Cholera: Akutní průjmové onemocnění a jeho globální dopady

Cholera je akutní průjmové onemocnění vyvolané toxiny bakterie Vibrio cholerae. Toto infekční bakteriální onemocnění je charakterizované bolestmi břicha, těžkými vodnatými průjmy, zvracením a rozsáhlou dehydratací, vedoucí až k šoku. Bez léčby může dojít během několika hodin k smrti. Slovo „cholera“ odvozené z řeckých slov khol (žluč) a rhein (plynout), se používá již od starověku k označení jakéhokoliv průjmového onemocnění. Možná je jeho původ i z řeckého cholera (okapový žlab), podle prudkého odchodu tekuté stolice.

Původce a přenos

Původcem je toxin produkující bakterie Vibrio cholerae séroskupin O1 a O139. Celosvětově nejrozšířenější je séroskupina O1. Bakterie cholery se přirozeně vyskytují ve sladkovodních či brakických vodách (smíšená sladká a slaná voda) a jsou vázány na vodní organismy. Zdrojem nákazy je nemocný člověk nebo bezpříznakový nosič.

Přenos se nejčastěji děje fekálně kontaminovanou vodou či potravinami. Člověk se nakazí požitím přirozeně kontaminované vody nebo vody fekálně kontaminované od nemocných osob. Často také k nákaze dochází požitím mořských plodů a zeleniny či ovoce mytých v kontaminované vodě. Mezilidský přenos fekálně-orální cestou je obvyklý v oblastech s nízkou hygienickou úrovní. Nebezpečné jsou i kostky ledu připravené ze závadné vody, neboť toxin této bakterie přežívá i ve zmrazeném stavu.

Období nakažlivosti přetrvává po dobu vylučování patogenu ve stolici, obvykle ještě pár dní až dva týdny v období rekonvalescence, vzácně i několik měsíců. Osoby s asymptomatickým průběhem vylučují vibria stolicí 7-14 dní. Infekční dávka je vysoká (udává se přibližně 10⁶ - 10¹¹ CFU, koloniformních jednotek).

Příznaky a průběh onemocnění

Inkubační doba cholery obvykle trvá několik hodin až 5 dnů. Většina případů má mírný průběh s průjmem nebo je nákaza zcela asymptomatická, neodlišitelná od ostatních cestovatelských průjmů. Nauzea a zvracení se může objevit na začátku onemocnění.

Čtěte také: Česko-polské tramvajové termíny

Přibližně u 20 % symptomatických případů je průběh onemocnění závažný s náhlým začátkem, četnými vodnatými průjmy vzhledu rýžové vody, zvracením a křečemi nohou. Dochází k rapidní dehydrataci a hypotenzi (nízkému tlaku). Horečky nemusí být přítomny. Typický je vzhled obličeje nemocných označovaný jako Hippokratova tvář, chladná pokožka pokrytá studeným potem (algidní forma).

Velmi nepříjemná a potenciálně smrtelná choroba působená bakterií Vibrio cholerae se projevuje tak, že lidé postiženi cholerou se zmítají v křečích, trpí prudkým zvracením a neovladatelným vodnatým průjmem. Vodnatá stolice obsahuje drobné částečky vnitřností z těla a velké množství cholerových bakterií. Může dojít k vysoké dehydrataci organismu, pacient zmodrá a následuje brzká smrt. Při suché formě, tj. bez průjmů, dochází k masivnímu hromadění tekutin ve střevě nebo dojde k úmrtí před rozvojem průjmů. Lehčí průběh se označuje jako cholerina.

V případě, že onemocnění není zaléčeno, může vést k úmrtí (až do 50 % případů). V případě včasné léčby (založené především na rehydrataci) je smrtnost <1 %.

Výskyt a statistiky

Odhaduje se, že po celém světě každoročně dojde k 2,9 milionu případů a 95 000 úmrtí. V posledních letech se roční výskyt odhaduje na 1,3 - 4 miliony onemocnění s 20-140 tisíci úmrtí.

Cholera se nejčastěji vyskytuje v jižní Asii, zejména v Indii, a v Africe. V roce 2016 bylo v Somálsku, Tanzanii a Jemenu hlášeno v průměru 15 000 případů tohoto onemocnění. V zemích EU/EEA se cholera vyskytuje zřídka, v 96 % se jedná o importy.

Čtěte také: Chyby v překladech z nizozemštiny

V České republice byl v roce 2017 zaznamenán jeden importovaný případ ze Zanzibaru. V bývalém Československu došlo k poslední epidemii cholery v roce 1970 na území východního Slovenska. Po importu onemocnění z Ukrajiny zde onemocnělo celkem 18 osob. Cholera se vyskytuje především v oblastech s nízkou hygienickou úrovní, nejčastěji v Číně, Indii a Indonésii. Také může dojít k epidemii cholery při nedostatečném čištění odpadních vod nebo v zemích postižených přírodní katastrofou či válečným konfliktem.

Epidemie cholery probíhala na Kubě, a to v Havaně a ve východních oblastech země zejména v letech 2012, 2013. V současné době epidemické riziko není hlášeno. Nedávno proběhla na Zanzibaru epidemie cholery a toto onemocnění se zde vyskytuje endemicky.

Prevence a léčba

Nespecifická preventivní opatření

Nespecifická preventivní opatření zahrnují zvyšování osobní hygieny, zdravotní výchovu, zásobování nezávadnou pitnou vodou a potravinami. Základní prevencí je dodržování hygienických návyků a časté mytí rukou. Důležité je se zcela vyhnout kontaminované vodě (včetně ledu v nápojích a při čištění zubů) a potravinám. V praxi to znamená konzumaci pouze bezpečné vody (balené, převařené či filtrované), jen tepelně upravených potravin (včetně mořských plodů) a omývání zeleniny či ovoce pitnou vodou.

V případě vody se nejedná pouze o její pití, ale nebezpečné jsou např. i saláty, ovoce nebo jiné tepelně nezpracované potraviny, které byly znečištěnou vodou před jídlem omyty. V exotických zemích se nedoporučuje používat vodu z veřejného vodovodu ani k čištění zubů. Je dobré se řídit základním pravidlem Světové zdravotnické organizace pro přípravy potravy v exotických zemích: „Převařit, upéct, oloupat, nebo nechat být“.

Očkování

Specifickou prevencí je očkování, které není náhradou za standardní ochranná opatření. Účinnost očkování se po dvou základních dávkách pohybuje mezi 79-85 %. Vakcína Dukoral slouží k ochraně dospělých a dětí od dvou let věku proti původci cholery séroskupiny O1. Je indikováno k aktivní imunizaci dospělých a dětí od dvou let věku proti chorobě, jejímž původcem je Vibrio cholerae seroskupiny O1, kteří budou cestovat do endemických oblastí či do oblastí s probíhající epidemií.

Čtěte také: Vlastnosti překladů RZP

Očkování má být podle Světové zdravotnické organizace zvažováno u osob s vyšším rizikem - přímo exponovaných osob (tj. humanitárních pracovníků, zdravotníků aj.). Běžným cestovatelům do zemí s endemickým výskytem cholery obecně doporučováno není. Tvoří dvě dávky perorální vakcíny (roztok pro vypití) pro dospělé a děti od šesti let věku; dětem od dvou do šesti let se podávají tři dávky; interval mezi dávkami je minimálně 1 týden. Přeočkování je doporučováno do dvou let u dospělých a dětí do 6 let věku.

Cholera i tyfus jsou u takto malého dítěte nemoci ohrožující život. Vzhledem k nedokončenému základnímu dětskému očkování a nemožnosti podání vakcíny jak proti tyfu, tak i proti choleře z důvodu věkové kontraindikace, se doporučuje zvážit cestu do rizikové oblasti a pokud je to možné, raději cestu odložit alespoň do věku 2 let, kdy se dá proti těmto nemocem chránit. Dítě bude mít vyzrálejší imunitu a doplněná další očkování dle očkovacího kalendáře.

Léčba

Klíčová a život zachraňující je rychlá a důsledná rehydratace s dodáváním potřebných minerálů. Základním léčebným opatřením je intenzivní náhrada ztracených tekutin a minerálů. Během tohoto onemocnění dochází k rychlým ztrátám tekutin a minerálních látek, což může vést během několika hodin k smrti. Bakterie je zničena převařením vody a dezinfekcí.

V 70. letech 20. století se perorální rehydratační terapie (ORT) - roztok vody, soli a cukru - aplikuje intravenózně a snižuje úmrtnost z 50-60% u neléčených případů na 1 %. Tato metoda je účinnější než antibiotika, která pouze snižují množství Vibrio cholerae ve střevech, ale nenahrazují ztracené tekutiny a soli v těle. Antibiotická léčba má především epidemiologický efekt, zkrátí se infekčnost nemocného.

Historie výzkumu cholery a Robert Koch

V roce 1543 informují portugalští mořeplavci o choleře v Indii. V letech 1817 až 1823 se objevila první pandemie, která vznikla v deltě řeky Gangy a začala se šířit do Asie. O tři roky později již cholera pustoší Asii, severní Afriku a Evropu. V roce 1831 proniká do Anglie a o rok později do Severní a Jižní Ameriky. Druhá pandemie cholery v 19. století zasáhla téměř všechny obydlené oblasti na světě. Byla nevědomky šířená po souši i na moři, obchodníky, námořníky, vojáky ad. Cholera postihovala chudé i bohaté bez rozdílu věku. Nemoc byla obestírána hnilobným zápachem ze zvratků a průjmu, ulice byly plné puchu a nezdravých výparů. Stoky a žumpy přetékaly do zahnívajících řek.

Lékaři se nemohli shodnout, odkud kořeny cholery pocházejí. Miasmatici byli přesvědčeni, že důvodem byl puch a špína slumů. Jejich odpůrci (kontagionisté) byli přesvědčeni, že se cholera musí přenášet jedem předávaným z jednoho člověka na druhého. Jedinou cestou, jak zamezit šíření choroby, by byla karanténa, ale ta by představovala ohrožení obchodních aktivit průmyslových zemí.

Zatímco bouřlivé debaty o příčině a přenosu cholery pokračovaly, objevil se britský lékař John Snow s úplně jinou teorií. Onemocnění působí spolknutí „neidentifikovatelných“ částeček ve znečištěné vodě. Snow později doložil, že cholera napadá střeva a ne plíce, nepřenáší se tedy vzduchem, ale kontaminovanou vodou.

Teprve v 80. letech 19. století byla rozluštěna rozhodující část záhady kolem cholery, která Snowovi a ostatním unikala. Příčinou nákazy byla bakterie. Německý tým vedený slavným bakteriologem Robertem Kochem identifikoval pod mikroskopem ve vnitřnostech oběti zakroucený „čárkovitý“ bacil. John Snow měl pravdu, že cholera byla nemocí šířící se vodou, ale až Koch mohl vědcům předložit roje bakterií, které napadaly střeva, množily se v nich a ven se dostávaly vodnatým průjmem. Boj proti smrtící chorobě nastal v podobě lepších hygienických podmínek, zajištění nezávadné vody.

Život a dílo Roberta Kocha

Robert Koch (11. 12. 1843 - 27. 5. 1910) se narodil v Clausthal-Zellerfeldu do velmi početné rodiny. Měl 12 sourozenců. Když bylo Robertovi 5 let, překvapil své rodiče oznámením, že se podle novin naučil číst. To již předznamenalo jeho vysokou inteligenci a také vytrvalost, které byly pro Kocha v budoucnu tak charakteristické. Ve svém rodišti vystudoval gymnázium, kde se projevil jeho zájem o biologii a také, jako u svého otce, zájem o cestování.

V roce 1862 odešel Koch na univerzitu do Göttingenu studovat medicínu. O 4 roky později, po obdržení doktorátu, odjel do Berlína na šestiměsíční studium chemie. V roce 1870 se jako dobrovolník přihlásil do služby ve francouzsko-pruské válce. Ve službě setrval 10 let, během kterých uskutečnil výzkumy, díky kterým se dostal do čela vědeckých pracovníků. Jako první prokázal, že Bacillus anthracis je původcem anthraxu. V té době byla velmi častá zvířecí nemoc, sněť slezinná (anthrax).

Koch, přestože neměl vědecké zařízení, byl odříznut od veškeré dostupné literatury a ostatních vědců, projevil o toto onemocnění velký zájem. Vybudoval si ve svém čtyřmístném bytě laboratoř a krom mikroskopu si veškerá potřebná zařízení obstaral i vyrobil sám. Vypracoval tzv. Kochovy postuláty, soubor pravidel a postupů, které se používají dodnes. Bacil sněti už byl sice objeven dříve, ale Robert Koch vědecky dokázal, že se jedná o případ nákazy. Vypěstoval několik generací bacilů a posléze zjistil, že ačkoliv neměly žádný kontakt se zvířaty, mohly přivodit sněť slezinnou. Po demonstraci a otištění výsledků této strastiplné práce se stal okamžitě slavným.

V roce 1880 se stal členem Říšského ministerstva zdravotnictví v Berlíně, dostal prostory a laboratoř, kde mohl se svými asistenty pokračovat ve vývoji svých metod. Dva roky nato objevil Koch bacily tuberkulózy a také způsob jejich kultivace. Mezitím co pracoval na výzkumu tuberkulózy, byl poslán do Egypta jako šéf Německé cholerové komise, kde objevil virus „vibrio“, který způsobuje choleru. Na základě svých znalostí biologie a způsobu šíření vibria cholery formuloval pravidla a základní metody pro kontrolu epidemie cholery. V dalších letech se opět vrátil ke své práci na tuberkulóze a koncem 90. let 19. stol. přišel k názoru, že bacily, které způsobují hovězí a lidskou tuberkulózu nejsou identické. Když tento závěr o tuberkulóze přednášel v roce 1901 na Mezinárodním lékařském kongresu v Londýně, byly jeho závěry přijaty jako kontroverzní. Dnes se již ví, že se opět nemýlil.

Robert Koch během svého života hodně cestoval do Afriky, Indie a všude tam, kde se šířily epidemie nebezpečných chorob. Jeho práce o etiologii spavé nemoci, malárie, lepry a dalších chorob představují vrcholy lékařského výzkumu na přelomu století. Dostal mnoho uznání a pět let před svou smrtí obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.

tags: #preklad #slova #cholera #zlab #pod #okapem

Oblíbené příspěvky:

• Dokonalé zakončení interiéru s lištami a profily
• PVC propustky pro silniční stavby
• kompletní průvodce nátěry na dřevo
• odolná dlažba v cihlovém designu
• Přečtěte si o neutrálním silikonu Ceresit Fusion