Podlahová izolace svépomocí: Detailní průvodce krok za krokem

Jednou z klíčových vrstev podlahy je tepelná izolace, která se nejčastěji realizuje z podlahového polystyrenu. Tento úkol si zvládne udělat každý, kdo má chuť a trpělivost. Dnes vám ukážeme, jak na izolaci podlah a jak postupovat, aby byla vaše podlaha dokonale izolovaná.

Tepelná izolace podlah: Výběr materiálu a tloušťky

Tepelná izolace odděluje dvě vrstvy různé teploty. Používá se především z důvodu zamezení únikům tepla a oddělení studeného a teplého prostředí. Jejím užitím zlepšujeme tepelně izolační vlastnosti, má vliv na odvedení vlhkosti, odhlučnění prostor, ale také na výskyt plísní. Vzhledem k výhodám, které tepelná izolace poskytuje, je jedna z nejprodávanějších součástí staveb obecně. Mají vliv i na kročejový útlum.

K izolaci podlah není možné použít fasádní polystyren, ale speciální podlahový polystyren s vyšší pevností. Dle internetu a průzkumů firem, které toto realizují, jsou dnes nejčastější do podlah EPS100 a EPS150. Kdo si chce pohrát při stejné tloušťce s lepšími izolačními vlastnostmi, tak si může zvolit grafitovou, tmavou variantu, musí si ale lehce připlatit.

Typy podlahových izolací a jejich vlastnosti

  • Bachl EPS 100 S Stabil: Pěnový polystyren pro podlahy a střechy, které se běžně zatěžují. Stabilní.
  • Bachl Extrapor 100 S: Polystyren se zvýšeným tepelným odporem do těžkých podlah, které jsou obvykle zatěžovány.
  • Bachl Extrapor 150 S: Grafitový polystyren pro vysoce zatížené podlahy a střechy.
  • Bachl XPS: Nenasákavý polystyren pro podlahy a vnější stěny ve styku se zeminou.
  • Styrotrade EPS 100: Izolace českého výrobce. Pro běžně zatěžované podlahy.
  • Styrotrade EPS 150: Polystyren pro vysoce zatěžované anhydritové podlahy.
  • Styrother Plus 100: Nová generace polystyrenové izolace se zvýšeným tepelným odporem pro běžné podlahy. Vhodné i pro anhydritové podlahy.
  • Spyrodeska: Deska s rastrem vhodná pro podlahové vytápění.
  • Rockwool Steprock ND: Vhodný pro izolaci tepelnou, zvukovou u těžkých plovoucích podlah. Splňuje také požadavky na kročejovou a vzduchovou neprůzvučnost.
  • Rockwool Steprock HD: Stejné použití u lehkých plovoucích podlah.
  • Knauf PTN: Patří pod obytné místnosti pod cementový potěr (ne pod dlažbu).
  • DEKPIR Floor: Tepelná izolace na bázi polyisokyanurátu vyniká nejlepšími tepelněizolačními parametry (λD 0,022 W.m-1.K-1). Umožňuje snížit tloušťku izolace o polovinu oproti standardním izolantům. Neplní funkci kročejové izolace.

Jakou tloušťku tepelné izolace zvolit?

Tloušťka zateplení podlahy se řídí normou ČSN 73 0540-2 TEPELNÁ OCHRANA BUDOV. Tato norma stanovuje hodnotu U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) ve třech typech: minimální požadovanou, doporučenou a cílovou pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu.

Dále je potřeba brát na zřetel, zda je podlaha na terénu, nad vytápěným prostorem, nebo nad nevytápěným prostorem. Toto vše je potřeba zohlednit v tloušťce izolační vrstvy a použitého materiálu.

Čtěte také: Podlahová prkna OBI - co na ně říkají uživatelé?

Z projektu vyčteme, jak silnou podlahu budeme mít, a podle toho polystyren objednáme. Tloušťku EPS zvolte podle rozvodů po podlaze - např. vrstva polystyrenu pod anhydritem má být 150 mm, rozvody vody mají většinou cca 70 mm, skladbu si tedy rozdělte na 80+70 mm EPS.

Doporučené tloušťky izolace dle umístění podlahy

Umístění podlahy Požadovaná hodnota prostupu tepla (U) Doporučená hodnota prostupu tepla (U) Min. tloušťka EPS (požadovaná) Min. tloušťka EPS (doporučená) Min. tloušťka EPS (nízkoenergetická výstavba)
Nad sklepem s nevytápěným prostorem 0,6 W/m2.K 0,4 W/m2.K 80 mm 100 mm 160 mm
Na terénu (nepodsklepený dům) 0,045 W/m2.K 0,3 W/m2.K 100 mm 140 mm 220-150 mm

V obytných místnostech ležících nad nevytápěnými prostorami nebo v přízemí nad základy se doporučuje vrstva polystyrenu o minimální tloušťce 8-10 cm. V případě provádění izolace v místnostech nad vytápěnými prostory se doporučuje tloušťka 3-5 cm.

Příprava podkladu

Než se do pokládky polystyrenu pustíme, měli bychom odstranit všechny zbytky omítky či malty. Podklad před pokládkou polystyrenu by měl být co nejrovnější. Případné milimetrové nerovnosti není nutno řešit, protože závěrečná vrstva lité podlahy vše srovná. Větší nerovnosti můžeme vyrovnat suchým křemičitým pískem. Kdo chce mít podklad dokonale čistý, velkým pomocníkem mu bude profi stavební vysavač.

Pro izolaci podlahy proti vlhkosti doporučujeme podlahy napenetrovat asfaltovou emulzí, nechat den uschnout a další den se začne pokládat/nahřívat/nalepovat IPA (hydroizolační vrstva). Nerovnosti IPY, nebo husích krků, které byly třeba schovat pod polystyren, se zvládnou ve 2 krocích. Prvně si umístíte desku polystyrenu na cílené místo a zlehka zatížíte z vrchu, aby vznikl obtisk překážky. V druhém kroku už si naznačenou linii nebo tvar odlamovákem či nahřívaným drátem odstraníte tak, aby při položení deska už seděla na zemi bez houpání celou plochou a pojmula nerovnost vyřezaným prostorem.

Ve fázi příprav si dejte záležet na srovnání svislých částí stěn u podlahy. Čím rovnější, tím lépe půjde přirazit polystyren ke stěně. To platí i u pokládky IPY.

Čtěte také: Vlastnosti podlahových prken

Pokládka polystyrenu

V mé skladbě podlahy jsem měl pro polystyren výškově 10 cm, tudíž jsem zvolil desky tloušťky 5 cm, jelikož je vždy potřeba mít vrstvy minimálně 2. Důvodem je překládání spojů dolní vrstvy deskami horní vrstvy tak, aby nedocházelo k přímým cestám vzhůru pro tepelnou ztrátu, tedy tepelných mostů.

Pokládka první vrstvy polystyrenu

Jakmile je udělaná "hydroizolační vana", tak je čas mít nakoupený podlahový polystyren a provést pokládku. Polystyren se pokládá na sraz nejméně ve dvou vrstvách tak, aby spáry byly vzájemně prostřídány a nevznikla jedna svislá spára. Při pokládce tuhých desek tepelné izolace je nutné vyrovnat podklad například vrstvou betonu nebo cementového lepidla, případně suchého křemičitého písku tak, aby desky byly podepřeny v celé ploše.

Samozřejmostí je začít v rohu a do obou směrů tak, aby se vazbilo jako u cihel. Při pokládce byl frekventovaně používaný nástroj vodováha délky 1 a 2 m pro kontrolu vrchní rovinatosti, ale i rovnání linie ze strany kterou u první linie hlídal laserový paprsek.

Pokud do polystyrenu potřebujeme vyříznout drážku pro jeden či dva kabely, stačí desku polystyrenu na kabely položit, zatlačit nebo si na ni stoupnout a kabely se do desky pěkně obtisknou. Drážku pak snadno vyřízneme odlamovacím nožem. V případě většího svazku kabelů, chrániček, klimatizace či rekuperace je vhodnější desku rozříznout a umístit k takovému vedení z každé strany. Aby nám antibakteriální potrubí rozvodů rekuperace nenadzvedávalo další vrstvu polystyrenu nebo fólii s rastrem pro podlahové topení, ukotvili jsme potrubí do betonového stropu pomocí zatloukacích hmoždinek a zbylých nerezových stěnových spon.

Co ale předcházelo, bylo pokládka nasucho cca 2 řad "od stěny ke stěně" a úvaha odkud kam pokládat. Druhé zdržení se odvíjelo od předpřipravené hladkosti/svislosti stěn u podlahy. Tedy doraz ke stěnám není nikdy pravoúhlý, takže spodní hrana polystyrenu v rohu byla téměř všude nutná seříznout. Podélná hrana se pak odlamovacím nožem musela také méně nebo více přizpůsobit. Později jsem veškeré škvíry vyplnil pěnou, což proces urychlilo a zjednodušilo.

Čtěte také: Aplikace epoxidové pryskyřice na dřevěné podlahy

Pokládka druhé a třetí vrstvy polystyrenu

Před pokládkou další vrstvy polystyrenu vyplníme mezeru mezi deskami v místech rozvodů nízkoexpanzní pěnou nebo suchým pískem, případně kombinací obou variant. Tím získáme pevný a rovný podklad pro další vrstvy. Při pokládce polystyrenových desek se vždy snažíme zajistit převazbu spojů. A to jak v první vrstvě, tak i ve všech ostatních. Převazba by měla být ideálně o polovinu délky desky.

Při pokládce druhé vrstvy jsem odsadil desky v rohu od stěn tak, aby došlo k pořádnému překrytí spoje v první vrstvě a to cca o 1/3 až 1/2 desky. To znamenalo následný dořez podél stěn v celém obvodu, respektive vždy u odsazených 2 stěn. Tato vrstva jde o poznání lépe, jelikož už je první vrstva v rovině a bez překážek a nerovností.

Aby při pokládce trubek vlivem jejich tuhosti nedocházelo ke zvedání celého polystyrenu, je každá deska v každé vrstvě přilepená cca 5 body pěnou na polystyren k podkladu. Pár čistých cihel jsem využil k zatížení a rovněž označení již přilepených desek pro lepší orientaci a úspoře času při přípravě dalších desek vždy nasucho s případným ořezem před pokládkou na pěnu, tedy přilepením.

Řezání polystyrenových desek

Na úpravu desek polystyrenu namíru se vám bude hodit odlamovací nůž. Nejprve si naměříte a naznačíte linii řezu a pak pro ideální rovný řez se hodí nějaká rovná pomůcka. Já jsem si pomohl dlouhou vodováhou, kterou jsem si dal na vyznačenou linii, zaklekl, aby se nehnula, a nožem jsem pak řezal podél. Pěkně dolů a nahoru jako chleba a rychle tak, aby byl řez čistý a polystyren se netrhal přílišným tlačením do směru řezu. Ještě je dobré si to vše podložit třeba kartonem, abyste si neotupili nůž o betonovou podlahu při řezání. Desky do tloušťky 50 mm můžeme pohodlně řezat klasicky odlamovacím nožem. Jinak nám postačí nožík na vyřezávání drážek a případně řezačka polystyrenových desek.

Pokládka v koupelně a místech s rozvody

Největší zdržení je pokládka okolo vodovodního či teplovodního potrubí, jako je i přívod od kotle k rozvaděči podlahového topení. Čím lepší pokládka a menší mezery, tím lépe. Já se snažil nemít mezery vůbec a tam, kde byly, mi posloužila pěna s následným seříznutím po vytvrdnutí. Koupelny, technická místnost a další prostory s velkým množstvím rozvodů vedených v podlaze vyžadují pečlivou pokládku tepelné izolace a také velkou dávku trpělivosti.

Dilatační pás a fólie

Abychom umožnili anhydridové podlaze v budoucnu pracovat, umístíme po obvodu stěny dilatační pás. Obvodový dilatační pás plní zásadní roli dilatace mezi konstrukcí potěrové desky a zdmi budovy. Trvale zabraňuje praskání a poškozování potěrové desky-podlahy v průběhu provozu podlahového topení. Zároveň plní funkci tepelné izolace, která zamezuje tepelným ztrátám z topné desky přes stěny budovy. Dilatační pás je obvykle měkký obvodový pás - zpěněný polyetylen o síle 8-10 mm. K dilatačnímu pásu je připevněna separační fólie, která se volně pokládá na polystyrenovou izolaci pro utěsnění prostoru mezi dilatační obvodovou izolací a polystyrenem.

Dilatační pás připevněte po celém obvodu každé místnosti, kde bude instalováno podlahové teplovodní topení. Rohy místnosti se snažte co nejdokonaleji kopírovat. Spojení dilatačního pásu provádíme vždy na stěně, nikoliv tedy v rohu nebo v jeho bezprostřední blízkosti. V rozích dilatační pás nenařezáváme, ale pečlivě vytvarováváme do pravého úhlu. Mírný rádius, který v rohu vznikne, je žádoucí.

Poslední vrstvou polystyrenu přimáčkneme dilatační pás ke stěně a současně dáváme pozor na to, abychom nepoškodili igelit, který je součástí obvodové dilatace a v následující stavební etapě jej budeme lepit k fólii s rastrem pro podlahové topení.

Na poslední vrstvu izolace, dle typu podlahového topení, položte separační, reflexní či izolační fólii. Fólie slouží k ochraně izolace proti protečení potěrové vody, tvorbě tepelných mostů, zabraňuje šíření tepla či chladu, rovnoměrně roznáší teplo, zpevňuje izolační vrstvu, pomáhá šíření tepla, tvoří teplotní bariéru případně izoluje. Fólie s montážním rastrem pomáhá a usnadňuje při montáži potrubního rozvodu.

Instalace podlahového topení

Potrubí se instaluje přímo na položenou fólii a je fixováno pomocí příchytek. V případě klasického polystyrenu doporučujeme použití příchytky U80L, kdy tato příchytka je speciálně konstruována pro fixaci potrubí do běžného polystyrenu. Vlastnosti příchytky vykazují jednoduchou instalaci, příchytka perfektně fixuje potrubí na polystyren, potrubí se díky tomu nevytahuje. Vodící fixační lišta je pomocí příchytek nebo samolepu na zadní straně lišty kotvena na vrchní vrstvu izolace pokrytou fólií.

Jednotlivé okruhy v místnostech je potřeba instalovat dle předem připraveného plánu uložení potrubí. Potrubí se pokládá jednoduše rozvinováním trubky z cívky nebo vytahováním z odvinovacího zařízení. Potrubí zatlačujte pod pravým úhlem do vodící lišty nebo uchyťte potrubí pomocí fixační příchytky. Požadované ohyby potrubí lze snadno a jednoduše provádět rukou.

Začátek potrubí napojte na rozdělovač. Potrubí začněte ukládat od vnější obvodové zdi směrem ke středu místnosti. Nejbližší vzdálenost potrubí od zdi je 15 mm. Pokud chcete vytvořit v celé místnosti rozteč potrubí 200 mm, tak instalujte potrubí do středu místnosti s roztečí 400 mm. Ve středu místnosti potrubí otočte o 180 stupňů a středem vytvořeného prostoru instalujte potrubí zpět. Tímto vytvoříte požadovanou rozteč 200 mm v celé místnosti. Konec instalovaného potrubí napojte do požadovaného umístění na rozdělovač.

Rozdělovače slouží k distribuci a regulaci tepla do jednotlivých místností. Na jeden rozdělovač lze připojit maximálně 10-12 topných okruhů. Teploměry a další armatury se instalují dle potřeb systému vytápění. Zatlačte konec trubky pod vodící drážku skříňky. Před zatlačením potrubí do skříňky trubku pečlivě ohněte do požadovaného tvaru pro připojení na rozdělovač. Přiložte potrubí k příslušnému vývodu na rozdělovači a potrubí zkraťte na požadovanou délku. Konec potrubí vystřeďte a skoste vnitřní hranu pomocí „vyhrdlení potrubí.

Tlaková zkouška a zalévání anhydritu

Všechny okruhy podlahového topení musí být po instalaci odzkoušeny z hlediska těsnosti a úniku pomocí tlakové vody. Každý okruh je potřeba pečlivě pomocí tlakové vody naplnit a dokonale odvzdušnit. Tlaková zkouška se provádí ihned po instalaci podlahového topení napojeného na rozdělovače. Doporučený tlak pro zkoušení potrubí Top Heating je 3 až maximálně 6 bar po dobu 24 hodin. Přístroje na měření tlaku vody doporučujeme používat s přesností na 0,1 bar. Zkušební tlak nesmí klesnout o více než 0,1-0,25 bar a nesmí docházet k jakýmkoli netěsnostem. Upozorňujeme na možnou diferenci teplé a studené vody při tlakování.

Při nanášení lité podlahy či potěru je nutné udržovat kontrolní tlak neprodyšnosti na úrovni minimálně 3 bar. Zalití anhydritu je poslední fází. Po zalití se nesmělo na podlahy do druhého dne chodit, aby vše zaschlo, jak má. Trvalo řádově 4 týdny, než se úroveň vlhkosti dostala pod 1 %. Po pěti týdnech jsme byli na 0,6 %. A před finální návštěvou podlaháře se vlhkost pohybovala na 0,4 %, což bylo i pro něj přijatelné.

tags: #podlahova #izolace #svepomoci

Oblíbené příspěvky: