Přeměna dvouplášťové střechy na jednoplášťovou: Komplexní průvodce

Rekonstrukce střechy panelového domu s původní sendvičovou konstrukcí často zahrnuje zateplení a přeměnu z dvouplášťové na jednoplášťovou. Dvouplášťová střecha je střešní konstrukce, která má ve skladbě dvě oddělené vrstvy - dva pláště, mezi nimiž se nachází vzduchová mezera. Tato vzduchová vrstva může být větraná nebo nevětraná, přičemž ve stavební praxi výrazně převažuje větraná varianta. Princip je jednoduchý: vzduch proudící vzduchovou mezerou odvádí vodní páru pronikající z interiéru do konstrukce a zároveň snižuje tepelnou zátěž v letních měsících. Oproti tomu jednoplášťová střecha vzduchovou mezeru neobsahuje - všechny vrstvy (krytina, izolace, parozábrana) na sebe bezprostředně navazují.

Typy střech a jejich charakteristiky

Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy. Dalšími používanými typy střech jsou střechy inverzní (nebo také s opačným pořadím vrstev) a střechy kompaktní.

Dvouplášťová šikmá střecha

Dvouplášťová šikmá střecha je nejrozšířenějším typem střechy nad obytným prostorem v České republice. Její horní plášť tvoří střešní krytina uložená na latích a kontralatích, dolní plášť pak pojistná hydroizolace, tepelná izolace a nosná konstrukce krovu. Mezi nimi je větraná vzduchová mezera vzniklá výškou kontralatí. Šikmou dvouplášťovou střechu lze z hlediska zateplení rozdělit do tří základních variant:

• Nezateplená dvouplášťová šikmá střecha: Tato varianta se uplatňuje u neobydleného podkroví nebo u střech nad nevytápěnými prostory. Tepelná izolace se v tomto případě umisťuje na strop posledního podlaží, nikoli do střešního pláště.
• Zateplená dvouplášťová šikmá střecha - izolace mezi krokvemi: Nejčastěji realizované řešení pro obytná podkroví. Tepelná izolace (obvykle minerální vlna) se vkládá přímo mezi krokve, přičemž je nezbytné zachovat větranou mezeru mezi horní hranou izolace a pojistnou hydroizolací.
• Zateplená dvouplášťová šikmá střecha - nadkrokevní izolace: Méně časté, ale z tepelně-technického hlediska výhodnější řešení. Tepelná izolace se klade jako kompaktní vrstva nad krokve (tzv. nadkrokevní izolace - typicky PIR nebo PUR desky), čímž se eliminují tepelné mosty způsobené dřevěnými prvky krovu.

Srovnání variant dvouplášťové šikmé střechy:

Dvouplášťová plochá střecha

Plochá střecha je definována sklonem do 5° a používáním hydroizolačních pásů namísto skládané krytiny. Dvouplášťová varianta ploché střechy obsahuje ve skladbě větranou vzduchovou vrstvu, která slouží k odvodu vlhkosti z interiéru. Typická skladba dvouplášťové ploché střechy od interiéru:

1. Nosná konstrukce (železobeton, dřevěné bednění)
2. Parozábrana (vzduchotěsná vrstva)
3. Tepelná izolace (minerální vata - měkké desky, foukaná izolace)
4. Větraná vzduchová mezera (zajišťuje odvětrání vlhkosti)
5. Horní plášť - hydroizolační pásy (asfaltové pásy, PVC, TPO fólie)

Klíčovým požadavkem je dokonale vzduchotěsný spodní plášť - parozábrana musí být provedena bez přerušení, jinak vlhkost pronikne do vzduchové mezery v množství, které větrání nezvládne odvést.

Čtěte také: Šikmá střecha: spoje

Srovnání jednoplášťové a dvouplášťové ploché střechy:

Nevětrané dvouplášťové střechy

S nevětranými dvouplášťovými střechami se lze nejčastěji setkat při rekonstrukcích starších větraných dvouplášťových střech. Pro stávající větranou dvouplášťovou střechu bylo vyprojektováno zateplení horního pláště a atiky spojené s uzavřením stávajících větracích otvorů. Tepelně technické hodnocení podobných skladeb se provádí zcela shodně jako posouzení běžných jednoplášťových střech. Celá skladba se tedy uvažuje jako jedno souvrství, a to bez ohledu na to, že konstrukčně jde o dvě samostatná souvrství oddělená vzduchovou vrstvou. V případech, kdy má uzavřená vzduchová vrstva v původní skladbě střechy výrazně proměnnou tloušťku, je vhodné posoudit skladbu ve dvou mezních řezech: v místě nejmenší a v místě největší tloušťky vzduchové vrstvy.

Přeměna dvouplášťové střechy na jednoplášťovou

Pokud je střecha sendvičová, zateplení shora mění koncepci na jednoplášťovou střechu s uzavřenou vzduchovou dutinou. To znamená, že se provětrání mřížkami v průčelních atikových panelech uzavře, jinak by zateplení logicky pozbývalo smyslu. Zároveň se počítá s tím, že časem dojde i k zateplení fasád (pokud již není provedené) a pak budou zatepleny i čela, horní plochy a zadní části atikových panelů tak, aby tepelné izolace na sebe navazovaly.

Výhody a nevýhody dvouplášťové střechy

Dvouplášťová střecha není jen módní trend - má jasné technické důvody, proč ji odborníci preferují před jednoplášťovým řešením:

• Účinné odvětrání vlhkosti: Větraná vzduchová mezera odvádí vodní páru, která proniká z interiéru do střešní konstrukce.
• Tepelná stabilita: V létě odvádí vzduchová mezera tepelnou zátěž způsobenou slunečním zářením, v zimě naopak nedochází k výraznému ochlazení interiéru.
• Odtok vody pod krytinou: Pokud se voda dostane pod střešní krytinu, pohybuje se po pojistné hydroizolaci a buď odteče, nebo se díky proudění vzduchu odpaří.
• Delší životnost krytiny: Větraná mezera snižuje teplotní výkyvy na spodní straně krytiny, čímž omezuje riziko kondenzace.
• Větší flexibilita při výběru materiálů: Dvouplášťová střecha je méně náchylná na difuzní vlastnosti jednotlivých vrstev.

Kdy se rozhodnout pro přeměnu

Generální oprava dřevěné dvouplášťové střechy - tedy aplikace izolace do dutiny, zhotovení a uzavření aplikačních otvorů, osazení odvětrávacích prvků, pokládka nové střešní krytiny z PVC fólie včetně klempířských prvků a hromosvod, se pohybuje na úrovni cca 1.500 až 1.800,- Kč/m2 bez DPH. Předělání na jednoplášť se pohybuje na úrovni cca 3.000 - 3.300,- Kč/m2 bez DPH. Kromě vyšší ceny tu jsou ještě rizika spojená se zatečením a velkou hlučností při demontáži stávajícího střešního pláště a následné montáži jednoplášťové skladby.

Rekonstrukce stávající větrané dvouplášťové střechy nemusí být vždy technicky a investičně náročná. Zachování konstrukčního schématu větrané dvouplášťové střechy oproti přeměně na nevětranou jednoplášťovou střechu přináší větší bezpečnost z hlediska stavební fyziky a také nižší cenové náklady. Problematika přeměny větrané dvouplášťové ploché střechy na nevětranou dvouplášťovou střechu byla jedním z témat rozebíraných na kongresu STŘECHY 2003 - PLOCHÉ STŘECHY, konaném 4. prosince 2003 v Praze.

Čtěte také: Trámová střecha

Problémy a řešení při přeměně

Problémy stávajících dvouplášťových střech spočívají především v nedostatečně dimenzované tepelné izolaci, která má za následek nejen větší spotřebu tepla na vytápění, ale také přehřívání podstřešních bytů v letních měsících. Nedostatečně provedené zateplení v kombinaci se špatnou parotěsností konstrukce může způsobovat také tvorbu velkého množství kondenzátu.

Technologie, kterou česká firma CIUR, a. s., a její certifikované aplikační firmy na území ČR používají již od roku 1991, spočívá v doplnění izolace do konstrukce vhodně rozmístěnými aplikačními otvory. K samotné izolaci vnitřního prostoru dvouplášťové střechy je použita foukaná celulózová izolace Climatizer Plus®, která je dopravována až na střechu domu pomocí speciálního aplikačního stroje.

Perforace hydroizolace

Pokud ve stávajícím souvrství střešního pláště není položena parozábrana, může zateklá nebo zkondenzovaná voda i při provlhlém souvrství střešního pláště po jeho doteplení postupně vysychat do interiéru. Pokud ve stávajícím souvrství střešního pláště je položena parozábrana, zdá se být lepším řešením perforovat původní hydroizolaci s podmínkou doteplení střechy vhodnou dodatečnou tepelnou izolací. V případě, že bychom se rozhodli neperforovat původní hydroizolaci, zůstane zateklá nebo zkondenzovaná vlhkost dlouhodobě zabudovaná ve stávajícím souvrství střešního pláště a bude pozvolna vysychat jen difuzí skrz původní parozábranu a původní vodotěsnou izolaci. Pokud se stávající hydroizolace perforuje, je třeba zohlednit tuto úpravu i v tepelně technických výpočtech. Většinou se pro perforovanou hydroizolaci používá ekvivalentní difuzní tloušťka sd = max. 0,27 m.

Doplnění tepelné izolace

Téměř vždy je nutné doplnit tepelnou izolaci stávajícího střešního pláště. Výška větrané vzduchové vrstvy by neměla být menší než 250 mm. Zpravidla bude nutné tepelně doizolovat původní atiku, která bude tvořit obvodovou stěnu vzduchové vrstvy nově vytvořené dvouplášťové střechy. Pokud bude sondami zjištěna vyšší vlhkost ve stávajícím souvrství střešního pláště, nemělo by však tvořit horní plášť nově vytvořené dvouplášťové střechy dřevěné bednění.

Technické požadavky a výpočty

Dvouplášťová střecha přináší výhody pouze tehdy, je-li správně navržena a realizována. Nejčastější chyby zahrnují nedostatečnou výšku vzduchové mezery, přerušení větrané mezery, nevhodně dimenzované větrací otvory, nekvalitní pojistnou hydroizolaci a chybějící nebo protrženou parozábranu.

Čtěte také: Záklop střechy z dřevovláknitých desek

Větraná vzduchová mezera a komínový efekt

Větraná vzduchová mezera není jen konstrukční detail - je to funkční prvek, který určuje, zda střecha bude plnit svoji funkci po desítky let. Aby mezera správně fungovala, musí v ní volně proudit vzduch. To zajišťuje tzv. komínový efekt: nasávací otvory umístěné u okapu přivádějí chladnější vzduch, který se zahřívá od sluncem ohřáté krytiny, stoupá vzhůru a odvádí vlhkost a teplo přes odvětrávací prvky u hřebene. Aby mezera pracovala správně, musí být splněny tři podmínky: průchodnost mezery po celé délce krokve bez přerušení tepelnou izolací, správně dimenzované přívodní a odvodní větrací otvory, dostatečná výška vzduchové vrstvy v závislosti na sklonu střechy.

Dimenzování větracích otvorů dle ČSN 73 1901-2

Konkrétní požadavky na dimenzování větrané vzduchové mezery stanovuje ČSN 73 1901-2 (Navrhování střech - Část 2: Střechy se skládanou střešní krytinou), příloha B. Norma rozlišuje dvě situace podle difuzního odporu použité krytiny:

• Krytiny s nízkým difuzním odporem - např. plechová střešní krytina (profilovaný plech, trapézový plech) - podléhají mírnějším požadavkům na výšku vzduchové mezery.
• Krytiny s vysokým difuzním odporem - např. betonové nebo keramické tašky - vyžadují výraznější větrání.

V obou případech platí obecná zásada: čím menší je sklon střechy, tím větší musí být výška vzduchové vrstvy a tím větší musí být plocha větracích otvorů. Chyby v dimenzování větracích otvorů jsou jednou z nejčastějších příčin poruch dvouplášťových střech.

Výpočtové ověření

Výpočtové ověření větraných dvouplášťových plochých střech je sice možné provádět i ručně, ale vzhledem k časové náročnosti tohoto výpočtu je podstatně vhodnější využít specializované programy, jakými jsou např. Teplo a Mezera. Pro detailní ověření návrhu střechy by bylo ještě nutné vyhodnotit rozložení teplot a částečných tlaků vodní páry v detailech střechy (např. v atice) s pomocí numerického řešení dvourozměrného teplotního a tlakového pole.

Pozornější čtenář si pravděpodobně všiml, že v modelové dvouplášťové střeše není dodržena doporučená maximální hodnota součinitele prostupu tepla horního pláště 2,7 W/(m2.K). V tomto konkrétním případě však nejde o kritickou závadu v návrhu střechy, protože horní plášť je poměrně masivní a má přijatelnou tepelnou setrvačnost.

Důležité aspekty rekonstrukce

Při přeměně větrané dvouplášťové střechy na nevětranou dvouplášťovou střechu je nutné znát skladbu a stav střešního pláště původní větrané dvouplášťové střechy včetně geometrického průběhu vzduchové vrstvy, dodržet níže uvedené podmínky přeměny a nakonec si ověřit návrh rekonstrukce tepelně technickými výpočty.

Stávající stav a průzkum

Je nutné provést pečlivý průzkum střešního pláště včetně nezbytných sond až do prostoru dolního pláště dvouplášťové střechy. Pro posouzení a návrh rekonstrukce je nutné znát nejen skladbu celého střešního pláště včetně materiálového provedení stávající tepelné izolace, její tloušťky a vlhkosti, ale i geometrický průběh vzduchové vrstvy, stav a provedení obvodové atiky.

Tepelná izolace a parozábrana

Je nezbytně nutné zateplit horní plášť původní větrané dvouplášťové střechy. Tloušťku dodatečné tepelné izolace horního pláště je vždy nutné určit tepelně technickým výpočtem. Do tepelně technického výpočtu je nutné správně zahrnout tepelně technické parametry uzavřené vzduchové vrstvy.

Existence spolehlivě realizované parozábrany vytvořené alespoň z klasického asfaltového pásu vždy výrazně pozitivně ovlivní celoroční bilanci vlhkosti rekonstruovaného střešního pláště s nižší tloušťkou dodatečné tepelné izolace horního pláště, zatímco chybějící parozábrana zpravidla vyvolá nutnost použití výrazně větší tloušťky dodatečné tepelné izolace horního pláště.

Rizika a opatření

Přeměna větrané dvouplášťové střechy s nosnou konstrukcí horního pláště z dřevěného bednění na nevětranou dvouplášťovou střechu se nepřipouští s ohledem na výrazné riziko destrukce dřevěného bednění, které by tak bylo umístěno v nevětrané, vlhké a relativně teplé vzduchové vrstvě. Pokud se prokáže, že je nutné zvětšit profil nebo počet přiváděcích a odváděcích větracích otvorů větrané vzduchové vrstvy, je nutné pokusit se tuto skutečnost realizovat.

tags: #premena #dvouplastove #strechy #na #jednoplastovou

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti a použití střešní vpusti
• Kompletní průvodce ručními řezačkami dlaždic RUBI
• Příprava zdí pro obklady
• Odvodnění ve Zlíně
• Moderní hliníkové střechy