Komplexní informace o požární bezpečnosti staveb a zkouškách

Požární bezpečnost staveb je klíčovou součástí pozemního stavitelství, která zajišťuje ochranu životů, majetku a životního prostředí. Absolvent čtyřletého bakalářského studia specializace Požární bezpečnost staveb získává potřebné dovednosti z oboru projektování a výstavby a požární bezpečnosti staveb v takovém rozsahu, aby mohl působit jako odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany podle § 11 zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně, ve znění novely 225 z 1. 1. 2018.

Cílem výuky je výchova odborníků v oblasti požární bezpečnosti staveb pro uplatnění ve stavební praxi a státní správě i jako základ odborných znalostí pro navazující magisterské studium. Důraz je kladen na propojení poznatků z jednotlivých oblastí navrhování i realizace staveb se znalostmi z teorie a praxe požární ochrany. Studenti si v odborných předmětech osvojí současné metody navrhování s využitím informačních technologií a výpočetní techniky s aktuálním softwarovým vybavením. Důraz je vždy kladen na pochopení principů a komplexní přístup ke splnění požadavků při kooperaci požárního specialisty, architekta a statika.

Obsah studia a uplatnění

Předměty studia specializace zahrnují problematiku pozemních staveb - základy stavební fyziky a materiálového inženýrství, navrhování nosných i kompletačních konstrukcí, systémy technických zařízení budov a technologii staveb a dále speciálně zaměřené předměty požární bezpečnosti - termodynamiku, požární prevenci a represi a požární ochranu budov a dopravních staveb. V předmětech zaměřených na požární bezpečnost jsou studenti vedeni k teoretickým poznatkům o hoření, rozvoji a hašení požáru a k řešení pasivní a aktivní požární bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti.

Specializace nabízí příležitost stát se odborníky v oblasti požární bezpečnosti, jakožto nedílné součásti pozemního stavitelství. Absolventi nacházejí uplatnění v projekční činnosti (požární bezpečnosti, stavařiny, statiky, technických zařízení), v bezpečnosti provozovaných staveb a činností, ve vývoji a výrobě požárně bezpečnostních zařízení, práci pro stát (hasiči, vyšetřovatelé, výzkumníci), v požárních zkušebnách, v rizikovém managementu pojišťoven apod.

Certifikace a kvalifikace

Profesní komora požární ochrany (PKPO) zajišťuje zájemcům z řad svých členů a odborné veřejnosti certifikaci odborné kvalifikace Technik požárních prostředků a zařízení (TPZ), Vedoucí technik požárních prostředků a zařízení (VTPZ), Kontrolní technik požárních prostředků a zařízení (KTPZ) v oboru požární ochrany v souladu s vyhláškou 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci).

Čtěte také: Vše o požární odolnosti OSB desek

Certifikace probíhá v gesci České společnosti pro jakost (ČSJ), která je akreditována Českým institutem pro akreditaci k certifikaci pracovníků podle normy ČSN EN ISO/IEC 17024. Po přihlášení a schválení přihlášky absolvují uchazeči 3-4 přípravné semináře. Příprava je zakončena závěrečnou zkouškou. Certifikace je platná tři roky.

Ceny za zkoušky a certifikace:

  • TPZ, VTPZ:
    • Cena za zkoušku a certifikaci: 4.000,- Kč
    • Cena za I. opravnou zkoušku: 1.500,- Kč
  • KTPZ:
    • Cena za zkoušku a certifikaci: 7.800,- Kč
    • Cena za I. opravnou zkoušku: 5.000,- Kč

Členové PKPO mohou využít na certifikaci a recertifikaci členské výhody ve formě slevy dle příspěvkového řádu - členové I. kategorie 50% na certifikaci jedné osoby nebo bezplatnou recertifikaci jedné osoby, členové II. kategorie dle pravidel.

Změny v legislativě a autorizaci

V oboru Požární bezpečnosti staveb došlo koncem roku 2021 k zásadním legislativním změnám, které mají dopad do výkonu činnosti autorizovaných osob podle zákona č. 360/1992 Sb. Tyto změny byly vyvolány zavedením tzv. kategorizace staveb z hlediska požární bezpečnosti podle vyhlášky č. 460/2021 Sb.

Došlo k zavedení požadavku na specializaci pro obor Požární bezpečnost staveb a dále k omezení možnosti překryvu jiných autorizačních oborů pro zpracování požárně bezpečnostního řešení. Novela zákona č. 415/2021 Sb., který mění zákon č. 360/1992 Sb., upřesňuje, že:

  • K zpracování požárně bezpečnostního řešení pro stavbu kategorie I a II je oprávněna osoba, která je autorizovaná pro obor požární bezpečnost staveb podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb.).
  • K zpracování požárně bezpečnostního řešení pro stavbu kategorie III je oprávněna osoba, která je autorizovaná pro obor požární bezpečnost staveb podle zvláštního právního předpisu a které k tomuto současně byla udělena specializace v rámci tohoto oboru podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 360/1992 Sb.).

Účinnost uvedených ustanovení je upravena zákonem č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. Z výše uvedených předpisů vyplývá, že od 1. 1. 2026 bude umožněno autorizovat požárně bezpečnostní řešení pouze autorizovaným osobám v oboru Požární bezpečnost staveb, a dále že od 1. 1. 2029 bude legislativně vyžadována autorizace PBS se specializací Stavby vysokého nebezpečí pro autorizování požárně bezpečnostních řešení staveb (PBŘ) kategorie III.

Čtěte také: Kompletní průvodce požární odolností OSB desek

V průběhu roku 2024 pracovala Autorizační rada ČKAIT na definici pro obor Požární bezpečnost staveb - specializace (PBSS), aby splnila požadavky legislativy a vytvořila rámec pro zavedení procesu zkoušky a udělování PBSS. Dále je ve spolupráci s Komisí autorizační rady pro zkušební otázky v procesu úprava zkušebních otázek, tak aby reflektovaly rozsah znalostí požární bezpečnosti staveb v obecné, odborné a speciální úrovni.

Na jaře 2025 byly aktualizovány zkušební otázky v části J „Požární bezpečnost staveb“ a byla doplněna část J+ pro specializaci PBS. Tyto zkušební otázky byly zveřejněny 28. 7. 2025 na webu ČKAIT v rámci elektronické publikace „Otázky k písemné části zkoušky odborné způsobilosti ČKAIT, 2. vydání“. Předpokládaný termín pro podání prvních přihlášek uchazečů o PBSS je podzim 2025.

Ze seznamu předkládaných projektů v Žádosti o udělení autorizace musí být patrné, že se jedná o stavby kategorie III, tzn. že je nutné doložit k daným projektům parametry dle vyhlášky č. 460/2021 Sb.

Funkční a koordinační zkoušky požárně bezpečnostních zařízení

Před uvedením požárně bezpečnostních zařízení do provozu musí být provedeny funkční zkoušky. V případě souběhu dvou a více vzájemně se ovlivňujících zařízení je nutné provést i koordinační zkoušku, při které se ověřuje, zda požárně bezpečnostní funkce systému jako celku odpovídá projekčním a technickým požadavkům. Tato zkouška je nejdůležitější, neboť jednotlivá zařízení spolu málokdy hned komunikují a často jsou potřebné jejich úpravy pro to, aby jako celek fungovala.

Problém je však v tom, kdo má být garantem takových zkoušek. Většinou je tato úloha prováděna dodavatelem elektrické požární signalizace (EPS). Nicméně EPS je rovnocenné zařízení s odvětráním, stabilním hasicím zařízením a jinými zařízeními, a proto se těžko domáhá spolupráce ostatních kolegů. Je potřeba, aby výrobci ve své průvodní dokumentaci stanovili, jakým způsobem musí být kontrola jejich zařízení provedena a případně kým. Také by měli být u takových zkoušek aktivnější.

Čtěte také: Dřevěné konstrukce a požár

Požární zkoušky a hodnocení konstrukcí

Při použití konstrukcí ve stavebních objektech musí jednotlivé prvky prokázat vlastnosti požadované návrhem. Jedním z požadavků na konstrukce je jejich požární odolnost. Požadované vlastnosti jsou dány normovými hodnotami dle charakteru objektu a způsobu jeho užívání. Potvrzení o splnění požadovaných hodnot je dáno získáním požárně klasifikačního osvědčení.

Prokázání těchto vlastností je možné na základě několika způsobů. Jedním z těchto postupů jsou požární zkoušky. Požární zkoušky vykazují přesnější a reálnější výsledky hodnocených konstrukcí oproti konzervativním metodám, které využívají tabulkových hodnot získaných na základě výpočtových metod či praktického měření.

Při zkoušení konstrukcí lze simulovat okrajové podmínky, které co nejvíce vystihují reálné působení v objektu. Při neustálém vývoji stavebních materiálů a konstrukcí je mnohdy požární zkouška jedinou možnou variantou pro získání nejpřesnějších a nejrelevantnějších výsledků. Nevýhodou je však její pracnost a časová a finanční náročnost její realizace dle normových postupů.

Hodnocení odolnosti konstrukcí

Pro hodnocení odolnosti konstrukcí vůči účinkům požáru jsou konstrukce klasifikovány na základě mezních stavů (MS) s požární odolností v minutách. Hodnoty jednotlivých kritérií jsou získány z výsledků požárních zkoušek. Pro zkoušení vnitřních konstrukcí je dán časový průběh teploty při požáru logaritmickým vztahem. Tento časový průběh byl mezinárodně stanoven na základě statistik a byla určena tzv. normová teplotní křivka.

Základní požadavky na podmínky při průběhu zkoušky jsou stanoveny dle ČSN EN 1363-1, kde jsou rovněž stanovena kritéria pro následné vyhodnocení zkoušky. Normové postupy jsou členěny dle typu konstrukcí a jejich užití v objektu. Pro srovnání požární odolnosti byla vybrána konstrukce vnitřní nenosné stěny. Pro tyto konstrukce je stanoven zkušební postup dle ČSN 1364-1. Zkoušení požární odolnosti nenosných stěnových konstrukcí je prováděno na vzorcích o rozměrech 3 m × 3 m.

Příklad experimentálního ověření požární odolnosti vybrané konstrukce:

Experimentální ověření požární odolnosti vybrané konstrukce bylo provedeno na zařízení umožňující teplotní zatěžování dle normové teplotní křivky s maximální teplotou 1100 °C. Pro srovnání vlastností požární odolnosti byla vybrána konstrukce vnitřní nenosné stěny s dřevěnými konstrukčními prvky. Jako pohledový povrch konstrukce bylo voleno souvrství sádrovláknitých desek s třídou reakce na oheň A2-s1, d0.

Zkoušení konstrukce spočívá v jejím teplotním zatěžováním s pravidelným snímáním teplot. Časový interval mezi jednotlivými měřeními by neměl přesáhnout 1 minutu. Během výzkumu na fakultě Worcester Polytechnic Institute v USA byla sestavena zkušební pec s rozměry 1,2 m × 1,2 m × 0,9 m, kde naměřené hodnoty z průběhů zkoušek prokázaly vhodnost této metody pro testování konstrukcí.

Při ukončení zkoušky v čase t = 102 minut byl průměrný nárůst teploty v měřených místech na povrchu konstrukce oproti počáteční hodnotě přibližně 40 K. Výsledné posouzení 40 ≤ 140 [K] vyhovuje. Tento požadavek je tedy splněn. Maximální nárůst teploty byl přibližně 44 K. Výsledné posouzení 44 ≤ 180 [K] vyhovuje. Vzorek byl sestaven jako konstrukce splňující požadavky pro druh konstrukční části typu DP2. Na základě této doby byla konstrukce zatříděna jako EI 60 DP2.

Kritéria vyhodnocení zkoušky:

  • Celistvost: Konstrukce si po celou dobu musí zachovat své dělící funkce, aniž by došlo ke vznícení bavlněného polštářku přikládaného na povrch konstrukce, k umožnění průchodu měrky konstrukcí či k souvislému plamennému hoření.
  • Izolace: Neexponovaný povrch konstrukce nesmí vykazovat přírůstek průměrné teploty vyšší než 140 K nebo přírůstek teploty ve kterémkoliv bodě nad počáteční průměrnou teplotu o více jak 180 K.

Určení druhu konstrukční části (dle ČSN 73 0810):

Nedílnou součástí vyhodnocení konstrukce je určení druhu konstrukční části. V objektech jsou jednotlivé konstrukce většinou složeny z více materiálů o různých třídách reakce na oheň. Kmenové návrhové normy proto třídí výsledné konstrukce v celkové sestavě do 3 základních druhů (DP1, DP2, DP3).

  • Konstrukce druhu DP1: Nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru. Sestávají z výrobků třídy reakce na oheň A1 či A2 nebo B až F umístěných uvnitř konstrukčních částí mezi výrobky A1 nebo A2, u kterých nesmí dojít k jejich vzplanutí a není na nich závislá stabilita konstrukce.
  • Stavební konstrukce druhu DP2: Nezvyšují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru. Tyto konstrukce mohou být z výrobků B až D, na kterých je závislá stabilita konstrukce, avšak musí být umístěny uvnitř konstrukčních částí mezi výrobky A1 a A2. Případně z výrobků B až F uvnitř A1 či A2 a není na nich závislá stabilita konstrukce.

Základní pojmy v požární bezpečnosti staveb

Požární úsek

Objekt se dělí na menší celky, tzv. požární úseky (PÚ), což je ohraničená část stavby. Ohraničení zajišťují tzv. požárně dělící konstrukce. Pokud stavební objekt není dělen do požárních úseků, považujeme celý tento objekt za jeden požární úsek. Celková půdorysná plocha požárního úseku S [m2] se stanoví součtem půdorysných ploch jednotlivých užitných podlaží požárního úseku. Z požárního rizika každého požárního úseku vyplývá omezení jeho délky a šířky a také počtu užitných podlaží.

Příklady prostorů, které musí tvořit samostatný požární úsek:

  • strojovny výtahů, pokud není strojovna umístěna nad výtahovou šachtou a netvoří s ní samostatný požární úsek,
  • strojovny vzduchotechniky,
  • kotelny s výkonem jednoho kotle přes 70 kW nebo s více kotli o celkovém výkonu 140 kW,
  • jiná technická zařízení, která mají půdorysnou plochu větší než 50 m2, např. Trafostanice.

Jestliže požární úsek prochází částí objektu, kde je určeno několik výšek 1.NP, posuzuje se tento požární úsek podle nejméně příznivých podmínek.

Užitné podlaží

Užitné podlaží je každé podlaží v objektu nebo v jeho části, které leží na stropní konstrukci s nosnou funkcí. Za užitné podlaží nepovažujeme podlaží technické, například strojovnu vzduchotechniky nebo strojovnu výtahů, v případě, že je umístěno v posledním nadzemním podlaží a není zde trvalé nebo dočasné pracovní místo.

Požární riziko

Požární riziko vyjadřuje tepelné namáhání stavebních konstrukcí v průběhu případného požáru v posuzovaném úseku. Takovou teoretickou intenzitu požáru danou množstvím, druhem a způsobem zabudování a uložení hořlavých látek a podmínkami hoření lze u nevýrobních objektů snížit použitím požárně bezpečnostních zařízení a opatření.

Výpočtové požární zatížení

Pokud se v jednom požárním úseku vyskytují provozy s různými hodnotami pn resp. pnv, určí se průměrná hodnota výpočtového požárního zatížení.

  • Součinitel a: Vyjadřuje rychlost odhořívání z hlediska charakteru hořlavých látek, popř. jejich uspořádání. Stanoví se ze součinitele an (pro nahodilé požární zatížení) a ze součinitele as (pro stálé požární zatížení). V případě, že není hodnota součinitele an stanovena normovou hodnotou pro celý požární úsek, příp. pro druhy provozů, stanoví se váženým průměrem.
  • Součinitel b: Vyjadřuje rychlost odhořívání, tj. úbytek hmotnosti hořlavé látky za časovou jednotku z hlediska stavebních podmínek (plochy a výšky přivětrávacích otvorů). V případech, kde hodnota součinitele b je nižší než 0,5, popř. vyšší než 1,7, počítá se se součinitelem b=0,5; resp. b=1,7.
  • Součinitel c: Snižující součinitel c (bez rozměru) vyjadřuje vliv požárně bezpečnostního opatření.

Stupeň požární bezpečnosti

Požární úseky mohou být zařazeny do sedmi stupňů požární bezpečnosti. Stupeň požární bezpečnosti se označuje římskými číslicemi (I. až VII. SPB) a vyjadřuje požadavek na požární odolnost. To znamená, že čím vyšší stupeň požární bezpečnosti, tím vyšší nároky na požární odolnost stavebních konstrukcí a přísnější kritéria při návrhu únikových cest. Požární úseky bez požárního rizika se posuzují jako požární úseky v I. SPB.

Příklady maximálního dovoleného součinitele c pro různé výškové polohy požárních úseků:

  • U požárních úseků s výškovou polohou hp = 60 - 100 m - max. 0,65.
  • U požárních úseků s výškovou polohou hp > 100 m - max. 0,55.

tags: #požární #bezpečnost #staveb #zkoušky #komplexní #informace

Oblíbené příspěvky: