PergolyKompletní průvodce omítáním stěn: od přípravy po finální úpravy
Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale s jasným postupem dává všechno smysl. V tomto článku najdete přehledně vysvětlené, kdy má smysl pustit se do omítky svépomocí, jaké omítky se používají, jak správně nahodit omítku krok za krokem a na co si dát pozor u starších zdí. Omítání svépomocí dávají smysl hlavně tehdy, když chcete mít práci pod kontrolou, neřešíte časový tlak a jde vám o běžné úpravy interiéru. Není nutné být profesionál - důležité je pochopit základní postup, připravit podklad a pracovat pečlivě.
Typy omítek a jejich použití
Při výběru omítky je důležité zohlednit místo použití, stav podkladu i požadovaný výsledek. Ne každá omítka se hodí všude - některé slouží jako základní vrstva, jiné jako finální úprava a další řeší specifické problémy, jako je vlhkost nebo tepelná izolace. Různé typy omítek vytvářejí odlišnou strukturu i finální vzhled stěny.
Jádrová omítka
Jádrová omítka patří k nejpoužívanějším typům a tvoří základní vrstvu omítkového systému. Nanese se základní jádrová omítka v jedné vrstvě tlusté do 2 cm. Povrch se pak pouze zatře hladítkem a po uzrání se natře jednoduchým vápenným nátěrem.
Štuková vápenná omítka
Nejtradičnější omítkou užívanou pro obytné místnosti je štuková vápenná omítka, která se skládá ze dvou základních vrstev. První vrstvou je jádro z vápenné malty a druhou vrstvou je tzv. štuk. Jádro je naneseno do tloušťky 2 cm, na které se po zavadnutí nanáší vrstva štuku, která je již podstatně tenčí - okolo 2 až 3 milimetrů. Tradiční štuk je směs jemného prosetého písku a vápna. Štuk se vyhlazuje pomocí různě drsných hladítek až do finální hladké podoby. Chce-li zedník docílit opravdu hladkého povrchu, přidá do štuku sádru a jeho povrch vyhladí ocelovým hladítkem. Kvalita povrchu takovéto jednoduché omítky je odvislá od zrnitosti písku a od intenzity finálního vyhlazení buď dřevěným, nebo kovovým hladítkem. Pokud je jemná omítka kvalitně vyhlazena kovovým hladítkem, říká se jí omítka kletovaná.
Hrubá vápenná omítka
Mezi nejjednodušší z nich patří hrubá vápenná omítka. Tato omítka se používala především v podřadných prostorách, jako jsou sklady, sklepy nebo půdy.
Čtěte také: Jak fungují WC tablety v podomítkové nádržce?
Cementové omítky
Dalším jevem v našich podmínkách jsou omítky cementové, které začaly být populární až ve 20. století. Vzhledem k hydrofobním vlastnostem cementu se však v dnešní době od omítek na cementové bázi ustupuje. Prodyšná zeď převážně z cihel, kamene a vápna se vrstvou cementu uzavře a má tendenci zadržovat vlhkost, což má neblahé účinky na vnitřní konstrukce.
Sanační systém IMESAN
Sanační systém IMESAN je určen speciálně pro sanaci zdiva objektů, u kterých se vyskytuje vzlínající vlhkost a tvorba povrchových výkvětů solí touto vlhkostí transportovaných. V kombinaci s konstrukčním zamezením průniku vlhkosti do zdiva (např. injekční clonou) lze aplikací sanačního systému trvale odstranit výkvěty solí a zajistit postupné vysychání zdiva. Systém se skládá z jednotlivých jednosložkových omítkových směsí, které jsou na bázi minerálních pojiv, pórovitého a křemičitého plniva a modifikujících přísad. Při práci se sanační omítkou je důležité dodržet několik navazujících kroků, které zajistí její správnou funkci a dlouhou životnost. Dodržením tohoto postupu zůstane sanační omítka funkční, prodyšná a schopná dlouhodobě odvádět vlhkost ze zdiva.
Dekorační omítka INDUSTRIÁLNÍ REZ
Dekorační omítka INDUSTRIÁLNÍ REZ se používá k vytvoření dekorativních efektů na stěnách v interiéru budov. Je vhodná pro dekoraci moderních i klasických prostor. INDUSTRIÁLNÍ REZ je specializovaná, vodou ředitelná akrylová omítka, vyráběná na základě vysoce kvalitní disperze s přidáním vybraných pomocných látek a speciálních kovových plniv. Je okamžitě připravena k použití - nejsou potřeba žádné další přípravy. Má vynikající aplikační parametry. INDUSTRIÁLNÍ REZ lze popsat jako přírodní produkt, který dokonale odráží přirozený efekt rzi. Produkt má magnetické vlastnosti - umožňuje připevnění magnetů.
Příprava zdi před omítáním
Správná příprava zdi je jeden z nejdůležitějších kroků při omítání zdí. Pokud se podklad podcení, omítka nemusí dobře držet, může praskat nebo se časem odlupovat. Správná příprava zdi rozhoduje o tom, jak bude omítka držet a jak dlouho vydrží bez prasklin. Než se pustíte do samotné práce, je dobré si celý postup krátce projít. Pokud řešíte, jak udělat omítku svépomocí, je důležité pochopit, že omítání má několik navazujících kroků. Každý z nich ovlivňuje výsledný vzhled i životnost omítky. Doporučujeme zakrýt pracovní okolí fólií, která ochrání podlahu a nábytek před znečištěním.
Odstranění staré omítky a čištění podkladu
Odstraňte poškozenou omítku nejméně 80 cm nad viditelné rozhraní vlhkosti a výkvětů, vyškrabejte maltu ze spár do hloubky minimálně 2 cm. Vyměňte poškozené zdící prvky a vzniklou suť deponujte mimo objekt. Poklepáním na plochy omítky zjistíme, kde je omítka již odchlíplá od zdiva. Následně tato místa otlučeme zednickým kladívkem až na zdravou omítku, která drží. Spáru mezi jednotlivými cihlami zhruba 1 cm proškrábneme, abychom získali kvalitní podklad pro nahození nové omítky. Při rozsáhlém poškození zdiva, například zatékáním, je možné, že jsou nevratně poškozené také lícové strany cihel. Tyto zvlhlé a měkké cihly otlučeme také a vzniklé prohlubně zaplentujeme drobnými úlomky například pálených tašek nebo cihel zpět do požadované roviny. Celou plochu následně důkladně očistíme koštětem a navlhčíme včetně krajů původní omítky, aby dobře přilnula k omítce nové.
Čtěte také: Estetická elektroinstalace pod omítkou
Penetracní nátěry a adhezní můstky
Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci. Ke zlepšení adhese nově nanášených vrstev sanačních omítek IMESAN SO respektive IMESAN VO použijte kotvící prostřik IMESAN KP. Používá se zejména na podklady jako je kámen či beton. Kotvící prostřik nanášejte síťově (šachovnicově) tak, aby kryl maximálně 50% plochy. Pod finální omítku patří penetrační nátěr, který sjednotí a sníží savost podkladu (stěrky). Až teprve na vyzrálý, penetrovaný a suchý podklad je nanášena fasádní barvená omítka. Adhezní můstek je jednosložkový bezrozpouštědlový nátěr, který lze použít v interiérech i exteriérech na vyzrálé omítky, nekonstrukční a pohledový beton, skleněné tapety, dřevěné, papírové, sádrokartonové povrchy, dřevotřísku, OSB desky, umakart, obklady a dlažby, samonivelační hmoty, tekutou lepenku apod. Tento penetrační zpevňující podkladový nátěr je určen jako první nátěr všech savých i nesavých stavebních materiálů, které jsou následně upravovány stěrkami, akrylátovými barvami, omítkami atd. Ovšem můžeme jej použít i samostatně pro zpevnění a zvýšení hydrofobity povrchu. Základní penetrační nátěr je určen jako první nátěr všech savých stavebních materiálů, které jsou finálně upravovány silikonovými omítkami. Lze použít i samostatně ke zpevnění a zvýšení hydrofobnosti povrchu. Dodává se již v připravené aplikační konzistenci. Povrch musí být zbaven nečistot, mastnot, prachu a volných částic. Povrch musí být soudržný, čistý, bez biologického napadená, obsahu solí a mastnot. Nanáší se v jedné vrstvě. Při teplotě vzduchu a podkladu 20 °C a relativní vlhkosti 65% je penetrační nátěr přetíratelný po 1 - 3 hodinách (v závislosti na klimatických podmínkách). Minimální aplikační teplota je + 5 °C, maximální +30 °C. Před aplikací důkladně promíchejte!
Zpevnění omítky (rabicové pletivo, perlinka, rákosové rohože)
Ovšem omítat lze i málo nasákavé a méně soudržné povrchy (dřevo, OSB desky, polystyren, desky z minerální vlny, ...). Přitom si pomůžeme zpevněním omítky. Dříve (a není to ještě tak dávno) se jakožto podpůrné konstrukce přibíjely pod omítky rákosové rozhože a nebo pletivové role zvané rabic. Dnes je nejčastějším podpůrným prvkem perlinka a nebo chemické adhezní můstky. Ovšem i nadále lze sáhnout po starých, tradičních metodách a nic nepokazíme, v případě pouhých oprav starých omítek je to navíc nezbytné a při renovacích památkově chráněných budov také. Přitom tím uctíme řemeslný um předků. Využít ale lze například i dřevocementové desky (např. Heraklith), které výborně izolují a omítka na ně dobře přilne (tyto materiály dobře sají, přesto se na ně ještě aplikuje např. rabicové pletivo).
Tradiční rákosové pletivo
Rákosové pletivo se stále používá jako nosič hliněných omítek, které je třeba nanášet na nesavé povrchy. Hovoříme o takzvaném „palachu.“ Jako podpůrnou nosnou konstrukci pro omítky můžeme palach použít i na cihlové zdi a také na stropy včetně stropů dřevěných, jako se to dělávalo dříve. Toto pletivo je vyrobeno z vláken rákosu, která jsou spojena vázacím drátem. K podkladu je pletivo připevňováno hřebíky, skobami a nebo sponkami. Nové rákosové rohože se k nim připevní pomocí vrutů s velkými podložkami. Snažíme se rohože nepřitloukat, aby nepadala další malta a omítka. U zcela nových rákosových podhledů lze použít tradiční rákosníky - speciálně tvarované hřeby. Přes jednotlivé vrstvy rákosových rohoží se mohou natáhnout ocelové dráty, které celou podhledovou konstrukci zpevní. Takto připravený rákosový podhled očistíme od přečnívajících částí a můžeme nahazovat jádrovou omítku, na kterou přijde vrstva štuková a nakonec výmalba. U rákosových podhledů se většinou setkáváme s fabionem, který tvoří čtvrtkruhový přechod mezi stropem a stěnou místnosti. Tento přechod bývá u styku se stěnou ukončen polokruhovým profilem (oblounem) po obvodu celé místnosti.
Rabicové pletivo
Rabicové drátěné pletivo také zvýší soudržnost omítky s podkladem. A navíc jej můžeme použít i ve více vrstvách, pokud je vrstva omítky velmi silná (lze použít i perlinku). Rabicové pletivo má průměr drátu 0,8 mm a je prodávané v rolích (nejčastěji po 50 metrech). Zcela tradičně se používalo pro zpevnění omítek nanášených na podklady s nerovnoměrnou a nízkou soudržností (opuka, pískovec, vepřovice, ale i prkenný záklop stropu), na nerovných stěnách, kde je třeba místy nanášet větší vrstvu omítky a také jako podpůrný podklad pro omítky nanášené na Heraklith (dřevocementové desky). I rabicové pletivo je třeba pevně kotvit k podkladu, používaly se hřebíky s podložkami (někdo možná ještě pamatuje schovávaná víčka od piva a limonád), ovšem do nesoudržných podkladů lze rabicové pletivo kotvit uzlovacími hmoždinkami a také tyčinkami nebo háčky z betonářské oceli o průměru 6 až 8 mm, na které se pletivo navazuje dráty.
Perlinka
Perlinka se používá při omítání na polystyren, desky z minerální a jiné izolace, ale i na OSB desky a další materiály. Též se vkládá do omítek silných několik cm a více ve starých domech. Pokud zde chceme dostat stěny do vodováhy, na některých místech (obzvláště pod stropy) dosahuje omítka i 10 cm a více. Jinak je však perlinka nejčastěji používána při aplikaci omítky na zateplovací systémy. Po upevnění tepelné izolace na obvodové stěny je třeba vytvořit na všech plochách zpevňovací armovací vrstvu právě z perlinky (skelné tkaniny) a stěrkového tmelu, do kterého se perlinka zatlačí. Následuje vyrovnávací vrstva tmelu a na něj je aplikována stěrková omítka (nikoli klasická omítka). Perlinka se přes sebe překládá ve spojích minimálně o 10 cm a stěrka je nanášena o tloušťce 2 mm až 5 mm, přičemž na více zatěžovaných místech fasády se aplikuje stěrka dvojitá. Stěrka je vždy nanášena ocelovým hladítkem shora dolů, poté se do ní vtiskne perlinka a povrch se vyhladí hladítkem, abychom nemuseli aplikovat další vrstvu příliš silnou.
Čtěte také: Krytky parapetů pro instalaci před omítkou
Jak nahodit omítku krok za krokem
Samotné omítání je odborná činnost, kterou si však do jisté míry lze na některé menší stavební zásahy docela dobře osvojit. Pro menší úpravy, jednu místnost nebo práci po etapách zůstává ruční omítání praktickou volbou. Než se pustíte do opravy vnitřní omítky, měli byste na podlahu rozložit malířskou netkanou textilii a správně připravit stěnu. Směsi míchejte v míchačkách s nuceným způsobem míchání případně míchadlem upevněným ve vrtačce. Míchání ve spádových míchačkách lze pouze u IMESAN KP. Na 25 kg (pytel) sypké směsi přidejte množství vody dle níže uvedené tabulky. Doba míchání je minimálně 2 minuty. Po zamíchání nechejte omítku 2 minuty zrát a pak opět promíchejte. Omítky nanášejte na navlhčený podklad. Správná konzistence směsi je základ úspěchu. Pro dobré rozmíchání hmoty s vodou doporučujeme použít vrtačku s míchadlem. Hmota může při míchání klást velký odpor. Ujistěte se proto, že máte dostatečně silný přístroj. Aby malta nezaschla, namíchejte jí pouze tolik, abyste byli schopni připravené množství okamžitě zpracovat.
Navlhčení zdiva
Je třeba mít na paměti, že před jakoukoliv aplikací je nutné zdivo navlhčit, to je to typické ostříkávání zdiva malířskou štětkou. Před samotným nahazováním omítky je potřeba zeď lehce navlhčit. Stačí jemné pokropení vodou, ideálně konví s kropicí hlavicí.
Nahazování omítky
Pak můžeme nahazovat zednickou lžící maltu, na což je dobré si osvojit klasický zednický grif. Je potřeba vyvinout takovou sílu, aby malta ze zdiva nespadla nebo se naopak při větší síle neodrazila nazpět. Malta by také neměla být příliš hustá, protože je pak nahazování daleko namáhavější a nemá optimální přilnavost ke stěně. Při samotném nahazování omítky použijte zednickou naběračku (fanku) nebo zednickou lžíci. Naberte omítkovou směs a uvolněným pohybem zápěstí ji nahoďte na stěnu. Pokud si nejste jistí, jak nahodit na zeď omítku rovnoměrně, počítejte s tím, že chce chvíli cviku. Při omítání zdí je důležité dodržet správný směr práce. Jak nahodit zeď tak, aby omítka držela? Pro rovnoměrné stažení omítky a vytvoření pevného podkladu je důležité mít kvalitní nářadí. Správná technika při nahazování omítky rozhoduje o tom, jak dobře bude vrstva držet a jak snadno ji následně srovnáte do roviny. Sanační omítky IMESAN VO a SO lze nanášet strojně nebo ručně. Maximální tloušťka vrstvy nanesené v jednom kroku je 2 cm. Větší tloušťky nanášejte ve více vrstvách. Další vrstvu nanášejte po min.
Tabulka pro míchání sanačních omítek IMESAN:
| Sypká směs (25 kg) | Množství vody | Doba míchání |
|---|---|---|
| IMESAN KP | Dle potřeby | Min. 2 minuty |
| IMESAN VO | Dle potřeby | Min. 2 minuty |
| IMESAN SO | Dle potřeby | Min. 2 minuty |
Vyrovnání omítky a vytváření rohů
Abychom měli omítanou plochu v rovině, je třeba nejdříve nanést maltové nebo dřevěné omítníky. Na stěnu se nahodí svislé pruhy ve vzdálenosti cca 1 až 1,5 m a ty se srovnají ideálně do jedné roviny. Samozřejmě to neplatí tam, kde je zeď stará a zakřivená. To se pak omítka stírá pomocí krátké latě a pouze tak, abychom dodržovali její jednotnou tloušťku. Následně se malta mezi omítníky nahází lžící či fankou a poté se strhává pomocí horizontálních pohybů latí směrem nahoru. Při tomto postupu odpadává přebytečná malta, která se již mezi omítníky nevejde, na zem. Různé nerovnosti na stěně se pak uhladí pomocí hladítka a tím máme první vrstvu omítky. Pokud chceme mít omítku hladší, jak je v obytných prostorách obvyklé, následuje vrstva štuková. Štuková malta je řidší a jemnější a na stěnu se aplikuje tzv. natahováním. Na kovové, plastové nebo jiné hladítko naneseme štuk a přiložíme hranou těsně ke stěně. V mírném sklonu pak na stěnu tlakem natáhneme tenkou vrstvu štuku. Pakliže máme takto nataženou větší plochu, přijde na řadu hlazení plstěným hladítkem. Při práci se sanační omítkou je přesné stažení a následná úprava povrchu klíčová. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí. Pokud chcete vytvořit povrch vhodný k tapetování, namočte houbovou stěrku do vody a krouživými pohyby omítku vyhlaďte. Chcete-li při opravě vnitřní omítky vytvořit roh, přibijte nejprve svisle ke stěně hoblovanou desku. Přední hrana desky přitom musí lícovat se starou omítkovou plochou. Poté opravované plochy předem navlhčete a naneste hotovou omítku. Doporučujeme chránit choulostivé rohy omítky pomocí lišt z oceli nebo plastu. Lišty namontujte rovněž hotovou maltou. V tomto kroku byste měli maltu rozmíchat trochu hustší. Zeď opět navlhčete. Optimální je plocha matná/vlhká, ne lesklá. Nanášejte maltu hladítkem. Dobrou orientační hodnotou je malé množství malty na každých 30 cm. Nyní zatlačte profil do maltového lože a pomocí vodováhy ho ve svislé poloze vyrovnejte. Pomocí rovné latě zkontrolujte, zda profil lícuje se starou omítkou.
Finální úpravy a malování
Po nanesení omítky přichází fáze, která je pro výsledný vzhled i životnost stejně důležitá jako samotné omítání. Pokud se v této části spěchá nebo se zvolí špatný postup, může omítka praskat, mapovat se nebo se odlupovat. Doba schnutí se liší podle typu omítky, tloušťky vrstvy i podmínek v místnosti. Po vyzrání omítky se často řeší i drobné úpravy povrchu, jako je lehké přebroušení nebo lokální srovnání nerovností. Pokud je potřeba povrch ještě jemně sjednotit, může práci výrazně usnadnit bruska na omítky nebo vhodné ruční nářadí pro finální úpravy. Správné podmínky během schnutí mají zásadní vliv na kvalitu omítky. Jakmile omítka dostatečně vyzraje a povrch je suchý a sjednocený, můžete přejít k dalšímu kroku - malování. Po vyzrání omítky se kromě malování často řeší i další dokončovací detaily. V koupelnách nebo technických místnostech jde typicky o utěsnění rohů, spár a napojení u sanity.
Vyhlazení a štukování
Při požadavku na zvláště hladký povrch konečnou vrstvu nevyhlazujte a použijte sanační štuk IMESAN FS. Sanační štuk se nanáší na dostatečně vyzrálou sanační omítku IMESAN SO.
Broušení
Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. Při tomto pracovním kroku používejte pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu dýchacích cest, abyste nevdechovali prach. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.
Nátěr
Jakmile je vnitřní omítka opravená, můžete začít s další úpravou stěn. Při nátěru stěn dávejte pozor, aby barva neutěsnila podklad. K tomu se hodí disperzní barvy do interiéru. Při výběru barev dbejte na kvalitu. Pokud jsou stěny silně savé, porézní nebo pískující, naneste před malováním penetrační nátěr, abyste docílili rovnoměrného výsledku malování.
Aplikace dekorační omítky INDUSTRIÁLNÍ REZ
INDUSTRIÁLNÍ REZ je výrobek ihned připraven k použití. Neměl by se ředit vodou. Před započetím práce je potřené důkladně promíchejte obsah nádoby, aby se dosáhlo rovnoměrné konzistence. Aktivace korozního procesu: Na omítku aplikujeme AKTIVÁTOR RZI, který následně rovnoměrně rozetřeme pomocí štětců, houbiček nebo plastového hladítka. V případě velkých ploch by se práce měly provádět v několika etapách - aktivátor aktivujte po vytvoření omítky rozsáhlé cca 1-2 m². Aplikace aktivátoru by měla být stejná pro celý povrch. Aktivátor může být aplikován několikrát na zvýšení korozního účinku na vybraných místech, dokud vrstva omítky není vyschlá. Doba sušení aktivátoru: Čím je proces sušení pomalejší, tím větší bude zbarvení. Vytvoření další vrstvy omítky: Na strukturovanější plochu je možné po cca 6 hodinách nanést druhou vrstvu omítky. Měla by se přidat houbou. Tímto způsobem můžete vytvořit místa, která napodobují silnou korozi železa. Do omítky INDUSTRIÁLNÍ REZ přidejte AKTIVÁTOR RZI a důkladně promíchejte. Omítku nanášejte hladce pomocí benátského hladítka. Po kombinaci těchto dvou produktů je třeba udělat dekoraci do 2 až 3 dnů (po této době produkt ztvrdne).
Oprava vnitřní omítky
Vyplnit otvory, trhliny, vyrovnat nerovnosti a znovu omítnout a opravit uražené rohy zdí: při rekonstrukci nebo vystěhování je zapotřebí spousta práce. Také, když si nově zařizujete byt a skříně a obrazy dostanou nové místo, objeví se sem tam staré vyvrtané otvory.
Příprava zdi
Než se pustíte do opravy vnitřní omítky, měli byste na podlahu rozložit malířskou netkanou textilii a správně připravit stěnu. Podklad musí být rovný, čistý a nosný. Pomocí sekery na sádrokarton odsekejte v případě větší plochy volné části omítky až na zdivo. Pro vyznačení místa, kde chcete omítku vyrovnat, si nakreslete tužkou rovnou čáru. Rovné hrany staré omítky jsou důležité, aby nově nanesená omítka přilnula. Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr. Naneste ho před novou vnitřní omítkou. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci. Práci si můžete usnadnit použitím hotové omítky v práškové formě. Pozorně si přečtěte pokyny výrobce na obalu. Dávejte pozor, abyste přidávali prášek do vody a ne naopak. Nejprve si maltu namíchejte trochu hustší. V případě potřeby ji můžete později ještě zředit vodou. Pro opravy vnitřních omítek se používají sádrové, jílové či vápenné omítky.
Oprava malých ploch a trhlin
Pro opravu omítky potřebujete mimo jiné kbelík, hladítko nebo špachtli. Chcete-li opravit pouze menší otvory nebo plochy, stačí stěrkový tmel nebo výplňová hmota obsahující sádru z tuby. Před nanesením odstraňte všechny drobivé zbytky kolem poškození. Pomocí špachtle vyplňte otvor nebo plochu výplňovou hmotou a uhlaďte ji. Postup klidně několikrát zopakujte a nespěchejte: čím čistěji nyní budete pracovat, tím méně budete muset později obrušovat. Nechte hmotu mezi cykly nanášení stěrky cca 24 hodin schnout. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. Při tomto pracovním kroku používejte pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu dýchacích cest, abyste nevdechovali prach. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180.
Oprava větších ploch
Větší poškozená místa opravíte v několika pracovních krocích. Hmotu nanášejte vždy odspodu nahoru. Více vrstev je smysluplných, pokud má nová omítka mít tloušťku přes 15 mm. Pro spodní vrstvu omítky doporučujeme hrubou zrnitost 2-4 mm. Poslední vrstva omítky by měla mít zrnitost 1-2 mm. Vyrovnejte omítnutou plochu rovnou latí. Pokud chcete vytvořit povrch vhodný k tapetování, namočte houbovou stěrku do vody a krouživými pohyby omítku vyhlaďte. Na větší poškození vnitřní omítky potřebujete několik pracovních kroků. Nejdříve místo nahodíme řídkou vápenocementovou nebo kvalitní vápennou maltou, takzvaným „špricem“. Po zavadnutí této vrstvy již vyplníme maltou spravovaná místa klasickým způsobem pomocí latě a srovnáme s okolní omítkou. Následně celou plochu vyhladíme zednickým hladítkem. Poté postupujeme stejně jako u klasické štukové omítky. Na zavadlou jádrovou omítku natáhneme vrstvu štuku, který zahladíme kovovým nebo plastovým hladítkem.
Omítání starého zdiva a sanační omítky
Omítání starého zdiva vyžaduje jiný přístup než práce na nových stěnách. Staré zdi bývají zatížené vlhkostí, solemi nebo nestejnoměrnou savostí, což může výrazně ovlivnit přilnavost i životnost nové omítky. Základem úspěchu je důkladná příprava podkladu. Před samotným omítáním je také nutné zhodnotit, zda se nejedná pouze o dočasné mapy po silném dešti. Pokud se u zdiva dlouhodobě objevuje vlhkost nebo solné výkvěty, běžná omítka často nestačí. Opravy obkladů jsou obdobné jako opravy podlahových dlaždic. Poškozenou dlaždici opatrně vysekáme i s maltou pod ní. Obnažené zdivo pořádně vyčistíme, pokropíme vodou a tenkou vrstvou cementu, který necháme zavadnout. Poté naneseme na mokrou obkladačku trochu více malty, než je potřeba, a přitlačíme ji na místo. Obkladačku srovnáme pomocí dřevěných kolíčků nebo plastových křížků, které vložíme do spáry. Po zaschnutí kolíčky nebo křížky vyjmeme a spáry vyplníme spárovací směsí nebo řídkou cementovou směsí. Po zaschnutí obkladačku omyjeme houbičkou.
Bezpečnostní upozornění
Dráždí kůži. Může vyvolat alergickou kožní reakci. Způsobuje vážné poškození očí. Může způsobit podráždění dýchacích cest. Uchovávejte mimo dosah dětí. Zamezte vdechování prachu. Používejte ochranné rukavice/ochranný oděv/ochranné brýle/obličejový štít. PŘI ZASAŽENÍ OČÍ: Několik minut opatrně vyplachujte vodou. Vyjměte kontaktní čočky, jsou-li nasazeny a pokud je lze vyjmout snadno. Pokračujte ve vyplachování. PŘI STYKU S KŮŽÍ: Omyjte velkým množstvím vody a mýdla. PŘI VDECHNUTÍ: Přeneste osobu na čerstvý vzduch a ponechte ji v poloze usnadňující dýchání. Odstraňte obsah/obal jako nebezpečný odpad v souladu s místními předpisy. Směs může vyvolat senzibilizaci při styku s kůží, viz bod 11.1.d) bezpečnostního listu. Obsah látek PBT a v PvB: směs nepodléhá kritériím pro látky PBT nebo v PvB v souladu s přílohou XIII Nařízení EU č. Při použití rozpouštědel pro odmaštění je nutno dodržet určitá bezpečnostní opatření, protože se často jedná o zdraví škodlivé látky a hořlavé kapaliny (technický benzin).
