Porovnání vzhledu dřeva různých druhů

Vzhledem k tomu, kolik druhů stromů roste na Zemi, je mnohdy těžké se vyznat ve všech druzích dřeva. Hlavně jejich poznávání a rozlišování jednoho od druhého je pro laika velmi obtížné. Pokud jste již někdy nakupovali nějaké výrobky ze dřeva, nechávali si zhotovit nábytek truhlářem, nebo jen vybírali dřevo na otop, tak určitě víte, že můžeme tento materiál z hlediska „stavebního“ dělit do dvou skupin - na měkké dřevo a tvrdé dřevo.

Pro vzhled dřeva je kromě barvy důležitá i kresba, textura a ta má svůj základ v letokruzích. Tomu, jak ta která část kmene vypadá, můžeme říkat vzhled, charakter, makroskopická stavba (co je viditelné pouhým okem), dříve tvářnost. Proč ukazujeme dřevo ve dvou, někdy i třech řezech - pohledech? Protože každý z nich je jiný. Trochu jinak vypadá pohled na řez středem kmene a jinak na řez mimo střed a docela jiný je pohled na řez příčný.

Když se na jaře začnou otevírat pupeny, produkují hormony zvané auxiny. Auxiny dávají povel dělivým pletivům, např. kambiu. Kambium, okem neviditelné, produkuje směrem ke středu kmene dřevo a směrem ke kůře lýko. Pod kůrou stromů - a my tu pro snazší porozumění píšeme o kůře i tam, kde jde o ztloustlou, neživou a mnohdy popraskanou borku - pod kůrou najdete postupně lýko, zmíněné kambium, které nevidíte, ale ono přece je. Potom živé, světlé bělové dřevo (běl) a nakonec vyzrálé, neživé dřevo, které když je barevně odlišené, je nazýváno jádro, jádrové - skelet, kostra stromu.

První a základní vlastností, kterou můžeme u dřeva určit je stanovení optických vlastností dřeva. Dřevo tvoří hlavní část kmene stromu, nachází se mezi dření a kůrou a spolu s dření tvoří až 93 % objemu stromu. V příčném řezu kmene rozlišujeme většinou 2 barevné zóny - běl a jádro (dřevo jednobarevné - tzv. běl vede vodu od kořene k listům, resp. tmavou barvu dodávají jádru právě okysličené jádrové látky (hnědá barva), např.

Optické vlastnosti dřeva

Barva dřeva - barvu dřeva ovlivňují látky ve dřevě jako je barviva, třísloviny, pryskyřice aj. Barva je proměnlivá. Barvu také ovlivňuje stáří stromu, působení klimatických podmínek, působení světla a původní stanoviště růstu. Druhy mírného pásma mají světlejší barvu než druhy rostoucí v tropech. Barvu také mění dřevo, které bylo napadeno hnilobou. Dřevu můžeme měnit barvu také při zpracování dřeva např.

Čtěte také: Jak vybrat správnou délku sloupků?

Lesk dřeva - přirozený lesk dřeva je dán odrazem světelných paprsků od jeho povrchu. Velký význam pro lesk je přítomnost dřeňových paprsků, proto největší lesk bývá na povrchu radiálního řezu. Výrazný lesk na radiálním řezu má např.

Textura dřeva - kresba dřeva, která se objeví po rozřezání na jeho povrchu. Je tvořena rozmanitým zastoupením makroskopických elementů, charakteristických pro určitou dřevinu. Zřetelnou kresbu ovlivňují velké cévy, široké dřeňové paprsky, kontrast mezi jarním a letním dřevem, kontrast mezi jádrem a bělem nebo speciální struktury jako jsou očka, vlnitost, kořenice nebo reakční dřevo. Jehličnaté dřevo má jednoduchou stavbu a jeho textura závisí na kresbě výrazných letokruhů.

Vůně dřeva - slouží jako rozpoznávací znak u některých dřevin. Je výrazná jen u čerstvého dřeva, vysycháním jeho vůně slábne.

Další charakteristiky dřeva

• Suky - základem živých nebo pozůstatky odumřelých větví. Vyskytují se u všech dřevin. Množství a rozměry suků závisí na typu dřeviny, stanovišti i poloze ve kmeni.
• Svalovitost (vlnitost) - nepravidelná stavba dřeva, zvlnění nebo spletení průběhu dřevních vláken ve směru osy kmene.
• Dřeňové paprsky - významně ovlivňují vlastnosti dřeva a jsou jednou z příčin rozdílných fyzikálních a mechanických vlastností dřeva v tangenciálním a radiálním směru.
• Očka - zarostlé pupeny, které po rozřezání dřeva vytváří charakteristickou tzv. očkovou kresbu.
• Kořenice - představuje oddenkovou část kmene a charakterizuje jí přechod stavby dřeva kořenů ve stavbu dřeva kmene.
• Lískovcové dřevo - projevuje se u některých dřev (nejvíce u smrku, méně pak u jedle, buku nebo jasanu) na příčném řezu jako lokální zvlnění letokruhů v radiálním směru.

Vlastnosti a použití různých dřevin

Každý druh dřeva má užitné vlastnosti, což ovlivňuje možnosti jeho využití. Měkké dřevo se snáze opracovává, pochází většinou z jehličnatých stromů, zatím co tvrdé dřevo se získává hlavně z listnatých stromů.

Podle pevnosti (příp. objemové hmotnosti) rozlišujeme měkké a tvrdé dřevo. Dřeviny s objemovou hmotností do 550 kg/m³ (při 0% vlhkosti) se označují jako měkké dřevo. Patří sem většina tuzemských jehličnanů (zejména borovice, smrk, jedle), stejně jako například vrba, topol nebo lípa.

Čtěte také: Kreslení dřeva do výkresů

Tvrdé dřeviny, například buk, dub, jasan nebo ořech, se hůře zpracovávají, ale jsou odolnější.

Jednotlivé druhy dřeva se v závislosti na svých vlastnostech používají v různých aspektech výroby nábytku, od konstrukce až po dokončovací detaily.

BOROVICE Toto dřevo je lehké a pružné v nábytkářském průmyslu, a proto je ideální pro výrobu nábytku, který se často mění, jako jsou židle a postele. Jeho teplý odstín se navíc hodí do interiérů ve venkovském nebo skandinávském stylu.

BUK Vlastnosti tohoto druhu dřeva jsou dány především jeho tvrdostí a odolností proti oděru. Buk je vybrán pro nábytek, který má být intenzivně používán a nabízí dobrou kombinaci estetiky a odolnosti.

DUB Základními vlastnostmi dubového dřeva jsou trvanlivost a krása kresby. Díky těmto vlastnostem je ideální pro výrobu venkovního nábytku, stěnových panelů a podlah. Dubový nábytek je ceněn pro svou ušlechtilost a může se dědit z generace na generaci.

Čtěte také: Inspirace pro dřevostavbu

Při výběru dřeva pro nábytek stojí za zvážení jak trvanlivost, tak estetika materiálu.

Estetická hodnota dřeva ovlivňuje i cenu nábytku. Výběr správného druhu dřeva může zcela změnit interiér a dodat mu požadovaný charakter a atmosféru.

Druhy dřeva a jejich vzhled

Dřevo z dubů je velmi krásné a velmi žádané nejen teď, ale i v minulosti. Jeho letokruhy jsou úzké a velmi dobře rozlišitelné barvou. Struktura je výrazná a dává mu divoký a surový vzhled. Jedná se o tvrdý a pevný materiál, který dobře odolává všem povětrnostním podmínkám.

Také bukové dřevo je pro výrobu nábytku velmi oblíbené, zejména díky svým vlastnostem - vysoké tvrdosti, malé pružnosti a pevnosti. Má světlejší až narůžovělou barvu. Používá se také na vytápění, protože má vysokou výhřevnost, díky tomu se bukové dřevo používá také na uzení.

Lípa má krásné, světlé, až smetanově zbarvené dřevo s jemnou strukturou a občasnými suky. Je pevné, ale zároveň velmi měkké, takže jej s oblibou využívají umělečtí řezbáři. Důvodem je také fakt, že se dobře moří i lepí, protože je savé.

Modřín je velice odolný a dobře zvládá výkyvy teplot, sucha a vlhka i další povětrnostní podmínky. Je o něco tvrdší než ostatní dřeva jehličnanů. Kresba je velmi výrazná, přičemž barvy se v letokruzích střídají z okrové do smetanové. Obsahuje velké množství malých suků, což ho dělá na pohled zajímavějším. Velmi oblíbený je sibiřský modřín, který je hustší a houževnatý. Jeho přírůstky jsou díky klimatickým podmínkám růstu menší a neobsahuje tolik smolníků.

Akát se řadí mezi tvrdé dřevo, vlastně jedno z nejtvrdších dřev vůbec. Používá se na velmi namáhané součásti různého nářadí, k výrobě akátových fošen a ve stavebnictví. Pro venkovní využití se moc nehodí, protože velmi trpí neustálým vlhnutím a vysoušením, nicméně i přesto se právě k výrobě venkovního nábytku nebo třeba plotů využívá. Jedná se o poměrně vzácné a velmi ceněné dřevo. Zejména o tvrdé a dobře zachovalé dřevo ze starších urostlých stromů je velký zájem ze strany výrobců a zpracovatelů. Kresba je výrazná a mnohdy se střídají barvy od světle krémové až po šedohnědou.

Jasan má výraznou kresbu a střídavě světlé a tmavé letokruhy. Dřevo z jasanu je velice tvrdé, odolné a pevné.

Poměrně světlé a výrazně nažloutlé dřevo z olše se stejně jako to lipové velmi hojně používá řezbáři a truhláři.

Většina ovocných dřevin má jemnou kresbu, nevýrazné letokruhy a poměrně měkké dřevo (u třešně je tvrdší a pevné). Třešňové a švestkové dřevo je používáno v nábytkářství i v řezbářství, ovšem dřevo z jabloní, hrušní a dalších ovocných dřevin se na výrobu moc nehodí.

Borovice má světlé a měkčí dřevo, které se velmi hojně využívá v nábytkářství, ať už surové, nebo mořené či lakované do všemožných odstínů a barev. Běl je dobře impregnovatelná, proto se borové dřevo často používá na tlakovou impregnaci, při které může být celý průřez běli rovnoměrně naimpregnovaný. Běl je velmi náchylná k zamodrání. Dřevo je velmi bohaté na pryskyřici. Vlivem oxidace postupem času mění barvu do oranžová, až do červena. Charakteristické jsou její „křídlové“ suky.

Smrk má výraznou kresbu s četnými letokruhy a suky. I přesto, že se jedná o poměrně měkké dřevo, je pevný, a tak se s oblibou používá v nábytkářství, a hlavně ve stavebnictví, kde je snad nejpoužívanějším dřevem vůbec. Velmi dobře se totiž opracovává všemožnými způsoby. Je to nejběžnější druh stromu ve střední Evropě a ve Skandinávii a tím i nejdůležitější užitková dřevina. Má bělavě žluté dřevo s krátkou přirozenou životnosti. Dřevina má nižší hustotu zato s velkým tepelným odporem.

Cedr se u nás příliš nepoužívá. Má hnědou barvu v teplém odstínu, nevýraznou kresbu, dobře se opracovává a je přirozeně antibakteriální.

Jedná se o exotické dřevo pocházející ze stromu santalovník. Má krásnou strukturu, barvu i kresbu. Je velmi jemné, ale zároveň tvrdé a pevné. Je přirozeně antimykotické, takže jej nenapadají plísně a mikroorganismy. Díky množství esenciálních olejů se do dřeva nepouští ani dřevokazný hmyz. Používá se zejména k výrobě zahradního nábytku a lodí, protože velice dobře odolává vlhkosti. Také teaková terasová prkna jsou velmi oblíbená.

Pro mahagon je typická červená barva. Pochází z afrických stromů s názvem Khaya. Je velmi odolný, dobře se tvaruje a opracovává. Používá se k výrobě luxusního nábytku a dalších detailů interiérů.

Toto tvrdé, těžké a nápadně tmavé dřevo si asi nemůžeme s žádným jiným splést. Pochází z tropických stromů, které se nazývají tomely.

Olivové dřevo je oblíbené pro svoji jemnost, krásnou hnědou barvu s olivovým podtónem, a také pro jeho specifickou vůni. Je vyhledáváno zejména řezbáři a používá se k výrobě nádobí, rukojetí nožů, k výrobě luxusních per, ale i nábytku.

Použití dřeva

Na výrobu nábytku je skvělé tvrdé dřevo, jako je javor a akácie, bříza, buk, dub, olše a jasan až po třešeň a ořešák. Nábytek se ale vyrábí i z borovice a smrku. Klasikou při výrobě nábytku je dub: s vysokou hustotou vláken, odolný a snadno zpracovatelný. Vhodné a velmi odolné jsou nicméně také buk a javor.

Javor, modřín, jasan a dub se tak díky své pevnosti a vysoké odolnosti proti opotřebení výborně hodí pro podlahové krytiny z masivního dřeva a schodiště v interiéru.

Pokud chcete použít dřevo do venkovních prostor a na stavbu terasy, měli byste použít tvrdé dřevo, jakým je bambus, bangkirai, nebo měkké dřevo, například modřín či douglasku.

Ke stavbě domu se hodí smrkové dřevo. Dub a modřín se vyznačují zejména svou odolností proti povětrnostním podmínkám. Pro většinu použití při stavbě domu je vhodné konstrukční masivní dřevo (KVH).

Materiály na bázi dřeva a dýhy

Materiály na bázi dřeva a dýhy se velmi liší, co se týče stability, a tím pádem použití.

• OSB: Lisovaná hrubá deska z hrubých dřevních štěpků spojených lepidlem. Pro nosné účely, výroba nábytku a obložení všeho druhu v interiéru.
• Dřevotříska / laminovaná dřevotříska: Lisovaná deska z jemných dřevěných třísek, neupravená, nebo s oboustrannou krycí vrstvou v různých dekorech. Pro všechny nenosné aplikace, jako výroba nábytku a interiérových prvků.
• MDF/HDF s dekorem: Dřevovláknitá deska se střední hustotou vláken (MDF) / dřevovláknitá deska s vysokou hustotou vláken (HDF). Lisovaná dřevovláknitá deska z nejjemnějších dřevěných třísek spojovaných lepidlem ze syntetické pryskyřice.
• Překližka: Z tenkých dýh lepených na sebe křížem. Materiál používaný zejména kutily v interiéru.
• Multiplex: Z tenkých dýh lepených na sebe křížem s několika vrstvami dýhy jako překližka. Pro nenosné konstrukce a výrobu nábytku v interiéru.
• Sítotisk: Multiplexová deska potažená z obou stran fenolovou pryskyřicí. Málo propustná pro vodu po utěsnění řezných hran.
• Spárovka: Deska z masivního dřeva (buk, smrk, jedle, borovice) se slepenými hranolky z masivního dřeva. Pro nenosné konstrukce a výrobu nábytku v interiéru.
• Třívrstvá deska: Deska na bázi dřeva slepená ze tří stabilních dřevěných vrstev. Pro nosné konstrukce a konstrukční výrobu nábytku v interiéru.
• Laťovka: Vícevrstvá deska z obou stran odýhovaná s jádrem ze slepených hranolků z masivního dřeva. Univerzální deska pro téměř jakékoli použití v interiéru.
• Univerzální deska: Lisovaná z papíru a pryskyřice. Pro výrobu nábytku nebo jako stolová deska, obložení stěn ve vnitřních i venkovních prostorech.
• Tvrdé dřevovláknité desky: Lisovaná nebo lepená z vláken různých materiálů. Vhodná k výrobě nábytku, uplatňuje se ale také v laminátových podlahových krytinách.

Vzorníky povrchových úprav dřeva jsou klíčové pro vizualizaci a výběr nejvhodnějších povrchových úprav pro různé projekty. Naše vzorníky obsahují širokou škálu ukázek povrchových úprav aplikovaných na různé druhy dřeva, což umožňuje přesné srovnání a snadné rozhodování. Vzorníky povrchových úprav dřeva jsou nezbytným nástrojem pro každého, kdo se zabývá výběrem a aplikací dřevěných povrchových úprav. Naše vzorníky poskytují vizuální přehled o různých typech povrchových úprav, jako jsou laky, oleje, vosky, mořidla a lazury, aplikovaných na různé druhy dřeva.

tags: #porovnání #vzhledu #dřeva #různé #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Čalouněné dřevěné židle
• Severský smrk pro palubky
• Jak pěstovat australské černé dřevo
• Současnost WPC v ČR
• Jak na montáž plastových palubek na strop