Komplexní průvodce: Izolace balkonových oken a upevnění zábradlí

Bezpečné kotvení zábradlí

Zábradlí je klíčovým bezpečnostním prvkem na balkonech, terasách, schodištích i v průmyslových objektech. Při kotvení balkonového zábradlí, ať už do nového nebo starého balkonu, je nejdůležitější bezpečnost. Proto je velmi důležité, aby podklad, do kterého se bude provádět kotvení zábradlí, byl pevný a nijak neporušený. Správný výběr kotevního materiálu je klíčový pro dlouhou životnost a bezpečnost zábradlí. Výběr vhodného způsobu kotvení závisí na typu podkladu, materiálu zábradlí a jeho zatížení.

Způsoby uchycení zábradlí

  • Kotvení do betonového podkladu: Jedním z nejčastějších způsobů uchycení zábradlí je kotvení do betonového podkladu. Tento postup se využívá u balkonů, lodžií a schodišť.
    • Chemická kotva: Vysoce pevné řešení, které spočívá ve vyvrtání otvoru, vyplnění speciální chemickou maltou a vložení závitové tyče nebo svorníku.
  • Kotvení na dřevěné podklady: Při instalaci zábradlí na dřevěné podklady (například na dřevěné terasy nebo schodiště) je důležité použít vhodné vruty nebo šrouby s dostatečnou délkou a pevností.
  • Kotvení z boku nebo do podlahy: Kovové držáky ve tvaru L se přišroubují k čelní straně podkladové desky, to je kotvení z boku. Nebo se kovové montážní prvky přišroubují do podlahy balkonu. Jakmile je kovová konstrukce připevněna, může se přistoupit k dalšímu kroku montáže dřevěného zábradlí na balkon. Na připevněnou kovovou konstrukci se upevní balkonové sloupky s vyfrézovanou drážkou a volné místo se vyplní izolační pěnou a pro maximální utěsnění se dotáhne vrutem. Ideální počet kovových konstrukcí se odvozuje od velikosti balkónu. Rozestupy mezi jednotlivými balkonovými podpěrami by se měly pohybovat mezi 1 až 1,5 metrem.

Kotvení zábradlí v ETICS bez tepelných mostů

V moderním stavebnictví se stále častěji setkáváme s požadavkem montáže těžších prvků (např. zábradlí, okenic nebo konzol pro klimatizace) na fasády s kontaktním zateplovacím systémem ETICS. Ocelové kotevní prvky mají ve srovnání s izolačními materiály výrazně vyšší tepelnou vodivost. Z tohoto důvodu se v současné výstavbě stále více uplatňují systémová řešení, která umožňují přenést zatížení do nosné konstrukce, aniž by výrazně narušovala tepelněizolační obálku budovy. Efektivním řešením jsou speciální nosné konzoly a bloky z materiálů s nízkou tepelnou vodivostí. Tyto prvky přenášejí zatížení přes tepelnou izolaci až do nosné konstrukce a zároveň minimalizují nebo zcela eliminují vznik tepelných mostů.

Příklad řešení: Konzole LIFIX L

  • LIFIX L je montážní nosná konzole určená pro připevňování těžších prvků k fasádě s ETICS.
  • Je vyrobena z tvrzeného polyuretanu o objemové hmotnosti 450 kg/m3, který zajišťuje nízkou tepelnou vodivost 0,068 W/m.K a současně vysokou nosnost.
  • Produkt má certifikaci evropského technického posouzení ETA, což potvrzuje jeho statické vlastnosti a shodu s EAD 040868-00-0404.
  • Prvek má tvar L s dvěma montážními plochami - z čela a z boku.
  • Do prvku LIFIX je možné předměty kotvit buď nerezovým vrutem o průměru 8 mm a délce 60 mm. Minimální kotevní hloubka je 40 mm. Otvory pro kotvení je nutné předvrtat vrtákem o průměru 5 mm bez příklepu.
  • Další možností je kotvení pomocí závrtných matic M8/16/30 mm a metrických šroubů M8. Použití závrtných matic zajišťuje rozebíratelný spoj, takže je možné připevněný prvek demontovat a znovu připevnit, což se hodí např. při renovaci okenic.
  • Konzole je testována pro přisazenou i odsazenou montáž a pro různé způsoby umístění a počet vrutů či závrtných matic. Jedna konzole přenese zatížení 1,7 kN až 9 kN v závislosti na směru zatížení a velikosti konzole. Obecně lze počítat s únosností konzole min. 100 kg.
  • Konzole LIFIX L se do nosné konstrukce kotví buď třemi závitovými tyčemi na chemickou kotvu, nebo 3 ks rámových hmoždinek. Při kotvení je nutné zohlednit typ podkladu. Počet a způsob kotvení musí odpovídat statickému návrhu provedenému autorizovanou osobou.
  • Kotvicí prvky jsou zcela skryté pod tepelnou izolací a nedochází tak k tepelným mostům.
  • Konzole LIFIX jsou vyráběny v délkách 80-300 mm po 20 mm, podle tloušťky tepelné izolace.

Renovace terasy a řešení zatékání

Terasa se po deseti letech dostala do havarijního stavu a do prostor pod ní zatékalo. Již při první prohlídce byly zjištěny nesprávně řešené detaily napojení hydroizolační fólie na navazující stěny a na atiku. Bylo velmi pravděpodobné, že jsou příčinou zatékání do interiéru. Dalším problematickým místem bylo kotvení zábradlí do koruny atiky.

Shrnutí stavu zjištěného průzkumem a jeho příčin:

Čtěte také: Připevnění soklové desky a montáž jídelního stolu

  • Destrukce dřevěných prvků měla nejspíš dvě příčiny. Bylo nalezeno více míst, kterými mohla do střechy zatékat voda.
  • Zároveň bylo zjištěno, že dutinová struktura cihelného zdiva atiky nebyla shora nijak uzavřená. Část atikového zdiva je nejspíš propojená se zdivem stěn ohraničujících vytápěný prostor pod střechou, který pak může být zdrojem vzdušné vlhkosti šířící se do zdiva difúzí skrz vnitřní povrch zdiva nebo také prouděním vnitřního vzduchu skrz zásuvky. Vlhkost obsažená v interiérovém vzduchu se tak dutinami a spárami zdiva mohla snadno dostat k dřevěným konstrukcím a podpořit rozvoj dřevokazných hub.
  • K popsaným zdrojům vlhkosti podporující rozvoj hniloby dřeva se také mohla těsně po realizaci připojit případná voda zateklá do střechy při realizaci.
  • Velkým problémem střechy byla také nestabilita konstrukcí souvisejících s atikou, ať už se jedná o neodborné provedení atiky jako podkladu pro ukotvení oplechování z lakovaného ocelového pozinkovaného plechu plechy a profilů z poplastovaného plechu určených pro připevnění a ukončení fóliové hydroizolace hydroizolační fólie nebo o nepřipravenost atiky k ukotvení tak důležité součásti terasy, jakou je zábradlí.
  • Stav terasy jen potvrzuje, že použití dřevěných hranolů a desek v nevětrané střeše s povlakem je velmi rizikové.

Nová skladba vrstev terasy po rekonstrukci:

  • terasová modřínová prkna
  • dřevěný modřínový rošt
  • terče a podložky
  • hydroizolační mPVC fólie Dekplan 77 a 76, tl. 1,5 mm
  • separační geotextilie - Filtek 300
  • EPS 150 - tl. 80 mm
  • spádové klíny EPS 150 od 20mm, sklon 2%
  • EPS 150 - tl. 210 mm
  • nová parozábrana z SBS modifikovaného asfaltového pásu - GLASTEK 40 Special Mineral
  • konstrukce MIAKO stropu, tl. 250 mm
  • SDK rošt / vzduchová dutina, tl. 100 mm
  • SDK desky, tl. 12,5 mm

Původní kotvení zábradlí přes ocelové plotny do atiky skrz oplechování či hydroizolační fólii bylo jedním ze zdrojů zatékání do skladby střechy, proto byla tomuto detailu věnována nemalá pozornost. Investor odsouhlasil použití výrobku DEK kotevní bod vyvinutého v centru výzkumu a vývoje DERIC tak, aby kotevní šroub pro připevnění různého příslušenství byl vodotěsně spojen s fóliovou hydroizolací. V tomto případě bylo příslušenstvím střechy pozinkovaná kotevní patka zábradlí.

Výrobek DEK kotevní bod:

  • Skládá se z nerezové základny s navařenými šrouby.
  • K základně je v potřebném rozsahu ve výrobně nakašírován přířez hydroizolační fólie.
  • Základna se připevní přes hydroizolační fólii na atice ke stabilnímu podkladu a přesahující přířez fólie k ní vodotěsně připojené se k fólii vodotěsně přivaří.

Ukončení hydroizolační fólie na zděné vyšší atice bylo řešeno navařením fólie na profil z poplastovaného plechu. Ve styku se stěnou byl okraj profilu zatmelen obdobně jako v původním řešení. Nově byl detail doplněn o krycí a dilatační lištu s okrajem vloženým a zatmeleným v drážce vyříznuté do povrchu atiky. Snahou bylo dodržet doporučení normy ČSN 73 1901-1 pro minimální výšku okraje svislé části hydroizolační vrstvy min. 150 mm nad horní hranou pochozí vrstvy, nebo min. 100 mm nad horní hranou pochozí vrstvy, pokud je pochozí vrstva zhotovena z dlažby na terčích.

Montáž plastových oken

Důkladná a správná montáž je klíčová pro dosažení požadovaných vlastností oken a dveří podle technických podmínek. Následující text je všeobecným doporučením, montážní postupy se mohou lišit v závislosti na typu otvorové výplně, typu a stavu tělesa stavby a řadě dalších faktorů. Montáž se provádí nejčastěji z interiéru místnosti, aby nedošlo k narušení venkovní fasády, jejíž oprava je vždy náročnější než úprava vnitřních omítek.

Čtěte také: Dřevěné zábradlí: skryté spoje

Demontáž starého okna

  1. Zakrytí pomocí fólií: Místnost je potřeba nejprve připravit. Kolem okna je nutný volný přístup, takže vše v blízkosti odstěhujte (optimální je volný prostor 1-2 m před otvorovou výplní). Nezapomeňte také nechat volné přístupové cesty, kterými okna budete nosit. Dále doporučujeme v dané místnosti srolovat koberec a zakrýt podlahu, radiátor a nábytek. Na zakrytí jsou nejlepší silnější polyetylénové fólie, které se přilepí ochrannými lepicími páskami. Tyto silnější fólie na rozdíl od slabých mikroténových odolají zvýšenému mechanickému namáhání a také případnému průvanu. Na podlahu pak můžeme doporučit tvrdý karton.
  2. Vyjmutí původního rámu: Před započetím demontáže doporučujeme pro jistotu přeměřit stavební otvor a nové okno či dveře, abyste měli jistotu, že nedošlo k chybě ve výrobě či záměně při expedici a bude tedy možné po demontáži původního okna nové okno osadit do současného otvoru. Nejprve při demontáži vysaďte jednotlivá křídla ze starých oken. Následně s pomocí kladiva a majzlíku uvolněte vnitřní parapetní desku. Styk vnitřního parapetu se zdivem na levém i pravém boku je vhodné uvolnit odsekáním části zdiva, aby došlo k co nejmenšímu poškození vnitřního ostění, a snížila se tak pracnost a náklady spojené s opravou po osazení nového okna. Venkovní parapetní plech v případě, že je ukotven do rámu okna, taktéž uvolněte, např. pomocí majzlíku a kotvící prvek odstraňte pomocí kleští. Následně na několika místech rám starého okna nařízněte a s pomocí páčidla původní rám vyjměte.
  3. Příprava otvoru: Ještě než do otvoru budete nasazovat nový rám, je potřeba ho očistit. To znamená nejen odklidit napadenou omítku a suť, ale také odstranit uvolněné části omítky a případně zapravit velké nerovnosti ostění. Při výměně oken v rekonstruovaných objektech je nutné po vybourání starých oken odstranit staré nevyhovující dřevěné či kovové osazovací rámy, včetně původních kotvicích prvků, ostění stavebního otvoru sanovat, dutiny po vybouraných a odstraněných uvolněných částech stavební konstrukce vyplnit a zarovnat maltou vhodnou pro danou stavební konstrukci. Výplňová malta musí trvale přilnout ke stavební konstrukci. Ostění nově vybouraných stavebních otvorů musí být rovně a čistě omítnuto.

Montáž nového okna

  1. Vysazení křídla z rámu: Před započetím montáže vysaďte křídlo z rámu. Vysazení křídla provedete odklapnutím horní krytky na pantové straně okna a vysunutím čepu směrem dolů. Po vysunutí čepu dojde k uvolnění křídla - křídlo otevřete klikou do polohy otevřeno a pohybem nahoru vysuňte křídlo ze spodního pantu.
  2. Příprava okenního rámu (pouze v případě montáže pomocí turbošroubů): V případě, že jste se rozhodli pro montáž pomocí turbošroubů, rám okna před vložením do připraveného stavebního otvoru nejprve předvrtejte nejlépe vrtákem do železa č. 7 mm (v okenních rámech je ocelová výztuha šíře 1,25-2,5 mm a vrták tedy musí projít nejen plastovým rámem, ale i výztuhou). Otvory do rámu vrtejte ve svislé poloze. Počet kotvících bodů a tedy předvrtaných otvorů rámu závisí na typu otvorové výplně a řadě dalších faktorů.
  3. Osazení a vyvážení rámu: Jestliže tedy máte připravený otvor i rám, můžete okno - respektive pouze rám bez křídel - do otvoru vsadit. Rám by měl po stranách vyčnívat stejně a je potřeba ho pomocí vodováhy vyvážit ve vodorovné i svislé poloze (kamkoliv na otvorovou výplň přiložíte vodováhu, musí být rovina). Aby se vám rám neposouval, zajistěte ho na několika místech pomocnými klíny. Nezapomeňte přitom, že výška osazení okna nad parapetním zdivem musí umožnit následné provedení dostatečné tloušťky izolace pod vnějším parapetem.
  4. Ukotvení rámu: Upevnění výrobku musí být navrženo a provedeno tak, aby síly na něj působící a jeho vlastní tíha byly převedeny do stavební konstrukce. Splnění tohoto požadavku závisí na typu výrobku a výběru kotevních prvků, nosných a distančních podložek. Okna, dveře, prosklené stěny a lehké obvodové pláště, jsou považovány za nenosné stavební prvky. Nejsou tedy ve vlastní stavební konstrukci určeny k přenášení sil. Kotvení nesmí být umístěno proti spojům příčníků a sloupků výrobku.

    Způsoby ukotvení:

    • Montážní kotvy: Nejjednodušším způsobem ukotvení je použití montážních kotev. Kotvu jednoduše zasekněte do drážek v rámu, přihněte ke zdivu a pomocí hmoždinek a šroubů uchytněte do zdiva. Nezapomeňte po provedení ukotvení překontrolovat správné vyvážení rámu.
    • Turbošrouby: Dalším způsobem je upevnění rámu za pomoci turbošroubů. Tento způsob montáže zajistí pevnější spojení rámu s tělesem stavby, avšak počítejte s o něco náročnější přípravou spojenou s předvrtáním otvorů do rámu. Přes připravené otvory v rámu okna vyvrtáte otvory do zdiva. Pro vyvrtání otvorů do zdiva doporučujeme SDS vrták. Před vlastním zašroubováním turbošroubů, překontrolujte správné vyvážení. Pak už je aplikace s turbošrouby jednoduchá - turbošroub skrz rám přišroubujete do tělesa stavby. Pozor, abyste příliš nepřitáhli turbošroub k rámu, a nedošlo tak k prohnutí rámu - vznikla by pak netěsnost mezi rámem a křídlem. Minimální hloubka ukotvení je 30-60 mm. Na závěr nasaďte na hlavičky turbošroubů plastové krytky.

    Kotvicí prvky je vhodné umístit tak, aby byly zatěžovány pouze tlakovými silami. Při použití podkladních profilů nesmí být omezena jejich teplotní roztažnost. Vzájemná vzdálenost kotvících prvků by měla být do 700 mm. Vzdálenost od vnitřního rohu, rámového rohu a od sloupků a příček by měla být 100 mm až 150 mm a 250 mm pro plastová okna jiná než bílá.

  5. Vyplnění montážní pěnou: Po zakotvení rámu je potřeba prostor mezi rámem a ostěním vyplnit izolačním materiálem. Použijte montážní pěnu, kterou jednoduše vstříknete pomocí pistole nebo trubičky. Před aplikací pěny aerosolovou plechovku dokonale protřepejte, nejméně 30×, a podklad navlhčete vodou. Mezery vypěňte zhruba ze dvou třetin, protože pěna ještě nabobtná. Pěnu nanášejte zdola směrem vzhůru. Aby pěna byla dostatečně vytvrzená, neměl by vyplňovaný prostor na jednu vrstvu čerstvé pěny být silnější než 50 až 100 mm. Montážní pěnu můžete aplikovat po celý rok, v závislosti na konkrétní teplotě si můžete zakoupit montážní pěnu letní, či montážní pěnu zimní. Po zatuhnutí pěny vyjměte pomocné klíny a vzniklé mezery dopěnujte. Až bude pěna dostatečně ztuhlá, tak přebytečné části ořežte. Plnicí pěna není UV odolná, a proto musí být neprodleně (v řádu dnů) po aplikaci uzavřena nebo překryta podle provedení připojovací spáry.
  6. Montáž parapetů: K již zabudovanému rámu následně osaďte parapety - vnitřní a vnější. Nejprve si připravte podklad. Musí být rovný, čistý a v požadované výšce. Před osazením parapetu nasaďte boční krytky. Na podklad naneste nízkoexpanzní montážní pěnu, na kterou parapet uložte. Vnitřní parapet přiražte k podkladnímu profilu (tzv. parapetní doraz), který je součástí každého okna a nachází se pod spodním okrajem rámu okna. Venkovní parapet zasuňte do drážky ve spodní části rámu okenního profilu a proveďte jeho upevnění pomocí dodaných šroubků, na které následně nasadíte plastové krytky. Aby se u okna nemohla zadržovat voda, je potřeba mít parapet pod určitým sklonem. U vnitřního parapetu je to kolem 2-4 stupňů, u vnějšího zhruba 7 stupňů. Po instalaci je potřeba ještě parapet po obvodu utěsnit. Na spáry mezi parapetem a zdivem doporučujeme přetíratelný akrylový tmel. Na utěsnění spár mezi oknem a parapetem je zase vhodnější silikon, který je v transparentním provedení nebo v barvě podkladu. Přesah přední hrany parapetního krytu před líc omítky nebo vnějšího povrchu fasády musí být minimálně 30 mm a doporučený sklon horní plochy směrem od okna by měl být více než 3°. Sklon krytu musí být volen tak, aby nebyla omezena případná tepelná izolace horní hrany parapetu. Ukončení profilů nebo plechových výrobků na bocích do ostění zajistit dostatečnou vůli pro dilataci materiálu, zvláště tmavých hliníkových a plastových profilů, aby nedošlo k poruchám omítky. Parapetní kryt musí být namontován tak, aby byl zajištěn bezpečný odvod srážkové vody před vnější líc stěny, bylo zamezeno zatékání do stavební konstrukce.
  7. Zednické zapravení: Po provedení montáže rámu okna (dveří) již můžete nasadit křídla. Nasazení křídel provedeme obdobně jako jsme provedli jejich vysazení. Nyní se můžeme pustit do zednického zapravení. V případě většího poškození nejprve proveďte zapravení hrubou omítkou a následně natáhněte „fajnovou“. Doporučujeme sádrovou omítku Rimáno UNI, která je pružná, rychle schne a nepraská.
  8. Očištění, nasazení krytek, instalace žaluzií a sítí proti hmyzu: Po provedení zednického zapravení okno (dveře) očistěte a odstraňte ochranné fólie. Zkontrolujte správnou funkci okna a proveďte případné doseřízení. Nakonec nasaďte krytky na jednotlivé části kování. Poté si rovněž můžete do oken namontovat žaluzie nebo sítě proti hmyzu.

Připojovací spára a její izolace

Připojovací spára je prostor mezi obvodem stavebního výrobku a stavebním otvorem obvodového pláště budovy. Přitom je nutné mít na zřeteli vzduchotěsnost, vodotěsnost vnějšího uzávěru, parotěsnost vnitřního uzávěru a redukci tepelných mostů. Utěsnění připojovací spáry musí být navrženo tak, aby vnitřní uzávěr měl vyšší ekvivalentní difúzní tloušťku než uzávěr vnější, a celková skladba těsnění spáry musí být navržena tak, aby umožňovala co nejlepší odvětrávání a vysychání spáry. Připojovací spára musí být navržena tak, aby byly splněny základní tepelně-technické požadavky udávané ČSN 73 0540-2.

Materiály pro vyplnění připojovací spáry

  • Montážní pěna: Běžně užívané tepelněizolační materiály plní jen tepelně izolační funkci. Plnicí pěna musí být vybrána a použita v souladu s pokyny od výrobců. Plnicí pěna nemůže být použita jako konstrukční kotvicí prostředek a nesmí být použita jako jediný uzavírací materiál připojovací spáry. Plnicí pěna potřebuje pro expanzi a vytvrdnutí dostatečnou dobu, která je závislá na vnějších podmínkách: teplotě při aplikaci, vlhkosti konstrukce a velikosti vyplňované spáry. Oříznutí se může provádět až po úplném vytvrdnutí v celém objemu, což může trvat 1-3 hodiny.
  • Komprimovaná multifunkční páska: Tato páska po aplikaci na rám okna a osazení okna začne expandovat a vyplní v celé šířce připojovací spáru. Díky impregnaci, ale otevřené struktuře je tato páska nenasákavá, ale zajišťuje aktivní bilanci vodní páry, tedy v zimním období je vlhkost vnitřního teplého vzduchu efektivně vysoušena směrem ven. Páska utěsní připojovací spáru proti proudění vzduchu a proti hnanému dešti. Páska v jednom materiálu plní všechny tři funkce uzavření připojovací spáry.
  • Minerální vlna: Širší připojovací spáry je vhodné vyplnit minerální vlnou.

Klíčové požadavky na připojovací spáru

  • Vzduchotěsnost a parotěsnost: Je nutné mít na zřeteli vzduchotěsnost, vodotěsnost vnějšího uzávěru a parotěsnost vnitřního uzávěru.
  • Redukce tepelných mostů: Připojovací spára musí být navržena tak, aby splňovala základní tepelně-technické požadavky udávané ČSN 73 0540-2.
  • Odolnost proti vlhkosti: Připojovací spára musí být navržena tak, aby byla odolná proti hnanému dešti, ale i kondenzátu z okolní tepelné izolace. Pro standardní provoz vnitřního prostoru je rozhodující období podzim-zima-jaro s teplotním spádem směrem ven a rizikem kondenzace vody v izolantu, akumulace kondenzátu, změnou tepelně izolačních vlastností a v důsledku posunu izotermy kondenzačního bodu na interiérovou stranu konstrukce.
  • Akustické vlastnosti: Řešení připojovací spáry je třeba provést tak, aby byly splněny požadavky na vzduchovou neprůzvučnost.
  • Pohyby ve spáře: Při výběru funkčního těsnicího systému je nutné zohlednit pohyby ve spáře a namáhání těsnícího uzávěru při prodloužení, střihu v příčném směru, a střihu v podélném směru. Požadovaná hodnota elasticity tmelu je ≥ 25 %.
  • Tvar a rozměry: Tvar a rozměry připojovací spáry musí být uvedeny v projektové dokumentaci včetně tolerance šířky (minimální a maximální šířka). Šířka otvoru ve stěně musí být větší o min. 20 mm a max. 40 mm a výška otvoru musí být o min. 20 mm a max. 40 mm než rozměry výrobku.
  • Příprava povrchu: Povrch ostění stavebních otvorů musí být připraven pro montáž výplně otvoru. Je nutné zajistit, aby povrch ostění byl čistý, suchý, nosný, hladký, nezvlněný, pevný bez trhlin, a bez materiálů snižujících přilnavost izolačních materiálů. Je doporučeno povrch ploch ošetřit penetračním nátěrem.

Pro širší připojovací spáry je vhodné vyplnit minerální vlnou, jinak je optimální celý průřez spáry vypěnit polyuretanovou pěnou při dodržení doporučeného technologického postupu výrobce. Podle šířky a tolerance připojovací spáry se volí vhodný uzavírací těsnicí materiál a technologický postup. Pro spáry do 25 mm se mohou použít stavební tmely či komprimované pásky. Při šířkách připojovací spáry nad 25 mm musí být prokázána vhodnost těsnícího materiálu.

Při montáži oken a dveří se vždy setkáváme s pojmem "připojovací spára otvorových výplní". Jedná se o prostor, který vzniká mezi zdivem a konstrukcemi jako jsou okna, dveře, fasády či střešní světlíky. V praxi bývá často použito "pouze" vyplnění PUR pěnou. Bez odpovídající ochrany (zejm. proti UV záření a vlhkosti) však PUR pěna dlouhodobě neplní svou funkci.

Čtěte také: Vlastnosti WPC madel pro zábradlí

Montáž oken do otvoru z hrubého cihelného zdiva nebo do hrubě vybouraného otvoru po starých oknech bez řádné úpravy ostění neumožní důslednou tepelnou izolaci.

tags: #balkonove #okno #izolace #upevneni #zabradli #postupy

Oblíbené příspěvky: