Legislativa a technické požadavky na bezbariérové užívání veřejných staveb v České republice

Problematika bezbariérového užívání staveb je v České republice dlouhodobě řešena právními předpisy, které zajišťují přístupnost budov a veřejných prostranství pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Tyto předpisy prošly v posledních letech významnými změnami, které vedly k zpřesnění a rozšíření požadavků na bezbariérové řešení.

Historický vývoj a klíčové právní předpisy

Ucelenou právní normu a pohled na bezbariérové řešení přinesla již vyhláška č. 53/1985 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu, vydaná Státní komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Tato vyhláška se stala prvním obecně platným právním předpisem v oblasti navrhování, přípravy a povolování staveb pro užívání osobami s omezenou schopností pohybu a vztahovala se na bytové domy, domy s byty určenými pro bydlení invalidních osob, na ústavy sociální péče, na stavby občanského vybavení a na stavby pro výrobu.

Dne 16. února 1994 byl schválen zákon č. 43/1994 Sb., kterým se doplňoval zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu o ustanovení, které nařizovalo zajišťovat užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Tento zákon byl významným krokem ve vztahu staveb a zdravotně handicapovaných osob. Následně Ministerstvo hospodářství vydává vyhlášku č. 174/1994 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, která nahrazuje vyhlášku č. 53/1985 Sb.

Několik let platnosti vyhlášky č. 174/1994 Sb. však odhalilo některé závažné nedostatky a vyhláška byla v roce 2001 novelizována Ministerstvem pro místní rozvoj vyhláškou č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, která nabyla účinnosti dnem 15. prosince 2001. Zásadní změnou, která se ve vyhlášce vyskytovala, bylo doplnění o některé požadavky pro zrakově postižené osoby, které se v předcházejících zákonných ustanovení příliš nerespektovaly.

V listopadu roku 2009 vstoupila v platnost nová vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečující bezbariérové užívání staveb, která zrušila a současně nahradila dřívější vyhlášku č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, ve znění vyhlášky č. 492/2006 Sb. V této nové vyhlášce byl aplikován nový pohled na problematiku bezbariérového užívání staveb, a to zejména ve formulování požadavků technického řešení pro základní tři druhy zdravotního omezení - pohybového, zrakového a sluchového. Vyhláška stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich užívání osobami s pohybovým, zrakovým, sluchovým a mentálním postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do tří let.

Čtěte také: Vše o tepelné izolaci šikmé střechy

Nový stavební zákon a vyhláška č. 146/2024 Sb.

S účinností nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. došlo ke zrušení vyhlášky č. 398/2009 Sb. Pojem bezbariérové užívání staveb je stavebním zákonem č. 283/2021 Sb. rušen a v § 13 písm. g) nahrazen pojmem přístupnost. Přístupnost je podle ustanovení § 145 odst. 1 písm. e) jedním ze základních požadavků na stavby. Podrobné požadavky na přístupnost stanoví vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, která se v § 29 odst. 1 výlučným odkazem váže na normu ČSN 73 4001 Přístupnost a bezbariérové užívání.

Vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, by měla nahradit mimo jiné i vyhlášku č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, tzv. bezbariérovou vyhlášku. Vyhláška je tak novým prováděcím právním předpisem nově přijatého zákona č. 283/2021 Sb. Vyhláška obsahuje úvodní ustanovení a základní pojmy, v části druhé jsou řešeny požadavky na vymezování pozemků, v části třetí požadavky na umisťování staveb, v části čtvrté technické požadavky na stavby. Požadavky stanovené v části první až čtvrté vyhlášky se vážou ke všem druhům staveb bez rozdílu a provádí požadavky stanovené stavebním zákonem. Požadavky části páté již přísluší pouze jednotlivým vybraným druhům staveb. Část šestá upravuje požadavky pro velká sídla.

Nová česká technická norma ČSN 73 4001

V červenci 2024 vyšla nová česká technická norma ČSN 73 4001 Přístupnost a bezbariérové užívání. Výlučným odkazem ve vyhlášce č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu se norma stala závaznou pro všechny typy staveb. Stavební zákon č. 283/2021 Sb. ve svém § 149 písm. b) bodu 2 stanoví, že stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby při jejím užívání, údržbě nebo provozu byla zohledněna přístupnost pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Pro změny dokončených staveb platí § 137 odst. 4 stavebního zákona.

Z aplikačního hlediska tedy vyplývá, že je potřebné nejdříve u dané stavby aplikovat stavební zákon, návazně vyhlášku o požadavcích na výstavbu a až poté aplikovat patřičné požadavky ze závazné normy. Všechny požadavky uvedené v normě tedy nejsou plně závazné, závaznost vyplývá z návaznosti na konkrétní požadavky stanovené vyhláškou č. 146/2024 Sb. Nová norma ČSN 73 4001 platí pro navrhování přístupnosti a bezbariérového užívání nových pozemních staveb a staveb dopravní infrastruktury, změny záměru před jeho dokončením, změny dokončené stavby v zastavěném území, v zastavitelných plochách v návaznosti na předpokládané výstavbě. Norma platí pro stavby občanského vybavení, stavby pro bydlení, stavby pro výkon práce, komunikace pro pěší a veřejná prostranství. Norma neplatí pro stavby rodinných domů a stavby pro rodinnou rekreaci včetně přístupů k nim.

Vyhláška č. 146/2024 Sb. normu ČSN 73 4001 zezávazňuje výlučně, tzn. v celém rozsahu jednotlivých ustanovení k přístupnosti této vyhlášky o požadavcích na výstavbu, a neumožňuje se odchylné řešení, tzn. pokud ve vyhlášce je v konkrétním paragrafovém ustanovení či odstavci stanoven požadavek na přístupnost, tak závaznost normy je v přímé vazbě na tento konkrétní požadavek. Ve smyslu čl. 45a odst. 2 Legislativních pravidel vlády se jedná o výlučný odkaz na technické normy. Tím se stalo přechodné ustanovení § 332a stavebního zákona obsoletní neboli neaktuální. Zároveň v rámci jeho smyslu již nelze aplikovat vyhlášku č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, a to ani pro dopravní stavby.

Čtěte také: Bezpečnost a vlastnosti staveb

Dopravní stavby a bezbariérovost

Z výše uvedené textace § 29 odst. 1 vyhlášky č. 146/2024 Sb. vyplývá, že závaznost normy ČSN 73 4001 se dotýká také dopravních staveb, neboť pozemní komunikace a veřejná prostranství jsou součástí staveb tohoto výčtu pod bodem 1. Příkladem je např. ustanovení § 29 odst. 3 vyhlášky č. 146/2024 Sb., jež stanoví požadavky na komunikace pro pěší, které v zastavěném a zastavitelném území musí umožňovat samostatný, bezpečný, snadný a plynulý pohyb osob s omezenou schopností pohybu nebo orientace.

Z dikce § 333 odst. 1 a 2 nového stavebního zákona lze dovodit, že zmocnění pro Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a Ministerstvo dopravy je pro oblast dopravních staveb společné, nikoliv dělené. Omezené zmocnění Ministerstva dopravy pro stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, stavby drah a civilní letecké stavby je podmnožinou obecného zmocnění pro všechny druhy staveb. Jde tedy o obdobné dřívější zmocnění Ministerstva pro místní rozvoj ČR podle § 194 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě také MMR vydalo dřívější vyhlášku č. 398/2009 Sb. S ohledem na koordinaci legislativních prací však nejsou záměrně stanoveny podrobné požadavky na druhy staveb, pro něž má zmocnění Ministerstvo dopravy. Ministerstvo dopravy je pak zmocněno vydat vyhlášku, kterou stanoví technické požadavky na stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, stavby drah a civilní letecké stavby a rozsah a obsah projektové dokumentace k těmto stavbám (viz § 333 odst. 2 stavebního zákona). Ve věci dokumentace staveb byla s účinností od 1. srpna 2024 již vydána vyhláška č. 149/2024 Sb.

Podrobné požadavky na přístupnost pro tyto stavby a jejich části by tedy měl vyspecifikovat prováděcí právní předpis Ministerstva dopravy, není-li nebo nebude-li jinými přímo použitelnými právními předpisy, resp. předpisy vyšší právní síly stanoveno jinak. Pro oblast drah platí např. nařízení Komise (EU) č. 1300/2014 ze dne 18. listopadu 2014, o technických specifikacích pro interoperabilitu týkajících se přístupnosti železničního systému Unie pro osoby se zdravotním postižením a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace (TSI PRM).

Specifické požadavky na bezbariérové užívání veřejných staveb

Podrobné požadavky konkrétního rozsahu přístupnosti stanoví každé jednotlivé ustanovení vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. Jak již bylo názorně uvedeno ve vztahu pěších komunikací, konkrétní ustanovení vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, obsahující požadavek na přístupnost, má přímou vazbu na konkrétní článek či celou kapitolu normy ČSN 73 4001 a netýká se to pouze požadavků stanovených v § 29 vyhlášky. Např. § 30 odst. 2 stanovující požadavky na přístupnost záchodů má přímou vazbu na normu v čl. 12.4 Bezbariérová záchodová kabina. Naopak norma v čl. 12.6 Pisoáry stanoví technické parametry pro tento hygienický prostor, který však není předmětem vyhlášky a požadavků stanovených v § 30 Hygienická zařízení a šatna.

Vyhrazená parkovací stání

U staveb pro obchod, služby a zdravotnictví musí být vyhrazená stání pro osoby doprovázející dítě v kočárku v minimálním počtu 1 % z celkového počtu stání (zaokrouhleno nahoru).

Čtěte také: Požadavky na talířové hmoždinky

Veřejné komunikace a prostranství

Chodníky, nástupiště veřejné dopravy, úrovňové i mimoúrovňové přechody, chodníky v sadech i parcích a ostatní pochozí plochy musí umožňovat samostatný, bezpečný, snadný a plynulý pohyb osobám s omezenou schopností pohybu nebo orientace a jejich míjení s ostatními chodci. Pokud je průchozí prostor užší než 1500 mm nebo je zcela uzavřen, je nutné navrhnout bezpečnou a vzdálenostně přijatelnou náhradní bezbariérovou trasu včetně přechodů pro chodce. Tato trasa musí být označena příslušným mezinárodním symbolem osoby na vozíku.

Přístupy do staveb

Přístupy do staveb musí být bez schodů a vyrovnávacích stupňů. Vstupy musí být v úrovni komunikace pro chodce. Brání-li tomuto řešení závažné územně technické nebo stavebně technické důvody, může být vyrovnání výškového rozdílu řešeno bezbariérovou rampou nebo v odůvodněných případech u změn dokončených staveb zdvihací plošinou. Běžná rampa u nových staveb může mít maximální sklon 1:16 a minimální šířku 1500 mm. Příčný sklon ramp u novostaveb může být maximálně 1% (1:100). Rampy musí na vodorovné komunikace navazovat bez (byť minimálních) výškových rozdílů.

Vertikální přeprava

Stavby se přednostně vybavují výtahy. Šikmé nebo svislé zdvihací plošiny se použijí jen v odůvodněných případech u změn dokončených staveb. Dveře do výtahů musí být minimální šířky 900 mm. Ovladače v kleci výtahu a na nástupních místech do výtahu musí vyčnívat nad povrch okolní plochy nejméně o 1 mm. Reliéfní značky nesmí být ryté a vpravo od ovladače musí být příslušný Braillův znak s parametry standardní sazby. Ve stavbách speciálně určených pro těžce pohybově postižené musí mít alespoň jedna kabina výtahu rozměry 2000 x 1400 mm, v nemocnicích jedna kabina 1400 x 2300 mm. U změn dokončených staveb může být kabina zmenšena na rozměry 1000 x 1250 mm.

Hygienická zařízení

Ve stavbě, ve které je záchod určen pro užívání veřejností, musí být v každém tomto zařízení nejméně jedna záchodová kabina v oddělení pro ženy a nejméně jedna záchodová kabina v oddělení pro muže řešena v souladu s požadavky. Kabina nemusí mít předsíňku v případech, kdy je přístupná z prostoru, který není pobytovou místností. Pokud je stavba vybavena maximálně dvěma záchodovými kabinami, lze jako bezbariérovou zřídit pouze jednu z nich, určenou pro obě pohlaví a přístupnou přímo z veřejného komunikačního prostoru.

Bezbariérová kabina záchodu má nově rozměry 1800 mm x 2150 mm, u změn dokončených staveb lze připustit minimální rozměry kabiny 1600 mm x 1600 mm. Nově je zaveden pojem "záchodová kabina s využitím asistence" o rozměrech 2200 mm x 2150 mm. Záchodová mísa musí být osazena o 40 mm níže než dříve - horní hrana sedátka 460 mm nad podlahou, osa mísy od boční stěny ve vzdálenosti minimálně 450 mm. Mezi čelem záchodové mísy a zadní stěnou kabiny musí být minimálně 700 mm. Záchod musí umožnit boční, čelní nebo diagonální nástup. Splachování musí být umístěno v dosahu člověka sedícího na míse. U kabiny s asistencí musí být mísa umístěna v ose zdi, která je naproti vchodu, u kabin minimálních rozměrů musí být volný prostor umístěn naproti dveřím. Umyvadlo musí umožnit podjezd osoby na vozíku. U kabiny s minimálními rozměry je nutné osadit pouze malé umývátko. U záchodové mísy s přístupem z jedné strany musí být z této strany madlo sklopné, u záchodů s využitím asistence či přístupem z obou stran musí být sklopná obě. Pevné madlo musí přesahovat mísu o 200 mm, sklopné mimimálně o 100 mm. Zrcadlo (je-li instalováno, stejně tak i v šatnách aj.) musí umožnit používání osoby na vozíku i stojící osoby. Pevné zrcadlo musí mít spodní hranu maximálně 900 mm nad podlahou a horní hranu minimálně ve výšce 1800 mm. V kabině musí být osazen háček na oděvy a musí být vyhrazen prostor pro odpadkový koš.

Minimální velikost sprchového boxu je půdorysně 900 mm x 900 mm. Sklopné sedátko rozměrů 450 x 450 mm ve výšce 460 mm nad podlahou v osové vzdálenosti 600 mm od rohu sprchového koutu. Místo pro odložení vozíku musí být vedle tohoto prostoru a vozík musí být od prostoru koutu oddělitelný zástěnou zabraňující namokření vozíku při sprchování. Madla vodorovná i svislá musí být umístěna v místě sprchy. Svislé madlo o minimální délce 500 mm umístěné 900 mm od rohu sprchového koutu. Signální nouzové volací zařízení se řídí stejnými zásadami jako u záchodu.

Přebalovací kabina musí mít rozměry 1600 x 1800 mm, vstup široký 900 mm dveřmi otvíravými ven, musí umožňovat manipulaci s kočárkem a obsahovat přebalovací pult a umývadlo.

Veřejné prádelny a hygienické požadavky

V prádelnách musí být zajištěny mikroklimatické podmínky odpovídající požadavkům zvláštního právního předpisu, který stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců. Důraz je kladen na hygienické zacházení se zdravotnickým prádlem určeným k praní. Obaly, do kterých se ukládá prádlo, musí být nepropustné, snadno uzavíratelné a vhodné ke praní. Obaly s použitým prádlem se skladují ve vyčleněném prostoru s přímým větráním.

Použité prádlo se odváží do prádelny denně, a to pouze v krytém voze vyčleněném pro tyto účely. Ložná plocha vozu se denně dezinfikuje. Vysoce infekční prádlo lze prát pouze v prádelnách zdravotnických zařízení. Vysoce infekční prádlo nesmí opustit prostory oddělení bez účinné dekontaminace. Prádlo se do pracích strojů vkládá tak, aby obsluha nebyla vystavena riziku nákazy a byl vyloučen její přímý kontakt s prádlem.

Prádlo se při pracím procesu dezinfikuje. Infekční prádlo se pere termodezinfekčně nebo chemotermodezinfekčně. Lze ho prát pouze v pracích strojích s odstřeďováním s dělící mezistěnou oddělující špinavou a čistou stranu. Tam, kde není centrální dezinfekce odpadních vod, musí být v prádelně před vypuštěním do kanalizace dezinfikována voda, která byla použita v první fázi pracovního procesu. Prádlo podezřelé z infekce se pere i v kontinuálních pracích strojích. Dezinfekční proces musí být ukončen před fází máchání a lázeň před ukončením dezinfekce nesmí být použita v protiproudu. Technologický postup pracího procesu se volí podle druhu prádla, stupně znečistění, typu pracího stroje a druhu použitých pracích prostředků. Prádlo se po vyprání žehlí při teplotě nejméně 150 °C. Při expedici se prádlo zabalí tak, aby se zabránilo jeho znečistění choroboplodnými zárodky.

Shromažďovací prostory

Prostory pro shromažďování musí mít z celkového počtu míst počet míst vyhrazen pro pohybově postižené s půdorysným nárokem 1200 x 1000 mm na rovné podlaze s výhledem na vztažný bod jeviště či promítacího plátna atd.

Informační a signalizační prvky

Základní informace pro orientaci veřejnosti musí být jak vizuální, tak podle okolností i akustické a hmatné. Vizuální informace musí mít kontrastní a osvětlené nápisy a symboly. Informační a signalizační prvky musí být vnímatelné a srozumitelné pro všechny uživatele; je nutné brát v úvahu zejména zorné pole osoby na vozíku, velikost a vzdálenost písma. Dálkové ovládání akustických informací se řeší způsobem stanoveným v příloze vyhlášky. Vyhrazené prostory a zařízení musí být označeny příslušným symbolem a na viditelném místě musí být umístěna orientační tabule s označením o přístupu.

Tabulka: Rozdíly v požadavcích na bezbariérové toalety dle vyhlášek

tags: #bezbariérové #užívání #veřejná #prádelna #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Beton vs. asfalt: který povrch silnice je lepší?
• klíčové řešení pro moderní stavebnictví
• Řešení pro skosené hrany u vinylových podlah
• Výběr terasových prken
• vše o podlahových profilech Döllken