Problematika přetížení vnitřních rohů perlinkou a správná aplikace

Malty, omítky, lepidla a další stavební hmoty pracují. Vlivem roztažnosti mohou začít praskat a drolit se. Účelem perlinky je omezit trhliny, které mohou vznikat ve zdivu. Praskliny totiž negativně ovlivňují nejen vzhled, ale i životnost a funkčnost konstrukce. Perlinka je umělá fasádní tkanina ze skelného vlákna, která má podobu mřížky.

Výběr materiálů a příprava

Rozhodnete-li se pro výztuž pomocí perlinky, je důležité dbát na výběr - existují různé typy, které se liší vlastnostmi i způsobem použití. Na fasády a zateplení je nutné zvolit perlinku pro venkovní použití, která musí být dostatečně pevná. K dispozici jsou perlinky s různou gramáží, tedy velikostí oka. Čím je tkanina těžší (hustší), tím je odolnější vůči pnutí. U soklů, oken, dveří a dalších namáhaných prvků se proto doporučuje zvolit odolnější typ perlinky s vyšší gramáží. Zesílené perlinky najdete také pod označením pancéřové mřížky.

Při srovnávání parametrů se zaměřte také na míru protažení, které by mělo být minimální. Nepodceňte ani chemickou odolnost, konkrétně vůči alkáliím. Protože se při výrobě používá výztužné sklo, které není alkalicky odolné, je potřeba materiál dodatečně ochránit. Perlinky vyráběné v Evropě se obvykle tuží látkou SBR, která je trvanlivá. U levných perlinek asijské produkce je ochrana často zajištěna jen obalem z levného akrylátu, který má horší vlastnosti a omezenou životnost. Jak tedy rozeznat kvalitní perlinku od nekvalitní? Základem je výběr materiálů od renomovaných výrobců. Doporučujeme vyhýbat se materiálům bez označení výrobce a s podezřele nízkou cenou. Při výběru perlinky si můžete také osahat její strukturu. Ve vazných bodech musí být tkanina pevná.

Nová i stará zeď musí být před aplikací perlinky dobře připravená. Větší díry, například po hmoždinkách, je nutné zapravit maltou nebo sádrou. Zeď musí být také čistá a řádně napenetrovaná. Aby stavební hmota s tkaninou na podkladu držela, musí být podklad čistý, suchý a odmaštěný.

Zdi se očistí od zbytků tenkovrstvé malty, která vytekla v některých místech ze spár. Lepidlem nebo maltou se zadělají větší otvory a spáry. Projdou se všechny stěny a zabrousí případné nerovnosti. Pak přijde na řadu penetrace, bez té to nejde, pórobeton hrozně sál vodu.

Čtěte také: Praktické tipy pro výběr a instalaci vnitřních obkladů

Aplikace lepidla a perlinky

Na stěnu se natáhne flexibilní lepidlo nebo malta pomocí zednické lžíce a zubového hladítka. Perlinka se aplikuje do speciálního lepidla, které se na zeď natahuje hladítkem. Dnes by se již udělaly dvě vrstvy lepidla, aby byl podklad více srovnaný pod štukem. Usnadnilo by to práci při štukování. Natahovat perlinku na zeď není nic složitého. Doporučujeme natahovat 1 m lepidla zubatým hladítkem, zapravit perlinku a tak stále dokola po celém obvodu. Lepidlo by se mělo vždy po zapravení perlinky přehladit dlouhým fasádním hladítkem.

Vyztužení rohů

Pro vyztužení rohů, hran a ostění používejte rohové profily s integrovanou perlinkou. Jsou to místa, na něž se nanášejí omítky a stěrky složitěji než na rovnou stěnu. Můžete však využít pomůcky, které usnadní práci i soudržnost materiálu. Pro upřesnění pojmů se popis postupu nanášení omítky obvykle dělí na zmíněné rohy a kouty, přičemž rohem se rozumí vystupující hrana, zatímco kout je místo pravoúhlého spojení dvou sousedních stěn do uzavřeného úhlu.

Pokud nanášíte kombinaci vrstev jádrové a štukové omítky, je nutné rohy omítat velmi pečlivě a pozorně, protože jakékoli nerovnosti či nedodržené svislé roviny by později působily jako příslovečná „pěst na oko“. S pomocí plastové lišty s perlinkou docílíte dokonale rovného a stabilního provedení hran i koutů.

Výztuž rohových konstrukcí začněte vždy montáží profilů. Nejprve do lepidla zatlačte samotný profil a vyrovnejte ho vodováhou. Prvně se vždy udělají rohy na oknech za použití rohových plastových profilů s perlinkou. Následně se dělá celá stěna. Na venkovní a vnitřní rohy se používají rohové profily s perlinkou. Ty na vnější rohy jsou v pořádku, problém bývá s těmi vnitřními, tam se perlinka většinou vlní a profily nemají pravý úhel. Ke konci se již do rohů dává pouze perlinka, dala se snadněji zapravit a roh byl pěkně rovný. Rohový profil se při omítání vkládá do předem nataženého lepicího tmelu na povrchu izolantu nebo zdiva. Zatlačí se do lepidla, stejně jako perlinka po stranách lišty, a srovná se pomocí vodováhy. Vytlačené lepidlo se stáhne pomocí ocelového hladítka.

Takto si můžete připravit všechny rohy v místnosti. Až je budete mít nachystané, začnete s aplikací perlinky na zbylé zdi. Opět pomocí lžíce a zubového hladítka natáhněte na stěnu lepidlo - postupuje se v pruzích na šířku perlinky. Po vložení perlinky do lepidla ji pokaždé vyrovnejte a zahlaďte hladítkem. Je důležité, aby perlinka byla zhruba uprostřed vrstvy lepidla - nesmí ležet ani přímo na zdivu, ani nikde vyčnívat z lepidla. Lepidla musí být tolik, aby v něm perlinka ležela celou svojí plochou.

Čtěte také: vylepšete vzhled své Octavie III

Malířskou fólií si můžete zakrýt i podlahu. Pokud budete stěrkovat kolem dřevěných zárubní nebo oken, zakryjte je malířskou páskou - lepidlo nechává na dřevě fleky, které jdou špatně odstranit. Po dokončení práce umyjte veškeré nářadí, aby na něm lepidlo nezatvrdlo.

Štukování

Na plochu obou desek se v pruhu potřebné šířky nanese tmel. Do vrstvy tmelu se vloží páska Habito® Flex, pomocí aplikátoru se vyrovná a domáčkne. Vytlačený tmel se následně srovná, resp. odstraní. Po zaschnutí se pouze kraje pásky přestěrkují a tmel se roztáhne do šířky. Toto řešení není vhodné na nerovné podklady.

V případě vyšších nároků na kvalitu povrchu tmelených ploch se doporučuje provést jejich dodatečné přetmelení. Pro tento účel se používají práškový tmel Rifino Top nebo pastové finišovací tmely ProMix Finish, popř. ProMix Mega. U pastových tmelů se jedná o nesádrové, na vzduchu zasychající tmely, které se snadno nanášejí v tenké vrstvě. Následné broušení všech těchto tmelů je snadné.

Ve speciálních případech (s ohledem na druh finální povrchové úpravy) lze provést i celoplošné přestěrkování tmelem Rifino Top (tzv. tmelení bez broušení v kvalitě Q3), nebo pro kvalitu Q4 sádrovou stěrkou Rimano Glet XL či pastovým tmelem ProMix Finish (popř. ProMix Mega) v max. Broušení je doporučeno provádět pomocí speciálních brusných mřížek upnutých do ručního držáku.

Význam perlinky a její použití

Armovací tkanina má za úkol minimalizovat riziko vzniku prasklin a zvyšovat soudržnost podkladu. Ať už plánujete novostavbu, nebo řešíte rekonstrukci, používání perlinky se nevyhýbejte. Perlinka se dodává v rolích o šířce obvykle 110 cm a délce 10, 20 nebo 50 m. Protože je lehká, bude se vám s ní pracovat dobře.

Čtěte také: Možnosti výbavy interiéru Škody Octavia III

Kde se perlinka používá:

• Zateplování kontaktními systémy: zlepšuje stabilitu armovací vrstvy a zesiluje zateplenou vrstvu po celé ploše. Používá se i k lokálnímu armování míst, u kterých je pevné vyztužení žádoucí.
• Opravy poškozených fasád: vyztužuje popraskané zdivo a předchází opakovaným problémům. Současně zvyšuje odolnost v místech, která jsou náchylná k poškození.
• Omítání jednovrstvého zdiva: také v případě novostaveb z jednovrstvého zdiva (bez kontaktního zateplení) se bez perlinky často neobejdete. Nanášení jádrové omítky perlinkou se doporučuje u domů bez přesahu střechy a u domů s výškou nad dvě podlaží.
• Zpevnění vnitřních omítek: perlinku se doporučuje používat i pro zpevňování vnitřních omítek. Důležitá je zejména v místech, kde dochází ke kontaktu dvou materiálů s různou roztažností. Aplikací perlinky po celé ploše však zvýšíte mechanickou odolnost.
• Výztuž potěru podlahy bez KARI sítí: oprava popraskaného potěru podlahy je náročná. Proto je důležité problémům předcházet kvalitní výztuží. Tradičně se používají KARI sítě, které jsou však těžké. Alternativou je použití kompozitních sítí nebo výztužných tkanin, se kterými se lépe manipuluje a které bez problémů naložíte i do kufru auta.

Pečlivé omítnutí hran včetně použití podomítkových rohových lišt je důležité i u hranatých pilířů a sloupů v prostoru, jejichž rohy jsou extrémně zranitelné.

Tradiční zednické postupy vs. moderní řešení

Tradiční zednický postup je takový, že se rohy omítají podle latě (desky) upevněné tak, aby přes omítaný roh přečnívala v délce, která odpovídá tloušťce nanášené omítky. Tloušťku vrstvy určují na rovných stěnách omítníky, podle nichž se vrstva jádrové omítky strhává zednickou latí. Pro vyrovnání vrstev na rozích slouží jako rovina právě zmíněná deska, kterou po zavadnutí jádra a uvolnění skob opatrně sundáte. Štuk se poté natahuje hladítkem a rohy se zatáčejí pomocí filcového či polyuretanového hladítka tak, aby nebyly ostré jako břitva, ale byly spíše mírně zakulacené, protože pak budou odolnější vůči poškození nárazem či otěrem. Tradiční omítání hran se dělá podle latě dočasně upevněné ke zdivu pomocí zednických skob.

Rohové profily a lišty patří mezi užitečné příslušenství, které se prodává zejména jako součást zateplovacích systémů, u nichž je jejich použití nezbytné. Podomítkové profily (např. LK plast s tkaninou Vertex) však lze použít i v interiéru, zejména při omítání sádrokartonových stěn tenkovrstvými omítkami, ale začlenění této fixační a stabilizační pomůcky je možné víceméně kdykoli, určitě tím nic nezkazíte. Rohy, kouty, ostění, ale třeba i hrany parapetů, všude tam vytvoří do omítky či lepidla vložené plastové lišty s perlinkou ochranný prvek, který zabrání zejména pozdějšímu vytváření prasklin a trhlin na těchto exponovaných místech.

Jinou alternativou pro vyztužení rohů je použití vliesové tapety, která se vloží od rohu do rohu na již nainstalované rohy. Tyto pásky se rovněž lepí jemným tmelem. Důležité je mít ostrý, popřípadě proškrábnutý roh, aby bylo kam tmel nanést. Na takto připravené a napenetrované rohy se nanese stěrka a do ní se dá vliesová tapeta a vyhladí se hladítkem. Celé se to po vyschnutí opět celoplošně natáhne stěrkou a po úplném vyschnutí se může vybrousit, v tomto případě nejlepší je zrnitost nebo hrubost papíru 120 až 180.

Rozpočet a efektivita

Původně se uvažovalo o sádrové omítce, která je prý vhodnější pro pórobeton. Cenová nabídka na sádrové omítky na celý dům vycházela zhruba na 180 000 Kč. Další naceněná varianta byla klasika lepidlo s perlinkou a štuk, s cenovkou zhruba 150 000 Kč. Nakonec se po domluvě s tchánem, který přislíbil svou pomoc, rozhodlo udělat omítky svépomocí. Volba padla na lepidlo, perlinku a štuk, tato varianta se jevila jednodušší na realizaci než sádrové omítky, se kterými nikdo neměl zkušenost. Materiál na vnitřní omítky vyšel zhruba na 26 000 Kč.

Výztuž omítek nebo podlah pomocí perlinky vám zabere nějaký čas a vyžádá si investici. A když se do ochrany konstrukcí pustíte, nesnažte se za každou cenu ušetřit. Volte perlinky a další materiály od renomovaných výrobců, které vydrží a budou skutečně fungovat.

Srovnání nákladů na omítky

Potřebné množství perlinky si vypočítáte jednoduše podle velikosti plochy. Nezapomeňte však započítat i nezbytné přesahy a vždy počítejte s rezervou. Při montáži můžete tkaninu snadno roztrhnout či jinak poškodit. Doporučujeme pořídit materiál s rezervou kolem 5 až 10 %.

Na pobočkách stavebnin IZOMAT najdete jen materiály od ověřených výrobců, na které je spolehnutí.

tags: #problematika #pretizeni #vnitrnich #rohu #perlinkou

Oblíbené příspěvky:

• kombinace břidlice a krémové barvy v moderní kuchyni
• Návod na pokládku dlažby
• zpevnění svahů v zahradě
• Srovnání betonových plotů
• Možnosti realizace OSB podlah v Liberci