Historie prvních betonových mostů v Praze

Beton se stal jedním z nejdůležitějších stavebních materiálů v moderní historii. Tento silný a odolný materiál se používá k výstavbě budov, mostů, silnic, přehrad a mnoha dalších struktur. Po staletí se stavěly mosty kamenné, které zaručovaly vysokou únosnost. Většinou šlo o mosty klenbové, resp. obloukové. Vznik betonu jako umělého kamene vedl k postupné náhradě přírodního kamene betonem. Nejprve se začaly stavět obloukové mosty z prostého a železového betonu, později i železobetonové trámové konstrukce. Zásadní rozdíl byl však v tom, že kamenné mosty jsou sestaveny z relativně malých prvků, zatímco betonové, resp. železobetonové konstrukce byly monolitické, tedy jednotlivé části byly velké kompaktní celky tvořící základní prvky mostu jako oblouk nebo mostovka. Zatímco kamenné mosty měly ve velké většině případů na obloucích násyp, na kterém pak byla umístěna mostovka, pro betonové mosty je typická konstrukce bez násypu s mostovkou podepřenou na obvykle tenkých stojkách, popř. na odlehčovacích klenbách, a mezi obloukem a mostovkou vzniká volný prostor.

Karlův most a jeho předchůdci

Nejstarší stále existující a také nejkrásnější je jistě gotický most Karlův (dříve Kamenný), postavený Petrem Parléřem v polovině XIV. století mezi Starým Městem a Malou Stranou. Byl však zřejmě až třetí v pořadí, neboť tu stával nejprve asi most dřevěný, nahrazený kamenným, Juditiným, jehož zbytky najdeme na obou březích. Poté, co byl Juditin most, který spojoval Malou Stranu se Starým Městem pražským, stržen povodněmi, začaly probíhat rozsáhlé diskuze, které se týkaly stavby nového mostu. Vybudování spojnice přes řeku Vltavu bylo nevyhnutelné. Proto císař Karel IV. povolal významné astrology, aby určili příhodné datum pro stavbu mostu. Císař dal na rady znalců a sám vlastnoručně položil základní kámen Karlova mostu. Stavbou nového kamenného mostu byl pověřen věhlasný stavitel té doby, Petr Parléř. K dokončení stavby však došlo až čtyři roky po stavitelově smrti, tedy v roce 1402.

Po ukončení stavebních prací stál přes Vltavu most o délce pět set dvacet metrů a šířce deset metrů. Most byl nesen šestnácti mohutnými pilíři. Později byl most na obou stranách osazen vysokými mosteckými věžemi, kterými jsou Staroměstská mostecká věž a Malostranské mostecké věže. V letech 1683 - 1714 byly na zábradlí Karlova mostu instalovány sochy a sousoší významných světců, pocházející od významných barokních sochařů. Autoři děl jsou především Jan Brokoff, jeho syn Ferdinand Maxmilián Brokoff, nebo rakouský sochař Matyáš Bernard Braun. Hlavním účelem mostu bylo především spojovat Staré Město s Malou Stranou. V minulosti se také jednalo o významnou část Královské cesty, neboť Karlův most patřil mezi významné úseky celé trasy.

Karlův most byl bohatě dekorován zejména v době barokní a potom v XIX. století (bratři Maxové a jejich žák Böhm). Nejnovější socha na mostě je poměrně mladá - na místě, kde stával sv. Ignác z Loyoly od Brokoffa (zřítil se do Vltavy při poškození mostu povodní v roce 1890 a dnes je v lapidáriu) stojí politicky tehdy přijatelnější sousoší Karla Dvořáka Cyrila a Metoděje. V roce 1723 bylo na mostě instalováno olejové osvětlení, které bylo nahrazené v roce 1866 plynovým. Přeprava po mostě byla zásadně pěší, ale v roce 1883 došlo k významnému zvratu, neboť byla na Karlův most zavedena koňka (koněspřežná dráha). Po elektrifikaci dopravních spojů došlo v roce 1905 k zavedení elektrického, tramvajového dopravního spojení. Tramvaje zde jezdily pouze tři roky, neboť se zjistilo, že časté otřesy a celkový provoz výrazně ohrožují statiku mostu, proto byly prozatím nahrazeny autobusy. Ty však obě části města spojovaly pouze rok, a po přerušení dopravy po městě začaly jezdit až v roce 1932.

Podle záznamů kronikářů a podle textů legend není žádný důvod pro domněnku, že před postavením Juditina mostu vedl přes Vltavu dřevěný most. Soudobí kronikáři také o zničení takového mostu nic nevědí. Současná „víra“ v existenci dřevěného mostu již v 10. století je založena jen na „víře“ v pravost legendy tzv. Kristiána, respektive v její dataci do konce 10. století. Pro posouzení možnosti existence dřevěného mostu před mostem Juditiným je rozhodující, že o mostu přes Vltavu je zmínka až v legendách 13. století.

Čtěte také: Dřevěný motýlek: Pohled do historie

První betonové mosty v českých zemích

Na konci 19. století se na beton stále nahlíželo jako na materiál, který se hodí tak leda pro průmyslovou výstavbu, na stavby domů byl příliš hrubý a obyčejný. První konstrukce z cementového betonu u nás byly postaveny ve druhé polovině 19. století. Prvním prokázaným betonovým mostem u nás je most v Tetčicích u Brna, vybudovaný v roce 1892 přes Bobravu. Další betonový most byl realizován na Národopisné výstavě, pořádané v Praze v roce 1895. Jednalo se o klenbovou konstrukci o světlé šířce mostního otvoru 12,956 m a o vzepětí klenby 2,450 m. Most navrhl A. V. Velflík a realizovala jej firma Hrůza a Rosenberg. Vzhledem k tehdejší určité nedůvěře vůči betonu byl most upraven tak, aby vypadal jako kamenný, a informace o jeho betonové konstrukci byla zveřejněna až dodatečně.

Most přes Rokytku v Libni - Prvenství v Praze

Prvním betonovým mostem postaveným v českých zemích je malý most přes Rokytku v Praze-Libni dokončený v roce 1896. Tento most se nachází v Zenklově ulici a v roce 1996 oslavil 100 let svého trvání. Most se nachází v katastrálním území Libeň. Jedná se o „První betonový most silniční v Čechách. Na max. zatížení pohyblivé 1000 kg/m2 projektoval a v 35 dnech vystavěl Ingenieur Antonín Los, ingenieur, stavitel a geometr.“ Obdivuhodná je i krátká doba 35 dnů k vystavění mostu, počítáme-li převážně s ručním prováděním prací, dále betonáží a výkopem. Vzhledem k tomu, že v době stavby mostu byla Libeň samostatnou obcí, lze pouze předpokládat, že nenáležel k zaměstnancům města Prahy, ale spíše k orgánům pro celé Čechy. Svědčí o tom i nápis na desce, který nasvědčuje tomu, že jistou znalost pro stavby tohoto typu v Čechách ing. Los mít musel.

Můstek má jedinou betonovou klenbu s rozpětím 13,30 m a vzepětím 2,75 m, o tloušťce 0,95 m. Zábradlí je betonové, včetně kuželek (balustráda). V roce 1909 bylo vedle něho přistavěno směrem po vodě (dnes Elsnicovo náměstí) souvislé přemostění Rokytky až k jejímu ústí do Vltavy, v délce 99,30 m. „Most překračuje Rokytku a převádí automobilovou dopravu spolu s tramvajovou dopravou. Byl postaven o rok dříve, než byla Libeň připojena k Praze,“ uvedl k vůbec prvnímu betonovému přemostění v naší zemi vedoucí oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK) Jan Zemánek. Libeň se k hlavnímu městu připojila na přelomu 19. a 20. století.

Autor této stavby je dodnes zahalený tajemstvím, projekt je však připisován inženýrovi Antonínu Losovi. V souladu s tímto tvrzením se také na mostě nachází pamětní deska, na které stojí: „První betonový most silniční v Čechách. Na max. zatížení pohyblivé 1000 kg/m2 projektoval a v 35 dnech vystavěl Ingenieur Antonín Los, ingenieur, stavitel a geometr 28. 9. 1896.“

Další významné betonové mosty do roku 1920

Nejstarší betonový most s ocelovou výztuží je most na hradě Veveří u Brna, který byl postaven přes skalní průrvu na místě starší zděné konstrukce. Most byl realizován v roce 1898 podle návrhu Josefa Melana s výztuží zhotovenou ze zabetonovaných ocelových nosníků. Další klenbový most o jednom poli byl postaven roku 1902 přes Kamenici u Vysoké Lípy. Most o světlosti 18,0 m byl vybudován na místě starší konstrukce, zničené povodní v roce 1897. Ve stejném roce byl rovněž postaven klenbový most o jednom poli světlosti 26,900 m u obce Písečné - Modletice. V tomtéž roce byla realizována také oblouková lávka přes kolejiště nádraží v Sokolově. Lávka měla světlost 16,5 m. Okolo přelomu století byly rovněž postaveny dva klenbové mosty o rozpětí cca 30,0 m přes Jizeru u Kořenova - tzv. Hoftík a Karlovský most.

Čtěte také: Podrobný rozbor úvodní epizody VINYL

Vývoj betonových mostů ve 20. století

Na začátku 20. století betonové mosty nahradily mosty kamenné, které se vyznačovaly vysokou únosností a trvanlivostí. Železobetonové mosty, pro větší rozpětí zvláště obloukové, byly stavěny nejprve tradičními metodami, později metodami pokrokovými. Beton se prosadil jako náhrada kamene zejména díky své nízké ceně a možnosti téměř neomezeného tvarování konstrukce. Pro větší rozpětí bylo možné navrhovat vzhledem k charakteru železobetonu prakticky jen obloukové konstrukce. Již v době před 1. světovou válkou se postavilo několik mostů o rozpětí do 50 m. Jako příklady lze uvést mosty v Nymburce (1912), Hlávkův most v Praze (1912 až 1913) a Mánesův most v Praze (1914).

Pražské mosty přes Vltavu v meziválečném období

Po 1. světové válce vývoj pokračoval a bylo postaveno mnoho obloukových železobetonových konstrukcí. Jen v Praze byly v poměrně v krátké době postaveny tři mosty přes Vltavu (Trojský a Libeňský (1928) a Jiráskův (1933)). Všechny byly navrženy Ing. Františkem Menclem, který měl jako pracovník pražského magistrátu mosty v Praze na starosti.

Libeňský most

Most Libeňský má též tříkloubové oblouky o rozpětí maximálně cca 43 m. Byl postaven v tehdy okrajové části města, která byla v té době převážně průmyslová a nacházel se tam i holešovický přístav. Vzhledem k poválečné situaci (stavba začala v roce 1924) nebyl dostatek prostředků a bylo rozhodnuto postavit most s minimálními náklady. Proto se Ing. František Mencl uchýlil ke koncepci starších kamenných mostů a navrhl most s oblouky z prostého betonu s nadnásypem. Protože most byl stavěn v místě teprve budoucího koryta řeky Vltavy, k výrobě betonu mostu byl využit vykopaný netříděný materiál. Vysoký tlak na snižování nákladů zároveň vedl k minimalizaci obsahu cementu v betonu. Návrh konstrukce mostu s nadnásypem vyústil v esteticky nepříznivé velké plochy poprsních zdí nad pilíři. Proto Ing. František Mencl přizval arch. Pavla Janáka, který navrhl profilování stěny nad pilíři ve tvaru pětiúhelníka, mohutné zábradlí a betonové sloupy veřejného osvětlení. Nekvalitní provedení mostu vedlo k jeho postupné degradaci až do současného stavu, kdy je jeho zatížitelnost minimální.

Trojský a Jiráskův most

Trojský most byl pokrokovou konstrukcí s tříkloubovými železobetonovými oblouky o rozpětí maximálně 47 m a mostovkou podepřenou tenkými stojkami. Jeho šířka byla pouze 16 m, a proto nebyl dostatečný pro zvyšující se požadavky provozu a byl v 80. letech zbourán. Most Jiráskův byl dokončen pouhých pět let po Libeňském mostě. Přitom konstrukce jeho oblouků (maximální rozpětí 51 m) s tenkými stojkami byla již velmi pokroková, most je velmi elegantní a úspěšně slouží silnému provozu dodnes.

Předpjatý beton

Teprve rozvoj technologie předpjatého betonu v druhé polovině 20. století znamenal další posun. Předpjatý beton se ve Francii a v Německu začal rozvíjet již před válkou, avšak u nás se první konstrukce stavěly až v 50. letech 20. století. Od 50. let se začala rozvíjet výstavba předpjatých betonových mostů. Extrémně rychlý vývoj této technologie výstavby vyústil v některé nedostatky, které byly pozorovány u předpjatých mostů v celosvětovém měřítku a jejichž důsledkem obvykle byla snížená životnost některých z nich. V době socialistické republiky byl vývoj nové technologie předpjatého betonu velmi náročný. Chyběly zkušenosti a velmi omezený kontakt se západními vyspělými státy neumožňoval rychlý přenos informací o nových technologiích. Přesto se podařilo velice úspěšně vyvinout vlastní technologie pro výstavbu mostů podobně jako v zahraničí.

Čtěte také: Klíč k pevné stavbě s Ytongem

Dnes též víme, že kvalita provádění v období socialistického státu nebyla na dostatečné úrovni, což také vedlo k nižší životnosti betonových mostů. Situace se změnila po roce 1990, kdy se otevřela přímá spolupráce se západními státy a i u nás začaly být používány nejvyspělejší technologie např. u předpínacích systémů. Současně cca od roku 1990 došlo celosvětově k rychlému vývoji v technologii betonu a nyní jsou k dispozici nové vysokohodnotné materiály. Postupné zavádění předpjatého betonu vedlo i u nás k rozvoji tzv. moderních technologií výstavby, které spočívají ve výstavbě po částech s využitím jejich postupného předpínání. Jde o betonáž na výsuvných skružích, jedná se o mosty vysouvané, mosty ze segmentů a mosty letmo betonované.

Následující tabulka shrnuje významné betonové mosty a jejich charakteristiky:

tags: #prvni #betonovy #most #v #praze #historie

Oblíbené příspěvky:

• Vše o polyuretanové pěně
• Znovuobjevený solný obklad
• všestranné řešení pro veřejné i soukromé plochy
• Jak správně používat perlinku a lepidlo
• snadná instalace přechodových lišt