Plechová střecha svépomocí: Kompletní průvodce montáží a renovací

Plechová střecha je aktuálně velmi populárním řešením zastřešení domu, které stále častěji vytlačuje standardní pálenou a betonovou střešní krytinu. Plechová krytina má celou řadu výhod, zejména pro svou nízkou hmotnost a poměrně snadnou montáž. Zahradní přístřešky, přístřešky na auto a podobné jednoduché stavby jsou jako dělané pro pokládku krytiny svépomocí. Pokud plánujete výměnu nebo pokládku střešní krytiny, je vhodné práce stihnout ještě před zimou, aby vaše nemovitost byla lépe chráněna před extrémními výkyvy počasí.

Typy plechových střešních krytin

Plechová krytina se dělí na dvě základní skupiny. První varianta se samozřejmě může dělit do dalších podkategorií dle materiálu. Tím může být hliník, měď, nerez či pozinkovaný plech. U druhé kategorie se dostáváme do segmentu trapézových plechů, ale hlavně do segmentu imitace taškových krytin, tedy tzv. plechových tašek, které jsou u rodinných domů nejpopulárnějším řešením. Hliníková velkoplošná střešní krytina Alukryt je oblíbenou střešní krytinou jak na zahradní přístřešky, tak i na samotné rodinné domy. Plechová střešní krytina MAXIDEK je velkoformátová profilovaná střešní krytina imitující vzhled střešních tašek. Plechová střešní krytina MAXIDEK je ideální volbou, a to nejen kvůli nízké hmotnosti, ale také pro její rychlou a poměrně snadnou montáž. Střešní krytina SATJAM Rapid Trend svým vzhledem připomíná falcovanou střešní krytinu, tedy krytinu s dvojitou stojatou drážkou. Její montáž je však mnohem jednodušší, rychlejší a tím i cenově dostupnější.

Plechová střešní krytina MAXIDEK

  • Používá se pro zastřešení obytných i průmyslových staveb.
  • Vyniká nízkou hmotností - pouhých 5 kg na jeden metr čtvereční.
  • Díky této vlastnosti je vhodná i pro přestavby a rekonstrukce, u kterých není třeba provádět zesílení krovu.
  • Výrobcem doporučený minimální sklon střechy je 14 stupňů.
  • Krycí šířka jedné tabule je 110 centimetrů a dodává se v délce až 7,6 metru.

Plechová střecha se stojatou drážkou

Pokud se rozhodnete pro instalaci plechové střechy a zvažujete variantu se stojatou drážkou, je důležité vědět, že tento typ krytiny neobsahuje viditelné spojovací materiály, což znamená, že na ploše nebudou žádné otvory po vrutech. Tyto otvory a stárnoucí těsnění bývají nejčastější příčinou zatékání. Střecha se stojatou drážkou se do sebe bezpečně zacvakává, čímž vzniká neprostupný plášť. Můžete si tak být jisti, že vám taková střecha vydrží v podstatě na celý život.

Přípravné práce před montáží plechové krytiny

Montáž plechové krytiny se samozřejmě neobejde bez přípravných prací. Základem je kontrola střešní konstrukce. Především je nutné zkontrolovat rovinatost celé konstrukce a v případě rekonstrukce střechy také zjistit stav jednotlivých prvků krovu. Pakliže se v krovu nachází shnilé trámy, kleštiny aj., je třeba provést jejich výměnu, zesílení krovu, příp. celkovou rekonstrukci krovu. Určitě nezapomínejte také na potřebné ošetření dřeva proti plísním a dřevokazným houbám.

Pojistná hydroizolace

Pokud je vše v pořádku, druhým krokem je natažení pojistné hydroizolační folie. Pojistná hydroizolace slouží pro odvod kondenzátu příp. srážek, které se dostanou pod krytinu. Hydroizolace se kotví na celoplošné dřevěné bednění, příp. na krokve, a to pomocí sponkovačky či lepenkového hřebíku. Pásy hydroizolace se pokládají od spodního okraje střechy směrem nahoru, a to v horizontálním směru. Přesah pásů je minimálně 100 mm. Pásy se kotví v přesazích, kotvení v ploše se provádí výjimečně speciálními hřebíky s těsněním. Konkrétní provedení pojistné hydroizolace se odvíjí od dodržení či nedodržení bezpečného sklonu střechy a dle lokality, v níž se dům nachází. Provedení navrhne buď projektant, příp. odborník.

Čtěte také: Detaily o skladbě plechové střechy

Laťování

Po položení pojistné hydroizolace následuje montáž střešních latí, které tvoří nosný podklad pro střešní plechovou krytinu. Latě se montují ve dvou rovinách. Nejprve se v ose krokví ukotví kontralatě, na které se kolmo k těmto kontralatím připevní střešní latě v horizontálním směru. Touto konstrukcí se vytvoří tzv. dvouplášťová střecha, kterou oceníte zejména v létě.

Při laťování pro krytinu MAXIDEK:

  • První řada latí se klade na stojato, jako u většiny dalších typů krytin.
  • Druhá lať je připevněna ve vzdálenosti 280 milimetrů od první latě. Vzdálenost 280 milimetrů je mezi spodní hranou první latě a horní hranou druhé latě.
  • Další latě jsou rozmístěny už podle délky zalomení krytiny. Obvykle po 350 milimetrech. Tuto vzdálenost již měříme od horní hrany spodní latě po horní hranu horní latě.

Montáž plechové střešní krytiny

Aby plechová střecha dům spolehlivě chránila, musí se správně namontovat a upevnit k podkladu. Potřebujete jen vhodné nářadí a šikovné ruce. Konkrétní postup se ovšem bude u různých plechových krytin lišit. Můžete se totiž setkat s různými tvary i velikostmi. Existují kusové plechové tašky, maloformátové krytiny nebo velkoplošné pásy, které najednou přikryjí střechu od hřebene až po okap. Výrobce by proto měl mít pro každou svoji krytinu stanovený konkrétní postup montáže a právě jeho dodržení je klíčem k úspěchu.

Měření a řezání plechu

Na rozdíl od klasických střešních tašek je plechová krytina dodávána ve větších kusech. S tím samozřejmě souvisí i nutnost správného nařezání. Prvním krokem je pochopitelně správné a důkladné zaměření střechy. Doporučujeme postupovat dle hesla - dvakrát měř, jednou řež. Jakmile máte jasno o přesné velikosti, je možné plechovou krytinu zkrátit na požadovaný rozměr. Na desce zakreslíme nároží a pomocí dlouhé vodováhy nebo rovné latě nakreslíme rysku pro odstřižení přebytečného kusu krytiny MAXIDEK. Na stříhání použijte nůžky na plech nebo speciální elektrický nástroj, bruska ani flexa se v tomto případě nehodí, mohla by narušit vlastnosti materiálu. Po provedení řezu je nutné z krytiny odstranit kovové piliny a řez zapravit výrobcem určenou barvou.

Kotvení krytiny

Podstatným a velmi důležitým krokem je ukotvení plechové krytiny. Při montáži jde o naprosto nezbytnou věc, která se následně podepisuje na celkové kvalitě plechové střechy. Montáž plechové krytiny by měla být provedena kvalitními, dostatečně dlouhými šrouby, nejlépe doporučenými přímo od výrobce střešní krytiny. Nezbytností je i EPDM podložka, která zajistí dokonalé utěsnění kotvícího šroubu. Při kotvení je důležitý také směr samotného šroubu, který musí být vždy kolmý ke střešní krytině.

Čtěte také: Komplexní průvodce kabelovými prostupy v plechových střechách

EPDM těsnění

Ačkoliv je krytina prošroubovaná, ze zatékání rozhodně nemusíte mít strach. Šrouby jsou totiž opatřeny EPDM těsněním, díky kterému se voda skrz prostup nedostane. EPDM je syntetický kaučuk, který se vyrábí ze směsi několika chemických sloučenin. Oproti čistému kaučuku, který kolísáním teplot křehne, zůstává ten syntetický pružný a odolává teplotním změnám po celá desetiletí. Díky tomu má EPDM pryž dlouhou životnost a vysokou odolnost proti ozónu i přímému slunečnímu záření.

Správné utažení šroubů

Kouzlo ovšem netkví jen v samotném šroubu a těsnění, ale také v jeho správném upevnění. Musí být umístěný kolmo ke krytině, aby na ni dosedl celou plochou. Také pod ním nesmí zůstat zbytky ochranné fólie, kterou bývá krytina z výroby opatřena. „Šroub je třeba správně dotáhnout tak, aby se těsnění roztáhlo asi o 1 mm přes okraj podložky. Nesmí to být více ani méně. Působením slunce těsnění zvulkanizuje, a prostup je tak trvale utěsněný a šroub se nemusí ani po čase dotahovat,“ popisuje správný postup Ing. Petr Tureček, produktový manažer společnosti SATJAM.

Před montáží odstraníme ze střešní krytiny ochrannou fólii a připravíme si speciální FRS šrouby s hliníkovou podložkou a navulkanizovaným EPDM. Pro připevnění se používá přibližně 10 šroubů na jeden metr čtvereční. Na spodní hraně desky se umisťuje šroub do dolní části každé vlny. Další šrouby se umisťují diagonálně do každé latě.

Montáž kulatých hřebenáčů do nároží

Na nároží nejprve aplikujeme odvětrávací plisovaný pás. Urovnáme jej tak, aby přesah na obě strany krytiny v nároží byl stejný, následně jej přilepíme a vytvarujeme podle krytiny. Z kulatého nárožního hřebenáče odstraníme ochrannou fólii.

Instalace sněhových zábran

Když je řeč o kvalitě, je vhodné se zaměřit na osvědčenou techniku montáže. Montáž plechové krytiny souvisí ještě s dalším krokem, a tím je instalace sněhových zábran. Sice nejsou plošně povinné, ale nutno říci, že jsou praktickým a bezpečnostním doplňkem. V zimě totiž mohou takové zábrany snížit možné riziko zranění spojené s nekontrolovaným pádem sněhu ze střechy. Počet a rozmístění zábran se volí dle sklonu střechy a oblasti, ve které se dům nachází. Je velmi důležité zvolit správný typ a počet sněhových zábran, v opačném případě systém nemusí správně fungovat a může dojít k jeho vytržení a poškození střešní krytiny. Sněhové zábrany se na plechovou střechu namontují pomocí speciálních šroubů s gumovým těsněním, většinou ve dvou až třech bodech. Šroub se vždy umisťuje do údolí krytiny a kotví se do střešní latě.

Čtěte také: jak vybrat plechovou střešní krytinu

Renovace plechové krytiny

Renovace starého nátěru plechové krytiny z pozinku. Natírání střechy patří zvláště u starších rodinných domů k pravidelným činnostem. Kvalitní renovace plechové krytiny zabrání opětovnému růstu mechů a lišejníků a prodlouží její životnost až o 20 let. K nejčastějším důvodům renovace patří oprýskaná barva, koroze nebo takzvané puchýře. Funkčnost a životnost střešní krytiny lze dlouhodobě zajistit především kvalitní a pravidelnou údržbou, kterou při troše šikovnosti zvládnete svépomocí.

Postup renovace plechové střechy

  1. Čištění a broušení: Nejprve je nutné obrousit všechna zkorodovaná místa a střechu důkladně zbavit veškerých nečistot - například mechů, lišejníků a sazí. Na střeše nesmí zůstat žádná špína ani mastnota. K tomuto účelu postačí klasický drátěný kartáč a špachtle. Mastnotu odstraníte za pomoci technického benzinu nebo acetonu. K opláchnutí střechy je nejlepší použít vysokotlaký čistič, takzvanou wapku. Po umytí celé plochy střechy pokračujte v dočišťovacích pracích. Nejjednodušší je použít výkonnou elektrickou vrtačku opatřenou brusným kotoučem s ocelovými štětinami.
  2. Tmelení: Ještě před nanášením samotné barvy je dobré v místech, kde je to potřeba, aplikovat speciální tmel, který se následně zbrousí. Tmelem upravte ta místa, kde jsou spoje, aby později nedocházelo k zatékání.
  3. Aplikace podkladového nátěru: Dalším krokem je aplikace podkladového nátěru, v případě potřeby antikorozního. Korozní odolnost oceli (zinku atp.) zvýšíte fosfátováním povrchu, a to ještě před vlastním nátěrem. V podstatě jde o použití přípravků na bázi fosforečnanů.
  4. Finální nátěr: Po zaschnutí podkladového nátěru přichází na řadu nátěr vybraným nátěrovým systémem.

Oprava střechy a krovu

Oprava střechy je v pravidelných cyklech se opakující činnost, protože stavební materiály mají omezenou životnost a je potřeba jim dávat náležitou péči. Pakliže se chystáte koupit dům, nebo máte nemovitost, ve které třeba roky nikdo nebydlel, tak Vám nezbývá než tento dům začít postupně rekonstruovat. Rekonstrukce střechy je první krok nezbytný k tomu, aby následné etapy rekonstrukce probíhaly v klidu a především v suchu. S částečnou, či kompletní výměnou krytiny musíte v celkové ceně rekonstrukce určitě počítat.

Diagnostika a posouzení stavu střechy

Prvním krokem před zahájením renovace střechy je důkladné posouzení stavu stávající střechy. Je nutné zjistit, zda je možné provést pouze opravy, nebo je nezbytná výměna střešního pláště, případně i oprava konstrukce krovu. Pokud si nejste zcela jistí, doporučujeme poradit se s odborníky - s pokrývači, případně i se statikem. Kvalitní diagnostika problémů se střechou je klíčem k úspěšné opravě. Je důležité identifikovat všechny problémy a jejich původ, abyste mohli provést opravy. Důkladná diagnostika problémů se střechou nám poskytne informace potřebné k rozhodnutí o krocích při opravě.

Nejčastější poruchy krytiny

  • Mechanické poškození: K tomuto poškození dochází buď neopatrným pohybem osob po střeše, nebo po nehodě způsobené vichřicí (kroupy, větve stromů).
  • Nesprávný sklon střechy: Každá krytina má výrobcem předepsaný minimální a maximální sklon střechy, který lze v souvislosti s touto krytinou použít. Pokud si nejsme jisti či nemáme popis a doporučení výrobce, můžeme nahlédnout do ČSN (česká státní norma), kde jsou uvedeny tabulky doporučených sklonů pro širokou škálu střech.

Oprava krytiny a hydroizolace

Oprava je možná dvojím způsobem. Buď krytinu sundáme a vyměníme za jinou, která je pro stávající sklon vyhovující, nebo můžeme přidat pod krytinu pojistnou hydroizolaci, která při extrémní zátěži (přívalový déšť, šikmý déšť) pronikající vodu spolehlivě zachytí. U kompletní rekonstrukce, včetně střešního pláště, je dobré instalovat pod střešní krytinu pojistnou hydroizolaci. Tato vrstva se aplikuje již na připravený rekonstruovaný podklad (záklop/latě). Pojistná hydroizolace je vhodná především tam, kde v budoucnosti přemýšlíme také o obytném podkroví. Nevýhodou této vrstvy je skutečnost, že pakliže dojde k zatékání do střechy vlivem porušené střešní krytiny, hůře se hledá poškozené místo. Z podkrovního prostoru je totiž střešní krytina nepřístupná, a není tak možné skrze nataženou folii zjistit, kudy přesně zatéká.

Oprava a rekonstrukce krovu

Krov je definován jako nosná konstrukce, jejímž hlavním úkolem je vynášet střešní krytinu, včetně systému laťování a eventuálních konstrukcí souvisejících se zateplením. Nejdůležitější součásti krovu jsou: pozednice, systém vaznic, sloupků, krokví, kleštin, pásků a různých způsobů zavětrování. V podélném i příčném směru musí být krov stabilní, což zajišťují právě zavětrovací konstrukce a štítové stěny. V našem popisu se budeme věnovat pouze hambalkové a vaznicové soustavě, jelikož jsou na našem území prakticky výhradně zastoupené.

Příčiny poruch krovu

  • Nedostatečná dimenze nosných konstrukcí: Jedná se především o poddimenzované laťování a příliš velkou vzdálenost mezi podpůrnými trámy - krokvemi.
  • Napadení biologickými škůdci: Touto poruchou máme na mysli napadení dřevěných konstrukcí dřevokazným hmyzem a dřevokaznými houbami. Příčinou těchto napadení bývá zanedbaná údržba, která má za následek vytvoření vhodných podmínek pro množení těchto organismů - vlhkost, biologický odpad.

Metody opravy krovu

  • Sterilizace: Nejrozšířenější způsob sterilizace je zahřátí půdního prostoru horkým vzduchem. Tím docílíme teploty v průřezu dřevěných prvků více než 50 °C, což způsobí stoprocentní úhyn hmyzu.
  • Zesílení poškozených částí (protézování): Protézování je nahrazení degradované části konstrukčního prvku částí novou - ze stejného materiálu a stejných průřezů, jako byl původní, ještě nedegradovaný prvek. Konstrukce bývají spojeny některým z tesařských spojů (např. plátováním) a zajištěny svorníky, šrouby nebo tradičními dřevěnými kolíky.
  • Příložkování: Příložkováním lze docílit původní únosnosti opravovaného konstrukčního prvku. Jedná se o zesílení prvku po stranách přídavnými dřevěnými nebo ocelovými konstrukcemi. Dřevěné a kovové nastavovací prvky lze připevnit hřebíky, vruty nebo svorníky.
  • Plombování: Touto ochranou máme na mysli zajištění přístupu vzduchu k dřevěným částem konstrukce. Nejvíce trpícími konstrukcemi jsou pozednice, zhlaví vazných trámů, obezděné krokve a námětky.
  • Výměna pozednice: U starších objektů je zkrátka nutné často celou pozednici nahradit novou dřevěnou, nebo betonovým věncem. Při výměně pozednice se celý krov mírně nadzvedne (3 cm). Místo pro novou pozednici důkladně vyčistíme a vyluxujeme od biologického odpadu a prachu a na styk pozednice s korunou zdiva nesmíme zapomenout dát asfaltovou hydroizolaci.
  • Oprava krokve: Při velkém zatížení, které překročilo únosnou mez, nebo při lokálním hnilobném napadení může dojít k závažnému poškození krokve. V rámci úspory lze danou krokev v mnoha případech zachovat a spravit. Prasklou krokev pomocí zvedáku vyrovnáme a zafixujeme. Následně pomocí příložek krokev v poškozeném místě vyztužíme. Poté pomocí kovových svorníků, prostrčených vyvrtanými otvory, krokev důkladně stáhneme. V případě zatékání nahnilou část krokve odstraníme a nahradíme dřevěnou protézou nebo celou krokev vyměníme. Před výměnou krokve je potřeba v místě napadené krokve odstranit krytinu a odříznout latě nad středem sousedních krokví.
  • Výměna vaznice nebo sloupku: Při výměně vaznice nebo sloupku je potřeba před odstraněním poškozeného prvku nahradit jeho funkci prozatímní konstrukcí, která zajistí stabilitu celé konstrukce. Například u výměny sloupku vložíme do jeho blízkosti sloupek náhradní, který zespodu vyklínujeme tak, aby veškeré zatížení bylo přeneseno z vyměňovaného sloupku na sloupek náhradní.
  • Přidání konstrukčních prvků do krovu: Někdy dochází k tomu, že byl krov dimenzován na krytinu lehčí, než je ta, kterou nese nebo kterou plánujeme na střechu umístit. V případě, že na pálené krytině stavebník trvá, je potřeba počítat s přidáním krokví někdy až mezi každé dvě sousedící krokve. Zároveň s krokvemi je vhodné přidat i kleštiny, které jsou v podstatě novějším typem hambalku.

Ochrana dřeva a impregnace

Tyto úpravy mají za cíl impregnovat dřevo proti povětrnostním vlivům, dále chrání dřevěnou konstrukci proti dřevokazným houbám a hmyzu, a některé dokonce chrání dřevo před vznikem požáru. První a nejdůležitější úprava povrchu je broušení a očištění. Před aplikací tekutých impregnací je nutné zajistit kvalitní hladký povrch. Broušení a čištění se provádí standardně brusnými papíry na dřevo, houbičkami nebo brusnými vatami.

  • Impregnace olejem: je jednou z nejstarších povrchových úprav dřeva, která má za cíl odpudit vodu. V interiéru i v exteriéru se používá prakticky na všechny dřevěné konstrukce. Není jedovatý, je snadno biologicky odbouratelný a je tedy ekologický. Máme k dispozici oleje lněné, piniové, směsi a další.
  • Impregnace voskem: je tradiční metodou a je hojně používána právě při šetrných úpravách historických konstrukcí. Používá se včelí vosk, který má impregnační efekt.
  • Lazury: Pro venkovní úpravy máme na trhu k dispozici širokou škálu lazur jak syntetických, tak i vodou ředitelných a akrylátových.

Oprava komínu

Vrcholy komínů starých zanedbaných domů mívají vypadané spáry, a tak dochází jejich pomalému chátrání. Bývají nakloněny směrem k severu, jelikož na větrem exponované straně bývají spáry nejvíce vyfoukané. K přezdění nám bohatě stačí dobrá vápenocementová malta a kvalitní cihly - druhotně použité. Samotný vršek komínu zpevníme betonovým zakončením. Abychom dostali na komín od kominíka revizní zprávu a tím ho v podstatě „zkolaudovali“, je potřeba starý komín vyvložkovat nerezovými či keramickými vložkami. Bez revize komínu riskujeme nejen pokutu, ale také především újmu na zdraví. Po letech používání je však malta opadaná a hrozí tak únik spalin do místnosti. Obzvláště vnitřky komínů s neprůleznou šířkou nebyly nikdy pořádně opravovány a revidovány. Proto je nezbytné přistoupit k vyvložkování stávajících komínových těles.

K vyvložkování komínu je potřeba dostatečný prostor uvnitř. Může se stát, že jsou v komínu nerovnosti, způsobené maltou, či jakýmkoliv odolným předmětem, které je třeba odstranit. Pakliže selžou všechny pokusy o odstranění překážek pro instalaci nové vložky, můžeme přistoupit k frézování komínů. To probíhá tak, že odborník spustí do komína seshora frézu, která odebírá vnitřní materiál tak, aby byl vytvořen kontinuální prostor pro umístění nerezové vložky. Samotná fréza je tvořena rotujícími řetízky, které odebíráním malých částí zvětšují vnitřní průměr komínu. Další součástí komína jsou komínová dvířka, která by měla být v takové výšce, aby se pod ně po jejich otevření vešel kýbl a saze bylo snadné vymést.

Rekonstrukce říms

Římsy jsou velice významným motivem historických budov. Jejich profilace je velice různorodá, avšak vychází ze základních skladebných principů klasické antické architektury. Jejich rekonstrukce by se měla proto opírat buď o znalost fundované osoby, nebo by měla alespoň naprosto respektovat původní podobu. Jestliže je římsa velice poškozená, lze její původní podobu poměrně snadno odhalit na dochovaných fragmentech. Dalším poměrně obvyklým způsobem je rekonstrukce na základě dochovaných fotografií. Konstrukční principy říms jsou různé. Buď mohou být neseny vykonzolovanými delšími cihlami (krancovkami), převislým stropním trámem nebo kamennou, či ocelovou konzolou. Římsy také rozlišujeme podle jejich umístění na římsy hlavní, kordonové nebo okenní, či dveřní. S vytažením hlavní římsy bychom měli začít až po dokončení rekonstrukce střechy. V případě, že do nekryté římsy nateče shora voda, v zimě promrzne a římsa popraská.

tags: #plechova #strecha #dachman #svepomoci

Oblíbené příspěvky: