Roubenky: Tradice, moderní přístupy a praktické tipy pro stavbu a rekonstrukci

Roubenky mají v České republice dlouholetou tradici, která se vyvíjela po několik staletí. Mnoho dochovaných roubených staveb pochází z doby i více jak 150 let vzdálené. Dnes ve skanzenech obdivujeme roubenky postavené dokonce před 200 lety. Tyto domy odrážejí životní styl a řemeslnou zručnost našich předků na konci 19. století. V současné době se však požadavky na roubené stavby výrazně změnily, a to nejen z hlediska využití, ale i konstrukce stěn. Moderní trendy kladou důraz na eliminaci úniku tepla a energetickou úspornost.

Typy roubenek: Celodřevěná vs. poloroubenka

Celodřevěná roubenka

Celodřevěná roubenka má vnější stěny pouze z masivního roubení. Její hlavní výhodou je snadnější a rychlejší výstavba. Tento typ stavby je ideální pro ty, kteří preferují čistě dřevěný vzhled a tradiční technologii.

Poloroubenka

Oproti tomu poloroubenka má část přízemí, nejčastěji polovinu až třetinu, zděnou. Kombinace dřevěného roubení a bílé omítky na fasádě působí malebně. Hlavní výhodou je lepší akumulace tepla ve zděné části. Do zděné části lze soustředit vlhké provozy jako koupelnu a saunu, které si nemusí úplně rozumět se dřevem.

Plánování a návrh roubenky

Ideální roubenka je ta, která je navržena přímo pro vás podle vašich individuálních potřeb. Zároveň vychází z tradice venkovského domu a souzní s krajinou, kterou je obklopena. Při plánování roubenky je třeba zodpovědět mnoho otázek, ať už sami nebo ve spolupráci s architektem.

Umístění na pozemku

Každá stavba roubeného domu začíná výběrem vhodného pozemku. Správná lokalita zásadně ovlivňuje orientaci domu vůči světovým stranám, energetickou náročnost stavby, možnosti napojení na inženýrské sítě a budoucí hodnotu nemovitosti.

Čtěte také: Více o roubence

Pokud je pozemek ve svahu, umísťuje se dům zpravidla delší stranou rovnoběžně s vrstevnicemi. Snahou je plynulé navázání na původní terén, aby z něj dům netrčel. Dále je třeba zohlednit orientaci parcely ke světovým stranám, přístup a budoucí využití pozemku.

Velikost domu a proporce

Nové roubenky mají zpravidla přízemí a obytné podkroví. Pokud je pozemek ve svahu, lze uvažovat o vybudování suterénu. Ve městech se můžeme setkat i s vyššími stavbami, které mají přízemí, patro a podkroví.

Půdorys má tvar obdélníku s poměrem stran přibližně 1:2. Z důvodů výroby roubené konstrukce se rozměr volí zpravidla na celé metry (například 6x12m). Větší domy mohou mít půdorysný tvar písmene L nebo T, nebo mohou být rozděleny do více samostatných budov.

Sedlová střecha má sklon 45° nebo blízký této hodnotě. Okna mají tradiční proporce a členění, ve štítu jsou umístěna symetricky podél osy. Vstupní dveře se umísťují v podélných stěnách, nikoliv do štítu. Komín je blízko u hřebene střechy. Osvětlení podkrovních místností zajišťují okna ve štítech, vikýře, případně střešní okna. Hlavní zásady jsou dobře graficky zpracovány ve starší, ale stále platné brožuře, kterou vydala CHKO Orlické hory.

Orientace ke světovým stranám

Pokud to okolnosti umožňují, umísťujeme světnici na jižní nebo západní stranu, kde je v průběhu dne a odpoledne nejvíce světla. Na severní stranu je výhodné dát vstup, chodbu, technické a hygienické zázemí. Ložnice jsou v ideálním případě na východě, kam svítí slunce po ránu.

Čtěte také: Moderní inspirace roubenek s travnatou střechou

Dispozice přízemí

Největší část přízemí zabírá hlavní obytná místnost neboli světnice, jejíž součástí bývá kuchyňský kout, jídelní stůl, posezení, kamna a někdy i schodiště do podkroví. Optimální plocha je 30 až 50 m². Další náplň přízemí se odvíjí od celkové velikosti roubenky. Najdeme zde nejčastěji koupelnu, WC, technickou místnost, úložné prostory (šatnu, lyžárnu, kolárnu) a komunikace. V chodbě může být umístěno schodiště do podkroví nebo druhé vstupní dveře (průchod skrz dům). Zejména na horách je nezbytné zádveří. U větších roubenek se najde v přízemí prostor i pro ložnici, pracovnu nebo třeba saunu či wellness. Některé místnosti, například vstup se zádveřím a úložné prostory, lze vymístit z hlavního půdorysu do tzv. přístavku. Ten je zpravidla na podélné straně domu a není potřeba ho vytápět.

Příčky v přízemí doporučujeme udělat zděné a pouze nabílit. Bílé stěny nám roubenku projasní, a dále nám zděné příčky zajišťují akumulaci tepla, neboť dřevo má velice malou schopnost pojmout a udržet teplo. Proto se může zdát, že roubení brzy zchladne.

Dispozice podkroví

V podkroví je umístěna klidová zóna - ložnice, druhá koupelna nebo samostatné WC s umyvadlem. Občas není potřeba využít celý půdorys podkroví. Nepotřebnou část lze nechat uzavřenou jako neobytnou půdu, nebo naopak prostor zcela otevřít, ponechat bez stropu a umožnit průhled z hlavní obytné místnosti až do krovu.

V podkroví je několik způsobů, jak vyrobit příčky. Lze použít lehké montované konstrukce. Tyto lehké příčky nikdy nebudou mít zvukový útlum jako zdi zděné. Nepotřebujeme jednotlivé místnosti od sebe oddělit tepelně, a proto budeme zohledňovat hlavně funkčnost za rozumné peníze. Osvědčila se dřevěná konstrukce vyplněná izolací, která plní funkci zvukové izolace. Konstrukce je opláštěna OSB deskami, které zajistí statickou stránku. Klasicky se poté natáhne perlinka a lepidlo.

Nejčastější chyby v návrhu roubenek

• Špatné umístění stavby na pozemku bez celkové koncepce.
• Málo úložných prostor.
• Nedostatek denního světla v obytných místnostech, potřeba celodenního svícení.

Co se osvědčilo

Jednoznačně přístup z hlavní obytné místnosti ven na terasu. Francouzské okno v roubence není úplně v souladu s tradicemi, ale pokud je v podélné stěně a skryto před hlavními pohledy, je to zejména v létě věc velmi praktická.

Čtěte také: Role cihlových obkladů v architektuře roubenek

Materiály a konstrukce

Je zřejmé, že hlavní roli bude hrát dřevo, ať už v podobě roubení nebo prkenného obkladu. Na rozdíl od vodorovných trámů se prkna u obkladu většinou kladou na svislo a mohou být překryta tenkými lištami. Ve štítech se prkna dávají i šikmo a zdobí se vyřezáváním. Dřevěné prvky se chrání proti povětrnosti nátěrem lazurou nebo olejem v různých odstínech. Dalším materiálem na fasádě je u poloroubenky omítka, nejčastěji v bílé barvě. Na soklu se uplatňuje obklad, ideálním materiálem je místní kámen. Střešní krytina na roubence je nejčastěji z plechu, tašek, šablon nebo asfaltových šindelů. Barevnost by měla vycházet z přírodních odstínů (tmavě červená, šedá, černá).

Roubená konstrukce je tvořena vrstvením vodorovných trámů a svázáním těchto trámů v nároží tesařskými spoji. Tradiční roubená stěna je tvořena hraněnými trámy, které jsou vyrobeny z jediného kusu masivního dřeva.

Pro stavbu roubenek na klíč se převážně používá smrkové dřevo z našich lesů. Dřevo je pořád živý materiál a reaguje na vzdušnou vlhkost. Pokud dřevo zatížíme a tím omezíme jeho roztažnost, ovlivníme tím pohyb roubení a předejdeme částečně poruchám (prasklinám) v konstrukcích. Proto se doporučuje použít těžkou krytinu. Na trhu je mnoho taškových těžkých krytin. Naši zákazníci doporučují glazovanou pálenou tašku, jejíž životnost se dá počítat na staletí.

Tradiční vs. moderní roubené systémy

Tradiční roubená stěna z masivního dřeva dnes z pohledu legislativy nesplňuje požadavek na prostup tepla. Pokud je pro výstavbu použito čerstvě poražené dřevo s vysokým obsahem vody, je mnohem náchylnější k napadení dřevokaznými houbami a dalšími škůdci. Po sestavení roubené stěny navíc dochází k výrazným objemovým změnám a je třeba nechat stavbu sednout.

V současné době dochází k čím dál většímu využívání lepeného dřeva při výrobě roubenek, a to ve formě KVH hranolů nebo BSH hranolů. Hranoly BSH jsou tvořeny vzájemným slepením a délkovým napojením dřevěných lamel, které jsou předem technicky vysušeny na vlhkost 10-12 % (± 2 %). Díky tomu dochází k menším objemovým změnám a menšímu sedání, a tím i zkrácení doby nutné k vyzrání roubenky.

Tento systém může mít více možností: stěnu většího průřezu s přiloženou izolací buď ze strany interiéru či exteriéru a s následným opláštěním izolace. Dalším typem může být stěna tvořená dvouvrstvým roubením s vloženou izolací, kdy se mezi dvě relativně tenké roubené stěny z lepených hranolů vloží izolace, která umožní dobrý prostup vodní páry, aby byla co nejlépe zachována difuzní otevřenost konstrukce. Vzhled takovéto stavby bude jak ze strany interiéru, tak i exteriéru připomínat klasickou roubenku, avšak v místě rohových spojů bude zřetelnější menší tloušťka roubených prvků.

Ložná spára roubené stěny

Ložná spára roubené stěny je důležitým prvkem, který by měl splňovat několik podmínek jako například těsnost, schopnost izolovat teplo a prodyšnost. Ložná spára roubenek může být provedena několika způsoby, ať už tradiční technologií, nebo novodobými postupy.

V minulosti se vodorovné spáry upravovaly tak, že se nejprve do jejich užší vnitřní části nadusal mech. Do trámů se pak ve spárách tradičně zatloukaly štípané dřevěné kolíčky (klínky) a následně se protáhly jemnou hliněnou vymazávkou s obvyklou vaznou složkou ze slámy nebo plev. Objevovaly se i další příměsi, jako zvířecí chlupy, pazdeří apod., které měly za úkol zabránit praskání mazaniny a zajistit lepší soudržnost celé vymazávky. Hlína by naopak neměla obsahovat humus.

V dnešní době se jako izolace pro roubenky používá ovčí vlna nebo konopný provazec. Je to novodobý přístup, který využívá toho, že se lepené trámy opracovávají na CNC obráběcích centrech. Trám má zespodu vyfrézované drážky a v horní části dvě až tři pera, která v podélném spoji dokonale zapadají do drážek horního trámu. Jednotlivé trámy se pojí i bez hliněné vymazávky. Někteří výrobci uzavírají spáru přelištováním prefabrikovanou plastovou lištou bílé barvy. Materiál s obsahem hrubozrnných plniv vytváří po odpaření vody plastoelastickou hmotu se štukovou strukturou, která se podobá jemné omítce.

Zateplení a tepelná izolace

Vlastnosti dřeva jako izolačního materiálu jsou v porovnání s klasickým zdivem srovnatelné, ne-li lepší. Roubená zeď je lehčí, pružnější a kvalitněji udržuje mikroklima v objektu. Tepelný odpor je závislý na tloušťce materiálu a jeho tepelné vodivosti, neboli schopnosti vést teplo z části zahřáté do chladnějších částí. Tepelná vodivost se označuje písmenem lambda a najdeme ji v tabulkách jako konstantní veličinu pro každý materiál.

Na roubenky pro trvalý pobyt jsou kladeny přísnější požadavky dle stavebního zákona, konkrétně normové hodnoty součinitele prostupu tepla UN ČSN 73 0540-2:2011. Tyto normy se týkají nových budov a větších stavebních úprav stávajících budov s vnější půdorysnou plochou větší než 50 m². Proto se roubení o rozměrech 30x30 cm tabulkovým výpočtem nesplňuje tepelnou normu ČSN, takže roubenku pro trvalý pobyt nelze postavit bez dodatečné izolace.

Pro rekreační účely nejsou vcelku žádná omezení. Lze si vybrat jakýkoliv stavební materiál bez omezení. Je však nutné mít na paměti, že se jedná o dřevostavbu a jsou zde omezení co se týče elektroinstalace. Použité materiály musí být nehořlavé, jak samotné kabely, tak i všechny vypínače, zásuvky a světla přidělaná na roubení.

Proces stavby roubenky krok za krokem

Stavba roubenky je proces, který vyžaduje pečlivé plánování a přesné dodržení jednotlivých kroků. Od prvotního kontaktu až po finální montáž dřevěných částí.

1. První setkání a výběr technologie: Po prvním kontaktu a projevení zájmu o roubenou stavbu se navštíví vybraný dům, kde se ukazují všechny stavební detaily a možnosti. Zodpoví se dotazy týkající se technologie, materiálů a postupu stavby.
2. Stanovení ceny a návrh stavby: Na základě studie nebo jednoduchého náčrtu se určuje cena prací souvisejících s dodávkou dřevěných částí stavby. Důležitým krokem je také odsouhlasení rozpočtu investorem a rozhodnutí, zda technologie a postup stavby vyhovují jeho požadavkům.
3. Projektová dokumentace a její úpravy: Po schválení rozpočtu začíná tvorba projektové dokumentace. To může být provedeno buď spolupracující projektantkou, nebo projektantem investora, kterému se předají všechny technické detaily roubené stavby. Pokud investor již vlastní projektovou dokumentaci, navrhují se případné konstrukční změny, aby byly plně v souladu se stavební technologií.
4. Výroba dřevěných částí: Po získání stavebního povolení a dokončení zadání pro dřevěné i zděné části může začít samotná výroba roubené stavby. Ta probíhá ve výrobě s maximálním důrazem na preciznost a kvalitu. Dřevěné části, jako jsou stěny, stropní trámy a krov, se připravují s důrazem na každý detail. Před odvozem na stavbu se provádí povrchová úprava dřeva, vytvoření prostupů pro elektroinstalace, kontrola a příprava na montáž.
5. Montáž dřevěných částí na stavbě: Jakmile jsou všechny dřevěné prvky připraveny, převezou se na staveniště. Pokud jsou od investora dobře připravené přístupové cesty, zajistí se hladký průběh dopravy a montáže. Montáž roubené stavby, stropních trámů a krovu trvá obvykle 1 až 4 dny, což umožňuje rychlé pokračování stavby dalšími stavebními řemesly.

Životnost a údržba roubenky

Životnost roubenky určuje nejen použitý materiál, ale hlavně její konstrukce a především péče, kterou svému domu věnujete. Tenkrát se nedováželo ze zahraničí žádné exotické dřevo, ani neexistovaly moderní sušárny. I to, co platí i o stavbách zděných.

V případě roubených a poloroubených staveb jistě existuje množství vlivů, které mohou neblaze působit na životnost roubenky. Počasí, slunce, plísně i houby a v neposlední řadě škůdci z oblasti hmyzu. V dnešní době máme k dispozici nepřeberné množství možností, jak se před těmito "kamarády" bránit.

Případová studie: Rekonstrukce roubenky v Českém ráji

Příběh této chalupy v Českém ráji se píše už více než dvě století, pochází z roku 1812. Rekonstrukce byla na spadnutí. I když červeno-bílé pruhy roubení budily zdání, že je všechno v pořádku, některé trámy už měly to nejlepší za sebou, začínal se propadat krov, zdi trápila vzlínající vlhkost a zatuchlý interiér byl obyvatelný jen při pořádné dávce dobré vůle.

Oslovena byla odborná firma, která se specializuje na rekonstrukce památkově chráněných objektů. Tam, kde byly některé trámy okousané od tesaříka či od červotoče, poradili, jak je ošetřit, aby se je dalo zachovat. Krov, který se pod tíhou pálených tašek rozvlnil, zpevnili a vyztužili, aby vydržel větší zátěž. Starý zdobený štít sejmuli, očistili, doplnili opadané ozdoby a nahradili to, co už nešlo zachránit. Dále se pokračovalo na vlastní pěst s místními řemeslníky.

Poté, co se nechala opískovat červená barva z vnějších trámů, přišlo na řadu velké téma každého majitele roubenky - jak vyplnit spáry mezi roubením. Někde byly dosud původní výplně z hlíny a žitné slámy obílené mnoha vrstvami vápenného nátěru, místy byly nahrazené cementovou maltou. Rozhodlo se, že se do spár vrátí hlína, která tam vydržela více než dvě stě let. Vymazávky, které držely dobře, se jen opravily. Ty uvolněné se včetně slámy nechaly rozmočit ve vodě a znovu se jimi mezery zaplnily.

Dále se obnovily trámkové zárubně, díky kterým se okna opět dala zmenšit. Musela být špaletová s otevíráním dovnitř a ven. Inspirací pro jejich správné proporce byla nalezená okýnka z půdy. Šikovný truhlář je vyrobil z letitého jasanu. Kromě oken se na půdě nalezly i staré dveře, které jsou tak malé, že se člověk musí sklonit, aby se při průchodu neuhodil do hlavy. Oboje se do chalupy vrátily. Jedny vedou do malé roubené ložničky, druhými se vstupuje do zahrady.

Tím, že vnitřek roubenky během let prošel několika rekonstrukcemi, se z interiéru nezachovalo skoro nic. Materiály byly vybírány takové, které už mají buďto něco za sebou, nebo přirozeně stárnou do krásy. Masivní dřevo na podlaze se jen natřelo olejem a půdovky z demolice jiného domu v síni působí, jako by tam byly odjakživa. U většiny nových zařizovacích prvků se volily moderní kousky, které na sebe nestrhávají pozornost a nechávají v prostoru vyniknout ty, na nichž zanechal stopy zub času.

Světnice je srdcem celé chalupy, a tak zde nesmí chybět velký stůl a kamna, která v zimě vytopí celé přízemí a praskající oheň se postará o příjemnou atmosféru. Na ni navazuje prostorná ložnice, která je díky orientaci na jih nejsvětlejší místností v domě. Další pokoj je v patře. Bývalý vejminek byl zařízen jako samostatná část i s malou kuchyňkou a koupelnou.

Roubenku obklopuje velká zahrada. Drátěný plot byl vyměněn za plaňkový z ručně osekaných kmenů malých smrčků, moderní plechová vrata nahradila dřevěná brána, ale květiny v předzahrádce byly zachovány.

Roubenky v Jílovecké ulici v Semilech

Chcete zjistit, jak žili a bydleli lidé na konci 19. století? Pak se vydejte do Jílovecké ulice v Semilech, kterou najdete na okraji centra města. Muzeum a Pojizerská galerie přišly s nápadem, jak roubenky v Jílovecké ulici oživit. Díky projektu „Léto plné řemesel“ vás semilskou Červenou roubenkou o prázdninách provede vyškolený průvodce. Kdo přijde v sobotu nebo neděli, zažije předvádění nejrůznějších řemesel, keramickou dílnu a bude si moci vždy něco vyzkoušet a také si třeba odnést sebou domů. Ve všední dny je červená roubenka zpřístupněna od 10 do 11 a od 13 do 16 hodin, o víkendech od 10 do 16 hodin.

Hravé pondělí a tvořivé úterý

Ve spolupráci s organizací Semínko země probíhají o prázdninách v Zelené roubence nejen pro děti „Hravé pondělky“ a „Tvořivé úterky“. V rámci hravých pondělků se můžete těšit na staré a leckdy již téměř zapomenuté hry z dob dětství našich dědečků a babiček, jako např. králíčci, blátivá kuchyňka, prknokuli a další.

Tvořivé úterky začínají v týdnu od 18. 7. 2017 (vždy v době od 14:30 do 16 hodin), vstupné je dobrovolné (stačí příspěvek na materiál výrobků, které si odnesete sebou):

tags: #roubenka #kryci #listy #informace

Oblíbené příspěvky:

• Použití a doba tvrdnutí bitumenového tmelu
• Paličky k bubínku
• Průvodce hydroizolací
• moderní zateplení fasády
• Jak snadno postavit střechu na plot