Nejčastější důvody nevyhovující podlahové krytiny a potřeby rekonstrukce
Při rekonstrukci domu nebo bytu se často řeší otázka podlahových krytin a jejich vhodnosti. Existuje mnoho důvodů, proč se podlaha může stát nevyhovující, ať už z estetického, funkčního nebo zdravotního hlediska.
Komplexní problémy s dispozicí a funkčností
Někdy je důvod pro výměnu podlahové krytiny součástí širší rekonstrukce, kdy je potřeba změnit celkovou dispozici prostoru. Ano i takové situace se při rekonstrukci řeší. Celé přízemí domu může být v jedné rovině s podlahovým vytápěním, až na jednu místnost, například obývací pokoj. Do obývacího pokoje jednak mohou vést dva velké dřevěné schody půlkruhového tvaru směrem dolů. Schody bývají dominantní a zabírají téměř čtvrtinu místnosti. Další nemalou část může tvořit prosklený půlkruh, před kterým je velký podlahový konvektor, a vše je tak nešťastně řešené, že nelze efektivně prostor využívat. Z celého obývacího pokoje pak zbývá polovina, která se dá obývat, a navíc v něm může být umístěna velká sedačka, která zabere zbývající část prostoru. Toto jsou typické příklady, kdy původní řešení již neodpovídá moderním požadavkům na funkčnost a estetiku. V takových případech se často uvažuje o nové podlaze a s ní spojenými změnami.
Zrušením podlahového konvektoru, natažením podlahového topení a odstraněním schodů je možné získat větší a efektivnější prostor. Dále je důležité zvážit výšku stropu a podlah, aby se například z velkých oken mohly stát dveře a obývací pokoj se dostal do stejné roviny jako ostatní místnosti v přízemí. Pro takové radikální změny je nutné vybourat stávající konstrukce a najít vhodný systém, který dokáže zvednout podlahu a bude vhodný pro instalaci podlahového vytápění.
Estetické a technické nedostatky stávajících krytin
Stará, poškozená nebo nevhodně položená podlaha je častým důvodem k její výměně. Do podlahy pravděpodobně mohlo zatéct opakovaně více vody, například od kytek, které byly na zemi v nevyužitém proskleném půlkruhu za podlahovým konvektorem. Podlaha již renovovaná jednou byla, a to zrovna ne šťastným způsobem. V takových případech je potřeba zvážit, zda se ještě vyplatí celou podlahu zachránit a za jakého úsilí. Často je ekonomicky výhodnější investovat do podlahy nové, což může otevřít úplně jiné možnosti a dispozice celého obývacího prostoru.
Nevyhovující vzhled bytu a vybavení je rovněž častým důvodem pro rekonstrukci. Byt lze v tomto smyslu zrekonstruovat buďto postupně, nebo naplánovat jednorázovou komplexní rekonstrukci. V takových případech novým majitelům bytu se určitě nemusí líbit nové obklady a dlažba, zato ocení rekonstruované rozvody a topný systém, nová okna, zárubně a dveře. I podlahovou krytinu si zřejmě pořídí podle svých představ.
Čtěte také: Nebezpečí nevyhovujících podlah a prevence
Staré bytové jádro, zejména v panelových bytových domech, je dalším klíčovým prvkem, který se často řeší. Jejich konstrukci tvoří dřevěný rám, do něj je vložen polystyren a rám je obalen umakartovými deskami. Rekonstrukcí bytového jádra vytvoříme moderní a hygienicky nezávadné prostředí. Panelákové bytové jádro je vůbec základem většiny rekonstrukcí bytů v panelových bytových domech a právě od něj se odvíjí vše ostatní.
Zdravotní rizika spojená s nevyhovující podlahou
Důvodem pro výměnu podlahy nemusí být pouze estetická stránka věci, ale také zdravé bydlení bez skrytých plísní a zdraví škodlivých alergenů. Možná netušíte, že staré lino, koberec nebo jiná nevyhovující podlahová krytina v sobě může skrývat celou řadu zdraví škodlivých látek. Špatný stav podlahy není mnohdy vidět na první pohled. Obzvlášť v panelových bytech a starších domech není špatný stav podlahy mnohdy hned patrný.
Velkým kamenem úrazu je větší množství krytin naskládaných na sebe. Takže ta vrchní pochozí vrstva se ještě může jevit jako celkem obstojná. Ovšem spodní vrstvy podlahy jsou živnou půdou pro plísně a alergeny. Není výjimkou, že na podkladu bývá postupně navršeno i několik vrstev linoleí nebo koberců, případně kombinace obojího. Jinde je vše ještě překryto neprodyšnou vrstvou plovoucí laminátové podlahy. Taková podlaha nemá šanci dýchat. To je pak přímo živná půda pro plísně. Typický zápach je cítit prakticky okamžitě, pokud poodhrnete svrchní vrstvu krytiny. Plísňové spóry spolu s dalšími alergeny, které se z takovéto podlahy uvolňují do ovzduší, denně dýcháme a našemu zdraví opravdu neprospívají. Nejhůře jsou na tom pak malé děti.
Lepidla používaná k lepení linoleí v dobách před několika desítkami let neprocházela tak přísnými kontrolami jako dnes. Obsahovala celou řadu zdraví škodlivých látek, které se vypařují dlouhá léta a negativně působí na náš organismus. Proto je potřeba se zbavit všech vrstev staré podlahy a připravit podklad pro novou podlahu.
Technické problémy s pokládkou a údržbou
Nerovný podklad a dilatace
Nevhodné podmínky či nesprávná pokládka vinylové podlahy však způsobuje řadu problémů. Jedním z nich je pravidelné „cvakání“ při došlapu. Nerovný podklad je jedním z hlavních důvodů, proč vinylová podlaha praská. Na nerovných místech dochází při zatížení vinylu k nadměrnému napětí. Ke stejnému problému dochází, když nemají jednotlivé vinylové dílce dostatek prostoru k dilataci - tedy k přirozenému rozpínání a smršťování materiálu. Je důležité udržovat v místnosti stabilní klimatické podmínky: zejména teplotu a míru vlhkosti.
Čtěte také: Podlahová prkna OBI - co na ně říkají uživatelé?
V případě chybné instalace bývá náprava škod časově i finančně nákladná. Trhliny v podlaze zacelíte také pomocí opravné sady na vinylové podlahy - spreje a PU fixu, po jejichž aplikaci použijete matující sprej pro barevné sjednocení ploch. Při „cvakání“ podlahy se jistěte, že vinylové dílce mají dostatek prostoru k dilataci podél zdí a v přechodech.
Vliv těžkého nábytku a klimatických podmínek
Pokud se ve vinylové podlaze objevují praskliny nebo trhliny pouze na určitých místech, na vině může být těžký nábytek: pohovka, kolečková židle nebo větší skříň způsobují pouze „bodová“ zatížení. Při posouvání či přemisťování těžkého nábytku jej neposouvejte po podlaze. Pod nábytkem nebo pod kolečkovou židlí používejte ochranné podložky. Na trhu je k dostání spousta druhů vinylových podlah typu „click“, které se liší kvalitou provedení i pořizovací cenou. V případě, že jste pokládku vinylové podlahy nesvěřili profesionálům je nejvyšší čas jednoho z nich pozvat, aby situaci obhlédl zkušeným okem. Certifikace dokládají odolnost proti zatížení aj. Defekty nebo nepříjemné zvuky při došlapu mívají někdy vícero příčin, jejichž odhalení a náprava vyžaduje zohlednění několika faktorů.
Výběr podlahové krytiny a vliv na životnost
Každá podlahová krytina má své klady, i své zápory. Neexistuje podlahová krytina, která by splňovala všechny představy a požadavky všech zákazníků. Už jen z důvodu, že každý člověk je jiný, každý očekává od produktů jiné vlastnosti. Zjednodušeně řečeno: podlaha, která je tmavá, nemůže být současně i světlá. Tento fakt vnesl do podvědomí lidí některé mýty, které nemusí být a opravdu nejsou založeny na reálných faktech.
PVC podlaha (měkčený vinyl v roli) prošla v posledních letech výrazným technickým vývojem. Moderní krytiny mají lepší povrchové úpravy, vyšší odolnost a výrazně lepší vzhled než starší generace lidově označované jako „lino“. Mezi jejich výhody patří snadná a levná údržba - běžné vysávání a vytírání stačí k dlouhodobě funkčnímu povrchu. Nicméně, PVC podlahy mají vysoké nároky na podklad - nerovnosti, spáry nebo zbytky staré podlahy se mohou časem „propsat“ do povrchu. Proto je klíčové vybírat PVC podle třídy zátěže, tloušťky nášlapné vrstvy a nepodceňovat správnou přípravu podkladu i technologii pokládky. Naopak do silně zatěžovaných prostor, kanceláří s kolečkovými židlemi nebo komerčních provozů je vhodné volit zátěžové PVC nebo jiné typy krytin.
Podlahové topení a výběr krytiny
Podlahové topení se stalo v našich končinách nedílnou součástí mnoha novostaveb a rekonstrukcí staveb původních. V ranných dobách nastupujícího boomu systémů podlahových topení zakořenil požadavek na krytiny s nejnižším tepelným odporem, respektive nejvyšší tepelnou vodivostí. Logickou variantou, s velmi nízkým tepelným odporem, byla keramická dlažba, která tomuto požadavku nadmíru vyhovovala. Ze spojení podlahové topení a keramická dlažba se stal standard, na dlouhé roky doporučovaný realizátory systémů podlahových topení, ignorující ostatní typy podlahovin.
Čtěte také: Vlastnosti podlahových prken
Tvarová stabilita vícevrstvých dřevěných podlah přináší možnost jejich instalace na podklady s podlahovým topením. Samozřejmým prvotním předpokladem je dodržení pravidel pro pokládku a pravidel pro následný provoz: zejména zvýšené požadavky na hodnoty zbytkové vlhkosti podkladu před pokládkou a maximální teploty působící na samotnou krytinu (ty jsou dány nejen požadavky výrobců krytin, ale zejména hygienickými předpisy). Zjednodušeně lze konstatovat, že na podlahové topení jsou doporučovány krytiny s tepelnými odporem do 0,15 m2·K/W. Dřevěné vrstvené podlahy o tloušťkách 13 - 15 mm mívají podstatně nižší hodnotu tepelného odporu. Ta se, obvykle, pohybuje v hodnotách 0,10 - 0,13 m2·K/W. Při plovoucí instalaci je k této hodnotě nutné připočítat i tepelný odpor podložky. Protihlukové podložky, určené pro užití s podlahovým topením, mívají hodnoty tepelného odporu přibližně 0,01 m2·K/W, dle zvoleného typu. Hodnota tepelného odporu parotěsné folie je zanedbatelná. Tedy celkový součet tepelného odporu konstrukce vícevrstvé dřevěné podlahy s podložkou se pohybuje okolo 0,11 - 0,14 m2·K/W.
Přestože dřevěné vrstvené podlahy mají vyšší tepelný odpor než jiné typy podlahovin (např. keramická dlažba nebo vinylové podlahy), svou hodnotou splňují hygienické i technické požadavky na tepelný odpor podlahové krytiny na podlahovém topení.
Důležitost správné přípravy podkladu a způsobu pokládky
Všechny podlahové krytiny potřebují suchý, pevný a rovný podklad. Zejména z pohledu pevnosti v tahu však lepené podlahy vyžadují vyšší parametry. Tehdy je vhodná a možná i jediná možná instalace krytiny plovoucím způsobem, která je méně náročná na kvalitu podkladu co do pevnosti v tahu. Samozřejmě nesmí docházet k vertikálním pohybům podkladu. Nutnost pevnosti podkladu vysvětluje Milan Mráček z KPP: „Každá krytina v rámci svého životního cyklu vlivem klimatických podmínek pracuje, roztahuje se a smršťuje.“
Rovný, pevný a hladký podklad je základ pro každou podlahu. Při pokládce podlah všeobecně je důležité dbát na dobře připravený podklad. Vlhkost v podkladových vrstvách, kde se budou pokládat podlahy je daná NORMOU ČSN 74 4505 podlahy a společná ustanovení. Než se mohlo s pokládkou začít, bylo nevyhnutelné stávající podklad odstranit a znivelovat znova.
Lepené podlahy, jak vyplývá z názvu, jsou celoplošně (pevně) přilepeny ke spodní podkladní vrstvě. Oproti tomu plovoucí podlaha není pevně spojena s podkladem, ale volně na něm leží. Jednotlivé dílce/lamely plovoucí podlahy se mohou spojovat lepidlem v drážkách, ale dnes už převažuje spíše suchý způsob bez lepidla, tzv. zámkový spoj. Plovoucí způsob se rozšířil v 80. letech. Samozřejmě vždy záleží na prvotním zvážení, co člověk od podlahy očekává, jaké situace mohou nastat, a od toho by se měla odvíjet i volba způsobu pokládky.
I když benefity plovoucí pokládky často převažují nad plošným lepením, i celoplošné lepení má své výhody, které plovoucí pokládka nedokáže nabídnout. A tím je třeba instalace větších jednolitých ploch bez dilatačního přerušení, tedy bez přechodových lišt (prahů) mezi místnostmi. Pokud pokládáte krytinu plovoucím způsobem, tak musí být dodrženo oddělování jednotlivých ploch, tzn. ve dveřích musí být ponechána mezera mezi krytinou a musí tam být dány přechodové lišty.
Pokládka na podlahové topení je možná oběma způsoby. U celoplošného přilepení má podlaha lepší tepelnou vodivost, resp. je nižší tepelný odpor. Pokud mluvíme o elektrickém podlahovém topení, tak pro lepenou podlahu musí být topení zalité mazaninou, aby lepená podlaha měla pevný podklad.
V rámci akustiky mají oba systémy pokládky odlišné vlastnosti. U podlah řešíme dva druhy akustiky, zjednodušeně řečeno akustiku v místnosti, tedy hlučnost krytiny, kterou vydává při chůzi nebo při jejím používání, a tedy zvuky, které vrací do místnosti. A pak akustiku řešíme z pohledu přenosu zvukových vln do konstrukce budovy a tedy zvuky v místnosti pod podlahou. Pokud toto porovnáme, tak v případě plovoucí pokládky je krytina hlučnější v rámci místnosti, kde ji používáme, ale nepřenáší tolik zvuky do dalších místností.
Požadované hodnoty vlhkosti podkladu i prostředí jsou stejné u obou typů pokládky. Spíše je třeba zvážit, zda samotná krytina je vhodná pro vlhké prostředí. V případě celoplošného přilepení krytina snese horší podmínky, protože lepidlo podrží krytinu při vyšších hodnotách než u plovoucího způsobu. U laminátových podlah většina výrobců vyloženě nedoporučuje celoplošné lepení. Důvod je ten, že u laminátů je obvykle nosičem HDF deska, která reaguje na změny vlhkosti, tedy pracuje.
Srovnání vlastností podlahových krytin
Vinylové podlahové krytiny se staly oblíbenou volbou pro moderní domácnosti i komerční prostory. Nabízejí atraktivní vzhled, odolnost a snadnou údržbu. Jsou syntetické podlahové krytiny vyrobené z polyvinylchloridu (PVC). Jsou dostupné v různých formách - od samolepicích dílců, přes plovoucí podlahy s click systémem, až po lepené vinylové dílce. Díky moderním technologiím mohou věrně imitovat dřevo, kámen nebo dlažbu, a to s vysokou mírou realismu.
Výhody a nevýhody vinylových podlahových krytin
Vinylové podlahy nabízejí řadu výhod, které z nich činí atraktivní volbu pro různé typy interiérů. Zde jsou hlavní benefity:
- Odolnost vůči vlhkosti: Vinyl je voděodolný, což ho činí ideálním pro kuchyně, koupelny a vstupní haly.
- Snadná údržba: Povrch vinylu je hladký a neporézní, což usnadňuje čištění. Stačí běžné zametání a občasné vytření vlhkým mopem.
- Komfort při chůzi: Vinyl je měkčí než dlažba nebo laminát, což zajišťuje větší pohodlí a menší zátěž pro klouby.
- Široká nabídka designů: Díky pokročilému tisku lze vinyl vyrobit v mnoha dekorech a strukturách.
- Snadná instalace: Mnoho typů vinylových podlah lze položit svépomocí díky click systému nebo samolepicím variantám.
- Dobrá cena: Vinylové podlahy jsou cenově dostupné a přitom nabízejí vysokou kvalitu.
- Odolnost vůči poškrábání a opotřebení: Kvalitní vinyl má ochrannou vrstvu, která zvyšuje jeho životnost.
I když má vinyl mnoho výhod, je důležité znát i jeho slabší stránky:
- Citlivost na teplotu: Vinyl může být náchylný na extrémní teploty, což může vést k deformacím.
- Ekologické aspekty: Výroba PVC není ekologická a recyklace vinylu je složitá.
- Možnost poškození ostrými předměty: I přes odolnost může dojít k proříznutí ostrými předměty.
- Potřeba rovného podkladu: Nerovnosti podkladu se mohou promítnout do povrchu vinylu.
- Citlivost na chemikálie: Některé čisticí prostředky mohou poškodit povrch vinylu.
Srovnávací tabulka podlahových krytin
| Krytina | Odolnost vůči vodě | Snadnost údržby | Komfort | Ekologie |
|---|---|---|---|---|
| Vinyl | Vysoká | Vysoká | Střední až vysoký | Nízká |
| Laminát | Střední | Střední | Střední | Střední |
| Dřevo | Nízká | Střední | Vysoký | Vysoká |
| Dlažba | Vysoká | Vysoká | Nízký | Střední |
Životnost a údržba dřevěných podlah
Přestože dřevěné podlahy nepatří mezi krytiny, které nevyžadují žádnou péči, u některých uživatelů panuje (ne)oprávněný strach z následné renovace podlahy. Pravdou je, že u dřevěných podlahovin s lakovanou povrchovou úpravou jde o nezbytný krok prodlužující celkovou životnost krytiny. Ale poslední roky přinesly trend olejovaných povrchových úprav, které „krok renovace“ odeslaly do hlubin zapomnění. Tedy hledá-li zákazník dřevěnou podlahu, u které se může vyhnout procesu nezbytné renovace, olejované povrchové úpravy mu nabízí příležitost.
Každý benefit je však vykoupen něčím. Zatímco u lakovaných dřevěných podlahovin si běžný uživatel vystačí s klasickou údržbou, tedy vysáváním, zametáním, či vytíráním ideálně vhodnými přípravky, u olejovaných povrchů je tato „běžná“ údržba doplněna nutností občasného doplnění oleje. Frekvence olejování je závislá na mnoha faktorech - na klimatických podmínkách v objektu, na frekvenci užívání, na frekvenci a způsobu údržby, na používaných údržbových přípravcích a v neposlední řadě i na přítomnosti podlahového topení. Rámcově lze však konstatovat, že krytina běžného uživatele vyžaduje naolejování přibližně v intervalu jednou za rok až dva roky.
Pokud tedy zákazník svolí „obětovat“ jednou za dva roky trochu svého času na doplnění oleje v nášlapné vrstvě, vyhne se renovační strasti lakovaných povrchů.
tags: #nevyhovující #podlahová #krytina #důvody

