Povlakované PVC fólie: Komplexní průvodce hydroizolací střech

Při rekonstrukci či výběru nové střechy bychom neměli zapomínat na hydroizolaci. K té se nejčastěji používají asfaltové pásy či plastové fólie. V tomto článku se zaměříme na plastové fólie, které střechu chrání proti vodě, vlhkosti, ale i proti slunečnímu záření.

Nejčastěji se s nimi setkáme při izolaci plochých střech. Další uplatnění mají i při hydroizolaci balkonů a teras. Plastových neboli umělohmotných fólií existuje na trhu velké množství. Jak tedy vybrat ty správné pro vaši střechu?

Typy hydroizolačních fólií

Hydroizolační fólie se nejčastěji dělí dle použitého materiálu na:

• PVC fólie
• FPO/TPO fólie

Na trhu existují i další fólie na bázi jiných plastů (např. fólie na bázi EVA či PIB), které ale prozatím nemají až takové rozšíření. Pro potřeby doplňků plochých střech se často používá tzv. tekuté hydroizolace. Izolace z tekutého plastu se používá u více či méně komplexních průniků a detailů.

1. PVC fólie (polyvinylchlorid)

Hydroizolační fólie obsahující ve své materiálové bázi PVC jsou v současné době nejpoužívanějším typem hydroizolačních fólií pro ploché střechy na českém i evropském trhu. Jsou jedním z nejstarších typů umělohmotných povlakových hydroizolací a patří do skupiny termoplastických fólií.

Čtěte také: OSB desky: Ideální pro vaši střechu?

Nejčastěji se plastové fólie vyrábí z PVC, tedy z termoplastu. Tyto fólie jsou obvykle používány na jednovrstvé hydroizolace plochých střech. Mohou se také použít pro hydroizolaci balkónu či terasy, kde se poté aplikují společně s nášlapnou vrstvou. Existují však také pochůzné varianty.

Polyvinylchlorid (PVC) je ve své podstatě tvrdý a nepoddajný materiál vyráběný z 57 % kamenné soli a 43 % ropy, který je velmi odolný vůči vlivům povětrnosti. Vlastnosti PVC se dají pomocí zpracovatelských aditiv dále různě měnit. Běžné rozdělení PVC je na měkčené, označované nejčastěji PVC-P, a na tvrdé označované PVC-U. Polyvinylchlorid patří mezi materiály, které lze dobře recyklovat a opětovně používat při výrobě výrobků. Recyklované PVC se označuje PVC-R. PVC-P se zvláště dobře hodí pro aplikace, kde je důležitá ohebnost a pružnost.

Měkčené PVC fólie (mPVC)

V případě monomerně měkčených fólií mPVC se jedná o nejrozšířenější typ hydroizolačních fólií na našem trhu. K jejich širokému zavedení do praxe došlo v průběhu 60. let. PVC je tvrdý a nepoddajný materiál. Pro změkčení výchozího materiálu se používají buďto monomerická nebo polymerická tekutá změkčovadla, přidávaná do výchozí směsi. Jako monomerická změkčovadla se v současné době obvykle používají ftaláty.

Nevýhody mPVC fólií

Nevýhodou takto měkčených fólií je, že monomerická změkčovadla mohou za určitých katalyzujících podmínek z materiálu fólie unikat. Důsledkem této migrace je snížení původní ohebnosti fólie a její křehnutí a současně i ztráta na objemu, která se prakticky projevuje jako její smrštění. Tento únik změkčovadel fólie na bázi monomerně měkčeného PVC (mPVC) způsobuje především její dlouhodobý přímý styk s asfaltovými a dehtovými výrobky a v poněkud menší míře i dlouhodobý styk s pěnovými polystyreny. V praxi se tato materiálová nesnášenlivost řeší konstrukčně vhodnou skladbou střešního souvrství, zpravidla vložením separační vrstvy.

Separační vrstva

Při pokládce je důležité pamatovat na separační vrstvu (většinou netkané textilie ze syntetických vláken). Pro separaci fólií mPVC od asfaltů a dehtů se používají desky z minerálních vláken nebo netkané rouno. Pro separaci od pěnových polystyrenů se obvykle používá rovněž netkané polyesterové nebo polypropylenové rouno nebo rohož ze skelného rouna o hmotnosti min. 120 g/m2. Při volbě vhodné separační vrstvy je však třeba uvažovat i hlediska požárně technická.

Čtěte také: Využití voděodolné překližky v nábytkářství

Polymerická změkčovadla

Polymerická změkčovadla nejsou tak náchylná k unikání z materiálu fólie jako změkčovadla monomerická a fólie vyrobené na této polymerické bázi jsou zpravidla snášenlivé jak s asfalty tak s pěnovými polystyreny. Určitým problémem některých typů polymerních změkčovadel se při dlouhodobých zkouškách prováděných v USA však ukázala jejich možná hydrolýza vlivem dlouhodobého společného působení vody (například ve formě kaluží stojaté vody na chybně vyspádované střešní ploše) v kombinaci s ozónem a UV-zářením.

Vlastnosti a aplikace mPVC fólií

Standardní barvou fólií mPVC je světlešedá barva, mnozí výrobci však nabízejí jejich různé barevné varianty. Fólie mPVC pro mechanické kotvení jsou obvykle vnitřně vyztužené mřížkou z polyesterových vláken, fólie určené pod zátěž (dlažbu, vrstvu oblázků, vegetační souvrství atd.) mají zpravidla vložku ze skelných vláken zaručující jejich rozměrovou stabilitu. Předností fólií mPVC je vedle velmi příznivé ceny jejich ohebnost, tvárnost a především vynikající svařitelnost. Proto je tento typ fólií stále výrazně převažující především v případě těch projektů, kde dominuje důraz na rychlou a přitom spolehlivou a kvalitní montáž spolu s tlakem na maximální hospodárnost stavebních nákladů.

Spoje jednotlivých pruhů PVC fólie se svařují horkovzdušnými svařovacími stroji (pistolemi). Fólie se vždy v místě přesahu zahřejí a následně spojí v jednolitou vrstvu. Venkovní teplota by při pokládce měla být nad +5°C. PVC fólie je nutné mechanicky kotvit či přitěžovat, aby neodlétly. V případě zatížení zelenou střechou či kačírkem (min. výška 50 mm) si s mechanickým kotvením nemusíte dělat velké starosti. Některé fólie lze i lepit, ovšem jedná se o nákladné řešení. Hydroizolačním materiálem je válcovaná folie z měkčeného polyvinylchloridu (PVC). Hydroizolační PVC krytina je dodávána jako ucelený střešní systém testovaný výrobcem. Součástí foliového systému je poplastovaný plech, ze kterého se zhotoví veškerý potřebný klempířský prvek, který bude k realizaci zapotřebí. PVC folie se horkovzdušným svařením na tyto klempířské prvky přitaví a vznikne pevný a celistvý celek.

EVA/PVC fólie

Fólie vyrobené legováním makromolekul PVC a EVA byly vyvinuty a uvedeny na trh v Německu počátkem 70. let v reakci na tehdejší dětské nemoci monomerně měkčených fólií jako jejich výrazně kvalitnější varianta. Základ materiálové báze těchto fólií tvoří směs 60 % etylen-vinyl-acetátu (EVA) a 35 % PVC, zbytek doplňují obvyklé stabilizátory a pigmenty. Principiální rozdíl mezi oběma těmito základními typy fólií na bázi PVC tedy spočívá ve skutečnosti, že fólie typu EVA/PVC neobsahují žádná tekutá, potenciálně migrující změkčovadla, jsou vyrobeny výhradně z pevných, netěkavých látek. Jejich životnost je rovněž díky tomu výrazně vyšší než u fólií mPVC. Zkoušky umělého stárnutí prokázaly jejich životnost delší jak 40 let. Současně si ale fólie EVA/PVC zachovaly díky obsahu PVC ve své materiálové bázi všechny příznivé vlastnosti fólií mPVC, také jejich faktor difúzního odporu je velmi nízký pod úrovní 20 000 (-). Fólie typu EVA/PVC jsou určeny pro mechanické kotvení, lepení polymerními i asfaltovými lepidly i pro zátěžové střechy. Standardní barvou tohoto typu fólií je bílá barva, vedle ní se standardně dodává i barva světlešedá.

Pro mechanické kotvení a lepení se tyto fólie vyrábějí v tloušťkách od 1,8 mm do 2,2 mm jako homogenní fólie kašírované na spodní straně polyesterovým rounem případně v kombinaci se skelnými vlákny. Skelná vlákna zde mají funkci požární nosné vrstvy a tento typ fólie se používá v případě montáže na desky z pěnového polystyrenu nebo na dřevěné spalitelné bednění. Základními barvami fólií typu PVC/EVA jsou bílá a světlešedá, další barvy (zpravidla cihlově červená, antracitová, olivově zelená, modrá atd.) mají obvykle mírně vyšší cenu danou obsahem příslušných pigmentů.

Čtěte také: Volba dveří: Laminátové nebo fóliové provedení?

2. FPO/TPO fólie

Hydroizolační fólie termoplastických (TPO) či flexibilních (FPO) polyolefinů se vyznačují vysokou pevností. Polyolefinické fólie neobsahují žádná migrující změkčovadla a jsou snášenlivé jak s asfalty, tak s pěnovými polystyreny. Neobsahují rovněž žádný chlór a jsou tedy plně „ekologické". Na rozdíl od PVC neobsahují změkčovadla, a tak si zachovávají svou pružnost po celou dobu životnosti. Neobsahují ani těžké kovy. Při svařování tak nevznikají dráždivé výpary. Aplikace u těchto fólií probíhá podobně jako u fólií na bázi PVC. Avšak díky snášenlivosti s polystyrenem i asfaltem zde není potřeba separační vrstva. FPO/TPO fólie jsou vhodné i na tzv. Tento typ fólií se stává víc a víc oblíbenějším.

Nevýhodou polyolefinických fólií je ve srovnání s fóliemi na bázi PVC jejich podstatně větší tuhost a obtížnější svařitelnost. U některých jejich typů je nutno oblast svaru před vlastním horkovzdušným svařením očistit tzv. aktivátorem.

3. Další typy fólií

Fólie z polyizobutylenu (PIB)

Fólie PIB byly historicky vůbec prvním typem hydroizolačních fólií vyrobeným v Německu. Mají vynikající užitné vlastnosti a mimořádně dlouhou životnost. Neobsahují ani změkčovadla ani chlór a jsou plně snášenlivé s asfalty a pěnovými plasty. Vyrábějí se jako homogenní fólie kašírované na spodní straně polyesterovým rounem. Spojování pásů se provádí velmi jednoduše a spolehlivě prostřednictvím samolepicích okrajů pásů, kdy po odtržení krycího ochranného proužku a přitlačení montážním válečkem na sousední pás dojde k jejich okamžitému vodotěsnému spojení. Fólie PIB jsou jedinými fóliemi pro ploché střechy, které je možno po položení natírat barvami. Tyto barvy jsou směsí kovových pigmentů, polyizobutylenu a speciálních benzínů a dodávají se v barvě titanzinku, mědi nebo ve zlaté barvě. Fólie se dodávají v tloušťkách od 1,15 mm až do 2,3 mm buďto v pásech do šířky 2,0 m nebo v plachtách až do 1 200 m2.

Fólie Etylén-propylen-dien-monomer (EPDM)

Jsou snášenlivé s asfalty. Pásy se vzájemně spojují speciálními lepidly nebo spojovacími páskami vloženými do spojů nebo lepenými přes spoj. Kotvení fólií na střešní ploše je možné jak všemi třemi výše uvedenými způsoby, tedy mechanickým kotvením, celoplošným nebo částečným lepením nebo volným položením pod zátěžovou vrstvu, je možno využít i samolepicí varianty fólií EPDM, kdy na spodní straně fólie je nanesena samolepicí polymerbitumenová vrstva chráněná polyetylénovou fólií. Mezi vrchní EPDM vrstvou a spodní samolepicí polymerbitumenovou vrstvou je ještě zpravidla vložena výztuž ze skelných vláken. Donedávna byla pro fólie EPDM typická výhradně černá barva, někteří výrobci však již na trh uvedli i fólie v barvě světlešedé.

Termoplastické vulkanizáty (TPV)

Jedná se o relativně úzkou skupinu vysoce kvalitních materiálů, které ve svých vlastnostech zahrnují jak pružnost elastomerních materiálů tak termoplastické vlastnosti, které umožňují jejich svařování horkým vzduchem. Výchozí materiálovou bází je varianta EPDM vykazující termoplastické chování. Pásy se na rozdíl od běžného vulkanizovaného EPDM svařují horkým vzduchem stejně jako termoplastické fólie. Materiál se vyznačuje vysokou chemickou odolností, neobsahuje žádná migrující změkčovadla, je rovněž snášenlivý s asfalty a pěnovými plasty. Vyrábí se jako homogenní fólie nekašírovaná v tloušťce 1,2 mm nebo kašírovaná na spodní straně polyesterovým rounem v celkové tloušťce 2,2 mm. Základní barva je světlešedá.

Kvalita a životnost hydroizolačních fólií

Střešní hydroizolační fólie jsou jednou z variant materiálového řešení povlakových hydroizolací střech. Nejčastěji se uplatňují na objektech velkého rozsahu, obchodních, skladovacích a administrativních budovách. Rozšiřuje se ale jejich použití i na objektech menších, jako bytové a rodinné domy. Oproti hydroizolacím z asfaltových pásů, které je ve většině případů nutno provádět ve dvou vrstvách, se hydroizolační fólie provádí jen v jedné vrstvě. Ve výrobě hydroizolačních fólií se uplatňuje celá řada materiálových bází. Ne všechny jsou ale rozšířené masově.

Výrobková harmonizovaná norma ČSN EN 13956 Hydroizolační pásy a fólie - Plastové a pryžové pásy a fólie pro hydroizolaci střech - Definice a charakteristiky uvádí parametry, které je třeba na hydroizolačních fóliích ověřovat v závislosti na jejich použití. Také parametry rozděluje podle důležitosti. Ale podle článku 6 kapitoly II nařízení 305/2011 evropského parlamentu a rady musí být v prohlášení o vlastnostech uvedena alespoň jedna ze základních charakteristik výrobku.

Laboratořemi firmy DEK prošly fólie většiny výrobců, kteří se uplatňují na evropském trhu. Kromě skutečných hodnot parametrů těchto fólií jsme mohli porovnávat rozdíly ve výčtu deklarovaných parametrů a také v úrovni náročnosti zkoušek tam, kde normy připouští více postupů.

Norma ČSN EN 13956, a nejen ta, obsahuje ustanovení, že zkoušky pro stanovení charakteristik v normě uvedených musí začít během jednoho měsíce od doručení od výrobce. Nejspíš se nepředpokládá, že by se do zkušebny vozily vzorky odjinud než od výrobce, tedy například, ze skladu zhotovitele nebo dokonce ze stavby, kde byl výrobek zabudován a kde již byl podroben působení povětrnosti. Jediné zkoumání trvanlivosti se děje prostřednictvím zkoušky chování při vystavení UV záření, zvýšené teplotě a vodě. Ve zkušební normě EN 1297 je doporučená doba expozice 5000 h. Dle výrobkové normy ČSN EN 13956 má být fólie exponována 1000 hodin. Pak se vizuálně hodnotí povrch hydroizolace (stupeň 0 - bez trhlin nebo vlasových trhlin, stupeň 1 - jemné a plošné trhliny, stupeň 2 - středně široké a středně hluboké trhliny, stupeň 3 - široké a hluboké trhliny). Někteří výrobci mají v prohlášení o vlastnostech uvedenu hodnotu ze zkoušení pro 1000 hodin a někteří pro 5000 hodin. Víme ale, že na ověření skutečné trvanlivosti ani 1000 ani 5000 hodin nestačí. Nezbývá nám, než se smířit s tím, že z výsledků zkoušek prováděných při uvedení výrobku na trh se nedozvíme nic o trvanlivosti hydroizolačních fólií ani o změnách jejich parametrů v čase. Na startovní čáře mají srovnatelné fólie zhruba stejné parametry (ne o všech se z prohlášení o vlastnostech dozvíme). Po letech zkoumání již víme, že všichni výrobci umí naladit receptury fólií tak, aby počáteční hodnoty vyhovovaly požadavkům nebo dosahovaly obvyklých úrovní. Ne všichni výrobci však mohou zajistit, aby si jejich výrobek udržel rozhodující parametry po očekávanou dobu životnosti.

Střešní systémy lze certifikovat také podle předpisů ETA - např. kombinace hydroizolace s kotevními prvky, pro mechanicky kotvené hydroizolace. V tomto předpisu vychází ustanovení Evropského technického schválení z předpokládané životnosti stavebního výrobku 10 let (W2) za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v tomto schválení. Dle certifikátu BBA (tato certifikace platí pro Anglii) se odhaduje životnost fólie na základě zkoumání vzorků odebraných ze starších aplikací a vzorků nových fólií podrobených umělému stárnutí v laboratořích. Porovnávají se parametry.

Například pro PVC-P fólie ALKORPLAN je uváděna životnost až 35 let za normálních provozních podmínek. Je zde samozřejmě i informace, že životnost hydroizolace v kontaktu s organickými rozpouštědly může být snížena. Většina tradičních výrobců uvádí životnost PVC-P fólií tloušťky 1,5 mm zpravidla do 20 - 25 let. Fólie FPO(TPO) a EPDM, které jsou v současné době výrobci i veřejností brány jako trvanlivější oproti fóliím PVC-P, mají paradoxně tímto dokumentem uváděnu nižší životnost. Například FPO (TPO) fólie SARNAFIL TS77 a TS77-E má uváděnu životnost 25 let.

V současné době je velkým problémem posuzování spolehlivosti a trvanlivosti hydroizolačních fólií skutečnost, že nelze dohledat na střechách před mnoha lety vyrobené fólie, které mají shodné složení s těmi, které dnes opouštějí výrobní linky. Již jsme zmiňovali, že důvodem častých změn receptur může být cenová optimalizace, tedy hledání levnějších složek receptury. Každá snaha prosadit se na trhu s levnější fólií je obvykle spojena s použitím složek, které nejsou dostatečně prověřené, a může se tedy stát, že nezaručují obvykle očekávanou životnost fólií. Nezanedbatelný je i vliv ochrany životního prostředí. Průběžně bývají vydávány zákazy používání některých látek používaných dosud například pro plastifikátory (různé druhy ftalátů), požární retardanty, přísady proti mikroorganismům, atd.). Výrobci pak musí hledat nové a nové varianty těchto látek a úřady je znovu a znovu testují z pohledu vlivu na životní prostředí a zdraví člověka. Nové receptury pak mohou vést k odlišnému chování fólií od dosavadních zvyklostí. V poslední době můžeme třeba pozorovat změny v ulpívání prachu a nečistot na nových fóliích. Látky, které vytvářely „samočisticí efekt“ povrchu fólií byly zakázány. Výrobci se pak snaží slíbit jen nejnutnější množství parametrů.

Na trvanlivost fólií z měkčeného PVC má vliv i stabilita změkčovadel, tedy látek, které mají zajistit pružnost fólie. Nestabilní fólie, které přijdou postupem času o část svých změkčovadel, křehnou a jsou náchylnější na mechanické poškození např. provozem na střeše. Fólie, které přijdou o velkou část svých změkčovadel se začnou rozpadat. Mějme na paměti, že změkčovadla tvoří cca 30 % hmoty fólie, takže při jejich ztrátě fólii chybí podstatná část složek.

V normě ČSN EN ISO 6427 Plasty - Stanovení látek extrahovatelných organickými rozpouštědly (konvenční metody) je uvedena metoda pro stanovení množství některých složek například změkčovadel. Je zde ale uvedeno, že metody uvedené v normě nejsou učeny pro posouzení migrace složek. Další metoda stanovující obsah ftalátů je v ČSN EN 14372 Výrobky pro péči o dítě - Příbory a nádobí pro krmení - Bezpečnostní požadavky a zkoušky v kapitole 6.3.2. Na základě těchto metod lze zjistit druh změkčovadla, jeho množství, ale ne riziko a míru jeho migrace. Migrace změkčovadel totiž není zcela závislá jen na druhu změkčovadla, ale i například na zesíťování PVC.

Z výše uvedeného plyne, že hydroizolační fólie napříč materiálovými bázemi mají rozdílné životnosti. V rámci jedné báze, například PVC ale také mohou být značné rozdíly v životnosti v důsledku použití různých, různě prověřených výrobků pro jednotlivé složky. Dospěli jsme k poznání, že v drtivé většině případů levnější fólie vydrží kratší dobu. To ale nemusí automaticky znamenat: „Nekupujte levné fólie“. Je spousta staveb, které se staví jako dočasné, na kratší dobu, nebo se jejich střechy provizorně opravují, aby fungovaly do zamýšlené přestavby či rekonstrukce za pár let. Bohužel se setkáváme se střechami plánovanými na obvyklou životnost, kde investoři případně zhotovitelé přehnali svůj tlak na cenu, dohnali své dodavatele k dodání levného hydroizolačního materiálu a po krátké době zjistili, že hydroizolace neplní svou funkci.

Dle zkušeností odhadujeme životnost hydroizolačních fólií na bázi PVC-P tl. 1,5 mm přibližně do 20-ti let. Fólie na bázi FPO(TPO) tl. 1,5 mm přibližně do 25-30 let a EPDM fólie přibližně do 40 let. Je potřeba správně vybírat vhodné materiály na základě požadavku investora na životnost a spolehlivost stavby či jejích jednotlivých konstrukcí. Pokud je požadavek investora na delší životnost střechy objektu, doporučujeme volit materiály tomu odpovídající materiálovou bází, ale i na základě dlouhodobých zkušeností a referencí výrobku a neuplatňovat jen kritérium nejlevnější ceny. Při volbě je nutné zohlednit parametry prostředí, kterému bude fólie vystavena (např. vliv emisí chemických látek ze stavby vlastní i z okolních objektů).

Složení PVC fólií

Procentuální podíl jednotlivých složek zjištěný na fóliích různých výrobců je uveden v tabulkách č. 3 a 4 (nejsou k dispozici). Důležité jsou informace o složení minerálních plniv, jejichž součástí jsou zejména UV stabilizátory a také požární retardanty. Na obsahu požárních retardantů závisí, jak se fólie chová při požárních zkouškách šíření plamene. Již jsme se setkali s výrobky, u kterých výrobce uvádí parametr BRoof(t3), ale chemickými rozbory jsme zjistili malý obsah požárních retardantů než je u fólií splňujících tento parametr obvyklé a při následných požárních zkouškách tyto výrobky nedosáhly deklarovaného parametru. Před zadáním velmi drahých požárních zkoušek se na základě chemického rozboru tedy můžeme rozhodnout, kterou fólii do konstrukce podrobené požárním zkouškám použít.

Klíčové složky hydroizolačních fólií

Následuje tabulka klíčových složek hydroizolačních fólií a jejich funkcí:

Problémy starších střech a řešení

Hlavním a zásadním problémem starších střech (např. panelové domy a jim podobné stavby) je téměř nulový sklon střechy a poddimenzovaný průměr střešních odtoků. Problém odtokových svodů je jejich umístění v interiérech budovy a jejich následné opravení (rozšíření, výměna za plastový svod) je velmi problematické a finančně náročné. Pokud je vyspádování střechy špatné, vznikne nám na střešním plášti jev zadržování dešťové vody, která na střešním plášti může setrvat až několik týdnů. Z tohoto jevu nám vzejde problém se zatékáním vody pod hydroizolační vrstvu, kde se může nacházet vrstva izolační (v případě zateplené střechy) a dále do konstrukce stropní spojené se zatečením do prostoru pod střešní konstrukcí.

Protečení vody do střešní konstrukce zdaleka není ten největší problém, ten vzniká jinde. Izolační materiály mají velikou schopnost zadržovat ve své struktuře vodu. Za vyšších teplot se zatečená voda, která se dostala pod vrchní hydroizolační vrstvu, tak tato voda začne vlivem teplot kondenzovat v páru a díky tomuto procesu se dokáže výrazně rozšířit do plochy střechy (tato skutečnost může zavinit zatékání na dalších místech, na kterých dříve nezatékalo). Vlivem tlaku, kterým pára zespoda působí na hydroizolační vrstvu se po několika sezónních cyklech vyskytnou tzv. „bubliny“.

Nekvalitně provedený svár = netěsnost (může být způsobeno špatně nastavenou teplotou nebo rychlosti svařování). Proto se dělají odlupové zkoušky, které nám ukážou kvalitu sváru. Podle normy má být svár široký 3 cm. Každý izolatér by měl před započetím sváření udělat tzv. zkušební svár.

Montáž a aplikace hydroizolačních fólií

Plnoplošné lepení fólie Monarplan GF Fleeceback vyžaduje důsledné dodržení pravidel pro pokládku. V následujícím videu je demonstrována správná pokládka jednovrstvého plnoplošně lepeného systému, které zajišťuje estetický vzhled hydroizolační vrstvy.

1. Na podklad naneseme esovitými pohyby lepidlo pro lepení fólie Monaraplan GF Fleeceback. Pro nanesení lepidla do požadované oblasti použijeme stěrku. Pokud je podklad z překližky, je nezbytné přelepit všechny spoje desek páskou.
2. Po nanesení lepidla zajistíme jeho rovnoměrné rozprostření v celé ploše pomocí válečku. Tento proces může trvat několik minut, než dosáhnete požadovaného rovnoměrného rozprostření lepidla.
3. Poté rozvineme fólie Monarplan GF Fleeceback do vrstvy lepidla. Pro zajištění dostatečné přilnavosti použijeme přítlačný válec v celé ploše střechy. Válcování opakujeme v 15 minutových intervalech do 45 minut, kdy lepidlo dosáhne dostatečné pevnosti.
4. Provedeme svaření podélných spojů fólií, které jsou bez rohože. Příčné spoje je nutné provést s použitím přípojné fólie Monarplan nebo pomocí přířezu pásu Monarplan FM (bez rohože na spodním povrchu).

Pro termoplastické systémy jsou typické poplastované plechy jako systémový konstrukční doplněk. Jedná se o tabule nebo role pozinkovaného plechu tloušťky obvykle 0,6 mm, na spodní straně lakovaného a na horní straně opatřeného vrstvou plastu stejného jako je materiál příslušné fólie v tloušťce 0,6 - 0,8 mm.

Mnohé z typů hydroizolačních fólií se staly klasickými, časem a praxí prověřenými hydroizolačními materiály, přesto probíhá v laboratořích jednotlivých výrobců jejich neustálý další vývoj, který přináší na trh nové typy nebo konstrukční varianty hydroizolačních fóliových systémů.

tags: #povlakovaná #folie #PVC #informace

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní průvodce řezáním dlaždic
• Tipy pro optimalizaci domácí sítě při útlumu signálu stěnami
• Vše o prahových a bočních lištách pro Škoda Felicia
• Vše o PVC fóliích
• Krása dřeva v keramice