Radonová izolace při rekonstrukci domu: Komplexní průvodce

Radon je přírodní radioaktivní plyn, který se uvolňuje rozpadem radioaktivních prvků v zemi. Je zabudován do různých hornin v rozdílném zastoupení, například v uranových rudách. Česká republika se vyznačuje jedněmi z nejvyšších koncentrací radonu v budovách na světě. Radonové riziko se v jednotlivých částech republiky liší podle vlastností geologického podloží, tedy jeho propustnosti pro plyny a koncentrace radonu (Rn indexu). Hromadění radonu v domě, neboli objemová aktivita radonu (OAR) v místnostech, s sebou přináší nárůst zdravotních rizik, zejména rizika výskytu rakoviny plic.

Produkty přeměny radonu mohou tvořit shluky s aerosoly, které se po vdechnutí dostávají do plic, kde způsobují jejich ozáření. Toto ozáření je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) považováno hned po kouření za druhou nejvýznamnější příčinu vzniku rakoviny plic, přičemž se odhaduje, že způsobuje 10-15 % všech rakovin plic. Atomový zákon č. 18/1997 Sb. a vyhláška č. 307/2002 Sb. omezují koncentraci radonu v obytných místnostech novostaveb tzv. směrnou hodnotou 200 Bq/m3. Stavby se navrhují a provádějí tak, aby v dokončeném domě při intenzitě větrání splňující hygienické podmínky nebyla koncentrace radonu vyšší než 100 Bq/m3, což je hodnota běžně dosažitelná.

Kudy se radon dostává do budovy?

• Z podloží: Rizikové jsou zejména starší domy se špatnou izolací základů. Rozdíl teplot v objektu a pod ním způsobuje komínový efekt, díky kterému je radon společně s dalšími plyny z podloží nasáván do objektů právě špatně izolovanou podlahou, dutinami stěn nebo neutěsněnými rozvody inženýrských sítí. Vyskytují-li se ve spodní stavbě netěsnosti (trhliny, netěsné prostupy instalačních vedení, netěsné šachty a topné kanály atd.), proniká radon i do domů. Netěsnostmi je aktivně nasáván v důsledku podtlaku v nejnižších podlažích, který je zde vyvolán komínovým efektem a účinkem větru.
• Ze stavebních materiálů: Stavební materiály nerostného původu vždy obsahují určité množství radioaktivních látek. Zatímco profesionální výrobci musí dodržovat limity stanovené vyhláškou, materiálů vyráběných pro vlastní potřebu (nebo používaných v minulosti) se to netýká. Jedná se zejména o materiály s vyšším obsahem uranu a radia. V některých lokalitách to mohou být škvárové tvárnice, výrobky z popílků a další.
• Z vody: Podzemní voda také radon obsahuje, protože do ní přechází z hornin. Voda ve veřejném vodovodu je ovšem bezpečná a splňuje předepsané limity díky zařízením na její úpravu. Průměrný obsah radonu v ČR v pitné vodě pro veřejné zásobování je 14 Bq/l, u vody z domovních studní 49 Bq/l.

Při územním řízení by mělo být známo, zda je k dispozici zdroj vody vyhovující i z hlediska obsahu radonu a dalších přírodních radionuklidů.

Stanovení radonového rizika a indexu

Důležitým podkladem pro rozhodnutí o umístění stavby a případných protiradonových opatřeních je výsledek radonového průzkumu pozemku. Stavební zákon ukládá povinnost měření a stanovení radonového indexu, neboť budovu je třeba chránit izolací proti radonu. Revidované znění ČSN 73 0601 platné od 1. 10. 2019 ukládá povinnost použití protiradonové izolace, konkrétně takové, jejíž radonový odpor je větší než předepsaný minimální radonový odpor. Radonový index pozemku musí být k dispozici nejpozději v době zpracování projektové dokumentace.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

Na základě změřené koncentrace radonu v podloží v hloubce 0,8 m pod povrchem zpravidla původního, neupraveného terénu a stanovené propustnosti podloží se základové půdy zatřiďují do tří kategorií radonového indexu pozemku:

Rozhodující pro návrh protiradonové ochrany je tzv. radonový index stavby, který stanoví projektant na základě znalosti radonového indexu pozemku, výškové polohy základové spáry, úprav podloží majících vliv na plynopropustnost (např. hutnění, stabilizace, zřizování propustných štěrkopískových vrstev) a přítomnosti podzemní vody. Radonový index stavby rovněž nabývá hodnot nízký, střední a vysoký. Zvýšení plynopropustnosti zemin je třeba zohlednit i tehdy, dojde-li k němu až později např. v důsledku odvodnění pozemku, trvalého snížení hladiny podzemní vody atd. Snížení plynopropustnosti zemin v důsledku stabilizace, hutnění atd. se zohledňuje.

Měření radonu je vhodné i u starších staveb, kde lze nedostatky použitého stavebního materiálu nebo nevhodně provedené protiradonové izolace napravit (vždy alespoň částečně) pomocí dodatečných opatření. Svoji zásadní roli při úvahách o izolaci proti radonu hraje i použití podlahového topení v kontaktní konstrukci (druhého a dalšího patra se to netýká), které zvyšuje rozdíl teplot mezi podkladem a podlahou a přispívá ke komínovému efektu.

Protiradonová opatření při rekonstrukci domu

V této části jsou popsány zásady postupu při rekonstrukci stávajících staveb. Před vydáním stavebního povolení by mělo být provedeno změření koncentrace radonu v budově. Pokud se potvrdí překročení směrné hodnoty OAR 200 Bq/m3, doporučuje se po provedení radonové diagnostiky uplatnit při rekonstrukci přiměřená protiradonová opatření. Podkladem pro projekt protiradonových opatření u stávajících staveb je výsledek podrobné radonové diagnostiky objektu, která zjišťuje druh, polohu a vydatnost zdroje radonu a cesty jeho šíření objektem. Dále se musí zohlednit celkový stav objektu, dispoziční řešení (poloha obytných místností ve vztahu k podloží), těsnost obvodového pláště, systém větrání atd. Největší pozornost by měla být věnována stavu kontaktních konstrukcí.

Pokud byla v budově před rekonstrukcí zjištěna vyšší koncentrace radonu, mělo by se při kolaudaci stavby ověřit, zda provedená protiradonová opatření byla úspěšná. Státní dotaci na protiradonové opatření u stávajících staveb nelze chápat jako prostředky ke zlepšení stavebně technického stavu objektu. Prvotně se proto vybírají pouze takové druhy protiradonových opatření, které si vynucují minimální zásah do objektu a nevyžadují tak další stavební činnosti. Jedině tak mohou investoři počítat s tím, že jim státní příspěvek může pokrýt převážnou část nákladů spojených s realizací opatření.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Typy protiradonových opatření

1. Těsnění vstupních cest radonu a zvýšení výměny vzduchu

Jsou-li obytné místnosti odděleny od podloží sklepem nebo v nich hodnota OAR nepřevyšuje 400 Bq/m3 (a to i když jsou v kontaktu s podložím), otevírá se majitelům takovýchto domů velký prostor pro jednoduchá svépomocně realizovatelná opatření, spočívající v utěsnění vstupních cest radonu do objektu a ve zvýšení intenzity výměny vzduchu.

2. Aktivní odvětrání radonu z podloží

Velmi efektivním a účinným opatřením může v řadě případů být aktivní odvětrání radonu z podloží pod objektem pomocí několika odsávacích míst umístěných tak, aby byl umožněn pohyb vzduchu pod celým půdorysem objektu. Není-li možné provést otvor do podlahy zevnitř, lze prostor pod podlahou odvětrávat i zvenčí prostřednictvím prostupu základovým pasem. Půdní vzduch se odsává téměř vždy nuceně pomocí ventilátoru. Aby bylo dosaženo co možná nejvyšší účinnosti systému, je třeba zajistit těsnost podlahové konstrukce spočívající na podloží. Optimální podlahou jsou z tohoto důvodu betony (nemusí být izolované), méně vhodné jsou prkenné podlahy. Dále toto opatření vyžaduje vysoce nebo středně propustné podloží nebo alespoň přítomnost propustné drenážní vrstvy pod objektem. Odsávací potrubí je připojené sběrným potrubím ke svislému odvětrání nad střechu objektu. Sběrné perforované potrubí je umístěno ve štěrkové vrstvě frakce 16-32 pod podkladním betonem. Stěrková vrstva je ukončena geotextilií proti zatékání betonu. Odsávací potrubí umístit min 0,5 m od obvodových základů pro omezení jejich ochlazování, případně smršťování jílovitých zemin vysycháním. Plocha odvětrání je do 200 m2 zastavěné plochy. Účinnost lze zvýšit ventilační turbínou na střeše, případně osazením ventilátoru nad střechu nebo do půdního prostoru.

3. Výměna podlahových konstrukcí

Opatření spočívající ve výměně podlahových konstrukcí jsou vhodná pouze u těch stávajících objektů, v jejichž kontaktních podlažích se nachází obytné místnosti a podlahy jsou ve velmi špatném stavu a netěsní (např. dřevěné podlahy nebo suché dlažby přímo na podloží). Je tomu tak proto, že vytvoření nových podlah je opatření velmi drahé. Připočteme-li časově náročnou realizaci a nejistou účinnost, neměly by být preferovány. Uplatnění ale naleznou v případech, kdy je třeba provést kombinaci těsné podlahy s drenážním systémem nebo s odvětrávanými vzduchovými mezerami. Je třeba řešit i vlhkostní problémy (např. pomocí speciálního zařízení).

4. Nucená mírně přetlaková ventilace vnitřního vzduchu

Použití nucené mírně přetlakové ventilace vnitřního vzduchu ke snížení interiérové koncentrace je ve stávajících stavbách, kdy je zdrojem radonu podloží, podmíněno poměrně kvalitní a těsnou kontaktní konstrukcí. Tam, kde je zdrojem radonu stavební materiál (např. domy z rynholeckého škvárobetonu typu START), je nucená ventilace považována za jedno z nejefektivnějších, ale poměrně nákladných opatření. Návrh a dodávku ventilačních zařízení provádějí specializované firmy. Ventilační zařízení se seřídí podle změřené rychlosti přísunu radonu do jednotlivých místností a může pracovat buď nepřetržitě nebo cyklicky s dobou spínání závislou na rychlosti přísunu radonu do interiéru, nebo pouze v době pobytu osob v budově. Ventilační zařízení by mělo být vybaveno rekuperací tepla a filtrem vnějšího vzduchu. Větrací systémy mohou být navrženy centrálně pro celý dům, nebo pro jeho části. U bytových domů může být vzduchotechnika navržena i samostatně pro každou bytovou jednotku. Jako velmi perspektivní se v poslední době jeví instalace samostatných vzduchotechnických jednotek do každé místnosti. Podstatnou výhodou je odstranění hygienicky problematického vzduchotechnického potrubí a možnost optimálního přizpůsobení výkonu jednotky potřebám dané místnosti.

5. Odstraňování nenosných konstrukcí

Zpravidla lze odstraňovat jen nenosné konstrukce (štuky, omítky, příčky, tepelně-izolační násypy podlah ze škvár a popílků atd.). U objektů z rynholeckého škvárobetonu, kde jsou zdrojem radonu i zvýšeného záření gama obvodové a štítové panely a nosné vnitřní stěnové panely, není tento přístup nejvhodnější. Odstraňování aktivních panelů a jejich výměna neaktivními nebo nahrazení jinými materiály (např. keramickými) není zpravidla z důvodů statických vhodná. Drobného snížení exhalace lze dosáhnout použitím elastických nátěrů nebo tapet z PVC (papírové tapety jsou zcela neúčinné). Nevýhodou tohoto způsobu sanace je však nízká účinnost a malá životnost způsobená velkou náchylností vzduchotěsné povrchové úpravy k perforaci.

Čtěte také: Informace o úpravě povrchu dřevovláknité izolace

Materiály pro protiradonovou izolaci

Pro izolaci proti radonu lze použít několik způsobů:

• asfaltové pásy (včetně samolepicích asfaltových pásů),
• syntetické a polymerní fólie,
• stěrky různého chemického složení.

U všech uvažovaných materiálů je třeba důsledně dbát na těsnost spojů, prostupů, náchylnost k poškození a dostatečnou životnost materiálu (odpovídající předpokládanou životnosti stavby). Tloušťku izolační vrstvy určuje projektant výpočtem dle ČSN 730601. Pro výpočet dosaženého radonového odporu materiálu protiradonové izolace musí mít použitý materiál určený součinitel difuze radonu. Projektant nebo stavební dozor v součinnosti se stavebníkem vypočítá požadavek dosažení radonového odporu. Izolace pak musí dosáhnout vždy odporu vyššího. Stále však platí nutnost sekundárního opatření v případě podlahového vytápění v kontaktní konstrukci (odvětrávací systém spodní stavby).

Asfaltové izolační pásy

Asfaltové pásy patří k vývojově nejstarším izolačním hmotám. Rozlišujeme pásy z asfaltů oxidovaných a asfaltů modifikovaných. Oxidované asfaltové pásy se v současnosti pro ochranu proti radonu nepoužívají. Jsou totiž použitelné jen v omezeném teplotním rozsahu, jejich mechanická odolnost bývá velmi špatná, ohebnost je omezena cca teplotou 0 °C, tažnost dosahuje pouhých 2 až 5 %. Modifikované asfaltové pásy jsou elastické i při teplotách hluboko pod nulou a nelámou se. Vynikají vysokou flexibilitou a tažností, přičemž tažnost krycí hmoty bez vložky dosahuje cca 50 %.

Asfaltové pásy s hliníkovou vložkou jsou pro vysoké hodnoty Rn indexu optimální, ale neměly by být použity jako jediný materiál protiradonové izolace, protože kovová fólie je vysoce náchylná k poškození. Je třeba je kombinovat s jinými materiály pro zajištění pevnosti.

Syntetické a polymerní fólie

Patří sem fólie z polyetylénu. Jejich spojování se provádí nejčastěji svařováním, které zajišťuje vysokou kvalitu spoje. Plynotěsnost spoje lze pojistit zalitím okraje svaru lepidlem. Pro vyšší kvalitu se používají svařovací automaty. Polyetylénové fólie se vyznačují vysokou tažností a odolností proti proražení.

Izolační stěrky

Moderní hydroizolační stěrky jsou univerzální a využitelné v exteriéru i interiéru, vhodné pro jakékoli opravy a postupné izolování. Lze je nanést na minerální podklady (beton, cihelné zdivo, omítky, přírodní kámen), ale i na dřevo, plast a kovy. Jejich výhodou je dobrá přilnavost k podkladu a schopnost vytvářet souvislou a plynotěsnou vrstvu.

Ochrana proti radonu podle radonového indexu

Protiradonová izolace pro nízký index

Dostatečnou izolaci proti radonu poskytne běžná a správně provedená izolace proti vodě, včetně utěsněných prostupů. Pro toto použití jsou ideální asfaltové pásy charBIT G200 S40 nebo charBIT AL S35 (charBIT AL S40) v kombinaci opět s charBIT G200 S40 s dobře svařenými spoji.

Protiradonová izolace pro střední index

Jejím základem jsou pevné asfaltové pásy. Izolaci proti radonu je třeba provést celistvě v celé ploše stavby. Na izolaci proti radonu středních hodnot použijte optimálně pásy charBIT ELAST G S40 HQ nebo charBIT G200 S40 optimálně ve dvou celistvých vrstvách u spodních staveb pod úrovní terénu, v jedné vrstvě pak u spodních staveb nad úrovní terénu (minimálně však ve tloušťce určené výpočtem dle ČSN 730601). Jednotlivé vrstvy musí být pečetěny vždy ve stejném směru tak, aby byl dostatečně pečetěn spoj první vrstvy.

Protiradonová izolace pro vysoký index

Vysoký radonový index vyžaduje nejlepší izolaci proti radonu. Takovou umí zajistit asfaltové pásy s hliníkovou vložkou charBIT ELAST AL V S40 v kombinaci s pásy charBIT ELAST G S40, charBIT ELAST G S40 HQ, které se postarají o patřičnou pevnost (samotné pásy s hliníkovou vložkou nemusí být dostatečně pevné). V případě vysokých hodnot Rn indexu a podlahového topení je třeba pod základovou desku domu doplnit ještě odvětrávací perforované potrubí, které se postará o odvod radonu mimo dům. Pro správnou funkci a požadovaný stupeň ochrany musí být těsné a vyvedené mimo stavbu dle návrhu projektové dokumentace.

Postup provádění protiradonové izolace

Konkrétní podoba řešení izolace závisí na postupu realizace podzemí objektu. Návrh těchto opatření provádí vždy projektant stavby a není radno jej podceňovat. Vodorovná izolace se zakryje vhodnou ochranou. Spojení svislé a vodorovné izolace se řeší tzv. zpětným spojem. Provede se ochrana svislé izolace. Ta musí být spolehlivě chráněna (např. pomocí polotuhých plastových desek). Ochrana izolace z tenkovrstvých materiálů (např. fólií z plastů apod.) je životně důležitá, aby nedošlo k poškození izolace během zásypu. Svislá protiradonová izolace se provádí z vnějších stran suterénních stěn. Zdivo se provádí na cementovou maltu. Po přerušení provádění izolace (např. z důvodů přerušení probíhající výztuže) se navrhují hydroizolační přepážky.

Příprava podkladu

Důkladná příprava podkladu je klíčová pro dosažení kvalitní a funkční protiradonové izolace. Podklad musí být dostatečně pevný, rovný, suchý, čistý, zbavený všech volných částic a nesoudržných míst. Dále musí odpovídat předepsaným požadavkům (např. na vlhkost, drsnost atd.). Nesmí být porušen zlomy, prasklinami nebo smršťovacími trhlinami. Rohy je nutné upravit vytvořením fabionů (koutových lišt) z betonu nebo omítky o poloměru 40 až 50 mm. V opačném případě musí být izolační povlak od podkladu oddělen. Pokud se provádí izolace do zhotovené vany, podklad se opatří penetračním lakem nebo ředěnou asfaltovou suspenzí. Asfaltové pásy se kladou pouze na suchý podklad a nesmí být zmrzlý.

Pokládka izolace

Protiradonová izolace musí být položena spojitě v celé ploše kontaktní konstrukce, tj. i pod stěnami. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vzduchotěsnému provedení všech prostupů instalací protiradonovou izolací. O výsledné účinnosti opatření rozhoduje ve velké míře kvalita položení protiradonové izolace. Překryvy pásů musí být široké nejméně 100 mm. Všechny okraje musí být ihned zastěrkovány. Spojování asfaltových pásů se provádí natavením nebo lepením. Ve více vrstvách se pásy kladou na vazbu, přičemž jednotlivé vrstvy se posouvají minimálně o polovinu šířky. Spojení svislé a vodorovné izolace se řeší přesahem 150 mm nebo se zesilují přídavným pásem o šířce min. 300 mm, aby izolace byla v těchto místech zdvojená. Jakékoliv porušení izolace je nutné okamžitě opravit přelepením záplatou z téhož materiálu. Tloušťka izolační vrstvy se volí s ohledem na trvanlivost, odolnost vůči koroznímu namáhání apod. a musí odpovídat předepsaným požadavkům na parametry.

Ochrana izolace

Položená izolace musí být pod podlahovými vrstvami chráněna vhodným způsobem proti poškození (např. ochrannou textilií, deskami z plastů, vrstvou prostého betonu apod.). Je nutné chránit protiradonovou izolaci proti provozním vlivům dočasnou (provizorní) vrstvou nebo konstrukcí. To zabraňuje porušení izolace v průběhu výstavby. K ochraně svislé izolace lze použít například polotuhé plastové desky nebo geotextilie.

Řešení detailů

Zvláštní pozornost je třeba věnovat spojům a prostupům (např. potrubí, průchodky atd.), k nimž se bude izolace připojovat. Dilatační spáry se těsní pružnými materiály (např. provazci a bandáží, polyuretanovou pěnou apod.) nebo se zesilují pryžovým nebo asfaltovým dilatačním pásem o šířce min. 500 mm. Zesilující vložky se kladou na vnitřní stranu povlaků. Prostupující tělesa se těsní bandážemi z asfaltových pásů nebo gumovými manžetami.

Odvětrávací systémy

Úkolem drenážních systémů je snížit koncentraci radonu pod základovou deskou, nebo vytvořit podtlak v podloží vůči tlaku vzduchu v interiéru. Drenážní systém je tvořen soustavou perforovaných drenážních trub (plastových, keramických, kameninových atd.), které se kladou do vrstvy štěrku pod základovou deskou. Vzájemná vzdálenost rovnoběžně umístěných trub by neměla být menší než 2 m a větší než 4 m. Truby se uspořádají tak, aby docházelo k odvětrávání drenážní vrstvy ve všech místech půdorysu. Průměry potrubí se volí v rozmezí 60 - 150 mm. Pro zvýšení účinnosti se doporučuje odvětrávat drenážní systém svislým odvětrávacím potrubím o průměru 100 - 150 mm nad střechu objektu. Drenážní systémy mohou pracovat buď pasivně (na základě teplotního rozdílu a tlaku větru) nebo aktivně s pomocí ventilátoru.

Úkolem odvětrávané vzduchové mezery je snížit koncentraci radonu pod protiradonovou izolací nebo pod ní vytvořit podtlak vzhledem k tlaku vzduchu v interiéru. Pro vytvoření vzduchové mezery se nejčastěji používají plastové profilované (nopované) fólie (např. Platon, Delta, Tefond, Penefol-Lithoplast atd.). Tyto fólie vytvářejí jak vzduchovou mezeru, tak protiradonovou izolaci nad ní. Systém větrání mezery musí být navržen tak, aby byla zajištěna spolehlivá výměna vzduchu po celém půdorysu mezery v průběhu celého roku. Větší spolehlivosti a účinnosti se dosáhne odvětráním vzduchové mezery svislým potrubím nad střechu objektu. Doporučuje se, aby byl v mezeře udržován podtlak (např. pomocí speciálního zařízení).

U nových staveb jsou větrací systémy podloží nejčastěji tvořeny soustavou perforovaných drenážních trub, které se ukládají do souvislé drenážní vrstvy o nejmenší tloušťce 150 mm vytvořené z vhodného kameniva zpravidla frakce 16/32 mm. Proti penetraci betonu při betonáži podkladní betonové desky musí být drenážní vrstva na povrchu chráněna (geotextilií, lepenkou atd.). Vzájemná vzdálenost rovnoběžně umístěných drenážních trub by neměla být menší než 2,0 m a větší než 4,0 m. Průměry koncových trub se volí v rozmezí 60 až 100 mm, sběrné potrubí se navrhuje s průměrem 100 až 150 mm. U nových staveb se půdní vzduch z drenážního potrubí odvádí nejčastěji pasivně prostřednictvím stoupacího potrubí o průměru 125 až 200 mm ústícího do vnějšího prostředí nad střechou domu. Odvětrání jen do obvodových stěn je nepřípustné.

Podlahová ventilační vrstva, která může být pod i nad protiradonovou izolací, bývá tvořena plastovými nopovanými fóliemi, plastovými tvarovkami, vlnitými cementovými deskami atd. Vzduch se z mezery odvádí pasivně nebo aktivně, nejlépe opět nad střechu objektu.

Na co si dát pozor při provádění izolace proti radonu

• Měření: Pro měření využijte speciální firmu s patřičným certifikátem. Dobře provedené měření je základ, protože přímo určuje následná protiradonová opatření.
• Potřeba odvětrání: Zejména při středních a vyšších hodnotách (nebo při použití podlahového topení) dbejte na správně provedený odvětrávací systém.
• Správná volba materiálu: Vybírejte kvalitní materiál s životností odpovídající životnosti stavby a s parametry pro dané klimatické podmínky.
• Správná montáž: Nezapomeňte, že izolace proti radonu je funkční, pouze když dokonale těsní. Pro pokládání protiradonové izolace vybírejte důvěryhodnou firmu se zkušenostmi.
• Ochrana proti vodě: Kromě radonu je nutné uvažovat také o ochraně budovy proti nežádoucím účinkům vody (vzlínající vlhkost, dočasná nebo trvalá hladina vody). Správně provedená izolace proti radonu je klíčem k ochraně objektu i jeho obyvatel před radonovými riziky.

tags: #radonová #izolace #při #rekonstrukci #domu #postup

Oblíbené příspěvky:

• Výběr a instalace betonového překladu
• Jak stavět moderní ploty z tvárnic
• Tenzometry v cementových silech
• Minerální nátěr Weber Kerasil
• Vlastnosti broušeného betonu