Posouzení liniových staveb z hlediska vlivu na životní prostředí a zdraví
V právním řádu České republiky je zakotven institut posuzování vlivů záměru na životní prostředí, anglicky Environmental Impact Assessment (EIA). Jde o významný nástroj ochrany životního prostředí, jehož prostřednictvím se do právního řádu promítla jedna z nejdůležitějších zásad ochrany životního prostředí, a sice zásada prevence. Cílem zakotvení EIA do právního řádu bylo vytvořit účinný preventivní systém hodnocení vlivů záměrů a koncepcí na životní prostředí a veřejné zdraví jako nástroj pro komplexní systémové zkoumání důsledků navrhovaných projektů pro životní prostředí a veřejné zdraví, a zajistit tak, aby v rozhodovacích procesech byly zvažovány zájmy ochrany životního prostředí a veřejného zdraví. Smysl institutu posuzování vlivů záměru na životní prostředí spočívá v získání objektivního odborného podkladu (závazného stanoviska) o vlivu záměru na životní prostředí pro navazující správní řízení či postup. Legislativně je proces EIA upraven zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Výčet staveb a činností, které pod proces EIA spadají, jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona. Celému procesu posouzení podléhají záměry buď vždy (u rozsáhlejších nebo významnějších projektů), nebo v případě, že se tak stanoví v tzv. zjišťovacím řízení.
Při posuzování záměru se hodnotí vlivy na životní prostředí při jeho přípravě, provádění, provozování i jeho případném ukončení, popřípadě důsledky jeho likvidace a dále sanace nebo rekultivace území, stanoví-li povinnost sanace nebo rekultivace zvláštní právní předpis. Berou se v úvahu vlivy související s běžným provozováním záměru i vyplývající z jeho zranitelnosti vůči závažným nehodám nebo katastrofám, které jsou pro daný záměr relevantní. Posuzování zahrnuje i návrh opatření k předcházení, snížení nebo kompenzaci významných negativních vlivů na životní prostředí. Proces posuzování vlivů záměru na životní prostředí se zahajuje oznámením záměru příslušnému správnímu úřadu (krajskému úřadu nebo Ministerstvu životního prostředí), který následně oznámení, splňuje-li zákonné náležitosti, zveřejní a zároveň je zašle dotčeným orgánům a územním samosprávným celkům. Každý má možnost se do třiceti dnů ode dne zveřejnění oznámení písemně vyjádřit k záměru. Po oznámení zpravidla následuje u druhé skupiny záměrů a jejich změn zjišťovací řízení ohledně jejich potenciálního významného vlivu na životní prostředí. Výsledkem může být buď rozhodnutí, že záměr nebude předmětem posuzování jeho vlivů na životní prostředí, nebo naopak odůvodněný písemný závěr, že záměr bude posouzen z hlediska jeho vlivů na životní prostředí. Následně oznamovatel zajistí zpracování dokumentace autorizovanou osobou. Každý má možnost do třiceti dnů od zveřejnění informace o dokumentaci se písemně vyjádřit, a vyjádří-li se veřejnost k dokumentaci nesouhlasně, nařídí správní orgán veřejné projednání. Poté příslušný úřad smluvně zajistí zpracování posudku autorizovanou osobou, která jej vypracuje na základě dokumentace a vyjádření k ní podaných, se zohledněním závěrů vyplynuvších z veřejného projednání, bylo-li konáno. Posudek je klíčovým podkladem pro následně vydané závazné stanovisko o posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Závěrem procesu je vydání závazného stanoviska, které se záměrem souhlasí obvykle s podmínkami, nebo realizaci záměru zamítne.
Hodnocení zdravotních rizik (HIA)
Hodnocení zdravotních rizik (HIA) se provádí vždy u obligatorních záměrů (záměry, pro které se vždy zpracovává Dokumentace EIA), případně u záměrů, pro které tento požadavek vyplývá ze Závěrů zjišťovacího řízení. Při identifikaci vlivů na obyvatelstvo se nejčastěji používají Rozptylové a Hlukové studie, které jsou součástí Dokumentace EIA, často také jako samostatné expertní přílohy.
Typy látek a expozice
Při hodnocení zdravotních rizik se rozlišují dva základní typy látek:
- Látky s prahovým účinkem: U nichž se předpokládá, že minimální dávky až do určité úrovně (prahu) nemají žádný nepříznivý efekt. Nad prahovou hodnotou pak závažnost účinku roste s velikostí expozice.
- Látky s bezprahovým účinkem: U nichž se předpokládá určitý nepříznivý efekt už od nejnižších dávek. Riziko tak roste s expozicí od její nulové úrovně, závislost dávky a účinku se v oblasti nízkých dávek vesměs považuje za lineární. Do této skupiny patří většina karcinogenních látek. Jejich účinek je stochastický, tj. některé látky mohou mít obojí účinek, prahový i bezprahový (toxický i karcinogenní).
Rizikem se zde rozumí matematická pravděpodobnost, se kterou za definovaných podmínek dojde k poškození zdraví, nemoci nebo smrti. Stupeň expozice závisí nejen na koncentracích látky ve složkách životního prostředí, ale i na místě pobytu a aktivitě lidí. U inhalačních expozic záleží např. na tom, kolik času příslušníci jednotlivých subpopulací (včetně rizikových) tráví venku a v budovách, jak intenzivně venku dýchají (při práci resp. sportu). Zpracovávání expozičních podkladů je mimořádně složitou záležitostí, nejobtížnější z celého procesu hodnocení rizika. V praxi EIA se obvykle pro každý případ speciálně nevyhodnocuje, vychází se z expozičních modelů vypracovaných kompetentními institucemi. V tomto posledním kroku se předpovídá zdravotní dopad na populaci resp. její dílčí skupiny na základě integrace poznatků o nebezpečnosti jednotlivých látek a údajů o expozici. Pro látky s prahovým účinkem se vypočte expoziční index ER (Exposure Ratio), tj. poměr odhadnuté expozice k příslušnému expozičnímu limitu.
Čtěte také: Zjistěte, jak probíhá stavebně technické posouzení
Spolehlivost numerických výpočtů
Numerické výpočty při hodnocení rizika vytvářejí dojem spolehlivých exaktních výsledků. Vzhledem k povaze podkladů, z nichž byly odvozeny expoziční limity, k omezené spolehlivosti podkladů o expozicích a k dalším okolnostem jde však jen o přibližné odhady. Proces hodnocení rizika není soustavou exaktních důkazů, ale pouze prognózou, odborně fundovanou aproximací budoucího stavu. Aby pro metodické nepřesnosti nedocházelo k nepřiměřeně příznivým závěrům, vycházejí mezinárodní metodiky hodnocení vlivu staveb na životní prostředí a zdraví (EIA) ze zásady předběžné opatrnosti, tj. z nejhorších možných variant (výsledky studií s nejzávažnějšími udávanými dopady, účinky na nejcitlivější druhy zvířat, na nejcitlivější vrstvy obyvatelstva, odvozování ukazatelů z horních hranic karcinogenního potenciálu aj.). Výsledky pak charakterizují vždy nejhorší myslitelnou konstelaci a jsou vesměs horší než budoucí realita.
Stanovení rizika speciálními postupy je nezbytné tam, kde pro danou látku v příslušné složce životního prostředí (ovzduší, vodě apod.) není stanoven limit resp. tam, kde tento limit je překročen. Limity jsou většinou vypracovány tak, aby s dostatečnou rezervou zaručovaly zdravotní nezávadnost resp. společensky přijatelnou míru rizika, a jsou-li dodrženy, daná situace z hlediska ochrany zdraví po právní stránce vyhovuje. U některých škodlivin jsou ovšem v odborné literatuře udávány nepříznivé účinky i při úrovních podlimitních. Z běžných škodlivin se to týká především suspendovaných látek v ovzduší (prašnosti) a hluku. V těchto případech může být v rámci EIA vhodné na tyto skutečnosti poukázat.
Hodnocení klimatické změny
V případě hodnocení klimatické změny se jedná o nový fenomén, který do naší legislativy přinesla až tzv. Transpoziční novela ZEIA a dosud tedy nebylo toto hodnocení až na výjimky povinným obsahem Dokumentace EIA. Přesto je však možné prvky tohoto posouzení nalézt v projektové přípravě staveb, nikoliv však v jednotné a komplexní podobě. Před přijetím tzv. Transpoziční novely bylo standardně řešeno například dimenzování odvodnění plošně rozsáhlých staveb formou retenčních nádrží s řízeným odtokem, výškové vedení (niveleta) důležitých pozemních komunikací nad hladinou stoleté vody (Q100), výběr povrchu komunikace ve vztahu k teplotním charakteristikám daného místa apod. Současná situace v souvislostech globální změny klimatu přináší nové situace, které vyžadují komplexní a systémové řešení založené na principu prevence. Státy Evropské unie v této oblasti přijímají strategie, které řeší zejména adaptaci na tyto globální změny a od toho se pak také odvíjejí požadavky na doplnění předprojektové a projektové přípravy záměrů. Jde o identifikaci, popis a vyhodnocení klimatických jevů, které jsou relevantní pro dané území a pro daný záměr. Konkrétně se jedná například o přívalové deště, povodně, ledovku, extrémní teploty, požáry, laviny, sesuvy půdy. U každého záměru by se měla řešit opatření ke snížení jejich zranitelnosti a umožňující jejich adaptaci na změny klimatu. V praxi se jedná o opatření zcela eliminující či minimalizující škody způsobené projevy změny klimatu na záměrech. V oblasti změny klimatu se jedná o opatření, které vedou ke snížení produkce skleníkových plynů. Z toho je zřejmé, že ne u všech záměrů bude možné tuto problematiku uchopit.
Migrační studie a fragmentace krajiny
Součástí Dokumentace EIA bývá řada dílčích odborných studií a expertíz, které slouží jako podklad ke komplexnímu hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí. U liniových dopravních staveb je jednou z nich migrační studie, která je významným nástrojem umožňujícím eliminaci či zmírnění jednoho z nejzásadnějších vlivů na životní prostředí a to fragmentaci krajiny.
V první fázi se v migračních studiích na základě analýzy území definuje jeho ekologický migrační potenciál (MPE), který vyjadřuje pravděpodobnost, s jakou je migrační cesta využívána bez stavby komunikace. Kromě terénních průzkumů zaměřených na zmapování migračních tras živočichů v území je MPE určován také na základě struktury krajiny (kostra ekologické stability, ÚSES, legislativně chráněné prvky krajiny apod.). V místě křížení komunikace a vylišených migračních tras jednotlivých kategorií živočichů (dle TP180 - velcí savci, střední savci - kopytníci, šelmy, obojživelníci, atd.) - v tzv. migračním profilu se zjišťuje zachování jeho prostupnosti posouzením technického migračního potenciálu (MPT) navržených mostních objektů nacházejících se v blízkosti migračního profilu. Přímá legislativní opora pro Migrační studie je pouze přes institut ÚSES (ČR i Slovensko) a částečně při potřebě zachování spojitosti u velkoplošných chráněných území. Nově je snaha prosadit v této oblasti spojitost krajiny.
Čtěte také: Pevnost cihel v tlaku
Nejčastěji a nejúčelněji se migrační studie používají v rámci projektových EIA (podkladem bývají technické studie), kdy se v území určují významné migrační profily a jejich význam pro jednotlivé skupiny živočichů. Druhým nejvýznamnějším stupněm projektové přípravy, ve kterém mají migrační studie své uplatnění, je pak DÚR, který bezprostředně navazuje na stupeň posuzování vlivů na životní prostředí. Zde se na základě výsledků a doporučení z procesu EIA a dalších průzkumů, již v konkrétních migračních profilech navrhují konkrétní parametry mostních objektů, včetně naváděcích pásů vegetace, překládání biokoridorů (ÚSES) apod. Zdrojem podkladů pro Migrační studie jsou kromě projektových podkladů a ustálených, běžně používaných dokumentů (územní plány, plány ÚSES, plány mysliveckého hospodaření atd.) také speciální podklady, vytvořené pro zpracování Migračních studií. Prvním takovým podkladem pro území ČR byla „Mapa kategorizace území České republiky z hlediska výskytu a migrací velkých savců“ a dokument „Fragmentace krajiny ČR dopravou“.
Příklady aplikace migračních studií
- Dálnice D1: V úseku provozované dálnice D1 byla v rámci EIA dokumentace na rozšíření dálnice ověřena migrační trasa velkých savců (v trase nadregionálního biokoridoru ÚSES), byl určen migrační profil a na něm doporučen ekodukt (přes dálnici) k dalšímu prověření. V rámci aktualizace technické studie bylo zjištěno, že bude nutné zcela nahradit stávající most přes lesní cestu, který se nachází v blízkosti navrženého ekoduktu. Na základě výsledků Migrační studie, zpracované jako podklad pro DÚR, byla v místě tohoto mostu navržena estakáda o třech polích pro převedení migrační trasy pod dálnicí a od ekoduktu bylo upuštěno, což vedlo k značné úspoře nákladů.
- Rychlostní komunikace R52 (Nové Mlýny): Při přechodu vodní nádrže Nové Mlýny přetíná plánovaná rychlostní komunikace R52 významnou lokalitu výskytu a významnou migrační trasu vydry říční. V místě zjištěných hlavních migračních tras byla v rámci Migrační studie pro DÚR navržena komplexní opatření kombinující oplocení, naváděcí bariéry, speciální propustky - vydrochody a byla také navržena úprava podmostí několika mostů pro zajištění maximální prostupnosti pro tento ohrožený druh.
- Dálnice u Bratislavy: Během zpracování Správy o hodnocení (dokumentace EIA) byl prováděn monitoring bioty v území, který byl podkladem pro Rámcovou migrační studii. Na základě jejích výsledků bylo ověřeno a prokázáno, že pro typ krajiny v okolí Bratislavy není nutné na připravované dálnici budovat speciální migrační objekty - ekodukty.
V rámci předprojektové a projektové přípravy je vytvářeno mnoho studií zabývajících se dopadem stavby na flóru a faunu, únosností ztráty biotopů způsobenou záborem krajiny a jsou připravovány projekty záchranných transferů a kompenzačních opatření. Správné odborné zpracování migrační studie, jehož nedílnou součástí je také projednání s orgány ochrany přírody, umožní nejen eliminovat nežádoucí fragmentaci krajiny, která se stává stále více významným negativním fenoménem v krajině a dodatečně se velmi těžko snižuje, ale také se stává důležitým nástrojem pro investora před přehnanými požadavky na předimenzované, případně zbytečné mostní objekty a estakády.
Potřeba nových podkladů pro migrační studie
Postupy pro omezení fragmentace krajiny dopravní infrastrukturou nyní vycházejí pouze z informací o území a z etologie živočichů. Nově se ovšem zvětšuje poptávka po výstupech typu, zda jsou finančně náročná opatření úměrná negativnímu dopadu fragmentace na jednotlivé populace a také po výstupech, které řeší vhodnost různých typů oplocení pro konkrétní části krajiny, kterou posuzovaná komunikace prochází. Také chybí informace o kvalitě dotčených populací živočichů z hlediska genetiky (genetická variabilita populací), kterými by bylo možné zjistit citlivost dané populace na prostorovou izolovanost. Pro získání těchto informací byly v rámci výzkumných projektů Technologické agentury ČR (TAČR) zpracovány komplexní metodiky, které umožňují vytvořit nové významné podklady pro Migrační studie a pro projektování pozemních komunikací. Cílem projektu „Genobanka (TAČR TA02031259), bylo vytvoření základu genetické databáze savců, která bude kromě dopravy využitelná i v řadě dalších oblastí (zemědělství, územní plánování, ochrana přírody).
Hodnocení krajinného rázu
Krajina je specifickou součástí životního prostředí, která je tvořena biotickými i abiotickými složkami a na jejíž výsledné podobě se výrazně podílí lidská činnost. Význam stabilní krajiny neustále narůstá s rozvojem lidské činnosti a se sílícím tlakem na využití krajiny. Za účelem ochrany krajiny v komplexním pojetí byl mimo jiné v ZOPK definován institut „krajinný ráz“ (§ 12) a ke všem zásahům, které by mohly krajinný ráz narušit, je potřebný souhlas orgánu ochrany přírody. Ten se uděluje formou závazného stanoviska. Bohužel však k tomuto úkonu dochází velmi často příliš pozdě, konkrétně až v rámci územního řízení v momentě již připravené projektové dokumentace pro územní řízení (DÚR). V této fázi je však již jen velmi málo možností záměr ve vztahu ke krajinnému rázu ovlivnit a navrhnout zmírňující opatření v tomto smyslu.
Metodiky hodnocení krajinného rázu
Právě proto, že se posuzování vlivů na krajinný ráz pohybuje na rozhraní technických věd a uměnovědných studií a je tak z velké míry ovlivněno subjektivním pohledem hodnotitele, není dosud prováděcím předpisem k ZOPK stanovena jednotná metodika (ačkoliv tak ze zákona vyplývá). Aktuálně je v praxi aplikováno několik metodik hodnocení, případně se uplatňují jejich kombinace. Je možné je rozdělit do dvou skupin:
Čtěte také: Vše o územním rozhodování
- Metodiky pro preventivní hodnocení: Jedná se o hodnocení území z hlediska zastoupení jednotlivých typů krajin a vyhodnocení jejich kvality. Cílem je rozdělit území na celky podle cennosti/vzácnosti krajiny a stanovení limitů v těchto celcích pro realizaci jednotlivých záměrů. Zdařilou metodikou pro preventivní hodnocení je metodika „Metodický podklad hodnocení krajinného rázu v chráněných oblastech” od autorů Bukáček, Matějka et all.
- Metodiky pro detailní posuzování konkrétní stavby: Jedná se již o detailní posuzování konkrétní stavby nebo činnosti v konkrétním území. Při zpracování tohoto posouzení se nejčastěji používá metodika od Doc. Ivana Vorla z ČVÚT v Praze a jeho týmu - „Posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz - metodický postup (2004)“, která je velmi konkrétní a snaží se všechny kroky maximálně objektivizovat pomocí tabulek a jasně definovaných charakteristik a znaků krajinného rázu a míry jejich ovlivnění záměrem.
V době posuzování mostní stavby na D52 u Nových Mlýnů z hlediska vlivů na krajinný ráz (rok 2006) vyšla lépe konzervativní varianta mostu, a to z důvodů lepší korespondence s přírodním prostředím a vzhledem k nenarušení okolního charakteru krajiny při pohledu z obou jízdních směrů. Aktuálně by patrně vyšla lépe varianta se zavěšenou mostní konstrukcí.
Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí
Zákon č. 100/2001 Sb. upravuje posuzování vlivů na životní prostředí a postup fyzických osob, právnických osob, správních úřadů a územních samosprávných celků při tomto posuzování. Posuzování vlivů na životní prostředí podléhají v tomto zákoně vymezené záměry, jejichž provedení by mohlo závažně ovlivnit životní prostředí. Účelem posuzování vlivů na životní prostředí je získat objektivní odborný podklad pro vydání rozhodnutí, popřípadě opatření podle zvláštních právních předpisů. Tento podklad je jedním z podkladů v řízeních podle zvláštních právních předpisů. "Záměrem" stavby je třeba vztáhnout i na řízení o povolení stavby, nikoliv jen na územní řízení. Záměry podléhající posouzení podle tohoto zákona jsou zároveň předmětem jednotného environmentálního stanoviska.
Procesní etapy EIA
- Oznámení záměru: Oznamovatel je povinen předložit oznámení záměru na technickém nosiči dat, popřípadě zaslat elektronickou poštou. Příslušný úřad může podle okolností požadovat oznámení záměru i v listinné podobě. Náležitosti oznámení záměru stanoví příloha č. 3 k tomuto zákonu.
- Zjišťovací řízení: Cílem zjišťovacího řízení je zjistit, zda záměr nebo jeho změna může mít významný vliv na životní prostředí, případně zda záměr může samostatně nebo ve spojení s jinými mít významný vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, a tedy podléhá posouzení vlivů záměru na životní prostředí podle tohoto zákona. Zjišťovací řízení se zahajuje na podkladě oznámení a provádí se podle kritérií uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
- Dokumentace vlivů záměru: Zajistí oznamovatel na základě oznámení, vyjádření k oznámení a odůvodněného písemného závěru. Náležitosti dokumentace jsou uvedeny v příloze č. 4 k tomuto zákonu.
- Posudek: Zpracovatel posudku zpracuje posudek na základě dokumentace a vyjádření k ní podaných, se zohledněním závěrů z veřejného projednání, bylo-li konáno. Náležitosti posudku jsou uvedeny v příloze č. 5 k tomuto zákonu.
- Závazné stanovisko: Příslušný úřad vydá na základě dokumentace, vyjádření k ní podaných, veřejného projednání a posudku závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ve lhůtě do 30 dnů ode dne obdržení posudku. Náležitosti stanoviska jsou uvedeny v příloze č. 6 k tomuto zákonu. Platnost stanoviska je 7 let ode dne jeho vydání a lze ji prodloužit.
Zvláštní postup u prioritních dopravních záměrů
Zvláštní postup podle § 23a zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, podle kterého nemusí u tzv. prioritních dopravních záměrů znovu proběhnout celý proces posuzování vlivů záměru na životní prostředí (EIA), neporušuje dělbu moci, požadavek na obecnost zákona, ani právo na příznivé životní prostředí podle čl. 35 Listiny základních práv a svobod, resp. ani práva občanů podílet se na správě věcí veřejných podle čl. 21 odst. 1 Listiny. Ústavní soud dospěl k závěru, že ustanovení § 23a zákona o posuzování vlivů na životní prostředí splňuje požadavek obecnosti právní úpravy, neboť neporušuje princip dělby moci a nezasahuje do moci výkonné a soudní. Zákonodárce vymezil tři obecné podmínky (zařazení záměru na transevropské dopravní síti, vydání územního rozhodnutí nejpozději do 31. 3. 2015 a souhlasné závazné stanovisko k hodnocení vlivů záměru na životní prostředí vydané podle dříve platného zákona č. 244/1992 Sb.) a vymezení obsahu čtvrté podmínky - uvedení prioritního dopravního záměru v nařízení vlády - ponechal v gesci vrcholného orgánu moci výkonné.
Ústavní soud uvedl, že cílem napadené právní úpravy je zejména urychlení či spíše nezpomalení procesu realizace prioritních dopravních záměrů, které byly v době jejího přijetí ve fázi pokročilé připravenosti. Společnost má legitimní očekávání na přijetí takových opatření, která vedou ke snížení negativních důsledků zejména tranzitní silniční dopravy na zdraví obyvatel a ke zlepšení stavu životního prostředí. Tím napadené ustanovení sleduje legitimní cíl.
Speciálním postupem podle napadeného ustanovení není nutné u prioritních dopravních záměrů znovu opakovat celý klasický proces posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, nýbrž je možné bez předcházejících procesních fází a bez aktivní účasti dotčené veřejnosti „pouze“ vydat závazné stanovisko k vlivům prioritních dopravních záměrů na životní prostředí, které je podkladem pro navazující správní řízení a postupy (zejména pro stavební řízení), jichž má dotčená veřejnost možnost se účastnit a v jejichž rámci uplatňovat svá práva, mj. brojit i proti obsahu samotného závazného stanoviska k vlivům záměrů na životní prostředí. Ústavní soud dále konstatoval, že je rovněž zachována možnost dotčené veřejnosti bránit se proti navazujícím správním úkonům správní žalobou, při jejímž posouzení je možné přezkoumat i zákonnost podkladového závazného stanoviska k vlivům prioritních dopravních záměrů na životní prostředí.
tags: #posouzeni #liniovych #staveb #z #vlivu #na

