Příhradové vazníky a pojistná hydroizolace: Klíčové informace pro moderní střechy

Příhradový vazník je moderní tesařská konstrukce, složená z horního a dolního pásu, které jsou pospojovány svislicemi a příčkami. Obvykle jsou trojúhelníkového tvaru, ale v zásadě jejich tvar není ničím omezen. Tato konstrukce se skládá z pásových a mezipásových prutů, které jsou vzájemně spojeny pomocí styčníkových desek s trny. Dřevěné příhradové vazníky jsou nosné konstrukce, které podporují střešní plášť a většinou taky vynáší stropní podhled. Pro každou střechu se vazníky navrhují a staticky posuzují individuálně. Následně je vyrobí z kalibrovaného, vysušeného řeziva třídy S4S, které není třeba chemicky ošetřovat proti dřevokazným houbám, plísním nebo hmyzu. Vazníky jsou většinou lehké, pevné a navržené tak, aby se snadno instalovaly. Jejich konstrukce dokáže přenášet zatížení střechy na nosné zdi a zároveň poskytuje dostatečný prostor pro zateplení a další instalační prvky.

Použití a výhody příhradových vazníků

Příhradové vazníky se většinou používají na střechách mírného sklonu bez půdních prostor. Lze je s výhodou použít i tam, kde se obvykle používá ocelová vaznice a klasický krov z krokví. Příhradové vazníky se používají především pro zastřešení různých typů budov a umožňují vytváření otevřených prostor bez nutnosti dodatečných podpěr. Dřevěné příhradové vazníky bývají většinou používány u rodinných nebo bytových domů s nízkým sklonem střechy, ale také v různých halových objektech, supermarketech nebo skladech. Používají se všude tam, kde se nepočítá s využitím půdního prostoru. Mezi hlavní výhody dřevěných příhradových vazníků patří rychlá montáž (zpravidla několik hodin) a vysoká únosnost. Z toho důvodu není nutné v interiéru stavět vnitřní nosné stěny. Vazníky lze zastřešit každý půdorys domu. Obvykle i takový, kde klasický krov potřebuje výpomoc ocelovými průvlaky a sloupy. Efektivita a úspora materiálu: Příhradové vazníky jsou navrženy tak, aby efektivně rozkládaly zatížení střechy po celé konstrukci budovy. Rychlá montáž: Tyto vazníky se vyrábějí předem a na stavbu se dovážejí jako hotové prvky, což zrychluje proces montáže. Univerzálnost: Příhradové vazníky se hodí pro různé typy staveb, včetně rodinných domů, bytových komplexů a průmyslových objektů. Střešní vazníky se vyrobí ve výrobní hale, přivezou se na stavbu a pomocí jeřábu se střecha sestaví během jediného dne.

Porovnání s klasickým krovem

Jestli zvolit dřevěné příhradové vazníky nebo spíše klasický dřevěný krov je častá otázka, která dokáže pěkně potrápit. V dnešním článku se budeme věnovat výhodám a samozřejmě i nevýhodám obou možností a jejich vzájemnému porovnávání. Dřevěný krov je tradiční střešní konstrukce, která se používá u rodinných nebo bytových domů se šikmými střechami. Tesařské konstrukce krovů se poté liší podle typu střechy. Krov je tvořen mnoha vodorovnými, šikmými a svislými prvky. Každý krov je tvořen tzv. vazbou, což je příčný profil krovu. Vazba může být buď plná či jalová, přičemž jalová vazba obsahuje pouze nesené prvky krovu (tedy zpravidla krokev, kleštiny a vaznici), kdežto plná vazba je doplněna o sloupky a pásky, které přenáší zatížení z krovu do svislých nosných konstrukcí. První zásadní rozdíl mezi vazníky a krovem najdeme už v samotném principu jejich výroby. Tradiční dřevěný krov se zhotovuje z masivních prvků o průřezech od cca 40 x 140 mm do 180 x 180 mm, zatímco dřevěné vazníky se vyrábí z fošen tl. 40 mm různých šířek. Z hlediska nutnosti podepření jsou klasické vazníky mnohem výhodnější než krov, jelikož zpravidla nejsou potřeba žádné nosné vnitřní stěny. Střechy z příhradových vazníků mají zpravidla menší sklon, než je tomu u klasického krovu. Mezi hlavní výhody krovu patří to, že krov poskytuje vhodný prostor pro využití podkroví. Je velmi pravděpodobné, že vazníky budou ve výsledku levnější než klasický krov. To je způsobeno hlavně nižší cenou za vstupní materiál a rychlejší montáží na stavbě. Zcela jednoznačně to tak ale vždy nemusí být, zaleží vždy na konkrétním případu. Orientační cena příhradového vazníku na zastřešení sedlové střechy je cca 400 - 700,-Kč/m2 půdorysné plochy. Cena krovu se odvíjí především od složitosti krovu a množství řeziva.

Zateplení střechy

Rozdíl je také ve způsobu zateplení střechy. U tradičních krovů se počítá s využitím podkrovního prostoru a střecha tudíž musí být tepelně izolovaná. Tepelná izolace šikmé střechy se v tomto případě provádí buď mezikrokevní a podkrokevní izolací či izolací nadkrokevní. U dřevěných příhradových vazníků se s využitím půdního prostoru neuvažuje, a proto se nezatepluje střecha, nýbrž strop pod střešní konstrukcí, který odděluje vytápěné prostory od nevytápěných podstřešních prostorů. Vzhledem k tomu, že střešní příhradová konstrukce je členitá, izolace zlomocí minerální vaty v rolích či deskách nepřipadá v úvahu.

Pojistná hydroizolace pro šikmé střechy

Možná i vy jste zaznamenali v poslední době informační kampaň proti určitým druhům pojistných hydroizolačních fólií pro šikmé střechy. Důležité je v tomto případě také provedení pojistné hydroizolace pod střešní krytinou. Výrobci krytin na českém trhu obecně doporučují pro bezpečný sklon skládané krytiny 22°. Nižší sklon je možný za předpokladu zajištění dle ČSN pojistné hydroizolační vrstvy střechy. Výklad ČSN je chápána nepřesně jako hydroizolace. U šikmých střech se jedná o pojistnou izolaci, která má zabránit pronikání vody do budovy detaily, o kterých předem dobře víme, jako je úžlabí, větrací tašky, nároží. Samotnou ochrannou vrstvu před vodou tvoří skládaná taška, která je např. i pro sklon 15° dostačující. Jako optimální zajištění doporučujeme spoje fólie typu JUTADACH 135 přelepit ve spodní i vrchní části fólie. Například prkenný záklop nevytvoří hydroizolační vrstvu, jak je špatně vnímáno z ČSN 73 1901, ale bylo by třeba navrhnout a realizovat samostatnou hydroizolační vrstvu dle ČSN 73 0600. Prkna tedy tvoří jen podložku pro fólii. Každá střešní krytina má jiné minimální doporučené sklony střešní roviny, kdy spolehlivě odvádí srážkovou vodu pryč ze střechy a nehrozí její zatečení pod střešní krytinu.

Čtěte také: Konstrukční varianty napojení příčky

Vliv chemických prostředků na pojistnou hydroizolaci

Pokládají-li se pojistné hydroizolace přes nové krokve ošetřené chemickými ochrannými prostředky na dřevo, nenastávají zpravidla žádné potíže. Ochranné prostředky na bázi solí bývají bez problémů. U prostředků s obsahem rozpouštědel nehrozí riziko, pokud se pojistná hydroizolace dostane do kontaktu s ošetřeným dřevem až po zaschnutí impregnace. Obecně by se ochranné prostředky s obsahem rozpouštědel neměly dostat k pojistným hydroizolacím - a to zcela bez ohledu na typ a způsob její výroby. I v případě, že prostředek na dřevo pojistnou hydroizolaci bezprostředně nenapadne, přece jen vede k dočasné změně vlastností materiálu. Často se objevuje nabobtnání, čímž pás ztrácí svou pevnost. Ochranné prostředky na dřevo ovšem mohou způsobit problémy „oklikou“. Aby se tyto látky na bázi solí mohly vsáknout hluboko do dřeva, obsahují často tzv. smáčedla. Tyto chemikálie odebírají vodě v solném roztoku její povrchové napětí, aby roztok mohl proniknout i do nejmenších kapilár ve struktuře dřeva. Když je pak krov, který je zatím jen nalaťován, vystaven delšímu dešti, vymývá se ochranný prostředek z latí. Ten opět odebírá přirozené povrchové napětí spadlé dešťové vodě. Speciálně u bedněných střech se tato změna povrchového napětí vody projevuje ze spodní strany jako mokrá skvrna a voda se nezřídka rozprostře po celém bednění. Problém nastane, pokud je zaolejovaná plocha velká. Olej zalepí povrch pojistné hydroizolace a její povrchovou strukturu a na takovém místě pak pojistná hydroizolace není difuzně otevřená. Další problémy by mohly nastat při použití pájecí kapaliny. Ukápne-li na pojistnou hydroizolaci, mělo by se místo okamžitě omýt čistou vodou, protože tato koncentrovaná agresivní kapalina by mohla poškodit strukturu pojistné hydroizolace. Zvrhne-li se celá nádoba s pájecí kapalinou a potřísní větší plochu, měla by se pojistná hydroizolace vyměnit. Používání chemických impregnačních prostředků na dřevěné konstrukce může mít negativní dopady na životní prostředí a vaše zdraví. Chemikálie používané při impregnaci dřeva mohou narušovat přirozené vlastnosti dřeva, a tím snižovat jeho dlouhodobou odolnost a estetický vzhled. Zato vysušené řezivo třídy S4S chemickou ochranu proti dřevokazným organismům nepotřebuje.

Vliv UV záření na pojistnou hydroizolaci

Dalším chemicko-fyzikálním vlivem je zatížení pojistných hydroizolacím UV zářením. Krátkovlnná část slunečního záření způsobuje spálení nejen u lidí. I u plastů, jako jsou polypropylen, polyetylen, polyuretan a PET, nebo živic dává do pohybu fotochemickou reakci. Je-li plast vystaven intenzivnímu UV záření, vede to nakonec až ke zkřehnutí materiálu. Většina kvalitních plastových pojistných hydroizolací je opatřena stabilizátory proti UV záření. Není-li to v ojedinělých případech proveditelné, doporučuje se vyžádat si u výrobce informace, jak dlouho smí být pojistná hydroizolace vystavena účinkům UV záření bez zakrytí krytinou. UV záření ovšem nepůsobí na pojistnou hydroizolaci pouze z vnější strany.

Doporučení pro návrh a montáž vazníků

Rozumným návrhem půdorysu lze zjednodušit konstrukci vazníkového krovu a ušetřit finance. Nejvýhodnější je tvořit půdorys nosných stěn uzavřenými obdélníky. Střechu je dobré ušetřit zbytečných nároží a úžlabí. Toho lze dosáhnou úpravou přesahu nebo sklonu tak, aby nebyl narušen požadovaný půdorys. Proveditelná je sedlová střecha s nosným vazníkem vedeným pod hřebenem. Na tento nosný vazník se připojí boční podkrovní vazníky, které nahradí klasické krokve. Vazníky vyšší než zhruba 2800 mm je nutné po výšce rozdělit z přepravních důvodů. Je vhodné upravit sklon střechy tak, aby výška hřebenu nad věncem nepřesáhla 2500-2800 mm. Výška okapu je optimální 150 mm až 180 mm. Příliš nízký okap není vhodný pro jeho nízkou únosnost. Účinná výška vazníku nad podporou je také malá. Ve spojení s krátkým přesahem a nízkým sklonem střechy je to neřešitelný detail. Optimálním návrhem tohoto detailu vznikne únosný dobře fungující a ekonomický vazník. Výška vazníku nad podporou na straně okapu by se měla pohybovat kolem 1/10 až 1/20 rozponu vazníku dle sklonu. Minimálně však 350 mm. Při volbě tvaru a délky přesahu by se mělo přihlédnout ke zvolenému sklonu. Při správném tvaru nebývá problém u sedlového vazníku vytvořit přesah 1,5 až 2 metry. Obvykle ale bývá do 1 metru od nosné obvodové zdi. Problém při velkém přesahu nastává u valbové střechy. Z klasických krovů se zachovalo řešení přesahu krokví (horním pasem vazníku). Při klasické tloušťce vazníku 50 mm je délka přesahu limitována použitým materiálem oproti klasickému krovu s dvojnásobnou šířkou krokve nebo větší. Přesah lze řešit hoblovanými příložkami. Nejvhodnější základní roztečí vazníků je 1000 mm. Vazník je optimálně zatížen při klasické skladbě střechy a nízké sněhové oblasti. Následné laťování je provedeno bez zbytečného prořezu a latě jsou správně napojené na vazníku. V optimálně navržené sedlové střeše není problém vytvořit prostor pro ukládání lehkých sezónních potřeb. Zatížení by mělo být rovnoměrné a maximálně takové na jaké byly vazníky navržené. Obvykle do 80 -100 kg/m2. Takový prostor není trvale obyvatelný. Obvykle bývá široký 2-3 metry a dlouhý podle počtu sedlových vazníků. Úložný prostor není možné vytvořit ve vaznících, které jsou příliš nízké. Také ve valbové střeše není pro takovou úpravu příhodná situace, protože není možné upravit výplet vazník. Správná instalace vazníků je klíčová pro zajištění bezpečnosti a stability střechy. Vždy ji svěřte do rukou kvalifikovaných odborníků.

Tabulka: Srovnání vlastností příhradových vazníků a klasických krovů

Čtěte také: Průvodce montáží OSB desek pod vazníky

Čtěte také: Využití OSB desek u střech s vazníky

tags: #prihradove #vazniky #pojistna #hydroizolace #informace

Oblíbené příspěvky:

• Konstrukční zatížení dřevěných pergol
• Proč je miminko natažené?
• Elegance a praktičnost vinylových podlah
• Výroba Mjolniru ze dřeva
• Jak se vyhnout křivým trámům pod terasou?