Plochá střecha betonová nezateplená: komplexní průvodce

Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené. Velmi dobře se hodí pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu. Jsou méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy. Pojďme společně zjistit, jak se tyto střechy staví, jaké materiály se používají a proč je u plochých střech naprosto zásadní hydroizolace.

Co je plochá střecha?

Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°. Ze stavebního hlediska se optimální sklon u plochých střech pohybuje mezi 3-4%, jelikož v tomto spádu snadno odtéká dešťová voda a zároveň se lze snadno na střeše pohybovat, je-li plánována jako užívaná, pochozí. Plochá střecha se obecně uvažuje do sklonu 5°, tj. 8,75%. V naší republice se, zvláště u rodinných domů, ploché střechy mírně „zprofanovaly“, pravděpodobně díky 70. a 80. létům 20. století, kdy bylo moderní bydlet v „kostce“ s plochou střechou. Ale materiálová kvalita v daných konstrukcích nebývala dobrá a ploché střechy způsobovaly více problémů, než užitku. Tato řešení jsou již naštěstí minulostí. Díky vývoji stavební a výrobní techniky a technologie už není nutné šplhat do výšky po žebřících s pytli cementu a vědry plniva na střechu.

Co od ploché střechy požadujeme?

Od konstrukce ploché střechy požadujeme vodotěsnost, tepelnou ochranu (není vždy pravidlem), odolnost vůči vlivům klimatu a vlivům biologickým, UV záření, požáru a mechanickému působení (i když není střecha pochozí, někdy po ní prostě projít musíme). Dalším požadavkem je jakost vrstev skladby střešní konstrukce a kvalita provedení. Důležitá je nakonec i pravidelná údržba, vycházející z pravidelných kontrol stavu střešního pláště.

Typy plochých střech

Plochá střecha bývá nejčastěji zateplena, ale nemusí tomu tak být (nezateplené střechy jsou nejjednodušší a nejlevnější a používají se hlavně tam, kde není třeba prostor pod střechou vytápět). Zateplit lze i strop pod plochou střechou, hrozí však riziko kondenzace vodních par na vnitřním povrchu stropu. Ploché střechy dělíme podle počtu jejich souvrství na jedno a více plášťové a dále na provětrávané a neprovětrávané.

Jednou z nejběžnějších variant plochých střech je tzv. jednoplášťová plochá střecha.

Čtěte také: Vše o zateplení a skladbě ploché střechy

Jednoplášťová plochá střecha

Jednoplášťová plochá střecha je taková, která ve své skladbě neobsahuje větranou vzduchovou mezeru. Proto musí být konstrukčně a zejména materiálově navržena tak, aby byla funkční nejen z hlediska hydroizolačního, ale zejména z hlediska tepelně-technického (zjednodušeně řečeno, aby nezavlhala vlivem kondenzace a nesnižovala se tak účinnost tepelné izolace nebo se neprojevovaly defekty jako například plísně a tepelné mosty ze strany interiéru). Jednoplášťová plochá střecha tedy musí obsahovat velmi účinnou parozábranu, která zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace. Síla tepelné izolace by měla být určena výpočtem, ale jako minimum počítejte alespoň 160 mm tepelné izolace z pěnového polystyrenu (typu EPS 100S stabil - polystyren určený právě pro tento typ střechy) nebo tepelné izolace z minerální vlny (například Isover S - opět tepelná izolace určená pro jednoplášťové střechy). Velmi vhodným typem parozábrany pro tento typ střechy je asfaltový SBS modifikovaný pás s hliníkovou vložkou (SBS modifikace je vylepšení vlastností asfaltové hmoty látkou Styren-Butadien-Styren). Celkový princip tohoto typu konstrukce je možné shrnou následovně - propustí-li parozábrana do skladby méně vodních par, než je schopno se ze skladby dostat přes hydroizolaci ven, bude střecha v běžných podmínkách funkční.

Víceplášťová plochá střecha

Víceplášťová plochá střecha je střecha, která někde ve své skladbě (tradičně pod horním pláštěm) obsahuje větranou vzduchovou mezeru. Mezera má primární účel odvádět ze skladby vlhkost (strhává jí s sebou proudící vzduch) a proto u těchto skladeb nemusí být kladen takový důraz na použití špičkových parozábran, ale mohou být užity parozábrany s nižší účinností. Aby tedy mohla tato konstrukce fungovat, musí mít střecha nasávací a odváděcí otvory proudicího vzduchu. Častou chybou je, že otvory navržené podle požadavku normy jsou kryty mřížkami omezujícími nasávání vzduchu z 50 i více procent. Výška větrané mezery je rovněž velmi důležitá. Čím nižší sklon, tím vyšší mezera je potřebná, aby vzduch proudil. Není bez zajímavosti, že větraná mezera snižuje účinnost tepelné izolace (dochází k jakémusi "vytahování tepla" z izolace). Jako tepelné izolace se pro dvouplášťové střechy užívá minerální vlny, která je schopna dobře předávat vlhkost do mezery.

Zateplené ploché střechy

Tradiční zateplená plochá střecha je složena ze tří vrstev (střecha víceplášťová). Pod horní vodotěsnou hydroizolační vrstvou najdeme tepelnou izolaci a pod ní parotěsnou fólii. Toto souvrství je podepřené nosnou konstrukcí (železobetonová deska, trapézový plech, dřevěné trámy a záklop, …), která zároveň většinou tvoří i strop posledního podlaží objektu.

Hydroizolace ploché střechy

Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy.

Hydroizolační materiály

• Živičné hydroizolace (lepenky): Nejčastěji jde o bitumenové hydroizolační pásy z asfaltu, který je modifikován kaučukem. Tyto pásy mohou mít posyp kalciový či z drcené břidlice (vrchní pásy), nebo jsou bez posypu (spodní pásy a pásy u obrácené skladby vrstev střešní skladby). Tyto asfaltové pásy mají vnitřní polyesterovou vložku a jejich spodní strana je opatřena ochrannou a zároveň natavovací polyetylénovou fólií. Pokládka se provádí natavením spodní strany pásu ručními hořáky (nelze používat hořákové kombajny). Pásy však lze kotvit i mechanicky, kdy počet a druh kotvících prvků určí projektant v projektu domu. Asfaltové pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození.
• Fóliové hydroizolace: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření. Foliové hydroizolační systémy umožňují ponechat na střeše původní starou střešní krytinu a díky difúznímu odporu umožňují postupné vysychání střešního pláště. Jde o ucelený systém, který je propracovaný až do posledního detailu včetně pomocných materiálů - separační a ochranné textilie, povlakových plechů, tmelů a dalších. Fóliový systém je vysoce odolný vůči stárnutí (již 30 let prakticky prověřováno v různých klimatických pásmech), dokonale odolný vůči působení slunečního záření (jeho funkční vlastnosti se zásadně nemění v rozsahu teplot -30 až +80 oC) a dostatečně chemicky odolný (kyselé deště, krupobití, UV záření). Po celou dobu životnosti je fóliová hydroizolace zcela bezúdržbová. Fóliové hydroizolace dodávají výrobci pouze autorizovaným izolatérským firmám, které pak izolační práce provádějí. Nelze tuto izolaci provádět svépomocí.
• Nátěrová hydroizolace: Doplňkově se používá i nátěrová hydroizolace, není to však příliš běžné.

Odvětrávání ploché střechy

Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy. Kromě kondenzované vlhkosti je střešní plášť ohrožován i vlhkostí pocházející z dalších zdrojů - zatékání, již zabudovaná vlhkost v konstrukcích domu a vzdušná vlhkost prostupující do konstrukcí z exteriéru. Pak je nutné sáhnout k odvětrání střešní konstrukce. Odvádíme tak vlhký vzduchu z prostor, kde by mohlo docházet ke kondenzaci. Odvětrání navíc může napomáhat opětovnému vyschnutí již existující vlhkosti v konstrukci. Vždy je nutné, aby bylo množství kondenzovaných vodních par ve střešní konstrukci minimální a aby se při ročním cyklu tato vlhkost opět beze zbytku odpařila.

Čtěte také: Řešení pro nízké sklony: Falcované střechy

Odvětrávat lze střechu systémem průduchů v tepelné izolaci, vyústěných až na fasádu, případně přímým vytvořením provětrávané mezery. Vrchní hydroizolační plášť je pak od tepelné izolace oddělen a ve vzniklém prostoru proudí vzduch. Aby střešní plášť vykonával správnou funkci, musí se zabránit kondenzaci vodních par, která je způsobena především vařením, praním, koupáním, vypařováním u rostlin, dýcháním a pocení lidí atd. Rosení - jak se kondenzace par také nazývá - se vyvarujete, když správně odvětráte střešní plášť.

Páry mohou nenávratně ohrozit prvky v konstrukci střechy (latě, kontralatě, krokve, krytina, eventuálně i tepelné izolace), a tím se zkracuje životnost a funkčnost celého střešního pláště. Mezi konkrétní nepříznivé důsledky kondenzace vodních par patří hniloba dřevěných prvků, snižuje se vodivost tepelné izolace, vytváří se plíseň, která může vyvolat nežádoucí alergické reakce, dochází také k puchnutí a odpadávání vnitřních maleb.

Jak se dělá plochá střecha?

Ploché střechy jsou moderním, estetickým a funkčním řešením. Zaměřte se na správně provedenou hydroizolaci a odvodnění, kvalitu použitých materiálů i provedení. Nezapomeňte, že každá střecha je jedinečná a návrh konstrukce by měl být proveden odborníkem - ať už projektantem, nebo renomovanou prováděcí firmou.

Spádové vrstvy

Historicky se používaly spádové vrstvy ze škvárobetonu, které se, kromě přirozeného rozpadu radionuklidů, rozpadaly i mechanicky, případně velmi na pojivo „hubené“ a tenké potěrové vrstvy, které se míchaly přímo na střeše. Tato řešení jsou již naštěstí minulostí. V současnosti je možné nechat jeřábem dopravit na střechu směs lehčeného betonu, kterou doveze přímo jeho výrobce, případně nechat na míru „nařezat“ prvky polystyrenových spádových klínů, nebo třeba pohodlně dopravit pomocí mobilní čerpací techniky cementové lité pěny, určené pro uložení do spádu.

• Lehčené cementové směsi (betony, potěry): Lehčené (keramzitové, polystyrenové apod.) cementové směsi (betony, potěry) mají relativně vysoké pevnosti, ale i relativně vysokou objemovou hmotnost. Je do nich obvykle potřeba použít výztuž a je nutné je dilatovat. Jejich doprava se provádí většinou pomocí jeřábu a bádií a jejich výroba není vždy pomocí betonáren možná realizovat. Zpracovávat se musí obvykle ručně. Pomáhají, ale jen někdy při statických úlohách. Pro pojížděné střechy jsou velmi vhodné.
• Polystyrenové klíny (EPS): Polystyrenové klíny (EPS) s přípravou pro natavování izolace jsou naopak velmi lehké, dají se předem připravit podle tvaru střechy a jsou tedy i ve finále tvarovatelné. Jejich transport a pokládka je náročnější na organizaci a bez významné roznášecí desky je nelze použít na pojížděné konstrukce, dále jsou relativně deformabilní a mají nižší pevnost. Co se týká jejich izolační funkce, tak je velmi dobrá. Mírný problém je při řešení detailů, průchodů a styků, kdy je nutné spáry a nedolehy vyplňovat.
• Cementové lité pěny (PORIMENT): Řešením mohou být právě cementové lité pěny, které mohou obsahovat i polystyrenové perly ze samozhášivého polystyrenu. Tyto pěny mají relativně vysoké pevnosti a nízkou objemovou hmotnost. Jsou schopné řešit rozličné podkladní materiály a spády do 4% či 8%. Skupina Českomoravský beton produkuje cementové lité pěny a pěny do spádu pod obchodní značkou PORIMENT. Jejich objemová hmotnost je od 500-700 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5-2 MPa.

Aplikace cementových litých pěn PORIMENT

Příprava podkladu pro tyto pěny je snadná, podklad by měl být čistý, může být mírně nasákavý a může jej tvořit i plech nebo dřevo. Jelikož jsou pěny i mírně zatékavé, je dobré případné otvory či spáry vyplnit v dostatečném předstihu. Použitelné vrstvy jsou dle zvoleného typu od 2 cm do cca 25 cm v jednom aplikačním kroku. U okrajů střechy je samozřejmě nutné použít bednění pro zabránění úniku pěny. Výroba pěny se provádí přímo na stavbě, pomocí mobilního míchacího a čerpacího zařízení. Stejně tak polystyrenová drť je přimíchávána přímo do stroje na stavbě. To znamená, že z jednoho autodomíchávače, který přiveze speciální cementovou suspenzi, je možné vyrobit kupř. až 18 m3 koncového výrobku. Tento fakt ulehčuje od zatížení staveb vícenásobnými nájezdy. Ukládka pěny probíhá pomocí systému gumových hadic o průměru 50 mm, je tedy pohodlná a fyzicky není náročná. Povrch se pak po nalití do požadované výšky částečně sám slévá a částečně je potřeba použít k jeho urovnání kupř. lati. Pěna je pak do dvou dnů pochozí a do týdne zatížitelná. Na otevřeném prostranství je samozřejmě problém se srážkami, čerstvý materiál by neměl propršet intenzivní srážkou, případně by měl být chráněný před sluncem při extrémních teplotách (mlžení vodou).

Čtěte také: Plánování a opravy dvojgaráže

Pro střechy se složitými spády (psaníčka, hřebeny, zalomení) a změnami spádů s hodnotami do 8% je vhodné použít cementovou litou pěnu s polystyrénem PORIMENT PS 500. Tato pěna má po vytvrdnutí objemovou hmotnost 500 kg/m3 a pevnost v tlaku 0,5 MPa. V jednom kroku při spádu okolo 5 % lze aplikovat vrstvu až 20 cm, při větších vrstvách se doporučuje technologická přestávka a navrstvení. Na tuto pěnu lze aplikovat bez problémů natavované pásy, za použití přípravného, asfaltového, penetračního prostředku. Slouží i jako vhodná tepelná izolace, její součinitel tepelné vodivosti je l = 0,11 W. m-1 . K-1.

Na střechách, které mají naplánované nízké spády a malé stavební výšky (rekonstrukce) a kde není přílišná složitost půdorysu, je vhodné použitá pěny PORIMENT WS 700. Tato pěna je bez polystyrenových perel, a při své objemové hmotnosti 700 kg/m3 má pevnost v tlaku 2 MPa. Součinitel tepelné vodivosti má tato pěna l = 0,13 W. m-1 . K-1. Do tohoto materiálu je možné i použít určité typy kotev vrchní hydroizolace.

Inverzní střechy

Inverzní střecha je konstrukce, u které je klasické pořadí vrstev jaksi přehozeno. Jedná se o skladbu, kde na nosné konstrukci je umístěna hydroizolace, na ní je drenážní vrstva, tepelná izolace a stabilizační vrstva (většinou oddělená od tepelné izolace separační a drenážní vrstvou). Znamená to tedy, že voda opravdu protéká kolem tepelné izolace a stéká k hydroizolaci. Jako tepelné izolace je totiž užíváno zásadně extrudovaného polystyrenu (XPS), který je nasákavý jen minimálně a voda proto nijak dramaticky nesnižuje jeho izolační schopnosti. Nepříjemnou vlastností této skladby je, že pokud je protékající voda velmi chladná (zejména v období tání sněhu), dochází k prochlazování nosné konstrukce s možnou tvorbou defektů jako kondenzace apod. Proto i ČSN při použití obrácené střechy předepisuje dostatečnou hmotnost nosné konstrukce tak, aby bylo riziko tvorby nepříjemných problémů minimalizováno. Hmotnost konstrukce by neměla být nižší než 240 kg/m².

Zelené střechy

Zelené střechy můžeme dělit na střechy se zelení intenzivní (květiny, keře, tráva...), které potřebují pravidelnou péči a závlahu (a v drtivé většině případů potřebují násyp zeminy minimálně 200 mm a více) a střechy se zelení extenzivní, která nepotřebuje takovou péči ani výšku zeminy (netřesky a jiné sukulentní rostliny, další rostliny nevyžadující pravidelnou závlahu). Pro tyto střechy je povětšinou typická ve skladbě přítomnost vrstvy hydroakumulační (většinou v kombinaci s vrstvou drenážní), která má za úkol zadržet alespoň minimální množství vody na období sucha. Zelená střecha je ve většině případů řešena jako jednoplášťová střecha.

tags: #rovna #strecha #betonova #nezateplena #informace

Oblíbené příspěvky:

• akustická izolace sádrokartonu
• Univerzální ochrana a estetika fasád
• Plot z WPC
• Kompletní průvodce lepením OSB
• Prozkoumejte flexibilitu sedacích kostek