Postup prací při rekonstrukci cihlového bytu

Rekonstrukce bytu v cihlovém domě je často vnímána jako jednodušší než v panelovém domě, ale v praxi přináší jiný typ komplikací. Cihlové domy mají variabilní konstrukční řešení, rozdílné stáří a často i zásahy z minulých rekonstrukcí, které výrazně ovlivňují technický postup. Pokud si nejste jistí, jak postupovat a na co si dát pozor, pak jste tu správně.

Specifika prvorepublikových činžáků

Byt v prvorepublikovém činžáku je takový malý rodinný dům, má kotel, komín a vlastní topení. Řešíte u něj okna i památkáře. Provázanost se zbytkem domu je stále důležitá, i když ne tolik jako u bytu v paneláku. Pod pojem prvoprepublikový činžák zahrnuji domy postavené v daleko delším období, stavěly se už někdy od počátku 19. století po začátek druhé světové války. Starší z těchto domů poznáte podle složitých štukových fasád, novější už mají fasády docela jednoduché, strohé. Prvorepublikové činžáky stojí v centru Prahy, na Vinohradech, na Letné, v Dejvicích, na Smíchově a v širších centrech hlavně velkých měst.

Charakteristika a vývoj dispozic

Jsou mohutné, byty mají velké chodby, vysoké stropy a vysoká okna, i když zvenčí vypadají velmi různorodě, vnitřní dispozice se příliš neliší. Domy, ve kterých se tyto byty nachází, se neobjevily jen tak z ničeho nic, procházely pozvolným vývojem od šlechtických paláců. Stavěli je stavební podnikatelé, později po roce 1918 i stavební družstva. Nájemní byty byly různých velikostí i v rámci jednoho domu. Byla to určitá forma demokratizace bydlení. V uliční honosnější části byty pro bohatší a ve dvorních křídlech pro méně majetné. Nebo byly i celé domy stavěny buď pro movitější nebo méně movitou klientelu a podle toho se lišily v počtu bytů od jedné místnosti se záchodem na chodbě po honosný byt přes celé patro.

Domy z první poloviny 19. století měly v uličním traktu řadu stejně velkých průchozích obytných místností s centrálními dveřmi, jak známe právě z paláců. Záchod byl původně jen na chodbě nebo pavlači, postupně se přesouval do bytů. Vstup do domu byl původně přes vjezd do dvora, aby byly přístupné stáje a dílny. Schodiště bylo odsunuto na bok. S prohlubováním domů ke dvěma traktům s okny do ulice a dvora přibyl třetí střední trakt s tmavými chodbami a zázemím prosvětlovaným světlíky. Trakt je řada místností oddělená nosnými zdmi. Dokonce některé vedlejší místnosti byly prosvětlené přes schodiště nebo chodbu.

Nynější pohled na tyto domy oproti pohledu současníků se dost liší. Místnosti s okny do dvora byly považovány za méněcenné, dnes je u domů s okny do velkých dvorů považujeme naopak za hodnotné, protože dvůr je daleko klidnější než ulice.

Čtěte také: Jak správně položit OSB desky na podlahu?

Správa domu a půdní vestavby

Rozhodli jste se koupit byt ve zděném stoletém činžáku? Podívejte se, jak se stará správa domu o společné prostory. Nefungují zvonky, je otlučená chodba, po schodišti se skoro bojíte vyjít do patra, dům řemeslníka léta neviděl? Může být problém se správou domu a je třeba zjistit, jestli vaše budoucí bydlení ovlivní. Důvody mohou být různé, velkou část bytů majitelé jen pronajímají a o dění v domě se nestarají, vedení společenství vlastníků správu zanedbává, nebo jsou problémy v hospodaření a na údržbu peníze nejsou. Na patře typu domu, se kterým se nejspíše setkáte, jsou většinou jeden až tři byty, záleží na velikosti domu a ve kterém je byt podlaží. V přízemí byly většinou obchody, případně menší byty. V prvním patře pak reprezentativní byt majitele domu přes celé patro. Půda byla původně celá nebo z větší části prázdná a nanejvýš se zde sušilo prádlo. Už za první republiky se začala doplňovat půdními vestavbami. Vestavby mohou ale způsobit problémy majitelům bytů pod nimi tím, že zruší na první pohled nevyužívané komíny, které patří k bytům v nižších patrech. To může být pro majitele takového bytu problém, jakmile se rozhodne rekonstruovat a potřebuje udělat odtah z digestoře nebo kondenzačního kotle a komínový průduch je nepoužitelný.

Vnitřní uspořádání bytů

Když se podíváte na dům z ulice, vidíte v přízemí mohutné reprezentativní vstupní dveře a jinak už jen řady stále stejných oken. Za okny je řada přibližně stejně velkých pokojů oddělených příčkami, není příliš velký rozdíl ve velikosti mezi obývacím pokojem nebo ložnicí. Ať už jde o jeden byt nebo několik bytů vedle sebe, členění uličního traktu je stejné. V původních plánech jsou někdy mezi všemi místnostmi v jednom patře značené dveře. Až na stavbě se rozhodlo, jak který byt bude velký. Důsledkem je, že jsou místnosti často průchozí. Z haly vejdete do obýváku a ten má po stranách ložnice, někdy jsou i tři průchozí místnosti za sebou. Do dvora byla většinou v bytě jen jedna, méně důležitá místnost, obvykle kuchyně. Ve středním traktu, který nemá okna na fasádu, se nachází hala, koupelna a WC, místnost pro služku, komory, světlíky a vstup do bytu. Důsledkem je, že v rámci bytu velmi těžko změníte dispozice. Ty jsou vymezené mohutnými nosnými stěnami, kterými také většinou běží komíny. Navíc příčky mezi místnostmi jsou často částečně nosné, tedy je nemůžete vybourat bez náhrady.

Světlík je šachta přes celou výšku domu. Slouží k provětrávání místností uprostřed bytu, většinou do něj má okno koupelna, WC, někdy i chodba. V současnosti se hodně využívají i k vedení různých rozvodů, odvětrání digestoře nebo komínů, což neznamená, že by se pro digestoř jen udělala díra do zdi světlíku, vedení je třeba vyvést na střechu. V některých bytech jsou okna do světlíku zazděná.

Konstrukce stěn a stropů

Většinou mají prvorepublikové činžáky venkovní stěny stavěné z plných pálených cihel, zdivo se navíc po výšce domu zužuje. V přízemí mohou být stěny domu silné i 750 mm, v nejvyšších patrech pak jen 450 mm. Místnosti se tak s vyšším podlažím zvětšují, protože zvenčí zůstává stěna obvykle stejná. Nečekejte ale od silnějších zdí lepší ochranu proti únikům tepla. Novější činžáky postavené ve 30. letech 20. století byly postavené jako skeletový systém s nosnými sloupy, mezi kterými jsou jen cihelné výplně. Ty už nejsou tak masivní jako v domě kompletně z plných cihel. Jsou stejné jako obvodové stěny z plných cihel, jen se jejich tloušťka po výšce nemění.

V bytě se setkáte se dvěma typy příček, silnější o tloušťce cca 150 - 180 mm, které dělí pokoje, jsou obvykle částečně nosné s tím, že jsou tyto příčky postavené nad sebou přes všechna podlaží a vynášejí se navzájem. Tedy pokud byste zbourali příčku ve svém bytě, narušíte i ty nad vámi. A pak jsou příčky nenosné postavené většinou z dutinových keramických příčkovek na výšku. U pozdějších domů z konce 20. a ze 30. let 20. století mohou být příčky i železobetonové.

Čtěte také: Návod na montáž venkovního dřevěného obkladu

V domě se běžně vyskytují dva typy stropů. Tvrdé buď betonové nebo z cihelných kleneb. Ty jsou obvykle v centrální části bytu, ve vstupní hale, v koupelně, na WC a ve schodišti, pomáhají ztužovat dům. Tyto stropy jsou tenké, poznáte je proto změřením výšky stropu, který je v místnostech s železobetonovým stropem vyšší než v jiných místnostech. V obytných místnostech byly stropy obvykle dřevěné trámové s dřevěným podhledem i záklopem. U pozdějších domů z 30. let 20. století se setkáte s železobetonovými trámovými stropy v celém patře, ty mohou mít i betonový podhled, ale celá konstrukce je tvrdá, pevná. A proč to má smysl řešit? Dřevěné stropy se více houpou a prohýbají, mohou být uhnilé, problematičtěji se na nich dělá podlahové topení a zakládají nové příčky.

Podlahy

Podlaha je souvrství na prkenném záklopem trámového stropu, betonovém stropě, nebo klenbě. Na stropě je těžký zásyp ze škváry nebo suti silný 80 - 150 mm. Do suti jsou vložené dřevěné trámky zvané polštáře, k nim jsou napříč přitlučena prkna a na ně položena podlaha z dřevěných vlysů (parket). Když odstraníte nábytek, většinou zjistíte, že v rohu místnosti nejsou parkety, ale dlažba nebo beton. Tam stála kamna. Podobně v kuchyni může být betonová deska o něco větší, na ní stál sporák. Toto původní souvrství se ale v průběhu života domu často zakrývalo dalšími vrstvami.

Když původní vlysová podlaha vypadá dobře, stojí za to uvažovat o jejím zachování. Problém je většinou v samotném podlahovém souvrství, spíše než v narušených nosných trámech stropu. Prkna na zásypu jsou prosedlá a polštáře uhnilé, pak je podlaha nerovná a při chůzi se houpe. Ale i trámy houpání pomáhají tím, že je dřevo ze své podstaty měkké a prohýbá se. Zásyp suti nebo škváry ve vrstvě pod vlysy a prkny tlumí hluk a také slouží jako požární ochrana proti šíření ohně mezi patry. Pokud to není nutné, doporučuji ho zachovat, zvlášť pokud je problém suť z bytu vynést ven. Vynosit 8-15 m³ suti z bytu v pátém patře bez výtahu je docela dost práce a projeví se na ceně rekonstrukce.

Okna a dveře

Do ulice jsou obvykle okna špaletová se dvěma křídly za sebou, kdy ve venkovním a vnitřním křídle je vždy jen jedno sklo. Pokud to původní okenní křídlo unese, je možné okna repasovat a jedno z křídel, většinou vnitřní, opatřit dvojsklem a těsněním. A nebo celá okna vyměnit a nechat vyrobit repliky. Součinitel prostupu tepla takovými okny bude cca 1,2 W/m²*K. Vnitřní dveře v bytě jsou většinou výrazně vyšší, než standardní. Výšku průchodu mívají kolem 2,2 m. Ty běžné současné mají průchodnou výšku 1,97 m. Výšku doporučuji zachovat i když se rozhodnete dveře vyměnit, protože byty mají dost vysoké stropy a k nim vyšší dveře patří.

Instalace a rozvody

Byt v prvorepublikovém činžáku nemá instalační šachtu, jako panelák. Teplá voda se ohřívá přímo v bytě, původně se ohřívala na kamnech, pak v plynové karmě, ta se v současnosti ruší a místo ní se ohřívá v plynovém kondenzačním kotli. Ohřev je buď průtokový, pak je kotel menší, nebo se zásobníkem, ten má rychlejší náběh teplé vody po tom, co pustíte kohoutek a teplá voda teče stabilněji.

Čtěte také: Oprava dřevěných trámových stropů

Hlavní stoupačka kanalizace se nachází na WC, ta původní je litinová, při výměně potrubí v celém domě se mění za plastovou, na kterou se lépe napojují zařizovací předměty (záchod, umyvadlo, pračka) z boku. Původní WC na litinovém potrubí má odpad kolmo do podlahy a napojuje se pod stropem bytu o patro níže. Oproti tomu současné závěsné záchodové mísy se napojují nad podlahou. Záchodovou mísu je tedy třeba mít co nejblíže u stoupačky. O něco dále mohou být umyvadla, dřez, nebo vana. Je ale třeba zachovat spád připojovacího potrubí, což omezuje vzdálenost spotřebičů od stoupačky.

Plyn je vedený většinou podél zdí k vafkám pod okny, to jsou plynové přímotopy v obytných místnostech, k plynové karmě a ke sporáku. Plynoměr je většinou v chodbě, ale někdy i přímo ve vstupní chodbě bytu. Nově se napojí plynový kotel, který bude ohřívat i teplou vodu.

Byt se původně vytápěl kamny v každé obytné místnosti. Proto je také v domě tolik komínů. Ke každému bytu patřily dva nebo i tři. Některé se ale v průběhu času zrušily, například při budování půdních vestaveb. Když se do domů přivedl plyn, nahradily se kamna na dřevo a uhlí plynovými vafkami pod okny obytných místností s komínkem na fasádu. Kondenzační kotel si bere vzduch přímo z venčí, ne z místnosti jako starší plynové kotle, proto potřebuje odtah spalin, ten je většinou do komína a přívod vzduchu, ten je buď komínem, pokud jste ve vyšším patře, nebo a to častěji z boku z fasády nebo světlíku když je komín moc vysoký.

Skoro vždy je třeba elektrorozvody vyměnit, ty poslední jsou ze 70.-80. let 20. století a jsou vedené hliníkovými dráty, slabina hliníku je velká teplotní roztažnost, díky které se dráty uvolňují ze svorek. Další důvod je pokrok a změna životního stylu, kdy jsou potřeba elektrické zásuvky na jiných místech, než dříve. Jističů i zásuvek je daleko více a je třeba přivést do bytu tři fáze místo jedné.

Pokud se rozhodnete osadit rekuperační jednotku v bytě, je třeba vyřešit, jak bude přibírat vzduch zvenčí, což znamená otvory do fasády. To bývá problém u památkově chráněných objektů, nebo domů v památkové zóně. Do uliční fasády vás památkáři nepustí, zbývá tedy možnost přisávat a vypouštět vzduch do dvorní fasády, ideálně, pokud je za stěnou do dvora komora, kam jednotku můžete umístit. Potrubí napojující jednotku na venkovní vzduch musí být co nejkratší.

Zvlášť podkrovní byty se v létě snadno rozehřejí a pak je třeba osadit klimatizační jednotky. Problém je většinou hlavně s umístěním nevzhledné venkovní jednotky vzhledem k požadavkům památkářů. Většinou na zeď do dvora, do většího světlíku, nebo na střechu.

Tepelná izolace a oslunění

Prvorepublikové činžáky jsou většinou památkově chráněné, stojí v památkové zóně, nebo mají složitou fasádu a kterou není zvenčí možné zateplit pokud ji nechcete zničit. Venkovní stěny tedy zůstanou nezateplené, pomoci jim můžete vnitřním zateplením, to je ale poměrně riskantní, pokud se zatepluje neprodyšného materiálu. Občas se setkávám s polystyrenovými deskami, za kterými bují plíseň. Pokud patří k bytu okna a nepovažují se za součást celého domu, můžete je buď vyměnit, nebo repasovat. Okna do dvora je většinou možné vyměnit za nová s trojsklem. Pokud jste v přízemí nad sklepy, tak je možné vyměnit zásyp v podlaze za tepelnou izolaci, tím zabráníte jejímu prochládání. Menším tepelným ztrátám bytu pomáhá hlavně to, že se byty hřejí navzájem mezi sebou. Co ztráty naopak zvyšuje je velká světlá výška bytu 3 - 3,5 m. Byt v prvorepublikovém činžáku je často špatně osluněný, zvláště ty v nižších patrech. Byty mají okna hlavních obytných místností otočené do ulice, ta mohla být na kterékoliv světové straně, okna bytů v nižších podlažích jsou tak stíněná domem na protější straně ulice.

Proces rekonstrukce cihlového bytu

Rekonstrukce bytu může být náročný proces, ale s pečlivým plánováním a správným přístupem ji zvládnete bez zbytečného stresu. Rekonstrukce bytu v cihlovém domě se velmi blíží rekonstrukci rodinného domu a to i cenou, která je vyšší oproti bytu například v paneláku, nebo poválečných dvouletkových domech s i celkově pracnější.

1. Plánování rekonstrukce

Prvním a nejdůležitějším krokem při rekonstrukci bytu je důkladné plánování. Bez jasného plánu se můžete snadno dostat do situace, kdy vám dojdou finance, čas nebo trpělivost. Aby rekonstrukce proběhla v klidu a bez zbytečného stresu, tak je dobré si vše podrobně naplánovat. A když říkáme vše, tak opravdu vše. Díky podrobnému plánování totiž docílíte toho, že rekonstrukce bude mít svojí logiku.

  • Stanovte si cíle: Co chcete rekonstrukcí dosáhnout? Chcete modernizovat interiér, zvýšit energetickou účinnost nebo přidat nové funkce? Jasně si definujte své potřeby a přání.
  • Rozpočet: Určete si finanční limit a počítejte s rezervou alespoň 10-20 % na nepředvídatelné výdaje. Průměrná rekonstrukce vyjde na 12 - 15 tis za m2 plochy.
  • Časový harmonogram: Naplánujte si jednotlivé fáze rekonstrukce a stanovte si realistické termíny. Nezapomeňte zohlednit čas na získání potřebných povolení a dodání materiálů.
  • Inspirace a návrhy: Prohlédněte si katalogy, online galerie nebo se poraďte s designérem. Připravte si vizuální představu o tom, jak by měl váš byt po rekonstrukci vypadat.
  • Dispoziční řešení: Je dobré se zamyslet, kde budete mít postel a podle toho natáhnout i elektriku a vyvést zásuvky. Zároveň je dobré se zamyslet, kde v bytě máte hluchá místa a ty nějakým efektivním způsobem zaplnit. Důsledkem je, že v rámci bytu velmi těžko změníte dispozice. Ty jsou vymezené mohutnými nosnými stěnami, kterými také většinou běží komíny. Navíc příčky mezi místnostmi jsou často částečně nosné, tedy je nemůžete vybourat bez náhrady.
  • Vybavení bytu: K vybavení bytu bychom ještě rádi zmínili, že je dobré k tomuto přistupovat velmi zodpovědně a s předstihem. Může se totiž stát, že uprostřed rekonstrukce zjistíte, že něco není skladem a budete pak klidně i několik měsíců čekat na dodání, což může být velký problém. Dále je dobré se zamyslet nad celkovým stylem bytu.

2. Příprava na stavební práce

Jakmile máte plán hotový, je čas připravit se na samotné stavební práce. Tato fáze zahrnuje několik důležitých kroků:

  • Zajištění povolení: Pokud plánujete větší zásahy, jako je bourání příček nebo změna dispozice, budete pravděpodobně potřebovat stavební povolení. Informujte se na příslušném úřadě. Jestli máte byt v osobním vlastnictví, podívejte se do stanov Společenství vlastníků jednotek (SVJ), kde se dozvíte, v jakých případech souhlas SVJ potřebujete a kdy se bez něj obejdete. Obvykle se požaduje, pokud se jedná o zásah do společných částí domu. O rekonstrukci bytového jádra v družstevním bytě rozhoduje družstvo, které vám musí vydat písemný souhlas. Pokud je dům památkově chráněný, nebo v památkové zóně, navštivte památkový ústav NPÚ a zjistěte jejich požadavky na byt.
  • Výběr dodavatelů: Nejdřív je dobré pozvat projektanta, který s vámi probere vaši představu a doporučí ty nejlepší varianty s ohledem na možnosti bytu i finance. Také připraví projektovou dokumentaci, kterou budete potřebovat pro úřady a následně pro samotnou rekonstrukci. Najděte spolehlivé řemeslníky a stavební firmy. Ptejte se na reference, prohlédněte si jejich předchozí práce a sjednejte si jasné podmínky spolupráce. S řemeslníky doporučujeme podepsat smlouvu o dílo, kde se jasně stanoví co se bude dělat, jaké budou fáze prací, kdy bude vše hotovo a případné penále za nedodržení termínů.
  • Příprava bytu: Vyklidte prostory, které budou rekonstruovány. Pokud je to možné, přesuňte nábytek do jiných místností nebo ho dočasně uskladněte. Je dobré rekonstrukci ohlásit i sousedům, případně se s nimi domluvit na časech, kdy budete dělat randál.
  • Materiály a nástroje: Objednejte si veškeré potřebné materiály a zajistěte, aby byly k dispozici včas. Připravte si také nástroje, pokud plánujete některé práce provádět sami.

3. Realizace rekonstrukce

Samotná realizace je nejintenzivnější částí rekonstrukce bytu. Postupujte podle svého plánu a dbejte na to, aby práce probíhaly v souladu s harmonogramem. Typicky probíhá rekonstrukce v následujících fázích:

  1. Demontáže a bourání: Prvně je potřeba vyklidit nábytek, koberce a další vybavení. Poté následují „destruktivní práce“, jako je škrábání starých omítek, vytrhání podlahy nebo bourání zdí.
  2. Zednické práce a nové příčky: Pokud šly příčky dolů a čeká vás výstavba nových, máte na výběr z celé řady materiálů. Tradičně se nabízí cihla, která se přirozeně hodí hlavně do zděných domů. Cihlová zeď je sice náročnější na výstavbu, ale patří k jedním z nejpevnějších materiálů s dlouhou životností. Jestliže se nechcete tolik nadřít, sáhněte po pórobetonu neboli ytongu. Vsadit můžete i na sádrokarton. Ten se hodí hlavně do dřevostaveb, protože k jeho instalaci nepotřebujete žádné mokré procesy. Sádrokartonové desky využijete pro stavbu příček, podhledů, ale i na podlahy, a montáž zvládnete klidně svépomocí. U starých jader, která bývají nejčastěji umakartová s polystyrenovou výplní, je nutná výměna. Nové bytové jádro můžete mít buď z pórobetonových tvárnic, nebo ze sádrokartonu.
  3. Rozvody (elektro, voda, odpady, topení): Jakmile máte jasno a naplánováno, tak je čas přejít k samotné realizaci. Prvně je potřeba vyklidit nábytek, koberce a další vybavení. Následně je dobré souběžně zavolat elektrikáře s instalatérem, avšak je pravdou, že instalatérské práce mají přednost. U instalace topení pak zvažte, zda nevysekat ve zdi díru, kam se dají schovat trubky. Je to sice pracnější, ale výsledek určitě stojí za to. Elektřinu a vodu by měli dělat profesionálové.
  4. Povrchy a omítky: Nastává čas vybrat barvy a začít s opravdovou viditelnou proměnou. Zvažte, jestli staré omítky úplně odstraníte, nebo jenom opravíte. Před nanesením nové omítky by měl být podklad čistý, rovný, bez prachu. Nezapomeňte ani na penetraci, která sjednotí přilnavost povrchu a celkově jej zpevní.
  5. Podlahy: Jakmile máte hotové rozvody, můžete se vrhnout na podlahy. Často bývá potřeba je nejdřív srovnat. Čím? Většinou se používá tzv. nivelační stěrka nebo beton. Můžete jít ale i cestou suché podlahy. Na trhu dnes navíc najdete speciální SDK dílce, které se svou pevností vyrovnají sádrovláknitým deskám. Pokud vlysová podlaha vypadá dobře, stojí za to uvažovat o jejím zachování.
  6. Malby a dokončovací práce: Po dokončení hrubých prací přichází na řadu omítky, malování, pokládka podlah a další povrchové úpravy. Nainstalujete vanu či sprchový kout, záchod a umyvadlo. V případě, že rekonstruujete i kuchyň, tak je čas na povolání truhláře, aby vám kuchyň nainstaloval.

4. Kontrola a dokončení

Po dokončení všech stavebních prací je důležité provést důkladnou kontrolu. Zkontrolujte, zda vše odpovídá vašim požadavkům a zda byly dodrženy všechny smluvené podmínky. Pokud objevíte nedostatky, ihned je reklamujte. Také nezapomeňte na úklid a finální úpravy, jako je instalace dekorací nebo uspořádání nábytku. Teprve poté můžete svůj zrekonstruovaný byt plně využívat.

Časový harmonogram a rozpočet

Orientační délka rekonstrukce

Orientační datum vyhotovení je dost individuální a záží na mnoha faktorech. Když si uděláte kvalitní přípravu, vyřídíte případné stavební povolení a nasmlouváte řemeslníky, tak by rekonstrukce mohla zabrat 1,5 - 3 měsíce. Je potřeba však počítat s tím, že nějaký materiál nebude zrovna skladem a doba se tak může lehce prodloužit. Při rekonstrukci svépomocí se pak může tato doba natáhnout mnohem více.

Náklady na rekonstrukci

Častá otázka ohledně finální ceny za rekonstrukci bytu. Ono na tuto otázku nelze ani jednoznačně odpovědět, protože se vše odvíjí od ceny za materiál a od ceny jednotlivých řemeslníků. Zároveň záleží na velikosti bytu a na rozsahu prací. Zároveň je potřeba počítat i s náklady na likvidaci odpadu a suti, poplatky za stavební povolení a hlavně mít vytvořenou rezervu pro nenadálé výdaje. Doporučujeme mít zhruba 20% rezervu z celkové odhadované ceny.

Nákladné bývají technické rozvody, koupelna a kuchyň, úpravy dispozice a práce navázané na technické změny (např. topení).

Důležité body při rekonstrukci

  • Památková ochrana: Pokud je dům památkově chráněný, nebo v památkové zóně, navštivte památkový ústav NPÚ a zjistěte jejich požadavky na byt, například jestli vás pustí do dvorní fasády s rekuperací, jestli můžete vyměnit vstupní dveře a za jaké. Jaké mají požadavky na okna.
  • Statický posudek: Pokud chcete některé příčky bourat nebo naopak vyzdívat, budete potřebovat také statický posudek. Statik posoudí, které stěny jsou nosné.
  • Rozvody a instalace: Původní elektroinstalace bývá často vedená chaoticky a bez jasné logiky, a rozvody vody a odpadu nemusí odpovídat současným normám. Skoro vždy je třeba elektrorozvody vyměnit, ty poslední jsou ze 70.-80. let 20. století a jsou vedené hliníkovými dráty.
  • Podlahy: V cihlových domech je důležité řešit stav podkladů. Stěny bývají zvlněné, lokálně degradované nebo mají několik vrstev starých omítek.
  • Vlhkost: Specifikem cihlových domů je také práce s vlhkostí. Starší objekty často nemají dokonalé izolace proti zemní vlhkosti a některé stěny mohou být dlouhodobě zatížené.
  • Akustika: Další častou chybou je podcenění akustiky. Cihlové domy sice obecně tlumí hluk lépe než panelové, ale při rekonstrukci se tento benefit může snadno ztratit.

Oproti pozdější výstavbě získáte hlavně velké vzdušné místnosti. Další hodně záleží, na jakém místě byt rekonstruujete.

tags: #postup #praci #pri #rekonstrukci #cihloveho #bytu

Oblíbené příspěvky: