Praxe při lití podlah: Kompletní průvodce

Krásu podlahy obvykle posuzujeme jen podle položené krytiny, kterou ve výsledku vidíme. Aby však byla dokonalá i tato vrchní nášlapná vrstva, je třeba vybrat i kvalitní základ pro její pokládku. Lité potěry jsou realizovány jako dokončovací práce a jedná se o roznášecí vrstvu pod finální nášlapnou krytinu, kterou může být dlažba, PVC, parkety, koberce a jiné. Perfektně rovných podlahových ploch s vynikající pevností lze během pár hodin dosáhnout realizací tzv. litých podlah. Při použití obyčejných podlah z cementové mazaniny totiž může hrozit výškový rozdíl v rozích jedné místnosti i několik centimetrů, což například značně zkomplikuje instalaci nábytku.

Typy litých podlah

Pro realizaci litých podlah jsou využívány dva různé typy materiálů, a to anhydritový a cementový litý potěr. Oba potěry disponují podobnými vlastnostmi, jedná-li se například o pevnost v tlaku, kde se bez problému mohou měřit s klasickým betonem. Jisté odlišnosti ovšem můžeme najít. Největším rozdílem je reakce na vlhkost obou materiálových bází.

Anhydritový potěr (např. ANHYMENT®)

• Anhydritový potěr je vyráběn na bázi síranu vápenatého bezvodého a alfa sádry. Je ideální pro „sušší“ podlahové plochy a prostory s podlahovým vytápěním.
• Výhody: Vysoká pevnost, minimální roztažnost, nepraská a nedeformuje se. Nepoužívají se výztuže. Je předurčen pro podlahové vytápění díky menšímu odporu prostupu tepla a rychlejšímu odvodu tepla na povrch. Díky výborné tekutosti dokonale a bez jakýchkoliv pórů obtéká trubky podlahového topení a navíc umožňuje snížení podlahové vrstvy až na 3,5 cm (nad vytápěním), takže pak dochází k rychlejšímu průchodu tepla. To v praxi znamená také rychlejší regulaci vytápění, čímž lze výrazně ušetřit náklady na vytápění. Doba potřebná k prohřátí podlahové vrstvy Anhymentu jsou necelé dvě hodiny. Lze vylít podstatně větší plochy bez dilatačních mezer (oproti cementovým mazaninám), nenáchylnost na tvorbu trhlin (po zatuhnutí se mohou objevit drobné trhlinky v hloubce do desetin milimetrů, ty bývají odstraněny broušením anhydritu při odstraňování šlemu), snadnou zpracovatelnost - samozhutnitelnost, dlouhá doba zpracovatelnosti a snadná aplikace.
• Nevýhody: Anhydritové potěry nelze používat v prostorách se zvýšenou vlhkostí (sauny, bazény, sklepy apod.), kde je patrné velmi mírné bobtnání. Po vylití a zatuhnutí se na anhydritu vytváří tenká vrstva - tzv. „šlem“, který musí být odstraněn zbroušením. Musí se vylévat na uklizený podklad - i drobné nečistoty zanechané na podkladu se v anhydritu vyplaví na povrch, kde následně zatuhnou a mohou rušit jeho rovinnost.
• Zbytková vlhkost: Požadovaná hodnota zbytkové vlhkosti je 0,5 % u podkladů bez podlahového topení, 0,3 % u podkladů s podlahovým topením.

Cementový potěr (např. CEMFLOW®)

• Cementový litý potěr na bázi cementového pojiva je vhodný pro rekonstrukce i novostavby, včetně prostorů s vyšší vlhkostí jako je historická zástavba, garáže, sklepy, wellness prostory apod.
• Výhody: Vysoká pevnost v tahu za ohybu, rychlý nárůst pevností po zatvrdnutí a tím pádem také možnost brzkého zatížení konstrukce. Vysoká tekutost, obdobná jako u samozhutnitelných betonů, usnadňuje uložení potěru. Používá se k vytváření vnitřních podlahových konstrukcí i bez použití ocelové výztuže, i když její použití pro další zlepšení vlastností je možné. Vhodný také pro zalití trubek podlahového vytápění. Vysoká hutnost a dokonalé zalití minimalizují odpor při prostupu tepla, a tím urychlují prohřátí vytápěného prostoru. Vrstva cementového potěru obsahuje méně technologické vody, proto se CEMFLOW výborně uplatní například při realizaci podlah v dřevostavbách. Beton je velice odolný materiál, který neplesniví, proto je vhodný i do sklepů a jiných vlhkých prostor.
• Nevýhody: Cementový potěr nelze používat na plochy bez dilatačních, tj. smršťovacích spár. Je tedy nutné rozdělit je na jednotlivé dilatační celky dle technického listu. Dilatované plochy přitom nemají být větší než 40 m2 a poměr stran dilatované plochy nesmí překročit hodnotu 3:1. Oproti anhydritové podlaze sice mají o 20 % nižší tepelnou vodivost, na druhou stranu betonové podlahy disponují vyšší tepelnou akumulací.
• Zbytková vlhkost: V případě použití cementového potěru je dovolena max. vlhkost 5 % dle ČSN 74 4505.

Výhody litých podlah obecně

Obě řešení spojuje příjemná rychlost realizace podlahové plochy. Za jeden den je možné nalít plochu až 1000 m2, u anhydritové podlahy dokonce až 1500 m2. Oba potěry vynikají vysokou tekutostí, takže materiál navíc vyplní veškeré prostory, například mezi trubkami či kabely, a snadno se ukládá do konstrukce. Při pokládce litých podlah se pracovníci nemusejí pohybovat po kolenou, nehrozí tak poškození topných kabelů či izolačních vrstev. Díky snadné manipulaci s litými potěry se tak realizace podlah rodinného domu zkrátí přibližně na polovinu. Hotová podlaha je po 24-48 hodinách pochozí, už po 4-5 dnech ji lze zatížit lehkým stavebním provozem.

Příprava podkladu pro litou podlahu

Správná příprava podkladu je klíčovým krokem pro úspěšné lití lité podlahy. Pokud chcete dosáhnout dokonale rovného povrchu bez prasklin a jiných defektů, je nutné dodržet několik důležitých pravidel.

1. Posouzení stávajícího podkladu

Podklad sdružené podlahy musí být velmi dobře očištěn od prachu a volných částic. Měl by být pevný, suchý a bez nečistot. Pokud se na povrchu nachází prach, mastnota nebo jiné nečistoty, je nutné je odstranit.

Čtěte také: Nabídky praxe pro truhláře

2. Hydroizolace a separační vrstva

Hydroizolace je důležitá zejména v případech, kdy se litá podlaha pokládá na plochu, která by mohla být vystavena vlhkosti. Litý potěr na tepelně izolační vrstvě musí být proveden jako podlaha plovoucí. Nesmí mít žádnou pevnou vazbu mezi potěrem a podkladní konstrukcí a z ní vystupující stavební prvky (stěny, zárubně, instalace, …). Podlaha se v tomto případě chová nezávisle na okolních konstrukcích, které ji obklopují a takto provedená podlaha se může volně roztahovat či smršťovat.

Použití separační fólie zabrání nežádoucímu pronikání vlhkosti do podkladu a zároveň umožní rovnoměrné rozložení směsi. Oddělovací vrstvou by měla být PE folie, čistě hliníkovou folii nelze použít z důvodu vzniku vad na povrchu zrajícího potěru. Separační vrstvu tvoří speciální voskovaný papír nebo stavební PE fólie. Hlavní funkcí této separační vrstvy je vymezit lité směsi prostor, který má vyplnit.

3. Tepelná a kročejová izolace

Na nosné podkladové konstrukci s realizovanými rozvody vyplníme mezery mezi jednotlivými kabely a trubkami polystyrenem (EPS 100), případně cementovou litou pěnou PORIMENT. Tepelnou izolaci z deskového pěnového polystyrenu (EPS 100) v tloušťce dle požadavků na tepelný odpor umístíme nad rozvody. Obvykle se síla izolační vrstvy pohybuje v rozmezí 10 - 20 cm. Je nutné použít vhodné izolační desky, jejichž celková stlačitelnost je menší než 5 mm. Minimální tloušťka podlahy při použití polystyrenových desek je 40 mm. Při užití minerální vaty je minimální tloušťka 45 mm při užití anhydritového litého potěru.

4. Dilatační spáry

Dilatační celky a smršťovací spáry je nutno vytvářet vždy. Pro zabránění praskání je nutné vytvořit dilatační spáry. Ty se umisťují kolem stěn a dalších pevných překážek. Použití dilatačních pásek zajistí, že podlaha bude mít dostatek prostoru pro přirozené rozpínání a smršťování. Po obvodu se na zdi upevní dilatační pás z pěnového polyethylenu. Dilatační pás, například zn. Mirelon, je vyroben z napěňovaného polyetylenu. Odděluje konstrukci podlahy od konstrukce stěny, takže je součástí realizace izolace podlahy, a to jak tepelné, tak i akustické. Zabraňuje totiž přenosu hluku do nosné konstrukce. Místa provedení a umístění dilatačních spár by měl navrhovat projektant v rámci realizační dokumentace stavby, jejich umístění pak případně upřesnit přímo na stavbě.

5. Instalace podlahového vytápění

Pokud plánujete podlahové vytápění, je nutné jej správně nainstalovat před litím anhydritové směsi. Trubky nebo kabely musí být pevně uchyceny a nesmí se pohybovat během lití. Vytápěná podlaha odpovídá skladbou lité podlaze na tepelně izolační vrstvě. Vytápění je zajištěno pomocí systému podlahových trubek, rohoží či jiných topných těles. Oddělovací vrstva je PE folie, hliníkovou folii nelze použít.

Čtěte také: Práce s epoxidovou pryskyřicí a letlampou v praxi

Tepelná, případně kročejová, izolace se překryje tzv. separační vrstvou nebo, v případě podlahového vytápění, se na ni uloží tzv. systémové desky, případně odrazová folie či jiný podklad. Systémová deska je nejčastěji k vidění v tzv. nopovém provedení, čili v provedení se „špunty“. Ty usnadňují montáž trubek podlahového topení, pomáhají totiž dodržet přesné rozteče mezi trubkami.

Tloušťka anhydritového potěru, který leží nad horní hranou podlahové trubky musí být minimálně 35 mm. Optimální tloušťka betonové podlahy je mezi 5 až 7 cm. Pokud budete vybetonování podlahy realizovat na podlahovém topení, měla by tloušťka podlahy být 4 až 5 cm nad trubkami podlahového topení.

6. Kontrola před litím

Před zalitím podlahy je dobré zkontrolovat všechny zátky pro odpady, vývody, trubky a spoje, protože i když jste dělali tlakové zkoušky, mohlo se do té doby cokoliv ještě stát. Opravit se dá vždy všechno, ale ty komplikace zato nikdy nestojí. A je a byla by obrovská škoda, opravovat něco, co může být pak už navždy vidět v novém domě.

Realizace lité podlahy

Výběr dodavatele a technologie

Na lití podlah se vyplatí mít firmu. Jde o to, že firma s tím má praxi, a hlavně budete mít jistotu roviny, což vám ušetří nevyčíslitelné úspory nejenom na čase, ale hlavně na nervech. Firmy ji dovážejí v domíchávačích a do jednotlivých místností ji dopravují pomocí čerpadla. Lité potěry se vyrábějí v betonárnách a na stavbu se dopravují v čerstvém stavu autodomíchávačem.

• Bremat: Souprava tahače a speciálně upraveného návěsu, která dokáže vyrobit na jeden zátah až 13 m3, což postačuje až na cca 300m2 anhydritové podlahy bez podlahového topení anebo cca 200m2 s podlahovým topením. Bremat funguje jako mobilní betonárna, což umožňuje výrobu směsi přímo na místě stavby. Díky tomu nejsou zbytky materiálu, což přispívá k ekologické i ekonomické efektivitě.
• Autodomíchávač: Klasický mix, používají se objemnější varianty (9m3), které jsou vhodnější pro dopravu samonivelačních potěrů.

Pro realizaci anhydritových podlah jsou obě technologie vybaveny šnekovým čerpadlem, nejvhodnější technologií pro čerpání anhydritu. Maximální dopravní vzdálenost pístovým čerpadlem činí 150 m vodorovně nebo 30 m svisle. Anhydritový potěr je na stejné vzdálenosti čerpatelný šnekovým čerpadlem, za předpokladu použití hadic o průměru 50 mm v celé délce. Směs se lije vždy tak, aby se zamezilo jejímu vniknutí pod separační vrstvu.

Čtěte také: Isover a podlahy s OSB

Míchání směsi a kontrola konzistence

Anhydritová směs se připravuje podle pokynů výrobce. Je důležité dodržet správný poměr vody a směsi, aby byla konzistence optimální pro lití. Před litím směsi do konstrukce se kontroluje konzistence směsi rozlivem. Zkoušku konzistence rozlitím provádí při přejímce zpracovatel směsi, tj. realizační firma. Měřením konzistence materiálu při přejímce kontroluje zpracovatel deklarovanou kvalitu potěru.

• Cementový potěr: Konzistence se měří na navlhčené a setřené rozlivové desce pomocí maltového kužílku (Haegermannův kužel - dle ČSN EN 1015-3). Optimální rozliv cementové lité směsi se pohybuje na úrovni 22-26 cm pro tloušťku potěru do 8 cm a 20-24 cm pro tloušťku nad 8 cm. Maximální povolený rozliv litého cementového potěru je 28 cm.
• Anhydritový potěr: Testují se na suché desce. Doporučuje se ukládání potěru na hodnotě 24 cm rozlivu (tolerance ±2 cm, max. hodnota 26 cm). Jestliže je ukládána vrstva vyšší než 5 cm, doporučuje se pro dodržení odpovídajících vlastností potěru konzistence do 23 cm rozlivu.

Lití a nivelace

Lití potěru se provádí jednovrstvým způsobem. Výšková úroveň tzv. trojnožek, do jejichž úrovně se potěr později nalévá, se nastaví pomocí hadicové vodováhy nebo laseru. Toto nastavení zajišťuje dokonalou rovinu a rovnoměrnou výškovou úroveň v celé ploše podlahy. Trojnožky se umisťují zpravidla v roztečích 2 m. Směs se nalévá postupně a rovnoměrně po celé ploše. Použití nivelační latě nebo speciálních nástrojů pomůže zajistit rovnoměrné rozložení.

Nalitá plocha se pomocí speciálních nivelačních hrazd zpracovává tzv. vlněním. Účelem vlnění je usnadnění rozlití a zatečení směsi do všech míst a dutin, například v rozích, pod podlahovým topením apod., a dále odvzdušnění nalité směsi v celé její tloušťce. Následně se plocha rozvlní ve druhém, kolmém směru. Při tomto druhém vlnění se hrazda ponořuje zhruba do poloviny tloušťky uložené vrstvy, tedy o něco jemněji. Vlnění se musí provádět bezprostředně po nalití plochy (uložení), dokud je směs maximálně zpracovatelná.

Ošetřování a zrání lité podlahy

Kvalitní a důkladné ošetřování litého potěru může významně ovlivnit jeho konečné vlastnosti, ale i rychlost jejich dosažení. Litá podlaha je pochozí po 24-48 hodinách po ukončení pokládky, částečně zatížitelná po cca 3 dnech (při teplotách 15-20 °C).

Ochrana před vysycháním a praskáním

Pro omezení smrštění z vysychání a vzniku trhlin je u cementových potěrů nutné ihned po znivelování jejich povrch ošetřit ochranným postřikem, který je součástí dodávky lité směsi. Průměrné dávkování postřiku je 0,1 l/m2. Potěr je třeba první tři dny po položení chránit před průvanem i přímým slunečním zářením a prudkou změnou teplot. V prvních 21 dnech je nutnost zabezpečit prostor proti průvanu a cirkulaci vzduchu, působení vysokých teplot, mrazu atd. Výrobce rovněž doporučuje, aby se po dobu zrání potěru zabránilo přímému slunečnímu světlu (kvůli nerovnoměrnému vysychání anhydritové směsi).

Vysychání při podlahovém vytápění

V případě použití podlahového vytápění je možné urychlit proces vysychání zapnutím podlahového topení nejdříve po 7 dnech od nalití (u některých typů potěrů až po 21 dnech od nalití). Pokud zaléváme do potěru trubky nebo kabely podlahového vytápění, musíme objekt začít vytápět po několika dnech.

Broušení anhydritového potěru

Po vylití a zatuhnutí se na anhydritu vytváří tenká vrstva - tzv. „šlem“. Ten musí být odstraněn zbroušením. Nedojde-li k jejímu odstranění, anhydrit vysychá mnohem pomaleji a na vrstvu šlemu se nesmí pokládat podlahové krytiny, obzvláště krytiny lepené k podkladu. Odstranění šlemu se provádí cca po 7-14 dnech od vylití. Tento proces by měl být proveden realizátorem podkladu.

Zbytková vlhkost před pokládkou krytiny

V případě, že na litou podlahu bude pokládána lepená nášlapná vrstva, je třeba povrch potěru ještě přebrousit a zkontrolovat zbytkovou vlhkost potěru. Přesná doba vytvrzení potěrové vrstvy je dána zbytkovou vlhkostí; ta závisí na paropropustnosti podlahové krytiny. Vzhledem k tomu, že anhydridové hmoty jsou chemicky i fyzikálně příbuzné přírodnímu sádrovci, není žádoucí předčasně uzavřít zbytkovou vlhkost neprodyšnou podlahovou krytinou (například vinylovým linoleem). V takovém případě (a rovněž při dlouhodobé vlhkosti v místnostech s touto podlahou) může dojít k poškození anhydritové vrstvy.

U cementového litého potěru je nutné položit finální nášlapnou vrstvou do 1 měsíce. Při položení po delší době je nutná aplikace nátěru po 1 měsíci zrání, viz technické listy výrobce.

Cena litých podlah

Cena lité podlahy se liší podle toho, zda si budete beton míchat sami nebo zda využijete autodomíchávač, popřípadě pytlovanou variantu.

Betonování podlahy svépomocí je bezpochyby jednou z nejlevnějších variant vůbec. Na druhou stranu, tato činnost si žádá určité zařizování, prostor na stavební materiál a také dostatek fyzických sil. Samotné vybetonování podlahy je totiž namáhavé. Alternativa v podání pytlovaného betonu je pochopitelně dražší, a proto je využívána spíše u malých betonových ploch. Při ceně pytlovaného betonu od 150 Kč za 40 kg pytel zaplatíte za kubík hotového betonu cca 7 500 Kč. Nakonec je tu i autodomíchávač, v jehož případě se cena za kubík betonu pohybuje od 2 500 Kč. K tomu však musíte připočíst ještě náklady na dopravu a skládání betonu.

tags: #praxe #pri #liti #podlah #informace

Oblíbené příspěvky:

• Palubky a hranoly pro vaše projekty v Kolíně
• Vývoj střešních krytin
• Tipy pro výběr obkladů do interiéru
• Moderní mobilheimy s pultovou střechou
• Vlastnosti gelových pórů