Dodatečná izolace a sanace vlhkého zdiva: Metody a postupy

Příspěvek se zabývá dodatečnou izolací stavebních konstrukcí na styku se zeminou. Na nutnost sanace zdiva nás často upozorňuje až projevující se degradace povrchových úprav zdiva vznikem tmavých ploch. Prováděné rekonstrukční práce na budovách by se vzhledem k jejich dlouholeté funkčnosti měly vždy zaměřit i na zajištění stavebních konstrukcí proti působení vlhkosti. Bez kvalitní a dobře provedené izolace zdiva dochází mezi základem stavby a její nadzemní částí k interakci mezi těmito dvěma prostředími. Následkem toho bývá stavba postižena vzlínající zemní kapilární vlhkostí. Zdivo zasažené zemní kapilární vlhkostí je nutné dodatečně odizolovat od základu. Provedení dodatečné vodorovné izolace ve zdivu je základní podmínkou pro účinnost celého hydroizolačního systému.

Vlhkost ve zdivu se může projevovat různými způsoby, například jako netlaková voda, což je smáčení zdiva, nebo jako tlaková voda, která se nejvíce projevuje hlavně v suterénních prostorách. Vznikat mohou i poškození z havárií. Návrh sanace musí být zpracován odborně na základě výsledku provedených průzkumných prací. Přitom mají být zohledněny faktory technické, ale i hledisko ekonomické a požadavky památkové péče. U všech metod, které vytvoří novou plošnou hydroizolaci, je obtížné řešit překonávání výškových úrovní, stěn v terénním spádu, zdí s dispozičními „úskoky“ (například budova jenom částečně podsklepena) apod. Proto je vždy třeba zpracovat projektovou dokumentaci, která ve velké většině tyto problematické detaily řeší kombinací sanačních opatření.

Metody vodorovné izolace zdiva

Největší pozornost se při sanaci vlhkosti zdí věnuje hlavně oddělení stěn od vlhkých základů, tedy vodorovnou izolaci. Vzlínající vlhkosti se do cesty vloží nepropustná bariéra. Dodatečné vodorovné izolace dosahují nejvyšších spolehlivostí z hlediska jejich funkčnosti. Technologie strojního podřezání zdiva patří mezi tradiční přímé sanační metody. Tato metoda poskytuje při odborném návrhu a provedení nejvyšší kvalitativní požadavky a je 100% účinná proti kapilární vzlínající vlhkosti. Podřezání zdiva vložením dodatečné vodorovné hydroizolace do proříznuté spáry dosahuje životnosti několika generací a při použití kvalitních současných materiálů až 100 let od svého provedení. Podřezání zdiva se využívá všude tam, kde je hlavní příčinou vlhnutí zdiva vzlínající zemní vlhkost a kde jsou již původní vodorovné hydroizolace dožilé, případně zde nejsou přítomny vůbec. Před samotným zahájením izolačních prací na objektu vždy provádíme obhlídku kvalifikovaným technikem, který zhodnotí stav zdiva a možnosti provedení podřezání zdiva.

Podřezání zdiva

Pro podřezání se využívají postupy a technologie, které zaručují nenarušení statiky zdiva. Tato technologie se nejvíce hodí pro cihelné zdivo s oboustranným přístupem k podřezávané konstrukci a s průběžnou ložnou spárou mezi cihlami. Řezat lze pouze zdivo s vodorovnou průběžnou ložnou spárou - to prakticky výlučně splňuje pouze zdivo cihelné. Nelze řezat zdivo kamenné a není vhodné vedení řezu ve zdivu z nepálených cihel. V místě vkládání dodatečné izolace zdiva se otluče omítka. Podél zdiva musí být tvrdý a dostatečně rovný podklad v šíři cca 1,50 m pro pojezd podřezávacího stroje.

Metody prořezávání zdiva

  • Ruční pila: Nejjednodušší, ale velmi omezenou možností je proříznutí spáry pomocí ruční pily. Jde o pracnou záležitost, použitelnou hlavně u cihelného zdiva do maximální tloušťky cca 25 až 60 cm v závislosti na kvalitě spáry a pevnosti maltového lože. Na tyto práce lze použít klasické tesařské pily.
  • Řetězová pila: Řetězová pila slouží k postupnému podřezávání cihelného nebo kvádříkového zdiva. V místě podřezávání se otluče omítka za účelem odkrytí a kontroly řezané spáry. Zdivo musí být vyzděno v pravidelných spárách o minimální tloušťce spáry 10 mm. Povrch terénu okolo izolovaného zdiva musí být dostatečně pevný a rovný, upravený pro pojezd stroje. Podřezání je možné provádět již ve výšce 7 cm nad úrovní pojezdu stroje. Pilová lišta se ustaví do vodorovné polohy, zdivo se nejprve prořízne do potřebné hloubi a následně se pomocí pojezdu pokračuje s řezem po délce zdiva po úsecích cca 1m. Po proříznutí zdi se řezná spára vyčistí a do drážky se vloží požadovaný typ izolace (např. PE fólie). Doporučuje se použití izolačních materiálů s větší tvrdostí pro usnadnění vkládání do řezné spáry (např. sklolamináty). Izolace se v proříznuté spáře upevňuje natloukanými rozpěrovými klíny z plastu o dostatečné únosnosti (rozměry klínů jsou voleny dle šíře řezu a použité izolace), které se vkládají oboustranně v roztečích cca 20 až 30 cm. Jednotlivé izolační pásy fólie by se měly překrývat alespoň o 10 cm. Po zaklínování vložené izolace se pokračuje s dalším prořezáváním postupným opakováním celého cyklu. Tímto způsobem lze najednou podříznout a zaklínovat až 30 bm zdiva. Při správném postupu podřezávání zdiva je vyloučeno jakékoliv sedání, řez neprovázejí žádné otřesy a vibrace, které by mohly objekt poškodit. Tato metoda poskytuje záruku, že nedojde k narušení statiky. Do proříznuté a pročištěné drážky se vloží některý z typů izolace z polyetylénu nebo skelného laminátu o tl.1,5-2 mm. Pro upevnění izolace a plného zachování statiky objektu se do zdiva vtloukají rozpěrové plastové klíny o potřebné tloušťce, které mají únosnost až 270 kg/cm2. Následuje vyplnění izolační spáry s již vloženou a zaklínovanou hydroizolací. Řezná spára se pak vyplňuje hustou flexibilní maltovou směsí. Vkládané plastové izolace jsou určeny k použití jako zábrany proti vodě i radonu. Mají nejdelší životnost ze všech používaných izolací, jsou velmi pevné a odolné, zcela inertní i proti agresivním solím síranů, dusičnanů a chloridů (bílé výkvěty), které vlhké zdivo často obsahuje, a kterým těžko odolávají i nerezové plechy. Díky motorové pile lze podříznutím ošetřit všechny zdi, i štítové, sousedící s jiným objektem, stačí totiž přístup ke zdi z jedné strany.
  • Diamantová lanová pila: Diamantová lanová pila je určena k řezání zdiva všeho druhu a složení (kamenného, smíšeného, cihelného i betonového) bez omezení jeho šíře. Řezy je možné provádět vodorovné, svisle i šikmo. Řezací lano je složeno z navlečených řezných segmentů. Nejprve se v místech budoucího řezu vyvrtají otvory pro vložení lana a osadí se skupina kladek pro jeho vedení. Pro postavení lanové pily je nutné zajistit rovný pojezd tak, aby mohlo docházet bez problémů ke zkracování smyčky lana pojezdem stroje. Současně se spuštěním lanové pily musí být diamantové lano chlazeno vodou, kdy se hadice s přívodem vody přímo vkládá do vlastního řezu ve směru otáčení lana. Při tomto způsobu řezání není žádný materiál překážkou.

Prořezávání zdiva se provádí nasucho pomocí vidiařetězové pily nebo pomocí diamantové lanové pily, případně kotoučové pily s chlazením vodou. Vidiařetězovou pilou se zpravidla prořezává spára v cihelném zdivu. Diamantovou pilou lze prořezávat jakékoliv zdivo (cihelné, smíšené). Po řezání se do pročištěné řezné spáry vkládá izolace, tj. plastová izolační folie tl. 2 mm nebo izolační sklolaminátová deska.

Čtěte také: Jak správně podřezat zdivo a izolovat

Zarážení nerezových desek

Vlnité izolační plechy z nerezavějící chromniklové oceli jsou strojně zarážené do zdiva, aniž by docházelo k otevírání zdiva. Desky jsou provedeny z nerezavějících materiálů (chrom-ocel, chrom-nikl-ocel, chrom-nikl-molybden-ocel) o síle plechu přibližně 1,5 mm. Velmi důležité jsou zejména mechanické vlastnosti používaných desek, neboť současně při zarážení splňují desky funkci pracovního nástroje, na který působí rázová energie nutná pro jejich zaražení. Plechy musí překonat odpor při rozpojování materiálu spár a tření desky. Pro dodržení těchto potřebných parametrů jsou plechy profilovány do vlnek.

Jednotlivé plechy na sebe navazují zámky a vytvářejí kapilárně nepropustnou uzávěru proti zemní vlhkosti. Desky jsou strojně zaváděny do spár zdiva, aniž by docházelo k jeho porušení. Jednotlivé desky se ve styku překrývají o 2 až 3 vlny, případně do sebe zapadají pomocí speciálních zámkových spojů. Takto je rychle vytvářena kapilárně nepropustná a nerezavějící horizontální uzávěra proti vzlínající zemní vlhkosti. Pro provádění stačí přístup z jedné, obvykle venkovní strany zdi. Při vhodných podmínkách lze izolovat zdivo až do tloušťky cca 1m z jedné strany. Silnější zdivo musí být přístupné z obou stran. Toto řešení je velmi vhodné hlavně pro domy z nepálené cihly nebo nabíjené hlíny jelikož nedochází k žádnému sedání zdiva. Plechy se do zdiva zarážejí pomocí elektrického beranidla a je nutná přípojka 230V. Možnost provádění je závislá na tloušťce a druhu zdiva, pevnosti a šířce průběžné ložné spáry. Jedná se o spolehlivou metodu izolace proti vzlínající vlhkosti s dlouhou životností.

Vybourání zdiva a vložení izolace

Utěsňující horizontální izolace zdiva se zřizují poměrně obtížně, avšak z hlediska jejich funkčnosti dosahují nejvyšších spolehlivostí. Tento způsob je používán většinou při opravách a rekonstrukcích drobných staveb a staveb s velmi složitou skladbou zdicího materiálu. Jde o poměrně pracnou metodu spojenou s vysokým rizikem poškození statiky stavby, pomalým postupem prací a možností vzniku následných poruch důsledkem nedostatečného vyklínování dozdívaných bloků zdiva. Způsob a typ provedení je přímo závislý na místních podmínkách, druhu zdicího materiálu, kvalitě výplně spár, tloušťce zdiva, statických podmínkách apod.

Před zahájením prací je třeba odstranit stávající omítky v místech provádění tak, aby byla dostatečně známa skladba zdiva a průběh vodorovných spár. Následně se začne s vybouráváním zdiva v mocnosti cca 2 až 4 vrstev cihel a šířce otvorů 0,8 až 1,5 m v závislosti na kvalitě stávajícího zdiva, jeho zatížení, celkové tloušťce apod. Podkladní vrstvy zdiva v otvorech se očistí a vyzdí se jedna až dvě vrstvy cihel, na jejichž vrchní plochu se nanese cementová malta. Výška takto upravené podkladní vrstvy pro provedení izolací je vhodné maximálně přizpůsobit výškové úrovni plošných izolací vodorovných konstrukcí objektu. Po zatvrdnutí cementové mazaniny je položena izolační vrstva (modifikované izolační pásy, PE fólie apod.). Zbývající prostor nad izolací se dozdí cihlami a řádně doklínuje z obou stran statickými plastovými klíny, které jsou od sebe vzdáleny maximálně 10 až 20 cm. Překrytí izolačních pásů by mělo být minimálně 10 cm. Pak se vybourají pilíře a postupuje se stejným způsobem.

Chemická injektáž

Pro injektáž zdiva se používají jedno nebo vícesložkové směsi, s komponenty upravujícími smáčivost nebo vytvrzení prostředku, případně s přídavkem fungicidu. Pro utěsnění kapilár se používají prostředky na bázi parafinu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic. Injektážní vrty se provádějí v osové vzdálenosti 100-125 mm o průměru 10-20 mm, dle použitého pakrového systému, který utěsňuje ústí vrtu pro tlakovou aplikaci. Poměrně malá rozteč vrtů umožňuje jejich menší průměr např. 20 mm. U tlakové injektáže se do zdiva aplikuje injektážní prostředek nízkotlakovou metodou (tlak < 10 bar) za použití speciálních čerpadel. Pomocí chemické injektáže je možné buď vytvořit nepropustnou clonu přímo ve stěně, nebo provrtat celou zeď a natlačit chemickou suspenzi zevnitř na vnější stranu stěny.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

Chemické injektáže patří mezi stavebně a ekonomicky náročný způsob izolace. Používá se zejména na menší úseky vlhkých staveb. Nehodí se pro starší domy, u kterých hrozí nebezpečí vydroleného zdiva v důsledku vlhkosti. Vydrolené části zabraňují rovnoměrnému a plošnému rozprostření injektážní emulze ve zdivu a tím snižují úspěšnost tohoto zákroku. Chemickou injektáž nelze použít na kamenné zdivo.

Elektroosmóza

Elektroosmóza dokáže s pomocí polarizace navrátit vodu nacházející se v kapilárách vlhkého zdiva zpět do půdy.

Svislá izolace zdiva

Pokud máme zdivo, které je zboku zasypáno zeminou (například podlaha je pod terénem), musíme vyřešit i svislé izolace proti vodě. V případě, že se izoluje pod zemí, například nad podlahou suterénu, je třeba zaizolovat i stěny přiléhající k zemině, aby vlhkost neprocházela ze strany.

Na zeď se zvenčí navaří plastová fólie nebo asfaltová lepenka. Slabým místem lepenky jsou spoje, slabým místem fóliových izolací pak prostupy vody nebo kanalizace. Nejúčinnější svislá izolace nepotřebuje úplně rovný podklad. Aby byla funkční, je třeba dodržet technologickou kázeň, kdy je nutné provést několik vrstev stěrky o celkové tloušťce 3-4 mm. Jako ochrana hydroizolační vrstvy proti proražení a dalším vlivům od zeminy se používá nopová folie. Tato folie není vhodná jako samostatná hydroizolace, protože není v místě spojů vodotěsná. Neslouží ani jako větraná mezera, protože pod fólií vzduch neproudí. Nemá spodní nasávací otvor a vlhký vzduch uvnitř zůstává.

V případě, že vytvoření svislé izolace obvodového zdiva z vnější strany je z technického a ekonomického hlediska obtížné, či nemožné (např. sousedící zástavba, inženýrské sítě, hluboké založení stavby, trvalé působení tlakové vody), vytvoří se izolační systém z vnitřní strany. Obvodové zdivo s vnitřní svislou izolací však zůstává vlhké. Například styk svislé stěny a podlahy se zaoblí vhodnou maltovinou. Na povrchové svislé izolace se musí provést ochranná vrstva.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Drenáže jsou součástí ochrany stavby podél vnějšího izolačního systému a vytvářejí se v případě působení vody (nebo možného výskytu) v málo propustných nebo nepropustných zeminách. Je potřeba zajistit dostatečnou hloubku uložení drenáže. Štěrkový obsyp drenáže fr. 8-32 mm musí být proveden do výšky nad úroveň podlah suterénu minimálně. Svislá izolace zdiva nad terénem se provede do výšky minimálně 300 mm.

Dodatečná sanační opatření a následné práce

Po provedení hydroizolační vrstvy bude zdivo nad ní stále vlhké a voda se může vypařovat ještě několik let. Z tohoto důvodu je nutné ze zdiva odstranit původní zavlhčené a zasolené omítky a ze spár částečně i zdicí maltu. Ideální by bylo nahodit novou omítku až po úplném vyschnutí objektu, což by však znemožnilo jeho okamžité využívání.

Sanační omítky mají odlišnou strukturu pórů v porovnání s běžnými omítkami. To umožňuje odvod vlhkosti ze zdiva formou difuze vodní páry a ke krystalizaci solí obsažených ve vodě dochází na rozhraní mezi zdivem a omítkou. Omítky slouží jako dodatečné sanační opatření k dosušení vlhké zdi, ale není možné je použít jako jediné a samostatné sanační opatření. U zdiva s obsahem výkvětotvorných solí, v závislosti na stupni zasolení, se provede opatření dle směrnice WTA 2 - 9 - 04/D Sanační omítkové systémy.

Součástí sanačních prací by měla být i kontrola kanalizace (dešťové, splaškové), která často přispívá k zavlhčování podzákladí. V suterénních prostorách může docházet na zdivu ke kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu. Kontrolu sanačních prací je potřeba provádět v průběhu jejich realizace. Významnou roli sehrává vhodný materiál a dodržování předepsané technologie. Zapomínat se nesmí ani na odstřikující vodu a kondenzační vlhkost. Na vysoce odborném provedení detailů je závislá úspěšnost sanace.

tags: #podriznuti #a #izolace #stavby

Oblíbené příspěvky: