PergolyRozdílná výška mazaniny v koupelně: Důvody a řešení
Koupelna je pro někoho místem relaxace, pro jiného jen nutností. Mnohdy se však koupelna dá změnit v prostor, který si oblíbí celá rodina, a to díky vzhledově nápaditému zařízení i velmi příjemné funkčnosti. Než se pustíme do rekonstrukce, měli bychom si spočítat, kolik peněz jsme ochotni do koupelny investovat a udělat si prostorovou a funkční představu.
Je nutné se rozhodnout o způsobu práce a financování. Kdo to zvládne sám, určitě ušetří. Otázkou je pak ovšem kvalita, ale to platí i o dodavatelské práci. Pozor, důležité je nezapomenout na legislativu, tedy podle situace na ohlášení stavebnímu úřadu nebo na projekt s žádostí o povolení stavby. Potřebný může být souhlas majitele bytu, posudek statika, nezbytné budou odborné revizní zprávy týkající se zejména elektřiny a plynu.
Problémy s výškou podlahy a jejich řešení
Stále dokola se opakují scénáře, kdy se má realizovat litá anhydritová podlaha na připravený podklad, a tam je vynechaná koupelna. Může to mít různé důvody, ale často je jako důvod udáváno to, že investor na internetu četl, že anhydrit nesmí přijít do koupelny. Jednoduše proto, abychom si stavbu nedělali zbytečně složitější než je. Pokud použijete v koupelně jakýkoli jiný druh podlahy (nejsou jen ty cementové), i tak si nijak nepomůžete. A pokud přeci, i cementové podlahy mají v takových podmínkách omezenou životnost. Skladba anhydritové podlahy v koupelně je stejná jako v ostatních částech domu. V 99,9% případů se v koupelně jako krytina používá dlažba.
Rekonstrukce podlahy v bytě je jiná hra než novostavba. Máte omezenou výšku, sousedy pod sebou a nelze bourání každou chvilku. Podlahy ale mohly mít různé výšky už z doby stavby. Tenkrát se to tolik neřešilo, mezi místnostmi byly prahy, které centimetrové rozdíly snadno vyrovnají. Pro srovnání podlah je zásadní do nich udělat sondy, aby se zjistilo, jak hluboko je vrchní část stropní konstrukce a s jakou tloušťkou mohu počítat pro nové podlahové souvrství.
Jako příklad můžeme uvést byt 3+1 v paneláku z 80. let. Originální teracová dlažba, pod ní cementová mazanina z roku výstavby. V tomto bytě byla podlaha ve zádveří o 30 mm výše než ve společné chodbě domu, v obýváku o dalších 20 mm výše a v koupelně o 50 mm výše než v zádveří. Provedly se sondy do podlah a zjistilo se, že v zádveří jsou dřevěné stropy a nad prkny je 180 mm skladba podlahy. V obýváku byla stejná situace, dřevěný trámový strop a na něm 200 mm skladba podlahy. Zbývá 150 mm na novou podlahu. V koupelně byla odkryta betonová deska 120 mm pod povrchem. Zde už musíme být opatrní s tím, co všechno se má do podlahy vejít. Navíc je požadavek majitele sprchový kout bez vaničky se žlabem v podlaze.
Čtěte také: Srovnání cen dřevěných stolků 60 cm
V bytě je ale další výšková úroveň. Do původní lodžie bylo před lety vloženo okno a stala se z ní další místnost. Nově se má vybouráním původního okna spojit s obývacím pokojem a sjednotit s ním i skladbu podlahy. Podlaha je na stejné úrovni jako ve společné chodbě domu, ale sondou bylo zjištěno, že je silná jen 40 mm a pod ní betonová deska.
Bourání staré podlahy a hmotnost
Bourání staré podlahy - demolice stávající mazaniny - je časově, finančně i hlukově náročné. V bytě to navíc komplikuje sousedská pravidla a bytový řád. Pozor na hmotnost: Přidání nového potěru 50 mm (cca 105 kg/m²) na stávající mazaninu 60 mm (cca 120 kg/m²) dává celkem 225 kg/m². Panelákové stropy mají nosnost 150-250 kg/m² - jste na hraně.
Anhydritový vs. cementový potěr v koupelně
Litý anhydritový potěr je čím dál oblíbenější i v rekonstrukcích. Důvody jsou jasné: dokonale rovný povrch, rychlá realizace (1 den na celý byt) a skvělá spolupráce s podlahovým topením. Stávající podlaha musí být pevná, čistá a suchá. Pokud bouráte, je třeba odvézt sutiny a vyrovnat povrch. Vlhkost podkladu max. 4 %. Dilatační páska po obvodu všech místností.
Minimální tloušťka lité podlahy z anhydritového potěru činí 30 mm, v případě cementového potěru pak 45 mm. Nutnost vyšší tloušťky cementového potěru je dána jeho větším smršťováním a větší mírou deformace při vysychání a zrání. Cementový potěr má oproti anhydritovému vyšší tendenci ke smršťování (cca 20x větší). Vlivem určitých faktorů může docházet k odlišnému smršťování na povrchu oproti spodnímu okraji, čímž vzniká obecně známé kroucení cementových potěrů. Smršťování může vznikat u cementových potěrů i po několika měsících nebo dokonce letech. Jakmile cementový potěr vyzraje, ustálí se jeho vlhkost na určité hodnotě (cca 2 - 2,5 %). Při rychlé změně vlhkosti dochází k tzv. druhotnému smršťování, které způsobuje deformace - kroucení. Čím je tloušťka menší, tím větší má potěr tendenci se kroutit.
Na anhydritový potěr můžeme pokládat finální krytinu až po dostatečném vysušení (cca na hodnotu 0,5 %), uzavření vlhkosti v podlaze by mohlo značně snížit pevnost potěru. Cementový podklad naopak může obsahovat vyšší zbytkovou vlhkost, cca 5 %. Stále ale platí, že čím větší je tloušťka vrstvy z litých potěrů, tím více vody se musí odpařit. Časový nárůst není v tomto případě lineární, ale geometrický.
Čtěte také: Důležité aspekty při stavbě roštu pro dřevěnou podlahu
Anhydrit není vhodný do prostor s trvale zvýšenou vlhkostí bez speciální hydroizolace.
| Parametr | Anhydritový potěr | Cementový potěr |
|---|---|---|
| Minimální tloušťka | 30 mm | 45 mm |
| Smršťování | Nízké | Až 20x vyšší |
| Deformace (kroucení) | Minimální | Výrazné, zejména u tenčích vrstev |
| Doba schnutí | Rychlejší (do 0,5 % vlhkosti) | Delší (do 5 % vlhkosti) |
| Vhodnost do vlhkých prostor | S hydroizolací | S omezenou životností |
| Hmotnost (50 mm vrstva) | cca 105 kg/m² | cca 120 kg/m² |
Podlahové topení v koupelně
I v rekonstrukci je možné přidat podlahové topení - buď vodní (vyžaduje napojení na zdroj tepla, složitější) nebo elektrické rohože (jednodušší, vyšší provozní náklady). Anhydrit je ideální pro oba typy.
Vytápěná místnost má v podlaze zabudovány otopné hady - trubky z různých materiálů, různých průměrů a vzdáleností od sebe. Ukládají se do systémových desek, lišt nebo jiných konstrukčních prvků. Vytápění trubkovými hady nezmenšuje využitelnou podlahovou plochu místnosti. Instaluje se v interiérech rodinných domů, obchodních centrech, administrativních či průmyslových budovách, různých provozovnách aj. i s vysokým zatížením podlah.
Instalace teplovodního vytápění trubkovými hady se rozděluje na tzv. mokrý a suchý způsob. Konstrukční skladba podlahy je poněkud rozdílná a podle toho také montážní práce. Pro povrchy, které jsou přímo v kontaktu s lidmi, je nutno ze zdravotních a fyziologických důvodů dodržovat maximální přípustné povrchové teploty podlahy v pobytové zóně 29 °C, v koupelnách 33 °C a v okrajových zónách 35 °C.
Před zalitím trubkových hadů se podél stěn a dalších konstrukcí budovy, vstupujících do kontaktu, umístí obvodový dilatační pás. Má několik účelů: tlumení šíření kročejového hluku (vibrací) do sousedících konstrukcí stavby, vyrovnávání objemových změn při změně teploty, zamezení popraskání betonu či anhydritu a rovněž narušení svislých konstrukcí, stěn, se kterými by byla vzniklá deska v kontaktu. Přes tepelnou izolaci se pokládá fólie bránící vniknutí vlhkosti a záměsové vody z betonu, anhydritu, do izolace a do spodních konstrukcí, a teprve pak se kladou trubkové hady.
Čtěte také: Jak nastavit výšku žehlicího prkna?
V mém případě to bylo 12cm EPS (dole 60 EPS100, nahoře 60 mm EPS 150), 60 mm systémová deska pro teplovodní podlahové topení a cca 50 mm anhydritu CA35. V místě kde je vana jsem vynechal systémovou desku. I přesto že výška anhydritu 50 mm nad nopy je dostačující pro únosnost běžné vany, sychr je sychr. V mém případě jsem ještě podlahy pouštěl o 20 mm níž než je podlaha v chodbě. Důvod nebyl rozdílná výška krytiny, ale plánovaná instalace elektrického podlahové topení na anhydrit.
Elektrické podlahové topení jsem instaloval z důvodu vysoušení podlahy, protože teplovodní podlahové topení z větší části roku nepojede. Po zaschnutí hydroizolace jsem nainstaloval elektrické podlahové topení pomocí samolepící topené rohože, které se přejelo lepidlem.
Hydroizolace a příprava podkladu
Jako první se podlaha musí vyčistit - na podlaze zůstaly drobné zbytky z omítek a ještě nějaké nečistoty. Podlahu jsem tak lehce přebrousil talířovým kotoučem v úhlové brusce. Vše jsem pečlivě zametl a vysál. Obkladač si podklad sám napenetroval, potom se aplikovala tekutá hydroizolace vč. 2x hydroizolační nátěr - hydrostěrky jsem použil dvě - Knauf do interiéru - modrá - ta je na podlaze. Na stěnách byla použita jiná.
Umístění sanity a doplňků
Správné umístění sanity a dalšího vybavení je klíčové pro zajištění pohodlí i bezpečnosti v koupelně pro všechny její uživatele. Umyvadlo se celá rodina vystřídá za den hned několikrát. Aby se všem dobře používalo, musí být v koupelně umístěné ve správné výšce. Standardní výška umyvadla pro dospělé a starší děti (cca od 11 let) je mezi 85-90 cm, pro menší děti - školáky - pak mezi 65-75 cm od podlahy.
Pokud koupelnu sdílíte s dalšími členy rodiny různých věkových kategorií a tělesných výšek, zvažte dvě umyvadla - jedno vyšší pro dospělé, jedno nižší pro děti. Další možnou variantou je pak výškově nastavitelné umyvadlo, které často najdete v nemocnicích, rehabilitačních centrech nebo domech s pečovatelskou službou.
Zatímco standardní výška toalety je 40 cm, výška záchodového sedátka od podlahy v koupelnách pro osoby s omezenou pohyblivostí se doporučuje o něco vyšší, mezi 45 a 50 cm. Co byste podcenit určitě neměli, je ale vzdálenost záchodu od boční stěny (minimálně 20 cm), protilehlé stěny (30 cm) a ostatního vybavení koupelny (alespoň 20, ale raději 25 cm). Stejné výšky a vzdálenosti platí i pro bidet v koupelně. V koupelnách a na WC pro starší, méně pohyblivé nebo hendikepované osoby se nebojte speciálních úprav, jako jsou madla pro zvýšení bezpečnosti.
Abyste měli při každodenní očistě dostatek prostoru a nezranili se, měl by mít váš sprchový kout velikost alespoň 80x80 cm. I tady platí zlaté pravidlo 20 cm od okolního vybavení koupelny, 25 a více cm pak v prostoru vstupu do sprchy. Vany se klasicky umisťují do výšky 55-60 cm od podlahy, máte-li ale tu možnost, nechte si tu svoji instalovat níž, případně úplně zapustit do země - bude se vám do ní lépe vstupovat.
Sprchový kout jsem vynechal. Nejdříve jsem dokončil sprchový kout. Kanálek se instaluje lehce díky tomu, že je možné jej uložit do vlhčí směsi betonu. Po zavadnutí betonu fixujícího kanálek jsem vybetonoval zbytek sprchy - betonáž je jednoduchá - na jedné straně se chytnete kanálku, na té druhé anhydritu. Vytvoření spádu je tak hračka.
Vanu se sprchovou zástěnou tady použijeme vzhledem k místu kratší, cca 140 cm. Trh nabízí van velké množství. Umyvadlovou linku bych se nebál charakterem přiblížit lince kuchyňské, včetně nerez umyvadla - dřezu.
Koupelna má ale také spoustu doplňků, jako jsou skříňky, kontejnery, poličky, zrcadla. Zde už je to trochu jinak: samozřejmě, že si můžeme nakoupit věci hotové, ale stejně tak si je můžeme vyrobit sami. Volba materiálů je opravdu široká, hlavně bychom měli myslet na bezpečnost. Otázka vzhledu je velmi složitá, vždyť na estetiku obecný recept není. I z tohoto důvodu je dobré mít nějakého architekta, na kterého lze zcela bezostyšně svést případné uštěpačné poznámky ohledně vzhledu koupelny.
Elektřina a osvětlení v koupelně
Nezapomeňte na zásuvky elektrického proudu a vypínače, ale pozor - musí být bezpečné! Pokud se do rekonstrukce koupelny pouštíte sami a nejste úředně oprávněni provádět elektroinstalace, určitě se svěřte do rukou odborníka. Koupelny se totiž řadí mezi nebezpečné prostory, kde bývají následky úrazů elektrickým proudem násobeny. Starostem o naši peněženku by v tomto případě měla určitě předcházet starost o bezpečí všech uživatelů koupelny.
Strop? Vysoký určitě snížit. Je celkem běžná věc, že výšky nad celým půdorysem bytu jsou stejné bez ohledu na rozměry místností. Mnohde tak vznikají prostory podobné spíš komínům. Takže snížit stávající výšku stropu novým podhledem určitě není špatným řešením. Podhled je dobrý pro elektrické rozvody, z vnější strany se zpravidla umísťuje stropní, bodové osvětlení. V koupelně by mělo být světla dost, to abychom viděli, jak jsme krásní. V koupelně postačí výška 2,4 m. Strop lze nejsnadněji snížit deskami ze sádrokartonu, kam lze instalovat bodová světla (minimálně čtyři kusy).
Materiály pro podlahu a stěny
Určitě není třeba se bát dřeva, korku, ale ani lina. Použijeme podlahové palubky na tenkém dřevěném roštu. Dřeva na podlaze se bát nemusíme. Opatříme ho kvalitním nátěrem, v našem případě bezbarvým.
Čím obložit stěny? Asi se nebudeme příliš rozmýšlet a použijeme keramické obkládačky. Doporučoval bych vyhnout se povrchovým dekorům a strukturám. Z důvodu svého vnímání estetiky bych raději volil přímé, teplé a veselé barvy.
tags: #rozdilna #vyska #mazaniny #v #koupelne #důvody
