Komplexní průvodce okapovými systémy: Typy, materiály a správná instalace

Aby střecha plnila svůj účel, nesmí jí chybět kvalitní okapový systém. Střecha domu musí odolat nejen teplotním výkyvům a poryvům větru, ale také přívalům vody a nánosům sněhu a ledu. Funkční okapní systém by měl být nedílnou součástí každé stavby. Poskytuje jí ochranu a prodlužuje její životnost. Odvodnění je zkrátka víc než jen technický detail budovy - je to klíč k její dlouhé životnosti i pohodlí jejích uživatelů.

Význam okapových systémů

Odvedení srážkové vody ze střech se provádí pomocí okapových systémů. Pokud nejsou instalovány, dochází k stékání srážkové vody na terén a k následnému průsaku do zdiva a omítky. Tím se stavba znehodnocuje, z dlouhodobého hlediska se snižuje její životnost. Okapy a svody jsou nenápadnou, nicméně důležitou součástí stavby. Úkolem kvalitního okapního systému je především odvádět srážkovou vodu, sníh a led ze střechy. Kromě toho účinně chrání obvodový plášť domu proti smáčení a znečištění. Zimní podmínky vyžadují systémovou ochranu střechy proti sněhu zejména v horských oblastech. Pro střechy vždycky platilo „voda rychle pryč“. Aby přitom neškodila fasádě a nemáčela lidi, o to se starají okapové žlaby. Okapový systém je nedílným doplňkem střech, a to funkčním i estetickým. Bez něj není střecha úplná.

Složení okapového systému

Odvodňovací systémy šikmých střech se nazývají okapové systémy. Ty se skládají z vodorovných částí, to jsou žlaby jinak řečeno okapy nebo rýny a svislé části, to jsou svody. Žlaby a svody řemeslně patří do klempířských prací. Základem jsou vodorovné žlaby, ke kterým patří ještě čela žlabů, kotlíky a kolena pro napojení svislé svodové roury. Zapomenout nesmíme ani na žlabové dilatace, kterými se řeší tepelná roztažnost materiálu. Součástí moderních odvodňovacích systémů jsou žlaby, veškeré doplňky a také odpadní potrubí. Vše je ze stejného materiálu a často i se stejným profilem (oblým nebo hranatým).

Typy žlabů podle umístění

1. Podokapní žlaby: Nejběžnější jsou podokapní žlaby, umístěné pod hranou střechy v hácích kotvených ke krokvím.
2. Nástřešní žlaby: V minulosti byly časté také nástřešní žlaby, kterými je ukončená krytina přímo na střeše.
3. Nadřímsové žlaby: Na provádění složitější jsou nadřímsové žlaby, které vyžadují stavební úpravu římsy, na které jsou uložené. Proto se používají jen tam, kde by jiné řešení vadilo architektuře stavby.
4. Zaatikové žlaby: Totéž je možné říct o zaatikových žlabech, které jsou skryté za vyzdívkou atiky. Žlab umístěný „uvnitř“ střešní konstrukce vyžaduje obzvlášť pečlivé detailní naplánování. Střechy s vnitřními žlaby musejí mít minimálně dva odtoky nebo jeden odtok a jeden bezpečnostní odtok. Každý jednotlivý odtok musí být schopný odvést množství dešťové vody stanovené podle tabulky.

Materiály a tvary žlabů

Jsou vyráběny v mnoha materiálových variantách a v různých tvarech. Na výběr vhodného materiálu má vliv členitost střechy, místní klimatické podmínky i poloha domu. Vybírat můžete z přírodních kovových materiálů, jako pozink, hliník, titanzinek či měď, nebo si zvolit variantu poplastovanou či plastovou. Kromě klasických kulatých okapů jsou na trhu i profily hranaté. Nejběžnější podokapní žlaby jsou na trhu v provedení půlkulatém nebo hranatém. Mnohem větší výběr je v jejich materiálech, které se liší jak pořizovací cenou, tak svou životností. Bezúdržbový okapový systém v hranatém provedení je hitem posledních let. Okapový systém Lindab Rainline je již léta nejprodávanější na českém trhu.

Životnost žlabových materiálů

Životnost jednotlivých materiálových variant za normálních klimatických podmínek:

Čtěte také: Podlaha Woodstock podélný

Důležité aspekty montáže a provedení

1. Správné umístění žlabu: Podokapní žlaby musíte umístit tak, aby je ve vodorovném směru krytina přesahovala. Maximálně ale 2/3 profilu. Výškové osazení pod hranou střechy volte tak, aby i za větru voda skapávala do žlabu a nebyla zaháněná na fasádu. Žlab musí být uložený ve spádu směrem k odtoku. Připojení žlabu na střechu by se mělo provádět, pokud je to potřeba, pomocí okapového plechu.
2. Velikost průřezu žlabu: Velikost průřezu žlabu se odvíjí od klimatických podmínek v dané lokalitě, sklonu střechy a velikosti odvodňované střešní plochy. Vliv má do jisté míry i použitý typ krytiny, protože třeba z falcovaného plechu voda odtéká rychleji a žlab se rychleji naplní. Obecně platí, že na 1 m2 odvodňované plochy střechy připadá 0,8 až 1,0 cm2 průřezu žlabu. Pro bezpečné odvádění dešťové vody ze střech a balkonů má rozhodující význam velikost průřezu dešťového svodu. K odpovídajícímu svodu se potom přiřadí patřičný žlab (tvar a rozměry), včetně navazujících prvků jako kotlíkya kolena.
3. Ochrana proti přetečení: U žlabu je nutné zajistit, aby ani při 100% naplnění voda nepřetekla do střešní skladby. Proto je vnitřní hrana (u stěny) vždy výše než hrana venkovní. U půlkruhových podokapních žlabů o 10 mm, u podokapních hranatých a nadřímsových o 20 mm.
4. Zatížení a háky: Při plném naplnění vodou představuje žlab zatížení asi 20 kg na běžný metr. Ještě více to může být v zimě, kdy se o žlab opře sníh ze střechy. Proto jsou žlaby vyztužené naválkami a pevně držet musejí i žlabové háky. Připevňují se nejčastěji na krokve a jejich osová vzdálenost může být max. 1,2 metru. Spád protočených háků, které se šroubují z boku krokví, se vytváří postupným snižováním přichycení. Jiné je to u háků rovných, určených pro montáž shora na bednění. Systém otočných háků značně zjednodušuje montáž a tím šetří čas a náklady uživatele.
5. Dilatace: Maximální jednolitá délka podokapního žlabu je 15 metrů, v případě hliníku a titanzinku jen 12 metrů. U nástřešních žlabů musíte dilatovat po 9 metrech (hliník a titanzinek po 6 metrech). Při větší délce žlabu ho musíte rozdělit na dilatační úseky, abyste zabránili deformacím od délkové roztažnosti. Tradičními způsoby bylo přerušení žlabu v místě rozvodí (nejvyšší místo) nebo ve žlabovém kotlíku u odtoku (nejnižší místo). Dnes jsou součástí odvodňovacích systémů speciální prvky - spojky žlabů. Norma ČSN 73 3610 hovoří u podokapních žlabů z pozinkované oceli o nutnosti dilatace po 15ti metrech. Okapový systém Satjam je dilatován v každém spoji pomocí žlabových spojek, tudíž dilatační úsek je maximálně 6 m. Dilatační prvky musí být vytvořeny tak, aby se rozměrově hodily k příslušnému okapovému žlabu.
6. Vodotěsné spoje: Napojení prvků žlabu musí být vždy vodotěsné a mimo dilataci i pevné. Způsoby, jak toho dosáhnout, se liší podle materiálu žlabu. Žlaby z pozinku a mědi se spojují nýty nebo pájením, titanzinek jen pájením. Střešní žlaby NedZink se musejí pájet za měkka na styku a na jiných spojovacích místech normovanými tavidly podle DIN EN 29454-1 a pájkami podle DIN EN 29453. Pájka musí být nanesena na spojovaných dílech v šířce 10 mm (ve svislých oblastech minimálně 5 mm).
7. Svody: U hranatých rour musí mít menší strana velikost minimálně stejnou jako je průměr odpovídající kruhové roury. Pamatujte, že u malého průřezu svodového potrubí hrozí ucpání, případně zmrznutí. Tomu můžete předejít instalací topných kabelů. Aby voda odtékala opravdu rychle a nezahlcovala žlab, udělejte svod maximálně rovný, bez odskoků a kolen. K připevnění na fasádu vám poslouží objímky z pásoviny, které instalujte ve vzdálenosti max. 3 metry (u průměru svodu nad 100 mm do 2 metrů). Spodní část dešťových svodů chraňte před náhodným nebo úmyslným poškozením. Pro vytvoření přechodu mezi plechovou rourou a kanalizací se hodí ochranné roury z nějakého pevnějšího materiálu (litiny, oceli, popř. PVC), které by měly sahat do výšky 1,5 metru nad terénem. Ochranná roura by měla mít čistící otvor, který vám pomůže s pravidelným čistěním svodu.

Skryté a speciální okapové systémy

Bezúdržbový okapový systém v hranatém provedení je hitem posledních let. Montážní návod - Skrytý okapový systém Ruukki Siba Modern. Jako žlaboví odborníci nabízíme řešení na míru i pro speciální odvodnění fasád, například pro provětrávané dřevěné fasády, žlaby do oblouku nebo žlaby s odnímatelnou boční stěnou (snadná výměna tabule při poškození prosklené fasády), apod. Zastupujeme kvalitní německou značku HAURATON. Tyto odvodňovací žlaby a náš poctivý projektový servis, to jsou ty „žlaby s benefitem“, které Vás vždy podrží. U systému z ocelového plechu jsou žlaby dodávány v délkách 4 a 6 metrů. Svody 1,3 a 5 m. Celý systém je koncipován jako skládačka se všemi díly nutnými k provedení běžných detailů.

Podtlakové odvodňovací systémy

Podtlakové systémy se používají pro odvádění dešťových vod z objektů, které mají dostatečnou výšku a dostatečnou odvodňovanou plochu. Bez dodržení těchto podmínek podtlakový systém nemůže fungovat. Potrubí musí být plynotěsné, aby nemohlo dojít k přisávání vzduchu do potrubí a tím ke zrušení sacího efektu v potrubí. V podtlakových systémech proudí voda celým průřezem, proto může mít potrubí menší průřez než potrubí, ve kterém proudí provzdušená napěněná voda. Podtlakové odvodnění plochých střech se s výhodou navrhuje v případech, kdy je možno vést potrubí pod stropem objektu - například v průmyslových halách. Srdcem vakuového systému odvodnění střech je střešní vtok. Speciálně navržená konstrukce střešního vtoku s protivzduchovou přepážkou zabraňuje přístupu vzduchu a zajišťuje rovnoměrné proudění vody v potrubí. Je nezbytné upozornit na nutnost údržby střešních vtoků, aby se zabránilo jejich zanesení a tím snížení jejich funkčnosti. Návrh plánu údržby je součástí předávané dokumentace pro realizaci a uvedení do provozu. Při návrhu podtlakového odvodnění ploché střechy se musí zajistit odvod havarijní vody přepadem. Místo přepadu lze použít zdvojení soustavy se speciálními vtoky. Podtlakové odvodnění bylo použito v několika případech u odvodnění zaatikového žlabu památkově chráněného objektu. Řešení vycházelo z požadavku, že musí být zachován vzhled vnějšího měděného odpadního potrubí. Přitom byl nastaven velmi přísný požadavek na těsnost provedení odvedení vody. Pod stropem se nacházel archiv.

Příklad řešení odvodnění velké haly

Majitelé větší výrobní haly v Jihočeském kraji trápilo zatékání střechou do výrobního provozu. Haly o sedmi lodích zastřešuje soubor šikmých střech o sklonu 11° (20%) s celkovou plochou 10 000 m2. Odvodnění střešních ploch je mezi jednotlivými loděmi řešeno mezistřešními žlaby, po obvodě haly je pak podokapní žlab. Na střeše bylo množství světlíků opláštěných drátosklem, zajišťujících denní osvětlení provozu. Sondou bylo zjištěno, že chybí účinná parotěsnicí vrstva, ev. Opravu spočívající ve vyloučení netěsností lokálními zásahy do střechy jsme s ohledem na výše uvedené pochopitelně nemohli doporučit. Navrhli jsme odstranění všech vrstev skladby z důvodu jejich pokročilé degradace a jejich nahrazení novou skladbou. Nezbytným předpokladem dosažení spolehlivé funkce byla též výměna světlíků. Projekt uplatnil zásady Atelieru DEK jak pro skladbu, tak pro detaily. Navržená skladba střechy odpovídá typové skladbě DEKROOF 14-A.

Nejprve došlo k sejmutí původní krytiny a odstranění izolace z minerálních vláken. Spodní vlnitý plech byl ponechán pro minimalizaci zatečení do provozu v případě náhlých srážek při realizaci. Horní pásnice vaznic byla opatřena novým nátěrem a poté byl na ní ukotven nový trapézový plech. Na něj byla nalepena parozábrana ze samolepicího asfaltového pásu GLASTEK 30 STICKER PLUS. V tu chvíli byl rozpracovaný úsek provizorně zajištěn před zatečením. Následovala pokládka tepelné izolace ze 2 vrstev minerálních vláken celkové tl. 60 mm a z více vrstev expandovaného polystyrenu celkové tl. 240 mm. Poté byla provedena nová krytina z fólie z měkčeného PVC DEKPLAN 76 kotvená do horních vln trapézového plechu.

Paralelně s prováděním nové skladby střechy se měnily světlíky. Po odstrojení původních byla k nosné konstrukci ukotvena podsada nových světlíků. Tu je potřeba navrhnout v závislosti na přidávaném množství tepelné izolace střechy, aby na ní mohla být vyvedena hydroizolace dostatečně vysoko nad povrch v ploše. Zároveň je třeba počítat s nutností opracování obruby parotěsnicí vrstvou a s jejím zateplením. Osazení polykarbonátových světlíků se provádělo, až když byl na korunu podsady připevněn přířez fóliové hydroizolace.

Čtěte také: technologie výstavby dálničních mostů

V koncepci odvodnění střech jsme původně uvažovali o provedení mezistřešních žlabů šíře cca 1 m s podélným sklonem 2% k odvodňovacím prvkům a s povlakovou hydroizolací spojitě propojenou s hydroizolací v ploše střechy. Výhodou takového řešení je nezávislost na sklonech odvodňovaných střešních ploch a menší oblast zaplavení střechy v případě ucpání jednoho ze vtoků žlabu. Nevýhodou řešení je výraznější tepelný most v místě žlabu (podélný spád na úkor tloušťky tepelné izolace) a komplikovanější provádění. Nakonec jsme se i po konzultaci s realizační firmou přiklonili k úpravě koncepce s návrhem tzv. rozháněcích klínů. S ohledem na sklon odvodňovaných střešních ploch 20%, vzdálenost vtoků 12 m a požadovaný minimální sklon v úžlabí rozháňky min. 3% geometricky vyšel výsledný sklon rozháněcích klínů z polystyrenu 24% při výšce 20 - 260 mm.

Spádové klíny se kladly na již dokončené tepelněizolační vrstvy skladby střech. Přechod střešních rovin na rozháněcí klíny byl následně opatřen spojovacími plechy, které realizační firma nakotvila do podkladního trapézového plechu. Na tyto spojovací plechy byla následně přivařena hydroizolační vrstva z PVC fólie přivedená z plochy střechy, tak aby bylo zajištěno kopírování sklonu střešních rovin.

V detailech po obvodu střechy (okap, štíty) je třeba dbát na vzduchotěsné propojení parozábrany střechy se stěnami. To si zhotovitel zprvu neuvědomil a parozábranu položil zároveň s hranou trapézového plechu. Naštěstí si tento fakt brzy uvědomil a bylo možné provést nápravu. Tepelná izolace z minerálních vláken umožnila dodatečné zpřístupnění parozábrany k provedení dodatečného napojení. Klima v Evropě se mění.

Normy a požadavky

V DIN EN 612 „Závěsné žlaby a dešťové svody z kovových materiálů, pojmy, rozdělení a požadavky“ jsou stanoveny všeobecné charakteristiky, označení, rozdělení a požadavky na kvalitu těchto výrobků. Tato evropská norma platí pro požadavky na průmyslově vyráběné žlaby a svody z kovových materiálů. Odvod vody z fasády má různá technické a konstrukční specifika. Například odtokový systém by měl mít konstrukční šířku více než 15 cm, pokud se odstřikující voda neomezí například částečným zastřešením. Také nízká montážní výška a technicky správná instalace jsou často velmi důležité pro dlouhodobou funkčnost systému. Na nepropustných otevřených střechách budov a terasách se voda snadno hromadí. Pokud nemá kam rychle odtéct, hrozí poškození podkladu i samotné střechy, obzvláště při nízkých teplotách. Slunce, mráz, déšť i chemické látky - odvodňovací prvky toho musí hodně snést. Odolnost proti korozi a povětrnostním vlivům je základ. Čím jednodušší montáž, tím rychlejší dokončení stavby. Kolem vstupů a fasád nebo na terasách je nutné, aby odvodňovací prvky neomezovaly pohyb - ať už jde o chodce, cyklisty nebo osoby na vozíku. Výška napojení hydroizolace na svislé konstrukční prvky by měla být minimálně 15 cm nad úrovní finální povrchové vrstvy nebo štěrkového zásypu.

Čtěte také: Jak vybrat střešní nosič

tags: #podelny #zlab #na #strese #informace

Oblíbené příspěvky:

• Kombinace pro moderní a zdravé bydlení
• výhody zakládání staveb na zemních vrutech
• Lepicí pěny na polystyren z OBI
• Vytápění stěn pod dřevem
• stylové betonové lavičky