Požární uzávěry a sádrokartonové konstrukce: Komplexní přehled pro požární bezpečnost staveb

Aktivní požární ochrana hraje zásadní roli zejména v prvotní fázi požáru: při jeho vzniku a následném rozhořívání. Objekt je členěn do požárních úseků pro zamezení šíření požáru uvnitř budovy. Řešení nebezpečného prostoru a odstupových vzdáleností mezi objekty je důležité pro zabránění přenesení požáru z hořící budovy na jiné části téže budovy nebo na sousední stavby. Řešení únikových a zásahových cest je nedílnou součástí pro umožnění zasahujícím jednotkám požární ochrany účinný protipožární zásah. Vhodný návrh únikových cest je nedílnou součástí požárně bezpečnostního řešení stavby. Při vzniku požáru je zapotřebí zajistit ochranu osob, jelikož jsou uživatelé objektu ohrožováni nejen samotným požárem, ale i zplodinami hoření. Pro prvotní zásah proti ohni uživateli domu jsou určeny přenosné hasicí přístroje. Každý rodinný dům musí být vybaven alespoň jedním přenosným hasicím přístrojem s hasicí schopností nejméně 34A.

Aktivní požární ochrana je systém aktivních prvků doplňující pasivní ochranu budovy, a které se navrhují pouze u staveb většího rozsahu s vyšší koncentrací osob. Tyto doplňující prvky detekují a samočinně nebo řízeně reagují, likvidují, případně snižují účinek vznikajícího požáru. Zařízení pro odvětrávání a odvod kouře je bezpečnostní zařízení, které má za úkol odvod kouře, tepla a spalin hoření z budovy v případě požáru. Samočinné stabilní hasicí zařízení jsou pevně zabudovaná ve stavebních konstrukcích stavby a která v případě požáru začnou samočinně hasit vzniklý požár. V rodinném domě se prvky aktivní požární ochrany nevyskytují a v případě vzniku požáru hraje tedy stěžejní funkci pasivní požární ochrana. Je zde však nutné instalovat bezpečnostní prvky, které mohou zabránit škodám na majetku či na životech lidí i zvířat.

Dokument posouzení se jmenuje Požárně bezpečnostní řešení stavby (zkratka PBŘ), které zpracovává běžně požární specialista. PBŘS je nedílnou součástí projektové dokumentace stavby a vždy obsahuje textovou část a výkresovou část. Požární riziko představuje míru rozsahu případného požáru v posuzované budově nebo její části. Požadované hodnoty požární odolnosti se zakreslují do výkresové části požárně bezpečnostního řešení, a to ke všem nosným a požárně dělicím konstrukcím.

Požární uzávěry otvorů

Požární uzávěry otvorů uzavírají otvory (dveře, vrata, poklopy, revizní dvířka instalačních šachet) v požárně dělicích konstrukcích. Požární uzávěry otvorů jsou otvíravé plošné konstrukce v požárních stěnách a stropech (dveře, okna, poklopy apod.). Stále se však jedná o konstrukce uvnitř objektu, mezi požárními úseky. Okna a dveře na fasádě většinou žádnou požární odolnost vykazovat nemusejí.

Mezní stavy požární odolnosti požárních uzávěrů

Požadavek požární odolnosti musí splňovat všechny nosné a požárně dělicí konstrukce a je to doba v minutách, po kterou musí být schopny odolávat účinkům požáru bez porušení požadované funkce. Těchto funkcí může být několik a určují je tzv. mezní stavy. Mezní stav požární odolnosti zohledňuje typ konstrukce: zda je nosný či nenosný, zda jde o stěnu, sloup, popř. dveře. Norma ČSN EN 13501-2 definuje řadu mezních stavů, čtyřmi nejčastěji používanými jsou: R, E, I, W. Doba požární odolnosti je měřena v minutách, přičemž je vytvořena stupnice.

Čtěte také: Vše o požární odolnosti OSB desek

• Mezní stav „R“ (únosnost a stabilita): Platí pro všechny nosné konstrukce (včetně těch uvnitř požárního úseku), které zajišťují stabilitu objektu - nosnou funkci musí plnit i během požáru.
• Mezní stav „E“ (celistvost): Platí pro všechny plošné požárně dělicí konstrukce. Během požáru se nesmí v požárně dělicí konstrukci vytvořit trhlina, kterou by mohl plamen prošlehnout nebo horké plyny do jiného požárního úseku. Mezní stav „E“ musí splňovat požární stěny a stropy oddělující požární úseky, případně požární předstěny, podhledy a požární uzávěry.
• Mezní stav „I“ (izolační schopnost): Platí pro plošné požárně dělicí konstrukce, které musí zabránit nadměrnému ohřívání prostoru na straně odvrácené od požáru. Nesmí se vznítit ani materiál na neohřívané straně ani v její blízkosti.
• Mezní stav „W“ (omezení radiace tepla): Platí pro plošné požárně dělicí konstrukce a jde o podobný mezní stav jako „I“, ovšem s méně přísnými požadavky. Snížení požadavku „I“ na benevolentnější mezní stav „W“ může být použito v případě požárních uzávěrů (např. dveří) mezi běžnými požárními úseky.
• Mezní stav „C“ (samozavírání): Dle kmenových norem ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 musí být dveře, které jsou z provozních důvodů převážně nebo trvale otevřeny, vybaveny zařízením, které v případě požáru umožní samočinné uzavření, tedy nejčastěji samozavíračem.
• Mezní stav „S“ (kouřotěsnost): Dveře do zvláště chráněných prostor, které slouží k evakuaci většího počtu osob, musí zamezit proniknutí kouře, aby nemohlo dojít k nadýchání zplodin a ohrožení na životech.

Požární uzávěry mezi dvěma běžnými požárními úseky musí splňovat mezní stav EW, dveře vedoucí do chráněné únikové cesty musí splnit mezní stav EI. Požární uzávěry jsou vyňaty z hodnocení konstrukčního systému. Navržením dřevěných dveří (konstrukce DP3) tedy není objekt řazen do hořlavého konstrukčního systému.

Požární odolnost stavebních konstrukcí

Požární odolnost zděných konstrukcí je ve většině případech dostačující. Požární odolnost zdiva je především ovlivněna tloušťkou stěny a typem použitých zdicích prvků. Velmi citlivé na vysoké teploty při požáru jsou konstrukce ocelové. Ocelové konstrukce musí být vždy chráněny proti účinkům vysokých teplot za požáru. U dřevěných konstrukcí je požární odolnost řízena především rozměry prvků, ale závisí také na obsahu pryskyřice ve dřevě, vlhkosti apod.

Způsoby zvyšování požární odolnosti konstrukcí

U rekonstrukcí stávajících budov, kdy se zvyšuje požární zatížení, nebo u specifických konstrukcí už požární odolnost bez dalších opatření nemusí být splnitelná. Pak je potřeba konstrukci nějak upravit, respektive něčím „zakrýt“ tak, aby se chráněná konstrukce začala zahřívat pomaleji.

• Obetonování: Mokrá technologie, kterou je dosažena protipožární ochrana o velké objemové hmotnosti.
• Obezdění: Tradiční technologie, kterou jsou obezděny svislé konstrukční prvky. K obezdění jsou výhodnější tepelněizolační tvarovky.
• Protipožární nástřiky a omítky: Omítky speciálního složení, které se ve většině případech používají na ocelové a železobetonové konstrukce. Nejvýhodnější z hlediska požární ochrany jsou omítky sádroperlitové nebo sádrovermikulitové.
• Obklady deskovými materiály: U požární ochrany v podobě požárních ochranných desek hraje roli nejen výběr druhu desky, ale také systém upevnění k chráněné konstrukci.
• Požární nátěry: Vyznačují se subtilností a možností libovolného barevného řešení. Mají omezenou životnost (obvykle okolo 10 let).
• Intumescentní nátěry: Jsou z hlediska použití univerzální a používány jsou nejčastěji, a to zejména pro ocelové, dřevěné, ale i betonové konstrukce. Při tepelné expozici nátěr napění až na 50násobek své původní tloušťky.
• Zábranové nátěry: Používají se zejména na kabely a plastové výrobky.
• Sublimující nátěry: Používají se výjimečně a výhradně na ocelových konstrukcích.

Typy konstrukcí a požární odolnost

Následně jsou popsány jednotlivé typy stavebních konstrukcí, pro které jsou požadovány požární odolnosti:

1. Požární stěny a požární stropy: Plošné konstrukce na hranici požárního úseku uvnitř objektu, popřípadě na hranici dvou objektů.
2. Požární uzávěry otvorů: Otvíravé plošné konstrukce v požárních stěnách a stropech (dveře, okna, poklopy apod.).
3. Obvodové stěny: Plošné konstrukce na hranici objektu, za nimiž je volné prostranství. Pokud je obvodová stěna posuzována pouze z vnitřní strany, je možné snížit požadovaný mezní stav na EW, respektive REW u nosných konstrukcí.
4. Nosné konstrukce střech: Posuzují se tehdy, pokud jde o střechu nebo strop, nad nimiž není stálé nebo nahodilé požární zatížení.
5. Nosné konstrukce zajišťující stabilitu objektu uvnitř požárního úseku: Sloupy, průvlaky, nosníky, pilíře, nosné stěny, stropy vícepodlažních požárních úseků apod.
6. Nosné konstrukce zajišťující stabilitu umístěné vně objektu: Sloupy, průvlaky, nosníky, pilíře, nosné stěny, stropy vícepodlažních požárních úseků apod.
7. Nosné konstrukce nezajišťující stabilitu objektu: Prutové nebo plošné konstrukce vestavěných částí objektu, například vestavěných podlaží.
8. Nenosné konstrukce uvnitř požárního úseku: Jakékoliv stabilní konstrukce, které neoddělují dva požární úseky - například příčky uvnitř bytu.
9. Konstrukce schodišť: Platí pouze pro ta schodiště, po kterých uniká více než 10 osob a která nejsou v chráněné únikové cestě.
10. Výtahové a instalační šachty: Jejich obalové konstrukce mají oproti požárním stěnám snížený požadavek požární odolnosti (s výjimkou evakuačních a požárních výtahů a šachet vyšších než 45 m). V místě instalačního prostupu nesmí vznikat „požární most“ jakožto slabé místo v požárně dělicí konstrukci.
11. Střešní pláště: Řešeny obdobně jako nosné konstrukce střech.

Druhovost požárních konstrukcí (DP1 až DP3)

U požárních konstrukcí lze kromě samotné požární odolnosti rovněž určit i tzv. druhovost požárních konstrukcí (DP1 až DP3), která je zpřesňujícím parametrem a má význam pro správný návrh konstrukce v rámci projektu. Zjednodušeně lze říci, že konstrukce typu DP1 se skládají výhradně z nehořlavých komponent, kdežto DP2 a DP3 jsou konstrukce, které mohou obsahovat i součásti hořlavé. Do kategorie konstrukcí DP2 je daná skladba smíšené konstrukce klasifikována po dobu, než dojde ke vznícení hořlavých součástí takové konstrukce.

Čtěte také: Kompletní průvodce požární odolností OSB desek

Požární odolnost sádrokartonových konstrukcí

Požární odolnost je jednou ze základních vlastností většiny staveb. Vždy se váže k celé stavební konstrukci, ne k jednotlivým použitým materiálům. U konkrétní sádrokartonové desky můžeme mluvit o reakci materiálu na oheň. Z hlediska požární odolnosti je sádrokarton obecně velmi výkonný materiál. To je způsobeno krystalicky vázanou vodou ve hmotě sádrového jádra desek, která při požáru funguje jako automatický hasicí přístroj. Protipožární sádrokarton pak navíc obsahuje skelná vlákna a inertní přísady, které minimalizují objemové změny desek a prodlužují jejich celistvost při požáru. Ve spojení s požární odolností je dobré i připomenout, že sádrokarton je materiál nehořlavý.

Žádná sádrokartonová či sádrová deska však nemůže být žáruvzdorná, neumí odolávat vyšším teplotám (i bez ohledu na požár) - proto se ani protipožární sádrokarton nehodí např. pro opláštění tepelně namáhaných částí krbů. Obecně platí, že sádrokartonové desky lze použít jen tehdy, když teplota na jejich povrchu během jejich životnosti nevzroste dlouhodobě nad 45° Celsia (krátkodobě nad 60° Celsia).

Montáž sádrokartonových konstrukcí

Požárně odolné konstrukce Rigips, člen Skupiny Saint-Gobain, musí být ve smyslu vyhlášky MV č.246/2001 Sb. montovány odborně způsobilou firmou, jejíž způsobilost byla potvrzena certifikátem značky Rigips s platností na 3 roky. Pokud tedy nemá koncový zákazník platný potřebný certifikát, montáž nesmí provádět (hrozí komplikace při kolaudaci, kde je certifikát kontrolován).

Samotnou SDK desku není možné klasifikovat z hlediska požární odolnosti (lze deklarovat pouze třídu reakce na oheň), jelikož se jedná o vlastnost, kterou je možné posuzovat pouze v rámci celé konstrukce (deska + podkonstrukce + případně izolace). Všechny odzkoušené konstrukce, které jsou v současné době platné, jsou uvedeny v Katalogu požárně odolných konstrukcí Rigips. V tomto katalogu jsou dále základní informace k této problematice. Co se týká konstrukcí Rigips, tak jsou zkoušeny vždy naprosto běžně využívané tenkostěnné profily i sádrové tmely. Při volbě těchto materiálů tedy nezáleží na tom, zda se jedná o konstrukci s požární odolností či bez ní. V případě příslušenství se až na výjimky volí také běžně používané komponenty. V určitých případech je ovšem nutné volit např. speciální šrouby. Dále jsou přísnější požadavky např. na množství šroubů.

Deska sama o sobě tedy nemá požární odolnost, přisuzuje se jí však míra reakce na oheň. I přesto, že obsahuje hořlavý karton, chová se celkově jako nehořlavý materiál. „V případě sádrokartonových desek Rigips se jedná o kategorie nehořlavých materiálů, která je definována indexem A2, s1, d-0. Toto zatřídění vyplývá přímo z výrobkové evropské normy - ČSN EN 520 Sádrokartonové desky,“ doplňuje Robert Hošek. Některé speciální desky, např. protipožární deska RF (DF), navíc obsahují skelná vlákna, která zamezují objemovým změnám sádrového jádra a prodlužují jeho celistvost při požáru.

Čtěte také: Dřevěné konstrukce a požár

Sádrokartonové desce nemůžeme přisuzovat ani vlastnost žáruvzdornosti. Bez ohledu na to, zda se jedná o základní sádrokarton RB (A) nebo protipožární desku RF (DF), není materiál žáruvzdorný. Tyto desky po jistou dobu požáru odolávají, nicméně postupem času dochází k jejich degradaci. Povrchový karton shoří a sádrové jádro se během požáru začne postupně rozpadávat. To je způsobeno postupným uvolňováním vázané vody z krystalické mřížky sádrovce. Z di-hydrátu síranu vápenatého (CaSO4.2H2O) se tak během požáru stane hemi-hydrát síranu vápenatého (CaSO4.1/2H2O) - neboli „vypálená sádra“. Ta postupně vlivem působícího ohně zmenšuje svůj objem a stává se značně křehčí.

Jednou z výhod použití desek na bázi sádry je jejich již zmíněné uvolňování krystalické vody. To pohltí značnou část tepelné energie požáru a desky tak fungují jako automatický „hasicí přístroj“. Z každého čtverečního metru sádrokartonu se během požáru uvolní přibližně 1,5 litru vody.

Požární zkoušky provádíme ve zkušebně PAVÚS ve Veselí nad Lužnicí za dodržení přísných podmínek a zkušebních norem. Zkoušky se provádějí v požární peci akreditované laboratoře na objednávku výrobců, kteří tím chtějí rozšířit možnosti uplatnění takových prvků.

Důležité aspekty pro projektování a realizaci

Požární výška objektu "h" je definována jako výška od čisté podlahy 1.NP k čisté podlaze posledního užitného NP. V případě hořlavého konstrukčního systému s požární výškou objektu v rozmezí 9 < h ≤ 12 metrů musí být v objektu navržena chráněná úniková cesta (CHÚC). Požárně nebezpečný prostor nemá zasahovat na sousední pozemek, může zasahovat do veřejných prostranství, komunikací apod. Požární pásy jsou vodorovné a svislé části obvodové konstrukce na hranici požárního úseku a zabraňují přestupu požáru do jiného požárního úseku přes fasádu (exteriérem). Požární pásy musí být taktéž zhotoveny na hranici dvou objektů. Pásy mají být alespoň 0,9 m široké (vysoké) a musí být z konstrukcí druhu DP1.

Minimální šířka jednopruhové komunikace pro hasiče jsou 3 metry a v případě RD musí končit nejvýše 50 metrů od objektu.

tags: #pozarni #uzavery #sdk #informace

Oblíbené příspěvky:

• Objevte svět kabrioletů Mercedes-Benz
• harmonie přírody v akváriu bez filtru
• Štěrk v Uherském Brodě a okolí
• Návod na vytvoření dokonale rovného podkladu
• Nabídka betonových truhlíků