Plán údržby zateplovacího systému: Doporučení pro dlouhodobou funkčnost a úspory

Když se řekne zateplovací systém, téměř každý si vybaví nějakou fasádu, kde viděl, jak se na celou plochu fasády „něco“ lepí. Pravděpodobně se jednalo o tepelnou izolaci. Hlavním důvodem, často ale ne jediným, jsou úspory, kterých se díky zateplení dosáhne. Sníží se tím výrazně náklady na vytápění celého objektu, který je dostatečně a správně zateplen.

Nicméně jsou tu i další faktory, jako například akustika, ochrana před nežádoucím přehřátím vnitřních prostor v létě, požární hledisko atd. Všechny tyto důvody je nutno nejprve zvážit, než se rozhodneme pro určitou formu zateplení, abychom dle našich požadavků zvolili to nejlepší.

Výběr a návrh zateplovacího systému

Před vlastním návrhem zateplení je nutno si rozhodnout, jakou kvalitu zateplení očekáváme. Rozhodování je to podobné jako v případě nákupu jakékoliv jiné věci či služby. Musíme si tedy ujasnit, zda chceme jen to nejnutnější, nebo raději běžný standard či už něco víc.

Zateplení by měl řešit projekt, a aby byl projekt správně proveden, musíme vědět, co vše se zatepluje a jak to máme řešit. V 90 % případů je hlavním důvodem zateplení ekonomická stránka, tedy úspora nákladů na vytápění, a proto tato úspora je ten hlavní ukazatel pro výběr tepelné izolace.

Jakmile již víme, jak kvalitně chceme dům zateplit, měli bychom se obrátit na odborníka, nejčastěji projektanta, a nechat si zpracovat podrobný projekt zateplení stavby. Do projektu se pak zohlední právě námi zvolená kvalita zateplení, kterou vyžadujeme. Jakmile máme zpracovaný projekt, tak již nic nebrání tomu nechat si od realizačních firem zpracovat jednotlivé cenové nabídky.

Čtěte také: Pokládka plovoucí podlahy krok za krokem

Význam součinitele prostupu tepla

Ideální stav je otevřít si příslušnou platnou normu a v ní si zjistit, jaké jsou kladeny nároky na zateplení pro tu či onu část budovy. Pro naše potřeby je to norma ČSN 73 0540-2, která uvádí, jaký musí mít ta či ona konstrukce součinitel prostupu tepla UN [W.m-2.K-1], což je hodnota, která názorně ukazuje, jak rychle teplo uniká z objektu pryč. Ideální by samozřejmě bylo, aby tato hodnota byla co možná nejmenší.

V současné době se nové objekty do tepelné izolace prakticky celé balí. Tepelné ztráty budou při rozdílu teploty z 0°C na 20°C či z -15°C na 20°C jinak velké, a tedy i požadavky na zateplení zde budou rozdílné. K rozdílu teploty celkem 35°C (tento rozdíl je závislý na nadmořské výšce a zeměpisném umístění stavby) dochází například u zmiňovaných fasád a střech, a právě proto by se zde měla kvalita a tloušťka tepelné izolace volit co možná nejvyšší, ale i provedení montáže by mělo být podle určitých zásad dle ČSN 73 2901 (provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů ETICS).

Normativní požadavky na zateplení

V praxi ale musíme splnit alespoň určitá minimální kritéria a ty jsou samozřejmě zakotveny v normách. Norma ČSN 73 0540 ale není jen doporučená, jako je tomu dnes u většiny platných norem, ale k této normě se vztahují i předpisy zakotvené ve stavebním zákoně a jeho prováděcí vyhlášce MMR č. 137/1998 Sb., o obecně technických požadavcích na výstavbu a v zákoně č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií a vyhlášce 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov.

Norma ČSN 73 0540 již za dobu své existence prošla řadou revizí. Díky budoucím legislativním požadavkům tedy patrně opět dojde k dalšímu zpřísnění, a tedy patrně ke snížení hodnot součinitele prostupu tepla UN pro jednotlivé konstrukce. Tyto opatření se dotknou každého z nás, a je nutné splnění těchto požadavků doložit například při prodeji nemovitosti. Týká se to především zákona 177/2006 Sb., který bude mít platnost od 1.

Kladu si proto otázku, zda není lepší již dnes dělat zateplení nad doporučené hodnoty z normy a mít o cca 20-30 % větší tloušťku tepelné izolace, abych si zajistil, že i za nějakých 5 let budu mít platný průkaz energetické náročnosti budovy a budu jí schopen vůbec prodat. Ale i kdyby ji někdo prodat nechtěl, jistě by díky menšímu zateplení, a tudíž vyšším provozním nákladům, její tržní cena klesala. Navíc, když uvážím neustálý vliv zdražování energií, tak raději už dnes investuji o něco více za zateplení. To se mi během pár let s jistotou vrátí, vždyť investice do zateplení je investice na důchod.

Čtěte také: založení papírnictví a vhodná pracovní plocha

Externí tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS)

Vnější kontaktní zateplovací systém, mezinárodně označovaný zkratkou ETICS (external thermal insulation composite system), je v České republice nejrozšířenější technologií zlepšování tepelnětechnických parametrů obvodových plášťů budov. Tepelnětechnické parametry zajišťuje vrstva tepelné izolace, která může být v zateplovacích systémech tvořena z většiny tuhých tepelných izolací na trhu. Obvykle to je pěnový polystyren, desky nebo lamely z minerálních vláken, případně materiály na bázi polyuretanu a polyisokyanurátu.

Tepelná izolace se obvykle lepí a kotví k připravenému pevnému a soudržnému podkladu. Způsob lepení a kotvení je stanoven v technologickém předpisu výrobce, případně v projektu. Na tepelnou izolaci se natahuje tzv. základní vrstva, složená ze stěrkové hmoty, do které se hladítkem vtlačuje skleněná síťovina. Na tu se obvykle natahuje další vrstva stěrkové hmoty. Na dokončenou základní vrstvu se obvykle provádí probarvená omítka se zatíranou nebo rýhovanou strukturou.

Na trhu existuje několik typů tenkovrstvých omítek pro zateplovací systémy. Jsou to omítky akrylátové, silikonové, silikátové a minerální. První tři typy se dodávají ve formě již připravených past v nádobách. Kromě jiného se jednotlivé typy omítek liší difuzními vlastnostmi. Volba materiálu omítky v kombinaci s volbou materiálu tepelné izolace a typem podkladu nejvíce ovlivňují budoucí tepelně-vlhkostní režim konstrukce a míru případné kondenzace.

Plán údržby a oprav zateplovacích systémů

Údržba stavby je povinností každého jejího vlastníka. Údržba stavebních konstrukcí, technických systémů, přístrojů a součástek je soubor činností, které mají zajistit, že se zachová jejich provozuschopný stav nebo při poruše bude tento stav rychle obnoven. Je to soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení majetku. Údržbou se předchází poruchám, odstraňují se drobnější závady. Do údržby staveb je potřeba zahrnovat diagnostické, údržbové a opravárenské postupy.

Stavební a technická údržba staveb je pomůcka připomínající servisní knihu u auta, v níž jsou uvedeny úkony prováděné při servisních prohlídkách podle počtu ujetých kilometrů nebo podle stáří. Pomůcka poskytuje přehled povinných kontrol (podle vyhlášek nebo norem) s časovými limity jejich provádění, doplněný o návrh dalších odborných prohlídek nebo činností, které jsou nutné nebo vhodné. Obsahuje ukázku vzorového plánu údržby a dalších činností spojených s technickou správou staveb (revizemi, údržbami, opravami). Měla by sloužit k plánování a posuzování stavu údržby staveb jak jejímu majiteli, tak případnému zájemci o koupi například bytu v domě.

Čtěte také: Stabilita plochých střech

Pokud se o zateplenou fasádu budete starat průběžně, může vám sloužit v perfektním stavu i několik desetiletí. Nejde jen o estetiku, ale hlavně o ochranu investice do zateplení. Pravidelná údržba zateplené fasády vám ušetří spoustu peněz i starostí.

Tři hlavní typy údržby

  1. Údržba havarijní: Jde o nenáročné úkony, které spočívají v rychlé, technicky jednoduché a nenákladné nápravě vadného stavu. U tohoto typu úkonů se nepředpokládá periodická frekvence ani preventivní kontroly. Příkladem může být přepálené vlákno žárovky. Výměna žárovky je tak jednoduchý úkon, že nepotřebuje k provedení odborníka. Životnost žárovky je obtížně předpověditelná, nemá tedy smysl po určité periodě žárovky hromadně vyměňovat. Výměnu provede uživatel bezprostředně poté, kdy se porucha projeví.
  2. Údržba běžná: Příkladem může být čištění lapačů splavenin na dešťových svodech nebo čištění sifonů na odtokovém potrubí zařizovacích předmětů zdravotní techniky. Jde o kontrolní činnosti prováděné správcem nemovitosti s cílem odhalit případné poruchy, které bude následně nutno opravit. Většina těchto kontrol je prováděna vizuální prohlídkou, některé kontroly jsou spojeny s jednoduchými měřeními. Dokumentace zjištění z preventivních kontrol se zakládá pod číslem úkonu v evidenci správce nemovitosti buď v elektronické podobě, nebo v klasické lístkovnici.
  3. Údržba plánovaná: Jde o procesy aplikované na stavbu nebo funkční díl v časové etapě provozu budovy. Systémem procesů údržby vymezujeme soubor činností, jejichž výstupem je zabezpečení plného provozu stavby, funkčního dílu.

Systém údržby má reagovat podle připraveného plánu údržby na trvalé a dočasné předvídatelné situace, jejichž příčinu známe, ale nemůžeme ji odstranit. K tomu slouží havarijní plány, které jsou pro tyto situace vytvářeny. Časové periody úklidu, obchůzek s následným zabezpečením bezpečnosti provozu jsou voleny tak, aby stavba byla plně funkční i v časové prodlevě mezi termíny údržby.

Péče o zateplenou fasádu

Zateplená fasáda chrání váš dům před chladem, horkem, vlhkostí i poškozením, ale aby správně fungovala a dobře vypadala, potřebuje trochu péče. Zateplená fasáda není jen o vzhledu, je to hlavní štít domu proti dešti, větru, mrazu i horku.

  • Nečekejte, až fasáda začne viditelně chátrat. Stačí jednou ročně udělat vizuální kontrolu a jednou za 2-3 roky fasádu umýt. Včasný zásah vždy vyjde levněji než pozdější opravy.
  • Udržujte dostatečný odstup rostlin od stěny (min.

Pravidelným mytím zateplené fasády odstraníte prach, smog, řasy a plísně, které mohou dlouhodobě narušit omítku.

  • Čištění: Čištění fasádního líce se provádí vysokotlakým čisticím zařízením teplou tlakovou vodou. Tlak vody je nutné přizpůsobit stavu fasády tak, aby nedošlo k porušení povrchových vrstev ETICS. Maximální teplota vody je 35 °C. V případě použití saponátů nebo jiných mycích prostředků nesmí po ukončení čištění zůstat jejich zbytky na povrchu čištěné plochy. Pro čištění je zakázáno používat látky s podílem organických rozpouštědel. Čištění se doporučuje provádět v letním období tak, aby bylo zajištěno rychlé vyschnutí fasády. Provádět čištění tlakovou vodou v období s výskytem venkovních teplot pod bodem mrazu se zakazuje. Základním cílem pravidelného čištění fasády je odstranit z omítkových struktur prachový nálet, který může vytvářet záchytný substrát pro biotické škůdce. Mimoto vede čištění obvykle ke zlepšení estetického účinku fasády.
  • Biotické škůdci: Ve vazbě na pravidelné čištění se s ohledem na místní rozšíření biotických škůdců, především některých druhů plísní (rody Alternaria a Cladosporium), doporučuje obnovit i biocidní funkci fasádního líce. Údržba spočívá v nástřiku roztoku biocidní látky. Určení časového intervalu tohoto druhu údržby má vazbu na regionální podmínky.

Opravy zateplené fasády

Na zateplené fasádě se může časem objevit řada vad - od drobných prasklinek až po opadávání omítky. Správný postup opravy závisí na příčině problému i typu povrchu (např. akrylátová, silikátová nebo silikonová fasáda).

V případě mechanického poškození systému (obvykle poškození celistvosti vrchních vrstev na izolantu s následnou možností zatékání do zateplovacího souvrství) je nutno bez odkladu zajistit opravu. Oprava spočívá ve vyjmutí poškozených vrstev, podle potřeby pouze povrchových nebo na celou tloušťku tepelné izolace. V okolí cca 100 mm od obvodu výřezu se obrousí povrchové úpravy systému až k výztuži základní vrstvy. V případě výměny se vlepí výřez shodného izolantu. Po zatuhnutí lepicí hmoty se vyplní případná spára odřezky stejného izolačního materiálu nebo PUR pěnou (pouze u polystyrenu) a povrch vlepeného izolantu se podle potřeby zabrousí. Nanese se nová základní vrstva s přesahem síťoviny 100 mm přes původní vyztužení. Je třeba zachovat jednotnou rovinu nové a původní základní vrstvy. S technologickou přestávkou minimálně 3 dny se obnoví vrstva konečné povrchové úpravy. Při použití zbytků původní kolorované omítkoviny s větším časovým odstupem je nutno počítat s barevnou odlišností (sytější barevný odstín) v místě vysprávky. Problematické je i napojení struktury a sjednocení vzhledu původní a opravené fasádní plochy.

  • Menší praskliny nebo škrábance zvládnete opravit sami. Ale pokud fasáda vyloženě opadává, objevují se výkvěty nebo větší díry, vyplatí se povolat odborníky.

Cenu údržby nebo opravy fasády nelze určit univerzálně, vždycky záleží na rozsahu poškození, typu omítky, dostupnosti plochy i zvolených materiálech.

Odolnost zateplovacích systémů

Fasádní systémy musí splňovat nejen požadavky na tepelnou a akustickou izolaci. Důležitá je také odolnost vůči mechanickému poškození. K mechanickému poškození fasády může dojít hned z několika důvodů. Patří sem například prokopnutí, promáčknutí, rána míčem či krupobití. Vyplatí se proto investovat do zateplovacího systému, který zmíněným nebezpečím snáz odolá. Ve výsledku to znamená i menší potřebu údržby, oprav a delší životnost.

Tyto zateplovací systémy lze konfigurovat tak, aby odolaly rázu o kinetické dopadové energii až 90 J. S takovou energií dopadne z výšky 9,17 metrů koule o hmotnosti 1 kg. Fasádní systémy se přitom standardně testují na odolnost proti rázu o energii 3 J a 10 J.

Plán údržby a prodloužení životnosti střechy

Zanedbání pravidelné údržby střechy způsobuje rychlejší stárnutí hydroizolace a klempířských prvků. Poruchy vznikají také zanedbáním čištění žlabů, vtoků i střešních ploch od nejrůznějších nečistot. Nečistoty zpomalují odtok vody a mají za následek její kumulaci, zvláště na střešních plochách s povlakovou krytinou o malém sklonu a ve žlabech, a působí tak rychlejší stárnutí jak krytiny.

Životnost střechy je dána zpravidla trvanlivostí jednotlivých materiálů. Po uplynutí životnosti střešní krytiny je třeba provést její výměnu. V souvislosti s návrhem nové střešní krytiny je vždy nutné vzít v úvahu její životnost. Vlastnosti příslušného výrobku nebo materiálu garantuje vždy výrobce. Ten je povinen předložit jeho atest a technický list, v němž jsou uvedeny vlastnosti výrobku.

Časté poruchy střešních plášťů a jejich příčiny

  1. Chyby při realizaci: Příčinou je často neznalost technologického postupu nebo nedbalost při realizaci.
    • Nedostatečné vzájemné natavení dvou na sobě položených asfaltových pásů. Důsledkem nedostatečného natavení je uzavření vlhkosti v místech, kde se pásy nenatavily.
    • Nedostatečné spojení přesahů dvou sousedních asfaltových pásů nebo fólií. Voda proniká neslepenými přesahy do střešního pláště a posléze do interiéru. U tepelné izolace, která se zpravidla nachází bezprostředně pod krytinou a je zde smáčena nejvíce.
    • Zvlňování hydroizolační vrstvy.
    • Špatné napojení hydroizolace na střešní vtok. Chybné výškové osazení střešního vtoku. Často se stává, že střešní vtok je osazen nad úroveň okolní střešní plochy nebo nikoli na nejnižším místě. V okolí takto chybně osazeného vtoku se pak tvoří kaluže. Osazení vtoku v blízkosti atiky nebo jiné svislé konstrukce. Zanesení ochranné mřížky vtoku. V případě dvouúrovňového vtoku je vhodné utěsnění spodní úrovně gumovým kroužkem.
    • Špatné provedení spádu povrchu střechy.
    • Nedostatečné slepení přesahů parozábrany a nedostatečně těsné napojení parozábrany na svislé konstrukce, které pronikají rovinou střechy. Pokud tomu tak není, dochází k pronikání vodní páry z interiéru do vrstev střešního pláště, které se nacházejí nad parozábranou.
    • Nedodržení počtu kotev u povlakových hydroizolací u asfaltových pásů a fólií, které jsou kotveny mechanicky. Použití kotev nevhodných nebo méně kvalitních. Sáním větru vzniká nebezpečí celkového utržení hydroizolace. Nesmí se používat kotvy s nedostatečnou ochranou proti korozi (např. ocelové pozinkované kotvy).
  2. Nevhodné materiály a konstrukční řešení:
    • Nesprávné konstrukční řešení detailů.
    • Poruchou v místě vnějšího okraje střechy bývá často kondenzace vodní páry ve vodorovných koutech v místě styku obvodové stěny a nosné konstrukce střechy.
    • Expanzní vrstvy mezi podkladním betonem a hydroizolací. Separační, expanzní a dilatační vrstvy zároveň mezi tepelnou izolací a hydroizací.
    • Chybějící parotěsná vrstva, nebo její nedostatečná dimenze tam, kde je tato vrstva pro správnou funkce střešního pláště nutná.
    • Dříve se pro spádové, podkladní a vyrovnávací vrstvy používala škvára a škvárobeton. Škvára obsahuje síru. Síra pak působí agresivně na ocelové prvky. V případě škvárobetonu se pak v důsledku vlhkosti tvoří Candlotova sůl, jejíž krystaly zvětšují svůj objem, čímž dochází také ke zvětšování objemu škvárobetonu. Důsledkem toho je posléze vytlačování atik nebo vznik trhlin v ploše střechy.
  3. Poruchy dvouplášťových střech:
    • Nejčastější poruchou dvouplášťových střech je zpravidla špatný vlhkostní režim uvnitř vzduchové dutiny v důsledku jejího nedostatečného větrání.
    • Kondenzace vodní páry na dolním povrchu horního pláště (např. u nosné konstrukce tvořené z ocelových trapézových plechů) a posléze kapání vody do tepelné izolace. V zimním období může dojít k tvorbě ledových krápníků na dolním povrchu horního pláště.
  4. Chybné řešení klempířských výrobků: U plochých střech je možno se často setkat s chybným řešením klempířských výrobků v místech ukončení vnějších a vnitřních okrajů střech.
  5. Špatný návrh skladby: Správný návrh skladby střešního pláště je závislý na definovaných okolních podmínkách.
  6. Přírodní vlivy: Poruchy mohou být způsobeny různými příčinami, jako jsou vichřice, prudký déšť, kroupy, požár, výbuch. Důsledkem bývá překročení únosnosti nosné konstrukce střechy. V důsledku ztráty únosnosti nosné konstrukce pak dochází k havárii celé střechy.

Legislativní rámec údržby staveb

Povinnosti vyplývající pro stavebníka, eventuálně vlastníka stavby jsou specifikovány především v zákoně č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Právním předpisům ČR jsou předřazena nařízení Evropského parlamentu a Rady EU.

Řádné užívání vyžaduje vedení evidence o zásazích do technického (úpravy, opravy, údržba) a ekonomického (využití ploch, pronájem, náklady na energie) stavu stavby. Povinné dokumentování stavu objektů končí dokumentací skutečného provedení stavby. Ve fázi užívání se povinně dokladují pouze změny podléhající stavebnímu řízení. Chybí průběžné vyhodnocování provozu budov zejména v technických, ekonomických a environmentálních parametrech.

Úloha vlastníka stavby nebo jeho správce by neměla být orientována jen na optimalizaci celkových nákladů na životní cyklus stavby, ale i na věcné řešení stavby, včetně stanovení rozsahu předepsané údržby jednotlivých konstrukčních prvků a dílů, technických a technologických zařízení.

Zdroj: Ing. Eva Beránková Wernerová, doc. Ing. et Ing. František Kuda, CSc., Ing. Autor aktualizace 2022: Ing.

tags: #plan #udrzby #zateplovaciho #systemu #doporučení

Oblíbené příspěvky: