Komplexní přehled požární ochrany sádrokartonových konstrukcí

Co je požární odolnost a její význam ve stavebnictví

Požární odolnost je jednou ze základních vlastností většiny staveb a představuje klíčový parametr pro zajištění bezpečnosti budov v případě požáru. Vždy se váže k celé stavební konstrukci, nikoli k jednotlivým použitým materiálům.

Obecně vzato, požární odolnost je časový interval uváděný v minutách, po který jsou naplňovány jednotlivé normativně definované parametry konstrukce. Tyto parametry udávají, po jak dlouhou dobu během požáru je konstrukce schopná udržet své funkce. Hlavní parametry jsou:

• R (nosnost): Udává, po jak dlouhou dobu během požáru je konstrukce schopná nést zatížení.
• E (celistvost): Udává, po jak dlouhou dobu během požáru je konstrukce celistvá, respektive brání průniku plamenů a horkých plynů.
• I (izolace): Udává dobu, po kterou nenastane zvýšení maximální teploty na nechráněné straně konstrukce minimálně o 180° C, respektive zvýšení průměrné teploty o 140° C. Měří se na chráněné straně konstrukce.

Parametr I může být v některých případech (např. u otvorových výplní) nahrazen parametrem W - ten se označuje jako „hustota tepelného toku“ a hodnotí se v jisté vzdálenosti od chráněného povrchu. Jedná se tedy o měkčí parametr než I, a tudíž platí, že konstrukce splňující parametr I splňuje zároveň i parametr W.

Sádrokartonové konstrukce a jejich role v požární ochraně

U konkrétní sádrokartonové desky můžeme mluvit o reakci materiálu na oheň (dříve tzv. hořlavost). Tento parametr je dnes nahrazen parametrem „reakce na oheň“, který přesněji charakterizuje daný materiál, nicméně v zásadě popisuje míru hořlavosti materiálu. Deska sama o sobě tedy nemá požární odolnost, přisuzuje se jí však míra reakce na oheň.

Z hlediska požární odolnosti je sádrokarton obecně velmi výkonný materiál. Ve spojení s požární odolností je dobré připomenout, že sádrokarton je materiál nehořlavý. V případě sádrokartonových desek Rigips se jedná o kategorii nehořlavých materiálů, která je definována indexem A2, s1, d-0. Toto zatřídění vyplývá přímo z výrobkové evropské normy - ČSN EN 520 Sádrokartonové desky. I přesto, že sádrokartonová deska obsahuje hořlavý karton, chová se celkově jako nehořlavý materiál.

Čtěte také: Vše o požární odolnosti OSB desek

Protipožární vlastnosti sádrokartonu

Výkonnost sádrokartonu v požáru je způsobena krystalicky vázanou vodou ve hmotě sádrového jádra desek, která při požáru funguje jako automatický hasicí přístroj. Jednou z výhod použití desek na bázi sádry je jejich již zmíněné uvolňování krystalické vody. To pohltí značnou část tepelné energie požáru a desky tak fungují jako automatický „hasicí přístroj“. Z každého čtverečního metru sádrokartonu se během požáru uvolní přibližně 1,5 litru vody.

Protipožární sádrokarton pak navíc obsahuje skelná vlákna a inertní přísady, které minimalizují objemové změny desek a prodlužují jejich celistvost při požáru. Míra požární odolnosti konstrukce je závislá zejména na kvalitě sádrokartonových desek - RB (A) deska zajistí nižší požární odolnost konstrukce, zatímco protipožární sádrokarton (např. RF (DF) deska) zajistí vyšší.

Limity použití sádrokartonu

Žádná sádrokartonová či sádrová deska však nemůže být žáruvzdorná. Neumí odolávat ani zvýšeným teplotám bez ohledu na požár. Bez ohledu na to, zda se jedná o základní sádrokarton RB (A) nebo protipožární desku RF (DF), není materiál žáruvzdorný. Tyto desky po jistou dobu požáru odolávají, nicméně postupem času dochází k jejich degradaci.

Povrchový karton shoří a sádrové jádro se během požáru začne postupně rozpadávat. To je způsobeno postupným uvolňováním vázané vody z krystalické mřížky sádrovce. Z di-hydrátu síranu vápenatého (CaSO4.2H2O) se tak během požáru stane hemi-hydrát síranu vápenatého (CaSO4.1/2H2O) - neboli „vypálená sádra“. Ta postupně vlivem působícího ohně zmenšuje svůj objem a stává se značně křehčí.

Proto se ani protipožární sádrokarton nehodí například pro opláštění tepelně namáhaných částí krbů. Obecně platí, že sádrokartonové desky lze použít jen tehdy, když teplota na jejich povrchu během jejich životnosti nevzroste dlouhodobě nad 45° Celsia (krátkodobě nad 60° Celsia).

Čtěte také: Kompletní průvodce požární odolností OSB desek

Klasifikace požárních konstrukcí a metody ochrany

U požárních konstrukcí lze kromě samotné požární odolnosti rovněž určit i tzv. druhovost požárních konstrukcí (DP1 až DP3), která je zpřesňujícím parametrem a má význam pro správný návrh konstrukce v rámci projektu. Zjednodušeně lze říci, že konstrukce typu DP1 se skládají výhradně z nehořlavých komponent, kdežto DP2 a DP3 jsou konstrukce, které mohou obsahovat i součásti hořlavé.

Druhovost požárních konstrukcí

Obecné metody požární ochrany konstrukcí

Pro dosažení požadované požární odolnosti se používají různé metody ochrany stavebních konstrukcí:

• Obetonování: Mokrá technologie, kterou je dosažena protipožární ochrana o velké objemové hmotnosti.
• Obezdění: Tradiční technologie, kterou jsou obezděny svislé konstrukční prvky. K obezdění jsou výhodnější tepelněizolační tvarovky.
• Protipožární nástřiky: Omítky speciálního složení, které se ve většině případech používají na ocelové a železobetonové konstrukce.
• Obklady deskovými materiály: U požární ochrany v podobě požárních ochranných desek hraje roli nejen výběr druhu desky, ale také systém upevnění k chráněné konstrukci.

Velmi citlivé na vysoké teploty při požáru jsou konstrukce ocelové. U nich dochází vlivem vysokých teplot k zásadnímu poklesu meze kluzu, pevnosti a modulu pružnosti a ke zvyšování teplotní roztažnosti oceli, což vede k velkým deformacím. Ocelové konstrukce musí být vždy chráněny proti účinkům vysokých teplot za požáru; při splnění normových podmínek lze využít nátěry a nástřiky, obecně lze konstrukci obložit deskovými materiály, například sádrokartonem. U dřevěných konstrukcí je požární odolnost řízena především rozměry prvků, ale závisí také na obsahu pryskyřice ve dřevě, vlhkosti apod.

Legislativní a projektové požadavky na požární ochranu

Každý objekt je z hlediska požární bezpečnosti posuzován individuálně a neexistuje jednoduchá pomůcka pro určení požární odolnosti. Požadavky není možné jednoduše doporučit nebo určit, plynou z normativního kodexu návrhových požárních norem a lze je stanovit výhradně na základě projektu požární bezpečnosti konkrétního stavebního objektu.

Požárně bezpečnostní řešení stavby (PBŘ)

Dokument posouzení se jmenuje Požárně bezpečnostní řešení stavby (PBŘ), které zpracovává požární specialista. PBŘS je nedílnou součástí projektové dokumentace stavby a vždy obsahuje textovou část a výkresovou část. Zde je stanoveno, jakou požární odolnost musí příslušná konstrukce mít (včetně požárního uzávěru) a jaké další úpravy bude nutné ve stavbě provést.

Čtěte také: Dřevěné konstrukce a požár

Odborná montáž a certifikace

Aby byly požadavky na požární odolnost naplněny, je nutné zvolit některou ze systémových konstrukcí, která byla patřičně odzkoušena a následně klasifikována, případně i certifikována pro určitou požární odolnost. V případě, že požární odolnost konstrukce je předepsána v projektu a je tedy nutné ji při kolaudaci prokázat, nelze tuto konstrukci montovat svépomocně.

Požárně odolné konstrukce ve smyslu vyhlášky MV č. 246/2001 Sb. musí být montovány odborně způsobilou firmou, jejíž způsobilost byla potvrzena certifikátem. Práci musí provést odborná firma, která je pro provádění těchto prací vyškolena, například Cechem sádrokartonářů, a musí na odvedenou práci vystavit příslušný certifikát, který je teprve dokladem pro hasiče.

Je důležité rozlišovat: certifikát, který dostanete k samotným deskám ve stavebninách, se týká jenom desek; konečný atest se však vztahuje na dokončenou konstrukci. Samotnou SDK desku totiž není možné klasifikovat z hlediska požární odolnosti, jelikož se jedná o vlastnost, kterou je možné posuzovat pouze v rámci celé konstrukce (deska + podkonstrukce + případně izolace). Všechny odzkoušené konstrukce, které jsou v současné době platné, jsou uvedeny v Katalozích požárně odolných konstrukcí, které poskytují výrobci. Při volbě těchto materiálů tedy nezáleží na tom, zda se jedná o konstrukci s požární odolností či bez ní. V určitých případech je ovšem nutné volit například speciální typy profilů nebo upevňovacích prvků.

Pasivní a aktivní požární ochrana

Požární ochrana se dělí na pasivní a aktivní prvky. Sádrokartonové konstrukce jsou typickým příkladem pasivní požární ochrany, která má za úkol omezit šíření požáru a jeho zplodin.

• Pasivní požární ochrana: Omezuje šíření požáru uvnitř budovy členěním objektu do požárních úseků, které ohraničují tzv. požárně dělicí konstrukce. Řeší také požárně nebezpečný prostor, únikové a zásahové cesty a požární uzávěry otvorů (dveře, vrata, poklopy, revizní dvířka instalačních šachet). V rodinném domě hraje stěžejní funkci právě pasivní požární ochrana. Požární riziko představuje míru rozsahu případného požáru v posuzované budově nebo její části. Požárně nebezpečný prostor nemá zasahovat na sousední pozemek, může zasahovat do veřejných prostranství, komunikací apod.
• Aktivní požární ochrana: Je systém aktivních prvků doplňující pasivní ochranu budovy, které se navrhují u staveb většího rozsahu s vyšší koncentrací osob. Tyto prvky detekují a samočinně nebo řízeně reagují, likvidují, případně snižují účinek vznikajícího požáru. Patří sem zařízení pro odvětrávání a odvod kouře, samočinná stabilní hasicí zařízení a přenosné hasicí přístroje. Aktivní požární ochrana hraje zásadní roli zejména v prvotní fázi požáru: při jeho vzniku a následném rozhořívání. Pro prvotní zásah proti ohni jsou určeny přenosné hasicí přístroje; každý rodinný dům musí být například vybaven alespoň jedním s hasicí schopností nejméně 34A. Hasicí přístroj musí být při vzniku požáru volně přístupný ke svému užití pro rychlý zásah proti ohni uživateli objektu.

Vhodný návrh únikových cest je nedílnou součástí požárně bezpečnostního řešení stavby. Při vzniku požáru je zapotřebí zajistit ochranu osob, jelikož jsou uživatelé objektu ohrožováni nejen samotným požárem, ale i zplodinami hoření.

Specifické požadavky pro instalaci krbů a sádrokarton

Vzhledem k tomu, že sádrokartonové desky nejsou žáruvzdorné a neumí odolávat dlouhodobě vysokým teplotám, je jejich použití v blízkosti krbů omezené a řídí se přísnými normami:

• Každý dokončený krb musí mít návod na použití, který se předává odběrateli při předání krbu s předávacím protokolem a záručním listem. Krbová vložka musí být řádně certifikována.
• Stěny přiléhající ke krbu musí být nehořlavé. Ve stěně, ke které je přistaven krb, nesmí být elektrické vedení, rozvod vody a plynu. Rovněž ve stěně ani na jejím povrchu nesmí být hořlavé materiály nebo materiály, které by teplem uvolňovaly škodliviny. Stejné podmínky platí pro stropní konstrukci nad krbem.
• V souladu s ČSN 73 4230 musí být SDK podhled (opláštění krovu) střešní konstrukce nad krbem proveden s požární odolností EI 30 DP1, a to do vzdálenosti 1,5m všemi směry od líce prostupujícího komínového tělesa. Ke kolaudaci musí být doložen doklad o montáži SDK podhledu s požadovanou požární odolností.
• Podlaha před otevíratelnou stranou krbu s krbovou vložkou a uzavíratelným ohništěm musí být nehořlavá nebo s nehořlavou úpravou, a to do vzdálenosti 800mm před touto stranou a v šířce 400mm do stran.
• Dle požadavku ČSN 73 4230 nesmí být v místnosti, kde je umístěn krb, zařízení na odsávání vzduchu (digestoř), které by vyvolalo zpětný tah a únik spalin do prostoru s krbem. Klimatizace může být pouze přetlaková.

tags: #co #je #pozarni #sprava #sdk

Oblíbené příspěvky:

• kompletní průvodce izolací venkovního potrubí
• Proč zvolit pultovou střechu pro váš dům?
• Podrobný průvodce sádrovou omítkou
• faktory hmotnosti betonového odpadu
• Pokládka dlažby na šikmém terénu