Bezpečnost na plochých střechách a správný návrh zábradlí

Střecha je jedním z nejdůležitějších prvků každého domu nebo budovy. Slouží k ochraně před srážkami a vlivy počasí a také dodává budově charakteristický vzhled. Existují různé typy střech, které se liší svým tvarem, materiálem a konstrukcí. Mezi nejčastěji používané typy patří šikmá a rovná střecha. Při stavbě domu vás čeká mnoho rozhodnutí, která nemusí být zrovna jednoduchá. Ať už se jedná o tvar domu, vhodné materiály nebo konkrétní typ střechy, vaše rozhodnutí by nemělo být impulzivní. Přece jen je pravděpodobné, že v domě budete chtít žít desítky let.

Šikmé střechy: Typy, výhody a nevýhody

Šikmé střechy jsou nejčastějším typem střechy, který se používá na rodinných domech, vilách, chatách a menších budovách po celém světě. Za šikmé jsou považovány střechy se sklonem od 10° do 45°. Jejich charakteristický tvar a konstrukce poskytují výhody při odvodu srážek a sněhu a při využívání střešního prostoru jako podkrovních pokojů a úložných prostorů.

Typy šikmých střech:

• Gambrel střecha: Skládá se ze dvou nebo více úrovní s různými sklony. Sklon střechy je typicky velmi mírný uprostřed střechy a na okrajích naopak velmi strmý, což vytváří velký prostor pro podkrovní bydlení nebo úložné prostory.
• Sedlové střechy: Vytvářejí trojúhelníkový tvar, přičemž obě strany jsou stejně strmé a nahoře se spojují. Dobře se osvědčují v deštivých nebo zasněžených oblastech, protože rychle odvádějí kapalinu na zem.
• Mansardové střechy: Mají čtyři strany a každá z nich má dvojitý sklon. Všechny strany se uprostřed spojují a vytvářejí střechu s nižším sklonem.
• Valbová střecha: Skládá se ze čtyř stran, které jsou stejně dlouhé a nahoře se setkávají a vytvářejí hřeben střechy. Tato střecha je robustní a skvěle zvládá silný vítr, sníh a déšť.
• Jednoplášťové střechy: Mají jednu krokev, která se svažuje jedním směrem, a patří tak k nejjednodušším typům šikmých střech. Stavitelé se často snaží, aby sklon těchto střech byl větší než 45 stupňů, což jim pomáhá zajistit lepší odvod sněhu nebo deště.
• Střechy s dvojitým sklonem: Jsou kombinací dvou jednoplášťových střech a jsou běžné u domů s různými tvary. Stavitelé se snaží o ideální sklon v rozmezí 45 až 60 stupňů pro správné odvodnění.

Výhody šikmých střech:

• Dlouhá životnost použitých materiálů.
• Strmé úhly usnadňují sklouzávání sněhu a deště, čímž se zabraňuje únikům nebo jiným škodám způsobeným vodou.
• Vizuálně přitažlivější pro některé lidi než ploché střechy.
• Ideální místo pro instalaci solárních panelů.

Nevýhody šikmých střech:

• Vzhledem k vyšší hmotnosti více zatěžují základy budovy.
• Využívání podkroví pro obytné účely může přinést problémy s teplotou (přirozeně vyšší) a oslněním střešními okny.

Ploché střechy: Typy, výhody a nevýhody

I rovné střechy mají ve skutečnosti minimální sklon, aby nedocházelo k dlouhodobému zadržování vody na jejich povrchu. V případě netěsnosti rovné střechy může dojít k poškození zdiva a fasády, interiérů a tvorbě plísně.

Typy plochých střech:

1. Membránová střešní krytina: Skládá se z vrstvy izolační desky překryté deskami (membránou) z pryže EPDM nebo jiného materiálu. Membrána EPDM může být volně položená a držená na místě pomocí zátěže, jako je říční kámen nebo zdicí dlažba.
2. Střešní krytina BUR (Built-Up Roof): Skládá se z mnoha vrstev: spodní vrstvu tvoří izolační desky, na nichž leží několik mezivrstev dehtu nebo asfaltu střídaných vrstvami střešní lepenky. Vrchní vrstva je nejčastěji z hrubého štěrku.
3. Modifikovaná bitumenová střešní krytina (MBR): Vyvinuta na počátku 60. let 20. století jako lehčí alternativa k BUR. Modifikovaná bitumenová střešní krytina je pružný materiál na bázi asfaltu s minerální vrchní vrstvou.

Výhody plochých střech:

• Zabírají méně místa a spotřebují méně materiálu.
• Možnost přeměny na střešní zahrady nebo terasy.
• Fantastické pro udržení přijatelných nákladů na energie v domácnosti, zejména v teplejším podnebí.

Nevýhody plochých střech:

• Na plochých střechách se častěji hromadí voda a může docházet k nebezpečnému hromadění sněhu a ledu.
• Je zpravidla nutné je vyměnit každých přibližně 10 let.
• Přeměna ploché střechy na zahradu může způsobovat problémy s invazivními kořeny rostlin.

Volba mezi šikmou a plochou střechou závisí na mnoha faktorech, jako jsou preference majitele, stavební předpisy, místní klimatické podmínky a rozpočet.

Bezpečnost a legislativa na střechách

Bezpečnost a ochrana zdraví patří mezi základní požadavky stavby a je důležitou součástí pro pohyb na střešních krytinách. V ustanoveních podle ČSN 73 1901:2020 je pro práci na střechách vyžadováno, aby střešní krytina byla uzpůsobena bezpečnému přístupu a bezpečnosti provozu.

Čtěte také: Vše o zateplení a skladbě ploché střechy

Legislativní rámec:

• Zákon č. 309/2006 Sb. v aktuálním znění blíže specifikuje práce zhotovitele a stanovuje jeho povinnosti, stejně jako povinnosti zadavatele stavby. Tento zákon poprvé alespoň částečně přenesl zodpovědnost za bezpečnost staveb na zadavatele.
• Novelizovaný zákon 309/2006 Sb. (zákon 88/2016 Sb.) stanovuje povinnost zadavatele stavby postupovat při výběru zhotovitele v souladu s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, což dává předpoklady pro zajištění odpovídajících finančních prostředků na bezpečnost na staveništi v souladu s plánem BOZP.
• Nařízení vlády 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu.

Každá střecha, ze které hrozí pád z výšky, musí být přiměřeně plánovanému provozu vybavena zábradlím nebo záchytným systémem. Z normových požadavků je jasné, že by měl být proti pádu osob z výšky či do hloubky zajištěn každý volný okraj střechy, který se nachází ve výšce větší než 1,5 m nad okolním prostorem.

Ploché střechy a provoz:

• Veřejný provoz: Zábradlí nebo jiné pevné technické konstrukce musí být na střechách s veřejným provozem, jako jsou střešní terasy, parkoviště, střešní zahrady, heliporty.
• Neveřejný provoz: Na vegetačních střechách, střechách s technologickými zařízeními, s konstrukcemi vyžadujícími pravidelnou kontrolu a údržbu, nebo na střechách s požární únikovou cestou. Neveřejným provozem se rozumí pohyb poučených osob řízený vlastníkem objektu.

Záchytné systémy a kotvicí body

Pro bezpečnou funkci střechy se na střechu instalují záchytné systémy, které by se měly vyskytovat už v návrhu staveb a dle našeho názoru také při rekonstrukcích staveb. Na každé střeše bez zábradlí nebo jiné konstrukce chránící před pádem přes okraj střechy pak hrozí pád z výšky po jejím obvodu. A v případě výskytu světlíků na střeše nebo technologických a jiných otvorů, které nejsou zajištěné proti propadnutí, hrozí i pád do takových otvorů.

Navrhování záchytných systémů:

• Cílem každého projektanta by měl být návrh individuálního řešení záchytného systému pro každý konkrétní objekt a pro každou střechu, která je výše než 1,5 metru nad okolními konstrukcemi nebo terénem.
• Zohlednit by se měl také rozsah a charakter předpokládaných prací při údržbě střechy a při jiných činnostech souvisejících s technologickými zařízeními umístěnými na střeše.
• Z hlediska technického se musí vždy vycházet z typu nosné konstrukce (beton, ocel, dřevo), ke které by měly být kotvicí body připevněny.
• Snahou každého projektanta by mělo být navrhnout systém ochrany proti pádu z výšky tak, aby bylo riziko pádu vždy omezeno na nejmenší možnou míru, a aby systém fungoval zejména jako zádržný.

Typy záchytných systémů:

• Pro střechy, kde se předpokládá častý pohyb údržby, se navrhují záchytné systémy s trvale osazenými nerezovými lany nebo i kolejnicemi.
• Kompromisním řešením může být použití takzvaného „montážního lana“, které se mezi jednotlivé kotvicí body napne pouze v případě práce na střeše.
• Kotvicí body se navrhují zpravidla ve vzdálenosti 2,0 m od okraje střechy s maximální dovolenou vzdáleností 7,5 m mezi sebou.
• Jištění musí být v počtu maximálně pro 4 osoby na lano a maximálně pro 2 osoby v poli.
• Kotvicí body lze použít bez montážního lana a pracovník se připojí rovnou k úchytu - mohou být připojeny maximálně 2 osoby na jeden úchyt.

Určení správného typu a výšky kotvícího bodu je závislé na druhu nosné konstrukce střešního pláště a na tloušťce skladby střechy. Minimální výška kotvícího bodu je pak dána tloušťkou skladby + 150 mm. Výslednou výšku zaokrouhlíme směrem nahoru, na výšku kotvícího bodu stanovenou obvykle ve stovkách mm.

Návrh záchytných systémů musí být zpracován vždy tak, aby v případě pádu došlo k zachycení osoby na laně, které by mělo vykazovat maximální délku pod hranou pádu 150 cm.

Revize záchytných systémů

Vysoce důležitá je také pravidelná revize samotných kotvících systémů. Bez platné revize nelze záchytný systém bezpečně využívat. Každý výrobce záchytných systémů stanovuje termín a četnost revizí. Z pravidla se revize obnovují každých 12 měsíců a to kontrolou odpovědným technikem, který provede revizi záchytného systému a zapíše její průběh a výsledek do revizní knihy.

Čtěte také: Řešení pro nízké sklony: Falcované střechy

Co se při revizi kontroluje?

• Každý jednotlivý záchytný bod, lano a příslušenství.
• Kontroluje se jeho pevnost v podkladu, zda není systém poničen, zda není zrezlý apod.

Tyto revize zpravidla provádíme rovnou s pravidelnou kontrolou střechy, aby se termíny pravidelných kontrol a revizí shodovali. Pravidelnou kontrolou střechy předejdete zbytečným problémům a vysokým finančním nákladům spojených s opravou střechy.

Zábradlí: Pravidla a požadavky

Zábradlí je konstrukce, jejíž hlavní funkcí je zajistit bezpečnost v místech, kde je ohroženo zdraví člověka. Pravidla pro stavbu zábradlí se řídí podle oficiální normy ČSN 74 3305, která stanovuje výšku zábradlí, mezery v balkonové výplni a další technické požadavky. Díky normě je ve výsledku zábradlí bezpečné.

Minimální výška zábradlí dle normy ČSN 74 3305:

Pokud je prostor pod zábradlím hluboký více než tři metry, měla by být jeho výška dle normy alespoň 100 cm.

Další pravidla pro zábradlí:

• Zábradelní výplň: Měla by být ideálně tabulová, případně se svislými tyčovými prvky - jednoduše taková, aby si z ní dítě nevytvořilo „žebřík“ k lezení.
• Mezery ve svislých sloupcích: Nesmí přesahovat šířku 12 cm.
• Mezera mezi schodištěm a zábradlím: Neměla by být vyšší než 10 cm kvůli proklouznutí nebo propadnutí malé nožky.
• Madlo: Mělo by umožnit uchopení ¾ obvodu.

Vhodnou variantou je například celoskleněné zábradlí, u kterého díky tabulové výplni tyto problémy nehrozí. Pro celoskleněná zábradlí se používá sklo o tloušťce 8, 10, 12 nebo 16 mm, a navíc je možné ho vrstvit, aby se jeho bezpečnost ještě znásobila.

Čtěte také: Plánování a opravy dvojgaráže

tags: #rovna #strecha #a #zabradli #informace

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce plovoucími podlahami ve Stodůlkách
• Recenze palubkových dveří v Olomouci
• Rady a tipy pro výběr dlažby
• Ohlášení k zápisu staveb
• Výroba tašek s laminací