. Pro zlepšení hydratačních procesů lze do betonové směsi přidat přísady, které snižují množství záměsové vody a díky tomu urychlují tuhnutí a tvrdnutí betonu. Pro betonování v zimě se pak používají i speciální zimní přísady do betonáže. Při betonování v zimě vás čeká obtížný úkol - musíte zajistit, aby po dobu 2 až 3 dnů neklesla teplota tuhnoucího betonu pod 5 °C. Po této době (resp. ve chvíli, kdy bude pevnost betonu nad 4 MPa) se beton stane mrazuvzdorným. V některých případech se přistupuje i k aktivní ochraně foukáním horkého vzduchu pod zaplachtovanou konstrukci či zapnutím elektrického ohřevu umístěného v bednění. Vývoj stavebních materiálů jde stále kupředu. Díky tomu je možné betonovat až do venkovních teplot -10 °C. Realizace je však podstatně náročnější a dražší.

Náklady na zimní betonování

Rozhodnete-li se pro realizaci základové desky v zimním období, musíte počítat s vyššími náklady. Mnohé betonárny navyšují v období od listopadu do března cenu betonu o 5 až 10 % kvůli potřebným zimním opatřením. Betonování při teplotě pod 5 °C se prodraží kvůli nutnému použití betonu vyšší pevnostní třídy nebo přidávání zimních přísad. A budete-li chtít betonovat při teplotách -5 až -10 °C, prodraží se realizace až o desítky procent. V takovém případě musí totiž betonárna výrazně upravit recepturu betonu a přidat do něj superplastifikátory, které výrazně urychlí tuhnutí.

Čtěte také: Detailní pohled na vltavín ve slepencích

Čtěte také: Průvodce penetrací fasády

tags: #penetrace #zakladove #desky #v #zime #postup

Oblíbené příspěvky:

• Sanační tepelně izolační omítky
• kompletní průvodce instalací sádrokartonu
• Montáž obkladových palubek krok za krokem
• Vše o Rigips RBI pro stropy
• Jak na vodní kámen ve sprše