Románské rotundy v České republice: Historie a obnova

Rotundy, tyto válcové sakrální stavby, představují jedny z nejstarších a nejcennějších architektonických památek v České republice. Jejich historie se datuje až do raného středověku a mnohé z nich se dočkaly rozsáhlých rekonstrukcí, které jim vrátily zašlou slávu.

Rotunda svatého Petra a Pavla ve Starém Plzenci

Po více než 30 letech se rozsáhlé rekonstrukce dočkala románská rotunda svatého Petra a Pavla ve Starém Plzenci u Plzně. Tato národní kulturní památka, která vznikla ve slovanském hradišti nad řekou Úslavou zřejmě v druhé polovině 10. století, je podle některých pramenů nejstarší dochovanou církevní stavbou v republice.

Historie a proměny

Pochází patrně z druhé poloviny 10. století, kdy bylo opevněné hradiště živým centrem ještě před vznikem Plzně. Přestože stavba přežila staletí, její vzhled se při postupných opravách měnil. „My přesně ani nevíme, jak rotunda v době svého vzniku vypadala,“ poznamenal starosta Plzence Zdeněk Matas. Stavba ale postupně chátrala, až se někdy zřejmě v 15. století zřítila a zbyly z ní základy a zdi apsidy. Majitelé ji pak opravili v původním tvaru v druhé polovině 16. století. Rotunda sv. Petra a Pavla vznikla patrně ve druhé polovině 10. století za vlády jednoho ze tří císařů Svaté říše římské. Vystavěli ji z řádkovaného křemencového zdiva, spojeného vápennou maltou. Nikdy také nebyla zaklenuta. Valenou románskou klenbou byla zakončena pouze apsida. V roce 1421, poté co byl chotěšovský klášter (patron plzeneckých kostelů) dobyt husity, pravděpodobně začalo pozvolné chátrání celé stavby. Předpokládá se, že buď koncem 15. století nebo na počátku 16. století se staticky narušené zdivo zřítilo. Zachována zůstala pouze apsida a část přilehlých zdí. V této době bylo sice město královským majetkem, ale bylo spolu s Radyní a Hůrkou zastavováno různým šlechticům. Obrat nastává po roce 1561, kdy panství kupují Kokořovci z Kokořova od Štemberků, kteří majetek získali od krále Ferdinanda I. Kokořovci obnovují rotundu v původním tvaru. K dostavbě používají materiál i z okolních chátrajících budov na hradišti. Zřícený vstupní románský portál byl nahrazen renesančním bosovaným a podlahu dávají nově vydláždit červenými pálenými dlaždicemi. V období baroka byla rotunda v dobrém stavu, došlo pouze ke zvětšení oken. Roku 1785 byla podle císařského nařízení zařazena mezi církevní stavby, určené ke zboření. K tomu však nedošlo. Rotunda se v letech 1790-1830 stala skladištěm střelného prachu. Ještě v 19. století měla rotunda na střeše barokní vížku. Objekt nakonec v roce 1920 zakoupilo město za podpory místní i plzeňské kulturní veřejnosti. Archeologický průzkum rotundy byl proveden několikrát: poprvé v roce 1860, kdy zde vykopávky řídil Josef Strnad spolu s profesorem Ladislavem Píčem, archeologem Národního muzea. Druhý průzkum probíhal v letech 1906-1909 pod dozorem doktora české reálky, kunsthistorika Bohuslava Horáka (z obou těchto výzkumů se však nezachovala žádná obrazová dokumentace). V letech 1920- 1926 řídil průzkum dr. Antonín Friedl z České univerzity v Praze. Naposledy byla rotunda zkoumána v roce 1972 v souvislosti s plánovanou generální opravou. Výzkum vedl dr. Antonín Hejna z Archeologického ústavu ČSAV. Ke stavebnímu průzkumu došlo také při opravě v roce 1975. Nynější stav rotundy je výsledkem právě této generální opravy, kdy okna byla zasklena pevnostním sklem, podlaha byla osazena kopiemi původních dlaždic s Neronem a gryfy. Rotunda dostala také nestylový „pseudokazetový“ strop a nové dveře pobité měděným plechem. Získala také novou břidlicovou střechu a na místo železného kříže se dostal symbol čtyř spojených slovanských sekyrek, výtvarně sice zajímavý, ale stylově neodpovídající. I když se původní předrománská podoba rotundy zachovala jen v torzu, je to nejstarší celistvě dochovaná architektonická památka tohoto typu na českém území. Tvoří vzácný příklad vývoje sakrálních staveb centrálního charakteru.

Rekonstrukce a plány do budoucna

Při několikaměsíční rekonstrukci se rotunda dočkala kompletní opravy střechy - celkové výměny poškozené břidlicové krytiny, opravy krovu a obnovy bednění v celé ploše střech. Rotunda má také opravené vstupní dveře a nový pozlacený vrcholový takzvaný sekyrkový slovanský kříž. Opravilo se poškozené spárování zdiva a obvodový okapový chodník. Úprav se dočkal také interiér.

Opravy přišly na zhruba 1,7 milionu korun. Přispěl na ně milionem korun Plzeňský kraj, půl milionem Plzeň a zhruba stejnou měrou i Starý Plzenec. Za zbylé peníze chce radnice nechat upravit historické návrší, okolí rotundy a přístupovou stezku, měly by se také opravit pozůstatky základů dvou nedalekých kostelů. Časem plánuje podle peněz zmírnit strmou přístupovou cestu a zřídit na ní vyhlídková a odpočinková místa, například v malých altáncích. Rotunda by také měla, podobně jako další staroplzenecká dominanta, hrad Radyně, dostat noční osvětlení.

Čtěte také: Historie znojemské rotundy

Pražské románské rotundy

Pokud byste se procházeli širším centrem Prahy, mohli byste narazit na tři románské rotundy: Rotundu svatého Martina, svatého Longina a rotundu Nalezení svatého Kříže. Jednu z nich těsně objímá zástavba, další leží mezi dopravními tepnami metropole.

Rotunda svatého Martina na Vyšehradě

Rotunda svatého Martina na Vyšehradě je nejstarší ze zmiňované trojice. Vznikla za panování prvního českého krále Vratislava, tedy ve druhé polovině 11. století. Zřejmě sloužila jako farní kostel vyšehradského předhradí. Po vítězství husitů nad císařem Zikmundem v roce 1420 byly všechny církevní stavby na Vyšehradě zbourány. Později sloužila jako prachárna, skladiště a jeden čas se v ní dokonce bydlelo. Zbourání těsně unikla v roce 1841, kdy měla ustoupit stavbě silnice z Nového Města na Pankrác. Velkou zásluhu na jejím zachování měl hrabě Karel Chotek. Rotunda svatého Martina je jednou z největších a nejstarších dochovaných rotund na území Prahy. Rotunda se nachází na Vyšehradě, pochází z 2. poloviny 11. století. Rotunda od své výstavby až po současnou dobu prošla mnoha změnami, ať už to byly architektonické změny nebo způsob využití rotundy. Rotunda byla zasvěcena sv. Martinovi, který podle legendy spatřil Ježíše Krista, poté co daroval jeho vlastní plášť žebrákovi. Momentálně je rotunda využívána k církevním účelům a majitelem je Vyšehradská kapitula. V Rotundě probíhají pravidelné mše, avšak není běžně přístupná.

Rotunda svatého Longina

Rotunda svatého Longina stojí v malém parčíku mezi školou a hotelem a také mezi dopravními tepnami Ječnou a Žitnou ulicí. Je nejmenší a druhá nejstarší ze tří rotund. Postavená byla na počátku 12. století, podle pověsti na místě pohanské svatyně. Stojí naproti kostelu svatého Štěpána, který nechal vystavět Karel IV. v rámci budování Nového Města pražského. „U rotundy se nacházel hřbitov,“ popisuje Martin Pitro, „kam byli pohřbíváni poutníci, kteří zemřeli během oslav svátku Kopí a hřebů Páně. Relikvie, mezi nimi i kopí svatého Longina, se předváděly poutníkům v dřevěné věži na Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí. V 18. století za císaře Josefa II. byla rotunda pro náboženské účely zrušena. V 19. století měla být při výstavbě ulice Na Rybníčku zbourána, ale zásluhou Františka Palackého a Společnosti Národního muzea se tak nestalo. Rotunda svatého Longina vznikla na počátku 12. století. Je nejen nejmenší, ale také druhou nejstarší ze šesti dochovaných románských rotund v Praze. Rotundu najdete na ulici Na Rybníčku na Novém Městě v Praze 2. V průběhu 17. století měla rotunda být zbourána, ale zásluhou Františka Palackého a Společnosti Národního muzea se tak nestalo. Rotunda dnes slouží řeckokatolické církvi a její interiér je přizpůsoben liturgickým potřebám.

Rotunda Nalezení svatého Kříže

V centru Starého Města se nachází nenápadná stavba - románská rotunda sv. Kříže, která byla postavena v údajném středu unikátního urbanistického kříže staré Prahy. Rotunda Nalezení svatého Kříže stojí pár kroků od Národního divadla, v objetí obytných domů. Pochází patrně z první poloviny 12. století na důležité obchodní cestě, která vedla z Vyšehradu k vltavským brodům. Je možné, že původně patřila k jednomu ze staroměstských panských dvorců jako soukromá svatyně. Josefínské reformy udělaly z rotundy skladiště. V 19. století měla být dokonce srovnaná se zemí, z iniciativy Ferdinanda Břetislava Mikovce, Josefa Mánese a Umělecké besedy se ji podařilo zachránit. Stará pověst praví, že rotunda byla postavena na místě, kde býval rybník, do něhož byla vhozena za trest dívka s křížem na zádech. Ta proti vůli svých rodičů přijala křesťanství. Za jedné noční bouře se jako Boží znamení nad rybníkem vynořil a vztyčil kříž. Na rohu ulic Konviktské a Karoliny Světlé stojí nejstarší pražská románská rotunda sv. Kříže Menšího (na rozdíl od zrušeného kostela sv. Kříže Většího při klášteře cyriaků u Židovského města). Nevelká jednoduchá stavba má okrouhlou loď a půlkruhovou apsidu na východní straně, zdobenou obloučkovým vlysem. Rotunda je postavena z drobných opukových kvádříků řazených v řádcích (z větších kvádrů se začalo stavět až od 12. století). V apsidě a lodi byly zazděny keramické nádoby, natočené hrdlem do vnitřního prostoru, které měly zlepšovat její akustiku. Za Josefa II. v roce 1784 byla kaple zrušena a stala skladištěm. Roku 1860 jí dokonce hrozilo zbourání kvůli stavbě nového domu. Teprve rozhodným zásahem Umělecké besedy se podařilo vzácnou památku zachránit. Městská rada se rozhodla rotundu koupit a architekt Ignác Ullmann se zavázal zdarma obnovit její exteriér a navrhl i nový oltářík, jehož malby provedl Jan Popelík. Zbytky gotických nástěnných maleb ze 14. st. opravil František Sequens, nejvzácnější gotickou freskou je Klanění tří králů. Při rekonstrukčních pracích byly pod dlažbou objeveny zbytky původní cihelné podlahy a zlomky náhrobků ze 13. století. Rotunda Nalezení sv. Kříže byla pravděpodobně postavena v 11. století. Při opravě byly nalezeny zbytky původní cihelné podlahy a zlomky náhrobků ze 13. století. Jednou z nejvzácnějších fresk v rotundě je Klanění tří králů, datovaná do 14. století. Dnes je rotunda farním kostelem starokatolické církve, konají se zde bohoslužby. Rekonstrukce rotundy Nalezení sv. Kříže probíhala mezi lety 2021 - 2022 a spočívala ve výměně skladby prejzové krytiny. Dále bylo provedeno nové oplechování oken, zakončení střechy i zvonice a po odstranění poškozených částí stropních kleneb byly opraveny a doplněny interiérové omítky, a to materiály na vápenné bázi.

Podle pověsti byla rotunda postavena na místě, kde kdysi býval rybník, do něhož byla vhozena dívka přivázaná na kříž, která tak byla potrestána za to, že proti vůli rodičů přijala křesťanství. Ráno stál kříž s mrtvou dívkou vztyčený na hladině rybníka. Lidé rybník vypustili, nešťastnici křesťansky pohřbili a rybník zasypali. Na jeho místě postavili kostelík, v němž čestné místo patřilo onomu dřevěnému kříži, po němž byl kostel pojmenován. Jiným vysvětlením jména rotundy je skutečnost, že se rotunda nachází v údajném magickém středu unikátního urbanistického kříže staré Prahy. Základní osa kříže spojuje chrám sv. Víta s rotundou sv. Longina u kostela sv. Štěpána na Novém městě. Kolmo na tuto přímku se nachází kostel sv. Klimenta na Starém Městě a dnes již zbouraného kostela sv. Filipa a Jakuba na Arbesově náměstí. Vzdálenost dvojic kostelů je stejná a jejich strany tvoří kříž s rameny dlouhými 2400 metrů.

Čtěte také: rohový domeček pro hlodavce

Rotunda svaté Máří Magdaleny v Přední Kopanině

Další románská rotunda stojí na okraji Prahy v Přední Kopanině. Rotunda svaté Máří Magdaleny z první poloviny 12. století je nejvýznamnější památkou Přední Kopaniny. Vznik rotundy je datován na přelomu 11. a 12. století. Rotunda byla vybudována z tzv. opukových kvádříků, které se u Kopaniny po staletí těžily. Tento kámen, který je jedním ze tří funkčních opukových lomů v Čechách, je částečně využíván i v současnosti. Rotunda postupně prošla mnoha změnami. Počátkem 19. století byla naplánována rozsáhlá rekonstrukce, která dala rotundě dnešní podobu. Rotundu je možné navštívit před časem konání bohoslužeb, což bývá většinou v sobotu v 15 hodin. V roce 922 nechal sv. Vojtěch postavit malou kamennou svatyni. Podle pověsti se sv. Vojtěch vracel z Říma s několika benediktiny. Na základě toho byla pak svatyně roku 1151 přestavěna na rotundu. V okolí rotundy se rozkládá hřbitov, který byl vybudován okolo 13. století. U hřbitovní brány je umístěna barokní socha sv. Rotunda dnes slouží jako presbytář stávajícího kostela, což je část prostoru, který je vyhrazen kněžím.

Rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě

Letos prováděná rekonstrukce střešního pláště rotundy sv. Kateřiny, jedné z nejstarších stavebních památek u nás, byla mimořádně náročnou a odpovědnou akcí památkové obnovy. Rotunda byla zbudována okolo poloviny 11. století. Jde o typově votivní svatyni s válcovou lodí a podkovovitou apsidou s typickými znaky románského slohu - masivním zdivem z hrubých kvádrů a úzkými okny s půlkruhovými záklenky.

Architektura a výzdoba

Rotunda měla zřejmě zpočátku plochý dřevěný strop, později byla zaklenutá kupolí s nasazenou lucernou. Ta byla v pozdější době odstraněna a klenba i s vrchlíkem byla překryta prejzovou krytinou, nahrazenou v polovině 20. století dřevěným přisazeným krovem krytým šindelem. Hlavní hodnota rotundy spočívá v unikátně dochované vnitřní výzdobě. Jde o freskovou výmalbu datovanou k roku 1134 s vyobrazením křesťanských námětů, postav Krista, Panny Marie, apoštolů a cherubínů. Hlavní těžiště výzdoby však tvoří unikátní galerie celého rodokmenu přemyslovských vládců a údělných moravských knížat, vyjadřující ideu legitimity a kontinuity české státnosti, oslavu panovnického rodu a jeho posloupnosti. Pojetí výmalby a rozsah zachovaných výjevů řadí rotundu mezi evropské unikáty.

Rekonstrukce střechy

Existence výjimečné malířské výzdoby, která přečkala všechny proměny využití kaple (bylo zde skladiště, nálevna s tančírnou, košíkářská dílna a snad i prasečí chlívek), znamenala pro investora obnovy - Město Znojmo - mimořádné nároky. Pouze příprava projektu, zpracovaného ateliérem Hexaplan international spol. s.r.o., Brno, si vyžádala zhruba dva roky vyjednávání o nejdokonalejší podobě střechy. Jak zdůraznil zástupce Národního památkového ústavu ing. arch. Ondřej Ševců, bylo rozhodnuto, že historicky nepůvodní a technicky ne zcela spolehlivá šindelová krytina bude odstraněna a nahrazena velmi kvalitní pálenou prejzovou krytinou s patinou, tak aby vzhled nové střechy byl přizpůsoben památnému výrazu stavby a střešní krytina spolehlivě ochránila historicky hodnotné malby. Proto byl kladen mimořádný důraz ze strany památkové péče i investora na provedení všech detailů krytiny a prvků oplechování - ty jsou např. provedeny náročnou technikou z olověného plechu. Nároky výběrového řízení na náročnou rekonstrukci splnil generální dodavatel prací Pozemní stavby, s.r.o. Znojmo. Celá stavba byla v průběhu rekonstrukce chráněna technicky unikátní konstrukcí zastřešení, která poskytla stavařům optimální podmínky pro práci a tvořila ochranu před vlivy počasí, a to i před větrem, hnaným deštěm nebo krupobitím. Průběh prací byl velmi podrobně sledován jak zástupci investora (Město Znojmo), tak památkáři (Krajský úřad Jihomoravského kraje a Národní památkový ústav). Celkové náklady na obnovu střešního pláště sv. Kateřiny činily 3 232 553,-Kč. Do báně znojemské rotundy vložil starosta města Znojma ing. Pavel Balík schránku s materiály, které ozřejmují postup obnovy střešní krytiny, se seznamem zastupitelů města i s výtisky Znojemských listů a Znojemska.

Přehled významných rotund v České republice

Čtěte také: Použití hydroxidu vápenatého

tags: #rotunda #s #modrou #strechou #v #cesku

Oblíbené příspěvky:

• Jak vyrobit nástavkové úly z překližky a OSB
• jak fungují ochranné zástěny proti teplu
• Přečtěte si o dlažbě Tango Oranžová
• Více o funkčnosti a designu lišt Pedross
• Vše o vrutech 6x80 TORX