PergolyPoruchy obvodového zdiva a omítek: Příčiny a komplexní řešení
Trhlina na fasádě, na sloupu, vyboulená stěna nebo prasklina na stropě - to jsou časté projevy faktu, že se stavbou je něco v nepořádku. Tyto poruchy vždy signalizují, že něco není v pořádku. Včasným určením závažnosti poruchy a vhodným návrhem potřebných opatření je možné minimalizovat nutné finanční prostředky na opravu poškozené konstrukce.
Příčiny poruch obvodového zdiva a omítek
K základním příčinám poruch fasád patří vlhkost, vodou rozpustné soli ve zdivu a omítkách a biologické organizmy. Poruchy mohou být způsobeny vadami projektu stěnových a stropních konstrukcí, vadami projektu otopné soustavy a vadami při realizaci stavebního díla.
Statické poruchy
- Trhliny a praskliny: Nejsledovanější jsou statické trhlinky, protože indikují statickou poruchu. Většinou souvisejí se sedáním objektu, při změně zatížení s deformacemi v konstrukci a často jsou prvotním signálem rozvíjejícího se havarijního stavu. Extrémním příkladem může být náraz motorového vozidla či výbuch plynu.
- Vibrace: Znamením, že s nosnou konstrukcí není něco v pořádku, může být i nadměrná vibrace, typicky při pohybu na stropní konstrukci.
- Nerovnoměrné sedání základové půdy: Příčinou poruch stěnových i vodorovných konstrukcí mohou být též nedostatečně tuhé základy stavby, pokud dojde k nerovnoměrnému sedání základové půdy.
I v případě postupného rozevírání a prodlužování trhlin je nutná okamžitá kontrola konstrukce statikem. U stabilních nerozevírajících se trhlin do šířky 2 mm je možné odložit kontrolu statikem do doby plánovaných stavebních prací. V žádném případě nezakrývejte trhliny bez kontroly zateplenou fasádou, sádrokartonem či novou omítkou. Každá trhlina je známkou poruchy konstrukce. Zda se jedná o vážnou poruchu, či pouze o estetickou vadu, je i zkušený statik často schopen určit až po podrobném průzkumu.
Vlhkostní poruchy
Vlhkostní poruchy jsou jedním z nejčastějších problémů, které ovlivňují obvodové zdivo a omítky. Problém vlhkosti stavebních konstrukcí a napadení plísněmi není rozhodně problém jen starých staveb, ale velmi často se objevuje i u moderních, dobře izolovaných, ale špatně větraných domů.
Poškození základů dešťovou vodou
Dešťová voda musí být ze střech domu bezpečně odvedena okapovými svody a žlaby. Svody musí končit těsně nad úrovní terénu a nesmí být děravé. Voda musí od domu odtékat, není možné, aby se v blízkosti základů zdržovala nebo vytvářela louže. Chybějící svody mohou velmi rychle způsobit destrukci omítek a následně i obvodového zdiva. Zdivo začne nasávat vlhkost přes celou šířku stěny. V interiéru začne docházet k plesnivění stěn. Z vnější strany obvodového zdiva se začne destruovat zdící materiál díky opakovanému zmrznutí vody v konstrukci. Zmrzlá voda zvětšuje svou objemovou hmotnost a začne zdivo trhat. V krátké době bude zdivo vykazovat trhliny, případně bude docházet k vypadávání zdícího materiálu, což posléze způsobí rozsáhlé statické poruchy domu. Ochranou proti poškození základů i obvodových stěn domu je udržování svodů i žlabů, jejich pevné ukotvení ke střeše i ke stěnám, vždy opatřených nátěrem, který je nezbytné čas od času obnovovat.
Čtěte také: Jak na poruchy a opravy zděných budov
Poškození základů vzlínající vlhkostí
Každé zdivo pod úrovní terénu je namáhané vzlínající vlhkostí ze země. Vlhkost se do zdiva dostává přes jeho vnější boční stranu a zespoda. Jakmile vzlíná ve větší míře do interiéru, pak dochází k degradaci omítek, k vytváření plísní doprovázených zatuchlinou. Proto, aby vody kolem základového zdiva bylo co nejméně a aby základy byly co nejméně dotovány vlhkostí, je nezbytné mít řádně odvedené svody od základů objektu. Voda musí rychle odcházet, nesmí se držet kolem stavby. Stejně tak je nutné udržovat terén ve stále stejné úrovni. U starých domů se průchodu vody do základů dá zamezit, ale nikdy to nebude stoprocentní a vyřešené navždy. Musí se počítat s tím, že jistá míra vlhkosti v základech bude vždy a je do určité míry i nezbytná pro soudržnost základů.
První obrázek ukazuje jakým způsobem vniká do domu zemní vlhkost. Při použití tradičních materiálů - hliněné podlahy s prkny, vápenné omítky, dřevěná okna a funkční komín může vlhkost z objektu přirozenou cestou odcházet.
Kondenzace vlhkosti
Pokles povrchových teplot zejména obvodových konstrukcí pod rosný bod pak vede ke kondenzaci vody, která se do savého povrchu omítky lehce vsákne. Nejde o nic jiného než o aplikaci fyzikálního zákona v praxi. Je nutno si uvědomit, že například 4-členná rodina během dne vyprodukuje přibližně 10 l vody ve formě vodních par. Pokud dochází ke kondenzaci vody na skle okna, je řešení jednoduché. Sklo je nenasákavé, utře se a problém je vyřešen. U zdiva je proces vsakování pomalejší a trvá obvykle 3 - 6 měsíců, než se začne vytvářet viditelná barevná pigmentace prorůstajících mycélií plísní.
Další příčiny poruch
- Vady omítek: Vady omítek mohou být způsobeny nedostatečnou přídržností k podkladu, rozdílným modulem pružnosti podkladových materiálů, vysokou vlhkostí zdiva před omítáním, vysokým modulem pružnosti jádrové omítky, malou tloušťkou jádrové omítky, nedostatečnou dobou jejího zrání, nedostatečnou teplotou okolního prostředí a podkladu po dobu aplikace a zrání omítky, vlastnostmi krycí vrstvy omítky, neupraveným podkladem na přechodu mezi různými materiály, neprodyšným barevným nátěrem, rychlým vysycháním omítky v extrémně suchém či větrném prostředí, tlustými ložnými nebo širokými styčnými spárami, zdicí maltou nedostatečně vyplněnými spárami až do líce zdiva.
- Tepelné mosty: Problémy mohou nastat v okamžiku, kdy se na stavbě použijí např. ocelové nebo železobetonové překlady, nedodrží se maximální tloušťka spár mezi zdícími prvky, namísto systémových doplňků se použijí maloformátové cihly bez potřebných tepelných vlastností. Vznikají tak tepelné mosty, které mohou být v kombinaci s jinými faktory příčinou poruch.
- Chybné technologické postupy: Chybná technologie provádění ruku v ruce s nekvalifikovanou pracovní silou bývá přímou či nepřímou příčinou většiny vad, se kterými se na stavbách setkáváme. Nedodržování technologických postupů je velmi často vyvoláno časovým tlakem ze strany investora.
- Nekvalitní materiály: Mnohdy je stavební, zejména zdicí, materiál nevhodně uskladněn a u řady z nich dochází působením vlhkosti k rozdrolení a to i později ve stavební konstrukci.
- Exhaláty z plynových spotřebičů: Mezi velmi nepříjemné a i z estetického hlediska nežádoucí jsou exhaláty z plynových spotřebičů, u kterých je vývod spalin proveden na fasádě. Důsledkem je usazující se mastnota, černání fasády a v zimním období i namrzání vodních par na fasádě a její trhání.
Diagnostika a posouzení poruch
Úkolem statika je vyhodnotit stav poškozené konstrukce a závažnost poruchy. Pro zjištění příčiny a návrh opravy bývá dle potřeby vizuální prohlídka doplněna provedením sond do nosných konstrukcí. Zkušený statik je schopen navrhnout optimální řešení opravy, tj. hospodárné a současně dostatečně bezpečné.
Je důležité, aby se majitel objektu před jakoukoliv rekonstrukcí seznámil s možnostmi diagnostiky staveb. Současné měřicí metody pomáhají odhalovat nedostatky vzniklé během stavby nebo následným užíváním.
Čtěte také: Jak efektivně řešit poruchy staveb
Termovizní měření
Zkušenosti s použitím termovizní měřicí techniky ukázaly na řadu nedostatků ve stavebnictví. Termovizní technika pomáhá odhalit výhody i nevýhody a to zejména u použitého materiálu a technologie. Pro měření tepelných úniků je optimální, když je objekt plně v provozu a venkovní teploty se pohybují kolem -5°C až -10°C.
Důležitý je také úhel snímání v závislosti na požadovaných detailech. Zcela jinak se bude jevit termovizní snímek sídliště, kde pouze potřebujeme orientační informaci o stavu objektů a potřebě plošného zateplení, a zcela jinak budeme přistupovat k fasádě rodinného domu nebo detailu okna. V poslední době se však soustřeďuje pozornost na vnitřní plochy obvodových plášťů budov, neboť se ukázalo, že je nutno posuzovat, jak funguje celková skladba zdiva, čili jak je zateplení účinné a zda na některých místech nedochází k již zmíněné kondenzaci vodních par.
Tabulka: Minimální požadované teploty povrchů v závislosti na vlhkosti vzduchu v místnosti
Obecně lze říct, že pokud teplota vnitřních ploch klesne pod 15°C, je kondenzace se všemi možnými důsledky velmi pravděpodobná.
Řešení poruch obvodového zdiva a omítek
Nelze řešit trhlinu či mezeru ve zdivu betonem nebo snad PUR pěnou. Nutné je vyřešit příčinu, proč trhlina vznikla. Obraťte se včas na odborníky, kteří dokážou posoudit míru rizika a navrhnout optimální řešení. Způsobů opravy a zpevnění nosných zdí je celá řada a jejich výběr by měl provést odborník provádějící projekt opravy. Ke každému případu se přistupuje individuálně. K zesílení stěn může dojít až po odstranění příčiny poškození.
Sanace statických poruch
Příčná výztuž
Příčná výztuž je metoda používaná při přetížení zdiva. K tomu se používají sítě z ocelových prutů. Umísťují se do zářezů provedených podél vodorovných spár, které procházejí celým zdivem. Jakmile jsou sítě na místě, vyplní se spára cementopolymerní opravnou maltou vstřikovanou pod tlakem. Po dobu těchto prací musí být stropy podepřeny. Místo sítí lze použít tzv. ocelové třmeny. Je to jednodušší, protože se zdivo nemusí prořezávat. Jediné, co je třeba udělat, je vyvrtat ve vodorovných spárách každých 30-60 cm otvory kolmo k líci zdi a vložit do nich třmeny. Tyto spáry se pak vyvrtají na tloušťku několika centimetrů a vloží se podélné tyče. Ty musí být přivařeny k příčným tyčím.
Čtěte také: Poruchy staveb: analýza a řešení
Vyztužení zdiva plochými tyčemi a sítěmi
Během metody vyztužení zdiva plochými tyčemi se ploché tyče o průřezu 6 x 80 mm umístí vodorovně po obou stranách poškozené stěny a upevní se šrouby o průměru 1,6 cm. Otvory pro šrouby by měly mít průměr 4 cm, protože je třeba jejich okolí ještě vyplnit opravnou maltou. Rozteč otvorů by měla být 1-1,5násobkem tloušťky zdi. Ploché tyče se umísťují každé 2-3 m.
Armovací mřížky a uhlíková vlákna
Vyztužování zdiva armovacími mřížkami je jednou z nejjednodušších a nejlevnějších metod. Na poškozené nebo oslabené místo se po odstranění omítky, očištění podkladu a základním nátěru nanese vrstva omítkové malty. Do ní se vmáčkne ocelová síť a nanese se druhá vrstva malty. Pletivo by mělo být dodatečně ukotveno ve zdivu. Při této metodě se opět používá cementopolymerní malta. Zesílení zdiva pomocí sítí a pásů z uhlíkových vláken se provádí podle projektu na poškozené stěny. K tomu je zapotřebí speciální cementová malta modifikovaná FRCM nebo polyesterovou či epoxidovou pryskyřicí.
Vyztužování zdí pomocí vazníků a kruhových nosníků
Při vyztužování ocelovými vazníky se používají vazníky vyrobené z tyčí o průměru 2-3 cm nebo ocelových lan. Vedou od rohu k rohu stěny, z vnitřní nebo vnější strany budovy. Jsou umístěny nad nebo pod stropy, případně v linii stropu. Jsou připevněny k ocelovým úhelníkům probíhajícím svisle v rozích. To je zprostředkováno ocelovými objímkami připojenými k těmto úhelníkům. Tyče nebo kabely vyžadují také napínání, k čemuž slouží například závitové napínáky. Vazníky umístěné na volném prostranství podléhají korozi a je třeba je udržovat nebo vyměňovat.
Zhotovení nových věnců
Nové věnce se zhotovují na vrcholech obvodových stěn starých domů, kde věnce scházejí a nebyly zhotoveny v době vzniku domu. Pro zpevnění věnce se obvykle používají železobetonové nosníky, které poskytují pevnost a stabilitu konstrukce. Nejprve je třeba provést přípravu povrchu a zajistit, aby byl čistý a hladký. To zahrnuje odstranění nečistot a případně opravu poškozených částí. Poté se provádí šalování, což je proces vytvoření bednění kolem věnce. Šalování slouží k udržení betonu na správném místě během procesu tvrdnutí.
Po šalování se do bednění umisťuje výztuž, která je obvykle tvořena ocelovými tyčemi. Výztuž poskytuje pevnost a odolnost proti tlaku a napětí. Poté se do bednění nalévá betonová směs. Beton by měl být pečlivě rovnoměrně rozložen a vyhlazen, aby se zajistila rovnoměrná pevnost a stabilita. Po nalití betonu je důležité nechat věnec zrát a ztvrdnout. Po dostatečném vyzrání betonu se odstraňuje šalování.
Sanace vlhkostních poruch
Při odstraňování defektů po poškození vodou je nezbytné nejprve najít příčinu a místo, kudy voda do konstrukce vtéká.
Drenážní chodník
Provede se výkop podél základového zdiva těsně nad úroveň základové spáry, na vyspádované dno kanálu směrem od objektu se uloží drenážní hadice, provede se zásyp štěrkem, pískem, horní vrstvu tvoří buď zemina, nebo drobný štěrk. Cílem je, aby voda prošla přes štěrkový zásyp až na dno výkopu a drenážní hadicí odešla mimo základy. Dno výkopu musí být vyspádované od objektu a drenážní trubka by měla být uložena na nejnižším místě. Konec drenážní trubky by měl být odveden od základů domu.
Okapový chodník
Podél základového zdiva se provede výkop do hloubky cca 30 cm, vysype se drobným štěrkem s vrchní vrstvou písku a do něj se uloží velkoplošná dlažba nebo velké lomové kameny. Cílem je, aby se do bezprostřední blízkosti základového zdiva nedostala dešťová voda. Ta spadne na velkoplošné kameny nebo dlažbu a odstřikem odskočí mimo základy, musí být ale dobře vyspádovaná od objektu, aby odstřik naopak nesmáčel omítku soklu. Jedná se spíše o doplňkovou technologii využívanou jako zakončení drenážního chodníku.
Řez vzorovým kombinovaným drenážním chodníkem a okapovým chodníkem u základů obvodového zdiva.
Vodorovná izolace
Vodorovná izolace je moderní způsob řešení izolace základů. Základy jsou přerušeny hydroizolační vrstvou, která vytvoří vodorovnou clonu. Bývá navíc spojena s hydroizolacemi podlah, takže se vytvoří nepropustná „vana“. Tento způsob izolací je vhodný u novodobých objektů, ale u starých domů se neosvědčil. Pro provedení vodorovné izolace je nezbytné provést podřezání obvodového zdiva zhruba v úrovni terénu diamantovými pilami. Do vyřezané spáry se vloží hydroizolační folie nebo plechy, vzájemně se propojí a spára se uzavře cementovými zálivkami. Na obdobném systému pracují chemické injektáže. Zdivo je v určité výšce navrtáno do hloubky a do vrtů je aplikována chemická látka - injektážní clona, která má způsobit rozlití po celé šíři zdiva. Cílem v obou případech je vytvoření clony, nad níž již nebude moci vlhkost ve zdivu stoupat. Pro historické objekty je tento typ sanace vlhkosti zdiva naprosto nevhodný.
Svislá izolace
Svislá izolace se využívá především na vnějším líci základového zdiva. Základové zdivo po celé výšce se odhalí, vyčistí se od hlíny, díry ve zdivu se doplní dozděním a celý základ se obloží hydroizolační nopovou folií. Ta se řádně přikotví ke zdivu, doplní se těsně nad úrovní terénu lištou. Cílem je vytvořit svislou clonu po celé výšce obvodového zdiva, tak aby voda nemohla pronikat do základů. Mezery mezi nopy měly přirozeně odvádět vlhkost ve zdivu a perforovaná ukončovací lišta by měla zprostředkovávat odvětrání vlhkosti.
Odsolení zdiva a vápenné omítky
Nejprve je zapotřebí odstranit poškozené omítky a vyčistit spáry až do hloubky 3 cm. Poté by se měla zlikvidovat příčina zavlhávání provedením drenážních a okapových chodníků. Zdivo by se mělo nechat přirozeně vyschnout minimálně 1 rok. V rámci tohoto roku je žádoucí provést odsolení zdiva. To znamená, že by se měl provést hubený vápenný podhoz - špric, který by se měl nechat na zdivu několik měsíců působit a poté by měl být odstraněn. Vytáhne nežádoucí soli usazené na povrchu i těsně pod povrchem zdiva. Tento postup by se měl minimálně 3 x opakovat. Teprve poté by bylo vhodné provést omítnutí stěn. Odsolené zdivo nebude tak rychle poškozovat nové omítky. Je to ekonomické i snadné řešení na prodloužení životnosti jakýchkoliv omítek. Nejpřirozenější je použití vápenných omítek bez přídavku cementu, jen trasového vápna nebo vápna dlouhodobě hašeného. Trasové vápno způsobí větší pevnost omítky srovnatelné s cementem, ale zajistí požadovanou prodyšnost jako u omítek vápenných.
Sušící omítky
Další vhodnou úpravou soklových partií stěn mohou být sušící omítky pracující s fyzikálním jevem zvaným osmóza. Omítky disponují rovněž póry, ale velmi malých průměrů. Jimi odchází pouze vlhkost, ale soli se do pórů nevejdou a tak zůstávají ve zdivu, nezanáší tím omítky a proto jejich životnost je vyšší než u sanačních omítek. Jejich vzhled i po delší době je bez vlhkostních map a bez defektů. Tento typ omítek se začal na památkových objektech aplikovat s dobrými dlouhodobějšími výsledky. Jejich cena je však poměrně vysoká.
Sanační omítky
Sanační omítky se používají jak na vnější, tak na vnitřní zdivo. Aplikují se na soklové partie zdiva. Jde o doplňující sanační opatření, které má pouze krátkodobou životnost, poté musí být omítky odstraněny. Omítky disponují velkým množstvím pórů, kterými odchází vlhkost z obvodového zdiva. Voda putující ze zdiva do omítek s sebou nese i rozpuštěné soli. Ty postupně zanášejí póry sanační omítky a nedostávají se na povrch omítky, proto nedochází po určitou dobu k solným výkvětům na povrchu omítek ani k vytváření vlhkostních map. V momentě, kdy je omítka zcela nasáklá solemi, přestává být funkční, protože nepropouští vlhkost a je nezbytné ji bezezbytku odstranit a nahradit ji novou omítkou. Její nefunkčnost se většinou pozná tím, že vlhkostní mapy se začnou rýsovat nad hranicí sanačních omítek. Vodorovnou izolaci a sanační omítky je při obnově historických objektů nutné zcela odmítnout. Jejich funkčnost z dlouhodobého hlediska není odzkoušená a mohou přinést mnohem větší problémy.
Oprava trhlin v omítce
Již zmiňované smršťovací trhlinky lze opravit speciálním nátěrovým systémem, např. disperzním plošným tmelem naneseným po penetraci okolí trhlinek a přetřeným systémovou barvou. K zabezpečení 100% funkčnosti opravy, která má zabránit případným menším pohybům podkladu, doporučujeme do této vrstvy základního tmelu vložit jemnou výztužnou vložku (např. netkanou textilii). Tyto trhlinky je doporučeno zaplnit jemným fasádním tmelem na disperzní bázi s vložkou z jemné skleněné tkaniny s dostatečným přesahem do okolní plochy (minimálně 35 cm).
Trhlinky na překladu nad vstupem na terasu je vzhledem k velkému rozponu a materiálu překladu (beton) doporučeno po otlučení uvolněných částí omítky, jejich zednické opravě a vyrovnání plošně upravit výztužnou skleněnou tkaninou uloženou v organickém lepidle pro zateplovací systémy. Při této úpravě doporučujeme začistit ukončení nadpraží standardní APU lištou a na roh nadpraží osadit rohovou lištu. Pro sanaci trhlin lze zvolit i variantu celkové úpravy povrchu výztužnou vrstvou známou z aplikací na zateplovacích systémech, ale s použitím armovacích lepidel vyšší kvalitativní třídy a s následnou povrchovou úpravou podle požadavků investora.
Doporučení pro historické objekty
Pro historické objekty je vždy vhodnější používat tradiční, přírodní materiály. Ty dokáží s historickými objekty a jejich konstrukcemi z kamene, cihel, hlíny velmi dobře pracovat a vzájemně se propojovat. Když dožijí, je jejich odstranění velmi jednoduché. Nepoškodí původní konstrukci. Naopak je nezbytné zcela odmítnout soudobé materiály např. různé druhy hydroizolačních stěrek a folií a tvrdé betonové, cementové omítky, asfalty.
Jednou z nejúčinnějších sanačních úprav je kombinace svislé izolace, drenážního chodníku i okapového chodníku a prodyšných omítek.
tags: #poruchy #obvodoveho #zdiva #omitky #příčiny #a
