Prohnutá dlažba: Informace o tvorbě Alžběty Bačíkové
Alžběta Bačíková (* 1988, Hodonín) je audiovizuální umělkyně a režisérka žijící v Praze. Absolvovala magisterské studium na Fakultě výtvarných umění v Brně (2014) a v roce 2018 zde dokončila doktorský výzkum na téma dokumentárních přístupů v současné audiovizuální umělecké praxi. Její tvorba se koncentruje na pohyblivý obraz, který podrobuje různým experimentům a zkoumá jejich hranice. Svá díla prezentuje v kinematografických situacích nebo jako videoinstalace v současném galerijním kontextu vizuálního umění.
V posledních dvou letech se do středu její pozornosti dostal dokumentární portrét, s jehož různými polohami autorka ve svých videích experimentuje.
Dokumentární portrét a hledání identity
Aktuální výstava Alžběty Bačíkové je dalším vyústěním jejího zájmu o formát dokumentárního portrétu a volně tak navazuje na její předchozí práce. Tentokrát autorka rozběhla pátrání po nedávno zmizelé významné východoevropské keramičce a designérce interiérů J. B. Náhled do jejího života Bačíková odkrývá jen v náznacích, proto také zveřejňuje jen iniciály jejího jména. Identita J. B. je postupně odhalována na pozadí jakési lázeňské roadmovie, jelikož tato umělkyně navrhovala vybavení mnoha lázní od konce 60. let a některé její interiérové realizace a plastiky jsou k vidění dodnes. Několik z nich je datováno až do blízké minulosti. Krátký film pátrá po jejích stopách sahajících do roku 2015, kdy byla zestárlá autorka definitivně prohlášena za nezvěstnou.
Osudy J. B. ale nejsou jedinou linií „příběhu“, autorka rovněž odhaluje i svoji pozici vypravěče za kamerou. „Detektivní“ linie snímku je prokládána poetickými záběry na ošuntělé i renovované lázeňské reálie a zároveň si pohrává se stíráním hranice mezi dokumentem a fikcí. Autorka vědomě konstruuje biografické vyprávění jako legendu, a tak se rekonstruování biografie stává zároveň i její dekonstrukcí. K práci na jednotlivých složkách filmu a výstavy je také přizváno několik spolupracujících umělkyň, které přispívají k propracovanosti portrétu sledované osobnosti.
Experimentování s dokumentárními strategiemi
Bačíková se aktuálně věnuje především zkoumání dokumentárních strategií v současném uměleckém videu, které tvoří jádro jejího doktorského výzkumu na FaVU v Brně, zájem o toto téma je však patrný již v jejích starších dílech. Primárním nástrojem, skrz který Bačíková přistupuje k realitě, zůstává kamera, zprvu statická, zachycující předem rozestavěnou scénu (resp. situaci dvou či více protagonistů), později pohyblivá a voyeurská. Přibývá také více obrazových plánů, které děj videa dynamizují a jež autorka skládá do jakési koláže.
Čtěte také: Recenze venkovní dlažby Kronos prkna
Příklady dokumentárních přístupů
- Talk & Twerk (2014): V tomto díle se potkává učitelka rétoriky s tanečnicí twerku, přičemž kamera zaznamenává, jak jedna protagonistka učí tu druhou své umění. Rétorická cvičení diváka postupně přesvědčují o jakési absurdní politické roli twerku. Kamera obě ženy zaznamenává staticky, mění se pouze její umístění v prostoru tělocvičny.
- Hrdinové (2017): Snímek se zaměřuje jen na jednoho protagonistu - Edu, kterého divák či divačka poznává jako dělníka v továrně na pneumatiky a jako bojovníka kung-fu. Kameru zde Bačíková používá jako nástroj pronásledující Edu při jeho každodenních činnostech. Umělkyně zde zároveň pracuje s dynamickým střídáním obrazů a záběrů, které se podporují a asociativně prolínají. Autorka formuluje otázku vracející se v průběhu celého videa: Jakým způsobem se konstituuje protagonistova (filmová) subjektivita skrze formu dokumentárního pohledu?
- Korespondence (2016) a Lékaři (2016): Bačíková stanoví situaci - v Korespondenci snímá muže, gigola, jak čte předem napsaný milostný dopis - a protagonisté na ni odpovídají. Nejde ani tak o dokumentární film, jako spíš o film o dokumentu.
V rámci takto zaměřené teoretické a praktické činnosti vznikla volná série experimentálních dokumentárních portrétů
Maskulinita a její kritické zkoumání je nakonec poslední z témat, které se prolíná celým dílem Alžběty Bačíkové a které je nejvíce přítomné právě v posledních snímcích realizovaných v rámci doktorského výzkumu na FaVU. Všichni tři mužští protagonisté (ve videích Hrdinové, Lékaři nebo Korespondence) jsou divačce či divákovi představováni skrze text, který s jejich postavou souvisí a který vytváří napětí mezi nimi (a jejich reálným vystupováním) a mezi fikcí tvořenou filmovým obrazem. Zároveň však kamera sleduje i jejich vlastní vystupování a sebeprezentaci a tyto záběry při tom klade jako otázky před diváky. Nejedná se tedy o explicitní feministickou kritiku, spíše o odhalování konkrétní optiky, skrze niž hledíme na realitu.
Spolupráce a další projekty
Další důležitou polohu tvorby Alžběty Bačíkové představuje spolupráce - např. na samostatných akcích a videích s Barborou Švehlákovou (Jednou budem dál, 2014 a Dům, 2016) nebo na výstavách s Lucií Rosenfeldovou a Martinou Smutnou (Open Call a Vadnoucí vztah, obojí 2016). Kromě přátelství propojuje všechny tyto umělkyně také zájem o současná společenská témata, zabývají se vlivem technologií, digitalizace, otázkami reprezentace a pohyby, které proměňují náš vztah k sobě i okolí.
Videa, která vznikla ve spolupráci s Barborou Švehlákovou, jsou specifická svým vztahem k hudbě, k jistému hudebnímu popkulturnímu dědictví. Akce
Významné projekty a uznání
- V roce 2020 natočila krátký film
Slavnostní problém , který byl uveden v hlavní soutěži na International Short Film Festival Oberhausen, dále na bienále současného umění Ve věci umění (tranzit.cz) v Galerii hlavního města Prahy a na Kyiv Biennial v roce 2021. - Mezi lety 2018 a 2020 na svých projektech spolupracovala s protagonisty s postižením zraku nebo sluchu. Takto vznikl například film
Setkání (2018-2020) pro finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, za který získala Cenu diváků Českých center, nebo filmDJ pro výstavu Hotel Beethoven v bruselském Centre for Fine Arts BOZAR. - Je finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého (2018) a laureátkou Divácké ceny, kterou Česká centra podporovala a udělovala.
Současné aktivity a rezidence
Česká umělkyně Alžběta Bačíková se v New Yorku na začátku srpna účastní v Českém centru krátkodobého rezidenčního programu. New York je pro ni místem projekcí různých představ a tužeb, které při natáčení ráda nechá narážet na zdejší hmatatelnou realitu. Intenzita metropole ji nabíjí i vyčerpává. Odráží jí podstatu současných globálních krizí i ukazuje možnosti jejich zmírnění.
Čtěte také: Praktická dlažba s imitací dřeva
Aktuálně připravuje natáčení k novému projektu
Autorka působí také jako editorka umělecké audiovizuální platformy Artyčok.TV na Akademii výtvarných umění. V New Yorku se toto léto potkává také s dlouhodobým spolupracovníkem redakce Davidem Přílučíkem, s nímž pro České centrum New York připravili komentovanou projekci svých posledních děl a také dvou dalších prací vytvořených v rámci mezinárodního projektu Regeneration, který Artyčok.TV produkoval. Akce Artyčok.TV: výběr krátkých filmů proběhne v CCNY 8. srpna.
Přehled rezidenčních pobytů
| Rok | Místo | Poznámka |
|---|---|---|
| 2019 | Art in General, New York | Dokumentace tanečních situací a environmentálních protestů. |
| 2018 | Artist-in-Residence Programme, MuseumsQuartier, Vídeň | |
| aktuálně | České centrum, New York | Práce na projektu Nezadržitelný pohyb / Can’t Arrest a Movement. |
| aktuálně | AIR, Brno | Zájem o prolínání umělecké tvorby a terapeutického procesu, zprostředkování zkušeností vědomí v neurodivergentním těle. |
Čtěte také: Venkovní dlažba s designem dřeva: Co zvážit?
tags: #prohnuta #dlazba #bacikova #informace

