Podlahové nátěry a stěrky: Komplexní přehled

Nátěry a stěrky na podlahy představují moderní a vysoce odolné řešení pro širokou škálu prostor, od garáží, skladů, technických místností a sklepů až po parkoviště. Vytvářejí bezespárý, vodotěsný povrch s vysokou mechanickou a chemickou odolností, který dlouhodobě odolává zatížení, vlhkosti i běžným provozním vlivům. Díky možnosti přidání křemičitého písku lze snadno vytvořit protiskluzný povrch zvyšující bezpečnost pohybu. Stěrky mají výbornou přilnavost k betonovým podkladům, snadno se aplikují a umožňují rychlou realizaci bez složitých technologických postupů. Nízká spotřeba materiálu, dlouhá životnost a profesionální výsledek činí z lité stěrky ideální volbu pro interiéry s vysokými nároky na funkčnost, design a ekonomickou efektivitu.

Typy nátěrů a stěrek

Hydroizolační stěrky

Pro účinnou hydroizolaci stavebních konstrukcí vystavených vodě (i tlakové) jsou vhodné tekuté flexibilní dvousložkové hydroizolace na cementové bázi. Dvousložková hydroizolační hmota je určena pro tvorbu vodotěsných vrstev v exteriéru i interiéru a chrání stavební konstrukce před působením vody. Po vytvrzení je trvale pružná a vodotěsná. Snadno se nanáší, vytváří souvislou, bezešvou nepropustnou hydroizolační vrstvu. Vysoce pružná dvousložková cementová hmota s schopností přemostění trhlin až 2 mm je určena k hydroizolaci betonových povrchů. Hydraulicky velmi rychlotuhnoucí dvousložková hydroizolační stěrka je určena k utěsnění stěn a podlah s krytem, např. keramické obklady a dlažby, nopové fólie, izolační desky XPS apod. Je vhodná k utěsnění staveb ve vnitřních a vnějších prostorech, například sklepní vnější stěny, základy, balkóny, terasy, nádrže, stěnové a podlahové plochy ve vlhkých a mokrých částech stavebních konstrukcí.

Příkladem prvotřídní cementové hydroizolace pod obklady a dlažbu je elastická těsnicí malta Ceresit CR 166. Ta je určena pro utěsnění minerálních podkladů neobsahujících soli proti vlhkosti a vodě, a to v interiéru i exteriéru, na podklady kritické i stálé. Je vhodná pro utěsnění balkónů, teras, mokrých prostor, základového zdiva, nádrží na vodu v čistírnách odpadních vod, septiků, vnitřků bazénů a nádrží na vodu (i pitnou) o hloubce do 50 m. Odolává náporu vlhkosti z negativní strany.

Bitumenové stěrky lze použít pro izolaci základů, vnějších i vnitřních ploch podzemních konstrukcí a pro izolaci všech vodorovných i svislých ploch. Tyto stěrky se aplikují jako bezešvá hydroizolace a izolují i členité plochy. Ochranný účinek stěrek je naprosto srovnatelný s asfaltovými pásy a lze je použít jako ochranu proti zemní vlhkosti, netlakové nebo i tlakové vodě (i agresivní), a dokonce i proti radonu.

Příprava podkladu pro hydroizolační práce

Před zahájením hydroizolačních prací musí být jasně stanoveno předpokládané budoucí zatížení stavebních konstrukcí vodou. Podklad musí být nezamrzlý, pevný, bez volných částic a dalších znečištění. Z podkladu je nutno odstranit vodoodpudivé zbytky (např. separační olej, barvy). Doporučuje se očištění podkladu vysokotlakým omytím vodou nebo opískováním. Rohy musí být zaoblené a žlaby zaokrouhlené. Při tlakové vodě musí železobeton odpovídat ČSN EN 206+A2 (732403). Zdivo a jiné podklady nesmí při tlakové vodě vykazovat trhliny větší než 1 mm. Jelikož se jedná o dvoukomponentní hydroizolaci, je třeba před hydroizolačními pracemi složku A smíchat se složkou B podle pokynů výrobce. Tekutou hydroizolaci lze nanášet štětcem, válečkem, hladítkem nebo stříkáním. Způsob nanášení jednotlivých vrstev a technologické přestávky mezi jednotlivými výrobci se řídí technickým předpisem výrobce.

Čtěte také: Postupy pro nátěry dřeva

Dekorativní nátěry a stěrky

Istinto je zcela přírodní, ekologický materiál ze směsi drceného mramoru a vápna. Vytváří nejen hladké povrchy, ale i hrubší a reliéfní struktury imitujících např. Nepřehlédněte detaily. Sledujte hru světla a stínu. Oblíbený, stylový, dekorativní nátěr k dekoraci stěn i jiných povrchů. Je ideální pro prestižní prostory v klasickém a neoklasicistním stylu, ale i pro moderní interiéry veřejných a soukromých budov. Dekorativní, omyvatelný, vodou ředitelný, akrylátový nátěr s obsahem perleti vytváří charakteristické stínování a hru světla při dopadu slunce či umělého osvětlení.

Fasádní nátěry

Stejně jako se změnila barevná škála fasádních nátěrů, změnila se jejich kvalita i funkce. Zorientovat se v nabídce a vybrat tu správnou nátěrovou hmotu už je tedy poměrně věda. Nátěr venkovního zdiva domu se obvykle provádí nejen kvůli barevnému odstínu, ale i z důvodu ochrany materiálu proti určitému znehodnocení. Pro nátěry se používají silikátové, silikonové nebo akrylátové barvy.

Nátěry pro novostavby

Pro novostavby se v současnosti využívají hlavně tenkovrstvé probarvené omítky, které již v sobě obsahují barevné pigmenty. Jsou obvykle vyráběny jako směsi připravené k okamžitému použití. Jde o akrylátové, silikonové nebo minerální omítky. Pro výběr je rozhodující typ podkladu:

• Pro akrylátové omítky je vhodný podklad představující minerální podklady, sádrokarton, staré disperzní nátěry fasádních barev a omítek, dřevěné desky a zateplovací systémy.
• Silikonové omítky se používají pro jádrové omítky, staré nátěry fasádních barev a omítek, dřevěné desky, sádrokarton i zateplovací systémy.
• Minerální omítky jsou směsi na bázi bílého cementu a kameniva a hodí se pro většinu zateplovacích systémů.

Pro volbu nejvhodnějšího nátěru se posuzují následující vlastnosti:

• Prodyšnost: Schopnost konstrukce propouštět vodní páry.
• Vodoodpudivost: Schopnost nechávat vodu co nejméně ulpívat na povrchu omítky, což přináší větší odolnost proti ušpinění a snazší čištění fasády.
• Citlivost na podmínky při provádění: Důležitá zejména při realizaci v chladném období.
• Pružnost: Schopnost omítek nevytvářet mikrotrhlinky v případě zvýšeného namáhání, které vzniká zejména jako důsledek větších teplotních změn ve vrstvách tepelně izolačních systémů.
• Přirozená odolnost proti mikroorganismům: Mají především materiály na bázi vodního skla a minerální materiály.

Nátěry pro renovace fasád

Pokud renovujeme stávající fasádu, je třeba nejdříve zjistit její stav. Pevnost omítky zjistíme zaražením a pootočením šroubováku. Pokud šroubovák projde povrchem omítky, není dostatečně pevná a měla by být odstraněna. Poklepem zjistíme nosnost omítky a zda je v celé ploše spojena s podkladem. Kontrolu je třeba provést hlavně tam, kde se objevují trhliny. Také potřebujeme zjistit nasákavost podkladu. Podkladová omítka se polije čistou vodou z nádoby nebo hadicí; jestliže je voda rychle vstřebána do povrchu, je omítka nasákavá.

Čtěte také: Článek o penetračních nátěrech

Pokud je podklad dostatečně pevný a únosný, je třeba jej očistit. Volné nečistoty můžeme odstranit kartáčem nebo koštětem, na hrubé nečistoty se používá vysokotlaké omytí. Je-li nutné původní nátěry odstranit, je to možné mechanicky, nebo s použitím odstraňovače starých nátěrů. Po kontrole a opravě podkladu, jeho očištění a oschnutí je možné aplikovat nový nátěr. Ještě před tím se obvykle doporučuje nástřik penetračního nátěru, který zpevní podklad, sjednotí různou nasákavost omítky a především zajistí lepší propojení podkladu s později nanesenou vrstvou barvy. Většinou se nanáší dvě vrstvy. Podle velikosti ploch se používá vysokotlaké stříkání, malování válečkem nebo štětcem.

Protisolný nátěr (nástřik) se aplikuje před provedením sanačních omítek štětkou, případně nástřikem, a to přímo na osekané a začištěné zdivo nebo na zhotovený zavadlý sanační postřik (podhoz), který se omítne kvalitní sanační omítkou. Tato stěrka neuzavře povrch zdiva, pouze zabrání tomu, aby zbytková vlhkost (včetně solí) ze zdiva dále nepronikala do nově zhotovených sanačních omítek. Životnost sanačních omítek lze ochránit i hydrofobním nátěrem aplikovaným na finální fasádní nátěr, který musí být paropropustný a jehož barva musí být silikátová nebo vápenná. Dojde tak k hydrofobizaci povrchu, který se tím stává vodoodpudivým, ale nikoliv uzavřeným. Hydrofobní nátěr je bezbarvý a prakticky nezmění barevnost nátěru fasádního, ale co je důležité, nesníží jeho paropropustnost - prodyšnost sanačního systému. Při vysoké relativní vlhkosti ovzduší, při deštích nebo tání sněhu neproniká vlhkost do omítek z vnější strany.

Protipožární ochrana potrubních prostupů

Problém požárních prostupů potrubních rozvodů je v projekční praxi často opomíjen. Hlavní zodpovědnost za správně provedené požární průchodky nesou dodavatelé příslušných technologických souborů, ve výhodnějším smluvním vztahu pak dodavatel stavební části. Budeme se věnovat potrubním prostupům vnitřních potrubních rozvodů vytápění, chladu, zdravotních instalací (vodovod, kanalizace), požárního vodovodu a plynu.

Základní požadavky na požární ochranu

Ochrana potrubních prostupů (ucpávky) patří mezi druhy požárně bezpečnostních zařízení, které jsou vyjmenované ve vyhlášce o požární prevenci a musí jim proto být věnována patřičná pozornost. Především jde o prostupy požárně dělicími konstrukcemi (stěny, stropy, podlahy). Požárně dělicí konstrukce brání šíření požáru mimo požární úsek a je schopná po stanovenou dobu (15, 30, 45, 60, 90, 120, 180 minut) odolávat účinkům požáru, čímž se myslí, že odolává teplotám při požáru, aniž by došlo k porušení její funkce. Dále si musíme uvědomit, že z hlediska požárních norem jsou potrubní rozvody kategorizovány na rozvody nehořlavých a hořlavých látek. U popisovaných profesí proto musíme věnovat zvýšenou pozornost plastovým potrubním rozvodům. Bez zajímavosti však nejsou ani kovové potrubní rozvody, u kterých se díky dobré tepelné vodivosti velmi rychle zvyšuje teplota, což má dvojí vliv na požárně ochranný materiál použitý v potrubní chráničce. Jednak na něj působí zvyšující se teplota a dále se dilatačními účinky potrubí narušuje těsnost chráněného prostupu. V této souvislosti je dobré si také uvědomit, že ocel se pevnostně bortí při dosažení tzv. kritické teploty kolem 500 °C, což je teplota běžně dosažitelná při požáru ve vnitřním prostoru budov. Abychom uměli vyhodnotit hořlavost jak u použitého potrubního materiálu, tak u těsnicích hmot, musíme se seznámit s tříděním stavebních hmot podle jejich hořlavosti.

Příslušné články českých technických norem ([2], [5]) slouží jako vodítko. Nemá smysl zde opisovat všechny články norem vztahující se k problematice potrubních prostupů a rozebírat všechny limitující podmínky (druh dopravované látky, průřezy potrubí atd.). Důležité je upozornění na obecnou povinnost potrubní prostupy ošetřovat proti účinkům požáru a seznámit technickou veřejnost s možnostmi řešení. Prostupy rozvodů a instalací (například vodovodů, plynovodů), technologických zařízení a elektrických rozvodů (kabelů, vodičů) požárně dělicími konstrukcemi musí být utěsněny (článek 8.6.1 ČSN [2]). Tentýž článek předepisuje, aby těsnicí konstrukce prostupů vykazovala stejnou požární odolnost jako má požárně dělicí konstrukce, nepožaduje se však vyšší požární odolnost než 60 minut (podle ČSN EN 1363-1). Hmoty použité pro utěsnění smějí mít stupeň hořlavosti nejvýše C1 - těžce hořlavé (podle ČSN 73 0862). Ochráněné prostupy musí tedy vykazovat stejné požární parametry jako požární stavební konstrukce, kterou procházejí, neboli musí být dodržena kritéria EI (t).

Čtěte také: Přehled služeb pro střechy

Je důležité si uvědomit, že technické normy pochopitelně nemohou postihnout všechny varianty, které se v praxi mohou vyskytnout. Výrobci proto stanovují pro své výrobky či systémy další omezující kritéria (mimo požadavky dané ČSN), jako je například tloušťka stavební konstrukce, plocha prostupu, průměr potrubí, délka ochrany potrubí od líce prostupu a podobně.

Řešení problémů s požární ochranou

Je klíčové dostat problematiku správného návrhu požární ochrany potrubních prostupů do obecnějšího povědomí příslušné technické veřejnosti a hlavně, jak docílit řádnou ochranu potrubních prostupů požárními stěnami a stropy dodavatelskými firmami. Projektant požární ochrany staveb zhotovuje dokumentaci, která je součástí projektu předkládaného ke stavebnímu řízení (projektové dokumentace pro stavební povolení). V tomto projektu určuje, kromě jiného, také všechny požární úseky a jejich parametry. Zde je hlavní zdroj informací, z kterého lze určit, které potrubní prostupy budou na stavbě požárně ošetřeny. Projektant požární ochrany staveb v dokumentaci dále uvádí požadavky na tyto prostupy. Zpravidla jde o obecný text, který někdy připomíná opisování článků ČSN, vždy však je dotčená část dokumentace bez výkresového zpracování detailů prostupů. Navíc se tato dokumentace požární ochrany stavby zpravidla nedostane do ruky realizační firmě. Slovní popis v projektu je vždy nedostatečný pro toho,do má dodávku realizovat a nést za ni odpovědnost. Neuvádí se totiž, jak má ochrana prostupů vypadat, chybí specifikace konkrétních materiálů, komponentů nebo systémových či typových řešení, tloušťky a rozměry ochraňovaných ploch, pomocný materiál atd. Jedním z důsledků je, že budoucí zhotovitel nemůže při oceňování zakázky dobře ohodnotit investiční náklady protipožární ochrany prostupů. Mnohdy se situace na stavbě řeší způsobem, že se tam "něco" nacpe, aby byl technický dozor investora nebo autorský dozor projektanta uspokojen.

Nabízí se tři možnosti:

1. Projektanti příslušných profesí ve své výkresové dokumentaci tyto prostupy vyznačí s odkazem, který zhotovitel a jak zajistí realizaci (v praxi se téměř neprovádí). Někdy to může být i dodavatel profese v rámci své dodávky.
2. Projektanti profesí předají podklady o prostupech projektantovi stavební části a ten je zahrne do své výkresové části (detaily). Měl by si doplnit znalosti této problematiky - nejsou nikterak složité.
3. Hlavní inženýr projektu nebo projektant stavební části vytvoří speciální koordinační výkresy těchto prostupů celé stavby, což je optimální řešení.

Důraz u všech tří možností je kladen na výkresové zpracování detailu prostupu nebo alespoň na zvýrazněnou poznámku nad rozpiskou výkresu, ve které se uvedou všechny podrobnosti požárního prostupu, případně odkaz na typový list příslušného výrobce. Nejkomplikovanější situací při projekci i realizaci je kumulace mnoha instalačních vedení v jedné lokalitě. Tam, kde se sešly kabelové lávky silnoproudu a slaboproudu s několika potrubními rozvody vody, tepla, chladu, plynu a odpadu a k tomu ještě vzduchovody, je situace mnohdy opravdu neřešitelná. Projektant, ani při dobré vůli, nedokáže kvalitně výkresově postihnout složitý instalační uzel procházející požárně dělicí konstrukcí ani při možnostech současných kreslicích programů. Optimálně by totiž měl takový výkres postihovat všechny potrubní prostupy (vč. tlouštěk tepelných izolací), všechny kabelové prostupy, odstupové vzdálenosti jednotlivých vedení mezi sebou, nosné konstrukce a jejich kotvení, protipožární ochranu prostupů (izolace, tmely, malty, stěrky, manžety, desky, obklady, nátěry, nástřiky atd.) se všemi rozměry, tloušťkami, materiálovým určením apod.

Práce na jednom takovém složitém detailu je časově velmi náročná a pokud je v projektu více takových uzlů, není snadné se z časových i finančních důvodů s takovým úkolem vypořádat. Teoreticky by montážní firma takovou záruku ani dát neměla, protože vzniklá sestava prostupů nikdy nebyla jako celek podrobena ověřující zkoušce. A přestože bylo použito několika různých typových protipožárních konstrukcí a systémů (atestovaných), kdo zaručí, že v konfiguraci, která byla na stavbě vytvořena jako unikátní originál (složitá kumulace svazků kabelů, plastových rozvodů, plynovodů a vzduchovodů), odolá požární přepážka v místě prostupů skutečnému požáru po stanovenou dobu? Pravděpodobně jen taková firma, která riskuje a opravdu na sebe přebírá riziko. Pokud si nejsme jisti, jakým způsobem potrubní prostup ošetřit, měli bychom navrhované řešení raději konzultovat s příslušným specialistou. Klíčovou roli vždy hrají dodavatelské firmy. Zodpovědná osoba za montáž písemně (tedy velmi adresně) potvrzuje splnění těchto požadavků. Investor by proto neměl váhat svěřit realizaci specializované a výrobcem proškolené firmě, která má za sebou příslušné reference a plně přebírá odpovědnost za dodané dílo. Taková firma může mnohé zachránit i v takovém případě, kdy je projektová dokumentace nedostatečná. Funkční zkoušky těchto požárně bezpečnostních zařízení se, podle vyhlášky, neprovádí.

Materiály pro protipožární ochranu

Ochrana prostupu požární konstrukcí je účinný pasivní prvek požární ochrany staveb s vysokou životností a relativně nízkými náklady. Výrobci či dovozci nechávají atestovat své výrobky (požární izolace, komponenty nebo celé požárně bezpečnostní systémy) oprávněnou osobou - zkušebnou. Autorizovaný projektant je povinen (ze stavebního zákona) navrhovat jen takové výrobky, které mají ověřené požadované vlastnosti podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších novel. Otázka šíření kouře utěsněným prostupem, kde téměř každé potrubí musí volně dilatovat, je diskutabilní. Zajistit stoprocentní kouřotěsnost utěsněného prostupu asi nelze. Ani české technické normy to nepožadují, jinak by vznesly na těsnost prostupu požadavek na parametr S (prostup zplodin hoření) neboli odolnost proti průniku kouře.

Přehled protipožárních materiálů

Výplňový materiál utěsňovaného prostupu zpěňujícími tmely je tvořen minerální plstí o objemové hmotnosti, která je uvedena v protokolu o protipožární zkoušce ucpávky. U komplikovanějších případů, kde se vyskytují společné prostupy potrubních vedení a kabelových tras, je možné použít atestovaných systémových řešení, která nabízejí specializovaní výrobci. Mohou to být přepážky vyplněné protipožárními deskami, požární ochrannou maltou, kabelovými tvarovkami, protipožárními cihlami nebo polštáři apod.

tags: #plynotesne #natery #a #sterky #informace

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce instalací červených betonových plotů
• Odolnost a trvanlivost modřínu
• Použití brusných kotoučů do rozbrušovačky na dlažbu: Tipy a triky
• Zjistěte vše o prevenci problémů s kanalizací
• Vše, co potřebujete vědět o recyklaci EPS