Podřezání zdiva a vložení vodorovné izolace: Komplexní průvodce

Vlhkost ve zdivu představuje častý problém zejména u starších staveb, kde chybí nebo selhala původní hydroizolace. Za vším stojí fyzikální jev: vodní vzlínavost. Je to jev, při kterém voda stoupá v kapilárách a v pórech materiálu a tím se přenese do Vašich zdí. Vlhké zdi jsou vhodným domovem pro množství plísní, které se usídlí na stěnách Vašeho obydlí. S výskytem problematických plísní se mnozí z vás už určitě setkali, a to ať už přímo či nepřímo ve svém domě nebo v bytě. Plísně jsou vláknité houby, které produkují spóry. Spóry jsou drobné, velmi lehké a pouhým okem neviditelné rozmnožovací částečky, které jsou uvolňovány do ovzduší a kontaminují další předměty a prostory. Přibližně do roku 1970 se při stavbě domů používala jako hydroizolace zdiva takzvaný térový papír, smůla a v některých případech se nepoužila izolace. Těmito trhlinami ve starých izolacích se voda šíří dál a stoupá do výšky.

Sanace vlhkého zdiva je klíčová pro zdravé bydlení. Vlhkost pronikající do zdiva způsobuje nejen estetické vady, jako jsou mapy na omítkách, ale především statické a zdravotní problémy. Dochází k degradaci stavebních materiálů, růstu plísní a zhoršení tepelněizolačních vlastností konstrukce. Sanace vlhkého zdiva je tedy nezbytná pro zachování funkčnosti a životnosti stavby.

Máte dům s porušenou vodorovnou izolací a začíná vám ve zdech vzlínat voda? Přemýšlíte, že byste měli povolat statika a začít dům podřezávat? Napadlo vás, že je dům možná lepší zbourat? Zdivo je důležitou součástí stavební konstrukce. Jeho úlohou je především upravovat vnitřní klima tak, aby bylo co nejméně závislé na vnějších podmínkách. Slouží tedy převážně jako tepelná izolace budov a v kombinaci s jinými materiály i jako akustická izolace. Tyto materiálové vlastnosti se ztrácí, vnikne-li do pórů voda. Ta zhorší tepelný odpor, zvýší hmotnost stavby, zhorší vnitřní klima budovy, umožní vznik plísní a existenci bakterií v konstrukci, v některých případech zhorší pevnost a soudržnost materiálu. Navíc jsou současně s vodou do stavební konstrukce transportovány chemikálie a soli, které po vyschnutí vykrystalizují. K sanaci vlhkého zdiva je nutné vytvořit soubor opatření, která si navzájem vypomáhají. Je třeba si uvědomit, že sanaci takto degradovaného zdiva nelze „zachránit” pouze sanační omítkou, jež je určena toliko pro vydýchání zbytkové vlhkosti ze zdiva a k uložení existujících solí. Po jejím použití je omítka bez viditelných vlhkostních map a solných výkvětů, ale to je vše. V některých případech se objeví zákazníkům vlhké skvrny (mapy) několik centimetrů nad podlahou. Příčinou tohoto jevu bývá nanesena sanační omítka nebo jiná hydroizolace od podlahy do určité výšky. Někdy se lidé snaží vlhké stěny zakrýt sanační omítkou proto, aby se zbavili vlhkých stěn. Toto řešení je bohužel neúčinné, protože voda ve stěně bude stoupat tolikrát, dokud se neodpaří.

Pokud jste se rozhodli rekonstruovat starý dům, měli byste vědět tyto informace. Mnoho lidí před rekonstrukcí zhodnotilo zdivo na starém domě jako suché a nepotřebné podříznout, no po rekonstrukci domu začaly stěny prudce vlhnout! Proč? Ve starých domech se často na podlaze nacházejí jen staré dřevěné podlahy, pod nimiž je jen škvára nebo písek. Veškerá zemní vlhkost se rovnoměrně odpařuje po celém obsahu podlahy, a když stoupne do prostoru, tak se jednoduše odpaří přes štěrbiny na starých dřevěných oknech. Když po obnově podlahy přijde k jejímu zakrytí dlažbou nebo parketami, tak dojde k zastavení odpařování vody z podlahy a veškerá vlhkost začne stoupat do zdí, kde se bude odpařovat. Voda se ze stěn odpaří, a jelikož lidé vymění i okna za plastová, tak se voda kumuluje v prostorách a mohou se začít tvořit plísně i v horních rozích. Dalším problémem je špatně ukončená nopová fólie nad úrovní terénu. Běžně se v praxi setkáváme se zákazníky, kteří nechápou, jak je možné, aby jejich dům na kopci vlhnul. Nepropustnou izolaci je poté třeba uvnitř domu napojit na hydroizolaci podlahy a zvenčí na svislou obvodovou hydroizolaci, která je vyvedena až na povrch, protože jinak by vlhkost pronikala kolem nepropustné překážky a do domu se i tak dostala.

Podřezání zdiva jako účinná metoda sanace

Jednou z nejúčinnějších metod, jak zabránit dalšímu poškozování konstrukcí, je podřezání zdiva. Tato mechanická metoda spočívá v horizontálním přerušení kapilární cesty, kterou vlhkost vzlíná vzhůru. Do vzniklé spáry se vkládá hydroizolační vrstva, nejčastěji z plastu, nerezové oceli nebo asfaltových pásů. Tím se vytvoří nepropustná bariéra, která zabrání dalšímu pronikání vody do zdiva. Utěsňující horizontální izolace zdiva se zřizují poměrně obtížně, avšak z hlediska jejich funkčnosti dosahují nejvyšších spolehlivostí. Technologie strojního podřezání zdiva patří mezi tradiční přímé sanační metody. Tato metoda poskytuje při odborném návrhu a provedení nejvyšší kvalitativní požadavky a je 100% účinná proti kapilární vzlínající vlhkosti. Vzlínající vlhkosti se do cesty vloží nepropustná bariéra tvořená některým typem polyethylénu, nebo skelného laminátu o šířce 1,5 - 2 mm. Vložení bariéry proti vzlínající vlhkosti je spojeno s mechanickým zásahem do konstrukcí - proříznutí nové průběžné spáry a vložení dodatečné hydroizolace. Při provádění podřezávání zdiva používáme moderní odborné technologické postupy, které Vám zaručují nenarušení statiky zdiva. Podřezání zdiva vložením dodatečné vodorovné hydroizolace do proříznuté spáry dosahuje životnosti několika generací a při použití kvalitních současných materiálů až 100 let od svého provedení. Podřezání zdiva se využívá všude tam, kde je hlavní příčinou vlhnutí zdiva vzlínající zemní vlhkost a kde jsou již původní vodorovné hydroizolace dožilé, případně zde nejsou přítomny vůbec.

Čtěte také: Postupy uložení dřevěného trámu

Před samotným zahájením izolačních prací na objektu vždy provádíme obhlídku naším kvalifikovaným technikem, který zhodnotí stav zdiva a možnosti provedení podřezání zdiva.

Postup podřezání zdiva krok za krokem

Proces podřezání zdiva je technicky náročný a vyžaduje odborné provedení. Nejprve je nutné provést diagnostiku vlhkosti pomocí měření vlhkostního profilu zdiva. Zároveň se zhodnotí stav konstrukce a vhodnost metody. Existuje několik technologií podřezání: řetězová pila, lanová pila, diamantový kotouč. Výběr závisí na typu a stavu zdiva i přístupu k místu zásahu. Po vytvoření vodorovného řezu se do spáry vloží izolační materiál a následně se spára vyplní speciální maltou. Celý proces vyžaduje preciznost a zkušenosti.

1. Vybourávání zdiva po částech

Jedná se o poměrně pracnou metodu spojenou s vysokým rizikem poškození statiky stavby, pomalým postupem prací a možností vzniku následných poruch důsledkem nedostatečného vyklínování dozdívaných bloků zdiva. Před zahájením prací je třeba odstranit stávající omítky v místech provádění tak, aby byla dostatečně známa skladba zdiva a průběh vodorovných spár. Následně se začne s vybouráváním zdiva v mocnosti cca 2 až 4 vrstev cihel a šířce otvorů 0,8 až 1,5 m v závislosti na kvalitě stávajícího zdiva, jeho zatížení, celkové tloušťce apod. Podkladní vrstvy zdiva v otvorech se očistí a vyzdí se jedna až dvě vrstvy cihel, na jejichž vrchní plochu se nanese cementová malta. Výška takto upravené podkladní vrstvy pro provedení izolací je vhodné maximálně přizpůsobit výškové úrovni plošných izolací vodorovných konstrukcí objektu. Po zatvrdnutí cementové mazaniny je položena izolační vrstva (modifikované izolační pásy, PE fólie apod.). Zbývající prostor nad izolací se dozdí cihlami a řádně doklínuje z obou stran statickými plastovými klíny, které jsou od sebe vzdáleny maximálně 10 až 20 cm. Pak se vybourají pilíře a postupuje se stejným způsobem. Překrytí izolačních pásů by mělo být minimálně 10 cm.

2. Zarážení nerezových plechů

Hydroizolační vrstvu tvoří nerezové desky vlnitého plechu, které se zaráží do ložné spáry zdiva. Ta musí být pravidelná. Jednotlivé desky jsou do zdiva zaráženy strojně nebo ručně pneumatickým kladivem v délce odpovídající tloušťce zdiva. Pro snazší pronikání do zdiva jsou desky opatřeny hroty. Napojení plechů se provádí překrýváním krajních vln, aby tak došlo k vytvoření kompaktní hydroizolace. Desky jsou provedeny z nerezavějících materiálů (chrom-ocel, chrom-nikl-ocel, chrom-nikl-molybden-ocel) o síle plechu přibližně 1,5 mm. Velmi důležité jsou zejména mechanické vlastnosti používaných desek, neboť současně při zarážení splňují desky funkci pracovního nástroje, na který působí rázová energie nutná pro jejich zaražení. Plechy musí překonat odpor při rozpojování materiálu spár a tření desky. Pro dodržení těchto potřebných parametrů jsou plechy profilovány do vlnek. Desky jsou strojně zaváděny do spár zdiva, aniž by docházelo k jeho porušení. Jednotlivé desky se ve styku překrývají o 2 až 3 vlny, případně do sebe zapadají pomocí speciálních zámkových spojů. Takto je rychle vytvářena kapilárně nepropustná a nerezavějící horizontální uzávěra proti vzlínající zemní vlhkosti. Pro provádění stačí přístup z jedné, obvykle venkovní strany zdi. Při vhodných podmínkách lze izolovat zdivo až do tloušťky cca 1m z jedné strany. Silnější zdivo musí být přístupné z obou stran. Při tomto postupu se zarážejí nerezové plechy skrz přes celou stěnu s překrytím několik centimetrů. Vkládané plastové izolace jsou určeny k použití jako zábrany proti vodě i radonu. Mají nejdelší životnost ze všech používaných izolací, jsou velmi pevné a odolné, zcela inertní i proti agresivním solím síranů, dusičnanů a chloridů (bílé výkvěty), které vlhké zdivo často obsahuje a kterým těžko odolávají i nerezové plechy. Jsou konstruovány na únosnost 500 kg / cm2, každý tak spolehlivě unese desítky tun. Nevýhodou této metody jsou velké rázy při zarážení plechů, čemuž musí vyhovovat statika zdiva. Je nutné, aby ve zdivu byla rovná ložná spára. Je třeba počítat s tím, že ocelový plech tvoří tepelný most ve zdivu.

3. Podřezání zdiva řetězovou pilou

Metoda podřezání zdiva řetězovou pilou nahradila původní podřezání zdiva ruční pilou (břichatkou), což bylo velmi pracné a zdlouhavé. Řez je zpravidla prováděn v maltové spáře, avšak některé typy zařízení dokážou provést podřezání domu i při použití smíšeného zdiva. Kolem stěny je nutný rovný podklad pro řezací zařízení. Základem při podřezání zdiva je odsekání staré omítky v místě řezu a vytvoření pevného a rovného podkladu pro pojezd řezacího zařízení. Následný řez je veden v délce jednoho metru. Do vyčištěné drážky se vkládá izolační materiál, zpravidla na bázi polyetylénu nebo sklolaminátu, a dále plastové klíny v rozdílných tloušťkách od 5-10 mm podle použité izolace a délky řezu. Přesahy izolace musí být 30-50 mm. Vzniklá spára se vyplňuje maltou s rozpínavými účinky. Výhodou podřezání domu při použití metody podřezání zdiva řetězovou pilou je poměrně rychlá realizace a dlouhá životnost použité hydroizolace. Řetězovou pilu lze použít na podřezání zdiva pouze ve spáře mezi cihlami. Tato technologie se nejvíce hodí pro cihelné zdivo s oboustranným přístupem k podřezávané konstrukci a s průběžnou ložnou spárou mezi cihlami. Ideální je provádět toto podřezání zdiva při větších rekonstrukcích po provedení odstranění původních podlah. Řezat lze pouze zdivo s vodorovnou průběžnou ložnou spárou - to prakticky výlučně splňuje pouze zdivo cihelné. Nelze řezat zdivo kamenné, není vhodné vedení řezu ve zdivu z nepálených cihel. V místě vkládání dodatečné izolace zdiva se otluče omítka. Podél zdiva musí být tvrdý a dostatečně rovný podklad v šíři cca 1,50 m pro pojezd podřezávacího stroje. Do proříznuté a pročištěné drážky se vloží některý z typů izolace z polyetylénu nebo skelného laminátu o tl.1,5-2 mm. Pro upevnění izolace a plného zachování statiky objektu vtloukáme do zdiva rozpěrové plastové klíny o potřebné tloušťce, které mají únosnost až 270 kg/cm2. Následuje vyplnění izolační spáry s již vloženou a zaklínovanou hydroizolací. Řezná spára se pak vyplňuje cementovou maltovou směsí; do hrubých stěn lze v případě potřeby vstřikovat do spáry cementovou směs pod tlakem (čerpadlem). Díky motorové pile lze podříznutím ošetřit všechny zdi, i štítové, sousedící s jiným objektem, stačí totiž přístup ke zdi z jedné strany. Při správném postupu podřezávání zdiva je vyloučeno jakékoliv sedání, řez neprovázejí žádné otřesy a vibrace, které by mohly objekt poškodit. Tato metoda poskytuje záruku, že nedojde k narušení statiky. Nevýhodou je zejména vysoká prašnost a dále náročnost na okolí podřezávaného zdiva.

Čtěte také: Specialisté na izolaci zdiva Liberec

4. Podřezání zdiva diamantovým lanem

Metoda podřezání zdiva diamantovým lanem je vhodná pro podřezání domu tvořeného z jakéhokoli typu zdiva bez ohledu na jeho tloušťku. Řezy diamantovým lanem je možné provádět vodorovně i svisle. Řezací lano je tvořeno vzájemně napojenými segmenty v délce 300 mm, což zaručuje snadnou výměnu při poruše či opotřebení. Řezací lano je tvořeno jádrem z oceli s diamantovým prstenem. Při podřezání domu touto metodou se do zdiva nejprve vyvrtají otvory v rozmezí požadovaného řezu, kterými se lano provlékne. Dále je nasazeno na kladky a navlečeno na hnací kolo. Šířka drážky je přibližně 10 mm. Výhodou podřezání zdiva diamantovým lanem je opět dlouhá životnost hydroizolace, ale i možnost využití v betonových a železobetonových konstrukcích či u zdiva bez vodorovné ložné spáry. Lanovou pilou s použitím diamantového lana lze podřezat všechny druhy zdiva. Pro podřezání zdiva potřebujete hodně prostoru a většinou i přístup z obou stran zdi. Nevyřešíte tím vlhkost, která proniká přes zeď z boku, pokud se k ní nedokážete z druhé strany dostat.

Další metody sanace vlhkého zdiva

Kromě invazivních metod připouští česká norma a související předpisy, zabývající se touto problematikou, i metodu neinvazivní a tedy šetrnou ke zdivu. Metoda, která je v souladu s ČSN P 73 06 10 - sanace vlhkého zdiva a navazující ČSN P 73 06 00 hydroizolace staveb, je tzv. přímá metoda dodatečné izolace zdiva - horizontální injektáž proti vzlínající vlhkosti. Když ještě doplníme přídomek netlaková, je již na první pohled patrné, že tato metoda je daleko více dostupnější než metody původní. Tuto problematiku pak ještě upravuje směrnice WTA č. 4-4-04 (v češtině) a č. Původní tzv. mechanické metody vyžadovaly již zmíněnou statickou stabilitu objektu a pak samozřejmě dostatečné technické a praktické vybavení zhotovitele.

Chemická injektáž

Chemická injektáž vytváří hydrofobní clonu uvnitř zdi, je však méně trvalá. Injektáž zdiva je vlastně procesem hydrofobizace pórů, tedy úprava struktury materiálu z prostředí nasákavého na prostředí nenasákavé. Je hydrofobním prostředkem pro injektáž zdiva proti kapilárně vzlínající vlhkosti systémem vrtaných otvorů infúzní clony. Krém se aplikuje horizontálně bez tlaku do vyvrtaných otvorů ve zdivu, resp. do spár ve zdivu. Lze jej použít i pro vysoké stupně zavlhčení zdiva. Zvláště je vhodný pro pohledové zdivo (cihelné, přírodní kámen). Není vhodný pro porobeton. Připravený k okamžitému použití - vyloučení chybného ředění. Krémová konzistence umožňuje vodorovné vrtání otvorů ve spáře zdiva bez toho, že by injektážní prostředek vytékal. Injektáž s hydrofobizačním efektem. Katalyzovaný - použitelný také pro neutrální stavební materiály. Optimální použití pro štíhlé, tenké zděné příčky. Snadné vyplnění injektážních otvorů. Kontrolované napouštěné množství. Inertní vůči zdivu - netvoří solné výkvěty. Použitelný i pro zdivo s prasklinami a dutinami. Kiesol C se naplní do zdiva pomocí vrtů. Úroveň (hladina) vrtů je vždy nad úrovní terénu, a nebo ve výšce podlahy. Podle toho, která úroveň je výše. Vrty zhotovte vodorovně nebo mírně šikmo, nejlépe do druhé ložné spáry ve zdivu. Plnění vrtů se provádí pomocí vytlačovací pistole a při větších délkách zdiva pomocí plnicí pumpy - glorie a plnicího nástavce (trubice). Trubice se vsune co nejhlouběji do vrtu, aby se celý vrt rovnoměrně vyplnil. Během plnění se trubice volně vytahuje ven z vrtu. Vzdálenost injektážních vrtů je max. 12 cm dle směrnice WTA č. 4-4-04, s průměrem od 12 mm výše. Hloubka vrtu je cca o 2 cm méně, než je celková tloušťka zdiva. Před naplněním krémem je nutné vrty vyčistit od prachu po vrtání a spáry ve zdivu očistit drátěným kartáčem. Aplikace krému je možná až do 95 % zavlhčení zdiva. Aby se zabránilo nežádoucímu odpařování účinné látky z vrtů, je možné vrty uzavřít pomocí cementové malty, pokud provádíme vrty do lícového cihlového či kamenného zdiva.

Při injektáži záleží na tom, jak hustě jsou od sebe navrtané otvory do kterých se napouští hydroizolační látka. Je to rychlý a levnější způsob, no výsledek je minimální. Tato metoda již nepatří mezi nejlepší způsoby odstranění vlhkosti, jelikož má krátkou životnost a zastavení vlhkosti není 100%.

Následující tabulka shrnuje hlavní metody sanace vlhkého zdiva:

Čtěte také: Plošné opravy povrchů

Kvalitně provedená sanace zdiva zásadně prodlouží životnost budovy a zvýší komfort bydlení. Náklady na podřezání zdiva se pohybují podle typu objektu, dostupnosti a použité technologie, obvykle v řádu několika tisíc korun za běžný metr. Vzhledem k tomu, že se jedná o dlouhodobé řešení, představuje tato investice smysluplný krok k ochraně nemovitosti.

tags: #podriznuti #zdiva #a #vlozeni #vodorovne #izolace

Oblíbené příspěvky:

• výběr rohových lišt v OBI
• Obklady z cihel
• Klíč k efektivitě v automobilovém průmyslu
• Dlažba 60x30 a její pokládka
• Proč zvolit surf z agáve?