Pražský hrad: Historie, Střechy a Nádherné Výhledy

Pražský hrad s více než tisíciletou tradicí je součástí městské památkové rezervace, která je zapsána na Seznam UNESCO. Založen byl nejspíše někdy kolem roku 880 knížetem Bořivojem z rodu Přemyslovců. Památka je rozsáhlým hradním komplexem, rozkládá se na ploše 70 tisíc m². Hrad tvoří početný soubor paláců a církevních staveb různých architektonických slohů - od románských přes gotické, renesanční a barokní. Na jeho současné podobě se výrazně projevila přestavba za vlády Marie Terezie a v období první republiky jej upravoval známý slovinský architekt Josip Plečnik. Nejnovější úpravy jsou z konce 20. století.

Přístup na Pražský hrad

Areál Pražského hradu se nachází v centru Prahy, na kopci nad údolím řeky Vltavy. Areál je obetkán zastávkami tramvají i metra, přístup k němu je více než jednoduchý. Nabízí se navíc několik variant, které lze využít. K příchodu na Pražský hrad turisté nejčastěji užívají zastávku tramvaje č. 22 Pražský hrad.

1. Varianta 1: Dojeďte tramvají č. 22 či 23 na zastávku Pražský hrad. Dejte se doleva a za necelých 5 min. se ocitnete u kašny na II. nádvoří.
2. Varianta 2: Dojeďte tramvají č. 22 či 23 na zastávku Pohořelec. Vydejte se z kopce dolů a za 10 minut chůze se ocitnete na Hradčanském náměstí u Brány gigantů, kteří střeží vstup na I. nádvoří. Vstup do areálu Pražského hradu je pak možný přes IV. nádvoří.
3. Varianta 3: Dojeďte tramvají č. 22 či 23 na zastávku Malostranské náměstí, kde se na úpatí Nerudovy ulice vydejte do ulice Zámecká. Po cca 50 metrech odbočte prudce doleva, do ulice Thunovská. Ta vás dovede až na Nové zámecké schody, po kterých - s výhledem na malebné střechy Malé Strany - vystoupáte na Hradčanské náměstí, odkud přes IV. nádvoří vstoupíte do areálu Hradu.
4. Varianta 4: Dojeďte metrem trasy A (zelená) na stanici Malostranská. Vydejte se cca 100 metrů po trase tramvaje č. 22 či 23. Potom odbočte prudce doleva na Staré zámecké schody. Po nich vystoupejte kolem Svatováclavské vinice k bráně Na Opyši.
5. Varianta 5: Dojeďte tramvají č. 22 či 23 na zastávku Královský letohrádek, vejděte do areálu Pražského hradu. Potom se vydejte od Letohrádku královny Anny zelení Královské zahrady.

Rekonstrukce Střech Pražského hradu

Na kvalitu střešní krytiny, stejně jako na veškeré jiné stavební materiály byly u obnovy střech Pražského hradu kladeny nejvyšší nároky. Na střechách rozsáhlého hradního komplexu se střídá klasická prejzová krytina pokládaná do malty s historickou břidlicovou krytinou obdélníkového tvaru. V posledních letech bylo nutné obnovit střechy řady objektů, kde původní krytinou byly prejzy. Obnova pláště budov včetně střech, kde se měnila prejzová krytina, se týkala zejména částí západního, středního a severního křídla Nového paláce, dále Starého královského paláce a kovárny v takzvané Lumbeho zahradě. Pro veškeré práce v takovém objemu byla nutná spolupráce více pokrývačských a klempířských firem.

Střední křídlo Nového paláce

Významnou částí hradního areálu, která prošla kompletní obnovou, bylo střední křídlo Nového paláce. Východní část jeho střech o velikosti 1 440 m² se po 60 letech dočkala nové prejzové krytiny v povrchové úpravě engoba antik od společnosti Tondach, která nahradila původní krytinu vyrobenou v roce 1951.

Na jaře zjistila při opravě fasády správa Pražského hradu, že je třeba přistoupit k rekonstrukci střechy. Ukázalo se, že střecha je v havarijním stavu a nemůže již plně ochraňovat budovu před povětrnostními vlivy. Varianta překladu stávající krytiny byla zavrhnuta z důvodů přílišné finanční náročnosti a omezené životnosti původního materiálu.

Čtěte také: vinylové reedice alb Pražského výběru

Prvním krokem rekonstrukce byla demontáž původní krytiny. Ze starého prejzu a latí vzniklo více než 180 tun sutě. Po demontování prejzové krytiny a původního laťování byla položena na betonovou skořepinu krovu třívrstvá pojistná hydroizolace s vodotěsným povlakem. Nové laťování bylo provedeno na kontralatě, které zajišťují provětrání mezi konstrukcí krovu a střešní krytinou. Na laťování bylo použito zhruba 7200 m impregnovaných latí.

„Pálené prejzové tašky jsme vyrobili a dodali ve speciální povrchové úpravě antik, která díky částečnému engobování (nanesení barevné sklovité směsi a vypálení) na režnou tašku působí dojmem patiny, jako kdyby krytina na střeše ležela po několik desetiletí,“ vysvětluje Rudolf Prus, vedoucí technického úseku Tondach, dodavatele krytiny.

Prejz je druh pálené tašky, která se skládá ze dvou dílů - spodního háku a vrchní prejzy, přičemž vrchní část se pokládá do maltového lůžka a přichytí se na spodní hák. Tato konstrukce dovoluje pokládku střechy i do složitých oblých tvarů s velkým sklonem. Po zalaťování na správnou rozteč krytiny byly rozměřeny a položeny prejzové háky do jednotlivých pruhů vedle sebe. Jelikož se prejzový hák, na rozdíl od jiných střešních krytin, nemůže půlit či jinak upravovat, je třeba, aby klempíř doměřoval každý jednotlivý díl oplechování. Oplechování všech klempířských prvků bylo provedeno z měděných plechů o celkové ploše asi 280 m2. Po oplechování střešních průniků přišla na řadu samotná pokládka prejzové krytiny do malty.

Na střeše se neustále střídalo 15 řemeslníků: „Tři party pokrývačů, tesařů a klempířů po pěti řemeslnících se na střeše střídaly 40 dní. Během rekonstrukce jsme použily celkem 189 palet prejzy a 22 palet malty,“ vypočítává Jiří Langner z klempířské a pokrývačské firmy Krolan ze Šestajovic u Prahy, která celou rekonstrukci prováděla. Při pokládce střechy byla využita pokrývačská malta Tondach, která je vyráběna speciálně pro keramickou krytinu bez obsahu cementu.

Sály a salonky v Novém paláci jsou dnes využívány především pro reprezentativní účely, slouží prezidentovi republiky např. k přijímání oficiálních návštěv. Hostí se zde také významné společenské události. Na rokokové a klasicistní interiéry navázal za první republiky decentními úpravami Masarykův dvorní architekt Josip Plečnik.

Čtěte také: více o unikátní dlažbě a podzemí

Ústav šlechtičen

Střecha bývalého Ústavu šlechtičen je jednou z nejdelších barokních střech v Česku. Pokrývači mění na ploše šesti a půl tisíce m² bezmála 210 tisíc tašek. Po 270 letech se na stěny Ústavu vrací také původní, zelenkavý odstín omítky, kterou pro stavbu navrhl architekt císařovny Marie Terezie Nicolò Pacassi. Ústav šlechtičen je monumentální budova, jejíž jižní průčelí zabírá zhruba pětinu panoramatu Hradčan, i proto je nutné rekonstrukci rozdělit na tři etapy. „Jedná se o největší investici Správy Pražského hradu za posledních dvacet let, celková cena se vyšplhá na více než sto osmdesát milionů korun. Při opravách používáme původní technologické postupy.“

„Fasáda bude mít opět, téměř po třech stoletích, obnovenu původní barevnost v kombinaci odstínů země zelené a jemně lomené slonové kosti. Barevnost se nám podařilo zjistit z nejstarších vrstev dochovaných pod nátěry z minulých století. Restaurátorským zásahem prošla i velká pískovcová plastika nad kopulí portiku, která vyobrazuje znak Ústavu šlechtičen, jenž podpírají dva gryfové.

Ústav určený pro zaopatření třiceti šlechtických dcer starších čtyřiadvaceti let založila Marie Terezie. Jeho předchůdcem byl palác pánů z Rožmberka. Ústav šlechtičen byl slavnostně otevřen 8. prosince 1755. Jeho přestavba byla první z tzv. Tereziánské přestavby Pražského hradu, kterou císařovna pověřila architekta Nicola Pacassiho. Své funkci přestal ústav, v jehož čele stála neprovdaná arcivévodkyně z rodu habsbursko-lotrinského s titulem abatyše, sloužit v roce 1919.

Tabulka rekonstrukčních prací na střechách Pražského hradu

Na střechách Pražského hradu byly použity pálené tašky v povrchové úpravě engoba antik, které nahradily původní krytinu vyrobenou v roce 1951.

Zahrady Pražského hradu

První dvě hradní zahrady vznikly v místech někdejšího jižního obranného předpolí Hradu. Bývaly zde valy a příkopy, později dal Vladislav Jagelonský zřídit pozdně gotickou fortifikaci. Když v dobách renesance ztratilo opevnění vojenský význam, byly postupně valy rušeny a prostor měněn navážkami na zahrady či vinice. Vznikaly a měnily se od 16. st. podnes. Plocha časem zpustlá se dočkala výrazné úpravy po r. 1918 od hradního architekta Josipa Plečnika. Charakterizovaly ji jednotná geometrická koncepce cest i tvarování terénu, pravoúhlé travnaté plochy, nepravidelně rozmístěné stromy, architektonické prvky. Po cca 60 letech na počátku 90. let 20. st. skončila rozsáhlá rekonstrukce zahrad a byly zpřístupněny veřejnosti. Tyto úpravy jsou dílem architektů ze Státního památkového ústavu pro rekonstrukci památkových města a objektů (ing. arch. Jindřiška Crickettová-Petříková, arch. Miroslav Burian a ing. arch. Pavel Kupka). Vrátily zahradám pokud možno podobu, kterou jim na přání prezidenta T. G. Masaryka vtiskl arch. Josip Plečnik.

Čtěte také: Pražský hrad: Co skrývá pod dlažbou?

Královská zahrada

Do zahrady je hlavní vchod z ul. U Prašného mostu přibližně proti Jízdárně Pražského hradu. Rozprostírá se na ploše 3,6 ha mezi Jelením příkopem a ulicí Mariánské hradby. Zahradou se dá projít až k Letohrádku královny Anny. Založil ji Ferdinand I. Habsburský roku 1534 na místě několika původních vinic. Původní zahrada ve slohu italské zahradní architektury vznikla za řízení Giovanniho Spatia, pod jehož vedením byla zahájena i výstavba letohrádku a kamenná ohradní zeď. S hradem byla spojena mostem přes příkop.

Postupně byl dobudován královský letohrádek s fontánou, r. 1581-83 byl postaven zvěřinec - Lví či Medvědí dvůr arch. Oldřichem Aostalisem, r. 1970 upravený arch. Josefem Hlavatým jako luxusní vinárna a restaurace. R. 1569 byla dostavěna Míčovna, r. 1590 pod letohrádkem fíkovna, r. 1601 oranžerie. Původní geometrická renesanční úprava zůstávala zachována až do počátku 18. st. Byly zde vysázeny vzácné stromy a keře, pěstovaly se zde kaštany a první tulipány v Evropě, které byly darem tureckého sultána. Odsud se rozšířily do Holandska. Zahrada sloužila i jako užitková.

V 18. st. provedl barokizaci zahrady dvorní zahradník František Zinner mladší ve spolupráci s Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem a Matyášem Bernardem Braunem, kteří zahradu ozdobili ozdobnými plastikami: andílci hrající si se lvy, vázy a Braunovo sousoší Noci z r. 1734 před Míčovnou. Sousoší mělo svůj protějšek Den, který byl zničen za pruského obléhání. V zahradě stojí také rezidence prezidentů (Domeček). Tvoří ji dochovaná zděná střední část barokního skleníku (dílo K.I. Dienzenhofera z roku 1731). Na návrh presidenta E. Beneše byla k baroknímu skleníku přistavěna podle projektu Pavla Janáka dvě boční křídla v roce 1937-38. Bydleli zde všichni prezidenti od r.1938 do r. 1989. Středem zahrady se táhne alej s barokní nikou na konci, v níž je kašna se sochou Herkula, dílo Jana Jiřího Bendla. Rostou zde vzácné jehličnaté i stálezelené listnaté dřeviny, stromořadí lip, habrů a jírovců, buky, platany, javory aj., azalky, pěnišníky, kaliny, keřovité pivoňky a další.

Před Královským letohrádkem je giardinetto, ozdobná zahrádka, upravená architektem Pavlem Janákem v renesančním stylu podle vzoru nizozemského architekta Vreedemana de Vriese z 2. pol. 16. st. Zpívající fontána u Letohrádku královny Anny v Královské zahradě Pražského hradu patří k nejkrásnějším renesančním fontánám na sever od Alp. Odlil ji mistr Jaroš 1562-68 podle nákresu a voskového modelu italského malíře Francesca Terzia z Bergama, který působil v Praze kolem poloviny 16. st. Dřevěnou formu vyřezal Hanuš Peysser. Fontánu tvoří dvě nad sebou posazené mušlové nádrže, které nese silný sloup zdobený postavami pastýřů a bájných postav. Fontána je z bronzu smíšeného se zvonovinou. Je bohatě zdobena loveckými motivy, reliéfními maskami a palmetami.

Na konci 90. let byla v sousedství Míčovny a Fíkovny v jižní zdi postavena na místě staré nová Oranžerie se skleníkem podle návrhu arch. Evy Jiřičné. Je to 100 m dlouhá originální skleněná válcová stavba z kovu a skla, určená pro regeneraci vysokých rostlin i menších hrnkových květin. V západní části skleníku zůstala původní mramorová fontánka z 50. let 20. st., uvnitř skleníku je symbolicky naznačen průběh jižní zdi, která byla zbourána spolu se zimní zahradou v r. 1996. Provoz byl slavnostně zahájen v květnu 1999. Stavbu sponzorovala Kanaďanka Jennifer Simonová, která ji věnovala památce Olgy Havlové. Empírový skleník přiléhá k původní renesanční zdi v severní části Královské zahrady. Vznikl kolem roku 1820.

Jižní zahrady

Nejmenší z nich zahrada Hartigovská byla k ostatním připojena až v 60. letech 20. st. Celková výměra Jižních zahrad činí cca 1,88 ha. Vstup do zahrad je možný z terasy před I. hradním nádvořím (z Nových zámeckých schodů), z vyhlídky na Opyši a z III. nádvoří Plečnikovým tzv. Býčím schodištěm. V letech 2011-2012 prošly zahrady náročnou rekonstrukcí, během níž jim byl navrácen původní vzhled, který navrhl slovinský architekt Jože Plečnik. Do Jižních zahrad je možné přijít ze čtyř různých směrů. Z Opyše u Starých zámeckých schodů, Býčím schodištěm ze 3. nádvoří, z Hradčanského náměstí a ze zahrad pod Hradem.

Rajská zahrada

První zahradou při vstupu z Nových zámeckých schodů je zahrada Rajská o výměře 0,38 ha. Vznikla roku 1562 na příkaz arcivévody Ferdinanda Tyrolského (syna Ferdinanda I.) jako jeho soukromá zahrada navezením několika tisíc fůr zeminy. Jeho osobním lékařem a dobrým rádcem v botanice mu byl Petr Ondřej Matthioli, známý autor rozsáhlého Herbáře. Za Rudolfa II. zahradu zdobila voliéra, lázeň a věž pro trubače. Po jejím zboření byl za císaře Matyáše v r. 1614 vystavěn kruhový renesanční pavilonek s věžičkou, dodnes dochovaný, s nástěnnými malbami od Josefa Navrátila z r.1848 a s dřevěným stropem, vymalovaným 39 znaky zemí, jimž císař vládl. Pod altánem zřídil arch. Josip Plečnik vyhlídkovou terasu, na které je umístěna socha Dobrého pastýře od Josefa Kalvody z r. 1922. O rok dříve vzniklo monumentální kaskádové schodiště ze žuly, pod nímž je dekorativní mísa z jediného kusu mrákotínské žuly (též dle Plečnika). Má průměr 430 cm, výšku 180 cm váží 50 tun. Za ní můžeme vidět obrubu staré barokní fontány z r.1730.

Zahrada Na Valech

Na zahradu Rajskou přímo navazuje zahrada Na Valech táhnoucí se až k Opyši. Její rozloha je 1,43 ha. Zahrada je přístupná též z III. nádvoří Pražského hradu Plečnikovým schodištěm zvaným Býčím podle bronzových býků, kteří v horní části schodiště nesou na pilířích vyřezávané nosníky střechy, a tzv. Vázovým schodištěm z paláce (z doby Pacassiho přestavby Hradu). Z oken Starého královského paláce do této zahrady byli v r. 1618 vyhozeni katoličtí místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu. Událost připomínají dva raně barokní pískovcové obelisky. V zahradě je rozmístěno několik dalších architektonických prvků: barokní kašna na začátku zahrady, Plečnikovo zábradlí z leštěné žuly, ženská busta nad zahradní brankou od Damiana Pešana z r. 1990 a kašna z 20. let 20. st. s raně barokní sochou Herkula. Po celé trase zahrady se táhnou Plečnikovy vyhlídky: Malá bellevue, Velká bellevue a vyhlídka na Moravské baště. Na poslední umístil Plečnik žulový monolit s jónskou hlavicí nesoucí pozlacenou kouli a žulový stůl. Malá vyhlídka s obeliskem je naproti Býčímu schodišti a je z ní přístup do Hartigovské zahrady. Na vyhlídkové cestě pod bývalým Ústavem šlechtičen je Velká vyhlídka - Plečnikova antikizující sloupová síň z let 1924-25, před níž jsou tři skupiny světlonošů od Ignáce Františka Platzera ze 70. let 18. st.

Hartigovská zahrada

Zahrada Hartigovská, přístupná schodištěm ze zahrady Na Valech, byla připojena k Jižním zahradám Hradu až v r. 1960. Má rozlohu 757 m2 a původně patřila k Hartigovskému paláci čp. 184 v Thunovské ulici. Založila ji Isabela Švihovská ze Salmu v r. 1670 u nově postaveného paláce. Na přelomu 17. a 18. st. byla zahrada přestavěna v barokním stylu, vznikla horní a dolní terasa, propojená schodištěm se zábradlím a ozdobená vázami. Nový majitel hrabě Josef Hartig přestavěl kolem r.1720 palác a v zahradě vystavěl patrový barokní hudební pavilon s jedinečnou štukovou výzdobou. Josef Hartig byl výborným klavíristou a pořádal zde významné hudební akademie. Jeho potomek Ludvík Jan byl znamenitým houslistou, klarinetistou i skladatelem, měl i vlastní kapelu. Záliba v umění však nevynášela a objekt byl prodán v dražbě. Měnil majitele, až v 60. letech 20. st. byl přičleněn k areálu Pražského hradu. Hodnota zahrady byla zdůrazněna osazením pěti soch antických božstev z dílny Matyáše Bernarda Brauna, které vytvořil jeho synovec Antonín v 30. letech 18. st., a které sem byly přeneseny ze zámku Štířín. Nacházejí se pod opěrnou zdí zahrady vlevo od hudebního pavilonu.

Jelení příkop

Jelení příkop je přírodní rokle v areálu Pražského hradu o rozloze přes 8 ha. Roklí protékal potok Brusnice, později regulovaný a zčásti svedený do potrubí. Táhne se od ulice U Brusnice k velké zatáčce Chotkovy silnice. Původně měl ochranný význam. Celý prostor se stal součástí královského majetku za Rudolfa II. Byla sem vysazena vysoká zvěř a kdysi se zde i lovilo. Na části pozemku byla na konci 17. st. vystavena jízdárna. Nad Jelením příkopem se klenul Prašný most, který kdysi spojil Královskou zahradu s hradními objekty. Do Horního Jeleního příkopu lze sestoupit ze zahrady Na Baště schodištěm zvaným Kyklopským a z ulice U Brusnice pěšinou ve svahu.

Za první republiky zde byl medvědinec pro medvědy, které dostal T. G. Masaryk od legionářů z Ruska. Jeho rekultivaci před znovu zpřístupněním veřejnosti projektoval arch. Petr Hlaváček. Je zde rozlehlá louka, bývalý domek medvědáře, umělá jeskyně s kašnou a pískovcová socha Ponocného, dar studentů hořické Kamenické školy prezidentu Masarykovi. Lze odtud vystoupat cestou ve svahu na odbočku k nově upravené kruhové Masarykově vyhlídce, kde prezident pod lipou rád sedával a kam už po válce nebyl přístup. Vyhlídka s novou přístupovou cestou po rekonstrukci slavnostně otevřena pro veřejnost 22. 9. 2023.

Dolní Jelení příkop byl poprvé zpřístupněn veřejnosti teprve 5. 6. 1999. Byla do něj vybudována přístupová pěšina z Chotkovy silnice. Od roku 2002 (3. září) je dolní a horní část Jeleního příkopu průchozí spojovacím tunelem podle návrhu ing. architekta Josefa Pleskota. Převažujícím pohledovým materiálem uvnitř 84m dlouhého průchodu je ostře pálená režná tmavě červená cihla kladená netypicky na výšku. Zhruba v polovině délky štoly je výklenek, ve kterém je možné vidět část pilíře původního renesančního mostu. Potok Brusnice po straně protéká pod železnými rošty, v zemi je rovněž zabudováno osvětlení.

Zahrada Na Opyši

Zahrada Na Opyši o výměře 4184 m2 je pod opevněním s Černou věží a Daliborkou. Před hradní bránou Na Opyši mezi ul. Na Opyši a Starými zámeckými schody, oddělená od nich vysokou ohradní zdí, na severním svahu nad Chotkovou silnicí se nachází Svatováclavská vinice. Měří 6972 m2. Původní vinice byla od 30. let 19. st. postupně měněna v zahradu u ní tehdy vystavěné vily.

Zahrada Na Baště

Vlevo od Čestného dvora je zahrada Na Baště, má rozlohu 2720 m2. Při archeologickém výzkumu zde byly objeveny stavební památky z doby románské. Kdysi území mezi hradními příkopy a obrannou zdí bylo upraveno za Marie Terezie na baštovní dvůr. Zcela nově bylo místo upraveno po vzniku Československé republiky na přelomu 20. a 30. let podle návrhu hradního architekta Josipa Plečnika. Plečnikovou lávkou, postavenou na arkádách, se dostaneme odsud na Prašný most. Zahrada je rozdělena na dvě výškové úrovně, propojené kruhovým schodištěm. V rohu zahrady v sousedství arcibiskupského paláce je zahradní restaurace postavená v 50. letech 20. st. Při úpravě zahrady v 90. letech 20. st.

Zahrada Na terase Jízdárny

Zahradu Na terase Jízdárny projektoval hradní architekt Pavel Janák na ploše 3452 m2 ve stylu barokních zahrad. Úpravu dokončil v r. 1957 arch. Vladimír Tintěra. Zahrada, kdysi užívaná jako letní jízdárna, vznikla na střeše nově postavených podzemních garáží. Zároveň byl upraven i jízdárenský dvůr o rozloze 2241 m2. V místech letní jízdárny se v roce 1723 konala světová premiéra italské opery skladatele Jana Josefa Fuxe Constanza e Fortezza (Stálost a pevnost). Zimní jízdárna byla od r. 1946 rekonstruována arch. Pavlem Janákem na výstavní síň. V současnosti je ke kulturním účelům využívána i zahrada Na terase jízdárny.

Lumbeho zahrada

Nad severní částí Horního Jeleního příkopu západně od Jízdárny vznikla za vlády Rudolfa II. bažantnice a hospodářské objekty. Dále je tu zahrada Lumbeho, nazvaná podle pražského chirurga Karla Lumbeho, který r. 1852 tyto pozemky koupil. V roce 1925 je od dědiců odkoupila Kancelář prezidenta republiky.

Vyhlídky na Pražský hrad z unikátních střešních teras

Praha, hlavní město České republiky, je známá svou architekturou, historickými památkami a malebnými uličkami. Střechy se postupně rozvíjejí a stávají se oblíbenými místy pro setkávání, relaxaci a vychutnávání si nádherných výhledů na město. Zde je několik pražských střech, které lákají návštěvníky svými úžasnými výhledy, zahrádkami a možností si užít piknik.

• Tančící dům - Ginger & Fred Restaurant (Praha 2): V 7. patře ikonického Tančícího domu se nachází restaurace Ginger & Fred, která nabízí moderní gastronomii a dechberoucí výhledy. K dokonalému zážitku přispívá terasa s panoramatem Prahy.
• Fly Vista na střeše Máje (Praha 1): V osmém patře obchodního domu Máj vás přivítá stylový champagne bar, zatímco o patro výš se otevře panoramatická terasa s dechberoucím výhledem na Pražský hrad, Petřín i pražské věže.
• Pytloun Sky Bar & Restaurant Prague (Václavské náměstí, Praha 1): Tato nová atrakce nabízí prvotřídní gastronomii a jedinečný panoramatický výhled z pohodlí jeho střešní terasy. Rozkládá se na ploše až 220 metrů čtverečních a nabízí 360° výhled na nejikoničtější památky Prahy, včetně Pražského hradu.
• Fairmont Golden Prague Hotel - restaurace Zlata Praha: V nejvyšším patře hotelu Fairmont Golden Prague hosty vítá modernizovaný interiér s panoramatickým výhledem na staré město, Vltavu a Pražský hrad.
• GLASS Bar v nejvyšším patře Tančícího domu (Praha 2): GLASS Bar nabízí úchvatný výhled na Pražský hrad a Národní divadlo.
• Národní památník na Vítkově (Praha 3): Národní památník na Vítkově také otevřel svou střechu a pro návštěvníky připravil vyhlídkovou terasu. Z terasy se nabízí nádherný výhled na Prahu, včetně Pražského hradu.
• Vyhlídka Národního zemědělského muzea (Praha 7): Tato terasa nabízí jedinečný výhled na Prahu, včetně Pražského hradu, Petřína a Žižkova. Na střeše muzea se nachází také zahrada s bylinkami, kde si návštěvníci mohou vypůjčit vybavení na piknik.

tags: #prazsky #hrad #strecha #informace

Oblíbené příspěvky:

• Elegance pro vaše podlahy
• Prozkoumejte estetické kvality šedé betonové střechy
• Využití štěrku 4-8 mm
• kvalitní střešní systémy Satjam
• Rozměry a design bukové lavice