Komplexní průvodce pojistnou hydroizolací střechy: Ochrana a prevence zatékání

Správně provedená hydroizolace střechy je klíčová pro ochranu celé budovy. Bez kvalitního nátěru nebo membrány může voda pronikat do konstrukce a způsobit závažné škody. Ať už řešíte novou izolaci, renovaci staré krytiny nebo akutní opravu, je důležité znát nejlepší postupy a doporučení pro různé typy střech - od plochých po šikmé.

Význam a funkce pojistné hydroizolace

Důležitou součástí ochrany střechy je pojistná hydroizolace, která zajišťuje dodatečnou ochranu proti vlhkosti a kondenzaci. V mnoha odborných článcích a především pak v projektových dokumentacích rodinných domů se často setkáváme s pojmem pojistná hydroizolace. Pojistná hydroizolační vrstva chrání vrstvy pod sebou a prostory pod střechou proti vodě, která protekla krytinou, nebo proti sněhu, který do střechy navál, a to ať už v důsledku vady nebo poruchy krytiny nebo za extrémně nepříznivých povětrnostních podmínek.

Pojistná hydroizolace má za úkol nepropustit vodu dovnitř konstrukce, ale naopak pára může z konstrukce samovolně vyvětrávat ven do exteriéru. Tyto vlastnosti bývají shrnuty pojmem „difuzně otevřená“. Tyto fólie v sobě kombinují odolnost proti kapalné vodě a zároveň propustnost pro vodní páru (jsou tzv. difuzně propustné). Kromě pojistné izolační vrstvy má však dobře provedená fólie významný vliv i na omezení zafoukávání studeného vzduchu do skladby konstrukce. Dochází tedy k menšímu ochlazování ve skladbě pláště a omezení rizika tepelných mostů, které takto vznikají.

Rozdíl mezi pojistnou hydroizolací a parozábranou

Naopak parozábrana nepropustí ani vodní páru, ta se používá na vnitřní interiérové straně skladeb, aby zmírnila pronikání vodních par dovnitř konstrukce. Parozábrana je také fólie, ale parotěsná. Používá se hlavně těsně za obložením interiéru u dřevostaveb. Jejím úkolem je zabránit tomu, aby interiérová vlhkost nepronikala dovnitř konstrukce a tam vlivem snižující se teploty směrem do exteriéru nekondenzovala a nezpůsobovala degradaci - hnití, plísně apod. Parozábrana se vkládá co nejblíže vnitřnímu líci konstrukce, aby se zabránilo prostupu vodních par z interiéru do skladby střešního pláště. Jako parozábrany se používají fólie s vysokým difúzním odporem (sd > 100 až 150).

Pro střešní plášť podkroví je pak důležité, aby skladba byla shora difúzně otevřená, tedy aby bylo vlhkosti umožněno se z konstrukce odpařit směrem pod krytinu, kde je provětrávaná mezera vymezená kontralatí. Proto se shora nad tepelnou izolaci navrhují vysoce difúzní folie, které jsou natolik difúzně otevřené, že umožní odvětrání vodní páry z interiéru ze skladby střechy ven.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

Typy a materiály pojistné hydroizolace

Pojistná hydroizolace se prodává v rolích o nejčastější šíři 1500mm a délce 20 m / 50m. Materiál bývá laminovaná polypropylénová textilní folie (Eurovent, Tyvek, Guttafol, Pama atd.). Tyto fólie mají ve svém sortimentu výrobci samotných krytin, ale také výrobci např. tepelných izolací. Jedná se o plastové vícevrstvé fólie, které v sobě kombinují odolnost proti kapalné vodě a zároveň propustnost pro vodní páru. Fólie podle jednotlivých typů a výrobců může buď ležet na tepelné izolaci - je tzv. kontaktní, nebo by měla být natažena mezi kontralatěmi - je tzv. nekontaktní.

V minulosti se pro pojistnou hydroizolační vrstvu hojně využívala průsvitná fólie z difuzně nepropustného plastu, která byla opatřena tzv. mikroperforací, a tím jí měla být zajištěna difuzní propustnost. Byla výhradně „nekontaktní“, tedy měla být vždy natažena mezi kontralatěmi.

Pokud je z jakéhokoliv důvodu třeba dosáhnout absolutní těsnosti proti vodě, např. při velmi nízkém sklonu krytiny či jiných nepříznivých podmínkách, vytváří se vodotěsné podstřeší. Jako pojistná hydroizolační vrstva se pak používají klasické povlakové hydroizolační materiály - asfaltové pásy (tzv. typ S - čili natavitelné) nebo plastové hydroizolační fólie (nejčastěji měkčené PVC). Zpracovávají se jako klasická hydroizolace na ploché střeše, spojují v přesazích a napojují se v detailech. Spočívat musí na tuhém podkladu - nejčastěji tedy na dřevěném bednění nebo OSB deskách apod. Ať už je však pojistná hydroizolační vrstva provedena z čehokoliv, musí být odvodněna.

Aplikace a specifika pojistné hydroizolace

U šikmých střech

Asi nejčastěji se s pojmem pojistná hydroizolace setkáváme u šikmých střech rodinných domů. Zde se přibíjejí latěmi ke krokvím. V momentě, kdy selže hlavní střešní krytina - například střešní tašky, profilované plechy nebo šindele, zachrání Vás právě pojistná hydroizolace, která sahá až ke kraji střechy, kde bývá nejčastěji okap.

U plochých střech

Plochá střecha, ačkoliv je oblíbená pro svůj moderní vzhled a jednoduchou konstrukci, je zároveň mnohem náchylnější na problémy spojené se zatékáním. Řešením však může být kvalitní střešní hydroizolace. První místo na ploché střeše z asfaltových pásů, kde se objeví problém, jsou spoje. Zde je nutné věnovat zvláštní pozornost detailům a napojení. U velkých staveb typu nádraží, divadlo ale někdy také bytové domy, kanceláře atd. bývá konstrukce střechy složitá. Může mít i několik záložních systémů hydroizolací střechy. V případě, že selže jeden, bývají další v záloze.

Čtěte také: OSB desky: Ideální pro vaši střechu?

U dřevostaveb a fasád

Jestli jste uvažovali někdy o dřevostavbě, možná jste zaznamenali fasády z dřevěných profilů, které mají mezi sebou mezery. Mohou to být jak vertikálně, tak i horizontálně kladené laťky. Pakliže jsou horizontálně kladené, mívají kosodélný profil, aby voda snázeji stékala svým směrem. Tyto fasády krásně vypadají, avšak neobejdou se bez pojistné hydroizolace. Případnou vlhkost uvnitř konstrukce stěn pojistná hydroizolace propustí ven, ale chrání vnitřek stěn před případným zatékáním zvenčí. Ve skladbách stěn dřevostaveb bývá pojistná hydroizolace standardním komponentem i v případě, že je fasáda z palubek bez mezer, či jiného materiálu.

Spojování a utěsnění pojistné hydroizolace

Pro dosažení těsnosti proti vodě a vzduchotěsnosti je vhodné fólie vždy lepit v přesazích. To lze samozřejmě spolehlivě provést pouze, pokud fólie spočívá na nějakém podkladu - tedy na tuhé tepelné izolaci nebo na bednění. Fólie by měly být pečlivě napojeny a nalepeny na veškeré detaily ve střeše - prostupy, střešní okna, komíny apod. Předpokladem je zde však velmi pečlivé provedení detailů a spojů - to je přelepení, utěsnění prostupů (komíny, odvětrávací potrubí) a utěsnění osazená střešních oken. Zvlášť pozorně je potřeba provést detail hřebenu a u okapu.

Spojování přesahů je potřeba v případě, že skladba střechy je plánovaná jako dvouplášťová skladba, tj. jako pojistná hydroizolace je pod střešní krytinou použita vysoce difúzní membrána, která se dotýká tepelné izolace a zároveň slouží jako větrotěsnící (vzduchotěsnící) vrstva konstrukce. Tedy, eliminuje se vliv větru nebo vliv proudícího vzduchu ve ventilační mezeře nad pojistnou hydroizolací.

Spojování přesahů membrány je potřeba také v případě, že sklon střechy je nižší než 22°. Při delším působení vodou (deštěm či sněhem, zejména dokud není provedeno zakrytí střešní krytinou, nebo pokud dojde k jejímu defektu) by v přesahu mohlo docházet ke vzlínání vody a následnému vnikání do tepelných izolací. Povrch vysoce difúzních membrán je v drtivé většině tvořen netkanou textilií a při dotyku 2 vrstev netkané textilie dochází k tomuto fenoménu. Tento fenomén nevzniká u fólií bez vrstev netkané textilie na povrchu.

Spojování přesahů je nutné také v případě, pokud sklon a podmínky střechy jsou vůči bezpečnému sklonu použité střešní krytiny takové, že je potřeba ve střešní skladbě použít pojistnou hydroizolaci stupně a třídy těsnosti 2C, 3A nebo 3B, tzn. sklon střechy je menší než je bezpečný sklon použité střešní krytiny.

Čtěte také: Více o dřevěných konstrukcích střech

Jelikož dodatečné spojování a nalepování lepící pásky na kraj membrány (která je instalována na krokve) pro vytvoření slepeného přesahu je poměrně složité a pracné, významní výrobci membrán již dodávají tyto membrány i s integrovanou lepící páskou, kde pak provedení vlastního spojení je daleko jednodušší. Nemluvě o tom, že nákup zvlášť pásky a zvlášť membrány je většinou cenově náročnější, než nákup membrány s páskou již integrovanou. Další výhodou je jistota, že pro spojení byl použit správný lepící komponent. U stupně a třídy těsnosti 3A se pak spojování přesahu pojistné hydroizolace provádí speciálním tmelem.

Vodotěsné spojování detailu mezi pojistnou hydroizolací a pronikající či navazující konstrukcí (komínové těleso, atika, ventilace) je potřeba v případě, že v konstrukci je požadován stupeň a třída těsnosti 2C či 3A (u těsnosti 3B je pojistná hydroizolace vedena vrchem přes kontralatě). V případě, že průnik či napojení pojistné hydroizolace na navazující detail vzniká u konstrukce, kde je v konstrukci střechy požadován stupeň a třída těsnosti pojistné hydroizolace 2C, 3A nebo 3B, je nutné provést vodotěsné napojení pojistné hydroizolace na pronikající či navazující detail pomocí příslušného lepícího či těsnícího komponentu.

Opravy a prevence poškození pojistné hydroizolace

Další spojování vzniká v případě, že je nutno provést opravy mechanických poškození pojistné hydroizolace. Je však nutno tyto opravy rozdělit na 2 základní skupiny. Drobné poškození (např. po hřebíku), lze opravit příslušnou páskou jak z horní, tak i ze spodní strany pojistné hydroizolace. Pokud je poškození větší (díra do velikosti 15 cm), je opravu nutné provést pomocí záplaty a příslušných pásků, avšak vždy z exteriérové strany aplikované pojistné hydroizolace.

Lepící komponenty a vytvořený spoj zároveň musí po aplikaci odolávat velice nízkým i vysokým teplotám, jelikož pojistná hydroizolace je v zimním období vystavena exteriérovým podmínkám a v letním období vzhledem k ohřívání krytiny i vysokým teplotám, a to až +80°C. Zároveň chemické složení lepící vrstvy komponentu nesmí narušit vodotěsnost pojistné hydroizolace, její pevnost, popř. životnost. Proto je potřeba pro příslušné spojení, těsnění či opravy pojistných hydroizolací používat odpovídající lepící komponenty, které jsou schopny vytvořit dlouhodobě funkční spoj a nehrozí následné rozlepení spoje či poškození pojistné hydroizolace. Poškozený či rozlepený spoj se totiž může stát příčinou problému se zatékáním vodních srážek do konstrukce, popř. příčinou špatné funkčnosti tepelných izolací a tím i vysokých nákladů na vytápění objektu.

Příčiny poškození a zatékání

Poškození difuzní fólie může vést k řadě problémů, proto by se tento problém neměl podceňovat. Z uvedených bodů jsou nejdůležitější poslední dva. UV záření poškozuje difuzní fólii, protože je navržena tak, že se předpokládá její zabudování do střešního pláště a nevystavení UV záření. Jakmile je pojistná hydroizolace rozbalena, začíná její poločas rozpadu. Měla by být co nejdříve zabudována a zakryta.

Pozor, materiály pro pojistné fólie obvykle nejsou dlouhodobě odolné vůči UV záření. Jedna věc je z exteriéru a ta nejdůležitější z interiéru. Pokud nemáte obytné podkroví, je nezbytné tuto fólii chránit před UV zářením. Uzavřete ji do bednění z OSB desek nebo jiným způsobem. Jedna věc je velmi důležitá. Nesmí být vystavena dennímu světlu. To ji poškozuje tak, že oslabuje strukturu fólie. Krátkovlnná část slunečního záření způsobuje spálení nejen u lidí. I u plastů, jako jsou polypropylen, polyetylen, polyuretan a PET, nebo živic dává do pohybu fotochemickou reakci. Je-li plast vystaven intenzivnímu UV záření, vede to nakonec až ke zkřehnutí materiálu. Většina kvalitních plastových pojistných hydroizolací je opatřena stabilizátory proti UV záření.

Riziko znečištění koryta představuje používání motorových pil. Těmto skvrnám na fólii je třeba se vyhnout. Jednou z možností je použití hákové frézy, která nezanechává skvrny na difuzní fólii. Řešením je použití hákové frézy. Jen tak lze eliminovat riziko poškození parotěsné zábrany.

Pokládají-li se pojistné hydroizolace přes nové krokve ošetřené chemickými ochrannými prostředky na dřevo, nenastávají zpravidla žádné potíže. Ochranné prostředky na bázi solí bývají bez problémů. U prostředků s obsahem rozpouštědel nehrozí riziko, pokud se pojistná hydroizolace dostane do kontaktu s ošetřeným dřevem až po zaschnutí impregnace. Obecně by se ochranné prostředky s obsahem rozpouštědel neměly dostat k pojistným hydroizolacím - a to zcela bez ohledu na typ a způsob její výroby. I v případě, že prostředek na dřevo pojistnou hydroizolaci bezprostředně nenapadne, přece jen vede k dočasné změně vlastností materiálu. Často se objevuje nabobtnání, čímž pás ztrácí svou pevnost.

Ochranné prostředky na dřevo ovšem mohou způsobit problémy „oklikou“. Aby se tyto látky na bázi solí mohly vsáknout hluboko do dřeva, obsahují často tzv. „zmáčedla“. Tyto chemikálie odebírají vodě v solném roztoku její povrchové napětí, aby roztok mohl proniknout i do nejmenších kapilár ve struktuře dřeva. Když je pak krov, který je zatím jen nalaťován, vystaven delšímu dešti, vymývá se ochranný prostředek z latí. Ten opět odebírá přirozené povrchové napětí spadlé dešťové vodě. Speciálně u bedněných střech se tato změna povrchového napětí vody projevuje ze spodní strany jako mokrá skvrna a voda se nezřídka rozprostře po celém bednění.

Problém nastane, pokud je zaolejovaná plocha velká. Olej zalepí povrch pojistné hydroizolace a její povrchovou strukturu a na takovém místě pak pojistná hydroizolace není difuzně otevřená. Další problémy by mohly nastat při použití pájecí kapaliny. Ukápne-li na pojistnou hydroizolaci, mělo by se místo okamžitě omýt čistou vodou, protože tato koncentrovaná agresivní kapalina by mohla poškodit strukturu pojistné hydroizolace. Zvrhne-li se celá nádoba s pájecí kapalinou a potřísní větší plochu, měla by se pojistná hydroizolace vyměnit.

Příčiny zatékání a jejich eliminace

Zatékání přes střechu může mnohým připomínat výjevy z noční můry. Opakující se problémy, jejichž příčinu se nedaří odhalit a nákladné odstraňování následků zatékání mohou pořádně ukrojit z rodinného rozpočtu a nakonec i z komfortu bydlení. Odhalit skutečný důvod, proč přes střechu zatéká, nemusí být vždy jednoduché. Voda, která zatéká přes střechu, dokáže nadělat množství nepříjemností. V první řadě totiž poškozuje krov střechy a pokud je vody více, poškozuje i omítku a stropy. Následně je již jen otázkou krátkého času, kdy stěny začnou plesnivět, případně dojde ke zduření a zničení omítky. Zatékající voda dokáže zkrátka napáchat velké škody, jejíž odstraňování vyjde draho. Na to, aby se vám problémy se zatékáním podařilo vyřešit, je třeba znát jeho skutečnou příčinu a tu odstranit.

1. Nesprávný projekt: O tom, jak dlouho bude střecha sloužit, se nejednou rozhoduje už ve fázi projektu. Často se setkáváme s tím, že plechová střecha je již od počátku projektovaná nesprávně a bez zohlednění místních podmínek, orientace stavby či povětrnostních vlivů. Ve fázi projektu tedy myslete na to, že střecha musí být v první řadě funkční. Vždy vezměte v úvahu rady odborníků, specifikace lokality stavby, orientaci stavby a její další vlastnosti, které budou na střechu ovlivňovat.
2. Neodborná montáž: Poměrně častým důvodem, proč přes střechu zatéká, je neodborná montáž střechy. Může jít o mírné odchýlení se od projektové dokumentace až po hrubé zanedbání konstrukčních postupů. Vždy je třeba si dát pozor na to, komu svěříte stavbu své střechy a tuto práci podle možnosti i průběžně kontrolovat.
3. Šetření na detailech: Vzhledem k tomu, co jsme i zmínili v předchozím bodě - šetřit na detailech se nevyplatí. Stále je ale docela častým jevem, že ačkoli se vybere kvalitní plechová střešní krytina, jaksi se zapomene na klempířské doplňky, resp. jejich kvalitu. Ty se vybírají jen podle nejnižší ceny s tím, že je přece i tak není příliš vidět. Příkladem může být například oplechování komína nevhodnými plechovými paspulkami náchylnými na deformaci.
4. Poškozená nebo nesprávně namontovaná pojistná hydroizolace: Zdroje zatékání ze střechy je někdy třeba hledat pod střešní krytinou, a to právě v oblasti pojistné hydroizolace. Ta může být poškozena, například při montáži, nebo může být její montáž provedena nesprávným způsobem. Ačkoli tento problém může delší dobu zůstat bez povšimnutí, zpravidla po vydatných srážkách nebo tuhých mrazech se tento problém může naplno projevit.
5. Nekvalitní materiály: Kvalita moderních střešních materiálů je dnes již obecně na vysoké úrovni a tak sama o sobě až tak často zatékání nezpůsobuje. Přece jen se ale stále mohou vyskytnout střešní krytiny, které již z výroby vykazují nedostatky a výjimkou nejsou ani materiály, při kterých došlo k degradaci například nesprávným skladováním.

Rekonstrukce a moderní řešení

U rekonstrukcí střech staršího data je často nutné doplnit pod krytinu pojistnou hydroizolaci. Z hlediska rekonstrukce staré střechy je řešení nástřikem tvrdé polyuretanové pěny velmi efektivní, jelikož nabízí za jedny peníze dvě funkce - hydroizolaci a tepelnou izolaci.

Tvrdá PUR pěna je bezespará vodotěsná izolace, včetně tepelné izolace bez tepelných mostů. Vodotěsnost je zajištěna v celé tloušťce nástřiku. Další výhodou je absolutní přilnavost vrstvy, neboť materiál vzniká na podkladu, který má být izolován. Vrstvu nelze od podkladu oddělit, tvoří provždy jeden celek. V praxi to znamená, že i největší vichry nemohou způsobit odtržení izolační vrstvy na střeše. Metoda nástřiku však znamená především dokonalé zatěsnění všech tvarově složitých detailů, které jsou tolik kritické na zatékání. Je možné výborně izolovat střechy, které tvoří též vlnitý plech, eternit či laminát, nebo trapézové (VSŽ) plechy, a to jak ocelové či hliníkové. Součástí krytiny PUR IZOLACE W60 je i povrchová vrstva, která chrání izolační pěnovou vrstvu proti UV záření.

Realizace izolací tvrdou pěnou na střechách je zcela podřízena klimatickým podmínkám, a to teplotě nad 15 °C, suchému a teplému počasí. Sezóna obvykle začíná koncem dubna a končí v říjnu. Fantazii použití této technologie v oblasti střech se téměř nekladou meze: rodinné domky, průmyslové nebo zemědělské objekty (skladové, výrobní haly…), obytné domy, školy nebo jiné. Podklad může být stará asfaltová lepenka, vlnitý nebo VSŽ plech, vlnitý eternit nebo laminát, beton, falcovaný plech atd.

Zateplení podkroví a pojistná hydroizolace

Skladbu střešního pláště podkroví doporučuji provést dle technických zásad používaných u novostaveb. V případě vynechání některého komponentu z doporučované skladby zvyšujeme riziko poruchy střešního pláště. Pojistná hydroizolační fólie, která je vkládána na horní líc krokví a zajištěna kontralatí má funkci především jako pojistná fólie proti případnému zatečení srážkové vody nebo zafoukání sněhu. U skládané krytiny nelze toto nikdy vyloučit. Střechy se v případě nevyužívaného podkroví vždy dělaly jen se skládanou krytinou a bez pojistných fólií. Prostor půdy však dobře odvětrával, takže vlhkost, která pláštěm střechy prošla, se mohla ihned odpařit.

V případě zatékání do nasákavé tepelné izolace, ať už na bázi minerální nebo přírodní vlny, případně jiných typů izolací (foukaná buničina apod.) dojde k dlouhodobému působení vlhkosti a snížení tepelně izolačních vlastností. Krajní případ je pak protékání do podhledu nebo hniloba dřevěných prvků.

Jako izolace mezi krokve jsou používány měkké izolace z minerální nebo kamenné vlny, které dobře vyplní prostor a nevzniknou zde nezateplené mezery. Parozábrana se vkládá co nejblíže vnitřnímu líci konstrukce, aby se zabránilo prostupu vodních par z interiéru do skladby střešního pláště. Jako parozábrany se používají fólie s vysokým difúzním odporem (sd > 100 až 150). Prodávají je stavebniny, nebo je lépe vhodný typ pořídit přímo od technického zástupce výrobce těchto fólií (Nicofol, Jutafol, Isocell apod.). Dále je potřeba k folii pořídit vhodný spojovací materiál (těsné pásky na přelepení spojů, pásky na přilepení k okolním konstrukcím apod.). Nejlépe tedy pořídit od výrobce fólie a při pokládání se řídit jeho technickým předpisem pro provádění. Parozábrana totiž musí být opravdu 100% neprodyšná a minimálně perforovaná. Vodní páry by mohly kondenzovat v konstrukci, což v případě dřevěných krokví je naprosto nežádoucí. Kondenzaci v konstrukcích je nutno se vždy vhodným návrhem skladby materiálů vyhnout.

Návrh tloušťky tepelné izolace vychází z požadavků současné platné ČSN 73 0540-2. Tato norma stanovuje požadované a doporučené hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má. Pro střešní plášť je požadovaná hodnota U 0,24 (W/m2.K) a doporučená hodnota součinitele prostupu tepla U je 0,16 (W/m2.K). Pro splnění hodnot dle současné platné normy lze orientačně počítat s dodatečným zateplením tepelnou izolací v tl. 20 cm pro dosažení požadované hodnoty dle ČSN a 28 až 30 cm pro doporučenou hodnotu.

Vodítkem pro přiměřeně spolehlivý návrh materiálového a konstrukčního řešení hydroizolační konstrukce může být směrnice ČHIS 01. Následující tabulka ilustruje posouzení stavu střechy s terasou v různých fázích vývoje, vycházející z této směrnice.

* Pozn.: alternativně lze připustit hydroizolační konstrukci se třídou spolehlivosti o stupeň horší, za předpokladu přiměřeného rozsahu stavby a zajištění speciálních opatření při jejich realizaci (např. zátopová zkouška).

Z tabulky vyplývá, že ani provedení střechy bez terasy, pouze s kačírkovým násypem, neskýtá dostatečně spolehlivou ochranu konstrukcí a podstřešních prostor před vodou. Již samotný kačírek brání v možnosti kontrolovat alespoň vizuálně hydroizolaci a rychle opravit případné netěsnosti. Aby se majiteli tak drahého bytu pod střechou s terasou a jejím náročným vybavením klidně spalo bez obav, že se na stropě objeví vlhké skvrny, měla by být na takové střeše navržena výrazně spolehlivější hlavní hydroizolace. Za tu lze považovat např. dvojitý kontrolovatelný systém ze dvou fólií svařených do sektorů.

tags: #protekajici #strecha #pojistna #hydroizolace #informace

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce aplikací omítek Cemix
• Moderní dlažba pro elegantní domov
• význam přechodových lišt v interiéru
• Etika umírání dle Hanse Künga
• Stavební materiály v Rakousku