Sádrokartonové podhledy v podkroví: Jednoduchý nebo dvojitý rošt?

Sádrokartonové podhledy patří k nejrozšířenějším podhledům, alespoň co se výstavby rodinných a bytových domů týče. Jejich přednosti, jako je jednoduchá montáž, moderní vzhled a nízká cena, nahrávají jeho využitelnosti při realizaci podhledů nejen při rekonstrukci podkroví. Sádrokarton, jakožto stavební materiál, je velice lehký, jeho montáž nevyžaduje dlouhé procesy a hlavně se v něm snadno vedou veškeré instalace bez nutnosti zasekávání drážek do pevných zdí.

Sádrokartonové podhledy jsou jednou z nejčastějších objednávek sádrokartonářských prací. Využívají se při výstavbě rodinných i bytových domů, ale i při rekonstrukcích a opravách bytových, občanských i průmyslových staveb. Montáž sádrokartonového podhledu se provádí nejen v novostavbách, kde slouží pro zakrytí vedení různých instalací, montáž bodových svítidel apod., ale hojně se používá i při rekonstrukcích starých budov. Sádrokartonový podhled slouží především pro snížení světlé výšky místnosti a vytvoření tepelně-izolační konstrukce, své uplatnění nalezne také při rekonstrukci podkroví a půdních vestavbách. Jedná se o cenově přijatelné řešení, v současnosti jsou sádrokartonové podhledy společně se sádrokartonovými příčkami nejrozšířenější konstrukce pro úpravu interiéru.

Výhody sádrokartonových podhledů

• Bez sekání schováte veškeré instalace.
• Rychle zakryjete nevzhledný stávající strop.
• Celá konstrukce je lehká a nezatěžuje zbytečně současné stropy. Hodí se proto i pro rekonstrukce.
• Zlepšuje zvukovou izolaci.
• Za použití minerální izolace snížíte tepelné ztráty.
• Impregnovaný sádrokarton můžete použít i v kuchyni a koupelně.
• Moderní a čistý vzhled a nízká cena.

Typy sádrokartonových konstrukcí vhodných na strop

Vybírat můžete z více druhů SDK podhledů, a to z:

• podhledu montovaného přímo na strop,
• závěsného podhledu,
• samonosného podhledu,
• podhledu kazetového.

Kovová konstrukce podhledu

Nosná konstrukce, na kterou se desky upevňují, je vyrobena z ocelových tenkostěnných pozinkovaných profilů nebo dřevěných latí. Rošt se skládá z tenkostěnných válcovaných profilů, jejichž materiálem je nejčastěji pozinkovaný plech. Profily se nazývají CD nebo UD a jsou to tzv. kloboukové profily. Maximální přípustná rozteč profilů je 400 mm. Umísťujeme-li profily v podkroví na krokve, pak je maximální vzdálenost krokví od sebe pro daný rošt 900 až 1000 mm. Vše se řídí dle konkrétního výrobce kovových komponentů. Kovové profily se upevňují pomocí upevňovacích prvků daného systému.

Jednoduchý nebo dvojitý rošt?

Pevnost (nosnost) roštu není závislá na tom, jestli je jednoduchý, nebo dvojitý, ale na počtu kotevních prvků. Jednoduché rošty se hojně používají na šikminy v půdních vestavbách a pokud to výškově vychází, tak i na vodorovné stropy na hambálkách (na kleštinách). Jednoduchý rošt se většinou používá tam, kde je CD profil uchycen pomocí přímého závěsu. Kdyby chtěl někdo namítnout, že se mohly pružinové závěsy, používané u křížového roštu, umístit přímo do montážních CD profilů, pak by se již nejednalo o žádnou ze standardních konstrukcí popsaných v montážních návodech výrobce. Do takového experimentu se pouštět nedoporučuje.

Čtěte také: OSB desky jako podhled: postup

Jednoduchou podkonstrukci z R-CD profilů využijete v případě svěšení 40-150 mm. Oproti křížové konstrukci s ní ušetříte materiál - o přibližně 50 % méně profilů a křížové spojky. Na druhou stranu je pracnější montáž, protože je nutné vzájemně spojit CD profil a přímý závěs/stávající třmen dvěma vruty typu LB.

Pokud je ale podhled zavěšen na drátech, tak je lepší použít dvojitý rošt, který je stabilní do všech stran a také se dá perfektně srovnat do roviny až po zavěšení. Nejčastěji využívanou možností je podhled na dvojitém křížovém roštu. Oblíbená je zejména pro svou jednoduchou a rychlou montáž. Maximální výška svěšení není nijak omezena, minimální svěšení stropu je však 150 mm.

Potřebujete-li hodně snížit strop, provádějte montáž podhledu na dvojité křížové podkonstrukci z R-CD profilů. Při nízkém snížení vytvořte rastr na jednoduché podkonstrukci z R-CD profilů nebo na profilech HUT. Pokud použijete HUT profily, můžete dosáhnout maximálně 28 mm svěšení podhledu vč. desky opláštění. Profily jsou ukotveny přímo do stropní konstrukce, není tedy možné je vyrovnat, proto potřebujete zcela rovný stávající strop.

Kdy zvolit křížovou konstrukci u sádrokartonového podhledu

Nosný rošt podhledu je dvouúrovňový. Horní vrstvu tvoří nosné R-CD profily, připevněné k nosnému stropu prostřednictvím závěsů a závěsných drátů s okem.

Montáž sádrokartonového podhledu

Montáž sádrokartonu na strop lze rozdělit na 4 základní etapy. Nejprve se zhotoví rastr sádrokartonového stropu, následně v rastru rozmístí elektroinstalace a položí tepelná či akustická izolace a poté se namontují sádrokartonové desky.

Čtěte také: Montáž WPC podhledů střech

Příprava rastru křížové podkonstrukce podhledu

1. Na stěně vyznačte výškovou polohu budoucího podhledu. Použijte vodováhu, nejlépe laserovou, pro vyrovnání podhledu do roviny. Při výškovém umístění podhledu dbejte na zachování minimální světlé výšky v místnosti. Vyměřte na stěně polohu budoucího podhledu, berte v úvahu i tloušťku opláštění. Pomocí „brnkací šňůry“, laseru, nebo profilu vyznačte čáru podhledu.
2. Před ukotvením UD profilu na stěnu nalepte na UD profil ze zadní strany samolepicí pěnové těsnění, které výrazně zlepší akustické vlastnosti sádrokartonového podhledu. Pro lepší akustické vlastnosti podlepte obvodové R-UD profily pěnovým napojovacím těsněním. Následně do zdiva připevněte R-UD profily. Použijte k tomu plastové natloukací hmoždinky, nebo podle druhu podkladu zvolte jiné vhodné připevňovací prostředky. Vzájemná rozteč připevnění je max. 800 mm.
3. Na strop místnosti si naznačte polohy závěsů a pomocí hmoždinek nebo trnů do stropu ukotvěte nosné dráty (nebo stavěcí třmeny), na které poté navlečete dvoubodový, nebo čtyřbodový závěs podhledu. Stavěcí třmeny kotvěte v rastru 0,5 x 1,0 m, přičemž 100 cm je rozestup ve směru montáž profilů (tedy těch, které jsou vkládány do UD profilů) a 50 cm v kolmém směru na tyto profily. Jejich maximální rozteč ve směru nosných profilů musí být 900 mm a v kolmém směru 1 000 mm, vznikne vám tak síť závěsů 0,9×1 m. Krajní nosný R-CD profil umístěte max. 1 000 mm od stěny, krajní závěs v opačném, tedy kolmém, směru max. 900 mm. K nosnému stropu připevníme drát s okem buď jednou ocelovou hmoždinkou DN6 do betonu, nebo do dřevěných prvků stropu jedním vrutem s plochou hlavou typu FN. Vrut zašroubujte do boku trámu, kdy je namáhán na střih. Pro nosné kotvení podhledů k nosnému stropu nikdy nepoužívejte plastové zatloukací hmoždinky. U jiných stropů zvolte jiné vhodné upevňovací prostředky.
4. Pérové závěsy nasuňte na závěsné dráty, je nutné mírně stlačit péro závěsu. Nosné R-CD profily položte na obvodové R-UD profily, poté zaklesněte pérové závěsy do R-CD profilů. Délku R-CD profilů lze nastavit spojovacími kusy určenými pro R-CD profily. Důležité je vystřídání sousedního napojení R-CD profilů minimálně o šířku desky, tj. 1 250 mm. Platí to i pro spodní montážní R-CD profily.
5. Do přikotvených stěnových profilů UD položte nosné profily CD. Poté ohněte namontovaný stavěcí třmen a profil CD ke třmenu zafixujte pomocí speciálních vrutů. Vložte montážní R-CD profily do obvodových R-UD profilů a spojte je křížovými spojkami k nosným R-CD profilům. Dodržte maximální rozteč montážních profilů 500 mm. Během montáže nosného rastru sádrokartonového podhledu nezapomínejte na průběžné kontrolování rovinatosti podhledu.

Montáž sádrokartonových desek

Až je plocha takto opatřena roštem, mohou se začít klást sádrokartonové desky. Sádrokartonové desky montujte na nosný rastr speciálními rychlošrouby. Desky se začínají montovat vždy v rohu místnosti, a to delší hranou kolmo na nosný rastr. Mezi deskami podhledu a svislými stěnami se nechá spára široká cca 5 mm, která se posléze zatmelí vhodným tmelem. Příčný spoj desek je potřeba situovat na ocelovém profilu. Taktéž je nutné dbát na to, aby nevznikaly křížové spoje desek, tedy aby nevznikl průběžný příčný spoj. Na montáž sádrokartonového podhledu musí být minimálně 2 pracovníci, z nichž jeden desku bude přidržovat a druhý ji bude kotvit do nosného roštu. Občas budete potřebovat desku seříznout či zkrátit. K tomu vám poslouží speciální nůž na sádrokarton, kterým se deska z jedné strany nařízne a deska se poté přes hranu odlomí.

Tmelení desek SDK

Jakmile je obklad takto dokončen, začíná se tmelit. Tmelení je jedna z nejdůležitějších prací na celém obkládání. Nejen, že zarovnává spáry a dodává konečné konstrukci estetický vzhled, ale celkově ztužuje celou stěnu. Provádí se ve dvou vrstvách. Sádrokartonový podhled poté zatmelte. Na spoje desek naneste tmel určený výrobcem, který namícháte dle předepsaného návodu s vodou. Tmel naneste pomocí špachtle v jedné vrstvě, do které po mírném zavadnutí tmelu vtlačte sklovláknitou výztužnou pásku, ihned jemně přetáhněte špachtlí a následně další tenkou vrstvou tmelu přetmelte. Spáru mezi podhledem a stěnami vyplňte výrobcem doporučenou páskou a poté zatmelte do roviny obdobným postupem, jako při tmelení podélných spojů desek. Po zaschnutí první vrstvy tmelu naneste druhou vrstvu tmelu a roztáhněte ji do ztracena. Po zaschnutí tmelu můžete provést finální povrchovou úpravu. Pokud by byl povrch i po zatvrdnutí stále nerovný či hrubý, může se dobrousit jemným smirkovým papírem či bruskou. Po takto dokončené práci se obklad nepenetruje, aby se dosáhlo maximální rovnoměrné nasákavosti po celé ploše. Penetrace se provádí v případech, že povrchová úprava stěny bude klasický nátěr malířskými disperzními barvami. Následně se plocha upraví dle přání majitele. Může na ni přijít tapeta, keramické či jiné obklady nebo již zmiňovaný nátěr.

Jakost tmelení se dělí do 4 skupin Q1 - Q4. V mnoha případech postačí tmelení sádrokartonu jakosti Q2 (na zatmelenou spáru se aplikuje finální tmel na šířku hladítka) nebo jakosti Q3 (tmel na šířku hladítka se jemně přebrousí a poté se celoplošně nanese pastový tmel). Povrch se opět jemně přebrousí brusnou mřížkou a povrch je připravený na malování.

Typy sádrokartonových desek a jejich použití

Sádrokartonové desky se vyrábí pro běžné použití, impregnované (do prostor s větší vlhkostí, u půdních bytů v koupelnách) a protipožární. Tyto tři základní typy sádrokartonů v praxi rozpoznáme podle barvy kartonu na povrchu desek. Běžný sádrokarton je bílý (šedý), vodě odolný je zelený a protipožární růžový. Běžné sádrokartonové desky jsou logicky nejlevnější, nejdražší jsou zase ty se zvýšenou požární odolností, které stavební úřad nakáže například u řadových domů. Zelené (vodě odolné) desky pak využijeme především v koupelnách, případně stěně kuchyně, ke které bude ukotvena kuchyňská linka. Další typy desek jsou určeny pro podhledy a podlahy (ty obsahují příměs celulózy, kterou se dosahuje vyšší pevnosti a tvrdosti).

Sádrokartonové desky se vyrábí standardně ve 4 provedeních - bílá, zelená, modrá a červená. Barevné provedení má svůj význam, není to je otázka vzhledu.

Čtěte také: Moderní interiéry s minerálními podhledy

• Bílá, resp. šedá sádrokartonová deska je určená pro klasické aplikace do obytných místností, pokojů a chodeb.
• Zelená sádrokartonová deska má zvýšenou odolnost vůči vodě a je tedy vhodná do míst, kde lze zvýšenou vlhkost předpokládat, tedy například do koupelny, sklepních prostor apod.
• Modrá deska má lepší akustické parametry a je vhodná na konstrukce oddělující prostředí s velkým rozdílem hladiny hluku. Hodí se tedy například pro oddělení místností od sousedního bytu, od chodeb, výtahových šachet atd.
• Červená sádrokartonová deska je protipožární. V podkroví je doporučeno používat protipožární desku o celkové tloušťce 15 mm. Zajistí se tím totiž potřebná pevnost a izolační pohoda. Pokud by někomu nevyhovovala tato protipožární deska, jsou na výběr ještě obyčejné desky v tloušťce 12,5 mm, 15 mm a 18 mm.

Izolace a parozábrana

Před samotným opláštěním doporučujeme do dutiny konstrukce použít minerální skelnou izolaci Isover v minimální tloušťce 40 mm. Pokud potřebujete dosáhnout co největšího akustického komfortu, použijte Modré akustické desky Rigips společně s minerální izolací. Tepelnou izolaci, která zároveň i dobře izoluje zvuk, pak vkládáme také mezi sádrokartonové desky či palubkové obklady příček.

Použití parotěsné fólie (parozábrany)

Pavel Koller si na obrázku z montování desek na profily všiml, že v konstrukci nebyla použita žádná parotěsná fólie. Parotěsná fólie se používá v místech, kde je teplotní spád. Nejčastěji je to v místech mezi interiérem a exteriérem nebo vytápěným a nevytápěným prostorem. Pak by pod sádrokartonem měla parozábrana zajisté vždy být. My jsme ovšem sádrokartonový podhled montovali na strop mezi 1. a 2.NP. Oba prostory jsou vytápěné a teplotní spád zde tedy nehrozí. Použití parozábrany v tomto případě bylo zcela zbytečné. Kdybychom do dutiny vkládali vatu a nad konstrukcí by měla být zima, určitě je použití parozábrany nutností. Při naší realizaci tomu tak ovšem nebylo.

Krytina, pokud je v dobrém stavu, je znovu použitelná. Nejčastěji ji však musíme sejmout a pod ní na krokve přitlouct nové závěsné latě, pod které ukládáme parozábranu (fólii). Z vnitřní strany (z půdy) pak ukládáme tepelnou izolaci, nejčastěji minerální plsť mezi krokve. Spoje, prostupy a přesahy parozábrany musí být slepeny speciální páskou. Tím je zaručeno, že vodní páry (vzdušná vlhkost a srážková voda) nepoškodí konstrukci krovu. Tloušťka tepelné izolace bývá pro střechu se sklonem do 45° minimálně 220 mm, pro střechu s větším sklonem pak minimálně 180 mm.

Půdní vestavby a příčky

V mnoha starších domech se šikmou (nejčastěji sedlovou) střechou je velká a prakticky málo využívaná půda. Slouží pouze jako odkládací místnost na věci, které nepotřebujeme nebo nepotřebujeme tak často. Půdu však můžeme využít i jiným způsobem a vytvořit zde velice hezký byt. Kromě konstrukce krovu, zateplení a obložení či sádrokartonu na šikmých stěnách a kromě podlah jsou základní stavební konstrukcí podkrovních interiérů právě příčky.

Půdní vestavbu ale nemůžeme realizovat v každém objektu. Je nutné posoudit míru úprav střechy, zpevnit podlahu a zjistit, zda charakter nemovitosti dovolí zavést vodu, elektřinu a jaké úpravy s tím budou spojeny. Důležitý je i pohodlný přístup do těchto prostor. Šikmá střecha s obytným prostorem musí splňovat náročnější kriteria než neobývaná půda.

V podkrovním prostoru rozdělujeme obytnou plochu příčkami. Příčka je nenosná stavební konstrukce. Její pomocí oddělujeme dva nezávislé typologické celky (například obývací pokoj a ložnici). Příčky samozřejmě musí splňovat parametry dané normami (u nás ČSN). Mezi hlavní požadavky na příčku patří co nejmenší zvuková průzvučnost, tepelný odpor, únosnost vůči stálému a nahodilému zatížení, požární odolnost, zdravotní nezávadnost a estetická hodnota.

Příčky se vyrábí v současnosti z několika materiálů. Nejrozšířenější je příčka sádrokartonová - z chemicky upraveného sádrového jádra, které je obklopeno speciálním kartonem. Sádra je ekologicky dokonalý a biologicky zcela nezávadný stavební materiál. Hodnota pH (stupeň kyselosti) je podobná lidské pokožce. Proto je pro nás sádra velice příjemná, přitom zlepšuje zvukovou izolaci prostoru, reguluje vlhkost vzduchu v uzavřeném prostoru a její nehořlavost přispívá k požární ochraně. Sádrokartonové desky se vyrábí pro běžné použití, impregnované (do prostor s větší vlhkostí, u půdních bytů v koupelnách) a protipožární.

Dutiny mezi sádrokartonovými deskami (ale i jinými obklady stěn příček) se vyplňují izolací a jsou v nich umístěny rozvody vody, odpadu a elektřiny. Do otvorů v deskách se připojí napojení na kuchyňskou linku a elektrické přístrojové krabice. Pro připevnění umyvadel a WC se montují standardizované nosiče. Příčky v půdních vestavbách jsou variabilní. Dají se poměrně lehce odmontovat a přemístit. Vyrábí se i speciální přestavitelné příčky, které jsou k tomuto účelu určeny. Konstrukce je z hliníkových profilů, výplně ze sádrokartonových nebo dřevotřískových desek. Namísto deskových výplní lze použít i jednoduché nebo dvojité prosklení včetně meziskelních žaluzií.

Alternativní materiály pro příčky

• Ekopanel: Je vyroben na bázi přírodních vláken a stébel. Jeho výhodou je suchá montáž, nízká pracnost a vysoká rychlost zdění. K montáži se používá běžného spojovacího materiálu. Ekopanel má nadprůměrné tepelně a akusticko-izolační vlastnosti.
• Samonosná zděná příčka: Je oproti výše zmíněným typům dražší, pracnější a její použití v současné době není již tak časté. Výrazně zatíží stropní konstrukci a znemožní budoucí změnu dispozic podkrovního bytu.
• Dřevěné prvky: Hezké prostředí můžeme vytvořit, pokud použijeme jako materiál dřevo. Původní trámy očistíme od hrubých nečistot, zabrousíme a naimpregnujeme (přiznané trámy). Na rovné i šikmé plochy stěn a podlahu můžeme použít palubky. Těmito úpravami získáme velice pěkné a útulné prostředí v půdním bytě. Příjemná je i kombinace sádrokartonu (bílá i jiná barva po povrchové úpravě) s dřevěnými prvky (trámy, palubkami).

Sádrokartonové podlahy

Ze sádrokartonu se vyrábí také plovoucí lehká podlaha, která zlepšuje zvukové a tepelné podmínky stropní konstrukce. Pokud budete tuto podlahu aplikovat na železobetonový strop, měli byste pod sádrokartonové desky umístit polyethylenovou folii. Ta zabrání vlhkosti pronikat až do podlahy. Pokud ale máte strop z dřevěných trámů, pak tuto folii použít nesmíte. Dřevo by nemohlo dýchat a začalo by hnít. Je nutno podotknout, že sádrokartonové desky neplní funkci nášlapné vrstvy podlahy, ale pouze roznášejí zatížení. Tzn., že se na ni zpravidla aplikuje kterákoli podlahová krytina počínaje kobercem a konče dlažbou. Při použití koberce, PVC či jiných měkkých krytin je dobré celou plochu sádrokartonové vrstvy přetmelit.

Způsoby pokládání podlahových desek SDK

1. Tradiční způsob: Na již vyrovnanou vrstvu položíme desky sádrokartonu (můžeme pod ně dát zvukovou izolaci). Pokládáme je na sraz, aby mezi nimi nevznikaly velké spáry. Poté se na takto položené desky nanese vrstva lepidla za pomoci zubaté stěrky. Dříve, než lepidlo zaschne, se položí druhá vrstva desek, která se orientuje kolmo na tu první tak, aby byly přeryty spáry spodní vrstvy a vzájemně byly od sebe vzdáleny minimálně 200 mm. Pro ještě větší soudržnost těchto dvou vrstev se používá pneumatická sponkovačka nebo se desky šroubují.
2. Rychlejší způsob (prefabrikované dílce): Rychlejším způsobem montáže sádrokartonové podlahy se myslí použití prefabrikovaných částí. K dostání jsou podlahové dílce - sendviče, které jsou vytvořeny ze dvou vrstev desek, mezi nimiž může být vložená tepelná izolace. Na bokách jsou opatřeny pery a drážkami a spojují se pomocí lepidla.

tags: #podkroví #podhled #jednoduchý #nebo #dvojitý #rošt

Oblíbené příspěvky:

• Vše o akrylových barvách
• Moderní rekonstrukce betonových mostů
• Kompletní návod na montáž překladů Ytong
• Recenze čištění dlažby: mechanické vs. chemické
• služby v oblasti betonování ve Frýdku-Místku