Roubenka s izolací střechy zvenčí: Klíč k celoročnímu bydlení a tepelné pohodě

Říká se, že střecha je grunt. Nejde jen o výměnu střešní krytiny, ale také o opravu statických poruch krovu a stropu, nebo dokonce o výměnu těchto částí za nové. Pokud chceme vybudovat v podkroví obytné pokoje, je třeba myslet na zateplení, osvětlení, přivedení rozvodů a nové schodiště.

Požadavek na větší užitnou plochu domu vede k tomu, že v podkroví jsou zřizovány pokoje a další pobytové místnosti. Na začátku je třeba říct, že ne všechny sedlové střechy jsou vhodné pro půdní vestavbu. Základním požadavkem je dostatečná světlá výška obytných místností v podkroví.

Možnosti úpravy střechy pro podkrovní vestavbu

• Vestavba pod současnou střechu, která se zvenčí nemění (maximálně lze přidat střešní okna). Uvnitř se postaví místnosti a prostor se přiměřeně zaizoluje.
• Výměna střešní krytiny, zesílení krovu a celkové zateplení.
• Výměna celého krovu s možností zvýšení střechy.

Statické posouzení krovu a stropu

Prvky starých krovů byly dimenzovány podle empirických vzorců a neodpovídají současně platným normám na zatížení sněhem a větrem. Nová střešní krytina je téměř vždy těžší než původní. Další zatížení je přidáno tepelnou izolací a podhledem. Prvky krovu (vazné trámy, šikmé vzpěry, kleštiny) často brání využití podkroví a je třeba je alespoň částečně odstranit. Půda byla na vesnicích využívána pro skladování sena a strop nebyl navržen na větší užitné zatížení při bydlení (nábytek, osoby atd.). Dřevěné prvky jsou často poškozeny vlhkostí, dřevokazným hmyzem a houbami. U historických staveb se obvykle provádí specializovaný průzkum dřevěných konstrukcí. Pokud nemá stavba historickou hodnotu, je třeba zvážit, jestli nebude levnější provést strop a krov nový.

Zateplení střechy roubenky

Při zateplení střechy je třeba respektovat především zákonitosti stavební fyziky. V obytném podkroví vzniká vlhkost, kterou je třeba odvětrat. Střecha nad obytným podkrovím by měla být vždy navržena s větranou mezerou v šíři 4-8 cm. Ta je vytvořena kontralatěmi, které se přikládají na horní hranu krokví. Teprve potom jsou položeny střešní latě nebo bednění z prken a krytina. Do větrané mezery je vzduch přiváděn u okapu větrací mřížkou a odváděn u hřebene nejčastěji větracími taškami. Přebytečná vlhkost se dostává z interiéru pryč. Jinak by kondenzovala ve vrstvě tepelné izolace, která potom nemůže plnit svoji funkci. Pro ještě lepší ochranu před vlhkostí z interiéru se přidává pod podhled parozábrana.

Ochrana proti zatékání

Interiér podkroví je třeba chránit proti zatečení skrz krytinu. K tomu dojde nejčastěji při zafoukání sněhu pod tašky, který následně roztaje. Na neobytné půdě drobná vlhkost nevadí, ale v interiéru by zničila podhled nebo další vybavení. Z tohoto důvodu se mezi krokve a kontralatě instaluje pojistná hydroizolace. Jedná se o netkanou textilii, která je voděodolná, ale propustná pro vodní páru. Pojistnou hydroizolaci a parozábranu nelze v žádném případě zaměnit!

Čtěte také: Více o roubence

Možnosti umístění izolace

• Izolace vložená mezi krokve a do podhledu pod krokve. V prvním případě je vrstva tepelné izolace umístěna mezi krokvemi a v podhledu pod krokvemi. Tento způsob zateplení v minulosti převládal. Jeho výhodou je jednoduchá montáž, kterou lze provádět svépomocí. Vhodným materiálem je například izolace z minerálních vláken (kamenná neboli čedičová vlna) nebo z přírodních materiálů (konopí apod.). Pro vzhled interiéru je určující materiál, ze kterého jsou vyrobeny podhledy. Používají se nejčastěji dřevěné palubky nebo sádrokartonové či sádrovláknité desky.
• Nadkrokevní izolace. V tomto případě zůstává krov viditelný v interiéru. V posledních letech se stále častěji prosazuje nadkrokevní izolace. Konstrukce krovu zůstává viditelná v interiéru. Na ni se položí záklop (nejčastěji dřevěné palubky) a teprve potom se přikotví tepelná izolace. Nevýhodou je vyšší cena, zejména pokud je střecha členitá. Na spodní stranu izolace se instaluje parozábrana. Pokud bychom tuto vrstvu vynechali, docházelo by k pronikání vodní páry do izolace a její kondenzaci v zimě. Vlhká izolace by pak neplnila svoji funkci. Skladba střechy pokračuje provětrávanou vzduchovou mezerou, kterou odchází vlhkost z interiéru a omezuje se přehřívání střechy v létě. Nad vzduchovou mezeru se montují střešní latě nebo bednění z prken a poté krytina.

  Obrázek: Střecha s nadkrokevní izolací a hladkými taškami.

  Obrázek: Vítaným vedlejším efektem izolace nad krokvemi je částečně viditelná krovová konstrukce v interiéru.

Příklad trojplášťové střechy

Majitel roubenky chtěl, aby střecha maximálně izolovala, proto se rozhodl pro trojplášťovou střechu. „Mým záměrem bylo, aby se podkroví v létě nepřehřívalo a v zimě nevymrzalo. Proto ta tříplášťová střecha. Myslím si, že nic lepšího dnes není. Díky dvěma mezerám, kterými do pláště střechy proudí vzduch, je teplo a vlhko z vnitřku střechy odváděno.“ Trojplášťová střecha roubenky vznikala takto: na krokve se pomocí nastřelovacích spon přidělala kontaktní difuzní fólie Jutadach 150, na ni se přidělaly latě a na ně pak plné bednění střechy. Tím vznikla první provětrávací mezera střechy. Než se na jaře pokrývači pustí do práce, je třeba z podbití střechy prozatímní lepenku strhnout a nahradit ji vysoce difuzní pojistnou hydroizolací Jutadach super 210. Zhotovení kompletní 190 m2 tříplášťové střechy včetně krytiny trvalo dvěma lidem pět týdnů.

Akustické vlastnosti stropu

Dřevěný trámový strop má podstatně horší akustické vlastnosti než moderní betonový. Tento fakt je nutné přijmout. Přesto lze udělat stavební opatření, která zlepší jak vzduchovou neprůzvučnost (přenos zvuku mezi místnostmi, například mluveného slova nebo hudby), tak kročejovou neprůzvučnost (přenos kroků).

Zlepšení vzduchové neprůzvučnosti

Vzduchová neprůzvučnost narůstá s plošnou hmotností konstrukce, která je mezi místnostmi. Ideální je z pohledu akustiky spřažená železobetonová deska nebo vrstva mazaniny, ale ta by nadměrně zatížila stropní trámy. V praxi zůstáváme u “suché” skladby stropu bez přítomnosti betonu. Na stropní trámy patří bytelný záklop z fošen a nikoliv palubky. Ten je ostatně vyžadován také z požárních důvodů.

Čtěte také: Moderní inspirace roubenek s travnatou střechou

Zlepšení kročejové neprůzvučnosti

S kročejovou neprůzvučností je to trochu složitější. Lze použít nezávislý sádrokartonový podhled v nižším podlaží nebo spřaženou železobetonovou desku či betonovou mazaninu nad dřevěným stropem.

Ve druhém kroku došlo na zateplení podlahy podkroví. Přízemí a podkroví roubenky mělo být tepelně odděleno a zároveň potřebovala podkrovní část novou podlahu. Zkřížením dřevěných trámů byl tedy vyroben nosný rošt. Ten se následně vycpal volně loženou konopnou izolací a vrchní strana trámů byla pokryta korkovou izolací, která má výbornou kročejovou izolační schopnost. Nakonec byla na rošt namontována dřevěná plovoucí podlaha.

Osvětlení podkroví

V podkroví lze běžná okna umístit pouze do štítových stěn, což je obvykle nedostatečné. Osvětlení lze zlepšit střešními okny, vikýři nebo světlovody. Místnosti v podkroví je třeba dostatečně osvětlit. Okna ve štítech postačují v případě, že dům není příliš dlouhý. V opačném případě je nutné přidat vikýře nebo střešní okna.

Střešní okna a vikýře

Střešní okna se umísťují mezi dvě krokve. Oproti tomu vikýře jsou obvykle širší. Tím se zlepší nejen osvětlení, ale i výrazně zvětší vnitřní prostor. Nejčastěji se používají vikýře pultové nebo sedlové. Nutno dodat, že vikýře jsou řádově dražší než střešní okna. Vikýře umožňují přímý výhled a lepší kontakt s okolím. Na rozdíl od střešních oken v zimě nezapadají sněhem. Lze jimi také podstatně zvětšit prostor v podkroví. Vikýře mohou mít různý tvar (nejčastější jsou sedlové a pultové) a velikost (na jednu vazbu, na dvě vazby, průběžné přes celou délku střechy). „Ve zdejším kraji najdete na roubenkách spíš menší špičaté vikýře, ale já se rozhodl pro velký pultový vikýř, který je jinak doma spíše na východě Krkonoš nebo na velkých horských boudách. Neuvěřitelně se tím rozšíří obytný prostor, protože se v podkroví zmenší podíl šikmých stěn,“ vysvětluje majitel roubenky pan Fröhlich.

Střešní krytiny pro roubenky

Při zachování krovu by měla být nová krytina co nejlehčí. Lze doporučit plechovou krytinu nebo vláknocementové šablony. Dříve se na roubenkách používaly krytiny doškové (ze slámy), šindelové (ze dřeva), lepenkové, plechové, skládané ze šablon (eternit) a taškové. S občasným zatečením střechou se jaksi samozřejmě počítalo. Využití podkroví k bydlení zvýšilo nároky na těsnost nejen celé skladby střechy, ale především střešní krytiny. V následujícím přehledu jsou uvedeny nejčastěji používané krytiny pro nové roubenky.

Čtěte také: Role cihlových obkladů v architektuře roubenek

Typy střešních krytin

1. Plechová krytina: Krytina z hladkých svitků plechu spojovaných drážkou se nazývá falcovaná (falz = drážka). Jinou variantou jsou maloformátové plechové šablony, které se spojují zámky. Plechová krytina je lehká a výborně chrání stavbu proti sněhu i ledu. Dobře se přizpůsobuje členitým střechám s vikýři. Trvanlivost závisí na materiálu a povrchové úpravě. Plech může být ocelový, hliníkový nebo z dalších kovů a slitin (titan-zinek, měď).

   Obrázek: Hliníkové střešní krytiny s váhou kolem 2,5 kg/m2 jsou až dvacetkrát lehčí než takzvané tvrdé skládané krytiny. Přitom se však jedná o výjimečně odolný materiál.

2. Vláknocementové šablony: Tvar české šablony, tj. na koso otočených čtverců, je na venkově velmi rozšířený. Dříve hojně používaný nehořlavý eternit obsahující azbestová vlákna nahradil zdravotně nezávadný vláknocement. Krytina je lehká, ale křehčí. Samostatnou kapitolou je výměna staré eternitové krytiny. Ta obsahuje azbestová vlákna, která se při manipulaci uvolňují do vzduchu.
3. Lepenková krytina: Zatímco dříve se používaly svislé pásy lepenky jako finální krytina, dnes se lepenka v rolích používá pouze jako podkladní vrstva pro asfaltové (bonské) šindele. Je třeba ovšem vybrat skutečně kvalitní výrobek, který bude odolávat slunečnímu záření a povětrnosti.
4. Tašková krytina: Střešní tašky se vyrábějí buď keramické, nebo betonové v nepřeberném množství tvarů a barev. Na roubenky se hodí například hladké čtvercové tašky (Bramac Tegalit).

   Obrázek: Betonová střešní krytina s povrchovou úpravou Protector Plus zvyšuje odolnost vůči extrémním povětrnostním vlivům a působení znečištěného ovzduší.

5. Přírodní materiály: Přírodní materiály (dřevěné šindele, břidlicové tašky, výjimečně slaměné došky) se uplatňují zejména při rekonstrukcích památkově chráněných objektů. Dřevěné šindele se kladou ve více vrstvách na sebe, aby byla zajištěna těsnost střechy, a pravidelně se natírají. „Jako třešničku na dortu jsem si vybral Drdlíkův dřevěný šindel DDS II od firmy Regra Plast.“ Plastové šindele pokládal na střechu pan Roman Valenta, protože stavebník chtěl zkušeného pokrývače, který má s tímto typem krytiny zkušenosti. Šindele se přibíjejí na latě měděnými hřebíky, přičemž na 1 m2 je potřeba ručně natlouct 40 hřebíků. Nejkomplikovanější na pokládce šindele na roubence bylo vyskládat úžlabí a zhotovit přechod na strmé boky rizoletu vikýře, protože tato místa jsou citlivá na průnik větrem hnané dešťové vody a v zimním období na vodu z odtávajícího sněhu.

   Obrázek: Šindele se vyrábí tradičními postupy, rekonstruovaným roubenkám tedy vrátí ztracenou krásu zcela věrně.

Doplňky střechy

Při výměně střešní krytiny je nutné počítat s opravou komínů, osadit nové okapy, svody a další střešní doplňky. U střechy dřevostavby nesmíme zapomenou na odvodnění. Žlaby a svody se vyrábějí z ocelového nebo hliníkového plechu s různou povrchovou úpravou. V horských oblastech jsou nutné sněhové zábrany. Umísťují se buď v celé ploše střechy (sněhové háky) nebo lokálně na dolním okraji (sněhové tyče). Důležitým bezpečnostním prvkem je hromosvod. V souladu s platnou legislativou musí být hromosvod instalován na každé stavbě, kde by mohla být úderem blesku způsobena škoda na životech nebo majetku. Pokud má stavba komín, je třeba zajistit přístup na střechu pomocí střešního výlezu nebo jiným bezpečným způsobem. Kolem komínu se umísťuje lávka.

Naše roubenka stojí na horách, kde není o sníh nouze. Z tohoto důvodu jsme vybrali velmi odolnou a trvanlivou krytinu Prefa z hliníkového plechu v tmavě šedém odstínu. Na hlavní části střechy jsou maloformátové šablony. Okapy a žlaby jsme zvolili ve stejném materiálu a barvě jako střecha. Krytina se po několika zimách osvědčila, nevyžaduje prakticky žádnou údržbu.

Vnitřní uspořádání podkroví roubenky

V horním podlaží roubenky je obvykle klidová část domu, tedy pokoje na spaní, koupelna, šatna, WC apod. Strmé schodiště na půdu je třeba nahradit novým pohodlnějším, které zabere mnohem víc prostoru. V horním podlaží je obvykle klidová část domu, tedy ložnice, koupelna, WC, šatna atd. Příčky mezi místnostmi jsou zpravidla lehké montované, opláštěné sádrokartonovými deskami nebo palubkami. Stejným způsobem se provádí i podhledy. Obytné podkroví dokončujeme právě nyní s odstupem několika let. Šikmé podhledy, strop a štíty jsou ze smrkových palubek, zatímco vnitřní příčky jsou ze sádrokartonu.

Obrázek: V zimním období na horách se Martinina roubenka zvláště vyjímá.

Dodatečné zateplení roubeného domu

Dodatečné zateplení roubeného domu je obecně velkým problémem. Zateplení jen sezónně využívané roubenky odborníci nedoporučují. U trvale obývaných roubených staveb se však způsoby jejich zateplení zkoušejí, například rákosovou rohoží a mazaninou se sekanou slámou. Dřevěné stěny jako přirozený izolant. Dřevo je přírodní materiál s nízkou tepelnou vodivostí, což z něj dělá vynikající izolant. Tloušťka stěn roubenek, často doplněná izolací mezi trámy (například ovčí vlnou), je dostatečná pro zajištění tepelného komfortu. Díky své struktuře dřevo také reguluje vlhkost na ideálních 45-60 %, což přispívá k celkové tepelné pohodě. Pokud dodatečně zateplíte masivní dřevěné stěny, můžete tím narušit přirozené vlastnosti dřeva, jako je regulace vlhkosti a přirozené větrání.

Názor odborníka

„Jedinou výjimkou mohou být domy s bedněným nebo eternitovým obkladem, za který se snad nějaká izolace schová, ale i tady je třeba opatrnosti při volbě materiálu,“ říká ing. arch. Jan Pešta. „Zásadně by se neměl používat polystyren, maximálně desky z minerálních vláken. Řada starších domů zejména ve vnitrozemí měla v minulosti tzv. kožich, tedy nabílenou vrstvu hliněné omítky s plevami a řezanou slámou i dalšími přísadami jako chlupy, pazdeří. Kožich, aplikovaný zevnitř, zvenčí, nebo z obou stran mohl sloužit jako určité zateplení.

Doporučuji v případě roubených domů, většinou využívaných jen sezónně, na dodatečné zateplení rezignovat. Dřevo je stabilizované v oboustranně větrané pozici a není ani vhodné jej dodatečně z některé strany zakrývat neprodyšnými materiály, už jen z hlediska rizika kondenzace. Samozřejmostí je dobré utěsnění spár, a to jak mezi trámy, tak okolo okenních zárubní. Doporučuji plně přírodní vymazávky hliněnou mazaninou o stejném složení jako výše zmiňovaný kožich.“

Využití rákosové rohože

Zajímavé je zateplení rákosovou rohoží. Jedná se o čistě přírodní materiál, který se v minulosti v tradičním stavebnictví běžně používal a jeho tepelně technické vlastnosti jsou velmi dobré. Na rákos se pak aplikuje hliněná omítka. Tuto variantu zateplení lze použít tam, kde se z nějakého důvodu trvá na zateplení interiérů a současně se vyžaduje tradiční materiálová skladba, přirozený vzhled a přírodní materiály.

Obrázek: Zkušební vzorky rákosu s hrubou hliněnou omítkou.

Zateplení roubenky na Křivoklátsku

Příkladem takového postupu je zateplení roubenky uprostřed křivoklátských lesů. Majitelé chtěli používat dům k celoročnímu bydlení, ale to vzhledem ke stáří a stavu objektu nebylo bez stavebních úprav možné. Protože se jednalo o historický objekt, bylo třeba citlivě zvolit stavební materiál. Po dohodě s pracovníky památkového úřadu byly použity ekologické materiály, které nenarušily historickou hodnotu stavby, ale umožnily pohodlný způsob života. Nejdříve se zateplovaly obvodové zdi s použitím rákosových panelů o síle 5 cm. Zadní strana byla zateplena zvenku, ostatní stěny zevnitř (kvůli zachování roubení). Následně byly zateplené vnitřní plochy omítnuty hrubou hliněnou omítkou a naštukovány jemnou hliněnou omítkou. Povalové stropy byly s použitím štukatýru (rákosová rohož) omítnuty také.

Obrázek: Konečná podoba vnitřního zateplení rákosovou rohoží a hliněnou omítkou.

Ze zkušeností chalupářů

Zateplení roubenky svépomocně zkoušeli i majitelé památkově chráněné chalupy na Mělnicku. Paní Lenka Benešová se svěřila se svými zkušenostmi: Zateplení jsme dělali vnější (výplně spár) i vnitřní (hliněné omítky). Pro obojí jsme použili velmi podobný materiál - jílovou hliněnou mazaninu s přídavkem sekané slámy. Hliněné spárování zvenčí se dělá na již alespoň částečně vyschlém dřevě. Při jeho dalším vysychání totiž dochází k praskání a vypadávání spár.

Hodně důležité je trefit správný poměr jílu a vody. Je lepší pracovat spíše s tužší hmotou, u velmi řídké hmoty dochází k prudšímu sesychání a následnému praskání a vydrolování. Jako výplň izolační hmoty jsme použili slámu. Nakrájená na kousky se vmíchává do hmoty, z níž se tvoří hroudy, které se vmačkávají do spár. Velmi důležité je, aby byla hmota dobře propracovaná jako těsto. Neosvědčily se nám žádné pomůcky typu malířského mixéru apod., hmota je pak velmi našlehaná se vzduchovými bublinami a po vyschnutí snáze praská.

Použili jsme také metodu, kterou jsme na naší chalupě objevili při její rekonstrukci. Jedná se o zatloukání dubových zašpičatělých kolíků (dlouhých asi 5 cm a tlustých 1 - 2 cm dle potřeby) do spár roubení, aby se jimi přidržela vnitřní vrstva mazaniny. Kolíky mají jednu velkou výhodu oproti například hřebíkům, které se někdy používají pro zjednodušení práce: nerezaví a dřevo pak od nich nehnije. Navíc na jejich povrchu mazanina lépe drží. Hotové spáry se nechají trochu vyschnout a pak se přetřou první velmi řídkou až vodnatou vrstvou vápenného mléka. Po jeho zaschnutí se nanáší ještě jedna vrstva. Důležité je, aby se první nátěr do hlíny zapil. Pokud by vápenné mléko bylo hustší, dochází k jeho loupání. Vnitřní omítky se dělají obdobně s tím rozdílem, že se použije nejdříve hrubší struktura se slámou, která se pak překryje jemnou hliněnou omítkou bez slámy pro začistění.

Zateplení stěn roubenky

Z technického hlediska je optimální, když se izoluje vnější strana konstrukce, to platí hlavně pro zděné stěny, v případě roubených domů to většinou nepřipadá v úvahu. Nevýhody dodatečného zateplení roubenky zevnitř i zvenku. Jedním z nejdůležitějších aspektů zateplení roubenky je precizní provedení spojů mezi trámy. Důraz by měl být kladen na rohové spoje a podélné drážky, které jsou často slabým místem z hlediska úniků tepla. Kvalitní čepy a drážky jsou zárukou lepší tepelné izolace bez nutnosti dodatečného zateplení. Místo dodatečného zateplení dřevěných stěn je vhodnější zaměřit se na zděné části poloroubenek a střechu. Kvalitní izolace těchto konstrukcí pomůže minimalizovat úniky tepla. Zejména střešní konstrukce je místem, kde se vyplatí investovat do nadkrokevních izolací. Tyto systémy nejen zlepšují izolační vlastnosti, ale umožňují zároveň zachovat viditelnou dřevěnou konstrukci střechy, což podtrhuje estetiku roubenky.

Tabulka: Srovnání izolačních materiálů a jejich použití

Důležité upozornění ohledně tloušťky izolace

Pokud izolační vrstva překročí určitou tloušťku (dle skladby stěny roubenky), může docházet ke kondenzaci vlhkosti, která sníží účinnost tepelné izolace. Nepodceňujte izolaci roubenky. Aniž by to bylo zvenku zřejmé, tak tady ta nadkrokevní izolace je. Na fotkách ve videu můžeme vidět detaily jednotlivých konstrukcí. Tady to bylo trochu náročnější, protože střecha je poměrně složitá a člověk musí počítat, že se mu to trochu prodraží. Zvláště u nadkrokevní izolace v tak složitém prostoru.

tags: #roubenka #s #izolaci #strechy #vne #informace

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce obnovou barvy dlažby
• Tipy pro přesné výpočty střech v ArchiCADu 21
• kompletní průvodce podlahami Krono Original
• Průvodce betonováním plotových prvků
• efektivní řešení pro čistou kuchyni