Kompletní průvodce montáží sádrokartonových konstrukcí

Sádrokarton patří mezi nejoblíbenější materiály pro rychlé úpravy interiéru. Umožňuje vytvářet hladké stropy, podhledy i příčky bez mokrých procesů a s minimální hmotností. Jedná se o materiál s nespočetnými výhodami - dlouhá životnost, dobré tepelné a zvukově izolační vlastnosti, nízká váha a snadná práce. Díky absenci vlhkých montážních procesů je instalace sádrokartonových panelů poměrně rychlá. Domácí kutilové ocení nejen jednoduchou montáž, ale i velice flexibilní využití sádrokartonových desek.

Níže uvádíme podrobný návod na montáž sádrokartonových konstrukcí včetně potřebného nářadí a tipů pro kvalitní výsledek.

Druhy sádrokartonových desek

Sádrokartonové desky se vyrábí standardně ve 4 provedeních - bílá, zelená, modrá a červená. Barevné provedení má svůj význam, není to jen otázka vzhledu. Existuje několik typů sádrokartonových desek, jejichž technické, estetické nebo funkční vlastnosti se liší. Pro lepší orientaci se barevně odlišují.

  • Bílý (šedý) sádrokarton: Jedná se o univerzální sádrokartonovou desku, jenž se využívá nejčastěji. Dodává se v různých rozměrech a používá se k vytváření struktur, které nevyžadují specifické funkce. Vhodné prostory: dětský pokoj, obývák, podkroví, pracovna.
  • Zelený sádrokarton: Impregnované sádrokartonové desky zelené barvy mají mimořádně nízkou nasákavost. Využití naleznou v místnostech s vysokou koncentrací vlhkosti. Mají vyšší nosnost, jsou těžší a dražší. Vhodné prostory: kuchyň, koupelna, WC, sprchy.
  • Modrý sádrokarton: Deska s modrým označením je speciálně vyrobená jako zvuková izolace. Panel s vysokou schopností pohlcování hluku je výborný na odizolování zvuků zvenku (zdi mezi byty v paneláku nebo bytovce) i zevnitř mezi pokoji. Vhodné prostory: ložnice, obývací pokoj, dětský pokoj, podkroví, pracovna.
  • Červený/růžový sádrokarton: Používá se v budovách, kde se vyžadují vynikající protipožární vlastnosti. Má zvýšenou pevnost jádra, a proto odolá i vysokým teplotám. Kromě odolnosti vůči ohni má rovněž dobré zvukoizolační vlastnosti. Pro požárně odolné konstrukce (kotelny, komínové obezdívky) jsou určeny protipožární (červené) desky. Vhodné prostory: dětský pokoj, obývák, podkroví, pracovna.

Většina typů sádrokartonu se nepoužívá na nosné zdi. Někteří výrobci však nabízejí speciální nosné verze.

Montáž sádrokartonových stropů a podhledů

Sádrokartonový podhled na stropě se používá pro vyrovnání nerovností, zakrytí rozvodů nebo zlepšení akustické a tepelné izolace místnosti. Montáž sádrokartonového stropu spočívá ve vytvoření lehké ocelové konstrukce upevněné do stávajícího stropu a obvodových stěn, na niž se připevní sádrokartonové desky. Sádrokartonový podhled se provádí nejen v novostavbách, kde slouží pro zakrytí vedení různých instalací, montáž bodových svítidel apod., ale hojně se používá i při rekonstrukcích starých budov. Sádrokartonový podhled slouží především pro snížení světlé výšky místnosti a vytvoření tepelně-izolační konstrukce, své uplatnění nalezne také při rekonstrukci podkroví a půdních vestavbách.

Čtěte také: Jak správně položit OSB desky na podlahu?

Konstrukci tvoří obvodové UD profily po obvodu místnosti a nosné CD profily rozmístěné napříč stropem. UD profily se ke stěnám kotví pomocí natloukacích hmoždinek a před montáží se na ně nalepí pěnové těsnění pro odhlučnění. CD profily se upevňují ke stropu pomocí přímých závěsů (případně závěsných drátů u snížených podhledů) a vzájemně se fixují pomocí samořezných šroubů LB 3,5×9,5 mm. Sádrokartonové desky se ke konstrukci kotví rychlošrouby TN se zápustnou hlavou.

Postup montáže stropu

Montáž sádrokartonu na strop lze rozdělit na 4 základní etapy. Nejprve se zhotoví rastr sádrokartonového stropu, následně v rastru rozmístí elektroinstalace a položí tepelná či akustická izolace a poté se namontují sádrokartonové desky.

  1. Vyměření úrovně podhledu: Na stěnách vyznačte požadovanou výšku nového stropu po obvodu místnosti (laserem nebo vodováhou a značkovací šňůrou). Pamatujte na tloušťku sádrokartonové desky, aby výsledná výška byla správná. Při výškovém umístění podhledu dbejte na zachování minimální světlé výšky v místnosti.
  2. Montáž UD profilů: Na vyznačenou úroveň po obvodu připevněte UD profil (profil ve tvaru „U“) ke stěnám. Před montáží nalepte na zadní stranu profilu samolepicí těsnicí pásku pro akustické oddělení. UD profily kotvěte do stěn vhodnými hmoždinkami (např. průměr 6 nebo 8 mm délky 40-60mm) ve vzdálenosti cca 50 cm mezi kotvami. Vzájemná rozteč připevnění je max. 800 mm.
  3. Instalace závěsů na strop: Do nosného stropu (betonového či jiného) připevněte přímé závěsy podle rozvržení budoucích CD profilů. Na strop místnosti si naznačte polohy závěsů a pomocí hmoždinek nebo trnů do stropu ukotvěte nosné dráty (nebo stavěcí třmeny), na které poté navlečete dvoubodový, nebo čtyřbodový závěs podhledu. Závěsy rozmístěte v řadách tak, aby vzdálenost mezi závěsy v řadě byla maximálně 100-120 cm a řady závěsů byly od sebe vzdáleny cca 40 cm (tedy v místech, kde povedou CD profily). Stavěcí třmeny kotvěte v rastru 0,5 x 1,0 m, přičemž 100 cm je rozestup ve směru montáž profilů (tedy těch, které jsou vkládány do UD profilů) a 50 cm v kolmém směru na tyto profily. Přímý závěs k nosnému stropu připevníme buď jednou ocelovou hmoždinkou DN6 do betonového stropu, nebo dvěma vruty s plochou hlavou typu FN do dřevěných nosných prvků stropu. Pro nosné kotvení podhledů k nosnému stropu není možné používat plastové natloukací hmoždinky.
  4. Osazení CD profilů: Připravte CD profily požadované délky (můžete je zkrátit nůžkami na plech). Konce CD profilů vložte do obvodových UD lišt na protilehlých stěnách. Pro každý CD profil použijte potřebný počet závěsů - ohněte ramena závěsu okolo profilu a zajistěte je dvojicí samořezných šroubů LB 3,5×9,5 mm. Do přikotvených stěnových profilů UD položte nosné profily CD. Poté ohněte namontovaný stavěcí třmen a profil CD ke třmenu zafixujte pomocí speciálních vrutů. CD profily instalujte rovnoběžně vedle sebe ve vzdálenosti 41,5 cm (osová vzdálenost pro desky šíře 125 cm). Montážní R-CD profily tak od sebe budou vzdáleny max. 500 mm. Délkový přesah CD profilů řešte pomocí spojek (nasazením vnitřních spojek na konce profilů).
  5. Vyrovnání konstrukce: Po upevnění všech CD profilů zkontrolujte rovinatost roštu (případné nerovnosti vyrovnejte povolením či podložením závěsů). Během montáže nosného rastru sádrokartonového podhledu nezapomínejte na průběžné kontrolování rovinatosti podhledu. Všechny profily by měly lícovat v jedné rovině, což zajistí rovný podhled.
  6. Vložení izolace (volitelně): Do prostoru nad sádrokartonový podhled je možné položit minerální izolaci (např. rolovanou skelnou vatu) pro zlepšení zvukové izolace a tepelné izolace stropu. Izolaci vkládejte před montáží desek mezi CD profily, neměla by profilem prohýbat podhled.
  7. Montáž sádrokartonových desek: Desky zdvihněte ke stropní konstrukci (práce ve dvou lidech nebo s pomocí zvedáku výrazně usnadní manipulaci). Sádrokartonové desky montujte na nosný rastr speciálními rychlošrouby. Desky přiložte dlouhou hranou kolmo na CD profily. Desky se začínají montovat vždy v rohu místnosti, a to delší hranou kolmo na nosný rastr. Připevňujte je pomocí vrutů TN 25 mm do každého profilu - po obvodu desky ve vzdálenosti cca 15 cm od sebe, uprostřed desky max. po 20-25 cm. Hlava vrutu musí být zapuštěna těsně pod povrch (neprotrhnout však papír). Jednotlivé desky montujte s posunutými (tzv. vázanými) spárami - nesmí vznikat křížové spáry. Taktéž je nutné dbát na to, aby nevznikaly křížové spoje desek, tedy aby nevznikl průběžný příčný spoj. Mezi deskami podhledu a svislými stěnami se nechá spára široká cca 5 mm, která se posléze zatmelí vhodným tmelem. Příčný spoj desek je potřeba situovat na ocelovém profilu. Občas budete potřebovat desku seříznout či zkrátit. K tomu vám poslouží speciální nůž na sádrokarton, kterým se deska z jedné strany nařízne a deska se poté přes hranu odlomí.
  8. Tmelení a dokončení: Spáry mezi deskami vyplňte sádrokartonářským tmelem (např. Uniflot, Rokoplast apod.) a vložte do nich výztužnou pásku (skelnou samolepicí nebo papírovou). Spáru mezi podhledem a stěnami vyplňte výrobcem doporučenou páskou a poté zatmelte do roviny obdobným postupem, jako při tmelení podélných spojů desek. Přetmelte také hlavičky všech vrutů. Po zaschnutí tmelu přebrušte dohladka spojovací místa (případně naneste finální jemný tmel). Jakost tmelení se dělí do 4 skupin Q1 - Q4. V mnoha případech postačí tmelení sádrokartonu jakosti Q2 (na zatmelenou spáru se aplikuje finální tmel na šířku hladítka) nebo jakosti Q3 (tmel na šířku hladítka se jemně přebrousí a poté se celoplošně nanese pastový tmel). Napojení podhledu na stěny je vhodné přetmelit akrylovým tmelem. Po celkovém vyzrání tmelených míst povrch napenetrujte a následně můžete strop vymalovat.

Postup montáže sníženého podhledu

Sádrokartonové podhledy představují snížený strop, který se často využívá k zakrytí technických instalací, zabudování osvětlení nebo vytvoření architektonicky zajímavého stropu. Oproti montáži stropu popsané výše se u snížených podhledů často používají delší závěsy nebo dvojitá (křížová) konstrukce pro dosažení větší tuhosti při větším odsazení od stropu. Pro větší snížení stropu je vhodné montáž sádrokartonu na strop provádět na dvojité křížové podkonstrukci z R-CD profilů.

  1. Obvodové lišty: Stejně jako u stropu připevněte po obvodu místnosti UD profily v požadované výšce sníženého podhledu. Použijte opět těsnění a dostatečné kotvení do stěn.
  2. Závěsy pro snížení: Podle zvolené výšky snížení zvolte typ závěsů. Pro menší odsazení (do ~12 cm) lze využít delší přímé závěsy různých délek (125 mm, 200 mm apod.). Pro větší snížení použijte závěsné dráty s háčkem upevněné do stropu a tzv. pérové rychlozávěsy, do kterých se zacvaknou CD profily. Rozmístění závěsů na stropě proveďte v rastru dle požadovaného rozmístění nosných profilů (obdobně jako u stropu výše).
  3. Nosný rošt: Do připravených závěsů namontujte nosné CD profily. U menších podhledů může být rošt jednovrstvý (CD profily přímo v závěsech ve vzájemné rozteči 41,5 cm). U rozsáhlejších podhledů se doporučuje křížový dvojitý rošt: v jednom směru vedou primární CD profily (např. po 100 cm), do nichž se pomocí křížových spojek upevní sekundární CD profily ve vzdálenostech 40-50 cm. Vznikne tak pevná mříž, ke které lze šroubovat desky kdekoliv v ploše.
  4. Obložení deskami a dokončení: Připevnění sádrokartonových desek na podhled probíhá stejně jako u klasického stropu. Desky zdvihněte k roštu, přichyťte je vruty do CD profilů (rozteče vrutů a zásady křížového vázání spár jsou shodné jako výše). Nakonec proveďte vytmelení spár a povrchovou úpravu stejně jako u stropu.

Montáž sádrokartonových příček

Sádrokartonové příčky jsou lehké dělicí stěny, které umožňují rychle členit prostor. Jejich výhodou je nízká hmotnost, suchý proces výstavby a možnost vést uvnitř stěny instalace (elektro, voda apod.). Po dokončení stavby příčky můžeme prakticky okamžitě provést konečné povrchové úpravy v podobě malování, tapetování nebo obkladů.

Nosnou konstrukci příčky tvoří spodní a horní UW profil (upevněný k podlaze a stropu) a svislé CW profily (stojiny) zasunuté mezi ně. Šířka profilů (např. 50 mm, 75 mm) se volí podle požadované tloušťky a výšky příčky. Před montáží profilů na podlahu a strop se na ně opět lepí pěnové těsnění pro akustické oddělení. Zde představujeme metodu s kovovými profily. Pro opláštění použijte sádrokartonové nebo jiné stavební desky. Výběr správných desek závisí na druhu použití budoucí stěny. Ve vlhké místnosti použijte impregnované desky Rigips nebo speciální stavební desky.

Čtěte také: Návod na montáž venkovního dřevěného obkladu

Postup montáže příčky

  1. Vytyčení polohy: Na podlaze si vyznačte polohu budoucí příčky (např. tužkou a vodováhou nebo pomocí popisovací šňůry). Z této linie přeneste pomocí olovnice nebo laseru body na strop, aby byla příčka přesně svislá. Na stěnách vyznačte koncové linie příčky. Na podlaze vyměříme polohu příčky. Následně „brnkací šňůrou“ nebo např. pomocí profilu vyznačíme obrysovou čáru. Nezapomeneme na případné dveřní otvory. Potom s pomocí vodováhy a pravítka vyznačíme obrysové linie příčky na stěnách a stropech.
  2. Montáž UW profilů: Na podlahu a strop připevněte obvodové UW profily (profil ve tvaru „U“ otevřený do strany). Nejprve na jejich spodní plochu nalepte samolepicí těsnění, pak je položte na vyznačené linie a ukotvěte. Do betonu použijte natloukací hmoždinky (průměr např. 6-8 mm, plastové nebo kovové) každých ~80 cm, do dřevěného stropu či podlahy vruty do dřeva. Konce UW profilů u stěn přišroubujte i do bočních zdí (pokud to podklad umožňuje). Na podlahu i na strop připevníme vodicí R-UW profily. Vzájemná rozteč připevnění je max. 800 mm.
  3. Osazení CW stojin: Připravte svislé CW profily (stojny) o délce rovné světlé výšce místnosti. R-CW profily (sloupky) nasuneme do vodicích R-UW profilů. Rozteč R-CW profilů volíme dle šířky desek opláštění 625 mm nebo 600 mm. R-CW profil musí být o cca 10 - 15 mm kratší, než je vzdálenost mezi spodním a horním R-UW profilem. R-CW profily osazujeme otevřením ve směru montáže, abychom začínali s připevněním sádrokartonových desek na stabilnější straně profilů. První CW profil vložte mezi UW lišty u stěny; na bok profilu, který přiléhá ke stěně, nalepte těsnění. Profil připevněte ke stěně (pomocí průvlaků nebo šroubem do hmoždinky) pro zvýšení tuhosti rohu. Následně osazujte další CW profily ve vzdálenosti 60 cm od sebe (při použití desek šíře 120 cm). Spodní a horní konce jednoduše zasuňte do UW profilu - obvykle se stojiny nekotví šrouby, drží samy. Pokud je třeba stojnu zafixovat, lze ji přichytit drobným šroubkem LB z boku skrz UW profil.
  4. Zpevnění otvorů: Pokud je v příčce plánován otvor pro dveře, je nutné jej vyztužit. Po stranách dveří použijte zdvojené CW profily těsně vedle sebe (pro vyšší pevnost kotvené k UW i vzájemně sešroubované). V místě nadpraží vsuňte vodorovný UW profil mezi stojny ve výšce horního okraje zárubně a připevněte jej ke stojinám šrouby. Tím vznikne pevný rám pro osazení dveří.
  5. Instalace a izolace: Před uzavřením příčky sádrokartonem veďte v konstrukci případné rozvody - elektroinstalaci v chráničkách protáhněte předvrtanými otvory ve stojinách. Poté vložte mezi CW profily izolaci (minerální vatu v deskách nebo rolích) o tloušťce odpovídající šířce profilu. Izolace zlepší zvukovou neprůzvučnost i tepelnou izolaci příčky. Po opláštění první strany uložíme případná instalační vedení - k vedení elektroinstalací slouží otvory v R-CW profilech. Poté vkládáme tepelnou izolaci z minerálních vláken v celé ploše bez mezer. Minerální izolaci volíme buď v rolích (např. Isover PIANO), nebo v deskách. Vyšší úrovně zvukové izolace a lepší tepelné izolace v suché výstavbě dosáhnete mimo jiné vytvořením širší příčky mezi místnostmi.
  6. Opláštění první strany: Začněte opláštit jednu stranu příčky sádrokartonovými deskami. Provedeme opláštění první strany příčky sádrokartonovými deskami Rigips. Začínáme obkládání první strany příčky deskou plné šíře. Desky orientujte nastojato (delší rozměr vertikálně). Přišroubujte je k svislým CW profilům vruty TN 25 mm s roztečí kolem 25 cm. Desky připevňujeme pouze ke svislým R-CW profilům samořeznými šrouby typu UMN délky 25 mm. Vzdálenost šroubů je max 250 mm. Důležité: desky nikdy nešroubujte do spodního ani horního UW profilu - příčka musí umožnit nepatrný pohyb stropu a podlahy, jinak hrozí praskliny. Pokud výška místnosti vyžaduje skládat desky nad sebou, dbejte na to, aby svislé spáry v sousedních pásech desek byly vzájemně posunuté (nevycházely na stejném profilu). K opláštění používáme pokud možno celé sádrokartonové desky. Využití menších dílů desek je přípustné za podmínky, že výška dílu je min. 400 mm a nejsou použity 2 a více menších dílů v těsném sousedství nad sebou.
  7. Opláštění druhé strany: Po opláštění první strany a případném vložení izolace uzavřete příčku připevněním desek z druhé strany. Postup je stejný, pouze opět dbejte na vzájemné posunutí spár vůči protilehlým deskám - žádné místo ve stěně by nemělo mít spáru skrz celou tloušťku. Spodní okraj desek u podlahy nechávejte cca 1 cm nad úrovní podlahy (zamezí vzlínání vlhkosti a přenášení kročejového zvuku; mezera se zakryje lištou nebo vyplní pružným tmelem).
  8. Tmelení a úpravy: Všechny spáry mezi deskami na příčce vytmelte sádrokartonářským tmelem a vyztužte vložením pásky. Stejně tak zatmelte zahloubené hlavy vrutů. Po vyschnutí tmelu povrch zbrousíte do hladka, případně doplníte finální stěrku. V rozích napojení příčky ke stávajícím stěnám a stropu použijte akrylový tmel, který překryje dilatační spáry. Posledním krokem montáže příčky je tmelení, které se provádí ve třech krocích. Poté je možné povrch opatřit malbou nebo například obklady (v případě koupelny používejte zelené impregnované desky). Pro zvýšení užitných vlastností příček lze provést jejich dvojité opláštění. Zvýší se rovněž únosnost příčky při zavěšování břemen.

Potřebné nářadí

K montáži sádrokartonu budeme potřebovat nejen samotný materiál, ale také vhodné nástroje a pomůcky. Níže je uveden přehled základního nářadí, které využijete při stavbě sádrokartonových konstrukcí:

  • Měřicí nástroje: Svinovací metr pro naměření vzdáleností, tužka na vyznačení linií a vodováha nebo laser pro kontrolu vodorovné a svislé roviny.
  • Značkovací šňůra: Takzvaná brnkačka (lajnovací šňůra) s barvou k rychlému vyznačení přímých čar (např. půdorysu příčky) na větší vzdálenosti.
  • Řezací nástroje na sádrokarton: Ostrý odlamovací nůž pro naříznutí kartonu a oříznutí desek, případně ruční pila na sádrokarton (větší otvory a výřezy). Pro kruhové otvory (např. pro bodová světla) lze použít speciální vykružovák.
  • Nástroje na kovové profily: Ruční nůžky na plech k nastříhání ocelových profilů na potřebnou délku. Dále se mohou hodit kleště na profily (tzv. dírkové kleště) k rychlému spojování CD profilů s UD bez šroubů.
  • Šroubovací nástroje: Aku vrtačka/šroubovák s nástavcem (bitem) pro sádrokartonové vruty. Ideální je využít nástavec s dorazem, který zajistí správné zapuštění vrutu do desky. Dále kladivo (pro zatlučení natloukacích hmoždinek) a případně gumová palice pro usazení profilů. Pro šroubování desek je vhodné použít k tomuto účelu určené elektrické ruční nářadí - šroubovák - s hloubkovým dorazem.
  • Nářadí pro tmelení: Míchací nádoba a míchadlo (může být nástavec do vrtačky) pro přípravu sádrového tmelu. Špachtle různých šířek - úzká cca 8 cm pro nanášení tmelu do spár a širší 20-30 cm pro roztažení a zarovnání tmelu do ztracena. Brusný bloček nebo držák a brusná mřížka (zrno cca 120) pro přebroušení zaschlého tmelu nebo si půjčte u nás elektrickou žirafu.
  • Ochranné pomůcky: Při řezání a broušení sádrokartonu vzniká prach - používejte respirátor a ochranné brýle. Při manipulaci s profily a deskami jsou vhodné pracovní rukavice (ostré hrany plechů).
  • Drobné pomůcky: Prodlužovací kabel k nářadí, smetáček a lopatka na úklid prachu a odřezků, případně štafle nebo pracovní plošina pro práce ve výšce.

Důležité tipy a doporučení

Na závěr několik užitečných tipů a doporučení, které se při práci se sádrokartonem osvědčily:

  • Aklimatizace materiálu: Sádrokartonové desky skladujte před montáží v místnosti, kde budou instalovány, ideálně alespoň 24 hodin. Zamezíte tak jejich deformaci vlivem rozdílu vlhkosti a teplot.
  • Správná délka vrutů: Pro opláštění jednou vrstvou desek 12,5 mm použijte vruty délky 25 mm. V případě dvojitého opláštění (dvě vrstvy desek) zvolte delší vruty (min. 45 mm), aby měl vrut dostatečné zakotvení v profilu. Pokud je připevňujete do kovové podkonstrukce, musí být hloubka zašroubování šroubu skrz kovový profil alespoň 10 mm, tedy k jednoduchému opláštění deskou tloušťky 12,5 mm použijete TN šrouby dlouhé 25 mm. V případě dřevěné podkonstrukce je nutné, aby hloubka zašroubování do dřeva byla minimálně 20 mm. Sádrokartonové desky se připevňují k podkonstrukci samořeznými šrouby dle typu desky a podkonstrukce. Všechny šrouby musí směřovat k povrchu desek kolmo a musí být zapuštěny do desek tak, aby hlava šroubu neprořízla karton a šlo ji zatmelit. U sádrokartonových desek nesmí dojít k protržení lícového kartonu.
  • Rozmístění vrutů: Dodržujte doporučené rozteče vrutů - u okrajů desek cca 15 cm, v ploše desky kolem 20-25 cm. Příliš řídké kotvení může způsobit odstávání desky, naopak příliš husté může desku zbytečně oslabit.
  • Vazba spár: Sádrokartonové desky vždy montujte tak, aby spáry byly v jednotlivých řadách posunuté. Nikdy by se neměly křížit čtyři rohy desek v jednom bodě - takové místo je náchylné k prasklině. Posun spár alespoň o jeden profil (40 cm) zajistí pevnější vazbu.
  • Napojení na okolní konstrukce: Obvodové profily (UD, UW) oddělte od stěn a stropu pomocí pěnové pásky - zamezíte přenosu vibrací a zvuku. Napojení hotového podhledu či příčky na stěny a strop vyplňte pružným akrylovým tmelem, který dilatuje a nepraská.
  • Nejčastější chyba - šroubování do UW profilů: U příček se vyvarujte kotvení sádrokartonových desek do vodorovných UW profilů (u podlahy a stropu). Tyto profily slouží jako vedení pro stojiny a mohou se nepatrně pohybovat - vrut v nich by způsobil prasklinu v desce. Desky se kotví jen do svislých CW profilů.
  • Broušení a prach: Při broušení spár vzniká jemný prach, který se snadno šíří. Uzavřete proto dveře do okolních místností a zakryjte nábytek. Po dokončení broušení vysajte nebo opatrně zameťte prach (nikoli vlhkým hadrem, ten by vytvořil šmouhy na povrchu). U stupňů Q2 až Q4 je nutné po zaschnutí tmelu tmelené plochy přebrousit. Třídy Q3 a Q4 vyžadují po přebroušení ještě nanesení finálního tmelu, který je rovněž třeba přebrousit. Povrch se opět jemně přebrousí brusnou mřížkou a povrch je připravený na malování.
  • Finální úpravy: Před malováním sádrokarton vždy penetrujte vhodným penetračním nátěrem - sjednotí savost povrchu a zlepší přilnavost barvy. Po zatmelení a přebroušení nezapomeňte sádrokartonové desky natřít penetračním nátěrem pro sjednocení nasákavosti povrchu. K upevňování předmětů na hotové konstrukce používejte speciální hmoždinky do sádrokartonu (tzv. hmoždinky MOLLY nebo drážkové hmoždinky, plast nebo kov), případně při montáži předem vložte výztuhy.

Sádrokartonové podhledy společně sádrokartonovými příčkami jsou nejrozšířenější konstrukce pro úpravu interiéru. Je to cenově přijatelné řešení.

Jakost tmelení Popis
Q1 Základní tmelení - spáry a hrany se pouze zatmelí, bez následného broušení.
Q2 Na zatmelenou spáru se aplikuje finální tmel na šířku hladítka.
Q3 Tmel na šířku hladítka se jemně přebrousí a poté se celoplošně nanese pastový tmel.
Q4 Speciální tmelení, povrch se opět jemně přebrousí brusnou mřížkou a povrch je připravený na malování.

Čtěte také: Oprava dřevěných trámových stropů

tags: #postup #konstrukce #pro #sadrokarton #vyklenek #návod

Oblíbené příspěvky: