Postup pokládky a nahřívání asfaltových pásů pro dokonalou hydroizolaci

Asfaltové pásy, často známé pod lidovými názvy jako „ipa“ nebo „lepenka“, představují jeden z nejuniverzálnějších a nejspolehlivějších materiálů ve stavebnictví pro hydroizolaci. Ať už potřebujete zaizolovat základy domu, střechu zahradní chatky, balkon, terasu nebo velkou plochou střechu, s největší pravděpodobností sáhnete právě po nich. Jejich popularita tkví v kombinaci spolehlivosti, dostupnosti a ověřené funkčnosti. Aby vám ale sloužily desítky let a neproměnily se ve zdroj problémů, je naprosto klíčové věnovat maximální péči jejich pokládce. Není to žádná raketová věda, ale poctivé řemeslo, které má svá pravidla.

Příprava podkladu: Klíč k dlouhodobé funkčnosti

Základem úspěchu je bezchybná příprava podkladu. Tohle je krok, který nikdy nešidte. Je to naprostý základ, na kterém stojí úspěch celé vaší práce. Pokládat asfaltový pás na špatně připravený podklad je jako malovat na zaprášené a mastné plátno - výsledek nikdy nebude dobrý.

Požadavky na podklad

• Rovnost: Než roli vůbec rozbalíte, ujistěte se, že váš podklad je dokonale rovný. I malý ostrý kamínek dokáže časem v pásu napáchat paseku v podobě trhliny.
• Suchost: Podklad musí být absolutně suchý. Jakákoliv zbytková vlhkost se pod pásem vlivem slunce změní v páru a vytvoří nevzhledné a problematické bubliny.
• Čistota: Podklad musí být čistý jako stůl - prach, písek, mastnota, to vše funguje jako spolehlivý oddělovač, který brání pásu přilnout.
• Penetrace: Posledním krokem je penetrační nátěr. Ten podklad zpevní, sjednotí a vytvoří dokonalý lepkavý můstek pro asfaltový pás. Savé podkladní konstrukce (silikátové, savé a plechové materiály) je třeba penetrovat vhodným asfaltovým penetračním nátěrem k dosažení lesklého povrchu. U svislých ploch je dosažení lesklého povrchu penetračním nátěrem nezbytné pro trvalou stabilitu pásů. Teplota konstrukce a ovzduší by při případné penetraci neměla být nižší než 8 °C. Na upravený silikátový podklad se u natavovaných vodotěsných systémů provede asfaltový penetrační nátěr podle propozic výrobce. V případě svařování je třeba použít horkovzdušný přístroj a pro ověření dostatečného spoje by měl být vždy viditelný tzv. housenkový spoj.

V případě betonového podkladu musí být tento podklad čistý a suchý, zbavený všech olejových skvrn, cementového mléka a nerovností. Nejsou přípustné ostré nerovnosti a ostré hrany, prohlubně. U sanací je nutné velice pečlivě posuzovat soudržnost souvrství a množství uzavřené vody v souvrství. Tuto práci je lépe přenechat specialistům na odborné poradenství v oboru izolací staveb.

Výběr správného asfaltového pásu

Doby, kdy existoval jen jeden druh „lepenky“, jsou dávno pryč. Dnes si můžete vybrat přesně podle toho, co potřebujete, a je dobré v tom mít jasno. Na trhu existuje několik druhů asfaltových pásů, které se liší podle nosné vložky, typu asfaltu a povrchové úpravy.

Typy asfaltových pásů

Zjednodušeně lze říci, že pro svaření musí disponovat vhodnou a dostatečně silnou krycí vrstvou asfaltu. Pro ilustraci přikládáme značení pásů:

Čtěte také: Jak správně položit OSB desky na podlahu?

• A - není určený k natavení: Je bez krycí vrstvy asfaltu (jen impregnovaná vložka). A jde o asfaltem pouze impregnovanou vložku (z hadrové lepenky nebo skelné rohože), proto tento pás není určený k natavení.
• R - není určený k natavení: S krycí asfaltovou vrstvou do 1 mm. Tyto asfaltové pásy mají nosnou vložku z každé strany opatřenou vrstvou asfaltu tloušťky do 1 mm, což není pro natavení dostačující.
• S - klasický natavitelný oxidovaný asfaltový pás: Tyto asfaltové pásy mají nosnou vložku z každé strany opatřenou vrstvou oxidovaného asfaltu tloušťky větší než 1 mm, takže jsou určené k natavování (např. charBIT G200 S40, charBIT V60 S35…).
• M - natavitelné modifikované asfaltové pásy (SBS): Tyto asfaltové pásy mají nosnou vložku z každé strany opatřenou vrstvou modifikovaného asfaltu (SBS) tloušťky větší než 1 mm, takže jsou určené k natavování.

Základní volba stojí mezi dvěma typy:

• Oxidované asfaltové pásy: Stará dobrá klasika. Jsou cenově dostupné a skvěle se hodí pro méně náročné práce, jako jsou izolace základů nebo střechy na kůlně.
• Modifikované asfaltové pásy (SBS nebo APP): Moderní atlet. Jsou mnohem pružnější, lépe odolávají mrazu i horku a celkově mají delší životnost. Pro náročnější mise, jako jsou ploché střechy, terasy nebo místa, kde materiál hodně „pracuje“.

Dále je důležité podívat se na „páteř“ pásu, tedy jeho nosnou vložku. Ta mu dává pevnost. Může být ze skelné tkaniny nebo z houževnatějšího polyesteru. Správný výběr je polovina úspěchu.

Způsoby pokládky asfaltových pásů

Když máte připraveno a vybráno, přichází na řadu samotná akce. Možností, jak lepit asfaltové pásy, je několik. Žádná ze tří obecně známých možností není univerzálně platným postupem pro spojení všech typů pásů. Vždy je třeba přihlížet ke konkrétní aplikaci a typu pásu.

1. Lepení asfaltových pásů natavením - svařování asfaltových pásů

Nejčastější a nejspolehlivější metodou, zejména u modifikovaných pásů, je natavování plamenem. Lepení asfaltových pásů pomocí natavení se správně označuje jako svařování asfaltových pásů. Provádí se vhodným plynovým hořákem, který slouží k přiměřenému prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu. Použitý pás musí být přímo určený k natavení (disponovat dostatečně silnou vrstvou asfaltu).

Jak pokládat asfaltové pásy plnoplošným natavením?

„Pokládka“ izolace se provádí postupným odvíjením a svařováním asfaltových pásů. Plamenem přiměřeně rozehřejeme pás tak, aby rozteklý asfalt dokonale přilnul k podkladu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích. Správný okamžik poznáte tak, že se před vámi při rolování pásu tvoří malá, asi centimetrová valící se vlnka roztaveného asfaltu. To je signál, že pás se dokonale spojí s podkladem. Prohřátí vrchní vrstvy asfaltového pásu musí být provedeno tak, aby byl asfalt správně roztaven, ale zároveň nebyla přehřátá nosná vložka pásu.

Čtěte také: Návod na montáž venkovního dřevěného obkladu

Na výběr máte dva způsoby pokládky:

1. Pokládka v jednom kroku: Celá plocha pásu včetně podélných přesahů je natavená najednou. Výhodami tohoto řešení je pouze jednorázové namáhání asfaltové vložky, jednodušší vizuální kontrola rozehřátého návalku asfaltu po celé šířce role. Také se k už hotovým místům nevracíte.
2. Pokládka ve dvou krocích: Nejprve natavíte pás v ploše kromě přesahů. Poté samostatně natavíte oblasti podélných přesahů. Výhodou tohoto řešení je, že se v druhém kroku koncentrujete jen na oblast přesahů, které jsou pro správnou funkci klíčové. Také můžete pro práci na přesazích použít menší hořák.

Alternativou plnoplošnému natavování je natavování bodové. Navaření probíhá po stranách pásu a ve vybraných místech, alespoň v pěti bodech, přibližně o ploše talíře na 1 m2 položeného pásu.

2. Lepení samolepicích asfaltových pásů

Lepení samolepicích asfaltových pásů umožňuje pohodlnou pokládku bez nutnosti použít otevřený plamen. Je vhodné u konstrukčních prvků a v prostředích, která je třeba chránit před otevřeným plamenem. Použitý pás je vybaven samolepicí vrstvou, která je tvořena speciálním druhem asfaltu. I při lepení samolepicích asfaltových pásů je teplota konstrukce, materiálu a ovzduší klíčová. Dbejte, aby nebyla nižší než 10 °C a zároveň vyšší než 30 °C. Samolepicí asfaltový pás se aplikuje na suchý podklad, bez sněhu a námrazy, zbaven hrubých nečistot, ostrých hran a mastných skvrn.

Jak pokládat samolepicí asfaltové pásy?

Před pokládkou samolepicích asfaltových pásů musí být konstrukce ze silikátových, savých a plechových materiálů (vyjma materiálu na bázi EPS) ošetřena vhodným penetračním nátěrem pod asfaltové pásy, aby se vytvořil hladký, lesklý povrch. U svislých ploch je dosažení lesklého povrchu penetračním nátěrem nezbytné pro trvalou stabilitu pásů. Samotné lepení provádějte při současném odvíjení role (rozkulování) a snímání ochranné silikonové fólie na spodní straně pásu. Jinak se k fólii na přesahu pás nenávratně přilepí, neboť silikonem je ošetřena pouze spodní strana pásu. Poté sejměte ochrannou silikonovou fólii na podélných přesazích a spoje řádně pojistěte přítlačným válečkem pro asfaltové pásy. Realizace dalších vrstev by neměla být provedena s prodlevou delší než jeden měsíc.

Systém samolepicích asfaltových pásů je z hlediska kvality zcela srovnatelný s plnoplošně natavenou variantou. V poslední době se však také používá díky snadné a rychlé pokládce, a nezřídka jsou aplikovány celo-lepené skladby, které vylučují vznik tepelných mostů.

Čtěte také: Oprava dřevěných trámových stropů

3. Lepení lepidlem na asfaltové pásy

Lepení asfaltových pásů pomocí lepidla vyžaduje speciální lepidlo, a též pás vhodný pro lepení lepidlem. Jedná se obvykle o asfaltové pásy s posypem na horní straně, nebo o pásy vybavené textilií. Při lepení asfaltových pásů různými typy lepidel je bezpodmínečně nutné správně zvolit jak speciální lepidlo (k tomuto účelu musí být přímo určeno výrobcem lepidla, nebo výrobcem asfaltového pásu), tak pás kompatibilní s lepením (obvykle s jemným posypem, nebo textilií na spodní straně). Penetrační nátěry pod asfaltové pásy se v případě lepení provádí podle stavu podkladu.

Nástroje a vybavení pro pokládku asfaltových pásů

Pro kvalitní práci je nezbytné mít správné nástroje. K práci budete pro sebe potřebovat pracovní oděv a pracovní rukavice. Z výbavy je to láhev s plynem, hořák s větším zvonkem pro natavování asfaltových pásů ve velkých plochách a hořák s menším zvonkem pro natavování asfaltových pásů v oblastech detailů. Dalšími nezbytnostmi jsou metr, nůž na řezání asfaltových pásů, izolatérská špachtle, přítlačný váleček a vlečná tyč nebo tzv. háček ve tvaru „J“ nebo „L“. Tyč/háček na posun rolí asfaltových pásů si můžete vyrobit sami z trubky nebo z betonářské oceli.

Hořák

Plynové hořáky pro natavení asfaltových pásů fungují na propan-butan, nebo čistý propan. Tedy na klasickou směs plynu, kterou můžete zakoupit v plynových lahvích, nebo kartuších. Samotný hořák byste pak měli vybírat podle toho, jestli je určený na detaily nebo na práci v ploše. Jednotlivé hořáky se ale liší svými parametry:

• Maximální teplota: Teplota, na kterou lze hořák rozpálit (nejčastěji od 700 do 1 800 °C).
• Tepelný výkon: Množství tepla, které hořák vyvine spálením plynu za hodinu provozu.
• Spotřeba: Objem plynu v gramech, které hořák spálí za hodinu (z toho se dá spočítat, jak dlouho náplň pro práci vydrží).
• Možnost regulace plamene.
• Délka hadice: Krátká hadice znamená časté přenášení lahve.
• Ochrana plamene proti větru: Umožňuje práci i za větrného počasí.

Typy hořáků

• Hořák pro detaily: Má malý průměr (nejčastěji 28 až 35 mm) a výkon alespoň 65 kW. S ním budete pracovat ve vzdálenosti asi 50 cm od pásu, proto jeho ideální délka je do 40 cm. Rozhodně ale tento hořák nepoužívejte pro tavení v ploše, protože by mohlo dojít ke znehodnocení nosné vložky. Pro opracování detailů je možné použít hořák 25 kW a nižší (více v pokynech pro zpracování asfaltových pásů). K prohřívání asfaltové vrstvy při celoplošném natavování nikdy nepoužívejte malé hořáky určené k práci na detailech.
• Hořák pro plnoplošné natavování: Hořák má výkon 75 kW a pracuje ve vzdálenosti min. 45 cm od role pásu. Délka hořáku může být větší (do 100 cm), abyste mohli pracovat ve vzpřímené poloze. Při plnoplošném natavování asfaltových pásů to znamená použití hořáků o výkonu 75 kW při vzdálenosti minimálně 450 mm od role pásu.

Jak s hořákem pracovat

Intenzitu plamene, dobu nahřívání pásů a rychlost posuvu rolí volte vždy s ohledem na aktuální klimatické podmínky. Zohlednit musíte i materiál podkladu a typ asfaltového pásu. Jinak se totiž chovají oxidované a jinak modifikované asfaltové pásy. Má-li hydroizolační skladba více vrstev, pak plamen hořáku směrujte k tomu pásu, který má odolnější vložku (ze skelné tkaniny či rouna). Podobně rozlišujte typ podkladu - u betonu směřujte plamen ke spodnímu okraji role, kdežto u pěnového polystyrenu na její horní okraj. Při provádění natavení asfaltového pásu je vhodné provádět asfaltové návalky, které slouží jako vizuální kontrola správného provedení natavení asfaltového pásu. Správně provedený návalek je pravidelný a jeho šířka je do 10 mm. Návalek do 10 mm lze na střeše ponechat, nebo jej lze z estetických důvodů ihned zasypat břidličným posypem. Asfaltové návalky šířky nad 10 mm je doporučeno zasypat břidličným posypem. Po pásech s profilovanou kovovou fólií na povrchu se nesmí za tepla chodit, neboť by došlo ke zničení vzorku profilace. Tomu je nutno uzpůsobit technologii provádění a veškeré navazující práce.

Nůž

Obvykle se nevyhneme řezání pásů. Pořiďte si k tomuto účelu speciální nůž na řezání pásů a lepenek. Asfaltové pásy se lépe řežou nožem s tzv. háčkem místo kónické čepele.

Háček - rozbalovač rolí

Pro odvíjení rolí se používají vlečné tyče (rozbalovače rolí) nebo tzv. háčky, (dílenský výrobek z lehkého kovu nebo z oceli tvaru „J“). Roli asfaltového pásu odvíjejte pomocí háčku či vlečné tyče, a přitom je postupně natavujte. Pro zlepšení přítlaku při natavování se mohou role převinout na pomocnou tuhou trubku (průměr cca 100 mm, délka min. stejná jako šířka role), která zajistí tvarovou stálost role při aplikaci.

Přítlačný váleček

Oblasti přesahů se doporučuje zaválečkovat. Přesahy na spojích mezi pásy je vhodné zaválečkovat přítlačným válečkem - takový spoj bude kvalitnější. Použité přítlačné válečky však nezapomínejte ochlazovat vodou.

Obecná pravidla při pokládce asfaltových pásů

Pokládka asfaltových pásů se liší podle zvoleného typu asfaltového pásu, druhu nosné konstrukce a prostředí, ve kterém práce provádíme (včetně povětrnostních podmínek). Optimální je, když pokládku asfaltových pásů a jejich natavování pomocí plamene hořáku provádějí zkušení izolatéři. Znají správný způsob pokládky a dodržují technologické podmínky i postupy při jejich zpracování.

Teplotní podmínky

• Minimální teplota pro práci s asfaltovými pásy se skleněnými a polyesterovými nosnými vložkami je +5 °C.
• Teplota nosné konstrukce, materiálu a prostředí by neměla být:
  • nižší než 5 °C při pokládce oxidovaných asfaltových pásů,
  • nižší než 0 °C u pokládky modifikovaných asfaltových pásů,
  • vyšší než 30 °C u všech typů pásů, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.
• V případě svařování oxidovaných asfaltových pásů za teplot od +5 °C do 10 °C, doporučujeme jejich skladování v temperované místnosti až do doby pokládky.

Povětrnostní podmínky

Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit. Také nesmí být povrch pokrytý jinovatkou, námrazou a vlhkostí. Počasí je váš šéf. Asfalt a voda nejsou kamarádi, proto pracujte vždy jen za sucha.

Přesahy a spoje

Pásy se musí pokládat s využitím přesahů. Jednotlivé vrstvy musí být posunuty tak, aby nikdy nebyly podélné a příčné přesahy nad sebou. Správná pokládka asfaltových pásů vyžaduje dodržení alespoň minimálních přesahů takto:

• příčné přesahy min. 12 cm,
• podélné přesahy min. 8 cm.

Není-li specifikováno jinak, provádějí se u plochých střech podélné i příčné spoje s přesahem min. 8 cm (příčné spoje vrchních pásů je doporučeno provádět 10 - 12 cm), u spodních staveb se provádějí podélné a příčné spoje s přesahem min. 10 cm. Pásy se natavují s vystřídanými spoji (T spoje). Nemělo by docházet ke styku 4 spojů v jednom místě (X spoj). V místě T spojů se provádí seříznutí rohu 2. pásu v přesahu.

Vícevrstvé hydroizolace

U dvou a vícevrstvých hydroizolací je vhodné pokládat asfaltové pásy jednotlivých vrstev ve stejném směru. Měly by mít ovšem vystřídané spoje, tzv. „na vazbu“. V případě pokládání více vrstev se každá další vrstva pokládá:

• ve stejném směru, jako předchozí vrstva (pásy se nekříží a natavují celoplošně),
• podélně na střed pásu v předchozí vrstvě (okraj pásu je v polovině podkladového pásu),
• s příčnými spoji pásů alespoň 30 cm od příčného spoje předchozí vrstvy (spoje nejsou nad sebou).

Kontrola správného natavení

Vodotěsný spoj asfaltového pásu poznáte podle toho, že pásy v oblastech přesahů na sobě plynule leží. V přesazích se nesmí tvořit vlnky. Správně provedený spoj pásu je takový, že pás je natavený až k okraji a na spoji se vedle přesahu vytvoří vyteklý návalek asfaltu. Optimálně má šířku do jednoho centimetru a není na závadu. Velmi důležité je nahřívat asfaltové pásy v ploše pásů rovnoměrně, zohlednit přitom působení větru a přihlédnout k typu podkladu, na který asfaltové pásy natavujete. Jinak musí směřovat hořák při natavování pásu na podkladní beton a jinak při natavování na spodní asfaltové pásy, pod nimiž je pěnový polystyren.

Bezpečnost

Při práci s hořákem používejte rukavice a pevnou obuv a nikdy nepracujte sami. Mějte po ruce hasicí přístroj. Po čerstvě natavených zahřátých asfaltových pásech nechoďte, ani po nich nic nepřesunujte. Pro ochranu majetku, záruk i kvality výsledné střešní krytiny je třeba, aby natavování či jiné vzájemné svařování vrstev prováděla proškolená osoba, která při práci respektuje příslušné požární a bezpečnostní předpisy.

Pokládka asfaltových pásů podle druhu izolace

Pokládka asfaltových pásů na střechu

U střech je možné vrchní asfaltové pásy pokládat v jednom nebo ve dvou krocích. V jednom kroku to znamená, že asfaltový pás natavíte v celé jeho šířce. Oproti tomu natavování ve dvou krocích se provádí tak, že z asfaltového pásu natavíte většinu, ale vynecháte oblast podélných a příčných spojů. Asfaltová střešní krytina je nejčastěji pokládána ve dvou vrstvách - nejprve podkladní asfaltový pás a na něj vrchní finální pás. Podkladní pásy pokládejte rovnoběžně s okapovou hranou nebo kolmo na ni. Od sklonu střech 5° a výše je nutné pokládat pouze kolmo. Vždy od spodního okraje střechy s překrytím v přesazích min. 10 cm. U nižších sklonů střech je zapotřebí vyšší přesah pásů, vždy dle pokynů výrobce. Pro spolehlivé dosažení plnoplošného natavení se role natavuje najednou, kontinuálně bez přerušení, v celé její šířce a v jednom nepřerušovaném pracovním postupu po její celé šířce.

Směr kladení asfaltových pásů a dodatečná stabilizace

Pásy se nejprve rozbalí, důkladně srovnají a natáhnou do požadované polohy, zpětně z jedné poloviny navinou, a poté se natavují vždy od této jedné poloviny. Asfaltové pásy se kladou vždy od nejníže položeného místa k vyššímu tak, aby byly spoje asfaltových pásů ve směru toku vody.

Nezapomínejte, že pro hydroizolaci střechy platí poučka: „hydroizolace je tak bezpečná, jak jsou bezpečně provedené detaily v její ploše“. Klempířské prvky typu okapních a závětrných lišt se musí uzavřít do „kapes“ s přesahem min. 10 cm. Vytažení vodotěsné izolace na svislou konstrukci musí být minimálně 150 mm nad plánovaný vrchní líc střešního pláště.

Pokládka asfaltových pásů při hydroizolaci spodní stavby

U základů je obvyklé, že se v první etapě pokládají asfaltové pásy jen v oblastech, kde se bude pokračovat svislými konstrukcemi. Ve druhé etapě, když už jsou svislé zdi hotové, se natavují asfaltové pásy na vynechaných plochách. Přesahy asfaltových pásů první etapy musíte udělat dostatečně široké, aby se později daly spolehlivě a funkčně navázat na asfaltové pásy ve druhé etapě. Přesahy asfaltových pásů první etapy taky musíte chránit proti mechanickému poškození a znečištění. Izolovat můžete celou plochu najednou, nebo nejdříve části pod nosnými zdmi (aby se ostatní části nepoškodily při provádění dalších staveních prací), na které navážete později. V takovém případě je vhodné položené pruhy izolace proti vodě zakrýt materiálem charBIT A330 H, který přesahuje na bocích hydroizolací cca o 5 až 10 cm. Přesah pro napojení hydroizolace z plochy je ochráněn proti stavebnímu znečištění (malta, prach apod.) a poškození. Před pokračováním izolatérských prací se charBIT A330 H odtrhne a odhalí ideálně čistý povrch asfaltového pásu pro dokončení izolace. Svislé plochy klademe maximálně v délkách 250 cm, aby nedošlo k prověšení pásů. Podkladní pásy doporučujeme kotvit v příčném spoji dle kotevních plánů.

Kotvení asfaltových pásů

Kotvení dvouvrstvých asfaltových hydroizolací se provádí přikotvením podkladového pásu, na který se následně natavuje vrchní pás. V případě mechanického kotvení na střechách musí být použity zásadně kotvy do střešních systémů. Rozmístění a počet kotev by měl být v souladu s kotevním plánem, vydaným dodavatelem kotev.

Detaily a prostupy: Mistrovská práce

Můžete mít perfektně položenou plochu, ale pokud selžete u detailů, celá práce přijde vniveč. Právě u komínů, střešních oken, odvětrávacích trubek nebo u napojení na stěnu (atiku) vzniká nejvíce problémů a netěsností. Tady se ukáže skutečný um. Každý prostup musí být precizně „obalen“, každý roh pečlivě vystřižen a svařen, každé ukončení zajištěno lištou a tmelem. Je to piplavá práce, která vyžaduje trpělivost a často i speciální tvarovky. Právě v těchto kritických bodech se nejvíce vyplatí nešetřit časem ani materiálem. Při natavování příčných přesahů vrchních asfaltových pásů s ochranným posypem musíte zajistit spolehlivé spojení navazujících pásů. Horní povrch proto nahřejte tak, aby se ochranný posyp začal propadat do krycí asfaltové vrstvy nad nosnou vložkou. Zároveň by měla být správně nahřátá spodní plocha pásu a spálená polyetylénová fólie u přilehlého (navazujícího) pásu. Příčné přesahy se vyplatí natavovat tzv. na straně bezpečnosti. To znamená, že jejich šířka by měla být minimálně 12 cm. U pásů s ochranným posypem z drcené hydrofobizované břidlice či keramického granulátu je nutné u příčných přesahů nebo v detailech tzv. utopit za tepla posyp tak, aby pro natavování přilehlého pásu byl připraven kompaktní asfaltový povrch. Po ochranném posypu je též nutno zvláště za teplého počasí nebo těsně po natavení v maximální míře omezit pohyb. Na svislé konstrukce se pásy vytahují podle propozic výrobců přes tzv. kluzné klíny nebo v případě výrobků Siplast bez nich, ale s vyztužením přířezů asfaltových pásů. Systém vodotěsné izolace se v případě potřeby na svislých konstrukcích dokotví mechanicky přes kotvící lišty.

tags: #postup #pokládky #a #nahřívání #asfaltových #pásů

Oblíbené příspěvky:

• ochrana dřevostaveb před vlhkostí
• Jak správně řešit vnitřní rohy bez použití perlinky
• PE-LD ZIP sáčky s potiskem
• Vše o izolaci s minerální vatou MPS
• Moderní sprchový žlab 60 cm