Pojížděná střecha: Komplexní průvodce skladbou a typy
Skladba ploché střechy není jen náhodné poskládání materiálů na sebe. Každá vrstva má svůj jasný úkol - jedna nese konstrukci, další brání úniku tepla, jiná zase chrání střechu před vodou. Jakmile se v tomto systému udělá chyba, projeví se to velmi rychle zatékáním, kondenzací nebo zbytečnými tepelnými ztrátami. U plochých střech se vyplatí myslet dopředu. Oprava špatné skladby je vždy výrazně dražší než správný návrh hned na začátku.
Plochá střecha má obvykle sklon do 5°, takže voda neodtéká tak rychle jako u šikmých střech. Právě proto je kvalitní hydroizolace a správné vrstvení naprosto klíčové. Plochá střecha musí zvládnout déšť, sníh, mráz i letní vedra. Každá vrstva ve skladbě spolupracuje s ostatními - když jedna selže, trpí celý systém. Špatně navržená skladba ploché střechy může vést k hromadění vlhkosti, vzniku plísní nebo poškození nosné konstrukce. Důležitou roli hraje také difuze vodní páry. Vlhkost z interiéru se snaží dostat ven a pokud nemá správnou cestu, může kondenzovat uvnitř střechy.
Pojížděná střecha a její význam
Pojížděná střecha je určena k trvalému využití vozidly, které zde pojíždějí nebo parkují, ty svým pohybem působí na střešní konstrukci tlakovou a smykovou silou. Využijte střechu jako parkovací plochu! Efektivní způsob využití ploché střechy. Parkovací stání na střeše nebo jinak využívaná plochá střecha jsou v dnešní architektuře zcela běžné. Někdy ani nemusí být na první pohled patrné, že je parkoviště součástí ploché střechy. Dobrá současná architektura je schopna efektivně integrovat užitnou plochu do konstrukce budovy, v tomto případě do střechy.
S rozvojem potřeby zintenzivnit využití ploch, které jsou k dispozici, se neustále zvyšuje tlak na využívání střešních ploch pro potřeby člověka, a to jak v privátním, tak i veřejném prostoru. Možnost využívat střešní pláště pro potřeby člověka je sice známá již od starověku, ale neustále naráží na vysoké investiční náklady a technickou dovednost všech zúčastněných, klimatické podmínky a jiné těžkosti.
Pro pojížděné střešní pláště kolejovými vozidly platí jiná pravidla než u ostatních pojížděných konstrukcí, velmi důležité je oddělení kolejí od nosné konstrukce. Hydroizolační povlak je umístěn pod kolejovým lože a to buď s tvrdou mechanickou ochrannou (betonová mazanina, litý beton atd.) nebo s měkkou ochrannou vrstvou.
Čtěte také: Výhody valbové střechy
Základní typy střešních plášťů
Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Dalšími používanými typy střech jsou střechy inverzní (nebo také s opačným pořadím vrstev) a střechy kompaktní.
Jednoplášťová plochá střecha
Jednoplášťová plochá střecha patří dnes k nejpoužívanějším variantám. Všechny funkční vrstvy jsou uloženy přímo na nosné konstrukci bez větrané mezery. Tento typ střechy je konstrukčně jednodušší a při správném návrhu i velmi spolehlivý. Neobsahuje větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu!
Typická skladba jednoplášťové ploché střechy:
- Nosná konstrukce - betonová deska, trapézový plech nebo dřevěná konstrukce.
- Parozábrana - brání pronikání vlhkosti z interiéru.
- Tepelná izolace - nejčastěji EPS nebo minerální vata.
- Hydroizolační vrstva - asfaltové pásy nebo fólie.
Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových. Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu.
Dvouplášťová plochá střecha
Dvouplášťová plochá střecha má oproti jednoplášťové variantě jednu zásadní výhodu - větranou vzduchovou mezeru. Ta pomáhá odvádět vlhkost, která se dostane do skladby střechy. Tento typ skladby se často používá u staveb s vyšší vlhkostí v interiéru nebo v náročnějších klimatických podmínkách. Na druhou stranu je konstrukčně složitější a náročnější na provedení.
Čtěte také: OSB desky: Ideální pro vaši střechu?
- Dvouplášťová střecha nevětraná je střecha, která má ve svém souvrství nevětranou vzduchovou vrstvu, dnes je navrhována pouze v případech rekonstrukcí, kde je požadováno vylepšení tepelně technických vlastností původního střešního souvrství.
- Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenou na vnější prostředí vhodně umístěnými přiváděcími a odváděcími větracími otvory. Dochází tak k pohybu vzduchu ve vzduchové vrstvě a jeho výměně s vnějším prostředím. Tím je zároveň zajištěn únik vlhkosti, která se dostává do vzduchové vrstvy z interiéru, proto se doporučují použít při použití nad prostory s relativní vlhkostí více jak 80%.
Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy. Při splnění důležitých podmínek v ní nedochází ke kondenzaci vodní páry. Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy. Tyto skladby střech se hodí nad vlhké prostory, do horských oblastí a také samozřejmě na bytovou výstavbu a občanskou vybavenost. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění.
Z hlediska míry větrání platilo v ČSN o navrhování střech, že plocha přiváděcích větracích otvorů má být min. 1/100 plochy střechy, plocha odváděcích otvorů ještě o 10 % větší. Plocha otvorů má být ještě větší při nadměrných délkách vzduchových vrstev. Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci. Neodpovídá např. pouhému trapézovému plechu. Požadavek na dokonale těsný spodní plášť má zabránit nekontrolovanému proudění vzduchu a vodní páry do vzduchové vrstvy vlivem netěsností. Množství vodní páry v mezeře je pak násobně větší a dimenze větrání střechy nemusí stačit na její odvedení.
Inverzní střecha
Je střecha, kde je hydroizolační vrstva umístěna pod vrstvou nenasákavé tepelné izolace přímo na vhodně upraveném horním povrchu nosné nebo spádové vrstvy.
Kompaktní střecha
Je střecha s klasickým pořadím vrstev, tepelnou izolací a nevětranou vzduchovou vrstvou, navrhuje se s parotěsnící vrstvou. Tento typ se navrhoval hlavně v 70. a 80. letech 20.století. Je specifický způsobem větrání, které zajišťuje systém větracích kanálků umístěných v tepelně izolační vrstvě, které jsou napojeny na vnější prostředí. Střecha je zpravidla vyhovující nad prostory s relativní vlhkostí nepřesahující 75 %.
Duo střecha
Vznikne rozdělením tepelně izolační vrstvy tak, aby jedna část byla pod hydroizolační vrstvou. Při realizaci je 40 % tepelné izolace umístěno pod hydroizolační vrstvu a 60 % nad hydroizolací, zde musí být použit nenasákavý materiál (XPS). Tento typ se v praxi používá především u rekonstrukcí plochých střech.
Čtěte také: Více o dřevěných konstrukcích střech
Plus střecha
Funguje na tom principu, že tepelně izolační vrstva z původního střešního souvrství bude fungovat už jen jako doplňková. Původní krytina bude vyspravena a bude v nově realizovaném souvrství fungovat jako parotěsnící vrstva, na kterou bude aplikována nově navržená vrstva tepelné izolace.
Lehké ploché střechy
Je jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Dřevěné bednění a trapézový plech. Protože mají významně nižší akumulaci tepla proti střechám s vyšší plošnou hmotností, reagují více na teplotní výkyvy vnějšího vzduchu.
Řez plochou střechou: Jak jdou vrstvy za sebou
Řez plochou střechou je ideální způsob, jak pochopit její fungování. Jasně ukazuje pořadí jednotlivých vrstev a jejich tloušťky. Právě zde se často odhalí chyby, které by jinak zůstaly skryté.
| Vrstva | Funkce | Poznámka |
|---|---|---|
| Nosná konstrukce | Přenáší zatížení střechy | Musí být staticky vyhovující |
| Parozábrana | Brání prostupu vlhkosti | Nutná pečlivá pokládka |
| Tepelná izolace | Snižuje tepelné ztráty | Důležitá správná tloušťka |
| Hydroizolace | Chrání před vodou | Nejcitlivější část střechy |
Tepelná izolace pojížděné střechy a její tloušťka
Tepelná izolace ploché střechy zásadně ovlivňuje energetickou náročnost domu. Nedostatečná tloušťka izolace znamená únik tepla v zimě a přehřívání interiéru v létě. Dnes se běžně používají silnější vrstvy izolace než dříve, často i ve spádové variantě, která pomáhá s odvodem vody ke vpustím. Tepelná izolace na pojezdových střechách snižuje tepelné ztráty ve vytápěných prostorách pod střechou, ale také chrání hydroizolační vrstvu před mechanickým poškozením. I relativně tenká vrstva tepelné izolace zabrání kondenzaci vody na stropě nevytápěných prostor pod střechou a zároveň mechanicky ochrání hydroizolaci. Na předpokládaném zatížení střechy závisí výběr typu tepelné izolace.
Střechy OPTIMO jsou optimálně vrstvené ploché střechy, kde je požadovaného sklonu dosaženo pomocí spádovaných tepelně izolačních desek FIBRANxps INCLINE namísto těžkého spádovaného betonu. Aby se snížilo zatížení ploché střechy, nahrazuje systém OPTIMO těžký a silný spádovaný beton lehčími a tenčími spádovanými tepelně izolačními deskami FIBRANxps INCLINE, které navíc zvyšují tepelný odpor konstrukce střechy. Výhodou systému konvenční ploché střechy je to, že hydroizolační asfaltové pásy mohou být tepelně navařeny přímo na betonovou spádovanou vrstvu. Jeho nevýhodou je však velká hmotnost spádované vrstvy a také její větší tloušťka. Vrstva spádovaného betonu musí být u odtoku silná zpravidla nejméně 5 cm. Modernějším řešením je systému OPTIMO, kde je těžký beton nahrazen spádovanými tepelně izolačními deskami.
Chyby při návrhu skladby ploché střechy
Chyby ve skladbě ploché střechy se nemusí projevit hned. Často se ukážou až po několika letech, kdy je oprava výrazně nákladnější.
- Špatně navržená parozábrana - vede ke kondenzaci vlhkosti.
- Nedostatečný spád - voda zůstává stát na střeše.
- Podcenění detailů - prostupy, atiky a vpusti.
- Nekvalitní hydroizolace - riziko zatékání.
Pochůzné a pojížděné střešní pláště
V některých případech se u plochých střech nevyhneme provedení skladby střechy jako pochůzné. Ploché střešní pláště s provozní úpravou mohou být zateplené i nezateplené. Vždy je velkou výhodou, když je pod hydroizolačním povlakem stabilní betonová vrstva, která garantuje maximální stabilitu celého izolačního systému. Samozřejmě, že je nutné mít na vědomí statické dimenzování jednotlivých vrstev, a to nejen co se týče tloušťky, ale též, co se týče dilatačních celků. Při ignoraci pravidel pro dilatační celky je možné očekávat roztrhání hydroizolací v důsledku vzniku tzv. Následující schémata je možno přímo vztáhnout na střešní pláště, kde je podkladem pro hydroizolaci stabilní, obvykle betonová konstrukce. Na nosnou konstrukci je přímo aplikovaná hydroizolace. Obvyklé hydroizolační povlaky, asfaltové pásové nebo fóliové izolace jsou tímto způsobem pochozí jen v největší nouzi a co nejméně. Při častém používání může dojít k nevratnému mechanickému poškození. Tento typ řešení pro asfaltové pásové a syntetické fóliové izolace není prakticky možný. Jediné materiály, které toto snesou, jsou syntetické stěrkové materiály (typu PMMA), které jsou nejen pochozí, ale při speciální úpravě a údržbě i pojízdné. Je ovšem nutné zajistit systém, který eliminuje „obrusnost“ povrchu, tj. je nutné v pravidelných intervalech doplňovat izolační hmotu. Na nosnou konstrukci opatřenou hydroizolací je možné umístit pochozí chodníčky, které zesílí hydroizolační povlak v místě pohybu osob. Je nutné dodat, že tyto systémy jsou určeny pro střešní pláště „technického“ typu, kde je nutná častá údržba technického zařízení umístěného na střešním plášti. Konstrukční materiál „chodníčků“ je obvykle shodný s hydroizolačním materiálem, na který je přilepen nebo přivařen. Materiály na chodníčky jsou ve většině případů velmi robustní příbuzný hydroizolačního materiálu bez hydroizolačních parametrů. Technické a materiálové řešení může být velmi pestré. Toto řešení má jednu velmi dramatickou nevýhodu, jakékoliv opravy jsou velmi komplikované a drahé.
Skladby představují spolehlivé a ověřené řešení konstrukcí střech. Skladby jsou tříděny podle konstrukčního provedení střechy na střechy s povlakovou hydroizolací, vegetační střechy, provozní střechy a střechy se skládanou krytinou. Zohledňují obvyklé použití na nejrozšířenější typy staveb (např. rodinný dům, bytový dům, výrobní hala). Skladby mají doloženy všechny běžně požadované parametry, jako jsou tepelnětechnické, požární nebo akustické, potřebné pro jejich návrh. Některé jsou stanoveny výpočetně, mnohé ale experimentálně.
Základní typy úprav pochůzných střech
- Dlažba do lepícího tmele (maltového lože)
- Zásady návrhu pochůzných střech s dlažbou do lepícího tmele
- Nevýhody pochůzných střech s dlažbou do lepícího tmele
- Dlažba kladená na podložky (terče)
- Zásady návrhu pochůzných střech z dlažby kladené na podložky
- Výhody pochůzných střech z dlažby kladené na podložky
- Nevýhody pochůzných střech z dlažby kladené na podložky
Dlažba do lepícího tmele
Upřednostňuje se lepení dlažby do flexibilní stěrky spolu s provedením ochranné hydroizolační stěrky namísto použití maltového lože. Betonová deska pod dlažbou musí být od funkčních vrstev střech dilatována filtrační geotextilií a drenážní vrstvou (smyčková rohož nebo nopová fólie) pro umožnění plynulého odtoku srážkové vody. Betonová deska by měla být dilatována po max. vzdálenostech 2 * 2 m, zároveň musí být dilatována od všech navazujících a prostupujícich konstrukcí, spárořez dlažby musí tyto dilatace respektovat. Ochrana hydroizolační vrstvy a funkčních vrstev střechy před mechanickým poškozením vlivem provozu na terase, před velkými rozkmity teplot a UV spektrem slunečního zárení.
Dlažba kladená na podložky
Z důvodu lokálního zatížení pod podlážkami nutné navrhnout funkční vrstvy střechy (zejména tepelně izolační vrstvu) s dostatečnou únosností. Jako prevence proti vtalcování podložek do hydroizolační vrstvy (nebo poslední funkční vrstvy střechy) je vhodné pod podložky umístit přířezy stejného materiálu jako hydroizolační vrstva, popř. geotextilie vyšší gramáže nebo jinak tyto vrstvy chránit. Obdobné řešení pochozí vrstvy jako u zpevněných ploch na terénu.
Zelené střechy
Zelené střechy jsou další z provozních střešních plášťů. Pro ně je základním kritériem to, co se tam bude pěstovat. Zatížení, proti kterým je nutno střešní pláště dimenzovat, jsou dostatečně známa. Základní rozdíl je v tom, že u intenzivního ozelenění je možno pěstovat na střeše víceméně cokoliv. Jen stromy a velké keře je vhodnější pěstovat v samostatných kontejnerech. Kromě základní skladby se musí speciálně řešit základní konstrukční detaily, které se na takových střešních pláštích vyskytují.
- Extenzivní střešní zeleň - jde o rostliny, které příliš nerostou do výšky a do hloubky a nepotřebují žádnou nebo malou péči.
- Intenzivní střešní zeleň - může zahrnovat i náročnější rostliny na péči jako jsou růže, keře a určité druhy stromů.
Skladba zelené střechy:
- Pěstební souvrství.
- Substrát. Je základní vrstvou, kde se vyživují kořínky rostlin. Na množství substrátu závisí intenzita ozelenění.
- Filtrační vrstva.
- Drenážní vrstva. Odvádí přebytečnou vodu ze souvrství.
- Hydroakumulační vrstva.
- Izolační souvrství (hydroizolace, tepelná izolace, parotěsná zábrana). Tyto vrstvy zajišťují střešní plášť z hlediska stavební fyziky.
- Nosná konstrukce.
Oblasti kolem atik, pronikajících svislých konstrukcí a vtoku je vhodné oddělit od vegetačního substrátu oblázkovým násypem, prípadně terasovou úpravou. Obdobné řešení pochozí vrstvy jako u zpevněných ploch na terénu. U provozních střešních plášťů dochází k poruchám. Je nutné používat materiály, které nejsou vylouhovávány a současně je nutné používat systém odvodnění, který lze po celé délce velmi jednoduše kontrolovat a čistit.
Obecné zásady a doporučení
Únosnost nosné konstrukce střešního pláště a vrstev, které jsou umístěny pod provozním souvrstvím, vč. vyvedení hydroizolační vrstvy na přilehlé nebo prostupující svislé konstrukce (stěny, potrubí, komíny apod.) musí být minimální. Je doporučeno sdružit více vrstev v rámci jednoho výrobku či materiálu, pokud je to možné.
tags: #pjezdna #strecha #skladba

