Prostup tepla a další vlastnosti sádrokartonových příček: Komplexní průvodce

Příčky rozdělují interiér na jednotlivé místnosti a mají hlavně estetickou funkci. Lehké sádrokartonové příčky s minerální izolací mají ještě další výhodu: oproti zděné variantě jsou mnohonásobně tenčí, a to při zachování stejných akustických parametrů. To všechno může příčka ze sádrokartonu splňovat při správném namontování.

Tepelná izolace a prostup tepla

Tepelná izolace příček však nebývá primárním požadavkem, protože rozdíly teplot mezi jednotlivými místnostmi nebývají tak velké.

Výpočet prostupu tepla

Výpočet prostupu tepla vícevrstvou neprůsvitnou konstrukcí umožňuje určit tepelný odpor a součinitel prostupu tepla konstrukce dle platných norem a výsledek porovnat s požadavky aktuální ČSN 73 0540-2:2011 Tepelná ochrana budov - Část 2. Výpočet je naprogramován v souladu s ČSN 73 0540-4 Tepelná ochrana budov - Část 4: Výpočtové metody a ČSN EN ISO 6946 Stavební prvky a stavební konstrukce. Do výpočtu lze zadávat konstrukce s tepelnou izolací proměnné tloušťky, konstrukce se systematickými tepelnými mosty, střechy s opačným pořadím vrstev. Korekce uvedená pro obrácené střechy zohledňuje proudění dešťové vody mezi tepelnou izolací a hydroizolační vrstvou.

Význam součinitele prostupu U tepla jsme popsali v článku Součinitel prostupu tepla. Co to je a jak se s ním pracuje. V citovaném článku byl součinitel prostupu tepla U popsán z hlediska praktického využití při posuzování a hodnocení tepelné propustnosti dílčí obálkové konstrukce (stěna - U, okno, dveře - UG, střecha - UR a konečně podlaha US, tzn. všech konstrukcí obálkových konstrukcí, které se paralelně a dohromady podílejí na celkovém prostupu tepla celé budovy). Součinitel prostupu tepla je převrácená hodnota tepelného odporu R, zvětšeného o tzv. přestupové odpory 0,13 a 0,04 m2K/W na vnitřní, resp. venkovní straně obvodové konstrukce. Značí se U a jeho jednotkou je W/(m2K).

Odpor při přestupu tepla je odpor, který postupujícímu teplu klade rozhraní pevná fáze/vzduch. Zjednodušeně bývá vykládán jako tepelný odpor cca 3 mm tenké, nehybné vrstvy vzduchu přilehlé k povrchu. V tomto článku ho budeme obecně značit symbolem RP, hodnoty RN = 0,13 m2K/W a rN = 0,04 m2K/W jsou jen jeho speciální případy, které se používají při navrhování. Tepelný odpor R vyjadřuje míru obvodové stavební konstrukce bránit prostupu tepla při známých teplotách na jejím vnitřním a venkovním povrchu. Nejdůležitější složkou součinitele tepelného prostupu je její tepelný odpor R (jednotka m2K/W).

Čtěte také: Kompletní informace o prostupu tepla v podlahách

Výrobci materiálů, které se aplikují z pohledu tepelné izolace jako samostatný konstrukční prvek, často udávají v technické dokumentaci přímo hodnotu U. Jsou to i výrobci kusových staviv pro jednovrstvé zdění, cihel, (póro)betonu ap. Ti vedle hodnoty tepelného odporu RK nebo hodnoty λ (lambda - součinitele tepelné vodivosti) udávají i hodnotu U u zdiv z těchto prvků i s omítkami. Výrobci konstrukčních materiálů tento odpor buď přímo uvádějí - pro konkrétní konstrukční sestavu, nebo udávají obecnou materiálovou vlastnost (ideálně nezávislou na tvaru konstrukce), kterou je součinitel tepelné vodivosti λ s jednotkou W/(mK). Mezi oběma veličinami existuje relace, ve stavební literatuře známá i jako 1.

Teplo, které prostupuje pevnou konstrukcí - zdivem nebo izolací - tepelně vodivostními mechanismy, přestupuje z pevné látky do vzduchu dvěma způsoby. Povrch konstrukce jednak teplo do prostoru sálá (vyzařuje tepelné záření). Makroskopicky se tento děj dá popsat pomocí slabého, tzv. přestupového odporu, který především způsobí, že povrchová teplota konstrukce se liší od prostorové teploty. Hlavní potíž je ale v tom, že odpor při přestupu tepla nelze určit přesně. Tento odpor totiž závisí na rychlosti proudění vzduchu podél stěny, kterou zejména venku nelze předvídat, dále na hrubosti povrchu a konečně na tzv. emisivitě stěny. Jenže pouze u emisivity jsme s to v praxi určit její velikost a z ní odvodit sálavou složku odporu při přestupu tepla RP,S. Stavební praxe řeší neurčitost odporu při přestupu tepla tak, že zavedla a do příslušných norem zapracovala jejich statisticky obvyklé hodnoty. Pro svislou vnitřní stěnu, nezastavěnou nábytkem a v místech vzdálených od koutů a hran, je pro běžný, tzn. vysokoemisivní povrch, RN = 0,13 m2K/W. Venku, kde fouká vítr, pracujeme s hodnotou rN = 0,04 m2K/W.

Přestupové odpory 0,13 a 0,04 stanoví citovaná norma jen pro svislou stěnu. Pro strop a podlahu uvádí platná tepelná norma ČSN 73 0540 hodnoty součinitele přestupu tepla RN = 0,10 resp 0,17 m2K/W. Důvodem je jiný typ proudění vzduchu podél stropu. V případech, kdy nás zajímají povrchové teploty, abychom např. předešli povrchové kondenzaci anebo mohli jevy povrchové kondenzace studovat, je vhodné vyjádřit odpor při přestupu tepla jako proměnnou, která závisí na proudění vzduchu a emisivitě povrchu.

Pokud jsou v konstrukci přítomny nepravidelnosti a jiná oslabení tepelněizolačních vrstev, musí se odpovídajícím způsobem hodnota součinitele prostupu tepla zvýšit.

Příklady výpočtu součinitele prostupu tepla

Ukážeme si, jak se počítá součinitel prostupu tepla dané dílčí obálkové konstrukce, pro jednoduchost ho budeme značit symbolem U.

Čtěte také: Prostup Wi-Fi signálu skrz zdivo: Na co si dát pozor

1. Příklad 1: Výrobce cihelných bloků tloušťky 440 mm uvádí, že při předepsaném zdění a tloušťce omítek 45 mm (venkovní i vnitřní dohromady) je součinitel tepelné vodivosti λ = 0,085 W/(mK). Jde samozřejmě o střední hodnotu součinitele λ, omítnuté cihelné zdivo je materiálově nehomogenní, v omítce je jiná hodnota λ než v cihle a striktně řečeno, v dutinách lehčených cihel je jiná, než v cihelné matrici. Mám tato lambda ale umožňuje určit tepelný odpor hotové stěny; podle (2) platí RK = (0,44+0,045)/0,085 = 5,71 m2K/W.
2. Příklad 3: Pokud nám náhodou stěna z přecházejícího příkladu nestačí, co se týče tepelných vlastností, můžeme ji vylepšit dodatečnou tepelnou izolací, dejme tomu z pěnového polystyrenu. Je-li součinitel tepelné vodivosti polystyrénu λ = 0,04 W/(mK) a jeho tloušťka 0,1 m, je podle (2) jeho tepelný odpor 0,1/0,04 = 2,5 m2K/W. Tento tepelný odpor připočteme k tep. odporu stěny. Nový součnitel prostupu tepla izolované stěny bude U = 1/(0,13 + 5,71 + 2,5 + 0,04) = 0,12 W/(m2K).
3. Příklad 4: Standardní okenní zasklení má součinitel prostupu tepla U = 1,1 W/(m2K).

Hodnoty tepelného odporu pro různé konstrukce

Tepelný odpor R (m2·K/W) charakterizuje izolační schopnost konstrukční vrstvy o tloušťce d [m]: R = d/λ. R = R1 + R2 + R3 + ... Určitý tepelný odpor se projevuje i při površích konstrukce, na rozhraní s obklopujícím vzduchem, jako důsledek šíření tepla prouděním vzduchu a sálavé výměny tepla s obklopujícími povrchy (šílení tepla sáláním).

Vzduchové dutiny v konstrukcích dělíme na:

• nevětrané (uzavřené): považujeme za zvláštní vrstvu konstrukce. Kromě vedení tepla se zde projevuje proudění a sálání. Proto jsou hodnoty tepelného odporu této vrstvy závislé i na směru tepelného toku, tloušťce vrstvy a orientaci (svislé, vodorovné).
• větrané (otevřené): kde se předpokládá propojení s venkovním prostředím. Tím vzniká dvouplášťová (větraná) konstrukce. Zjednodušeně se předpokládá, že v dutině je stejná teplota jako venku.
• slabě větrané: se označují takové vrstvy, které mají částečné propojení s venkovním prostředím. Může se například jednat o průběžnou dutinu za venkovním režným zdivem, kde jsou záměrně ponechávány některé svislé spáry volné (nevyplněné maltou) pro zajištění odvodu pronikající vlhkosti a podporu vysychání zdiva.

Požadované hodnoty součinitele prostupu tepla se použijí pro základní hodnocení konstrukcí a jako vstupní údaj pro výpočet referenční budovy v hodnocení energetické náročnosti. Použití hodnot doporučených je vhodné všude tam, kde tomu nebrání technické, ekonomické nebo legislativní překážky. Hodnoty doporučené pro pasivní budovy se použijí zejména pro předběžný návrh konstrukcí takových budov. Požadavky na izolační kvalitu konstrukcí se v průběhu let postupně zpřísňovaly.

Akustické vlastnosti a odhlučnění

Pokud ale nejsou vhodné izolovány, dochází mezi místnostmi k výraznému přenosu hluku. Vhodně zvolená izolace tomu dokáže zabránit. A pokud jde o předstěny, ty se staví nejčastěji právě za účelem odhlučnění. K izolaci příček a předstěn se nejčastěji používá minerální izolace. Vyznačuje se totiž skvělou vzduchovou neprůzvučností, což znamená, že velmi dobře tlumí hluk. Ideální kombinaci pro odhlučnění představují sádrokartonové příčky vyplněné minerální izolací. Takový systém funguje jako jeden celek a výrazně omezí přenos zvuku mezi místnostmi. Správná protihluková izolace nesmí být z homogenní hmoty. Proto mají materiály Isover strukturu z dlouhých pružných vláken. Ta jsou navíc v deskách uložená tak, aby zvýšila celkovou pružnost materiálu, což ještě zlepšuje pohltivé vlastnosti.

Pokud máte hlučného souseda, slyšíte televizi nebo konverzaci, týká se Vás problematika vzduchové neprůzvučnosti. Tento problém, který vyžaduje odhlučnění stěn a stropu je stále aktuálnější. Nedostatečné nebo chybějící izolace stropních konstrukcí totiž dávají možnost přenosu nechtěného hluku. Málokdo si uvědomuje, že nežádoucí hluk nás pronásleduje i v místnostech samotných a je možné, jej více či méně sofistikovanými řešeními úspěšně eliminovat. To, co významně ovlivňuje hladinu zvuku v místnosti, je prostorová akustika. Prostorová akustika hodnotí šíření zvuku v uzavřených prostorech. U podhledů je ve většině případů limitující výška svěšení, nicméně je nutné zmínit, že vzduchová neprůzvučnost je vlastností celé konstrukce.

Čtěte také: Komplexní průvodce kabelovými prostupy v plechových střechách

V případě odhlučnění stropní konstrukce v panelovém domě doporučujeme dvě varianty:

1. Pro místnosti s rozponem.
2. U všech variant doporučujeme do dutiny podhledu vložit minerální izolaci o objemové hmotnosti 15 - 40 kg/m3.

Na opláštění doporučujeme používat Modré akustické sádrokartonové desky. Oproti běžným sádrokartonovým deskám má tento výrobek upravené sádrové jádro pro lepší akustický účinek, tedy lepší odhlučnění místnosti. V neposlední řadě je důležité zmínit, že velmi záleží na provedení dané konstrukce. Absence pěnového napojovacího těsnění na obvodových profilech, prostupy a příliš velké spáry mohou způsobit znatelné zhoršení akustických vlastností.

Požární odolnost sádrokartonových konstrukcí

Požární odolnost je jednou ze základních vlastností většiny staveb. Vždy se váže k celé stavební konstrukci, ne k jednotlivým použitým materiálům. U konkrétní sádrokartonové desky můžeme mluvit o reakci materiálu na oheň (dříve tzv. hořlavost). Požadavky není možné jednoduše doporučit nebo určit. Plynou z normativního kodexu návrhových požárních norem a lze je stanovit výhradně na základě projektu požární bezpečnosti konkrétního stavebního objektu, který může vypracovat jen projektant specialista v oboru požární bezpečnosti staveb. Aby tyto požadavky byly naplněny, je nutné zvolit některou ze systémových konstrukcí, která byla patřičně odzkoušena a následně klasifikována, případně i certifikována pro určitou požární odolnost. Obecně vzato, požární odolnost je časový interval uváděný v minutách, po který jsou naplňovány jednotlivé normativně definované parametry konstrukce. Udává, po jak dlouhou dobu během požáru je konstrukce celistvá, resp. měří se na chráněné straně konstrukce a udává dobu, po kterou nenastane zvýšení maximální teploty min. o 180° Celsia, resp. parametr I může být v některých případech (např. u otvorových výplní) nahrazen parametrem W - ten se označuje jako „hustota tepelného toku“ a hodnotí se v jisté vzdálenosti od chráněného povrchu. Jedná se tedy o měkčí parametr než I a tudíž platí, že konstrukce splňující parametr I, splňuje zároveň i parametr W.

Ve spojení s požární bezpečností staveb se lze potkat i jinými pojmy jako je např. hořlavost, reakce na oheň či žáruvzdornost. Tento parametr je dnes nahrazen parametrem „reakce na oheň“, který přesněji charakterizuje daný materiál, nicméně v zásadě popisuje znovu míru hořlavosti materiálu. „V případě sádrokartonových desek Rigips se jedná o kategorie nehořlavých materiálů, která je definována indexem A2, s1, d-0. Toto zatřídění vyplývá přímo z výrobkové evropské normy - ČSN EN 520 Sádrokartonové desky,“ doplňuje Robert Hošek. Deska sama o sobě tedy nemá požární odolnost, přisuzuje se jí však míra reakce na oheň. I přesto, že obsahuje hořlavý karton, chová se celkově jako nehořlavý materiál. Sádrokartonové desce nemůžeme přisuzovat ani vlastnost žáruvzdornosti. Bez ohledu na to, zda se jedná o základní sádrokarton RB (A) nebo protipožární desku RF (DF), není materiál žáruvzdorný. Tyto desky po jistou dobu požáru odolávají, nicméně postupem času dochází k jejich degradaci. Povrchový karton shoří a sádrové jádro se během požáru začne postupně rozpadávat. To je způsobeno postupným uvolňováním vázané vody z krystalické mřížky sádrovce. Z di-hydrátu síranu vápenatého (CaSO4.2H2O) se tak během požáru stane hemi-hydrát síranu vápenatého (CaSO4.1/2H2O) - neboli „vypálená sádra“. Ta postupně vlivem působícího ohně zmenšuje svůj objem a stává se značně křehčí.

U požárních konstrukcí lze kromě samotné požární odolnosti rovněž určit i tzv. druhovost požárních konstrukcí (DP1 až DP3), která je zpřesňujícím parametrem a má význam pro správný návrh konstrukce v rámci projektu. Zjednodušeně lze říci, že konstrukce typu DP1 se skládají výhradně z nehořlavých komponent, kdežto DP2 a DP3 jsou konstrukce, které mohou obsahovat i součásti hořlavé. Do kategorie konstrukcí DP2 je daná skladba smíšené konstrukce klasifikována po dobu, než dojde ke vznícení hořlavých součástí takové konstrukce.

Jednou z výhod použití desek na bázi sádry je jejich již zmíněné uvolňování krystalické vody. To pohltí značnou část tepelné energie požáru a desky tak fungují jako automatický „hasicí přístroj“. Z každého čtverečního metru sádrokartonu se během požáru uvolní přibližně 1,5 litru vody. Z výše uvedeného plyne, že žádná sádrokartonová či sádrová deska nemůže být žáruvzdorná, neumí odolávat ani zvýšeným teplotám (i bez ohledu na požár) - proto se ani požární sádrokarton nehodí např. pro opláštění tepelně namáhaných částí krbů. Obecně platí, že sádrokartonové desky lze použít jen tehdy, když teplota na jejich povrchu během jejich životnosti nevzroste dlouhodobě nad 45° Celsia (krátkodobě nad 60° Celsia).

Všechny sádrokartonové desky (včetně protipožárních) a sádrovláknité desky Rigidur mají z důvodu vázané krystalické vody v sádrovém jádře max. Dlouhodobě mohou být tyto desky vystaveny teplotě max. +45°C a krátkodobě po dobu 1 hod. 60°C. Proto nejsou desky na bázi sádry vhodné do prostor s vysokou povrchovou teplotou jako je např.

Požárně odolné konstrukce Rigips musí být ve smyslu vyhlášky MV č.246/2001 Sb. montovány odborně způsobilou firmou, jejíž způsobilost byla potvrzena certifikátem značky Rigips s platností na 3 roky. Pokud tedy nemá koncový zákazník platný potřebný certifikát (jedná se o většinu řešených případů), montáž nesmí provádět (hrozí komplikace při kolaudaci, kde je certifikát kontrolován). Každý objekt je z hlediska požární bezpečnosti posuzován individuálně a neexistuje jednoduchá pomůcka pro určení požární odolnosti. Dokument posouzení se jmenuje Požárně bezpečnostní řešení stavby (zkratka PBŘ), které zpracovává běžně požární specialista. Samotnou SDK desku není možné klasifikovat z hlediska požární odolnosti (lze deklarovat pouze třídu reakce na oheň), jelikož se jedná o vlastnost, kterou je možné posuzovat pouze v rámci celé konstrukce (deska + podkonstrukce + případně izolace). Všechny odzkoušené konstrukce, které jsou v současné době platné, jsou uvedeny v Katalogu požárně odolných konstrukcí Rigips. V tomto katalogu jsou dále základní informace k této problematice. Volbou konstrukčního systému lze ovlivnit i požární odolnost.

Montáž sádrokartonových příček a podhledů

Sádrokartonová příčka - jednoduchá, rychlá a při správném provedení akusticky a protipožárně účinná konstrukce. V některých případech je daleko účinnější než jiné technologie.

Postup montáže příčky

Prvním krokem při montáži příčky je vyměření a následná montáž obvodových vodorovných UW profilů a svislých CW profilů. Tyto obvodové profily jsou přímo v kontaktu s nosnou konstrukcí. Aby nedocházelo k přenosu hluku, je potřeba profily podlepit pěnovým napojovacím těsněním. Stojiny (CW profily) se ve většině případů nespojují s obvodovými UW profily. Při spojení těchto dvou profilů k sobě zamezíme možnosti pohybu a dilataci konstrukce. (Výjimkou je prostor kolem otvoru v sádrokartonové příčce, toto místo je potřeba zajistit, a proto se např. kolem dveří UW profil s CW profilem spojuje např.) Montážní profily (stojiny) jsou u příčky profily CW, které se vyrábí v několika délkových rozměrech. Příčky mají různé výšky, a někdy je tedy nutné profily napojit. V tom případě musíme vytvořit příložku, která se dá provést více způsoby.

Chyby při vkládání minerální izolace. Izolace by měla být vždy vložena celoplošně bez mezer a s případným vyvázáním podle typu izolace. Při montáži opláštění se desky orientují vždy na výšku ke svislým CW profilům. Používání zbytků desek na opláštění příčky je možné, ale je nutné dodržet minimální šířku přířezu, aby nedošlo k narušení celistvosti konstrukce. Desky opláštění by neměly být montovány ,,na doraz“ k obvodové konstrukci. Správně by měla vzniknout mezera po obvodu celé konstrukce 5 - 10 mm, kterou je možné po montáži dotmelit.

Montáž podhledů

Existují různé konstrukce SDK podhledů Rigips:

1. Tato podkonstrukce se používá v případě požadavku na minimální svěšení podhledu (např. z důvodu světlé výšky místnosti). Celkové svěšení podhledu včetně desky opláštění je u této varianty 28 mm.
2. Tento systém se používá v případě výšky svěšení 40 - 150 mm (včetně 1 desky opláštění). Výhodou oproti křížové konstrukce je zejména úspora použitého materiálu (je zapotřebí o cca 50% méně profilů CD a dále se zde nevyužívají křížové spojky).
3. Tato konstrukce je využívána naprosto minimálně, jelikož je výhodná pouze v případě konkrétních požadavků (ne zcela běžných). Volba bude výhodná v případě nutnosti svěšení o více jak 150 mm (včetně 1 desky opláštění) a zároveň v případě požadavku na zachování volného prostoru v dutině podhledu pro vedení různých rozvodů (nejčastěji VZT).
4. Jedná se o nejčastěji používanou konstrukci SDK podhledů Rigips. Používá se stejně jako předchozí varianta v případě svěšení od 150 mm (maximální výška svěšení není omezena).

Opravy sádrokartonových desek

Povedlo se Vám prorazit sádrokarton? Zde je postup opravy:

1. Vezmeme kus sádrokartonové desky Rigips stejné tloušťky, jako je deska, kterou je třeba opravit. Rozměrově bude o něco větší, než je poškozené místo.
2. Vyřízneme nebo vypilujeme desku podle vyznačeného obvodu nového kusu a šetrně vyjmeme poškozené místo.
3. Do dutiny vložíme a přišroubujeme k sádrokartonové desce dvojici CD profilů, event. dřevěných latí.
4. Nakonec opravené místo finálně přetmelíme a po vyschnutí tmelu přebrousíme.

Námi nejosvědčenější variantou je zatmelení spoje pomocí pásek Habito Flex nebo AquaBead Flex PRO. Páska Habito Flex je papírová páska, která se vkládá do tmelu. Na plochu ošetřovaného místa se nanese větší vrstva tmelu, pro rovnoměrnou vrstvu se stáhne zubatým hladítkem, a vloží se páska Habito Flex (Dřívější název pásky NO COAT). Oproti tomu páska AquaBead Flex PRO pracuje na principu poštovní známky. Na jedné její straně je už z výroby nanesená vrstva lepidla, která se vodou aktivuje a páska se do koutu přilepí. Druhou variantou řešení je standardní aplikace tmelu do vzniklé spáry (5-10 mm), následné vložení skelné bandáže a přetmelení sádrovým tmelem společně s akrylovým. Posledním způsobem je klasické použití akrylového tmelu.

Únosnost sádrokartonových konstrukcí

Sádrokartonové příčky jsou složené z tenkostěnných profilů a opláštění. Dodatečné zatížení konstrukce závisí na obou těchto konstrukčních částech. Hloubka kuchyňské skříňky nám určí excentricitu = „e“ v tabulce. Konstrukce samotná nám tedy unese na jeden metr délky 118 kg. Únosnost desky Habito® H na jeden kotevní bod je 108 kg.

Při rekonstrukci např. bytového jádra, je tedy možné mít na příčku z jedné strany zavěšenou kuchyňskou linku, a zároveň může být druhá strana příčky v koupelně. Před realizací příčky je třeba dopředu znát rozměry a hmotnost budoucích závěsných skříněk. Podkonstrukci tvoří svislé tenkostěnné ocelové profily R-CW a vodorovné R-UW. Nejlepší volbou opláštění pro rekonstrukci bytového jádra je vysokopevnostní deska Habito® H, která je protipožární, akusticky účinná a má impregnované jádro proti vlhkosti. Máme-li skříňky s hloubkou 400 mm, je odstup těžiště ,,e‘‘ 200 mm. V případě opláštění deskou 12,5 mm a roztečí svislých profilů R-CW 625 mm, je maximální dovolené zatížení jednoho metru 55 kg. Běžné skříňky mají hmotnost zhruba 20 kg, to znamená, že skříňky můžeme naplnit dalšími 25 kg. Použití jedné desky RigiStabil (DFRIEH2) se standardní roztečí (CW profilů) po 625 mm.

Dodatečné zatížení (např. kuchyňské skříňky) pro sádrokartonové příčky:

Sádrokartonové desky Habito® H se tmelí standardně jako jiné desky. Plochy, které budou viditelné a nebudou opatřeny obkladem, je možné tmelit bez broušení v kvalitě Q3 pomocí tmelu Rifino Top. Po této úpravě se před malbou nemusí penetrovat, ale rovnou přistoupit k malbě.

Po potřebném vyzrání penetrace je nutné na plochy přímo ostřikované vodou nanést hydroizolační stěrku. Tyto zásady a doporučení platí v případě obkládání standardními rozměry obkladů.

Kontaktní informace

S dotazy nejen ohledně požárně odolných konstrukcí v rámci suché výstavby se můžete obracet na technickou podporu Rigips přes webový formulář nebo telefonicky na čísle +420 226 292 224. Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., Rigips. Značka Rigips úspěšně působí na českém stavebním trhu přes 30 let. Za tu dobu se Rigips stal synonymem kvality, pokroku a inovací v oblasti suché vnitřní výstavby.

tags: #prostup #tepla #sdk #prickou #informace

Oblíbené příspěvky:

• Police dub spiz: Rozměry a nosnost
• Kolik stojí sádrokarton: Kompletní přehled cen
• o podomítkových relé
• Průvodce designem modrých obkladů
• Průvodce plovoucími podlahami ve Stodůlkách