Hraní počítačových her: Mezi rizikem a potenciálem pro děti

Mnoho rodičů vnímá videohry jen jako riziko - bojí se závislostí, násilí, groomingu. Ale je třeba říci, že technologie mají i svá pozitiva. Digitální technologie jako videohry představují určitá rizika, která jsou velmi dobře popsaná, zároveň však v sobě skrývají i velký potenciál jako nástroj vzdělávání i terapie. A zcela v pořádku je i jejich relaxační funkce.

Pozitiva a negativa hraní her

Pozitivní dopady hraní her

V metastudii z roku 2023 se vědci zaměřili na zkoumání benefitů hraní akčních her. Výsledky vás možná překvapí. Zaznamenali například významný vliv hraní na vnímání a multitasking, prostorovou orientaci a zaměření se na cíl, střední vliv u sebeovládání, verbálních kognitivních schopností a schopností řešit problémy.

  • Zvýšení pozornosti: Hraní her prokazatelně zlepšuje selektivní a udržovanou pozornost. Hráči umějí také snáze odfiltrovat různá rozptýlení.
  • Zlepšení prostorové orientace: Hraní her s 3D grafikou a prostorovou navigací může zlepšit prostorové vnímání a mentální rotaci.
  • Trénování paměti: Zlepšení pracovní paměti, krátkodobé i dlouhodobé paměti.

Je důležité zdůraznit, že pozitivní dopady vždy závisí na zvolené hře. Hry mají také kladný účinek na vývoj dítěte, podporují rozvoj logiky, schopnost rychlé orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou, koncentraci, plánování, řešení problémů a další schopnosti.

Mýty o násilí a agresivitě

Agresivní hry nebo nadměrné hraní samozřejmě mají na děti neblahý vliv. Často se rodiče obávají, že kvůli hraní střílečky budou mít z dětí malého agresora. To už ale vědci vyvrátili. „Upustit páru, oddychnout si a relaxovat je jednou z motivací hrát. Většina výzkumů se shoduje v tom, že u citlivějších dospívajících a dospívajících s tendencí k vyšší agresivitě se mohou objevovat krátkodobě zvýšené agresivní emoce. Nové výzkumy také zjistily, že dlouhodobé hraní násilných her může zvyšovat tzv. desenzitizaci, což je zjednodušeně „otupění“ vůči násilí v reálném životě.

To je velmi kontroverzní téma, o kterém vyšlo už hodně studií. Vědecká obec je v tomto ohledu rozdělená na dvě části a jejich studie si navzájem odporují. Jasné výsledky tedy nemáme. Pokud se ale podíváme na svět kolem sebe, vidíme, že nyní jsou terčem videohry, předtím to byla televize a ještě předtím knihy. Když začaly vycházet první knihy, také část společnosti mluvila o ďáblově vynálezu. Když se nad tím zamyslím, tak pokud by videohry vyvolávaly násilí, docházelo by k němu výrazně častěji. Vždyť počítačové hry hraje téměř každý.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi na knihu

Co prokazatelné je, je negativní efekt hraní videoher u velmi malých dětí. Pokud hraje pětileté šestileté dítě hry typu GTA, kde hráč sráží chodce na chodníku a střílí na lidi, tak takto malé dítě není schopno rozlišit fantazii od reality. A pokud se mu nedostane nějakého vysvětlení, může to vyvolat silný negativní efekt. Ale neodsuzoval bych na základě toho videohry obecně. To by bylo vylévání vaničky i s dítětem.

Věkové omezení her a příklady

U většiny takzvaných stříleček vidíme doporučení od 18 let, tedy pro dospělé. Nicméně je jasné, že například GTA hrávají děti. A i u těchto her se mi hranice osmnácti let zdá hodně přísná. Už okolo třinácti čtrnácti let je teenager, který má za sebou běžné dětství, schopen odlišit realitu od fantazie. Vědí, že to ve skutečném světě dělat nemají, nicméně v tomto bezpečném virtuálním světě si to mohou vyzkoušet. Čímž neříkám, že by při hraní takového typu hry nemělo následovat nějaká diskuze či vysvětlení s učitelem či rodičem.

Nicméně i tato na první pohled závadová hra přináší něco dobrého: když porazíte chodce v GTA, začnou vás honit policisté. Pokud vás nechytí, nastoupí zásahový tým a nakonec i armáda s vrtulníky. Z toho je jasné, že každé konání má své následky. O omezení věku tak můžeme někdy pochybovat, a pak jsou hry, u kterých je toto omezení vyloženě nesmyslné.

Třeba u nejnižší kategorie 3+. Doporučení ukazuje, že hra neobsahuje žádné nevhodné záběry, ale už neřeší, že obsahuje tolik textu, že ji předškolák nemůže zvládnout. Nebo jedna z počítačových her, které doporučuju, je Valiant Hearts: The Great War. Je určena pro třináctileté děti, ale já mám přímou zkušenost, že z ní dokáží skvěle čerpat i devítileté. V této hře neválčíte, jste jako civilista uprostřed války a snažíte se přežít. Jedna maminka, která ji hrála se svým devítiletým synem, mi vyprávěla, že když se na konci hry dostavil velký průběhový zvrat, tak si se synem spolu poplakali. Byl to pro ně velmi silný emoční zážitek. A právě ten má hra přinést, ukázat, že válka je něco zlého, čemu je lepší se vyhnout. A pokud by se řídila doporučeným věkem, její syn by tento zážitek neměl, protože ve třinácti čtrnácti už by asi s mámou nehrál a možná by ho nebavila ani tato hra. Je totiž animovaná a působí dojmem, že je spíše pro děti.

Doporučení pro rodiče

Čas strávený u her

Malým hráčům se doporučuje limitovat herní čas proto, aby měli dostatek pohybu a spánku. Kolik času by dítě mělo trávit před obrazovkou? S touto otázkou se často setkávám na besedách s učiteli i rodiči. A já vždy říkám, že je to matematická rovnice o čtyřech neznámých. A čas je jen jednou z nich. Další je obsah her. Je velký rozdíl mezi zmíněnými GTA a Valiant Hearts. Další neznámou je kontext - jestli dítě hraje samo, s kamarády nebo s rodiči, anebo jestli hraje ve volném čase nebo uprostřed noci. Nebo i kontext časový, řada mých kamarádů přestala nyní hrát válečné hry jako výraz solidarity s tím, že ve vedlejší zemi právě skutečná válka probíhá. A poslední proměnnou je samotné dítě, které nejlépe zná samotný rodič - jak je citlivé a co ho rozruší nebo jestli třeba nemá při použití brýlí na virtuální realitu závratě a nezvrací. Je to tedy opravdu individuální a ten, kdo to dokáže posoudit nejlépe, je rodič.

Čtěte také: Dřevěný dětský stolek

Slovenský výzkumný ústav dětské psychologie a patopsychologie doporučuje, aby děti trávily hraním videoher maximálně třetinu volného času. Zbytek by pak měl patřit pohybu, jiné intelektuální činnosti nebo fyzické hře s kamarády. Některým rodinám pomáhá nastavit si čas, který je určený ke hře, jiným nastavit maximální dobu. Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.

Na to je opět ta klasická, hloupá odpověď psychologů: je to individuální. V průběhu školního roku mají děti strukturovaný čas a na hry nezbývá tolik prostoru. Proto podle mě ani není špatně, když nyní, v době volna, hrají více. Děti mají spoustu času, který nemají jak vyplnit. Platilo to i v době pandemie covidu-19, kdy si troufám říct, že nás hry zachránily. Děti díky nim mohly být ve vzájemné interakci a často je nehrály kvůli hře jako takové, ale aby dělaly něco se svými kamarády. Mně osobně dává smysl, pokud s hrami trávím třetinu svého volného času. Třetinu si nechávám na pohyb a třetinu na intelektuální činnost, například čtení, ale může to být i stolní hra.

Rodičovské strategie: Aktivní a restriktivní mediace

My v našem výzkumném týmu i s kolegy z Karlovy univerzity zkoumáme rodičovské strategie. A vychází nám, že funguje takzvaná aktivní mediace. Tam patří například to, že rodiče hrají s dětmi, zajímají se o to, co dělají a proč to dělají. A regulaci her, ať už časovou, nebo prostorovou, si určují společně a společně ji také dodržují. To například znamená, že nehrají v noci nebo například na WC, což mimochodem dělá podle zmíněného výzkumu 6 procent dětí.

A pak jsou opatření z balíčku, kterému říkáme restriktivní mediace, který nemusí nutně být protipólem toho prvního, ale mohou se vzájemně doplňovat. Tam patří například stanovení doby, kdy dítě může hrát. To má větší smysl u mladších dětí. Čím je dítě starší, tím by měla tato restriktivní složka ubývat. Z našich výzkumů dokonce vyplývá, že u teenagerů vedou zákazy naopak k častějšímu hraní. A pak je také dobré se zaměřit na to, proč dítě vlastně hraje.

Mnohem lepší je dát dítěti volnost, samozřejmě přiměřenou jeho věku. Protože pokud se nechceme odstěhovat na opuštěný ostrov, budeme žít v technologické společnosti. Já se na digitální technologie dívám jako na nástroj. Nůž vám dobře slouží v kuchyni, ale musíte si být vědomi toho, že se jím můžete říznout. Stejně tak si musíte být vědomi i negativních stránek digitálních technologií a ty vám pak můžou dobře sloužit.

Čtěte také: Modřínový obklad pro estetickou fasádu

Jak předcházet závislosti na hrách

Závislost na počítačových hrách a závislost na počítač jako takový je velmi těžké rozlišit od běžného koníčku nebo zvýšeného užívání. Je to dáno tím, že na počítač nevzniká závislost fyzická, ale psychická. Přesto můžeme vysledovat určité příznaky, které svědčí o rozvíjející se závislosti. Stavy podobné transu patří mezi hlavní příznaky při hraní her. I když je dán omezený časový limit není hráč schopný ho dodržet a nepřiměřeným chováním reaguje na zákaz hraní na počítači.

Fáze závislosti:

  1. První fáze - fáze výher: V první fázi závislosti na hře má hráč velké iluze a fantazie o veliké výhře, přehnaný optimismus, začíná zvyšovat své sázky, zvyšuje frekvenci hraní a přechází k osamělé hře a chlubení se neskutečnými výhrami.
  2. Druhá fáze - fáze prohrávání: Ve druhé fázi závislosti na hře se začíná projevovat neschopnost přestat se hrou. Hráč začíná ztrácet kontrolu nad svým chováním, skrývá hraní před rodinou, půjčuje si peníze a zadlužuje se v částkách, které není schopen splácet. V chování dotyčného je neklid, podrážděnost, uzavřenost, zanedbávání zdraví. Objevují se problémy v rodině a zaměstnání.
  3. Třetí fáze - fáze zoufalství: Ve třetí fázi dochází u hráče k odcizení rodiny, přátel, popírání vlastní zodpovědnosti, obviňování druhých, také k trestné činnosti, úplnému rozpadu rodiny, a v neposlední řadě k úvahám o sebevraždě a k pokusu o ní.

Praktické rady pro rodiče:

  • Kontrolujte, jaké hry děti hrají.
  • Seznamte se s hrou, kterou vaše dítě hraje a povídejte si o ní, dítě musí rozlišit fikci od reality.
  • Stanovte jasný režim, kdy může dítě hrát a kdy ne.
  • Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů nebo v hernách.
  • Zjistěte, zda hra není pro dítě únikem před nějakým problémem.
  • Veďte dítě k tomu, aby si po určité době hraní (př. po hodině) udělalo přestávku, během ní o hře mluvte.
  • Zajímejte se s dítětem také o jiné koníčky a zájmy.
  • Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo.
  • Posilujte zdravé sebevědomí dítěte.

Pravidla pro bezpečné používání internetu dětmi:

  • Nechte se dítětem poučit o službách, které používá, a ujistěte se o jejich obsahu. Tím zlepšete svou znalost internetu.
  • Nedovolte svému dítěti setkání o samotě s někým, s kým se seznámil na internetu. Pokud k setkání svolíte, doprovoďte ho vy sami nebo ho pošlete s někým komu důvěřujete.
  • Zajímejte se o internetové kamarády svých dětí stejně jako se zajímáte o jejich kamarády ve škole.
  • Snažte se se svým dítětem otevřeně mluvit o tom co dělá a s kým se setkává. To platí také o internetu. Měli by jste si povídat o tom, co vaše dítě na internetu našlo nebo s kým se kontaktovalo. Netrestejte ho, když se neúmyslně dostane na stránky, na které se dívat nesmí, vysvětlete mu proč jsou pro něj nevhodné nebo nebezpečné. Docílíte toho, že se vám dítě bude bez zábran svěřovat úplně se vším a vy budete mít nad ním kontrolu a přehled co dělá a s kým se kontaktuje.
  • Vy sami můžete omezit přístup svého dítěte na nevhodné stránky pomocí přímého omezení internetového prohlížeče nebo pomocí speciálních programů obsahujících nepřetržitě aktualizovaný seznam stránek pro děti nevhodných.

Technické problémy při hraní her

Když hraju hru v celé obrazovce, tak hra spadne na lištu, ale nevypne se. To se stává pravidelně po 30s nebo po 1min. To samé se mi stává, když něco píšu. Když píšu, tak mi to po chvilce psaní psát přestává. Zřejmě ti v pravidelných intervalech padá nějaká služba nebo jiný uživatelský proces a toto je následek činnosti WER.

Pokud chci hrát ve fullscreenu, tak hra mi nepřekryje hlavní panel, to znamená, že lišta, kde mám kouzla, elixíry, přivolání koně atd., je schovaná pod hlavním panelem. Zatím to řeším tím, že si zaškrtnu možnost "Automaticky skrývat hlavní panel" popř. hraji v okně, ale není to moc praktické.

Někteří hráči řeší problém s lištou v fullscreenu přechodem na okenní režim (např. 1600x900) pro lepší přístup k herním prvkům. Jiná dočasná řešení zahrnují přesunutí hlavního panelu Windows nahoru nebo na bok obrazovky. Problém s lištou se může týkat konkrétních her nebo konfigurací systému.

tags: #pri #hrani #her #je #videt #lista

Oblíbené příspěvky: