Spádové klíny v úžlabích plochých střech pro spolehlivé odvodnění a tepelnou izolaci

Dobře navržené odvodnění střešní plochy je základním předpokladem správné funkce střechy jako celku, který chrání vnitřní prostředí proti přímému působení atmosférických vlivů. Střechy musí zachycovat a odvádět srážkové vody, sníh a led.

Proč je spád u plochých střech klíčový?

Ploché střechy pro dlouhodobě spolehlivé fungování hydroizolace potřebují dostatečný spád. Dříve používané ploché střechy bez spádu, nebo s minimálním spádem do 1%, se neosvědčily. Vlivem geometrie stavby a dotvarování konstrukce vždy docházelo ke vzniku tzv. stojaté vody se všemi negativními důsledky, jako jsou poruchy hydroizolace, vznik mikroorganismů a napětí mezi mokrými a suchými částmi střechy.

Podle ČSN 73 1901 „Navrhování střech - Základní ustanovení“ se kaluže tvoří při sklonu povrchu střechy do 3%. Tento spád je v řadě případů (rozlehlejší objekty) těžko dosažitelný. Z tohoto důvodu je možno doporučit kompromisní spád 2% (např. dle německých předpisů se ploché střechy se spádem pod 2% považují za střechy zvláštní). Minimální spád plochých střech s povlakovými krytinami mimo žlaby a úžlabí je 3%.

Doporučujeme navrhovat a realizovat ploché střechy takovým způsobem, aby se na povrchu krytiny netvořily kaluže, kde by se dlouhodobě zadržovala voda. Voda by mohla v kombinaci s UV zářením a nečistotami vyskytujícími se v exteriéru budov negativně působit na střešní krytinu, případně by mohla vytvářet prostředí pro růst mikroorganismů. Tvorbu dlouhodobě stojících kaluží na povlakových krytinách plochých střech lze obvykle eliminovat realizací střech se spádem povrchu 3% a více. Kaluže vody vzniklé za nerovnostmi tvořenými spoji vodotěsnících materiálů použitých v povlaku plochých střech se považují za přípustné. Voda, která se po deštích zadržuje za spoji vodotěsnících vrstev, se obvykle během několika hodin ve slunných letních dnech vypaří.

Spádové klíny: Moderní řešení

V případě ploché střechy je v poslední době často užívána varianta, kdy spádovou vrstvu tvoří vrstva z tepelněizolačních dílců. Výhodou spádových klínů z tepelněizolačních materiálů je, že plní ve skladbě více funkcí. Obvykle to jsou funkce spádové a tepelněizolační vrstvy. Díky spádovým klínům lze tak nahradit ve skladbě střešního pláště spádovou vrstvu například ze silikátu, která prodlužuje dobu výstavby použitím mokrého procesu.

Čtěte také: VELUX okna pro moderní bydlení

Nízkou objemovou hmotnost tepelněizolačních materiálů, z nichž dílce sestávají, dále oceníme tam, kde si nemůžeme dovolit přitížit stávající stropní konstrukci, která nese skladbu střešního pláště (například u rekonstrukcí nebo při dodatečném zateplování budov).

Spádové desky se vyrábějí se spádem v jednom směru, ale i klíny se spády ve 2 směrech, které se s výhodou používají při vyspádování úžlabí, nebo pro tzv. rozháněcí klíny.

Materiály pro spádové klíny

• EPS (expandovaný polystyren): Spádování plochých střech pomocí spádových desek EPS je v současnosti nejpoužívanějším způsobem. Spádové klíny EPS pro spádování plochy se vyrábějí s nejmenší tloušťkou 20 mm. Hlavní výhodou spádování střech pomocí EPS je montáž izolací střešního pláště suchým procesem, který je z hlediska výstavby méně náročný. Spádování střech pomocí EPS zpravidla zároveň významným způsobem řeší otázku zateplení střechy. Na deskách EPS lze zpravidla vyrábět spád s krokem po 0,5 %. To v praxi znamená výrobu desek se spády 1 %, 1,5 %, 2 %, 2,5 %, 3 % atd. Maximální tloušťka spádových desek je omezena výrobními limity. Protože se při montáži střešního pláště po tepelné izolaci chodí a přemísťují se po ní stavební materiály, je vhodné používat spádové desky EPS od tloušťky 20 mm, nebo ještě lépe od tloušťky 40 mm (jsou odolnější).
• MW (minerální vlna): Spádování pomocí desek MW se provádí zpravidla ve spádu 2%, ale na zakázku jde provést jakýkoliv spád do 15%. U střech skladů, hal a průmyslových objektů se používají především minerální izolace, které zaručují vyšší požární odolnost a akustické vlastnosti. V případě požáru bezpečně chrání konstrukce před ohněm - zabraňují šíření plamene a nezvyšují požární zatížení konstrukce.

Kombinace vrstev a nakašírované hydroizolace

Spádové klíny mají své výrobní limity, a proto je při větších tloušťkách skladba vytvořena kombinací spádového klínu a desky s konstantní tloušťkou. V této souvislosti vyvstává otázka vzájemného uspořádání těchto vrstev. Spádové klíny mohou tvořit spodní vrstvu, na níž jsou rovné desky, nebo naopak spádové klíny tvoří horní vrstvu a pod ní jsou umístěny rovné desky. Při umisťování vrstev dvou tepelných izolantů bychom si měli uvědomit, že horní vrstva by měla být dostatečně tuhá a pevná. Dalším kritériem by měly být výše zmiňované výrobní limity dílců.

Spádové klíny lze pořídit i ve variantě, kdy na horním líci klínu je nakašírována vrstva hydroizolačního povlaku. Jako hydroizolační povlaky se používají různé typy asfaltových pásů, které mohou plnit separační funkci nebo sloužit jako první vrstva hydroizolačního souvrství z asfaltových pásů. Dílce lze pořídit i v materiálové variantě, kdy je na dílce nakašírována vrstva asfaltového pásu a tvoří tak jeden prvek. Nakašírovaný asfaltový pás má obvykle přesahy, které pak lze napojit na okolní dílce. Po spojení přesahů asfaltového pásu v celé ploše střechy výrobci dílců uvádějí, že je možné započítat tuto vrstvu do hlavního hydroizolačního souvrství.

Stabilizace spádových klínů

Spádové klíny se stabilizují lepením nebo kotvením. U mechanicky kotvených skladeb je vhodné, abychom vrstvu klínů dočasně stabilizovali v případě delší časové prodlevy mezi kladením klínů a kotvením hydroizolační vrstvy. Stabilizace vrstev prováděná lepením je výhodná pro eliminování problému perforace parotěsnicí vrstvy oproti použití mechanicky kotvených systémů. Je však nutné si uvědomit, že v případě vyšších nebo více exponovaných objektů je nezbytné zajistit přídržnost skladby při namáhání sáním větru při okrajích a v rozích střechy, to znamená, že v některých případech je vhodné lepenou střechu dokotvit. Dodatečná stabilizace lepením je doporučována u mechanicky kotvených střech z toho důvodu, že dílce spádových klínů z tuhého materiálu (EPS) mohou při nerovnostech podkladu tzv. plavat nebo se houpat. U mechanicky kotvených skladeb je nutno počítat s tím, že nehomogenní tloušťka spádové a zároveň tepelněizolační vrstvy se může projevit na větších nákladech na položce kotevního systému. Je to dáno tím, že musíme kotvit do dostatečně únosné vrstvy skrze celý klín a použít tak několik typů kotevních prvků s různými délkami. Doporučení: Při stabilizaci dílců mechanickým kotvením se přes kotevní prvek natavuje přířez o velikosti cca 200 × 200 mm ze stejného asfaltového pásu.

Čtěte také: Jak správně vybrat střechu pro chatu

Návrh spádování a kladečský plán

Návrh spádování probíhá ve dvou krocích:

1. Návrh spádování + výkaz materiálu (na základě poptávky)
2. Kompletní kladečský plán (na základě objednávky)

Pro návrh spádování je třeba zaslat:

• Půdorys a řez střechy a okótovanou polohu vtoků.
• Výšky atik.
• Minimální a maximální tloušťku tepelné izolace.
• Minimální požadovaný spád střechy.
• Stávající spád střechy.
• Typ uchycení spádové vrstvy a hydroizolace.
• Typ hydroizolace.
• Typ projektovaného EPS či MW.
• Popis podkladních vrstev.
• Ostatní (požadované termíny, kontaktní osoby...).

Polohu vtoků a výšky atik doporučujeme fyzicky překontrolovat, neboť co je na výkrese, nebývá často na střeše. Po zpracování nejvhodnější kombinace technického řešení jasně vyplyne konečná spotřeba desek včetně směru spádu nebo rozvodí. Tento postup tak pomáhá předejít případným dalším výdajům.

Úžlabí a jejich specifika

Na základě našich zkušeností i pro střechu s podtlakovým odvodněním nedoporučujeme použití bezespádových úžlabí. Tyto úžlabí je nutno „rozehnat“ pomocí spádových klínů v rámci tepelné izolace. V projektech obytných budov se poměrně často vyskytuje spádování střechy s různými spády v jednotlivých směrech. Objevují se také úžlabí, směřující od vpustí pod různými neobvyklými úhly, například do rohů střech. Sestavovat spádování z desek EPS na střechách s různými spády v různých směrech, znamená upravovat rozměry a tvary desek na stavbě (přiřezávat je pod různými úhly). V oblastech úžlabí by, při realizaci spádování střechy, vznikly velké nerovnosti (zuby, hrany). Bylo by nutné je zabrousit nebo zaříznout, v některých oblastech naopak doplnit dalšími přířezy z tepelné izolace. U mechanicky kotvených skladeb je nutno počítat s tím, že nehomogenní tloušťka spádové a zároveň tepelněizolační vrstvy se může projevit na větších nákladech na položce kotevního systému.

Odvodnění střechy

Požaduje se, aby voda byla ze střechy odváděna odvodňovacím systémem. Plynulému odtoku vody k okapu, do žlabů nebo vtoků nemají bránit žádné překážky. Návodní oblasti nad světlíky, nad komíny, nad nástavbami vzduchotechniky a nad strojovnami výtahů se z hlediska spádu ploché střechy doporučuje navrhovat s tzv. rozháněcími klíny. Pro jednu vnitřně odvodňovanou střechu se mají navrhovat nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím. Použije-li se jeden vtok, musí se navrhnout bezpečnostní přepad. Doporučuje se navrhovat bezpečnostní přepad na všech plochých střechách. Bezpečnostní přepad se řeší např. jako chrlič.

Čtěte také: Ploché střechy: Konstrukční detaily, které musíte znát

U střech (obvykle plochých) s atikou je třeba uvažovat s rizikem zanesení vtoku nebo odpadního potrubí. Voda z konstrukcí nad úrovní střechy (krytí atik, střechy strojoven výtahů, střechy technologických zařízení umístěných na střeše) nesmí stékat na střechou chráněné povrchy a konstrukce. Sklon odvodňovaných povrchů konstrukcí nad úrovní střechy a koncepce okrajových detailů musí být taková, aby voda spolehlivě stékala na střechu (aby např. nezatékala do skladby atiky). Střecha v okolí vtoku musí být vyřešena tak, aby byl umožněn rychlý a plynulý odtok srážkové vody z povrchu vodotěsnicích vrstev. Vtoky se nedoporučuje umisťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Konstrukce vtoku musí umožnit vodotěsné napojení vodotěsnicích vrstev střechy na těleso vtoku. Pokud nelze předpokládat, že zamrznutí vtoku zabrání teplý vzduch stoupající z kanalizace, je třeba navrhnout opatření proti zamrznutí vtoku. Je-li tvarovka vtoku temperována kontaktem odpadního potrubí s vnitřním prostředím, je třeba zajistit řízený odvod případného kondenzátu z povrchu potrubí.

Výpočet odtokové kapacity

Q = i . A . C . f
Q = odtoková kapacita vtoku

… součinitel odtoku, bezrozměrné číslo vyjadřující především schopnost povrchu zadržovat vodu, pro běžné skladby střech volíme hodnotu 1 (tzn., že ze střechy odvádíme 100% srážkové vody), např. u vegetačních střech se součinitel odtoku pohybuje od 0,3 do 0,7. Součinitel odtoku C je udáván bezrozměrným číslem, jehož hodnota je maximálně rovna 1 a jehož použitelná hodnota je ovlivněna sklonem střechy a schopností povrchu střechy zadržovat vodu. Znamená to například, že u střech se součinitelem odtoku C=0,3 se uvažuje, že 70% srážkové vody zůstane naakumulováno ve vrstvách nad hlavní hydroizolací a jen 30% napršené vody odteče do kanalizace. U vegetačních střech doporučujeme přihlédnout k možnosti, že vegetační souvrství nebude realizováno ihned po dokončení hlavní hydroizolační vrstvy a do té doby by odvodnění střechy bylo poddimenzováno.

S ohledem na spolehlivost a bezpečnost odvodnění se dle ČSN EN 12 056-3 vypočtená hodnota Q ještě násobí koeficientem bezpečnosti (hodnota 1 až 3). A to především z důvodu omezení možnosti zahlcení potrubí a následného překročení dovoleného zatížení nosné konstrukce střechy hmotností zadržované vody na ploše a v odvodňovacích prvcích střechy.

… odtoková kapacita vtoku (dle ČSN EN 12 056-3 stanoví maximální průtok střešními vtoky jejich výrobce, tzn. je obvykle uvedena v technickém listu výrobku). Obvykle je na jedno svislé odpadní dešťové potrubí napojen jeden střešní vtok. Hodnota DN se stanoví v závislosti na QRWP dle níže uvedených tabulek 2 a 3 (dle ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace je nutné zohlednění různých hodnot pro dešťové odpadní potrubí vedené vně budovy nebo uvnitř budovy).

Tepelnětechnický návrh

Při tepelnětechnickém návrhu skladby ploché střechy se spádovou vrstvou tvořenou tepelněizolačními dílci se postupuje takto: Navrhovat tloušťku tepelné izolace spádových vrstev na základě splnění hodnoty součinitele prostupu tepla v místě nejmenší tloušťky spádového klínu nemusí být vždy žádoucí. Při tomto způsobu návrhu je skladba uměle a neekonomicky navýšena o tloušťku tepelné izolace, která je ve spádu. Dále může u některých provozů a skladeb vyvstat problém se zajištěním splnění podmínky pro hodnocení šíření vodních par v nejvyšším místě skladby.

tags: #plocha #střecha #spádové #klíny #v #úžlabí

Oblíbené příspěvky:

• Oblíbené nahrávky Spejbla a Hurvínka
• jak správně montovat talířové hmoždinky
• Přečtěte si článek o Primalex Oblázkově Hnědá
• Vše o střešních prknech
• Tipy pro zakrytí střechy